autor: Veronique
Love and fame – Láska a sláva
Byl ospalý, velmi ospalý, a učit se v jednu ráno nebyl zrovna dobrý nápad. Nechtěl ztrácet čas studiem během dne, a tak se rozhodl věnovat se učivu až večer. Hluk motoru autobusu mu zrovna moc v soustředění nepomohl a při tom slabém světle nemohl pořádně číst, takže si zapamatovat ty pojmy z jedné stránky mu trvalo dvakrát déle.
Ale slíbil Simone, že bude držet krok se školou, takže to nemohl nechat být, i když uvnitř chtěl tu učebnici biologie zavřít a jít spát.
Zavrčel a rukou si podepřel čelo. Co ho, sakra, mohlo zajímat na buněčných spojeních? Stručně řečeno, mohl klidně dál žít, aniž by o tom cokoli věděl, a dokonce by si mohl dopřát i o pár hodin spánku navíc.
S povzdechem pokračoval ve čtení, snažil se udržet víčka otevřená a mozek se snažil vstřebat všechna ta slova, která se nyní zdála být vytištěna bez jakýchkoli logických souvislostí.
Zaslechl za sebou kroky, otočil se a uviděl Billa, jak se s napůl zavřenýma očima plouží ke kuchyni a vypadá stejně unaveně jako on.
„Ahoj.“
Bill sebou trhl, a konečně oči otevřel. „Oh, Tome, to jsi ty…“ zamumlal, přitiskl se ke stolu a klesl na malou pohovku.
„Co tady děláš?“ Zeptal se se zívnutím.
Tom vzhlédl a zadíval se mu do tváře: usmíval se a jeho oči bez make–upu vypadaly neuvěřitelně dětsky. S otupělým výrazem se díval jeho směrem a zdálo se, že si nevšiml, že i on na něj neodbytně zírá.
„Učím se,“ zamumlal.
„A proč?“ Zeptal se zpěvák.
Tom se na něj překvapeně podíval. „Protože… musím.“
Bill začal bubnovat nehty o stůl a zamyšleně si žužlal spodní ret. „Já jen, promiň, jsi s námi na turné, nemusíš se učit.“
„Prostě… nemůžu zůstat pozadu a riskovat tak, že přijdu i o tenhle rok,“ vysvětloval tiše; stejně už to byla minulost a jemu už bylo jedno, že zahodil rok, protože si užíval života, když s nimi držel krok na turné.
„Chápu…“
Rasta se usmál. „Přesto jsem rád s vámi jel tu tour,“ řekl to, jako by to bylo tajemství.
Bill roztáhl rty do malého „o“. „Takže jsi… ztratil rok, abys mohl sledovat naši tour?“ Zeptal se udiveně.
„Jo,“ přiznal a tiše se zasmál.
„Myslím, že to udělala spousta dalších lidí,“ uvažoval Bill s rukou položenou na bradě.
„Nemám tušení.“
„Uhm…“ zamumlal zpěvák, zatímco se věnoval sledování každého pohybu Toma, který se nyní vrátil ke čtení. Zmocnila se ho obvyklá zvědavost, přisunul se k němu a naklonil se, aby zjistil, co se učí.
Tom sebou trhl, když se v jeho zorném poli objevily Billovy vlasy a zakryly tak stránky. Byl příliš blízko na to, aby jeho blízkost mohl v klidu snášet. Až příliš se mu líbilo být s ním v kontaktu, než aby dokázal zůstat klidný.
„Biologie?“ Bill cvakl jazykem a Tom se na něj podíval se stejným výrazem jako na neodbytné dítě.
„Ehm… jo,“ odpověděl Tom neuvěřitelně rozpačitě.
Teď, když zjistil, co ho zajímalo, vrátil se zpátky, kde byl předtím, protože Tomovo srdce začínalo vyhrožovat sebevraždou, a to ho děsilo.
