auto: Consu
Bylo to teprve pár dní, co byl u Kaulitze doma, a věděl, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než mu odpoví ohledně večírku, ale nemohl si pomoct a každé ráno se probouzel s nadějí, že dostane zprávu, nebo mu zavolá, prostě cokoliv.
Toho dne se také probudil s touto myšlenkou, ale slíbil si, že se tím už nebude zabývat. Musel se soustředit na něco mnohem důležitějšího a přinejmenším nezbytného: na vánoční dárky.
Jako každý rok těsně před Štědrým dnem musel vyrazit na nákupy, a tak jako obvykle zamířil do nákupního centra, kde obhlížel všechny výlohy a hledal něco pěkného pro své příbuzné. Prarodiče měl vyřešené hned, nějaký hezký ubrus babičce a nová dýmka pro dědu byly perfektní volba. Mámě Simone se chystal koupit novou sadu hrnků na kávu, protože ty, co měli doma, byly už pobité od Kazimíra, toulavého kocoura, který se občas rád podíval i do domu. Ale co pro otce Gordona?
Prohlížel si další typický pánský svetr, ve kterém by nejspíše vypadal jako nějaký důchodce, a s povzdechem ho zase vrátil zpátky. Gordon přece nebyl starý! Naopak, byl to velmi mladý muž, a kdyby ten svetr viděl, použil by ho jako pelech pro Kazimíra!
Bill se sám pro sebe zasmál a představil si otcův znechucený výraz, až tento absurdní dárek dostane.
„Takovou blbost bych nedal ani svému nejhoršímu nepříteli.“
Hlas za jeho zády ho přiměl sebou trhnout a on se udiveně otočil: „Oh! Tome!“
„Ahoj,“ pozdravil ho Tom s úsměvem.
„Co-co ty tady?“
Tom pokrčil rameny a zvedl tašky, které nesl. „Sháním dárky na poslední chvíli.“ Bill se zasmál a ukázal své.
„Já taky! Chybí mi už jen poslední pro tátu.“ A úsměv mu zmizel, když si vzpomněl na existenční dilema, které ho trápilo.
Tom si všiml jeho výrazu. „Chceš pomoct?“
„Možná.“ Zadíval se na něj Bill prosebným pohledem.
Procházeli mezi davy lidí v obchodech a začali si povídat o tom či onom. Pak se Bill zeptal: „Už jsi mluvil se svými přáteli o tom večírku?“ Tom jako by najednou spadl z oblaků.
„Sakra, úplně jsem na to zapomněl!“
Bill se usmál nad téměř rozpačitým výrazem Tomovy tváře a spěšně dodal: „Abych byl upřímný, neřekl jsem to ještě ani rodičům.“
„Do večera ti dám vědět! Slibuju!“ Řekl Tom vážně.
Černovlásek se na něj pobaveně podíval. Vypadalo to, že si to vzal k srdci a asi mu na tom opravdu záleželo, když reagoval takhle. Že by ho nechtěl zklamat? Nebo možná jen chtěl dodržet slovo. Ať už důvodem k jeho jednání bylo cokoliv, Billa to velmi potěšilo.
„Neboj, není kam spěchat.“
Tom toto téma opustil, aby zjistil, jak by mohl Billovi pomoct najít vhodný dárek pro otce. „Co má tvůj otec rád?“
„Co?“ Bill však nechápal.
„Tvůj táta… ten dárek.“
„Oh! Oh jo… no…“ Bill o tom chvíli přemýšlel, ale nic moc ho nenapadlo. „No, má rád hudbu, vlastně ji i učí.“
„Vážně?“ Pro Toma, který se moc nestaral o ostatní lidi, to začalo být podivně zajímavé.
„Jo, učí v jedné malé hudební škole nedaleko odtud hru na kytaru.“
„Neee! Děláš si srandu?!?“ Tom nevěřícně ztuhl na místě. „On hraje na kytaru???“
„Jo, proč?“ Projevený zájem o tu věc Billa poněkud překvapil.
