autor: Consu
Ano, Tom Kaulitz mohl dělat cokoliv a vždycky to dokázal! Dokonce i přesvědčit své přátele, aby oslavili Silvestra v nové společností. A jaké společnosti! Billově společnosti!
Přesvědčit Gustava a Andrease nebylo moc těžké, protože oba zajímal nový vývoj vzrušujícího vztahu mezi Billem a jejich přítelem. Byli horší než vesnické drbny a doufali, že se na večírku stane kdovíco vzrušujícího.
Nejvíce skeptický byl samozřejmě Georg.
„Billa klidně vezmu, ale jeho partu NE!“
„Georgu, prosím. Je to jen jeden večer!“
„Ne, ne, ne, a ještě jednou ne!“
„Ale proč ne?“ Gustav jako vždy mazaně zasáhl. „Budeme se bavit! Čím víc lidí, tím líp!“
„Ne! Jak říkám, Bill mi nevadí, vcelku jsem si ho i oblíbil, ale jeho parta… děsí mě.“
Znělo to jako obyčejná výmluva, ale pravdou bylo, že Georg k Billově partě cítil jistou nelibost. Přesněji k jednomu konkrétnímu členovi: „Renate. Nenávidím ji, neskutečně mě sere, nemůžu ji ani vystát! Pořád chodí s takovým tím arogantním výrazem, že bych jí nejraději jednu střelil! Myslí si, že je tak skvělá jen proto, že se ničeho a nikoho nebojí, protože ona je Renate, ta, které je všechno u prdele! Ať jde do prdele!“
Všichni tři se na něj divně dívali, protože nechápali, o čem to mluví. Ano, Renate byla horká hlava, bylo lepší se jí vyhnout, protože uměla lidi pěkně seřvat… Zkrátka, jako Georg!
„Ne! Mezi námi je rozdíl!“ Odpověděl hned Georg. „Je to holka! Pff… Jo, holka, správně, přesto má větší koule než já! Je to fetka! Co když nás dostane do nějakých sraček a z párty udělá kokainový večírek? Nenechám se zavřít kvůli takové krávě!“
Georg vypadal opravdu neústupně. Nebo alespoň do doby, dokud Gustav opět nezasáhl:
„Ale bude tam i Brigitte.“
V tu chvíli Georg vyletěl do nebe. „Brigitte!“ Řekl to s povzdechem, hloupým úsměvem a zasněnýma očima.
„Panebože, zase ona?“ Odfrkl si Andreas. Nikdy tu dívku neviděl – chodil totiž na jinou školu, ale od té doby, co poznal Georga, když přišla řeč na dívky, skloňoval její jméno ve všech pádech. Zkrátka byl do té nebohé dívky už dlouhou dobu zamilovaný, jenomže bohužel pro bruneta, neměla o něj nejmenší zájem.
„Jo, Brigitte. Jen pro případ, že?“
Georg však nebyl příliš pozitivní, ve skutečnosti zíral na Toma. „Ale ona se do tebe zbláznila! Už léta po tobě slintá a ty jí to ani neopětuješ! Ne, raději bys to dělal s Billem! Přesto tě stále chce! Nenávidím tě, abys věděl, Tome!“
A Tom se mu vysmál do obličeje. „Už jsem ti to říkal snad milionkrát, nezajímá mě! Je to husa!“
„Protože ty ostatní holky, se kterými šukáš, husy nejsou, že? Nedá se s tebou vůbec mluvit!“
Situace byla vyhrocená, ale naštěstí se Tomovi podařilo ho přesvědčit, aby se večírku zúčastnil, a uzavřel s ním malou dohodu. Plán byl velmi jednoduchý: pomůže mu dát se dohromady s Brigitte. Koneckonců, na večírku bude spousta alkoholu. Kdo ví, třeba když bude Brigitte opilá, bude ochotná spolupracovat.
„Ale nic nezaručuju,“ objasnil mu. Vždycky bylo lepší věci uvést na pravou míru. Rozhodně nebyl žádný Amor.
„Miluju tě, Tome! Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju!“ Stačilo tak málo, aby byl jeho kamarád šťastný.
Ale i Bill měl problém přesvědčit své přátele. Zkrátka ani oni z toho nápadu nebyli příliš nadšení.
„Na to zapomeň!“ Podívala se na něj Renate.
„Kámo,“ řekla Korinna tišeji. „Chápeme, že ti na tom záleží, ale… Kaulitzova parta je pro nás mimo! Moc se nám ten nápad nelíbí, víš?“
„Prosím, lidi! Já vím, že je nemáte rádi a nenutím vás, abyste se s nimi kamarádili, jen žádám o malou laskavost! Když to nechcete udělat pro mě, udělejte to alespoň pro Ashley!“
Ano, v podstatě šlo jen o to, aby se Ashley nemusela rozhodovat mezi svými kamarády a svým přítelem. Jenže ani to zbytek party moc nepřesvědčilo.
