autor: purple_a
Stojím nehybně přede dveřmi podniku, poddruhem baru, který se snažil vydávat se za hospodu. Nevím, jestli mám jít dovnitř, ale nakonec se rozhodnu. Pomalu otevřu dveře. Okamžitě jsem zahlcena vzpomínkami. Jednoho chladného únorového večera před sedmi měsíci jsem vběhla dovnitř a narazila tu na krásnou dívku… ne, ne na dívku, na chlapce. Krásného chlapec s oříškovýma očima a dlouhými černými vlasy.
Jdu k baru, kde na mě čeká stokilový chlap s dlouhým blonďatým plnovousem.
„Ahoj Lexy,“ pozdraví mě s úsměvem.
„Ahoj Maxi,“ odpovím mu.
„Nečekal jsem, že přijdeš.“
„Mám jen pár minut zpoždění.“
„Mluvila jsi se Simone?“
Přikývnu.
„Za pár dní odjíždějí do Magdeburku… to je dobře. Tady už nemůžou zůstat, tohle místo… Lipsko by je zničilo.“
„Billova smrt je zničila, Maxi… už dávno.“
„Jo. Tady je to, o co jsi mě prosila.“
„Dostaneš zpátky každý cent, který jsi mi půjčil, přísahám.“
„Na tom nezáleží… Chci jen, aby Tom zase žil.“
„Ale…“
„Žádné ale. Miluju toho kluka stejně jako ty. Teď běž. Víš, kde ho najdeš.“
„Díky. Můžu se tě na něco zeptat?“
„Na co?“
„Ty jsi to věděla celou dobu, že? O Billovi a Tomovi… ještě dřív, než jsem to věděl já.“
„Samozřejmě, že jsem to věděla, ale oni mi to neřekli. Přišla jsem na to sama.“
„A tobě to nikdy nevadilo?“
„Vadilo to snad tobě?“ Usmívám se.
„Ne.“
Odcházím z Black Guitar, aniž bych se ohlédla.
Dojdu na hřbitov. Projdu bránou a zamířím k jeho hrobu. Začíná být zima. Spadne několik kapek. Slzy z černého, smutného nebe…
Vidím ho už z dálky, stojí před Billovým náhrobkem.
Tom… jeho Tomi. Přítel, bratr, milenec.
Pomalu se k němu blížím. Neviděla jsem ho už několik týdnů. Díváme se jeden druhému do očí.
„Ahoj,“ řekne.
„Ahoj.“
„Proč jsi přišla?“
„Nemohla bych být nikde jinde. Ne dnes. Stejně jako bys tu nemohl nebýt ty, Tome.“
„Myslíš, že mi odpustil?“
„Nikdy nebylo co odpouštět. Nebyla to tvoje chyba, víš?“
„Jsou to moje první narozeniny bez něj… je to zvláštní.“
„Já vím.“
„Lexy… co mám dělat? Co se mnou teď bude?“
„Tady,“ říkám a podávám mu obálku.
„Co je to?“
„Otevři to.“
„To jsou dvě letenky do Tokia?!“ Tom se na mě překvapeně podívá.
„To byl jeho sen. Splňme mu to… splňme mu to společně.“
„Já… nevím, co mám říct.“
„Prostě řekni ano.“
„Bill…“
„By byl rád, kdyby věděl, že pojedeš do Tokia.“
„Ale jak? Kde jsi vzala peníze? A co moje matka?“
„Max mi pomohl a tvoje máma o všem ví.“
Tom se tváří nerozhodně, pak se podívá na mě a usměje se.
„To je moje kytara?“ zeptá se.
Podávám mu ji.
„Dnes ráno jsem byla u tebe doma.“
„Proč jsi ji sem přinesla?“
„Neumíš si to domyslet?“
„Nevím, jestli bych měl… Nehrál jsem od…“ nedokončí větu.
Otočí se k náhrobku. Dívá se na Billovu fotku, když začne trochu silněji pršet. Třesoucíma se rukama otevře pouzdro s kytarou a opatrně ji vyndá. Několik minut stojí na místě.
Pak začne hrát a zpívat píseň, kterou jsem nikdy předtím neslyšela. Hlas se mu trochu chvěje, ale pokračuje:
In mir wird es langsam kalt
wie lang könn‘ wir beide hier noch sein
Bleib hier
Die Schatten woll’n mich hol’n
ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt
Doch wenn wir gehen,
dann gehen wir nur zu zweit
Du bist
alles was ich bin
und alles was durch meine Adern fließt
Immer werden wir uns tragen
Egal wohin wir fahr’n
Egal wie tief
Ich will da nicht allein sein
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Ich höre
wenn du leise schreist
Spüre jeden Atemzug von dir
Und auch wenn
das Schicksal uns zerreißt
Egal was danach kommt
das teilen wir
Ich will da nicht allein sein
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
In die Nacht…irgendwann
In die Nacht…nur mit dir zusamm‘
Halt mich. sonst treib ich alleine in die Nacht
Nimm mich mit und halt mich
sonst treib ich alleine in die Nacht
Ich will da nicht allein sein
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Du bist
alles was ich bin
und alles was durch meine Adern fließt
Slzy se mísí s deštěm.
„Co to bylo za písničku?“ Zeptám se dojatě, jakmile jeho hlas utichne.
„Byla to naše píseň… jen naše,“ zašeptá.
Když jdeme k východu ze hřbitova, přestává pršet. V dálce se objeví duha.
Look around, I am here doesn’t count far or near, I’m by your side.
KONEC
autor: purple_a
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
:heart::heart::heart: