autor: Consu
Tom se celé dopoledne usmíval jako idiot a Georg s Gustavem si nemohli odpustit se ho nezeptat. „Co je to s tebou? Proč se tak usmíváš? Co je k smíchu?“
„Nic,“ řekl a zadržoval smích.
„Mě neoblafneš,“ odpověděl Georg suše a netrpělivě. „Něco se muselo stát.“ A v tu chvíli chlapci uviděli, jak kolem nich prochází Bill a jeho kamarádka Ashley. Bill se otočil k partě a jako obvykle pozdravil jen Toma, který jako obvykle přikývl a stále se usmíval jako pitomec.
Pak se Gustav odvážil zeptat. „Jak to vůbec večer dopadlo s Billem? Potom jsme vás už nikde neviděli.“ Jeho tón byl velmi zlomyslný a Tom si v duchu dokázal představit, co si jeho mozek asi představuje za scény.
„Byla to úplně normální pánská jízda. Povídali jsme si, pili, tančili.“
„… šukali,“ zasmál se blonďák.
„Ne, ty idiote. Tohle ne.“ Ale navzdory kamarádovu hloupému vtipu, se Tom musel usmát.
„Tak co se stalo?!?!? Mluv, do prdele!“ Vyhrkl Georg a byl čím dál nervóznější.
Vlastně se mezi ním a Billem nic nestalo, ani když ho Tom doprovodil domů, a přesto od toho večera nedokázal sundat úsměv z tváře.
„Žárlí,“ řekl pobaveně.
Vzpomínka na tu scénu byla pro Toma k popukání a stejně tak byla k popukání pro jeho kamarády, kteří si představovali Billa, jak se chová jako hysterická buzna, která si dobírá malou holčičku za to, že mu ukradla rande.
Tom to vlastně chápal. Bill z něj byl úplně hotový, i když by to nikdy nepřiznal. Trval na tom, že to je jen hra, ale Tom cítil, že je v tom něco víc. Ale nebál se toho, naopak si slíbil, že s ním tu hru bude dál hrát, že do toho prostě půjde. Svým způsobem se cítil polichocen. Ten kluk, který si hrál na tvrďáka, ale byl v hloubi duše kompletně nejistý, ho dojímal. Cítil, že Bill rozhodně nikomu nedovolí, aby na jeho hračku kdokoliv jen sáhl a Tom si na nic nehrál. Pokud přesně tohle vedlo k dalším malým scénám, mohla to být pořádná zábava!
Naposledy se podíval na Billa, který stál vedle své party jako obvykle, a viděl, jak mu pokynul, aby ho následoval. Trochu ho to překvapilo, ale nic nenamítal. „Půjdu na chvíli dovnitř,“ řekl Tom svým přátelům, pak vstoupil do budovy a v dostatečném odstupu Billa následoval.
Na chvíli ho ztratil z dohledu a opatrně kráčel dál chodbou, když náhle ucítil, jak ho někdo za ruku zatáhl na toalety.
„Ah, tady jsi,“ řekl a stále se usmíval, „chtěls mi něco říct?“
„Byl jsi zlobivý kluk,“ odfrkl si Bill a nebezpečně se k němu přiblížil, „opravdu hodně zlobivý.“
„Co jsem udělal?“
„Nevěděl jsem, že tě vzrušují malé holčičky.“ Zamumlal černovlásek, načež se úsměv na Tomových rtech ještě víc rozšířil a odhalil tak jeho zuby.
„Stále tohle? Nikdy mi to neodpustíš, co?“
„Ne. Byl jsi opravdu velmi zlobivý.“
„Takže, jak mě chceš potrestat? Naplácáš mi?“ Jeho hlas zněl téměř svůdně a Bill se na oplátku usmál.
„Ne, myslím na jiný druh trestu.“
Popadl ho za mikinu, vtáhl ho s sebou na jeden ze záchodů, zamkl za nimi dveře a Toma na ně strčil.
„Co chceš dělat?“ Tom se na něj skepticky podíval a povytáhl obočí. Na odpověď nemusel čekat dlouho, protože Bill ho jednou rukou začal masírovat v rozkroku, zatímco druhou mu opatrně odhrnul copánky z krku.