„Bille, máme rádi tebe i Ashley, ale… prostě z těch kluků máme strach,“ přiznal Stefan a dal Korinně ruku kolem ramen.
„Mluv za sebe,“ odfrkla si Renate a vzala si slovo: „Jo, jsou úplně na hovno, nemůžeš nás k tomu nutit.“
„Please!“ Zaprosil černovlásek anglicky a sepjal ruce k modlitbě: „Když to bude nuda, můžete klidně odejít, ale alespoň to zkuste! Třeba až budou opilý, budou o něco snesitelnější!“ Koneckonců, ani Bill neměl rád Tomovy přátele. Hlavně Georga, ten mu lezl na nervy už jen svou přítomností a vadil mu víc než kdokoliv jiný. Ano, byly to možná jen předsudky, ale aby se jich člověk mohl zbavit, musel to prostě zkusit! Ostatní však nevypadali, že by byli ochotní spolupracovat.
Bill byl na pokraji slz. Nechtěl, aby ten plán ztroskotal, na té párty mu opravdu záleželo. Chtěl se bavit s přáteli i s klukem, který se mu líbil. Moment. Který se mu líbil?
„No tak, lidi, pojďme, bude to zábava!“ Pak se do toho vložila Brigitte, usmívala se a byla tím poněkud nadšená. „Bude tam hudba, pití, budeme hrát hry, abychom se nenudili, odpálíme nějaký petardy… Bude to super! No tak, je nejvyšší čas dostat se ze zajetých kolejí!“
Její nadšení bylo poněkud zvláštní. Ne, že by to nebyla veselá holka, ale takovou reakci od ní nikdo nečekal.
„Co skrýváš, Bri‘?“
„Já? Nic! Chci se jen trochu odvázat!“
„Chceš sbalit Kaulitze, jen to přiznej.“ Podívala se na ni Renate.
Billovo srdce poskočilo, a hned se otočil ke své kamarádce, která se začala ihned vymlouvat. „Cože? Jak to myslíš! Kaulitz je přece s Billem!“
„Nejsme spolu,“ upřesnil černovlásek a lehce se zamračil.
„To je fuk. Každopádně, Kaulitz mě nezajímá. Chci se bavit i s někým jiným než obvyklou sestavou! Mh… bez urážky.“
Nepřesvědčila nikoho kromě Billa, který si oddechl. Nechápal proč, ale Brigittina zamilovanost do Toma mu byla poněkud nepříjemná. Opravdu hodně doufal, že je k němu upřímná. Nedokázal by snést, kdyby ho měla zradit.
Aby se z této nepříjemné a nejisté situace dostali, museli o tom hlasovat, ale skončilo to nerozhodně: Bill, Brigitte a Ashley byli pro, Korinna, Stefan a Renate proti.
Bylo směšné, jak hlasování pokračovalo: kámen, nůžky, papír. Ashley byla naštěstí v této disciplíně eso. Dělali to často a za tu dobu už dobře znala, jak Renate postupuje: kámen, kámen, papír.
Při posledním tahu stihla Renate jen nahlas zaklít. „Do prdele!“
***
Jako obvykle měl Bill zpoždění, ale tentokrát to nebyla jeho chyba. Jeho otci trvalo dlouho, než se osprchoval, takže se vše protáhlo o deset minut.
„Sakra, jdu pozdě! Zabije mě.“ Spěšně si obul boty, zašněroval je, jak nejlépe uměl, a pak spěchal dolů po schodech. Matku pobavilo, když viděla, jak nervózně a v panice běhá nahoru a dolů a snaží se připravit. Chudák, celý den se snažil, aby bylo vše perfektní. Odpoledne byl na nákupech s Tomem, tajemným chlapcem, který ho měl vyzvednout, a teď se musel připravit, aby byl reprezentativní.
„Nezapomeň si vzít klíče!“ Ten večer měl být dům Trümperových totiž prázdný: Simone a Gordon byli pozvaní na oslavu k Simoniným rodičům a měli se zdržet po zbytek víkendu. Bill se k nim měl připojit až zítra, takže nezapomenout si klíče bylo více než důležité, jinak by musel spát někde venku v zimě.
„Jo, už je mám v tašce!“ V tu chvíli uslyšel před domem zvuk klaksonu. „Kurva, už je tady!“
„Mluv slušně!“ Vynadal mu otec, když si upravoval kravatu před zrcadlem v hale.
