autor: °GinevrA°
Choking on the ashes of his enemy
Dusím se popelem jeho nepřítele
Nirvana – All apologies
Tomova ruka byla volně omotaná kolem Billova pasu, čímž se mu potvrdilo, že stále tvrdě spí. Chvíli ho sledoval a potom opatrně jeho ruku za zápěstí oddálil od svého těla.
Potichu vstal z postele, potáhl peřinu a přikryl jím tělo svého dvojčete, než ho lehce políbil na spánek. Tomovi se zřejmě zastesklo po jeho těle, nespojeně zamručel, ale nic víc neudělal a znovu tiše zachrápal. Bill se něžně usmál.
Po špičkách přešel ke křeslu, které stálo v jejich ložnici, kam si předtím nachystal nějaké oblečení, vzal si ho s sebou a šel se převléknout do koupelny.
***
Tom nedokázal odtrhnout oči od Billovy tváře. Přestože řídil, přelétl očima ze silnice na jeho tvář.
Pro dnešní den zvolil sytě fialovou barvu včetně očních stínů, ale jeho duhovky byly smaragdově zelené a jako by vás hypnotizovaly… byly magnetické, sotva viditelné mezi tou vrstvou fialové, ale nutily vás dívat se do nich, jinak byste se zbláznili.
Tom byl v tomhle stavu od chvíle, kdy ho viděl vyjít z koupelny s tímto novým lookem.
„Přestaň na mě zírat!“ Vykřikl Bill pobaveně. Tom zavrtěl hlavou a znovu se věnoval silnici před sebou.
„Je to prostě tak… ta kombinace fialové a zelené…“ řekl, a když si všiml bratrova úšklebku, rozhodl se změnit téma. „Kam jsi vůbec šel minulou noc?“
Billovi úsměv z tváře ihned zmizel. Byl si jistý, že Tom spal, když odcházel, a bylo tomu tak, i když se vrátil. Nemohl to tak věrohodně předstírat… nebo ano? Nakonec se na jeho rtech objevil šibalský úsměv. „To brzy zjistíš,“ řekl tajemně.
„Myslím to vážně, kde jsi byl?“ Naléhal Tom, ale Bill jen protočil očima.
„Řekl jsem ti, že se to brzo dozvíš.“
Tom zavrtěl hlavou, ale mlčel. Nedělal si starosti s tím, kde Bill byl, jelikož mu slepě důvěřoval. Jen neměl rád jeho malá překvapení. A i když ho znal, nikdy nevěděl, co má od něj očekávat. Pokračovali ve své cestě beze slova, dokud se nedostali do obrovského prostoru tvořeného třemi křídly něčeho, co vypadalo jako budova s kancelářemi. Bylo to jakési poměrně moderní sídlo. Podél jedné z fasád vedlo nouzové schodiště až do nejvyššího patra.
Stáli přímo uprostřed toho prostoru a čekali, ale vypadalo to, jako by to místo bylo opuštěné.
„Vážně tu nikdo není?“ Zeptal se Tom zmateně, aniž by tušil, že za dveřmi a okny, které odrážely vnější světlo, opravdu někdo čeká a hodlá jednat.
„Samozřejmě, že tam někdo je,“ odpověděl Bill sebejistě.
„Tak si nevšimli, že jsme přijeli?“
„Vědí, že jsme tu,“ řekl Bill rozhodně. Tom pochopil, že brzy dostane odpověď na otázku, kam to Bill minulou noc šel. „Podívej se sám,“ řekl Bill, a než ta slova stihl Tom pochopit, uviděl muže vycházející ze dveří budovy, všichni byli stejně oblečení, se zbraněmi namířenými přímo na jejich auto, a obklíčili ho.
„Oh, kurva…“ řekl Tom, ale Bill vypadal naprosto klidně, jako by si s tím nelámal hlavu.
„Nastartuj auto,“ poradil mu Bill a Tom se nenechal dvakrát pobízet. Byl vážně zvědavý, co jeho milované dvojče vymyslelo.
Když nastartoval auto, všichni muži kolem nich stiskli spouště svých zbraní, které byly namířeny na ně, ale k Tomovu úžasu všechny, jedna po druhé, začaly nevysvětlitelně explodovat přímo v rukách mužů a začaly jednoho po druhém zabíjet v naprosto velkolepé řetězové reakci.
„Oh, kurva…“ zopakoval Tom. Pravděpodobně neexistovala žádná jiná slova, která mohl říci k tomu, co viděl. Tohle byla rozhodně Billova práce.
Ve skutečnosti, když se Bill předešlé noci probudil, zamířil do obchodu se zbraněmi, kde měli otevřeno celou noc, v nepříliš známé čtvrti, schovaný pod kapucí těsné černé mikiny, která mu k tělu přiléhala stejně jako kalhoty. Koupil několik výbušnin, které reagovaly na teplo, a poté znovu vyrazil na cestu, až se dostal k sídlu, kam měli další ráno jet. Hbitě a tiše vnikl do ložnic tamních mužů, sabotoval jejich zbraně výbušninami, a pak nechal na dveřích vzkaz, kdy spolu s Tomem dorazí.