Tom naklonil hlavu do strany, aby tak dal lepší přístup Billovým polibkům, a nechal ho to udělat. Nakonec to nebyl až tak špatný trest. Vlastně to bylo velmi vzrušující a za vše mluvila boule v kalhotách, která se brzy objevila pod Billovými doteky. Ten kluk ho uměl zatraceně dobře vzrušit. A Tom nebyl z těch, kterým stačilo jen pár doteků. Musela k tomu být ta správná atmosféra – pokud se to tak dalo říct – správná aktivita a určitý elán člověka před ním. A Bill rozhodně věděl, jak se svými kartami hrát co nejlíp.
Nikdy neměl problém s tím, že Bill je kluk. A v takových chvílích mu to bylo jedno, rozhodně měl jiné starosti, než řešit to, že sbírá homosexuální zkušenosti, takže ho to vůbec netrápilo ani neznechucovalo. Nikdy předtím ho žádný muž nepřitahoval, ale vždycky říkal, že homosexualita není žádná nemoc, a že i kdyby zjistil, že miluje jiného chlapce, bude pokračovat se vztyčenou hlavou. Věděl, že sexualita neurčuje, kým jste, protože člověk, jak vždycky říkal, si zaslouží úctu bez ohledu na to, s kým spí. Láska k osobě stejného pohlaví ho nikdy neznepokojovala ani neznechucovala. A i když si to nikdy nevyzkoušel na vlastní kůži, stále se držel rčení „nikdy neříkej nikdy“, jelikož třeba jen zatím nenašel nikoho, kdo by ho zvlášť přitahoval.
Bill ale uspěl.
Možná to byla ta tajemná aura, která ho obklopovala, možná jeho nepříliš mužné rysy, nebo možná to, jak provokativní uměl být, což ho fascinovalo snad nejvíc. Jediné, co se k tomu dalo říct, bylo, že Bill prostě věděl, kam sáhnout, jak se pohybovat, co říct.
Najednou uslyšeli, jak někdo vchází na toalety, byli dva, a Tom ztuhl.
Ale Bill nevypadal, že by tohle byl nějaký důvod, proč přestat, a tak sklopil prkýnko záchodu a posadil se před Toma s úsměvem, který skoro vzbuzoval hrůzu. Velmi nonšalantně mu rozepnul nejprve pásek, pak knoflík a pomalu rozepnul i zip. Tomovy kalhoty okamžitě spadly a jeho oči se rozšířily.
Tom ani nemrkl a Bill mu jedním rychlým pohybem stáhl i jeho spodní prádlo, které následovalo kalhoty. Tom, který stál jako přikovaný, zakroutil nesouhlasně hlavou, jako by mu tím chtěl říct, aby zastavil, ale nezdálo se, že by ho černovlásek chtěl poslouchat. Ve skutečnosti, než ho Tom stačil jakkoli zastavit, Bill pevně uchopil jeho penis, který se před ním vyzývavě tyčil, a olízl jeho špičku.
Tom vzhlédl, opřel se rukama o dveře za sebou a začal se modlit. Tohle mi nemůže udělat, říkal si. Ne, když tu nejsme sami. Zatímco se snažil přesvědčit sám sebe, napínal uši, aby slyšel, co dělají ti dva kluci, a usoudil, že vykonávají potřebu a ničeho jiného si nevšímají.
Jeho myšlenky přerušil Bill, který si jeho penis vzal celý do úst, a donutil tak Toma se silně nadechnout. Okamžitě sklopil zrak k chlapci sedícímu před ním a pohled na jeho klidnou tvář, kterou si v téhle situaci zachoval, ho ještě více rozrušil. Bylo možné, že nemá žádné výčitky svědomí? Vážně myslel na tohle, když mluvil o mučení? Opravdu ho znovu nutil užívat si to v tichosti jako posledně, když si byli takhle blízko? Potom to byl opravdový mistr v jeho mučení!
Bill začal sát jeho penis a Tom se snažil vymyslet, jak ho zastavit, nebo udělat cokoliv jiného, ale prostě to nešlo. Pokud by si s ním hrál ještě nějakou chvíli, věděl, že mlčet nedokáže.
Nakonec uslyšel spláchnutí a pak další. Blížilo se jeho mučení ke konci? Slyšel, jak si chlapci při mytí rukou povídají, a Tom je v duchu popoháněl, aby rychle odešli. Tep se mu značně zrychlil, začal tiše dýchat a snažil se dělat co nejmenší hluk, ale cítil, že déle už to nevydrží.
Chlapci konečně se smíchem opustili toalety a Tom hlasitě vydechl, když Bill pokračoval ve své práci.
