autor: Consu
Bohužel nastal den návratu do školy po prázdninách. Všichni studenti té školy z předměstí Berlína chtěli projít velkou šedou bránou a zamířit k velké budově, o které tolik doufali, že už ji nikdy neuvidí.
Ozývaly se veselé pozdravy, rozhovory, smích… Zkrátka všechno bylo jako obvykle.
A byla tu i známá parta, která se sešla pod jejich stromem, aby si vychutnávali poslední cigaretu před začátkem vyučování a prohlédli si každého, kdo šel kolem. Jejich zkoumavému pohledu se nevyhnula ani Billova parta, ale na rozdíl od starých časů – kdy si vždycky vysloužili nehezký pohled – je Tom a jeho kamarádi pozdravili velmi zdvořile, téměř s velkým úsměvem. Bylo to zvláštní, ale velmi milé – pokud to ovšem nebyl výsměch – a oni jim to se stejnou oplatili.
Boss té malé partičky s nimi však nebyl a vypadalo to, že zatím ani nedorazil.
Netrvalo však dlouho a on se vynořil zpoza zdi, i když všem chvíli trvalo, než ho poznali.
„Co to k čertu…?“ Georgovi vypadla cigareta z úst. Všichni byli přinejmenším v šoku a nemohli uvěřit, že ten mladý muž, který se prochází – nebo spíše promenáduje – po nádvoří, je skutečně Bill.
Jeho husté černé vlasy, dlouhé a rovné, nahradil účes mohawk, po stranách vyholený a uprostřed vyčesaný, s hravou ofinou, která mu napůl zakrývala pravé oko. Ne že by podobné věci v berlínských ulicích nebyly obvyklé, ale taková změna v Billově podání byla. extravagantní. Rozhodně víc než obvykle.
Tom se na něj snažil nedívat, aby se necítil ještě víc nepříjemně, ale ignorovat ho bylo prakticky nemožné! Navíc se zdálo, že Billovi vůbec nevadí, že ho všichni okamžitě začali sledovat.
Gustav Toma loktem strčil do boku a okamžitě mu pošeptal, aby si s ním šel promluvit, protože se mu od Silvestra neozval. Nejdřív se trochu zdráhal, ale když mu Gustav šlápl na nohu, musel odejít, aby se ovládl a nerozbil Gustavovi obličej. Ocitl se přímo před Billem, který vypadal překvapeně, že ho vidí. Tom ho pozdravil a černovlásek mu téměř sklesle odpověděl.
„Jak se máš?“
„Dobrý.“
„Nechal ses ostříhat.“
„Jo.“
Takové chladné odpovědi Toma moc nepotěšily, a už teď litoval, že si s ním šel promluvit. Snažil se však zůstat klidný.
„Užil sis prázdniny?“
„M-hm.“
Okamžitě poznal, že jeho přítomnost není žádoucí, a tak Tom vyklidil prostor a nechal Billa jít dál. Stejně se uvidí za pár hodin na hodině práva.
Na třetí vyučovací hodinu vešel Bill do třídy jako poslední se svým mohawkem, kterého spolužáci obdivovali a kritizovali. Beze slova se posadil do lavice vedle Toma, jenž se ho ani nepokusil znovu pozdravit. Z jeho podrážděného výrazu ve tváři bylo patrné, že o to nestojí.
Tom se zamyšleně poškrábal na zátylku. Přece se nemůže zlobit, protože jsem mu nezavolal, řekl si. Že by jeho přátelé přeci jen měli pravdu?
Podíval se na něj a viděl, jak se prohlíží v zrcátku a upravuje si ofinu, zatímco si nervózně odfrkl – nejspíš kvůli neposlušnému pramenu, který nechtěl držet na svém místě – a Tom se zasmál.
Bill si hlasitěji odfrkl. „Co je?“ Tom předstíral, že je hloupý, ale Bill rozhodně hloupý nebyl. „Proč se na mě díváš? Děje se něco? Je všechno OK?“
„Rozhodně,“ řekl rychle a zavrtěl hlavou, „jen jsem se díval na tvůj nový účes. Je to… super.“
„Všechno na mně je v pohodě.“
Tato skromná odpověď by si zasloužila výbuch smíchu, ale Tom se ovládl. Nechtěl Billa, který už tak byl nervózní, ještě víc rozrušit. Nervozita ještě vzrostla, když si chlapec uvědomil, že si doma zapomněl učebnici do práva.