A teď se těšil jak úspěšně jako plán dopadl a měl radost, že se to líbí i Tomovi.
„T-ty jsi…“
„Poklad,“ řekl Bill sladce a usmál se na něj. Hlavu měl opřenou o opěradlo sedačky a upíral na něj své zelené oči. „Já vím.“
Tom se na něj ani nestačil usmát, když zahlédl, že z budovy vycházejí další lidé, stejně oblečení i ozbrojení, ale bylo mu to jedno, byl si jistý, že Bill myslel na všechno. Když se na něj však otočil, jeho poněkud ustaraný výraz naznačoval, že na pár věcí možná trochu zapomněl.
„Bille?“ Oslovil ho sebevědomě, ale on jen polkl.
„Tome…“ oslovil ho tiše. „Možná bude lepší vystoupit z auta…“ řekl, přikývl, a než jeho dvojče stačilo cokoliv říct, otevřel dveře auta, přičemž ho Tom napodobil a včas stihl vyskočit ven, aby se vyhnul přívalu olova, které se po něm nemilosrdně vrhlo.
Tom neměl ani vteřinu na to, aby mohl přemýšlet nad ubohým, brutálně zničeným Porsche, než si začal vybírat oběti mezi muži, kteří dorazili na dvůr. Zvedl dvě zbraně, které Bill sabotoval. Sice byly k ničemu, ale daly se použít i jinak, než z nich jen střílet. Pak s nimi začal zuřivě bušit do lebek mužů, dokud jich nesejmul dost na to, aby si mohl dovolit luxus zahodit nepoužitelné zbraně a popadnout nové, pak začal divoce střílet.
Bill mezitím chytil jednoho muže za ruku, zkroutil mu ji za zády a použil ho jako štít, přičemž střílel po ostatních mužích zbraní, kterou stále držel ten nešťastník v ruce. Pak ho pustil, úplně se zaklonil, aby se vyhnul kulce, a využil toho, aby vytrhl zbraň z rukou jiného muže, a jen co se narovnal, vystřelil.
Protože dobrá polovina těch chlapů, kteří se na dvůr nahrnuli, ho stále dost zaměstnávala, přemýšlel, jak je dostat někam, kde by situaci mohli klidně vyřešit a pomohl tak Tomovi, aby se zbavil těch ostatních, kteří se věnovali jemu. Po rychlém zmapování okolí, se mu podařilo vyskočit na nouzové schody, kde odhodil prázdné zbraně, a rychle po nich vystoupal, aby mohl vtrhnout do otevřených dveří.
Místnost byla velká a na první pohled nevypadala moc zaplněně, ale rozhodně to byl nejuspořádanější a nejmodernější sklad, jaký kdy viděl. Uslyšel rychlé kroky mužů, kteří se k němu blížili. Otočil se, ale ani se nepohnul.
Dlouhou dobu nebyl v místnosti žádný hluk ani pohyb.
Bill stál uprostřed a pozorně všechny sledoval, zatímco muži se shlukli kolem něj, pomalu se přibližovali a mířili na něj zbraněmi.
Bill počkal, až budou všichni tak blízko, aby na ně rukama dosáhl, a když ho muži obklopili tak blízko, že téměř cítil žár jejich zbraní, nedal jim čas, aby je vůbec použili. Několika rychlými švihnutími rukou vyřídil první část mužů, jednoho za sebou udeřil loktem přímo do obličeje, dalšímu brutálně rozdrtil nosní přepážku, aniž by se na něj otočil, a tomu přímo před sebou vypíchl oči ukazováčkem a prostředníčkem.
Přikrčil se na zemi právě včas, aby se vyhnul kulkám, které na něj vypálila další část mužů, kteří se tak zastřelili navzájem. Tohle byla chyba, kterou stále všichni opakovali. Popadl dvě pistole, které vypadly mužům z ruky, a pak se vrhl zády k zemi, aby poslední čtyři zastřelil zespodu. Pak si dřepl, jednou rukou se opřel o zem, aby udržel rovnováhu, a ostražitě se rozhlédl.
Zvenku ani zevnitř neslyšel žádný zvuk, takže předpokládal, že i Tom skončil.
Vyšel ven a přes zábradlí spatřil dole jen těla mužů, ale Tomovo mezi nimi neviděl. Usmál se a hledal své dvojče, ale když ho nikde neviděl, úsměv mu z tváře zmizel a zamračil se. Pak se znovu rozhlédl, a to bylo to poslední, co udělal, než ho silná rána do zátylku zbavila vědomí.
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