Dál ho sál, zatímco rukou držel jeho penis u kořene, a Tom začal tiše oddechovat. I když tam byli sami, nechtěl riskovat, že by ho mohl slyšet kdokoliv zvenku. Rozkoš se stupňovala, černovlásek nepřestával a chudák Tom cítil, jak mu srdce divoce buší o hrudní koš. Šílel, tvář mu hořela, v uších mu zvonilo a podlamovaly se mu nohy. Zajel rukou do Billových rovných vlasů a znovu a znovu si ho přitlačil do klína, až chlapec zamručel. Možná to bylo na protest.
Teď už byl na vrcholu blaha a černovlásek neměl příliš velkou radost z toho, že se mu udělal do úst, ale koneckonců po tom, jak ho potrápil, to byl ten nejmenší trest, který mu mohl udělat. Tom se nehodlal pozastavovat nebo přemýšlet o tom, jestli je z toho nadšený, nebo ne, protože mu to bylo úplně jedno. Prostě musel svoje mučení ukončit.
Potom Bill vstal, otočil se a znovu zvedl prkýnko, všechno vyplivl, ale nakonec si stejně olízl rty.
Tom se snažil rychle se obléknout. Stále ještě lapal po dechu, a když zazvonil zvonek, jen se podíval na Billa a zavrtěl hlavou.
„Copak? Nelíbilo se ti to?“ Dobíral si ho Bill.
„Jsi hrozný,“ zašeptal Tom a snažil se vzpamatovat.
„Ale pořád mě máš rád, že?“ Zeptal se ho smyslně Bill, políbil ho na rty, odsunul Toma ode dveří, které otevřel a odešel.
Tom tomu stále nemohl uvěřit. Ten kluk byl blázen, úplný blázen. Nezastavil se před ničím ani před nikým, neměl žádné zábrany, všechno mu bylo jedno a… byl zatraceně dobrý.
Tom si opláchl obličej, který byl stále rudý, a zhluboka dýchal. Do jaké situace se to dostal? Čím víc přemýšlel o tom, jak bizarní to je, tím víc si nemohl pomoct, ale musel Billovi vyseknout pořádný kompliment. Byl opravdu dobrý a do všeho, co dělal, vkládal velký kus vášně… a to ho přivádělo k šílenství.
Dokonce ani žádná z dívek, které mu prošly postelí, ho nedokázala přivést k šílenství tak jako on. Svým způsobem byl výjimečný.
Snažil se uklidnit a vrátil se do třídy, ale v následujících hodinách Tom nemohl jinak než přemýšlet a vzpomínat na to, co se stalo. Příliš mnoho myšlenek mu zahlcovalo mozek a otupovalo ho každou minutou víc a víc. Nemohl se zbavit Billových očí, které na něj zíraly v té kabince o velikosti dvou metrů na jeden, než se dal do práce. V těch očích bylo něco temného, něco zlověstného, něco tajemného. Něco, čemu nemohl uniknout. Jaká byla Billova skutečná povaha? Co se skrývalo za tím tajemným pohledem?
Ani doma nedokázal přestat myslet na Billa. Byl jako očarovaný.
„Tome, jsi v pořádku?“ Zeptal se ho otec u oběda.
„Mh, jo.“
Otec mu přiložil ruku na čelo, ale okamžitě ji stáhl. „Vždyť hoříš!“
„Mh?“ Tom překvapeně sledoval, jak jeho otec mizí v kuchyni a po chvíli se vrací s teploměrem a balíčkem léků. „Co to…“
„Dojez oběd, změř si teplotu, a pak si vezmi jeden aspirin.“
„Jsem OK,“ zamumlal Tom a sundal otcovu ruku ze svého čela.
„Ne, nejsi OK. Mám místo práce raději zůstat doma?“
„Najez se a padej,“ usmál se Tom a nevěřil vlastním uším. Přesto, že mu bylo devatenáct, jeho otec se k němu choval jako k malému dítěti.
„Jsi si jistý? Stačilo by, kdybych zvedl telefon a…“
„Běž do práce! Zvládnu se o sebe postarat,“ zopakoval Tom, když dojedl oběd.
„Dobře, ale kdyby se cokoliv dělo…“
„Zavolej mi na mobil, kdyby se cokoliv dělo, kdykoliv, prostě neváhej.“ Říkal souběžně Tom se svým otcem, který se na něj usmál.