„Do prdele,“ odhodil obrovskou tašku, kterou vyměnil za batoh, a začal bubnovat prsty o stůl.
Načež se Tom odvážil zopakovat černovláskova slova, která pronesl před několika vteřinami: „Děje se něco?“
„Ne. Nic.“ Mrzutost však trvala jen krátce, a když si už po několikáté povzdechl, přiznal, že si zapomněl knihu.
„Čti ode mě,“ řekl Tom samozřejmě.
Na jednu stranu doufal, že to nepřijme. Vždyť poslední měsíc ho div nesežehl pohledem, ale na druhou stranu si chtěl dokázat, že umí zachovat chladnou hlavu. Koneckonců, kdyby měl Bill nějaký problém, možná by se mu s ním svěřil, když už by byl tak blízko.
„Ne, díky,“ řekl suše, když učitel vstoupil do třídy.
Bohužel pro Billa si učitel všiml, že nemá knihu, jelikož mu zadal, aby přečetl novou kapitolu, a tak ho donutil, aby učivo sledoval spolu s Tomem. Znovu si odfrkl, což vyvolalo pobavený výraz na Tomově tváři. Oba si začali v duchu číst, ale i když očima bloudili po slovech, nedokázali jim porozumět, protože myšlenkami byli jinde.
Tom se, co chvíli koutkem oka díval na Billa, aby mohl kontrolovat jeho výrazy, které se stále střídaly. Nervozita, vztek, skepse, váhání…Tohle všechno cítil, zatímco Tom se snažil nesmát. Opravdu bylo tak hrozné, že s ním musel číst ze stejné učebnice?
Pokud šlo o Toma, Bill ho v duchu častoval všemi urážkami, na které si jen vzpomněl, když už je vyčerpal, snažil se vymyslet další. Imbecil, idiot, necita, podrazák, vykořisťovatel, děvkař… To byla jen špička ledovce.
„Myslíš si, že jsi úplně cool, co? Doufám, že je ti jasný, že jsem četl s tebou jen proto, že mě k tomu donutil učitel, ne kvůli čemukoliv jinýmu. Ani bych nechtěl dýchat stejný vzduch!“ Ano, Bill byl rozhodně naštvaný na chudáka Toma, který ignoroval – nebo se alespoň snažil tolik neřešit – proč je Bill tak naštvaný.
Tom otočil stránku, ale Bill si odkašlal na znamení, že tu předešlou ještě nedočetl. Vlastně ani nezačal, ale jen proto, aby ho naštval.
Uplynulo deset nekonečných minut a Bill stále přemýšlel, co mu brání, aby mu střelil facku. Přesně na tu jeho falešně nevinnou tvářičku s jemnou, voňavou pletí… Nebo mu jednu vrazit. Ano, lepší by byla rána přímo do rtů. Do těch dokonalých, plných rtů, ozdobených piercingem, který se třpytil ve slunečním světle, jež pronikalo okny… Piercing, který byl vlhký od Tomova jazyka, jenž se pomalu vynořil z těch smyslných rtů, pohnul se z jedné strany na druhou, aby pak znovu zmizel uvnitř.
Bill se zachvěl, uchvácený tímto obrazem, který byl tak nesmírně sexy, že se musel kousnout do rtu, a snažil se zdržet se veškerých odvážných pohybů. Cítil, že mu hoří celý obličej, ruce se mu třásly. Hlavou mu proběhly tisíce různých způsobů, jak by ho mohl překvapit polibkem, a ještě víc zrudl.
Tom si všiml jeho naléhavého pohledu a sám mu věnoval jeden zvláštní. Jako by mu rozuměl, jako by věděl, na co myslí. Ale jak by to mohl vědět? Vážně byl takhle čitelný?
Zakašlání jednoho ze spolužáků Billa probralo z katatonického stavu a snažil se soustředit na kapitolu, ale nešlo to. Zvlášť když se Tom sklonil více ke knize a vystavil na odiv svůj krk. Jeho vůně okamžitě pronikla do Billových nosních dírek a on se během necelé vteřiny opil tou vůní a měl pocit, že omdlí. Byla to přesně ta vůně, kterou si pamatoval z noci, již spolu strávili před několika týdny.
Tu noc, za kterou byl Bill na Toma naštvaný.
