autor: Consu
Projekt pokračoval rychle a chlapci se nenechali ničím rozptylovat. Bill by se z té situace rád dostal, ale Chad mu v tom zabránil. Ovládal jeho tělo, a když se do něčeho pustil, byl příliš silný na to, aby s ním dokázal Bill bojovat. Navzdory všemu však Bill pociťoval jistou zvědavost, co jeho alter ego s chudákem Kaulitzem provede. Ve skutečnosti mu přišlo divné, že se doposud neodvážil na něj něco zkusit, protože na záchodě vypadal docela přesvědčeně.
Ale Chad měl svou vlastní strategii. Věděl, že kdyby na něj skočil, Tom by ho vyhodil z domu. Musel věci dělat v tu pravou chvíli, bez spěchu. Už teď se těšil na výsledek jejich společného odpoledne.
***
Bylo zvláštní, že se na něj ještě nevrhl, protože Tom dělal všechno možné, aby ho vyprovokoval: židle postavil těsně vedle sebe, pracovní deska byla úzká, mluvil na něj tiše… Že by to všechno bylo marné?
„No, máme hotovo,“ řekl spokojeně Tom.
„Páni, to bylo rychlé!“
„Jo, ve dvou lidech je to rychlejší, a navíc ani materiálu nebylo moc… Poslyš, je pět, nedáme si svačinu?“
Bill s radostí souhlasil, a tak se vrátili dolů do kuchyně.
„Co by sis dal? Káva, mléko, čaj?“
„Čaj by byl fajn.“
„Je tady zelený, černý, broskvový, nějaké lesní plody, exotické ovoce…“ Tom hrabal ve skříňce.
„Zelený bude fajn.“ S tím si Bill šel sednout do obýváku na velkou krémovou koženou pohovku, která stála zády k velkému skleněnému oknu, jež zakrývala bílá záclona. Zaslechl zvuky přicházející ze dveří kuchyně a trochu ztuhl. „Je všechno v pořádku?“ Zeptal se zmateně.
„Jo, neboj se, to je jen Scotty.“
„Kdo?“
„Scotty, můj pes. Je na zahradě a chce jít dovnitř.“
Tomův dům byl opravdu velký. Nejenže měl obrovskou zahradu před domem, ale i malou vzadu! Přesně jako Billův vysněný dům. Cítil, že si to místo začíná zamilovávat, že by se tam s radostí přestěhoval!
„Nebude ti vadit, když ho pustím dovnitř?“
„Oh vůbec ne! Miluju psy!“
V obývacím pokoji se v mžiku objevil strakatý voříšek, který se okamžitě přiblížil k pohovce a očichával nového návštěvníka.
„Je roztomilý! Ahoj fešáku!“ Bill ho okamžitě začal hladit a Scotty se s radostí nechal.
Po několika minutách přišel Tom s podnosem, kde byly oba čaje, cukr a ubrousky. „Scotty, místo. Nenech mě tohle všechno upustit na zem, nebo tě kousnu!“ Pohrozil a dával si pozor, aby to všechno nevyklopil. Posadil se na pohovku a zamyšleně hladil psa, ale pak se zvíře unavilo a odešlo si lehnout, přičemž nechalo oba chlapce o samotě.
Oba seděli téměř na opačných koncích pohovky, mlčky popíjeli čaj a byli ponořeni do svých myšlenek. Tomovy myšlenky byly zřejmé: Bill. Stále na něj neodbytně zíral, jako by se mu snažil přečíst myšlenky za těmi hustými černými vlasy. Chlapec si toho všiml.
„Co se děje?“ Zeptal se Bill a položil prázdný šálek na tác.
„Nic,“ řekl nevinně.
„Pořád na mě zíráš. Děje se něco?“
„Vůbec ne. Jen…“ Tom rád šetřil slovy, a tak byl přímočarý. „Snažím se zjistit, kdo jsi.“
„Kdo jsem?“ Bill se k němu otočil a sedl si bokem.
