Deep Inside Dreams 5. (konec)

autor: MissZombie

Sny jsou často hlubší, když se zdají být bláznivější. – S. Freud

A blanket unfolds, a blanket tonight
The pieces of gold, they light up your eyes
Now we’re alone
Now we’re alive

Deka se rozkládá, deka dnes večer
Zlaté kousky, které ti rozzáří oči.
Teď jsme sami
Nyní žijeme

A Fine Frenzy – Come On, Come Out

„Připadá mi to tak zvláštní, být tu s tebou každou noc.“ Bill se usmál, sklonil hlavu a nechal své vlasy lehce spadnout přes zarudlé tváře, aby je zakryly.
Tom se zasmál a najednou si uvědomil, jak je zvláštní se takhle smát. Smát se od srdce, opravdu se smát. Jen s Billem se mohl zcela otevřít, ukázat všechny své stránky, dokonce i tu nejzranitelnější a nejkřehčí, kterou se před všemi snažil skrývat. Ale ten hubený, bledý chlapec s nejkrásnějšíma očima na světě mu dokázal v tak krátké době ukrást srdce.

Tom si myslel, že je prostě tím nejpovrchnějším člověkem na světě, myslel si, že je dítě, že je nějaký nezodpovědný malý kluk, který nenávidí svůj život, školu a všechny kolem sebe. Věřil, že je úplným selháním, že je prázdný a bez citů, a věřil, že se nedokáže zasmát od srdce.

Popravdě řečeno, Tom věřil mnoha věcem, dokud nepotkal Billa.
Setkat se bylo sloveso, které ho přimělo k úsměvu, protože zatím nedokázal říct, jestli se to dá opravdu takto definovat, protože se „setkali“ pouze ve snu. Přesto to věděl. Cítil to a nikdy předtím si nebyl ničím tak jistý. Bill tam byl, stejně jako to, co Tom cítil uvnitř sebe. Bylo nemožné si takové pocity pouze představovat a pro kluka, jako byl on, to bylo obzvlášť těžké. Muselo to být skutečné.

„Na co myslíš?“
Tom zvedl hlavu a přesunul veškerou pozornost na Billa, který seděl na posteli vedle něj. Ta malá, nepohodlná postel, studená a prázdná, ve sterilním pokoji prosyceném smutkem a šílenstvím. Tom nesnášel představu, že je tam Bill celý den zavřený, a v noci mu černovlásek šeptal, že jen on z něj dokáže udělat to nejkouzelnější místo na světě.
„Myslím, že si nezasloužíš tady být,“ zasyčel rasta a tíha v hrudi ho náhle začala dusit.
Bill natáhl ruku, uchopil Tomovu, a jemně ji stiskl. „Nechci, abys mě tolik litoval… Dobře? Ne, když jsme spolu, prosím, Tomi…“
Rasta přikývl, usmál se a natáhl k Billovi ruku. Dotkl se jeho rtů svými a podíval se do těch očí, které byly stejné jako jeho vlastní, ale zároveň tak jiné. Bylo možné zamilovat se do svého imaginárního dvojčete? Tom si byl jistý, že ano.

„Jsi ta nejkrásnější bytost na světě,“ zašeptal, přimhouřil oči a všiml si slabého ruměnce na černovláskových tvářích.
„Neříkej hlouposti-“ ale větu nestihl dokončit, protože Tom přitiskl své rty na jeho, zavřel oči a nechal se unášet tím pocitem, díky němuž se cítil tak dobře, díky němuž se cítil naživu. Srdce se mu rozbušilo pokaždé, když se setkal s Billovýma očima nebo jeho tělem, nebo když prostě jen cítil jeho přítomnost.