Od chvíle, kdy poprvé nastoupil do tourbusu, pro něj bylo každé Billovo přiblížení traumatem; cítil, jak se mu obrací žaludek, jak ho šimrá v břiše a jak mu srdce zběsile buší do hrudi. A strašně si přál, aby to černovlásek měl stejně…
Bill dál bez obav dýchal těsně u jeho ucha a zdálo se, že nevnímá rostoucí rozpaky, které Toma doslova ochromovaly. Snažil se nepozorovaně trochu vzdálit, ale jediné, čeho se mu dostalo, bylo, že si Bill prakticky lehl na stůl s hlavou v dlaních a díval se na něj svýma hlubokýma, magnetickýma očima. S rozpaky sklopil oči a ze všech sil se snažil soustředit na ta nudná slova. „Bille, no tak, pohni se… udělej to pro mě,“ křičel v duchu, zatímco se trochu zamračil.
„Je to alespoň zajímavé?“ Zasmál se Bill a zadržel zívnutí.
„Vůbec ne,“ zívl Tom, „nakažený“ Billovým zíváním.
Bill se zasmál; jeho jasný, trylkující smích Tomem otřásl. „Nakazil jsem tě!“ Vypískl pobaveně.
„Jo, to teda jo,“ souhlasil rasta a usmál se.
Vždycky si myslel, že bude jako věčné dítě, ale nikdy si nepředstavoval, že je to tak zřejmé. Všiml si však, že na veřejnosti je tím nejprofesionálnějším člověkem, jakým může být, ale v soukromí jako by se zbavoval všech svých povinností. Pokud mu v tuhle chvíli ukazoval tuto stránku své povahy, pak si Tom mohl troufnout tvrdit, že je nyní součástí jeho soukromého života.
Dělo se to postupně; Tom se k nim stále více přibližoval a oni se mu stále více otevírali, zejména Bill. Ostatní se s ním okamžitě spřátelili, zatímco v prvních dnech se k němu zpěvák choval trochu odmítavě, i když byl vždy ochotný s ním mluvit a trávit s ním čas. Cítil neviditelnou bariéru, která se pod dotekem jeho prstů pomalu rozpadala. Přemýšlel, jestli ji Bill postavil proto, aby se nějak izoloval od okolního světa.
Ve skupině byl pod největším mediálním tlakem a on chápal jeho nejistotu. Ale otevřel se mu, řekl mu, co ho trápí, a on z toho nemohl být šťastnější.
Miloval to každým okamžikem víc a víc, bylo to něco, co nemohl a ani nechtěl ovládat.
„Vsadím se, že jsi ve škole dobrý. Jsi chytrý,“ řekl Bill a nechal svůj pohled zabloudit od Toma k učebnici.
„Zvládám to,“ zamumlal a kousl se do rtu, blízko piercingu.
V tom okamžiku se rozhostilo znepokojivé ticho – alespoň pro Toma. Zoufale se snažil znovu soustředit na to, co dělá, ale opravdu už nedokázal ignorovat jeho pohled a uklidňující zvuk jeho dechu. Dokázal se do jisté míry ovládat a nechtěl udělat nic, čeho by mohl litovat, takže váhavě zavřel knihu pod Billovým zmateným pohledem a vstal, aby utekl do svého pokoje a zůstal tam.
♫♪♫
„Co budeme dělat dnes večer?“ Zeptal se Georg a natočil si na vidličku špagety Carbonara, které mu právě naservírovali.
„-Oh,“ zamumlal Bill s plnou pusou.
Tom klidně napíchl ravioly, které mu plavaly na talíři, a sledoval, s jakou vervou ostatní hltají svá jídla. Přiblížil si vidličku k ústům a nevšiml si, že mu omáčka stéká na triko, jak zaujatě sledoval Billa, který s chutí jedl. Podíval se dolů, cítil vlhkost a na svém krásně bílém triku objevil nahnědlé skvrny. „Kurva,“ zasyčel poplašeně, čímž na sebe strhl veškerou pozornost.
„Co se stalo?“ Zeptal se Gustav a naklonil se k němu.
„Zašpinil jsem se…“ řekl a marně se snažil ubrouskem skvrnu vyčistit.
Axel se na něj zamračeně podíval. Tom se mu od začátku líbil, měl ho rád, ale všiml si, jak Billovi věnuje dlouhé pohledy, a jeho ochranitelské instinkty vůči bratrovi se probudily. Nemohl mu říkat, co má dělat, a nemyslel si, že by Tom byl špatný člověk, alespoň se v těch dnech tak neprojevoval, ale nechtěl, aby se stalo něco, co by mohlo narušit vytvářející se rovnováhu. Věděl, že Bill toho chlapce doslova zbožňuje, a nechtěl, aby Tom udělal nějaký přešlap.