„Jo, jeden den jsi Bill, mlčenlivý a zdrženlivý kluk… A druhý den…“ zamyšleně lehce zaklonil hlavu, „mě bezostyšně balíš na diskotéce na záchodě.“ Bill se trochu zasmál, ale Tom pokračoval a přimhouřil oči. „Kdo teda jsi?“
Chlapec mu věnoval temný pohled s pousmáním. „Můžu být, kdokoliv chceš, abych byl. Jestli chceš, abych byl tichý a nemluvil, budu tichý a nemluvný, ale,“ naklonil se k chlapci blíž a skončil s nosem jen pár centimetrů od jeho. „Jestli chceš, abych byl trochu víc, jak bych to řekl, divoký, tak můžu. Vše záleží na tobě.“
„Jsi všestranný,“ prohlásil Tom samolibě, ale pak na něj pohlédl s nádechem opovržení. „Škoda, že už jsem tě odhalil. Jsi pro mě jako otevřená kniha, vím, jaký jsi. To, co nosíš, je jen maska. Jsi slaboch, a tak se snažíš schovat za zdánlivě zkušeného kluka, který pochopil všechno o životě a na ničem a nikom mu nezáleží. Ve skutečnosti se ale bojíš. Bojíš se, že ti někdo ublíží, že tě zklame, že tě nepřijmou.“
„Nevěděl jsem, že studuješ psychologii,“ řekl Bill s úsměvem, „dostal jsi mě, Ok. Tak?“
„Co?“ Tom byl zmatený.
„No, co bude dál? Budeš mě psychoanalyzovat, abys mohl odhalit mé pravé já?“
„Ne, nemám zájem.“
„To je dobře, protože jak vidíš,“ Bill si přejel prstem po hrudi, „měl bych jiné plány, jak ukončit tohle krásné odpoledne.“ Ztišil hlas, který se stal svůdným.
„Jo?“
„M-hm. Teď záleží na tobě. Buď necháš věcem volný průběh, nebo to můžeš pokazit a vyhodit mě. Ale varuju tě, že pokud se to nestane dnes, tak určitě jindy.“
Tom se zasmál. „Ty opravdu věříš tomu, co děláš. Ale už jsem ti to říkal na diskotéce: nepodlehnu ti. Je jedno, jaký trik zkusíš. Nikdy nedostaneš to, co chceš.“
„Myslím, že opravdu nerozumíš tomu, co chci,“ řekl Bill sebevědomě s odvahou.
„Tak moc se snažíš, abych ti padl k nohám, že by si toho všiml i slepý. Ale to se ti nepovede.“
„Takže… říkáš ne?“
„Ano, klidně ti to zopakuju ještě jednou.“
Bill se samolibě usmál: „Dobře. Víš, vlastně teď hraješ moji hru. Nemožné věci mě vzrušují.“ Poslední větu zašeptal.
Jednou rukou přitlačil Toma zády k pohovce a rozkročil mu nohy. Pomalu se k němu přiblížil, odhrnul mu copánky z krku a začal ho tam líbat. Vtiskával mu na krk jen drobné polibky, jež následovalo kousnutí do ušního lalůčku těsně pod náušnicí.
Tom nehybně ležel a nechával Billovi volnou ruku. Byl zvědavý, jak daleko je ochoten zajít, aby dostál svým slovům. Ale musel uznat, že Bill nebyl špatný. Uměl se trefit do správných míst, byl svůdný a velmi sexy. To všechno byly vlastnosti, kterých si u jiných kluků nikdy nevšiml, ale které on dokonale vystihoval v naprosté harmonii. Možná to bylo proto, že ve skutečnosti nevypadal jako stoprocentní kluk.