„Taky hraju na kytaru!“ Rozzářily se mu oči. „Klasická nebo elektrická?“
„Klasická.“ Bill byl čím dál zmatenější; nemyslel si, že by mohl Kaulitze zaujmout takovou banalitou. Avšak během chvíle Tomovo nadšení uhasil. „Už dlouho jsem mu nedal nic, co by souviselo s hudbou. Prostě mi už došly nápady!! Asi bychom měli vymyslet něco jiného.“
Úsměv na Tomových rtech se téměř okamžitě stáhl. „Oh… No, co má ještě rád?“
„Mh, nech mě přemýšlet… lov… maso.“ Řekl to skoro znechuceným tónem a Tom mu do toho skočil. „Tobě se nelíbí jeho zájmy?“
„Ne, jsem vegetarián.“
„Super,“ přikývl Tom, i když ho to moc nepřesvědčilo. „Takže, kdybych tě pozval na hamburger sem do Mc, hodil bys po mně stůl se všemi židlemi?“
Bill se otočil a ocitl se před nápisem známého fastfoodu a nakrčil nos nad pachem smaženého jídla a přepáleného oleje, který se nesl vzduchem. „Ble.“
Tom s úsměvem zavrtěl hlavou. „Aaaah, jak s tebou můžu trávit čas, když máme tak odlišný vkus?“ Teprve později si uvědomil, jakou dvojsmyslnou větu právě pronesl. „Chtěl jsem říct…no… nemyslel jsem…“
„Rozumím, co si chtěl říct,“ povzbudil ho Bill a usmál se. Přišlo mu roztomilé, když se do toho Tom zamotal. Nebylo to poprvé, co se snažil udělat nějaký vtípek, který se dal špatně vyložit, ale Bill se kvůli tomu na něj nezlobil. Bylo to spontánní. Bill se pokusil konverzaci vrátit k původnímu tématu, aby ho dostal z trapné situace. „Můj táta miluje maso, ale v podstatě celkově rád vaří. Vlastně chce na Vánoce uspořádat nějakou velkou grilovačku… a pro mě samozřejmě připraví nějakou zeleninu.“
Tom se zamyslel nad touto vášní Billova otce, a pak bleskově řekl. „Pojď se mnou.“ Zrychlil tempo a zamířil ke konkrétnímu cíli. Bill se za ním rozběhl a snažil se, aby se mu v davu neztratil, zatímco musel vynaložit veškeré úsilí, aby do nikoho nevrazil. Zastavili se před obchodem s domácími potřebami. Prohrabávali se v regálech a hledali něco, co by je zaujalo. Ale zdálo se, že Bill stále není spokojen: vždycky si našel nějaký důvod, aby nekoupil věci, které mu Tom ukázal.
Najednou ho upoutalo něco lesklého. Byl to stříbrný příbor, nůž a vidlička, v černém koženém pouzdře. Bezpochyby sběratelský kousek, prostě něco výjimečného.
Tom se k němu zezadu připojil a sadu začal obdivovat. „Páni… no, tohle není vůbec špatné. Tohle je luxusní kuchařská souprava. Tvůj táta by s ní mohl zahájit vánoční grilovačku.“ Při těch slovech se Bill zaradoval: našel dárek! Když si ji vzal a zaplatil, hned dárek opět otevřel, když se posadil na jednu z laviček, které byly za obchodem.
„Tohle je perfektní.“ Zopakoval fascinovaně a prstem přejel po obou příborech. „Jsem si jistý, že se mu to bude líbit! Vážně.“
„Skvělá volba,“ pochválil dárek i Tom. „Jasně, není to sběratelská edice Flyn‘ V nebo Gibson… ale je to skvělý nápad.“ Bill mu nerozuměl ani slovo, ale měl pocit, že to má něco společného s kytarami. Otočil se k Tomovi, usmál se a poděkoval mu. Pak si vzpomněl na téma, které řešili předtím, hudbu, a zamyšleně řekl: „Nevěděl jsem, že hraješ na kytaru.“
„Myslím, že to neví nikdo,“ odpověděl bezmyšlenkovitě Tom. „O svých koníčcích moc nemluvím.“ Ve skutečnosti se o tom nezmínil, ani když si povídali u něj doma, když ho jeho otec pozval na oběd.