„Mohli bychom jít do klubu,“ ozval se znovu Georg, protože se zdálo, že nikdo nechce spolupracovat.
„Jo, to bychom mohli,“ souhlasil Bill, přikývl a zároveň žvýkal.
Axel zúžil oči. „Možná někoho potkáš,“ řekl moudře.
Zpěvák se na něj šokovaně otočil. „Co to říkáš?“
Mrzelo ho, co se chystal říct, ale nebylo to ze zášti, byla to jen ochrana. „Třeba bys mohl potkat někoho, kdo by ti zpestřil večer,“ pronesl s tvrdou grimasou.
Bill zčervenal a žasl nad tím, co jeho bratr říká. Nikdy se takhle nechoval; chápal ho, nesmál se mu.
Tom spolkl knedlík, který se mu vytvořil v krku, a překvapeně se na Axela podíval.
Kytarista k němu obrátil pohled. „Možná to nevíš, ale Bill má rád sex. Hodně,“ usmál se a sevřel si vlastní džíny, až mu zbělely klouby. Nenáviděl to, co říkal, věděl, že je to nesmysl. Věděl, proč Bill dělá určité věci, a v tu chvíli si připadal jako kretén. Měl pocit, že kdyby Tom udělal cokoli, třeba jen maličkost, podlomilo by to zpěvákovu důvěru v něj. Ale on nebyl Bill, nedokázal se vžít do jeho situace. Dělal chybu.
Tom zalapal po dechu jako ryba na suchu a podíval se na Georga a Gustava, aby našel potvrzení i u nich, ale viděl jen jejich skloněné hlavy. Nejspíš se chtěli držet stranou tohoto tématu a Axel by měl také.
„Axele…“ zašeptal černovlásek nevěřícně a neznatelně zavrtěl hlavou. „Tome, nevšímej si ho…“
Rasta zdvořile nesouhlasil, ale jeho pohled ho zradil. V tu chvíli měl pocit, že lidi kolem sebe vůbec nezná. Věděl, že o Billovi nemůže vědět všechno, ale takové odhalení nečekal.
Ten, kdo pořád mluvil o lásce…
Kdo byl tedy Bill Kaulitz?
Přijal by cokoli jiného, ale tohle ne. Vždycky ho považoval za jednoho z těch lidí, kteří nečekají na nic jiného než na lásku, kteří jsou uchráněni. Tolikrát už s opovržením mluvil o známostech na jednu noc a vždycky ho za jeho slova obdivoval.
Byl tedy zpátky na začátku. Pravdou bylo, že Billa Kaulitze vůbec neznal.
Skvělé, kdo ví, co ještě nevěděl.
Teď potřeboval přemýšlet, být sám.
„Musím si odskočit,“ řekl se smutným úsměvem a skřehotavým hlasem. Vstal a odvrátil se od Billova zaraženého a zahořklého pohledu.
„Co tě to, kurva, napadlo?“ Zavrčel směrem k bratrovi, který se na něj zamračeně podíval.
„Nevšiml sis, že se kolem tebe nějak moc motá?“
Bill se kousl do rtu, oči měl prázdné. „Na rozdíl od tebe je prostě jen milý,“ vyplivl kysele.
Ano, všiml si jeho lehce ztracených pohledů, ale nikdy v nich neviděl ani náznak zloby.
Zatracený Axel a jeho ochranitelské pudy.
„Je do tebe zamilovaný,“ podotkl kytarista. „Je to vidět na míle daleko.“
Černovlásek se rozzlobeně postavil a chtěl jít za Tomem. Věděl, že mu dluží vysvětlení; dobře věděl, že ho šokovalo, co na něj Axel doslova vychrlil.
„A i kdyby,“ zasyčel, než odešel. „Do toho ti nic není.“
Otevřel dveře koupelny, udělal krok dovnitř a opatrně se rozhlédl. Dveře se za ním s tlumeným žuchnutím zavřely a on spatřil Toma u pisoáru.