Bill se přesunul na druhou stranu krku a s nevzrušeným výrazem klouzal rukama po teplé hrudi Toma, který se snažil myslet na něco jiného. Bylo to však těžké, zvlášť když Bill sáhl po opasku a rovnou ho rozepl. Jeho oči se trochu rozšířily, ale neudělal nic, i když mu Bill rozepnul kalhoty. Byl si více než jistý, že se brzy zastaví.
Černovlásek se odtáhl od jeho krku a mrkl na něj. „Pokud nic neřekneš, budu pokračovat,“ zašeptal se šibalským úsměvem, a když se nedočkal žádné reakce kromě toho, že se Tomův pohled přesunul jinam, vsunul mu ruku do kalhot.
Tom se zachvěl, ale musel se držet – samozřejmě v tom nejširším slova smyslu – což bylo každým okamžikem těžší a těžší, zvlášť když mu Bill začal masírovat penis nad boxerkami. Cítil, že pokud bude pokračovat, jeho vzrušení už se nebude dát skrýt.
Bill ho nepustil a dál ho zpracovával rukou, zatímco ho znovu líbal na krku. Tom už byl na pokraji svých sil a zanedlouho se mu v kalhotách objevila erekce. Tom cítil, jak se mu Bill usmívá do krku, zatímco se snažil zachovat chladnou hlavu. Doufal, že tohle Billa přiměje, aby přestal, ale nestalo se tak. Rychle vytáhl jeho penis z boxerek na denní světlo. Tom sebou při tom doteku škubl.
„Jejda. Mám studenou ruku,“ Bill se zasmál. „Promiň.“ Kdyby Bill udělal to, na co ho připravil, Tom by mu neodolal. Byl to kluk a takový přístup se dá jen těžko ignorovat, bez ohledu na to, jak velkou vůli člověk v sobě najde. V tu chvíli byly chlapcovy modlitby vyslyšeny boží milostí a telefon v jeho kapse zazvonil. Bez rozmýšlení ho vytáhl a Bill se na něj udiveně podíval, jako by chtěl říct: „Snad to teď nechceš vzít?“
Příliš pozdě.
„Ahoj, Andy, povídej.“
Bill, nebo spíš Chad, se nechápavě a uraženě nadechl. Rozhodně si nechtěl nechat líbit, že ho někdo ignoruje, a tak bez okolků pokračoval v tom, co začal. Zatímco Tom dál vedl hovor se svým přítelem, chlapec pohyboval rukou nahoru a dolů po jeho penisu a zíral na Toma, který nevypadal, že se chystá zavěsit. Viděl, že tím Toma překvapil a pokoušel se jeho malou práci ve svém klíně ignorovat, ale absolutně se mu to nedařilo. Přesunul se zpět k Tomovu krku a dál ho na něj líbat, zatímco ho dál honil. Hladil copánky, které mu prokluzovaly mezi prsty jako vlněné nitky, zatímco Tom se snažil udržet nervy a hlas v klidu.
Nebylo možné mu odolat. Sakra, vždyť ho při telefonování honil, jak by v takové situaci mohl udržet konverzaci? Tom byl ale tvrdohlavý a nechtěl ho nechat vyhrát. Musel mu dokázat, že to na něj přece jen nemá žádný vliv, ale i tak to bylo zatraceně vzrušující. Hraničilo to s absurditou.
„Co děláš, sejdeme se večer na kafe?“
„Jo…“
„Zavoláš Ge a Gu?“
„Ne… Zavolej jim… Ty jim zavolej.“ Čím déle Bill pokračoval, tím víc Tom cítil, jak v něm narůstá rozkoš. Musel přerušit komunikaci, nebo přerušit ruční práci Billa. Obě věci by nezvládl.
„Jsi v pohodě? Zníš divně.“
„Jo… jsem… mám se fajn.“
„No… OK, to je fuk.“ Tom už to nemohl vydržet, ale Andreas se stále nechystal zavěsit. Měl rád jeho upovídanost, ale někdy to bylo nervy drásající. „OK, dám ti vědět, jak to bude dnes večer.“
„OK, ahoj,“ přerušil ho Tom a zavěsil jen chvíli předtím, než potěšeně zasténal. „Aaaah“. Se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou se snažil uklidnit, když ucítil, jak Bill uvolnil sevření.