Bill si propletl ruce za jeho krkem, a pak mu je nechal volně bloudit po ramenou, po zádech, v pohlazeních tak plných lásky, že tomu Tom ani nerozuměl. Tom přejel jazykem po Billových teplých rtech a vyzval ho, aby je roztáhl a mohl tak polibek prohloubit. Slyšel ho, jak vzdychl. Pak své tělo přitiskl k jeho, lehce naklonil hlavu na stranu, a i když měl zavřené oči, Tom si byl jistý, že má tváře zarudlé a na zavřených očích pár neposlušných pramínků. Položil Billovi teplé ruce na boky, nechal palce vklouznout pod bílou pyžamovou tuniku a kreslil na teplé kůži imaginární kruhy, zatímco se jejich jazyky smyslně laskaly v polibku, který byl vášnivější než ty předchozí. Lapali po dechu, ale ani jeden z nich se nepokusil odtáhnout. Tom cítil, jak ho Billovy ruce na jeho zádech tisknou víc k sobě, aby se jejich hrudníky mohly plně přitisknout, a zároveň byli nuceni dýchat ztěžka nosem, aby se jejich rty ani na okamžik neoddělily, omámeni tou ohromující sladkostí a vášní.

„Zůstaň dnes v noci se mnou… Nevytahuj ten zatracený nůž, ne… Neopouštěj mě, jen dnes…“ zašeptal Tom prosebně, když se odtáhl od černovláskových rtů a podíval se mu přímo do očí. Bill lehce rozšířil oči, byl překvapen, ale pak téměř okamžitě uvolnil rysy, aby se rozplynul v malém uklidňujícím úsměvu.
„Nenechám tě tu samotného…“ zašeptal, jako by to bylo jejich tajemství, a znovu se přisál k jeho ústům, okusoval mu spodní ret a jemně ho olizoval, přimhouřil oči, které v matném měsíčním světle, jež pronikalo skrz tlusté mříže malého okýnka, jako by získávaly zlatavé odstíny.

Tom si povzdechl, zbláznil se… Ucítil u pupíku lehké šimrání, které se táhlo směrem dolů, měl lehkou hlavu a Billovy ruce, jež mu zlomyslně vklouzly pod obrovské tričko a začaly ho hladit na hrudi a břiše, tomu rozhodně nepomohly.
„Chci se s tebou milovat,“ zašeptal Bill přes oteklé rty, nechal se položit na matraci a přitáhl si Toma na sebe.

We are so high, we dance on the edge of the sky
where no one dares to go
Flashes of light, tell us the time is right
to blow your mind once more

Jsme tak vysoko, že tančíme na okraji oblohy.
kam se nikdo neodvažuje jít
Záblesky světla nám říkají, že je ten správný čas.
Aby ještě jednou udeřily na tvoji mysl
Cinema Bizarre – The Way We Are

Bill cítil, jak mu srdce divoce buší do hrudního koše, až mu vyráží dech.
Tom se zvedl na loktech, namířil svoje boky proti Billovým a podíval se na něj. Uhlově černé vlasy rozhozené na polštáři kolem jeho obličeje jako by vytvářely jakousi svatozář, díky níž vypadal ještě více jako anděl a čistěji, než ve skutečnosti byl. S těma teplýma přivřenýma očima, rty ještě rudými a oteklými od polibků, které si ještě před chvílí vyměňovali, jež měl napůl přivřené; hrudník se mu rychle zvedal a klesal, což doprovázely namáhavé výdechy, které mu ze rtů unikaly. Bílá kůže, jež se vynořovala z míst, kde stíny hladily jeho tělo, vypadal tak jemně a sladce… A Tom to pochopil, také se chtěl s Billem milovat, zoufale po tom toužil.

Sáhl dolů, aby se rty dotkl černovláskova ušního lalůčku, a usmál se. „Jsi tak krásný,“ zašeptal a políbil ho na kůži těsně pod uchem, čímž z něj vyšel další rozechvělý povzdech.

Pomalu nechal své rty sklouznout po linii jeho krku, špičkou jazyka tam obkreslil vlhkou cestičku a lépe se usadil na Billově pánvi. Prsty se dotkl okraje jeho tuniky, a pak ji uchopil a na okamžik se od té voňavé kůže odtáhl, aby z něj mohl oděv stáhnout a hodit na zem. „Jsi můj Billy,“ zašeptal a podíval se mu přímo do očí. Bill se usmál a cítil, jak se červená. „Jen tvůj,“ zašeptal. Sundal z Toma obrovské tričko a fascinovaně zíral na tu dokonalou postavu, štíhlou a pevnou, svalnatou, ale ne příliš. Prostě perfektní. Perfektní jako Tom. Cítil ještě větší horkost ve svých tvářích, ve srovnání s Tomem nebyl vůbec hezký… Ale Tom si to nemyslel, protože nechal své chtíčem zamlžené oči bloudit po jeho mléčně hebkém těle a nenechal si ujít ani centimetr té hladké kůže.