„Tome?“ oslovil ho bojácně.
Chlapec sebou škubl, spěšně se sebral a bez ohlédnutí zamířil k umyvadlům.
„Omlouvám se,“ vydechl Bill, rozhodnutý se nevzdat. Přistoupil k Tomovi, opřel se o mramorovou desku a povzdechl si.
„Nemusíš se omlouvat,“ zavrčel Tom a naštvaně si mnul ruce.
„Dřív nebo později bys na to přišel. Nechtěl jsem to před tebou tajit, chtěl jsem, abys to věděl,“ přiznal Bill a zkroutil prsty, tváře měl lehce červené.
Ta slova by Toma opravdu potěšila, jen kdyby se v tu chvíli neztratil v nesčetném počtu myšlenek. Byl hluboce zamyšlený, bylo to vidět na jeho tváři. Černovlásek s ním opravdu chtěl navázat přátelství a přemýšlel o tom, kdy bude nejvhodnější okamžik odhalit mu i tuhle svoji stránku. Chtěl, aby to věděl, aby se mohl přestat cítit jen jako další fanoušek.
Nemohl uvěřit Axelovým slovům, a i kdyby byla pravdivá… no, o tom se nejspíše bude v budoucnu ještě mluvit.
„Neboj se, Bille,“ řekl rasta a podržel ruce pod elektrickým sušákem. Zatím se neodvážil vzhlédnout a setkat se tváří v tvář zpěvákovi. Byl zbabělec? Pravděpodobně. Bál se, co před ním ty oči ještě skrývají.
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ Zeptal se bystře černovlásek a lehce se usmál. Rozuměl mu, moc dobře mu rozuměl.
Tentokrát Tom upřel pohled do jeho očí a cítil, jak mu po zádech projel mráz. Vypadalo to, jako by ho chtěl propálit pohledem.
„Jo,“ ujistil ho stručně a trhl dveřmi, aby je otevřel.
„Uvidíme se…“ zašeptal Bill a jeho pohled byl prázdný. Nesnášel taková nedorozumění; vždycky se potom cítil provinile. Koneckonců on byl ten špatný. Tom měl plné právo být zklamaný. Vždycky chtěl být pro své fanoušky tím neposkvrněným, ale bohužel tomu tak nebylo.
Tohle byl Bill se všemi svými chybami, a teď když Tom zjistil to, co vědělo jen pár lidí, jen doufal, že to dokáže přijmout. Netušil však, že ho sladký rasta bude brát vždycky, ať už v dobrém, nebo zlém. Podíval se na svůj odraz v zrcadle a musel znovu sklopit zrak. Připadal si špinavý, nespravedlivý, malý a nedůležitý jako zrnko písku na poušti.
Roztřeseně si povzdechl a vyšel ven. Když se vrátil k jejich stolu, Tom už tam nebyl.
♫♪♫
Nakonec ten večer nikam nešli, jak bylo původně v plánu. Tomova nálada byla na bodu nula, Bill se zlobil na Axela a chudáci Georg s Gustavem se raději klidili z cesty – jako obvykle.
Bill se rozhodl, že si to s Tomem musí vyjasnit, protože ho celé odpoledne neviděl, a tak se zavřel v pokoji s Georgem a Gustavem, kteří hráli na playstationu.
Přešel přes chodbu do Tomova pokoje, odkud se ozýval šum z televize. S trochou odvahy a dobré vůle slabě zaklepal, jen tak, aby ho bylo slyšet.
„Kdo je to?“ Ozval se zevnitř rastův tlumený hlas.
Bill si olízl rty. „Tady Bill.“
„Uhm…“ uslyšel nějaký hluk, a pak znovu Tomův hlas, který ho pozval dál. Stiskl kliku a nesměle se vydal do potemnělého pokoje; viděl jen kužel světla osvětlující chlapce, nic jiného. Posadil se klasicky na roh postele a zadíval se na Toma, který upíral oči na obrazovku, a zdálo se, že si jeho přítomnosti ani nevšiml.
Jenom to tak vypadalo.
Ve skutečnosti se v něm odehrával jeden z jeho obvyklých bojů. Jeho hruď se pomalu měnila v bitevní pole.