„Do prdele, ušpinil jsi mi tričko.“ Postěžoval si černovlásek, což vyvolalo Tomův smích, a pomalu otevřel oči.
Bill se natáhl ke stolku a popadl ubrousek, aby omezil škody, které nebohý Tom napáchal.
„Neboj, stačí to namočit a je to pryč,“ řekl Tom ještě stále zadýchaně a Bill mu věnoval falešný úsměv. Černovlásek si všiml, že mu na prstech ulpělo trochu Tomova spermatu, na pár vteřin ztuhl, a pak s pohledem upřeným do jeho očí si prsty olízl.
Tom si olízl rty a hlasitě polkl. Stále nemohl uvěřit, že to všechno zažil, a rozhodně si nikdy nepředstavoval, že to zažije s Billem. Navzdory jejich malé konverzaci byl chlapec stále zahalen tajemstvím a Toma to začínalo čím dál víc přitahovat. Nedokázal vysvětlit, jestli je to jeho vzhledem, chováním nebo kdovíčím ještě. Věděl jen, že ho zvláštním způsobem zaujal. V náhlém impulsu si ho přitáhl k sobě, jednu rukou mu položil na zátylek a políbil ho, takže Bill na několik vteřin ztratil řeč. Bylo to zkouška, jestli při polibku něco ucítí…
„Chceš si hrát?“ řekl pak. „OK, tak si budeme hrát.“ Políbil ho znovu, tentokrát vášnivěji, a vklouzl jazykem do Billových úst, jež ho velmi ochotně přivítala. Zřetelně cítil, jak se mu o patro otřel piercingem v jazyku, a zpočátku mu to připadalo zvláštní. Nikdy předtím nikoho s piercingem nelíbal, ale pak si zvykl a už mu to přišlo normální.
Když se od sebe odtáhli, Bill se na něj spokojeně podíval a zašeptal: „Přesně na tohle jsem čekal.“ Což Toma trochu zamrzelo.
„Je pravda, že chci, abys mi padl k nohám, ale pro mě je to jen hra. Nemám zájem, aby ses do mě zamiloval, OK? Chci se jen bavit.“
Tato slova Toma na jednu stranu uklidnila, ale na druhou stranu v něm vyvolala pocit, že je trochu zneužitý. Když to však Bill řekl znovu, odložil tyto myšlenky stranou a nechal to být. I on se rád bavil, a když v tom nebyly žádné city, bylo to jednodušší a mnohem lepší.
Bill se chystal rozepnout si kalhoty, ale Tom ho zastavil.
„Ne. Teď ne.“
„Ale…“
„Je čas, abys šel domů.“
Bill nejprve vypadal naštvaně, ale pak si uvědomil, že takhle to bude nejlepší. Kdyby zašli příliš daleko už teď, přestalo by je to rychle bavit a hra by skončila.
***
Před spaním si Bill vytáhl deník a pečlivě do něj zapisoval všechny své myšlenky, jako to dělal téměř každý večer.
„Jak roztomilé, psát si do deníku,“ škádlil ho Chad zpoza jeho zad, ale Billovi to nevadilo. „Tak jaký bylo odpoledne? Jak sis užil projekt?“
Bill se prudce otočil. „Chade, ty…“
„Sráči? Kreténe? Blbče?“ Dal mu tak najevo, že ho jeho neustálé poučování už unavuje, ale Bill se odmlčel a nechal větu nedokončenou.