„Náhodou je to pěkný koníček,“ poznamenal Bill upřímně. Přece jen o tom něco věděl.
„Jo, s Georgem a Gustavem si představujeme, jak jednou budeme hrát na nejvýznamnějších německých pódiích a budeme mít spousty koncertů před křičícími fanoušky.“ Řekl to téměř nespokojeně, jako by to byl jen nesplnitelný sen. Zvláštní tón na někoho tak sebevědomého, pomyslel si Bill.
„Máte kapelu?“
„Víceméně,“ přiznal Tom a lehce se začervenal, „zkoušíme v Gustavově hospodě. On hraje na bicí a Georg na basu.“
„A kdo zpívá?“
„Momentálně já a Georg druhý hlas… Ale není to můj obor.“ Zasmál se trochu Tom.
„Proč do toho nezapojíš Andrease?“ Tom si rychle pospíšil s odpovědí.
„Ne, proboha! Jednou jsme udělali tu chybu, že jsme ho nechali s námi zkoušet, a stačilo mi to! Zpěv rozhodně není jeho parketa!“ A pak se pobaveně zasmál. „Vlastně jsme si říkali, že bychom ho v budoucnu nechali dělat nám manažera, pokud se bude držet daleko od mikrofonu!“
Bill se pobaveně zasmál. Bylo to poprvé, co s Tomem vedl obyčejný, nezaujatý rozhovor, a překvapilo ho, že to bylo tak… normální. Od chvíle, co se v obchoďáku potkali, se Tom stále usmíval, což se nikdy předtím nestalo, protože se zdálo téměř nemožné z Toma nějaký úsměv dostat. Několik úsměvů, které Billovi v minulosti věnoval, ho naplnily radostí, ale vidět ho tak klidného a vyrovnaného bylo jako něco z jiného světa. Černovlásek měl najednou pocit, jako by před ním stál úplně jiný člověk.
„A co ty?“ Vyrušil Billa z jeho myšlenek. „Máš nějakou takovou podobnou zvláštní vášeň, když jsi syn hudebníka?“
„Ani ne,“ přiznal Bill téměř smutně, „jako malý kluk jsem hrál na klávesy, ale ne moc dlouho. Brzy jsem to vzdal, protože mě to přestalo bavit. Teď se věnuju zpěvu.“
„Zpíváš ve sboru? Nebo chodíš na zpěv do nějaké hudební školy?“
„Ne, to ne, jsem samouk,“ informoval ho poněkud s hrdostí v hlase, ale pak to zakončil humorem. „Zpívám ve sprše, nebo když se převlékám.“
Tom se znovu usmál. Na těch plných, dokonalých rtech se mu objevil další nádherný úsměv, který na jeho tváři vytvořil dolíček. Jasné oči zářily proti těm Billovým a on se toho pohledu nemohl nabažit. Tom byl opravdu velmi pohledný, a když se usmíval, byl ještě víc. Ten drsný rváčský výraz mu vůbec neslušel, bylo mnohem lepší, když byl usměvavý, veselý kluk, který obcházel obchody a sháněl vánoční dárky. Možná ho rozněžnila ta vánoční atmosféra, zdůvodnil si to Bill. Jisté však bylo, že tahle podívaná by neměla být jen výjimkou. Byla by škoda místo téhle hezké tváře vidět jeho ustaraný a vážný výraz.