 „Polib mě…“ zamumlal Bill a zavřel oči, když okamžitě ucítil, jak se mu na rty přitiskly ty Tomovy. Pustil se do toho intenzivního, žádostivého polibku, hry jazyků, okusování rtů. Chtěl Toma, chtěl být celý jeho, tak moc ho chtěl. Tiše zasténal a ucítil, jak rastovy prsty pomalu vklouzly pod okraj jeho kalhot a boxerek, a donutily ho se zachvět, jak se sunuly hlouběji a hlouběji. Mísily se s teplem jeho kůže, a pak ucítil, jak obepínají jeho erekci. „Mmm,“ zamručel do polibku a trochu se prohnul v zádech, a tím vyzýval Toma, aby pohnul rukou a přivedl ho k naprostému šílenství – pokud ho k šílenství ještě mohlo něco dohnat. Cítil, jak Tomova teplá ruka pomalu sjíždí dolů, a pak nahoru, a snažil se nesténat: kousal se do spodního rtu, přimhouřil oči a v prstech tisknul prostěradlo.

„Bille…“ uslyšel, jak ho Tom oslovil, a pomalu znovu otevřel oči, aby spojil pohled s tím Tomovým. Tomova ruka lehce sevřela kořen jeho penisu, což způsobilo, že mu z pootevřených rtů uniklo zasténání a prohnul se v zádech. Pak roztáhl nohy, aby dal rastovi lepší přístup. „Zblázním se,“ přiznal Tom s temnýma očima, než se sklonil a zrušil vzdálenost mezi jejich tvářemi a začal Billa pomalu líbat. Na rozdíl od jeho ruky, která se pohybovala stále rychleji mezi jeho stehny a způsobovala, že cítil neobvyklé a příjemné teplo v podbřišku.
„Ach, Tomi,“ zalapal po dechu, prohnul se v zádech, držel se jeho ramen a pohyboval pánví v malých kruzích. „Chci tě… uvnitř mě,“ zašeptal a hlas se mu zlomil emocemi, když hledal sílu, aby sklouzl třesoucíma se rukama z Tomových ramen k zipu jeho džínů a rozepnul ho.

Rasta se usmál, sundal si džíny a boxerky a hodil je na trička, která už ležela opuštěná na studené podlaze pokoje, aby totéž udělal s Billovými. Pomalu se položil, až se jejich nahá, teplá těla přitiskla k sobě, a oba chlapci zasténali. Bill se cítil jako pod napětím, tak nabitý emocemi, že mu hrozilo, že každou chvíli vybuchne. Nikdy předtím nic takového s nikým nedělal, nikdy nikoho nemiloval a nikdo nemiloval jeho, ale s Tomem to bylo tak přirozené, že o tom ani nepřemýšlel.

Cítil, jak mu rastovy rozechvělé prsty vklouzly zpět mezi nohy, dotkly se jeho penisu a sjely níž, mezi půlky. „Oh,“ zašeptal, zavřel oči a ucítil, jak do něj prstem vklouzl. Byl to zvláštní pocit, nedokázal ho popsat, ale věřil Tomovi, a tak se snažil uvolnit. Byl zcela v jeho rukou.
Tom ho pomalu políbil na hrudník, sklonil rty k jedné bradavce a pomalu ji sál, zatímco prst zatlačil dovnitř, pak ho pomalu vytáhl a znovu zajel dovnitř.
Bill zasténal a mysl mu zahalila vlna pocitů. Ucítil další prst a zasténal – zčásti frustrovaně, zčásti překvapeně.