Ta myšlenka v Billovi probudila hněv a musel sevřít rty. Jeho zvrácená mysl se snažila přijít na nějaký plán, jak ho donutit zaplatit, ale stále nevěděl, jak.
Otočil se ke zdi a hledal inspiraci, pak mu pohled padl na vlastní ruce položené na kolenou, tak blízko Tomových nohou. Hlavou mu proběhla šílená myšlenka a na rtech se mu objevoval stále širší zákeřný úsměv; nemohl se dočkat, jak jeho šílený plán dopadne.
Pomalu, aniž by nějak Toma vyplašil, si položil ruku na koleno, opřel se o ni a narovnal se, aby získal pohodlnější polohu při čtení. Tom tomu nejdříve nevěnoval pozornost, jen rychle zkontroloval, co se děje, a pak se vrátil ke čtení textu. Pak Bill opatrně, bez prudkých pohybů, sjel rukou po Tomově stehně a nebezpečně se přiblížil k jeho rozkroku.
Okamžitě si všiml Tomova výrazu, který se zhluboka nadechl, když ucítil, jak mu ruka sklouzla po džínách, ale snažil se nic nedělat, a předstíral, že se nic neděje. Bill vsunul ruku mezi Tomova stehna, hladil ho po slabinách, jako by o nic nešlo, a přitom předstíral, že pokračuje ve čtení.
Tom hlasitě polkl a v duchu Billa prosil, aby přestal. Přece nemohl být tak drzý, aby tohle dělal ve třídě.
Nemohl nic dělat, Bill pokračoval v masáži jeho třísel a chudák Tom, který ze všech sil bojoval s narůstajícím vzrušením, neměl žádnou cestu, jak se z toho dostat ven.
Pak černovlásek přesunul ruku přímo na jeho penis a začal ho tam masírovat a Tom měl pocit, že zkolabuje. Začal nepravidelně dýchat a srdce mu divoce bušilo. Celý se potil. Každou chvíli se podíval na učitele, který naštěstí četl kapitolu, a přemýšlel, proč zrovna dneska neobchází lavice jako obvykle. Ze všech dnů si vybral zrovna tenhle nejméně vhodný.
Náhle jeho myšlenky a kletby přerušilo něco, co se v něm poněkud změnilo. Cítil, jak se mu pod Billovými doteky tlačí do kalhot vzrušení, a nevypadalo to, že by černovlásek chtěl přestat. Začínalo ho to bolet, cítil se napjatý, začal se nepohodlně vrtět na židli, zatímco se snažil zachovat klid, což bylo v takové chvíli prakticky nemožné. Zvlášť, když se mu Bill snažil rozepnout kalhoty.
Ne, to mu Tom nemohl dovolit.
Prudce se postavil, až se všichni ve třídě otočili.
„Máte nějaký problém, Kaulitzi?“ Zeptal se ho profesor, který na něj hleděl přes brýle.
Trochu rozpačitě se snažil zakrýt si rozkrok svým XXL trikem a vykoktal první věc, která ho napadla. „Můžu si odskočit?“
„Jistě, běžte.“ Odpověděl profesor a zabodl nos do knihy, zatímco Tom procházel mezi lavicemi a vpadl na toalety. Okamžitě se zavřel na prvním prázdném záchodě, který našel, a sedl si na sklopené prkýnko. „Zatracený Bill.“ Rozepnul si kalhoty, osvobodil vlastní erekci z té těsné látky, kterou měl na sobě, a podíval se na svůj penis. Jak mohl Bill něco takového udělat? Začít něco takového uprostřed hodiny jakoby nic! Byl naprosto šílený! Šílený a… zatraceně sexy.
Tom se pozorně zadíval na celou svou délku a stále tomu nemohl uvěřit. Měl štěstí, že ho profesor pustil na záchod, jinak by Bill udělal bůhvíco. Tom by to nedokázal dlouho skrývat. I když tu teď nikdo nebyl, k smrti se styděl za to, v jaké se ocitl situaci. Řekl si, že existuje jen jeden způsob, jak to všechno ukončit, prostě to musel dodělat. Sklopil hlavu, uchopil svůj penis a zhluboka se nadechl, než začal pracovat na tom, co Bill začal.