Bill o tom všem intenzivně přemýšlel a byl kompletně rudý v obličeji, a tak se rozhodl vstát a zamířit k východu, když ho upoutal jeden nápis. V tu chvíli ztuhl, zrudl ještě víc a culil se jako idiot. Tom si toho všiml a nezapomněl to okomentovat. „Zajímavé místečko, že?“
„Ehm… já nevím! Nikdy jsem tam nebyl,“ přiznal a dál se stydlivě usmíval.
„Ty jsi nikdy nebyl v sexshopu?“ Zeptal se poněkud hlasitě, až tím upoutal pár zvědavých očí. „Oh, stejně to není nic extra. Byl jsem tam s klukama hned, jak nám bylo osmnáct… a bylo to docela zklamání,“ řekl Tom chytře a zavrtěl hlavou, čímž probudil všechny fantazie Billa, který si už představoval všechno možné. Vždyť jít do sexshopu je zakázaným snem každého kluka i holky.
Ne zcela přesvědčeně se Bill otočil směrem k průchodu vedoucímu do obchodu a upřel pohled na neonový nápis fuchsiové barvy.
„Chceš se tam jít podívat?“ Zeptal se tiše Tom a Bill se lehce usmál. „Jo, pojďme.“
Tom nechápal, co je tak vzrušujícího na něčem tak hloupém, jako je sexshop, ale souhlasil, že půjde s ním. Říkal si, že by tam Bill sám nikdy nešel, a že by ho možná mohla povzbudit společnost. Pak by pochopil, že na tom nic není jít tam klidně i sám.
Bill naopak nerozuměl tomu, z jakého důvodu není Tom nadšený, že tam jde. Nedokázal to přesně vysvětlit, ale Tom rozhodně vypadal jako někdo, kdo je zde stálým zákazníkem. Byly to jen předsudky, které nedokázal přesně vysvětlit. Možná to prozrazovala jeho drzá tvář nebo možná jeho pověst náruživého playboye.
Jakmile vstoupili, přivítala je dívka s podivným účesem, plná piercingů a tetování, které Billa téměř vyděsily. Což bylo k smíchu, protože měl vlastní cool tetování a piercing.
„Můžu vám nějak pomoct?“
„Ehm,“ Bill už začal nervózně koktat, ale Tom ho zachránil klasickou frází: „Ne, jen se díváme.“
Pak se rozdělili a mezi chichotáním a zakázanými myšlenkami začali procházet mezi regály. Když Bill míjel figurínu oblečenou do černého koženého obleku dominy, začal fantazírovat o tom, jak by v takovém obleku vypadal. Zasmál se, když si představil, jak s bičem v ruce trestá bezmocného Toma, který se v panice plazí po podlaze, ale brzy se vzpamatoval, když si uvědomil, jak hloupá ta představa ve skutečnosti je – a hlavně, koho se týká.
Mezi lubrikanty, nafukovacími pannami a různými extravagantními předměty všeho druhu a pro všechny příležitosti se Bill ocitl před vibrátory a gumovými dildy. Trochu rozpačitě po nich přejel pohledem, když vtom se zastavil a téměř fascinovaně se zadíval na jeden konkrétní vibrátor. Něco mu to připomnělo…
„Vypadá úplně stejně jako ten můj, co?“ Zeptal se škodolibě Tom a sáhl po něm.
„Ehm, promiň?“ Zakoktal se Bill, když se snažil odpovědět.
„Ten vibrátor… nevypadá jako můj?“
Bill okamžitě zrudl a snažil se nemyslet na to, jak vypadal Tomův penis, ale bylo pozdě. Jeho mysl si přesně pamatovala, jak vypadal, jak byl dlouhý, jaký měl obvod, jakou měl barvu… Prostě každý detail! Ale Bill se snažil být neurčitý: „Mhh… jo… možná.“
Tom zvedl překvapeně obočí. „Už jsi zapomněl?“ Šťouchl do něj, a pak ho očividně provokoval. „Chceš, abych ti osvěžil paměť?“
Bill se snažil neomdlít rozpaky a Tom od něj poodešel a lhostejně se rozhlížel po zbytku obchodu.
