autor: Consu
Bill se celé hodiny vracel ze šatny k zrcadlu, prohlížel se a zkoušel si všechny typy oblečení, které tam měl. Musel být ten večer perfektní a už teď litoval, že tu zprávu Kaulitzovi poslal.
„Proč jsem to udělal!“ Stále si opakoval.
Ano, protože po dalším Chadově pokusu přesvědčit ho, aby Tomovi napsal, mu dal za pravdu a pozval Toma v sobotu večer ven, pokud ovšem nemá jiné plány. A on souhlasil. V tu chvíli by Bill dal přednost jasnému ne, aby alespoň nebyl tak nervózní.
Srdce se mu nechtělo zpomalit, dlaně se mu potily jako nikdy předtím a hlava mu třeštila. Najednou odhodil další džíny a tričko na zem, posadil se na postel a odfrkl si.
„Tak dost, vzdávám to! Napíšu mu, že jsem nemocný! Vymyslím si, že mě skolil nějaký virus.“
„Jo, ten hajzl,“ škádlil ho Chad.
„Ty se do toho laskavě nepleť, prosím! Jsem v naprosté panice a za všechno můžeš ty! Kdybys na tom netrval…“
„Kdybych na tom netrval,“ přerušil ho Chad, „zrovna by sis smažil mozek myšlenkami typu co kdyby…! Tse, já ti pomáhám a tohle je poděkování?“
Bill znovu zafuněl a jako mrtvý padl na postel, ruce vzhůru, zaujatý myšlenkami. Nechtěl příliš přemýšlet o tom, co se stane. Částečně ze strachu a částečně proto, aby si nedělal naděje. Kdyby to nedopadlo podle jeho představ, byl by určitě zklamaný a nevěděl, jestli by zvládl ještě někdy s Tomem mluvit.
„Nechci jít,“ zabručel. Co kdyby se nebavili? Co když večer skončí příliš brzy, protože bude nudný? Co kdyby se rozhostilo trapné ticho, které by všechno zkazilo, a oni by si nemohli užít společný večer? Co kdyby Bill řekl něco špatně, a nakonec by vypadal jako idiot? O tomhle přemýšlel až příliš.
Se zaúpěním začal mávat nohama a rukama jako neposlušné dítě a nadával si. Proč to bylo tak zatraceně děsivé? Nemohl si ani v klidu užít rande!
V tu chvíli se rozčileně posadil.
„Rande?“ Mohl tuhle jejich večerní schůzku takto nazvat? Rande? No, vlastně všechny prvky tam byly: dva lidé, svobodní, kteří spolu tráví čas… Bill okamžitě zrudl a překvapeně si přiložil ruce k ústům. Nepřemýšlel o tom, nikdy o tom takhle nepřemýšlel. A Tom? Bral to taky tímhle způsobem? Myslel si, že je to rande, nebo jen obyčejné setkání?
„Aaaa, už dost!“ Vyhrkl Chad, otrávený tou ubohou scénou. „Prostě se seber a jdi!“
„Já nechci,“ odpověděl Bill se zasténáním.
„Zvedni tu svou malou prdel z postele, obleč se a běž! Nebo chceš, abych šel já?“ Poslední věta byla výhrůžka doprovázená zlomyslným úsměvem.
Billovi ztuhla krev v žilách. Kdyby tam šel Chad, kdo ví, čeho by byl schopen!
„Ne, ne, ne! Jdu, už jdu!“ Bill zvedl oblečení z podlahy a spěchal do koupelny.
Pro jednou byl Chad se svými výhrůžkami nápomocný, což samotnému Billovi připadalo zvláštní. Jindy byl bezohledný a bez varování si přivlastnil Billovo tělo. Proč tedy trval na tom, aby šel on? Prokázal mu laskavost, nebo to bylo součástí jeho plánu? Vypustil tyto otázky z hlavy, začal se líčit a slíbil si, že po zbytek večera zůstane při smyslech. Neměl se čeho bát, jen musel dělat to, co cítil, a brát věci tak, jak přicházejí, bez velkého přemýšlení.
To bylo asi tak… po dobu, než se dostal na místo, kde se měli setkat. Jakmile spatřil blížícího se Toma, srdce mu začalo silně bušit v hrudi a začal se silně potit. To však ustoupilo, když za ním uviděl jeho stoupence, ehm, přátele Georga a Gustava.