Černovlásek zalapal po dechu a Tom se na něj jen ostražitě podíval, a pak přesunul pozornost zpátky k tomu hloupému programu, který sledoval.
„Chtěl jsem se… omluvit,“ začal Bill tiše, jako by se bál prolomit ticho, které v místnosti panovalo.
„Za co?“ Zeptal se Tom, i když odpověď znal. Nedokázal vysvětlit, proč se tak chová. Pravděpodobně to byla přirozená reakce. Po tomto odhalení se cítil úplně mimo a řekl si, že by možná bylo lepší zůstat fanouškem, ne přítelem – pokud se to tak dalo nazvat. Skoro si namlouval, že by se mohl dostat do Billova života, stát se jeho součástí, ale okamžitě se mu tyhle dveře před nosem zavřely a on se necítil na to, aby do nich vstoupil.
„Víš…“ vydechl Bill a nalakovanými nehty kreslil na deku pomyslné čáry.
Tom spolkl dávku frustrace. „Proč to děláš?“ Zeptal se s očima plnýma smutku. V hloubi duše to nesl tak těžce, protože to byla rána přímo do srdce. Od první chvíle cítil jeho melancholii, jeho odcizení od zbytku světa.
Černovlásek sklonil hlavu a povzdechl si. Chtěl mu to říct, záleželo mu na tom, protože byl přesvědčený, že tíha, kterou cítil v hrudi, se nějak rozplyne. „Všechno to začalo před třemi lety…“ Všiml si chlapcova tázavého zamračení a pospíšil si s vysvětlením. „Jako by mi něco chybělo a… prostě jsem nevěděl, co s tím mám dělat…“
„Proto máš… sex s náhodnými lidmi?“ Zeptal se Tom, vypnul televizi a rozsvítil slabé světlo lampy.
„Není to sex, co mě naplňuje,“ vysvětlil černovlásek a kousl se do rtu tak silně, až ho to zabolelo.
„A co teda?“
„Cítím se prázdný, normální… Líbí se mi to, ale potom mě to bolí,“ zamumlal a hledal v Tomově pohledu nějaké vodítko, které by mu pomohlo pochopit, na co myslí.
„Ale jestli tě to bolí…“
„Nemůžu si pomoct.“
Tom se na něj zmateně podíval.
Bylo to v zimě roku dva tisíce sedm. Právě začalo jejich evropské turné a úspěch se šířil rychlostí blesku. Teď už byli populární, milovaní a paparazzi, blázniví fanoušci, je začali nepřetržitě sledovat. Bylo to nové, ale nové věci nejsou vždy příjemné. Hodně se mluvilo o jejich útlém věku, zdálo se, že média věnují pozornost každé kapce, kterou vypijí, cokoliv udělali, bylo neustále centrem pozornosti.
S rostoucí slávou se jejich svoboda zmenšovala. Milovali vřelé povzbuzování svých příznivců, ale nešlo vždycky jen o projevy náklonnosti a podpory. Najít svou tvář v každých novinách, pod kterou byly nelichotivé články novinářů, kteří prostě jen dělali svou práci, nebylo zrovna příjemné.
Při podpisu smlouvy jim bylo přesně vysvětleno, co bude vstup do hudební branže obnášet. Tolik toužili po tom, aby prorazili, že by se toho nevzdali za nic na světě.
Pak se objevily nesčetné fámy o Billově sexualitě. Byl sám se sebou v pohodě, vždycky se mu žilo příjemně s jeho preferencemi, ale nesměl se k nim nijak vyjadřovat, maximálně je popřít.
Cítil se utlačovaný, ovládaný na dálkové ovládaní.
Naučil se plnit zadané úkoly s důsledností a profesionalitou, ale uvnitř trpěl. Postupně se začal projevovat jen na pódiu, na koncertech, protože to byla hudba, která ho držela při životě.
Blikající světla se stala hvězdami na jeho šedé obloze a on se tak stáhl sám do sebe.
Tu zimu, uprostřed turné, se něco změnilo. Koncert, který se natáčel na DVD, byl úspěšný; vyprodáno, místnost, kde bylo horko a publikum v euforii. Rozhodli se to oslavit v klubu.