Chad se usmál. „Aaah, Bille, Bille, Bille. Ty se nikdy nezměníš, co? Stále jsi přesvědčený o tom, že to, co dělám, je špatné? Ale pak nic z toho nechápeš. Drahoušku, přestaň se se mnou hádat. Zapomeň na svou dobrotu, stydlivost a cudnost. Je ti devatenáct, užívej si života, dokud můžeš! A přestaň moc přemýšlet, škodí ti to.“
„To, co děláš, není správné.“
„Jenom se bojíš,“ šťouchl do něj Chad, „bojíš se následků, ale nemá smysl si tím lámat hlavu, než to vůbec uděláš!“ Ale Bill jako by ho nechtěl poslouchat. „Teď ti položím otázku: Když jsme chodili po nočních klubech, kde jsme tančili, pili, bavili se… Jak ses cítil?“
Nemohl to popřít. „Ok. Cítil jsem se dobře.“
„A proč ses tak cítil?“
Bill se na chvíli zamyslel, a pak si slabě povzdechl. „Protože jsem se cítil svobodný a mohl si dělat, co chci.“
„Bingo! To je ta odpověď. Pokud neděláš nic špatného, můžeš si dělat, co chceš! Pokud chceš jít do klubu, tak prostě jdi! Pokud chceš políbit ženu nebo muže, prostě to udělej! Pokud chceš mít kolosální kocovinu, jdi do toho! Jestli chceš cokoliv dělat s Kaulitzem…“ Bill přimhouřil oči a začervenal se. „Neříkám, že se máš stát děvkou roku, ale i ty jsi sám viděl, že Kaulitz to chce. A slibuji ti, opravdu přísahám, že nikdy neudělám nic, co by ti mělo ublížit. Musíš to prostě… nechat být.“
Billovi se v hlavě honila spousta otázek. Proč Chadovi tolik záleželo na tom, aby se bavil? Jaké důsledky by mohlo mít tohle chování? Byl k němu opravdu upřímný, když slíbil, že mu neublíží? Dokázal by přestat, kdyby překročil určitou hranici? Stálo by to za to? Co by na tuhle změnu řekli jeho přátelé?
Z mozku se mu kouřilo a on už to dál nemohl vydržet. Byl unavený z toho, že musí myslet na takové problémy, a možná měl Chad pravdu. Jediný způsob, jak se přestat takto trápit, bylo nechat to být. Přestat si dělat starosti a brát věci tak, jak přijdou. Ano, Chad to koneckonců dělal i pro své dobro, aby se i on pobavil, aby se oba bavili. A opravdu si to užíval! Na tom, co dělal, nebylo nic špatného, jen se nechal unášet.
Vrátil se ke stolu, sklonil se nad deník a začal psát na novou stránku.
Milý deníčku,
je čas na změnu.
***
Celý večer mlčel a věděl, že je tím nápadný, ale nedokázal mluvit. Přemýšlel a přemýšlel o odpoledni, které strávil s Billem. Nedokázal se od těch představ odtrhnout, dokud otráveně nevyhrkl.
„Dobře, už to nevydržím.“
„Co se děje, Tome?“ Zeptali se unisono jeho přátelé.
Ještě stále trochu váhal, jestli o tom má mluvit, nebo ne, a nervózně pohyboval nohou nahoru a dolů.
„Tome, mluv,“ vyzval ho Andreas s úsměvem.
Zhluboka se nadechl a spustil. „Trümper mi ho vyhonil.“
Tomova neschopnost mluvit v náznacích nebo uvádět některé věci s taktem byla odzbrojující. Jeho přátelé si na to zvykli, ale… někdy to bylo opravdu nemístné. Ve skutečnosti byli chlapci ohromeni, nedůvěřiví a zmatení.
„Co prosím?“ Georg se váhavě zeptal. „Oh… oh. To je vtip, že?“
„Podívej se na mě, Georgu,“ řekl Tom otráveně, „vypadám snad na to, že si teď dělám jen srandu?“
Vlastně ho nikdy v životě neviděl tak vážného.
„Ale… jak? Kdy?“ Gustav vyslovoval náhodná slova bez zjevných logických souvislostí, a dokonce i Andreas, který do té doby bral přítelovu situaci celkem s pobavením, oněměl.