„Co to, sakra…?“ Bill se na Toma lehce zamračil a on se rychle omluvil. „Promiň, na poslední chvíli se přidali. Nevadí ti to, že ne?“
Samozřejmě, že ho to mrzelo! Bylo mu to velmi líto, protože to znamenalo, že s ním nebude moci být o samotě! Ale na druhou stranu to tak možná bylo lepší. Možná, že přítomnost dalších lidí, zmírní Billovy rozpaky.
„N-ne! Samozřejmě, že ne! Čím víc, tím líp,“ řekl s falešným úsměvem. To už ho ale rozpaky zastihly v plné síle a s banální výmluvou opustil skupinku. „Omlouvám se, jen si odskočím.“ Vtrhl na toalety a okamžitě se opřel zády o zeď poblíž umyvadel. Několikrát si povzdechl a pak si odfrkl. Nakonec kopl podpatkem do zdi. „Zatracený Kaulitz!“
Nečekal, že tam budou jeho přátelé, a už to mu zbořilo domeček z karet, který si vytvořil v hlavě. Podařilo se mu všechno zničit ani ne za pět minut, pomyslel si Bill naštvaně.
Otočil kohoutkem, opláchl si obličej – opatrně, aby si nezničil make-up – a urovnal si dlouhé černé vlasy, které visely volně kolem obličeje. V zrcadle viděl ve svých očích velké zklamání a znovu si povzdechl. Měl pocit, že toho večera už moc nezmůže. Cítil se příliš nesvůj a došlo mu, že na tento úkol nestačí. Nemohl to udělat, chtěl vycouvat, ale nemohl. Ale možná…
Najednou jako by se mu zablesklo a zavřel oči.
„Chade… pomoz mi.“
***
Z reproduktorů se ozývala hlasitá hudba a povídat si bylo téměř nemožné. Tom se rozhlédl po známých tvářích, ale nikoho nepoznal, zatímco Georg a Gustav si už stihli vyhlédnout pár dívek, se kterými by se mohli pobavit.
V tu chvíli se Bill vrátil z toalet a Tom si vzpomněl, proč tam vlastně je. Nedělal si žádné vrásky, že Billovo pozvání přijal, neviděl na tom nic špatného, a tak ho přijal rád. Trefil chvíli, kdy o tom zase až tak moc nepřemýšlel. Problémy, pokud se to tak dalo nazvat, spadly na jeho hlavu ve chvíli, když ho jeho milí přátelé Georg a Gustav upozornili, že by Billovo chování mohlo být nevyzpytatelné. Navíc měl se zmíněným dost zvláštních zkušeností, aby mohl s jistotou říct, že se něco stane. Cokoli, bez jakýchkoli zábran.
Tom ho z čiré laskavosti pozval na drink, a pak se vrátil k pozorování lidí v zaplněném klubu.
„Nechceš si skočit?“ Slyšel, jak se černovlásek náhle zeptal, a skepticky se na Billa podíval.
„Hmm, ne. Teď ne. Nejdřív dopiju pivo a možná potom.“ Tom viděl na Billově tváři překvapený výraz způsobený jeho odmítnutím, ale nevěnoval tomu větší pozornost. Znovu se napil z láhve a povídal si s přáteli.
Naštvaný Bill zmizel v davu.
„Kam jde?“ Zeptal se Georg, a kývl směrem k Billovi, který odcházel.
„Nevím. Asi tancovat.“ Tom pokrčil rameny. „Chtěl, abych šel s ním, ale nešel jsem.“
Chlapci hlučně nasáli vzduch mezi zuby „Ssssss.“ Ale Tom nechápal. „Co?“
„Odmítl jsi ho? To se nedělá, Tome, to se nedělá.“ Georg zavrtěl hlavou a Gustav dodal. „Zlobil jsi. Jsi zlobivý kluk.“
„Šlo jen o tanec, nebude mě za to nenávidět nebo tak něco, ne?“
„Nooo,“ kamarádi se posměšně shodli a při pohledu na masu lidí pohybujících se po parketu Gustav s úsměvem prohlásil. „Ve skutečnosti se náš mladý pán už utěšil.“
Ostatní dva se podívali stejným směrem a uviděli Billa tančit s pohledným klukem, který ho držel kolem pasu.