Naposledy zkontroloval svoji tašku a potom se šel rozloučit s rodiči.
„Proč ho nepozveš dovnitř? Alespoň bychom ho poznali!“ Pobídla ho s mrknutím Simone.
Ale Bill to rázně odmítl: „Abych mu zkazil večer už teď? Ne, díky.“
„No, tak se pojď rozloučit.“
Zvuk klaksonu se ozval znovu. „Mami, čeká na mě!“
„Dobře, dobře. Bavte se!“
Políbili se na tvář, a pak Bill přešel k otci. „Ahoj, tati.“
„Nedělej hlouposti.“
„Neboj se.“
Políbil na tvář i otce, a pak vyrazil ven ze dveří směrem ke Cadillacu, který parkoval u protějšího chodníku.
„Omlouvám se za zpoždění.“
„V pohodě.“
Jaký jsi gentleman, Tome!
Vyzvedl Billa přímo před domem, jako pravý gentleman! Se svým perfektně naleštěným kočárem taženým dvěma sty padesáti řehtajícími koňmi pod kapotou, připraven odvézt madam na ples!
„Jelikož nevíš, kde Gustav bydlí, hodím tě tam.“ Snažil se vysvětlit to, že mu nabídl odvoz. Vždycky to tak bylo: než aby ztrácel čas navigováním a riskoval tím to, že se lidé ztratí, raději je rovnou odvezl. A s Billem to bylo stejné.
A Bill byl poctěn, bylo to opravdu velmi milé gesto, cítil se trapně a jako dlužník. Byl opravdu šťastný.
Pro Toma to bylo normální a přirozené, neshledával na tom nic zvláštního. Naštěstí byl výlet krátký, protože ti dva spolu za celou dobu nepromluvili ani slovo! Tom byl hluboce zamyšlený, možná spřádal plány na večer, nebo si představoval, jak to bude probíhat, zatímco Bill přemýšlel, co by řekl, aniž by ze sebe udělal úplného idiota nebo začal klasický klišé rozhovor. Přemýšlel tak dlouho, že než stačil cokoliv říct, byli na místě.
Jakmile vstoupili do Gustavova domu, blonďák k nim okamžitě přiběhl se zoufalým výrazem.
„Ještě že jste tady!“
„Co se děje?“ Zeptali se oba udiveně.
Gustav je zavedl do hospody, otevřel dveře a s obavami v očích se na oba podíval. „Podívejte se sami.“
Scéna, která se odehrávala před jejich očima, se dala předpokládat: Ashley a Andreas seděli sami na pohovce a vyměňovali si sladké polibky a doteky, stejně jako Korinna a Stefan v opačném rohu místnosti. Brigitte se naopak uprostřed místnosti snažila zabránit masakru mezi Georgem a Renate, kteří na sebe chrlili ty nejhorší urážky.
Bill a Tom zůstali ohromeni, s otevřenýma očima i ústy sledovali ten výjev, zatímco Gustav vběhl do místnosti a snažil se udržet Georga co nejdál od té holky.
Věci se vyvíjely špatně, vlastně ještě hůř! Všechno se začalo rozpadat! A to večer teprve začal!
„Drž hubu, ty ubožáku! Laskavě se ode mě drž dál!“
„Nebo co? Praštíš mě? Udělej to, jestli si troufáš!“
Gustav svého přítele držel opravdu pevně, ale přesto se to neobešlo bez zásahu Toma, který s ním praštil o zeď. „Co to kurva děláš, ty idiote?“
„Ona si začala!“
Trvalo dobrou půlhodinu, než se oba uklidnili, a Bill už to nevydržel. Vyběhl na zahradu a nervózně kouřil již třetí cigaretu za sebou, ale stále se nemohl uklidnit. Ten večer byl úplně v troskách a on se cítil strašně provinile. Možná nebyl dobrý nápad spojit obě party na jednom večírku. Protože teď se z toho stala válka.
Tom si všiml, že Bill v hospodě není a vydal se za ním. „Ahoj.“
„Ahoj,“ pozdravil ho černovlásek nazpět a otočil se k němu zády.