Příliš mnoho skleniček vodky s Red Bullem, euforie z dobrého výsledku, touha po nových zážitcích… a nakonec něco nečekaného.
Bill se vrátil do hotelu dřív než ostatní a měl společnost.
O několik hodin později Axel zaklepal na dveře jeho pokoje, aby ho zkontroloval, protože aniž by cokoliv vysvětlil, zmizel. Černovláskovi chvíli trvalo, než mu otevřel, a objevil se jen v boxerkách, vypadal neupraveně a celá místnost byla cítit sexem.
„Co se to tady děje?“ Zeptal se kytarista opile.
Bill se posadil zpátky na postel a tiše zasténal. „Měl jsem sex,“ pronesl bez jakýchkoli rozpaků v hlase.
To bylo poprvé a Axel nemohl uvěřit, že to bylo jen tak s někým úplně cizím. Bill patřil k lidem, kteří věřili na pravou lásku, na lásku na první pohled, na romantiku. Připadalo mu to tak absurdní.
„Cože?“ Zeptal se a hledal potvrzení, které už bohužel měl.
Černovlásek si olízl rty a jeho bratr to gesto považoval za velmi chlípné, což se mu nepodobalo. „Uvědomil jsem si spoustu věcí,“ řekl s nádechem hořkosti.
Když do něj ten chlapec vnikl, po bolesti se dostavil jen pocit otupělosti. Necítil nic než potlačovanou rozkoš z „nicoty“, která jím prostupovala.
Kdyby se ho někdo zeptal, jaké to bylo, nedokázal by odpovědět.
Ani skoro necítil tělo toho druhého nad sebou, ani jejich pot.
Během toho chlípného tance Bill v tom hotelu nebyl, ani v tom městě, už nebyl ani zpěvákem. Nebyl, a to se mu líbilo.
Pak byl ten chlapec pryč a na něj padly všechny ty sračky. Okamžitě pochopil, že s tímhle životem nikdy nenajde toho pravého. Se vším se podrobně svěřil Axelovi, který ho bedlivě poslouchal, a snažil se zahnat spánek, který na něj padal. Nikdy nebyl nijak zvlášť morbidní nebo ochranitelský bratr, dokud si neuvědomil, v jakém stavu se Bill nachází.
Pro něj to bylo jiné; nebyl středem pozornosti a nebyl tak křehký jako černovlásek.
Uvědomil si, že potřebuje jeho pomoc, a ani na okamžik ho neopustil.
„Už chápeš, proč se zachoval tak, jak se zachoval?“ Zeptal se Bill s náznakem úsměvu.
Tom se na něj díval otřesen vším, co mu právě řekl. Bill žertem dodal, že to bylo jediné tajemství, které zůstalo jen mezi lidmi z kapely, takže byl jedním z toho mála, který byl informován o jeho minulosti. Rasta přikývl, byl v rozpacích kvůli obrazům, které se mu míhaly v hlavě.
Axel byl tedy tak nemilosrdný už z principu; jelikož viděl, jak zaujatý Billem je.
To ho neuklidnilo, ale naopak znepokojilo, protože to znamenalo, že je to na něm až moc vidět. Zajímalo ho, jestli Bill viděl to samé, i když se zdálo, že bratrova slova nebere moc vážně.
„Jo, chápu,“ zašeptal se skloněnou hlavou a očima upřenýma na tmavé džíny.
„Teď… teď už i ty znáš moje malé tajemství,“ řekl černovlásek.
Při pohledu na jeho upřímnou tvář by Tom nikdy neřekl, že by tomu všemu, co mu řekl, mohl uvěřit. Bylo to něco tak absurdního, tak neskutečného… možná jen nečekaného. Něco takového by si přece od tak nevinného člověka nikdo nepředstavoval.
„Já… jsem rád, že můžu být součástí tvého… vašeho života,“ opravil se polekaně. „Ale tolik mě bolí, když to teď vím…“
Bill se náhle zamračil. „Nechci, abys mě litoval.“
Tom zvedl ruce a křečovitě jimi začal mávat. „Ne, ne! Takhle jsem to nemyslel!“
Černovlásek se na něj tázavě podíval.