Jak mohl vtipkovat o věcech, které spolu zažili? Jako by to byla maličkost? Bill by se nejraději hned pohřbil při vzpomínkách na ta zakázaná setkání, zatímco Tom o tom žertoval, jako by o nic nešlo! Bylo možné, že by to s Tomem nijak neotřáslo? Opravdu mu bylo jedno, co si o něm ostatní myslí?
Bill nevěděl, jestli to má obdivovat, nebo se toho bát. Znamenalo to, že Tomovi bylo jedno, co si ostatní myslí, nebo že mu vůbec nezáleželo na vztahu – pokud se to tak dalo nazvat – co mezi sebou měli? Jak to tedy vlastně bylo? Ale koneckonců to byla jen hra, alespoň Chad to tak bral a Tom vlastně taky. Ale co Bill? Bill, který byl v tom všem jen loutkou vedenou svým podvědomím a vrženou do náruče obyčejného kluka, jak to vlastně viděl on? Byl to i pro něj naprosto nezaujatý, odtažitý vztah bez sentimentálních vazeb?
To, že sem s Tomem šel, možná byla chyba. Bill si až příliš lámal hlavu nad jejich společnou bezstarostnou chvilkou, kterou prožili před vstupem sem. Jenže Billa hnala zvědavost a ani ve snu by ho nenapadlo, že by se mohl s Tomem ocitnout v tak trapné situaci.
Jo, s Tomem.
Otočil se zpět k Tomovi, který skepticky hleděl na všechno, co ho obklopovalo, a zamyšleně ho sledoval. Bill se pobaveně zasmál, když viděl, jak z těch podivných věciček znechuceně nakrčil nos, a pak si prohlédl všechny části jeho těla. Začal u jeho obličeje, který znal nazpaměť, a pokračoval k copánkům, jež mu jemně padaly na ramena, na paže, na hruď… Pak se k němu Tom otočil zády a jeho pohled se přesunul na neexistující zadek. Ano, vždycky nosil velmi volné oblečení, takže se jeho tvary ztrácely mezi metry látky, ale Bill si ho už představoval v těsných džínách s nízkým pasem, které dávaly vyniknout jeho dokonalé postavě.
Potřásl hlavou a snažil se to všechno vymazat z hlavy. Až příliš fantazíroval, tohle místo ho nutilo myslet na podivné věci. Znovu se otočil k vibrátorům a jako by ho něco posedlo, jeden zvedl a odnesl ho k pokladně, tajně, aby ho Tom neviděl. Naneštěstí pro něj měl Tom oči i vzadu na hlavě a rychle ho dohnal.
„Nakonec sis ho vzal?“ Zeptal se s úsměvem.
„Jo, ale… ne pro sebe!“
„Ne? Pro koho teda je?“ Billova slova ho nepřesvědčila, ale rozhodl se hrát tuhle hru.
„Pro… Ashley! Ano, pro Ashley! Dám jí ho!“
Poté přišla prodavačka „Chcete z toho udělat dárkový balíček?“
„Jo, okey, děkuji moc!“ A Bill si na okamžik oddechl. Byl rád, že ta holka přerušila jejich konverzaci.
„Pro Ashley?“ Stále mu nevěřil ani slovo. „A… proč?“
„No… k jejím…narozeninám! Ano, k narozeninám!“ Byla to ta nejhloupější výmluva, jakou mohl vymyslet. Proč neřekl, že je to vánoční dárek? Vždyť Ashley má narozeniny v ČERVENCI!
„Dáš Ashley k narozeninám zasranou gumu?“ Tomovi, který se snažil chudáka Billa zahnat do kouta, to dávalo čím dál menší smysl.
„Mhm, no jo! Dám!“ Nebyl dost přesvědčivý, a tak ho v tu chvíli napadlo něco jiného: „Řekněme, že to bude něco… jako vtípek! Jo, prostě ji donutím, aby si myslela, že jí dám tohle, ale ve skutečnosti jí dám něco jiného! Něco hezčího, řekněme něco více… holčičího?“
„Okey. A kdy má Ashley narozeniny?“ Zdálo se, že Toma nakonec přesvědčil.