„Ublížil jsem ti?“ Zašeptal Tom, sjel rty po jeho krku a zatlačil do něj prsty. Bill zavřel oči a srdce se mu rozbušilo. Trochu to bolelo, ale nechtěl, aby Tom přestal. Chtěl to, chtěl to dotáhnout do konce.
„Trochu… ale nepřestávej,“ zašeptal, vyhledal jeho pohled, aby Toma uklidnil. Rasta ho jemně políbil na tvář a pomalu oddělil dva prsty. Bill se ztěžka kousl do spodního rtu a zrychleně dýchal… Pomalu se tlačil proti Tomovým prstům a snažil se na ten pocit zvyknout, a když ucítil, že se konečky prstů dotýkají něčeho – zvláštního místa – v jeho nitru, přestal cokoliv okolo vnímat. Zasténal, roztáhl rty v tichém výkřiku a prohnul se v zádech, jak jen to šlo, když se Tomovy prsty stáhly, a pak znovu přirazily k tomu místu.

„Ublížil jsem ti? Bille?“ Zeptal se s hlasem plným obav.
Bill zběsile zavrtěl hlavou a ztěžka oddechoval. „Nh… bože, Tomi… bože,“ zašeptal a jeho tělo se třáslo nekontrolovatelným chvěním.
Tom ho jemně políbil na rty a nechal prsty vyklouznout. „Jsem připraven… jsem připraven,“ zamumlal Bill, přikývl a rukama Toma pohladil po tvářích, zatímco se mu díval přímo do očí, srdce mu bušilo jako o závod. Ucítil, jak se něco vlhkého a tvrdého otírá o jeho vstup, a něžně kousl rastu do spodního rtu, aniž by z něj spustil oči.

Tom přimhouřil oči a pomalu vnikl do Billa, který prudce přimáčkl hlavu do polštáře a zamžoural, protože cítil, jak mu tělo svírá bodavá bolest.
„Bille, já… Bolí to? Bože, Bi…“ zamumlal Tom, ale Bill mu v tom zabránil, jednu ruku mu položil na ústa a podíval se mu do očí. Cítil, jak se mu v očích objevují slzy, kloužou mu po tváři a vpíjí se do polštáře.
„Na tom nezáleží, Tomi… Přejde to, OK? Přejde…ty… pokračuj, OK?“ Zašeptal tiše a snažil se uvolnit.

Tom přikývl, sklonil se, políbil ho na rty a pomalu se do něj zasunul nadoraz. Bill zavřel oči a položil si ruce po obou stranách hlavy, aby Tom mohl proplést své ruce s jeho, a jakmile to udělal, dokázal se ještě více uvolnit. Tom byl tady, Tom byl v něm a byla to ta nejkrásnější věc na světě. Cítil se úplný, tak živý, že dokázal snést všechnu bolest světa. Dokud tu pro něj byl Tom, bylo všechno v pořádku.

Tom zasténal a vrátil tím Billa do reality. Pomalu otevřel oči a uviděl dokonalou tvář druhého chlapce jen pár centimetrů od své, s pootevřenými rty, zúženýma očima a uvolněnými rysy, jak se jeho tělo tisklo k Billovu. Dredař pustil jednu jeho ruku a vsunul ji mezi jejich těla, aby uchopil jeho erekci a pevně ji hladil v rytmu každého přírazu do jeho těla.
Bill zasténal, prohnul se v zádech a stiskl Tomovu ruku ve své.

Rasta pohnul pánví dozadu, pak se opět vnořil do Billova těla a znovu trefil to místo, takže už necítil žádnou bolest. Nejčistší rozkoš ho šokovala – psychicky i fyzicky – když Tom pokračoval v přirážení na to místo, rty přilepené k jeho, dokonale spojené, a jeho ruka se rychle pohybovala, palcem kreslila kruhy kolem špičky jeho penisu.
„Oh, Tome…Tome… Tomi…“ vzdychal Bill na rty Toma, lapal po dechu a jeho hruď se zvedala a klesala neuvěřitelnou rychlostí.

„Bille… můj bože, Bille, miluju tě,“ Tom zalapal po dechu, podíval se mu do očí a vyvrcholil. Bill cítil, jak mu tělem prochází elektrický výboj, když se udělal do Tomovy ruky, prohnul se v zádech a stáhl svaly kolem Rasty. Tom hlasitě zasténal a Bill ucítil, jak se uvnitř něj rozlilo zvláštní teplo a Tomova ruka jemně stiskla jeho, i když prsty se mu chvěly. Tomovy přírazy byly pomalejší a pomalejší, až ustaly úplně a jeho tělo se zhroutilo na Billovo.
„Taky tě miluju,“ vzdychl Bill, políbil ho do koutku úst a užíval si jeho tělo na svém, kolem sebe a to teplo v sobě. Jeho Tomi.

