autor: Meggie
Alle Träume sterben
Mitternacht – es ist Mitternacht
Všechny sny umírají
Půlnoc – je půlnoc
Lafee – Mitternacht
[Alle Träume sterben] – Všechny sny umírají
Je to celé červené a zelené. Je to sytě červená, trochu děsivá, ale Tomovi je to jedno. Cítí, ví, že musí pokračovat, i kdyby ho stejně mocná a energická síla chtěla donutit přestat. Ale on o tom nepřemýšlí.
Pohybuje se vpřed v tom neuspořádaném zmatku, cítí, že ho někdo tlačí, a pravděpodobně tlačí i sám sebe. Všechno je červené a zelené a hudba jako by nikdy neskončila, zdá se, že je všude, v pravidelném sledu tónů.
Cítí se trochu lépe, ale trochu je něco opravdu příliš pomíjivého, než aby se to dalo s jistotou říct. Jediné, co Tom ví, je, že je tam, právě teď. A že všude kolem je červená a zelená.
Otočí se doprava a pozná nebo si myslí, že poznává několik lidí. Ve skutečnosti Tom nedokáže rozeznat jejich obličeje, zdá se mu, že splývají v jeden, zmatený a zkreslený. Ve skutečnosti je vše rozmazané a zkreslené. Nebo je to možná on, kdo není zcela při smyslech, vidí jinýma očima a slyší jinýma ušima.
Možná to jen trochu přehnal s pitím. Jinak by si nedokázal vysvětlit tu pulzující bolest hlavy a nejasný náznak nevolnosti. Jeho žaludek je vzhůru nohama, všechny vnitřnosti má vzhůru nohama, a je bolestivé takhle jít.
Zdá se, že ho hlava bolí čím dál víc, nebo je to možná hlasitostí hudby, která se stále zvyšuje, už to skoro nevydrží. A je tu horko, zatracené horko, takové horko, že má pocit, že se každou chvíli zhroutí na podlahu. Až na to, že se podlaha hýbe.
Je vyděšený. Silný náraz do zad ho přinutí zavrávorat, ale podaří se mu to ustát, protože podlaha pod podrážkami jeho tenisek klouže. Když zvedne oči od země, všimne si, že se něco změnilo. Zelená barva světel je pryč. Všechno je strašidelně tmavě červené. Je tak tmavá, že je téměř černá.
Rozhlédne se kolem sebe, když ucítí, že do něj někdo znovu strká. Chce se otočit a nadávat, ale nemůže. Podlaha dál klouže, ale jeho nohy, jako by byly přilepené k zemi. Jsou připevněny k zemi závažím, které nemá sílu zvednout.
Možná je jen slabý.
Zmateně se rozhlédne kolem sebe. Všechno se stává stále černějším, zatímco on stále vnímá lidi, předměty a věci, které ho zasahují na různých bodech těla. Nechápe, jak se toho všeho může zbavit, protože se nemůže hýbat. Je tam uvězněn, připevněn k podlaze, přibit k ní.
Chtěl by křičet, chtěl by křičet nahlas a být slyšen, ale nemůže. Jeho hlasivky jsou zřejmě poškozené. Zdá se, že jeho hlasivky zmizely, necítí ani žádné vibrace. Je němý, úplně němý.
Nebo možná, uvědomí si Tom s vlnou paniky, jsou to ostatní, kdo ohluchli. Možná skutečně křičí, ale… ale nikdo ho neslyší, nikdo.
A tak křičí stále dokola, otevírá ústa a křičí, jak nejhlasitěji umí, snaží se překřičet tu hudbu, snaží se překřičet tu tmu.
Hlas se mu zlomí, když před sebou ucítí něčí přítomnost. Nevidí, všechno je černé, všechno se slévá v jedno, ale ví, že tam někdo je, někdo, kdo ho pozoruje, zkoumá a možná analyzuje.
Když se k němu přiblíží, Tom se snaží couvnout, ale nemůže. Stín ho přemáhá, halí ho do své teplé náruče a Tom už nic nevidí, ale slyší.
Slyší ozvěnu vlastních výkřiků, které se v něm šíří.