„Dvacátého osmého!“ Pospíšil si Bill s odpovědí. Alespoň datum bylo pravdivé.
Tom pokrčil rameny a otočil se k odchodu, zatímco Bill platil za dárek pro Ashley.
Do jaké šlamastyky se to dostal? Byl jediný, kdo se kvůli obyčejné hlouposti dokázal dostat do takových problémů.
Po návratu domů si za tuhle hloupost znovu a znovu nadával. „Jsem idiot!!! Co jsem si, sakra, myslel?!?! Koupit si zasranej gumovej vibrátor?! A navíc v Tomově přítomnosti?! Aaaah!!!“ Bill v panice nervózně přecházel po pokoji sem a tam a vybavil si Tomův skeptický výraz. Opravdu doufal, že mu to uvěřil. Nesnesl pomyšlení, že by v očích toho kluka byl za úchyla. Vždyť prožili krásné odpoledne, přece to nemohl za patnáct minut celé zkazit!
Pak se hlas v jeho mysli ozval. „Hahahahaha! Bojíš se, že si o tobě bude myslet, že jsi zvrácený? Můj bože, Bille, ty zvrácený jsi!“
„Ne, to není pravda!“
„Ale ano, je!“
„Ne, nech toho, nejsem! Nejsem!!!“ Protestoval stále černovlásek a v očích se mu leskly slzy.
„Koupil sis…“
„Ne, neříkej to!“
„Toho…“
„Drž hubu!“
„GUMOVÝHO PTÁKA!!! Hahahahaha.“
Bill se vrhl na postel, zabořil hlavu pod polštář a snažil se neslyšet ta slova, nechtěl slyšet pravdu. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se to prostě nestalo, ale…
„Hahahaha! Bille, jsi génius! Prase, ale génius!“ Když Chad pokračoval, Bill zoufale vykřikl do polštáře. „Páni,“ pokračoval Chad. „Tenhle nákup byl poslední kapkou, která zlomila velbloudovi hrb, jak se říká.“ Při těchto slovech Bill pomalu vylezl ze svého úkrytu. „Co-co tím myslíš?“
„Zlatíčko, už jsi zapomněl na všechno to, co jsi s Tomem doteď dělal?“ Chad měl pravdu. Koneckonců, Bill s Tomem už měli pár intimních schůzek, takže tenhle hloupý nákup neznamenal nic ve srovnání s tím. Což chudáka Billa rozhodně nepovzbudilo, protože si dál nadával, jak hloupý je.
„No tak, Bille, o nic nejde. Je to jen opravdu dlouhý…“
Bill nechtěl, aby dokončil větu: „Chade.“
„… opravdu velký…“
„Chade!“
„… Velmi velký…“
„Chade!“
Bohužel nebylo nic, co by mu zabránilo větu dokončit. „Gumový penis! Hahahahahaha!“ Bill znovu schoval hlavu pod polštář.
Bylo opravdu super, že to celé Chadovi přišlo zatraceně vtipné! Nemohl se přestat smát a v Billově hlavě se tento smích odrážel ze všech stran a on se ho snažil zahnat. Chad se najednou uklidnil a zjistil, že Bill vážně panikaří. Když Bill zaslechl, že je v místnosti ticho, vyklouzl zpod polštáře a podíval se na tašku ležící na podlaze. Bez větší námahy ji zvedl, přitáhl si ji na posteli blíž a vytáhl z ní dárkový balíček. Pomalu ho rozbalil a přemýšlel o gumovém předmětu, který ležel před ním.
V tu chvíli se mu vybavila jedna věta:
„Vypadá úplně stejně jako ten můj, co?“
Bylo to tak.
„Chceš ho zkusit, že jo?“ Ozval se Chadův hlas.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