Byla to dokonalost, úplnost, na kterou celý život čekal.
Tak, jak byli.

Never thought I’d get any higher
Never thought you’d fuck with my brain
Never thought all this could expire
Never thought you’d go break the chain
Me and you baby, still flush all the pain away
So before I end my day
remember
My sweet prince, you are the one

Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu výš
Nikdy jsem si nemyslel, že mi zkurvíš mozek
Nikdy jsem si nemyslel, že by to všechno mohlo vyprchat
Nikdy jsem si nemyslel, že přetrhneš ten řetěz
Já a ty, zlato, stále odnášíme všechnu bolest.
Takže než ukončím svůj den
vzpomeň si
Můj sladký princi, ty jsi ten pravý

Placebo – My sweet prince

Lipsko, pátek 15. února 2008, 12:06 hod.

„Našel jsem tě,“ usmál se Tom a přejel ukazováčkem po zažloutlé stránce novin. „Našel jsem tě, Bille.“
Strávil celé dopoledne zavřený v knihovně a hledal v berlínských novinách z minulých let jediný článek, který by se zmiňoval o Billově umístění v nějakém ústavu, a pak ho našel. Měl pocit, jako by se mu prudce zastavilo srdce, aby se znovu rozbušilo s nesmírnou silou, zatímco jeho oči stále znovu četly to jméno. To jméno. Bill. S vlastním příjmením, o kterém věděl, že je příjmením jeho skutečného otce. Kaulitz.
Rychle si znovu přečetl název toho ústavu, toho strašného místa, jediného místa, kde by někdo jako Bill nikdy neměl skončit. Pak se otočil a rychle vyběhl ze staré knihovny, dřevěná prkna pod jeho teniskami vrzala, když sprintoval k východu, odstrčil skleněné dveře a skočil do auta, které nastartoval, i když se mu ruce strašně třásly.
Věděl to. Vždycky to věděl.
Bill byl skutečný. Bill existoval. Bill byl jeho dvojče, o kterém si všichni mysleli, že zemřelo ještě před svým narozením. Bill tam byl, vždycky tam byl a navždy tam bude.

Za dvě hodiny bude v Berlíně. Za dvě hodiny ho uvidí. Dvě hodiny a byl by pryč. Za dvě hodiny bude s Billem navždycky. Vjel na dálnici, nechal za sebou Lipsko a pevně sevřel volant, až mu zbělely klouby.
Chtěl, aby cesta netrvala příliš dlouho, chtěl se tam dostat co nejrychleji, to bylo jediné, na čem teď záleželo. Sešlápl pedál plynu, nervózně si okusoval kovový kroužek ve rtu a vydechl. Mohl si pustit rádio, aby mu cesta lépe ubíhala, ale nechtělo se mu. Nechtěl poslouchat ani Samyho Deluxe, svého oblíbeného rappera. Nemohl nic a žasl, že zvládá řídit, se vším tím vzrušením co v sobě cítil.

Po dobré hodině jízdy se rozhodl natáhnout ruku k palubní desce a popadl mobil, i když se mu  ruka stále třásla. „Uklidni se,“ přikázal sám sobě, ale zcela marně. Vytočil Georgovo číslo, několikrát se spletl, ale nakonec se mu ho podařilo vytočit. Přiložil telefon k uchu a čekal s očima přilepenýma na silnici před sebou, srdce mu v hrudi zběsile tlouklo a jeho dech se zadrhl pokaždé, když si vybavil Billovy oči.

„Haló?“

„Čau,  Georgu,“ pozdravil ho, i když si uvědomil, že má v ústech sucho a slabý hlas.
„Tome, jsi v pořádku?“ Zeptal se Georg z druhého konce telefonu a s obavami v hlase.
„Nevím, neumím to správně říct. Našel jsem ho.“
„Co? Koho jsi našel?“ Zeptal se zmateně jeho přítel.
„Billa, našel jsem své dvojče. Existuje, Georgu, existuje! Šel jsem do knihovny, obrátil jsem budovu vzhůru nohama, prošel jsem všechny možné noviny z Berlína a našel jsem článek o jeho zavření do blázince, vypadá to, že z toho byl skandál, ale lidé na to rychle zapomněli,“ zamumlal a v hlase byla cítit nervozita.