A naslouchá jim.
***
Tom se náhle probudí. A najednou se mu chce křičet, aby se zbavil té tíhy, která ho uvnitř stlačuje natolik, že se sotva může nadechnout.
Přiloží si ruku k hrudi a čeká, až mu srdce přestane divoce bít.
Co se to, kurva, děje?
Co se to, kurva, děje?
Co se to, kurva, děje?
Na nic jiného nedokáže myslet. V duchu si to opakuje a snaží se najít odpověď, která se nechce dostat na povrch. Je skrytá.
Nebo ji ukrývá on sám.
Vstane, zapotácí se, a aniž by rozsvítil, zamíří do koupelny. Potřebuje pít, močit, dýchat a přestat bláznit. Pokud má rychlé řešení pro první dva, neví, co si počít s těmi dalšími. Cítí se uvězněný, uvězněný sám v sobě.
Dost.
Zavře oči, zatímco mu po zádech přeběhne mráz, až se mu roztříští o zátylek.
Je mu zima a horko.
Vidí před sebou vše, o čem snil.
Snil. Nebyl to sen. Byla to noční můra. Alpdruck. Noční můra. Cauchemar.
Alpdruck. Alpdruck.* Elfové se té noci až příliš bavili. Příliš moc. Tak moc, že mu málem praskne hlava, jako by mu něco skutečně tlačilo na unavené spánky.
Jsou to všechno kecy, ale někdy je snazší to svést na něco jiného.
Vždy je to snazší.
Otočí kohoutkem se studenou vodou a opláchne si obličej. Má chuť se osprchovat. Chce se zcela oddat vodě. Chce to všechno smýt.
Cítí se špatně a špinavý.
Co se to, kurva, děje?
Tom zavrtí hlavou a vrátí se do místnosti. Podívá se na neustlanou postel, zmačkaná prostěradla, tlumené světlo, červené závěsy. Je to jako déjà vu. Možná už něco takového viděl, možná to zažil.
Nebo je to jenom podělaná noční můra, která ho dostává pod tlak, která ho svírá a kvůli které ztrácí rozum. A on chce mít hlavu pevně na ramenou.
Přistoupí k posteli, kriticky si ji prohlédne, skoro jako by ji chtěl studovat, a rozhodne se, že jeho hodiny spánku pro tuto noc skončily.
Už žádné noční můry.
Dost. Dost.
***
Den je takový, jaký je. Rozhovory, kecy, hromada pracovních zbytečností, které musí udělat. Samozřejmě je potřebují. Ale Tom by se bez nich ten den rád obešel. Je stále ještě rozespalý. Stále se vzpamatovává z noční můry, kterou v noci měl. A odpovídat na stejný scénář otázek se nezdá být nejlepším řešením.
Má pocit, že se každou chvíli zblázní, a neví proč.
Jako vždy se vyhýbá pohledu na Billa. Vyhýbá se mu, protože tam není, a tak se na něj nechce dívat.
Pokud to není on, pak si jeho pozornost nezaslouží. Protože jenom svého bratra vždycky hlídal jako ochranka, jako strážce. Zatímco teď… teď už se na něj Tom nedívá a on se ani nemůže divit, že se jeho Bill cítí zmatený z toho, že mu nevěnuje pozornost.
Tom se tomu usilovně snaží vyhnout.
Stále je to však obtížné. Protože ten člověk mluví, odpovídá na otázky a vypadá stejně jako jeho bratr. Je těžké uvěřit, že jím však není. Ale on zná skutečného Billa. Toho, který je milý, hodný a laskavý. Toho, který se naštve kvůli ničemu, ale okamžitě odpustí.
Tohle není jeho bratr a on nemá zájem poslouchat, co říká.
Když skončí další rozhovor, zvedne se spěšně z pohovky a chce zmizet v koupelně, ale David je rychlejší než on. Pronásledoval ho, ulovil ho, a teď chce jeho kůži.
Nebo jednodušeji, odpovědi.
Tom však ví, že se nejedná o rozhovor a že se bude muset snažit být přesvědčivý. Nikdy se mu nepodařilo Davida oklamat. Možná proto, že je starší, možná proto, že je prostě chytřejší než on.