„Tome. Řekni nám všechno od začátku,“ vyzval Andreas a Tom souhlasil, aniž by vynechal sebemenší detaily, jen aby pochopil celou tuhle situaci, do které se dostal. Bylo to poprvé, co měl s někým problémy, a mluvit o tom s kamarády by mu mohlo pomoct.
„Takhle to je, to je všechno.“
Georg a Gustav stále nemohli uvěřit vlastním uším, zatímco Andreas znechuceně vyhrkl. „A to jsi se mnou jako byl na telefonu, zatímco tě Bill honil?“
„Ztiš se, ty idiote!“ Vynadal mu Tom a zrudl jako nikdy před tím.
Andreas pokračoval o něco klidněji. „To je nechutný. Ty… Bill… já… aaah hnus!!! Proto jsi byl tak divný! Příště prostě zavěs!“
„Nevím, na co ty si stěžuješ. To já si vezmu do hrobu vzpomínku na své první honění od kluka… přerušené tebou!!!“ Samozřejmě mu neměl co vyčítat, kdyby chtěl, mohl prostě zavěsit jako první.
„Oh, to je od tebe tak milé. Takže na mě budeš pořád myslet,“ škádlil ho blonďák.
„Ale… líbilo se ti to?“ Odvážil se Georg položit otázku.
Tom nejdřív nechtěl odpovědět, ale znáte to, kdo mlčí, ten souhlasí. „… Jo… Jo, bylo to dobrý,“ souhlasil.
„Do prdele,“ vydechl brunet. „Ale… vážně je tak dobrej?“
„Víš co, tak běž za ním a řekni mu, aby to udělal i tobě, abys pochopil!“ Tom nervózně vyhrkl a Georg se nad tím skutečně zamyslel.
„Myslíš, že by mi to udělal?“ A když to řekl, jeho přítel mu věnoval ten nejhorší vražedný pohled, jaký vůbec uměl, a zavrčel:
„Ani to nezkoušej.“ Ta reakce byla dost zvláštní a všiml si toho i sám Tom. Žárlil snad? „Chci říct… no chci říct… že, zapomeň na to. Není to důležité. O čem to vlastně mluvíš? Nebylo to tak, že jsi ho nenáviděl?“
„Není to tak, že bych ho nenáviděl,“ řekl Georg upřímně, „jen jsem spoléhal na hloupé předsudky ještě předtím, než jsem ho poznal.“ Tak hlubokomyslná slova zněla z úst bruneta podivně. „Pořád ho ještě dobře neznám, takže nechci dělat ukvapené závěry. Koneckonců… zdání může klamat. Možná, že Trümper nakonec není tak špatný.“ A s tím se na Toma usmál.
Tom pochopil, že to, že si to jeho přítel uvědomil, musí znamenat, že jeho problémy s otcem se vyřešily. Jeho předsudky pramenily z jeho nevědomosti v tom smyslu, že si neuvědomoval, že sexualita nedělá člověka ani lepším ani horším, než je. Za sexuální sférou se skrývá člověk, který musí být přijat a respektován takový, jaký je. A Georg to konečně pochopil, protože to sám zažil.
Tom na něj byl pyšný a usmál se na něj. Znovu zvážněl a mezi nechápavými pohledy Gustava a Andrease, kteří nechápali toto porozumění mezi oběma přáteli, řekl: „Každopádně… rozhodl jsem se pokračovat.“
Všichni tři přátelé se na něj podívali ještě udiveněji a Gustav konečně pronesl smysluplnou větu. „Chceš s ním chodit?“
„Ale ne, ty idiote. Myslím tu hru! Budu ji s ním hrát.“ Ale přátelé stále nechápali. „Bill si chce hrát, že? Chce se bavit. A chce to dělat se mnou. Pro mě to není problém, dám mu, co chce, ale bude si to muset vydobýt. Nepadnu mu k nohám. To já určím pravidla.“
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