Najednou uslyšel, jak se otevřely dveře toalety, a v tu chvíli si všiml, že se na záchodě zapomněl zamknout. Ale bylo příliš pozdě, protože v další vteřině se otevřely i dveře před ním. Bill na něj nehnutě hleděl a Tom se leknutím hlasitě nadechl. Bill udělal krok vpřed, vstoupil do kabinky a zavřel za sebou dveře, zatímco Tom na něj zmateně hleděl.
Co tam Bill dělal? Proč ho sledoval?
„Co-co to děláš?“
Bill ho umlčel prstem na rtech, pak se nad něj naklonil a položil svoji ruku na Tomovu, ve které držel svůj penis. Tom okamžitě ruku stáhl, aby nechal Billa na něm pracovat. Po chvíli ho vzal do úst a začal jemně sát.
Nevinnost šla teď kompletně stranou, když cítil, jak se Tom uvolnil. Začal sát ještě intenzivněji a nenasytněji a Tom začal vzdychat, i když se snažil krotit – samozřejmě marně. Divil se, jak tohle mohl Bill dělat, když viděl, že je na něj očividně naštvaný. Nedávalo to smysl. Jestli tohle byl způsob, jak se zbavit stresu… No, nebylo to vůbec špatné, i když zvláštní. Ale už si na to zvykl, protože divný a zvláštní byla dvě slova, která jdou ruku v ruce. Ale na druhou stranu, když přišlo na Billa, nedávalo smysl nic. Mohli jste od něj očekávat cokoli, dokonce i…
„Kuřba na záchodě!?!?“ Georg vyhrkl a málem se udusil kouřem z cigarety.
„Pšššt! Nemusí to vědět celá škola!“ Zatahal ho Tom za paži. O tom, co se Tomovi stalo, se samozřejmě jako první dozvěděli Gustav a Georg. Zdálo se, že se tím chlubí! Ať už se mezi ním a Billem dělo cokoli, okamžitě to šel říct svým přátelům. Ne že by se tím chtěl chlubit, ale byl to způsob, jak zjistit, jestli to, co prožívá, je skutečné, a ne jen nějaká fantazie. A naneštěstí (?) pro něj to všechno bylo skutečné.
„Tohle je už podruhé,“ řekl Gustav vážně. „No, jestli je tohle jeho způsob, jak tě chce potrestat… Sakra, chci být taky takhle potrestán!“
Tato poznámka stála blonďáka vražedný pohled jeho přítele, který rychle zareagoval. „Nemám za co být trestaný!“
Tom o tom byl naprosto přesvědčen, takže nechápal, co je s Billem špatně. V neposlední řadě taky proto, že pokud ho za to chtěl donutit zaplatit, nemyslel si, že tohle malé užívání si na záchodech byl dobrý způsob, jak někoho potrestat. Alespoň Tom by čekal něco jiného. Urážky, přednášku, pomalou a bolestivou pomstu… Ne orální sex!
Jenže nebohého Toma by nejspíše ani ve snu nenapadlo, že tohle měl být jen začátek dlouhé série jejich malých dobrodružství v nejtajnějších úkrytech, které škola nabízela. Studentské záchody, učitelské záchody, kumbál na košťata, kancelář školníka, jídelna, zadní část školy… Každé místo bylo ideální pro většinu erotických a nezletilým zakázaných zážitků.
Ne že by to Tomovi vadilo. Bylo to jako ptát se někoho, kdo miluje sladké, jestli má rád koblihy. Tom měl koblihy velmi rád a s velkou radostí přijímal s Billem všechny tyhle malé „svačinky“. Hltal je a lačně si vychutnával každý centimetr koblihy. Kobliha však v Tomových očích vypadala poněkud divně.
Při každé schůzce, při každé eskapádě, při každém přepadení se Bill tvářil vážně, nevzrušeně, s nerozluštitelným výrazem ve tváři. Ačkoli se sám ujal iniciativy, neprojevil žádné emoce. A to se nezměnilo ani tehdy, když si užívali. Ve skutečnosti to začalo být pro Toma trochu frustrující, protože si všiml jeho netečného postoje, i když se mu zcela oddal. Zdálo se, že se role vyměnily: Tom byl zpočátku ten zlý, ten, kdo dělal věci jen pro svoje potěšení. Co se změnilo?