„Tome, uklidni se… takže… Bože, tehdy jsi měl pravdu,“ poznamenal tichým hlasem.
„Jasně že jsem měl, kurva, pravdu!“ Zavrčel Tom a pevně sevřel volant.
„Klid… Nechtěl jsem tě naštvat, no tak. Kde teď jsi?“
Tom se podíval na dopravní značení.
„Postdam. Brzy budu v Berlíně.“
„Zbláznil ses?! Co tam, kurva, děláš?“
Tom vykulil oči.
„Co asi myslíš, ty idiote? Beru si Billa zpátky. Teď promiň, ale raději to položím… Chci se zamyslet sám nad sebou, než … dorazím. Uvidíme se později,“ Rozloučil se s ním, a aniž by čekal na odpověď, stiskl červené tlačítko, ukončil hovor a hodil telefon na sedadlo spolujezdce.

Berlín, pátek 15. února 2008, 14.40 hod.

Vystoupil z auta, silně zabouchl dveře a podíval se na budovu před sebou. Byla mu povědomá. Příliš známá. Polkl a zpocenou, studenou rukou sevřel klíče od auta, které si strčil do kapsy. Všechno mu to připadalo tak neskutečné, jako by se znovu ocitl v jednom ze svých snů, ale tentokrát to byla realita. Byla to realita a Bill byl uvnitř. Bylo tam jeho dvojče. Byl tam jeho milenec. Byla tam jeho druhá polovina. „Kurva,“ zaklel a snažil se pravidelně dýchat, ale nešlo to. Bylo to, jako by z něj někdo vysál všechen vzduch.

Váhavými a nejistými kroky se blížil ke vchodu, nervózně si upravoval kšilt černé kšiltovky a kousal si spodní ret. Přesně věděl, kde co je. Cítil, že se mu každou chvíli musí podlomit kolena, když procházel prázdnou chodbou, kterou ozářilo denní světlo. Toho dne bylo v Berlíně zataženo, obloha byla bílá a vrhala neskutečné množství jasného světla na stěny kolem Toma, který viděl každé smítko prachu, jak mu víří před očima v ladných, tichých kruzích. Přišlo mu hloupé dívat se na ta smítka prachu. Připadalo mu to tak hloupé, protože věděl, že se stejně zřítí na zem.

Konečně došel k sesterně a jednou rukou se lehce opřel o sklo, protože si vzpomněl, jak se tam jednou večer opřel a pozoroval pohyby sester uvnitř, aniž by si ho všimly. Jenže tentokrát si ho všimla žena se šafránovými vlasy a dvojitou bradou a ukázala na něj prstem. Zdálo se, že si odfrkla, když vyšla z kanceláře a zamířila k němu.

„Co pro vás mohu udělat?“ Zeptala se, zvedla obočí a položila si ruce na své široké boky. Bylo to zvláštní, Tom si nikdy nevšímal ani těch nejzřejmějších věcí a lidí kolem sebe, ale v tuhle chvíli si dokázal všimnout všeho, prostě všeho. Podíval se na jméno sestry vyryté na štítku visícím na náprsní kapse jejich šatů – Stefanie.

„Dobré ráno, Stefanie,“ polkl a uvědomil si, že jeho hlas je příliš tichý. „Já… chtěl bych mluvit s… Billem Kaulitzem.“
Žena se zamračila. Nejspíš se tam nikdy nikdo neukázal a neptal se po Billovi, nejspíš se divila, kdo je ten malý kluk s dlouhými blonďatými dredy staženými do ohonu a s očima zastřenýma stínem té podivné kšiltovky.
„Dnes není návštěvní den,“ začala, ale Tomovi se rozšířily oči, vzal ji za ruku a zoufale ji stiskl.
„Prosím, madam, je to důležité,“ požádal ji a podíval se jí zpříma do očí, ona se rozhlédla a pak si povzdechla. „Dobře, chlapče. Ale rychle,“ zašeptala a naposledy se na něj podívala, než se vydala po schodech nahoru a pokynula mu, aby ji následoval.