Tom se při pohledu na tu scénu zamračil a Georg se jeho výrazu pobaveně zasmál. „Tvoje dáma si našla nového rytíře.“
Ale Tom jen pokrčil rameny, otočil se zpět k baru a objednal si další pivo. „Je mi to jedno,“ pomyslel si. Možná ho nezajímal ten první tanec, ale po druhém, třetím, čtvrtém… no, Bill našel dokonalý způsob, jak ho nahradit. „Tse.“
„Co se děje, Tome? Hlodá tě to?“ Ušklíbl se Georg, když si všiml, že je jeho přítel rozčilený.
„To určitě.“ Pokrčil rameny již po několikáté. Proč ho to muselo tolik štvát? Vždyť kluk, kterému slíbil, že s ním půjde na rande, jen právě smyslně tančil s někým cizím, mírně řečeno, a jeho ignoroval.
Všiml si, že Billovy ruce putují po vypracované hrudi toho chlapce, který musel být o několik let starší než Bill, a sledoval, jak černovláska hladil po zádech. Pak ruce klesly níž a níž, až…
„Hej, hej, hej, zdá se mi, že toho tance nějak moc využívá,“ řekl pobaveně Gustav, zatímco Tom se zatnutou čelistí a trochu napjatými nervy sledoval, jak se ten kluk dotýká Billova zadku. Bill těmi pohlazeními nepohrdl, dokonce se provokativně usmál a naklonil se k chlapcovu uchu a zašeptal mu kdovíco.
Tom si skepticky odfrkl, znovu se napil z lahve a polkl hořký nápoj. Najednou viděl, jak Bill opustil svého rytíře a přiblížil se k nim, a Georg s Gustavem byli ani ne za vteřinu pryč s tou nejobyčejnější výmluvou: „Jdeme sbalit nějaký holky, uvidíme se později.“
Tom je proklel, že ho nechali o samotě, a předstíral, že Billa nevidí.
„Ty máš opravdu slabost pro bary, že?“ Zasmál se Bill, když si všiml, že je stále tam, kde ho nechal.
„Cože?“
„Jsi pořád připoutaný k barovým pultům a vypadá to, že se od nich nemíníš hnout.“
„Jen se mi nechce tančit,“ odpověděl Tom chladně a Bill se usmál. Pak Tom pokračoval. „Ale vypadá to, že ty se bavíš.“ Podíval se na chlapce, se kterým tančil a jenž byl stále na parketu. „Kdo je to?“ Zeptal se s nezájmem.
„Myslíš Lucase? Oh, to je kluk, kterého jsem před časem potkal v jednom klubu. Nečekal bych, že ho tu potkám!“ Řekl s nadšením a pokračoval. „Je příjemné potkat známé lidi, kteří ti dělají společnost.“ Ale Tom se na něj skepticky podíval. „Děje se něco?“ Zeptal se Bill trochu zlomyslně.
„Vůbec ne. Jen… nevím, zdá se mi to trochu divný.“
„Co tím myslíš?“
Tom si nebral servítky, a tak vyhrkl. „No, pozval jsi mě na rande, a potom tancuješ s někým jiným.“
Úsměv na Billových rtech se ještě víc rozšířil, když se naklonil k Tomovu uchu.
„Copak se děje? Žárlíš?“ Tom nad tou absurdní otázkou ihned zavrtěl hlavou. „Navíc, ani k tomu nemáš nejmenší důvod,“ dodal Bill a podíval se mu do očí. „Kromě toho, my dva spolu nechodíme a ani mezi námi nic není.“
A skutečně měl pravdu. Bill si mohl dělat, co chtěl a s kým chtěl. Tom odvrátil pohled a náhle pocítil, že ho to táhne přímo na parket.
„Víš, vlastně máš pravdu,“ řekl s úsměvem, „a myslím, že právě teď chci tančit.“ S tím nechal pivo na baru, zamířil na parket a začal tančit. Netrvalo dlouho a k Tomovi se přidala dívka a bezostyšně ho začala balit.
„Ahoj,“ pozdravila ho rozzářeně.
„Ahoj,“ odpověděl chladně.
„Jak se jmenuješ?“
„Tom.“
„Pěkné jméno! Já jsem Meredith.“ Ale Tomovi byla tato informace zřejmě ukradená. „Kolik ti je?“ Ptala se dál.