Vše vyvrcholilo o několik týdnů později, když našel Billa v šatně tělocvičny těsně po basketbalovém tréninku. Když ho jeho spoluhráči uviděli, jak se zničehonic objevil, byli k smrti vyděšení. Divili se, co tam sakra dělá, protože Bill se o žádný sport nikdy nezajímal. Vždycky se tomu místu vyhýbal, nesnášel převlékání se spolužáky během povinných hodin tělocviku a nikdy by se neodvážil se tam osprchovat.
Co změnilo jeho názor?
Po jeho vážném pohledu přišla odpověď jako blesk z čistého nebe: Tom.
Vzduch se rozproudil, když se k němu Tom také otočil a s velkou noblesou mu oplatil stejný tvrdý pohled. V mžiku byli všichni venku ze šatny a tušili, že není dobré zůstat. Bylo lepší odejít, než se nechtěně ocitnou mezi dvěma ohni.
Osaměli, Bill stál uprostřed šatny, ruce zkřížené na prsou, a Tom před ním s ručníkem omotaným kolem boků.
„Co tady děláš?“ Bill neodpověděl. Jen jakoby zamyšleně našpulil rty a pomalu, krok za krokem, se k němu přiblížil.
Tom stál a lhostejně se na něj díval se vztyčenou hlavou. Když od něj Bill byl jen pár centimetrů, stáhl z něj ručník a hodil ho na zem, takže Tom zůstal úplně nahý. Z poryvu studeného vzduchu, který pronikl polootevřenými dveřmi, naskočila Tomovi husí kůže a jeho tělo se otřáslo. Co chtěl? Totéž, co vždycky? Prostě rychlovka a pak hurá na další hodinu? Zatímco o tom všem přemýšlel, popadl ho Bill za ruku a strčil ho k nedaleké zdi zády k sobě. Pokusil se využít svojí síly, aby se otočil, ale Bill ho pevně držel za ramena a zaklínil jeho tělo svým. Jednou nohou mu ty jeho roztáhl trochu víc od sebe, a pak si rozepnul pásek.
Tom se začal potit.
Bill zabořil nos do záhybu jeho krku, aby vdechl čistou vůni té hebké, přitažlivé kůže. Byl v pokušení kousnout ho do ramene, ale neudělal to, zanechal tam jen vlhký polibek. Pak další, další a další, sledující linii od jednoho ramene ke druhému, až se vrátil zpět k jeho krku, ale na druhé straně. Dlouhými, dokonale nalakovanými a pěstěnými nehty přejížděl po linii Tomových břišních svalů, což Toma donutilo lehce se zachvět, protože byl tak napnutý, že chvílemi přestával i dýchat. Být v takové pozici se mu moc nelíbilo a bál se, co by se mohlo stát. Najednou uslyšel, jak si Bill šmátrá v kalhotách, a o chvíli později zjistil, že ho jeho erekce šťouchla přímo do zadku. Billovy záměry byly nyní jasnější než kdykoli předtím a Tom s nimi samozřejmě nesouhlasil.
Využil chvíle, kdy stisk povolil, a vymanil se z Billových spárů. Otočil na něj hlavu a odstrčil ho od sebe.
„Co to děláš?“
„Chci se pobavit,“ přiznal nevinně. Byla to první slova, která mu po několika týdnech řekl.
„Za mými zády? Ne, zlato.“ Tom zavrtěl hlavou a vrátil se ke své skříňce, sebral z podlahy ručník a omotal si ho kolem pasu.
Bill si sarkasticky odfrkl a poté, co si zapnul kalhoty, se k němu otočil.
„Samozřejmě, jak jsem byl hloupý. Opravdu jsem si myslel, že bych mohl něco takového udělat?“
Tom ho nechtěl poslouchat a začal se oblékat, přičemž bedlivě sledoval Billa, který zamyšleně přecházel po místnosti.
„Pasivní Tom Kaulitz? Nikdy!“ Černovlásek vybuchl a zvedl ruce k nebi: „On je ten cool, on je ten silnej, on je ten, co šuká ostatní.“
Tom zavrtěl hlavou, aby mu nemusel odpovídat. Chvíli ho nechal, aby se vyvztekal a plácal nesmysly, dokud to už prostě nevydržel.
„Jo, to já šukám tebe,“ zareagoval a šel od něj. „A jestli se ti to nelíbí, támhle jsou dveře!“
A to také Bill udělal.
Bez odpovědi, bez mrknutí.
Nic.
Bill opustil místnost přesně tak, jak do ní vstoupil: lhostejně.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