„Co má tohle znamenat?“
Tom se opře o zeď a zkříží ruce na prsou. Působí dojmem namyšleného kluka, což David nesnáší. A on to moc dobře ví, ale nemůže odolat, prostě nemůže. Musí se nějak chránit.
Takže je lepší se chovat jako kretén, než mluvit… než mluvit o svém bratrovi.
„Co myslíš?“
David si odfrkne. Už teď je otrávený a podrážděný, Tom to moc dobře ví, protože mu to vidí ve tváři a v očích.
„To víš moc dobře, přestaň se chovat jako blbec a zkus přemýšlet. Na svýho bratra ses ani nepodíval, po celou dobu rozhovoru jsi sledoval jenom svoje ruce. Co to je za novinku?“
Tom by mu nejraději řekl: „To není můj bratr,“ ale ví, že nemůže.
Možná je to proto, že je příliš chytrý na to, aby takové blbosti věřil.
„My jen…“ Tom si odfrkne. Hádali se? Dělali si naschvály? Ne. Nic z toho to není, protože je to ještě horší. Vzájemná ignorace znamená, že už nic neexistuje.
A Tom se to trochu bojí říct nahlas.
Tomovi nevadí, že si to opakuje, protože je jediný, kdo tohle může slyšet, ale říct to slovy… říct to slovy by znamenalo najít skutečného Billa. Protože když tam není, tak někde být musí, ne?
„Jen jsme měli nějaké problémy, to je celý.“
„To je celý, Tome? Problémy jsou OK, pokud jsou mimo práci. Netahejte je do ní a dost těch keců. Vyjasněte si to s Billem. Tohle je prostě naposledy, kdy se něco takovýho stalo.“
Tom si znovu odfrkne. „Proč to taky neřekneš jemu, co? Vždycky si všechno vyleješ na mně…“
Ví, že to přehání. Slyší to z jeho hlasu a z výrazu manažerovy tváře.
„Protože Bill vypadá, že ho to alespoň mrzí. Zato jak se zdá, tobě je to úplně jedno.“
Není mu to jedno.
Kdyby mu na tom nezáleželo, nebyl by takový, necítil by se tak špatně. Neměl by šílenou chuť dát Billovi facku a začít znovu. Ale nemůže, protože nebude moci zapomenout.
Tom zatíná pěsti. Bill nemůže litovat jeho důvodu, jednoduše proto, že neví, jaký jeho důvod je. Bill neví nic, protože Tom se projevil jako příliš velký zbabělec, než aby se mu dokázal postavit. Při pohledu na něj utekl se staženým ocasem.
A pak se rozhodl přerušit s Billem veškerý kontakt.
Dost.
Až na to, že se zdá, že se kontakt ještě více zesílil.
Došel k závěru, že s ním nechce mluvit, a vůbec ho nezajímalo, že Bill nevypadal, že by to chtěl taky.
Tom odvrátí pohled od Davida, odpíchl se od zdi, o kterou se opíral, a pokrčil rameny. Nedal Davidovi žádnou šanci, aby jakkoli pokračoval.
Zamířil na konec chodby a myslel jen na to, že rozhovory pro dnešek konečně skončily.
Chce se jen osprchovat. Všechno to smýt. Dokonce i ten pocit tísně, který ze sebe nedokáže dostat, ale který ho stále doprovází jako věrné zvíře.
Zvíře.
Zvíře, přesně tak se trochu cítí. I když neví proč.
***
Zaklepání na dveře ho téměř probudí z otupělosti, do které upadl. Do které se dostal, ale byl opatrný. Ještě neusnul, a i když by to nikdy nepřiznal, trochu se bojí znovu zavřít oči.
Neví, co uvidí v temnotě svého pokoje nebo své mysli.
Možná to prostě ví až příliš dobře, a právě proto se toho nechce účastnit.
„Kdo je to?“ Zamumlá chraplavým hlasem.
„To jsem já, můžu dál?“ Odpoví mu Georgův hlas na druhé straně dveří.