„Zase to dělám, co?“ Tom tiše přikývl. „Promiň, já jen…“
„Já vím, tati. Jen běž.“
Muž si povzdechl, dojedl svůj oběd a po několika minutách odešel do práce, naštěstí pro Toma, který se nedokázal ubránit úsměvu, když spatřil ten dojatý pohled, který mu otec věnoval.
Vždycky byl takhle starostlivý. Kdykoli měl Tom nějaké bolesti, jakéhokoliv druhu, vždycky se mu všemožně snažil ulevit. Jeho otec to pokaždé omlouval tím, že je to přeci přirozené, ale Tom věděl, že ve skutečnosti za tím vším stojí strach a odpor k sobě samému. Jörg se bál, že znovu ztratí osobu, kterou miloval, jako se to stalo s jeho manželkou před mnoha lety.
Nikdy o tom otevřeně nemluvili, ale z útržků příběhů, které mu otec v dětství vyprávěl, Tom usoudil, že si každý den vyčítá matčinu smrt. Ale Tom věděl, že osud si s lidmi často hraje, a že jeho otec nemůže za to, že jeho matka Nadia zemřela.
Jörg si však myslel něco jiného. Ano, protože kdyby ten den, v ten pátek před mnoha lety, netrval na tom, že musí jít do práce navzdory bouři s krupobitím, která se valila berlínskými ulicemi, možná by se mu podařilo dorazit včas.
Byl zázrak, že se mu podařilo dostat do práce, když mu do kanceláře volala zoufalá manželka, které praskla voda. Najednou se linka odpojila a Jörg vyběhl na ulici, aby se co nejrychleji vrátil, ale silnice byly kvůli krupobití a několika nehodám neprůjezdné.
S napětím se konečně dostal zpět domů, ale když do útrob domu volal její jméno, neozvala se. O několik okamžiků později ji našel ležet v bezvědomí na podlaze, přesně v místě, kde jí praskla voda, a Jörg okamžitě zavolal záchranku.
Nadia se naštěstí během převozu do nemocnice probrala a po mnoha hodinách, které porod trval, se nakonec narodil malý Thomas. Pojmenovala ho tak, protože to byl svatý, který se k němu hodil nejvíc. Thomas byl nevěřící učedník, který nedoufal v Kristovo vzkříšení, a přesto to všechno byla pravda. Stejně jako ten porod. Nikdo nevěřil, že dítě, které nosí, přežije, a přesto…
Když malého vzala do náruče, Jörg se na ně dva díval s velkým štěstím. Avšak veškeré štěstí se mu vytratilo z očí, když spatřil, jak jeho žena znovu omdlela a lékaři odnášejí dítě a jeho vykazují ze sálu.
Vnitřní krvácení.
Hloupé vnitřní krvácení, možná způsobené pádem nebo něčím jiným, zkrátka něco, na co by lékaři mohli přijít dříve, kdyby byl Jörg u své ženy, když omdlela poprvé. Proto teď, když Tomovi bylo špatně nebo ho něco bolelo, snažil se zůstat s ním. Nechtěl udělat stejnou chybu dvakrát.
Tom byl to poslední, co mu po jeho ženě Nadie zbylo. Její oči a dolíček, který se jí vytvořil pokaždé, když se usmála, byly ty nejživější vzpomínky, které si mohl vybavit. A nikdy by si to nenechal vzít. Bylo to pro něj až příliš důležité.
Tom si odfrkl a zadržel slzu, která se mu chystala vyklouznout z oříškových očí, když na to jen pomyslel. Když mu o tom otec vyprávěl, bylo mu něco přes tři roky, tehdy se rozplakal, a i po těch letech to bylo citlivé téma, ze kterého mu naskakovala husí kůže.
Měl toho muže, svého otce, velmi rád. Vážil si ho víc než kohokoli jiného na světě, byl jeho vzor. Převzal na sebe veškerou odpovědnost a nesl těžké břemeno na svých ramenou. Tom by mu nikdy nic nevyčítal, protože jeho otec si to rozhodně nezasloužil. Byl to skvělý člověk a ani taková věc z něj neudělala nic víc nebo míň, než to, čím opravdu byl. Byl to jeho otec a on ho miloval. Na ničem jiném na světě nezáleželo.
Tyto vzpomínky a sentimentální myšlenky mu na chvíli pomohly odvést pozornost od Billa Trümpera, ale přesto cítil, jak mu třeští hlava. Ve skutečnosti měl horečku a teploměr to potvrdil, takže se odpotácel nahoru do postele, aby se trochu prospal.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J :o)