Tom na ni chtěl zakřičet, aby ho nechala samotného, o samotě s jeho Billem, protože to tu zná lépe než ona, ale mlčel a poslouchal tlukot svého srdce, které jako by mu bušilo v uších a spáncích a při každém úderu mu trhlo končetinami. Co očekával? Nevěděl, ale nemohl se dočkat, až se před ním otevřou dveře a Billova skutečná tvář se rozzáří. Nemohl se dočkat, až uvidí ten krásný úsměv, který ho zahřeje u srdce, a pak si bude jistý, že všechno půjde opravdu dobře.

Nedokázal myslet na nic jiného, ani na svou -falešnou- rodinu, ani na Georga, ani na nic jiného. Byl tu jen Bill.
Navždy v něm.
Pouze Bill.

Následoval sestru po chodbě v patře, pod udivenými, zvědavými, vyděšenými nebo zcela lhostejnými a ve vlastním světě ztracenými pohledy nemocničních pacientů. Z některých místností, které míjeli, slyšel křik, ale bylo mu to jedno. Jen dvoje dveře od Billova pokoje.
Tom rychle zamrkal a pootevřel rty, aby se zhluboka nadechl, ale nakonec riskoval, že se udusí vlastním kašlem. Cítil, jak se mu svírá žaludek, jak mu srdce prudce stoupá a klesá od krku až k pupku, jak se mu podlamují kolena a hlava mu třeští.

„Tady, běžte dál, budu hned za dveřmi,“ řekla žena a ukázala na dveře Billova pokoje poté, co otočila klíčem v zámku. Tom položil studenou ruku na rukojeť a se skutečným údivem zjistil, že je ještě studenější než jeho vlastní kůže. Stiskl kliku, pomalu otevřel dveře a se zatajeným dechem vstoupil do místnosti. Nechal oči, aby si zvykly na šero v místnosti, a těkal pohledem doleva a doprava, dokud se nezastavil na postavě schoulené v rohu na podlaze.

Bill.

Cítil, jak se mu oči rozmazávají a plní slzami. Byla to pravda. Bill tam opravdu byl. Hlava se mu točila, už ničemu nerozuměl, ale ten obraz před ním byl jasný, dokonalý, nehybný. Jeho Bill.

Vykročil vpřed, až došel k němu. Skrčil se, koleny se dotkl studené podlahy a třesoucí se rukou sáhl na Billovo bílé rameno, které mu vykukovalo z pod roztrženého límce pyžamové tuniky. Usmál se, když pod prsty ucítil tu teplou, hebkou kůži.
Bill měl skloněnou hlavu, několik pramenů vlasů mu zakrývalo obličej.

„Bille?“ Oslovil ho tiše a snažil se rozeznat záři těch krásných očí pod střapatou masou vlasů. Černovlásek pomalu zvedl hlavu a rasta mu volnou rukou odhrnul prameny vlasů z obličeje, třesoucíma se rukama mu je dal za pravé ucho a stydlivě se na něj usmál.
Bill několikrát zamrkal a podíval se mu přímo do očí. Tom cítil, jak umírá štěstím, když si všiml toho zvláštního zlatavého lesku, jehož si všiml jen v těch očích, které byly stejné jako jeho vlastní, když sledoval, jak se koutky krásných růžových rtů toho druhého jemně a tiše ohýbají vzhůru.

Bill natáhl ruku, aby se dotkl Tomovy, a ten vydechl, až se mu dech zadrhl v hrdle. Ani si nevšiml, že přestal dýchat. Sledoval každý rys tváře svého dvojčete, jemně mu tiskl ruku a palcem ho hladil po jejím hřbetu.
Bill roztáhl rty a chtěl něco říct.
Tom se mu díval do očí, srdce mu bušilo jako o závod a ticho kolem nich vyplňoval jen jejich dech. Chtěl slyšet jeho hlas, chtěl ho obejmout, políbit a říct mu, že je pro něj ten pravý, ten jediný, jeho druhá polovina, jeho všechno.
Bill na okamžik sklopil zrak, ale pak ho zase zvedl, v očích zmatek.

„Kdo jsi?“

KONEC

autor: MissZombie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)