Tom se převalí na bok a zírá na dveře svého hotelového pokoje. „Pojď dál.“
Baskytarista líně vejde dovnitř, aniž by se příliš staral o to, zda zavřel. „Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli se k nám nechceš dnes večer přidat?“
Tom nad tím „k nám“ lehce nakrčí nos. „K nám“ ke komu? Chce se zeptat.
„Koho myslíš tím k nám?“ Zeptá se.
Georg vypadá otráveně. Lehce si odfrkne a Tom si toho všimne, ale nemá mu to za zlé. Ví, proč se jeho přítel tak chová. Protože je to jeho přítel a on je také přítelem… jeho.
„Já a Gustav. Bill říká, že se mu nechce, že by raději spal. Asi proto, že čeká, že půjdeš taky.“
Tom se posadí. Chtěl by odpovědět, že je to spíše naopak. Že ten tam venku, ten v pokoji 127, ten s černými vlasy, velkýma očima, v bílo-stříbrném tričku, v džínách Diesel Lowky, s černým límcem, v bílé kožené bundě Dior, ten nemá vůbec žádné právo.
A skoro ho mrzí, že v těch čtyřech a půl vteřinách, kdy ho pozoroval nebo zahlédl, zaznamenal úctyhodné množství detailů. Možná je s ním také něco v nepořádku.
Nebo je pravděpodobnější, že ho prostě zná až příliš dobře.
Zatraceně.
Tom roztržitě přikývne. „Jo, no, dobře. Pak tedy půjdu.“
Takhle rozhovor uzavře, ale když se znovu setká s basistovým pohledem, uvědomí si, že vůbec nic neuzavřel.
„Co?“
Georg rozrušeně zavrtí hlavou. Jako by nemělo smysl mluvit, jako by to bylo zbytečné a nedůležité. Protože už pravděpodobně všechno pochopil.
Že je nemožné se mezi ty dva dostat, protože mají pravidla, která nejsou nikde napsaná a která nikdo dobře nechápe.
„Nemohl by sis s ním promluvit, Tome?“
Tom si odfrkne, tentokrát je mu úplně jedno, že vypadá jako kretén. Je mu to úplně jedno, a to natolik, že se ani nesnaží tento stav maskovat. „Georgu, dnes není ten pravý den.“
„Není pravý den? Co to je za kecy, můžeš mi to vysvětlit? Takhle to dál nejde. Ztrapňuješ všechny, a ty to víš.“
Tom si setře z tváře hrůzu, která se rozhodla jít si vlastní cestou. „A proč bych za ním měl jít zrovna já?“
Georg zkříží ruce na prsou a podívá se na něj se směsicí chuti vymlátit z něj duši a poslat ho do prdele. Rozhodne se však moudře a neudělá nic z toho. „Protože víš, jaký Bill je. Nikoho neposlouchá…“
Tom skloní hlavu. Cítí se provinile.
V hloubi duše ví, že je to jeho vina. Vzal Billa a odstrčil ho do kouta.
Ale byl to Bill, kdo to začal, když…
Tom zavře oči. Nechce na to myslet.
Když znovu oči otevře, rozhodne se, že je možná čas odpovědět.
„Budu tam za pět minut.“
Odpověď ano, ale ne na otázku, kterou Georg položil.
Poznámky autora 😊
* Alpdruck, Cauchemar – Je nutné malé upřesnění. Slovo Alpdruck (noční můra) je utvořeno ze slov Alp (elf) + druck (od drucken, ‚tlačit, stlačovat‘). Pro Němce jsou noční můry představovány skřítky, kteří tlačí na tělo oběti. To mě velmi zarazilo, protože to tak není ve všech jazycích. V italštině ani v angličtině to tak samozřejmě není (Nightmare je „noční můra“).
Poslední upřesnění. Bill používá (např. ve skladbě Nach dir kommt nichts) slovo Alptraum pro noční můru. Vybrala jsem si ho, protože sloveso „stlačovat“, od kterého je slovo odvozeno, mi připadalo velmi vhodné pro hypotézu velmi silné bolesti hlavy.
autor: Meggie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