„Devatenáct.“ Skutečnost, že se neobtěžoval položit otázku „A tobě?“, ji musela dát jasně najevo, že ho její přítomnost až tolik nezajímá, ale zdálo se, že dívce to bylo jedno.
„Je mi šestnáct.“ A tím se leccos vysvětlilo. Hrála si na dospělou, ale bylo vidět, že ve skutečnosti je ještě dítě. Jako malá porcelánová panenka, bledá, štíhlá, s krásnými blonďatými kudrnami spadajícími na malá ramena. Podívala se na něj svýma jasně zelenýma zasněnýma očima, které ukazovaly na její mladý věk až příliš dospělá přání.
Tom se skepticky usmál. Chápal, kam se tou zbytečnou konverzací snaží dostat, ale na tyhle věci neměl náladu. Najednou se podíval na Billa, který ho od baru podrážděně sledoval, a chtěl ho ještě víc vyprovokovat, jen aby viděl, jak na to bude reagovat. Velmi nonšalantně dal Meredith ruku za záda a přitáhl si ji blíž k sobě, což dívku potěšilo. Tiše tančili a ona mu položila ruce kolem krku a přiblížila se k jeho tváři. Byla však až moc blízko, jelikož Tom viděl, jak přimhouřila oči.
Trochu se od ní odtáhl, aby jí ztížil přístup, a když už se zdálo, že se dál nedostane, ucítil, jak se od něj rychle odtáhla, téměř se mu vytrhla. Okamžitě pochopil, co se stalo, když viděl Billa, jak stojí vedle Meredith a dívá se na něj.
„Hej!“ Postěžovala si blondýnka, když sledovala nově příchozího.
„Myslím, že už jsi s ním tančila dost, teď je řada na mě,“ řekl černovlásek vážně.
„Kdo si myslíš, že jsi? Byla jsem tu první!“
„Přesně tak, byla jsi! Teď jsem tu já a ty odcházíš.“
Tom mezitím s potěšením sledoval, jak se o něj oba div neperou.
„Eeeh, to si teda nemyslím, ty jedna tlusťoško!“
V tu chvíli se Bill už neudržel. „Tak zaprvé, tlusťoško si říkej svojí sestře. Jsem kluk, ty krávo! Za druhé, on je tu se mnou. Za třetí, nevím, kdo je tu tlusťoch, tak zmiz!“
Jednou rukou, kterou jí položil na rameno, ji odstrčil a tančil s Tomem, jako by se nic nestalo, a nechal Meredith beze slova stát. Blondýnka naštvaně odešla a řekla si, že nemá cenu si kvůli takové hlouposti kazit večer.
Tom mezitím tančil s Billem a usmíval se na něj, ačkoli se černovlásek tvářil velmi vážně, skoro až rozzlobeně.
„Co je?“ Odfrkl si po chvíli.
„Nic,“ ujistil ho Tom a byl stále veselejší.
„Tak proč se pořád usmíváš jako idiot?“
„Rozesmáls mě,“ přiznal pobaveně. „Proč ta scéna?“ A pak se šeptem zeptal: „Žárlíš?“
Ale Bill neodpověděl a jen se ušklíbl.
„Protože k tomu nemáš nejmenší důvod. Koneckonců, my dva spolu nechodíme a ani mezi námi nic není.“ Bezostyšně napodobil to, co mu Bill řekl předtím, i když to byla vlastně jen provokace, ale Billa to z míry nevyvedlo.
„To je pravda. Ale právě jsem ti zachránil zadek. Kolik jí mohlo být? Patnáct?“
„Šestnáct,“ upřesnil Tom.
„Dokonce. Nechceš přece vypadat jako pedofil,“ řekl Bill drze.
Byla to přinejmenším banální a dětinská výmluva, ale Tom na to ani nechtěl odpovědět. Chování černovláska ho pobavilo. Mohl si dělat, co chtěl, ale pokud šlo o Toma, bylo to jiné. Byl skutečně žárlivý, což v Tomovi vyvolalo jistý pocit uspokojení. Cítil se opravdu žádoucí a jeho ego bylo příjemně pohlazeno. Ještě jednou se na Billa usmál, pak to nechal být a pokračoval v tichém tanci.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