„To je ale zmatek, co?“
„Jo.“ Bill rezignovaně zavrtěl hlavou a se zasténáním se začal omlouvat: „Strašně moc mě mrzí, co se stalo.“
„Není to tvoje chyba,“ uklidňoval ho rychle Tom, „jsou to dvě horké hlavy, dalo se to čekat.“
„Jo, ale…“ Bill se velmi styděl za svoji kamarádku, odfrkl si. Snažil se zadržet slzy, které mu z očí vytryskly, protože z té situace byl velmi nervózní. „Doufal jsem, že se všichni společně můžeme bavit. Místo toho je to naprostá katastrofa!“
„Hej, hej, hej,“ Tom si všiml jeho chvějícího se hlasu, a tak se ho snažil utěšit: „Ještě není konec. Ještě je brzy, ještě se to dá napravit.“
„Jak??“ Bill vyhrkl a oči se mu leskly. „Já…já… tak moc jsem si přál tuhle oslavu uspořádat, tak moc jsem to chtěl, vážně! Bylo mi jasné, že se z nás všech nestanou přátelé, ale mohli jsme alespoň tu jednu noc zapomenout na všechny ty konflikty mezi námi!“
„Bille.“
„Doufal jsem, že bychom společně mohli strávit klidnou a bezstarostnou noc plnou smíchu, zábavy a dobré hudby!“
„Bille.“
„Doufal jsem, že s tebou strávím nějaký ten čas a budeme si moci povídat jako dva normální lidé, jako jsme v obchoďáku!“ Aniž by si to Bil uvědomil, začal vzlykat, zatímco Tom se trochu rozpačitě rozhlížel kolem sebe. Bylo to už podruhé, co viděl Billa plakat, a jako obvykle nevěděl, jak se zachovat. Položil mu ruku na rameno, aby ho utěšil, ale Bill jeho gesto zřejmě pochopil špatně, protože se mu okamžitě vrhl do náruče a zabořil mu hlavu do hrudi.
Tomovi se v panice trochu rozšířily oči, ale ani se nepohnul.
„Já-já… promiň,“ vzlykl Bill, načež Tom roztál. Pokrčil rameny a objal jeho štíhlé tělo kolem ramen, aby ho mohl co nejvíce zahřát. Obě bundy byly velké a objemné, ale Bill měl přesto pocit, že pod hromadou toho všeho peří slyší tlukot Tomova srdce. A to mu pomohlo uklidnit se. Snažil se vzpamatovat, protože si uvědomil, že v Tomových očích musí vypadat jako hloupý slaboch. A Tom se snažil se na chlapce moc nedívat, aby nebyl ještě ve větších rozpacích.
Pak se černovlásek od Toma odtáhl, vysmrkal se a upravil si lehce rozmazaný make-up. „Omlouvám se za tu ubohou scénu.“
„Zapomeň na to.“
„Musíš si myslet, že jsem úplný idiot.“
Tom však zavrtěl hlavou: „Nejsi. Naopak. Jen jsi ukázal, že ti záleží na přátelích a přeješ si, aby všichni byli šťastní. Jsi nesobecký. Bereš si věci k srdci.“
Tomova slova možná zněla hezky, ale Bill v nich momentálně neviděl nic dobrého. „Nakonec to ale končí konfliktem.“
„Koho to zajímá,“ řekl Tom suše a pak pokračoval, „jestli nechápou, že nám záleží na tom, aby se tahle noc vydařila, tak ať jdou do hajzlu! My dva víme, že jsme pro to udělali maximum a snažili se o to, aby to byl dobrý večer, a to je to, na čem záleží!“
Ano, vždyť dali tělo i duši do hledání správného místa, výzdoby, jídla, pití, hudby, prostě všeho! A odměnou jim byla válka mezi dvěma idioty, kteří dali přednost svým zásadám před svými přáteli.
„Děkuju ti, Tome,“ zašeptal Bill a přitáhl si ho k sobě, aby ho objal, ale on to neopětoval.
V tu chvíli si Tom připadal jako kretén. Nebyl tak smělý, takže na objímání nebyl moc zvyklý. Stačilo, že objímal své přátele, tedy pokud to samozřejmě potřebovali! Cítil, že Bill to v tu chvíli taky potřebuje, ale než se k tomu odhodlal, černovlásek se od něj oddálil a podíval se mu do očí.
Cítil, že než Bill odejde, musí něco říct. Nevěděl proč, ale prostě cítil tu potřebu. Bill o krok odstoupil a vydal se ke dveřím. V tu chvíli začal Tomův mozek vysílat různé signály, které ale Tom nedokázal vyhodnotit. Alespoň ne hned.
„Bille.“
Chlapec se prudce otočil: „Jo?“
Kdyby Tom věděl, co se chystá vypustit z úst, určitě by raději mlčel. Než se nad tím ale stačil zamyslet, bohužel pro něj z něj vyšlo: „Hlavu vzhůru. Nesluší ti, když jsi smutný.“
Billovy tváře okamžitě zrůžověly, zatímco Toma přepadl náhlý sebevražedný instinkt. Co tím vlast chtěl říct? Že když se usmívá, tak se mu líbí? Než to však stačil uvést na pravou míru, Bill se na něj usmál a zmizel v útrobách domu.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