„Chci říct, že… jsi tak usměvavý, tak veselý… je zvláštní objevit tuhle tvou stránku a… pochopit, že tvůj idol taky trpí… jako ty…“ Tom zmateně blábolil, což bylo Billovi dost nepříjemné.
„Jsem jen člověk jako všichni ostatní Tome,“ odpověděl a povytáhl obočí.
Tom si poraženě povzdechl a zavrtěl hlavou. „Promiň, já jen… je to všechno tak zvláštní,“ přiznal s povzdechem.
„Proč?“
„Ještě před pár dny jsem byl jen obyčejný fanoušek,“ začal rasta a sedl si na matraci. „A teď… mám pocit, jako bych s vámi byl odjakživa. Je úžasné, že se mi svěřuješ, zatímco předtím jsi byl jen… plakát,“ řekl s hořkosladkým úsměvem.
„Nejspíše to tak má být,“ uvažoval černovlásek se semknutými rty a hlavou schovanou mezi rameny.
Rasta se tiše zasmál, zachytil jeho pohled a donutil ho mu jej oplatit. „Možná…“
„Možná to je osud, to, že jsi s námi na turné, že si teď povídáme ve tvé posteli, ve tvém pokoji… a já se cítím tak dobře.“ Bylo to jeho odhalení, doprovázené dvěma červenajícími se tvářemi, ale ukryté za šerem místnosti.
Tom ztuhl, zrudl jako kluk, který se poprvé zamiloval, a nedokázal zadržet zamilovaný vzdech. „Oh…“
Bill se nervózně zasmál a upravil si pramen vlasů, který ve skutečnosti nepotřeboval vůbec upravit. A Tom se zasmál taky, což bylo předvídatelné.
„Myslím to vážně, jsem rád, že jsi tady… Myslím, že kdyby tu byl místo tebe někdo jiný, nebylo by to takové,“ uvažoval zpěvák, který v sobě našel trochu odvahy a klidu, což byly věci, které mu obvykle nechyběly, ale teď jako by se krčily v nějakém koutě hodně daleko.
„Oh… wow…“ bylo vše, co Tom dokázal říct, aniž by omdlel. Přesto se mu podařilo zachovat si špetku slušnosti a klidu.
„Víš, Tome…“ řekl Bill chraplavým hlasem a Tom cítil, že ať už se chystá říct cokoli, dostane ho to. „Myslím, že všechno, co jsem ti řekl, je teď už jen minulost…“
Rasta zpozorněl, mírně se naklonil, plně si vědom, že bude pokračovat a větu dokončí.
„Protože už necítím potřebu si s někým užívat,“ uzavřel šeptem, aniž by si uvědomil, že to, co právě řekl, mohlo být poněkud špatně pochopeno.
Něco v Tomovi udělalo trojitý kotrmelec, až si musel nenápadně přitisknout ruce na žaludek, aby potlačil příjemnou bolest, kterou mu ta slova způsobila.
Nic si nenamlouvej, varoval se v duchu.
Ve skutečnosti si nedělal iluze – možná trochu – ale byl šťastný jako nikdy předtím. Byl šťastný, že způsobuje radost člověku, na kterém mu záleží.
Bill se několik vteřin díval na jeho okouzlený a nepřítomný úsměv, dokud se nerozhodl, že zašel až příliš daleko a rasta by si nějaké věci mohl domýšlet. Rozhodl se tedy odejít, aby v jeho hlavě neudělal až moc velký zmatek.
Tom ho doprovodil ke dveřím, a jakmile se zavřely, nechal na nich hlavu a přitiskl si na dveře čelo.
Bylo to víc, než kdy čekal, až od Billa uslyší.
Černovlásek se blížil ke svému pokoji, ale nakonec změnil směr, když se rozhodl zajít do hotelového baru. S martini v ruce hodně přemýšlel; přemítal o tom, co se stalo, o zmatku, který v něm vyvolal Tomův příchod, o tom, jak moc se změnil jeho pohled na všechno kolem.
Nikdy by ho nenapadlo, že by jeden člověk dokázal způsobit tolik změn, a především otázek, které se mu honily hlavou.
A zatímco se mu v hlavě odehrával tento souboj myšlenek, z jednoho martini se staly dvě, tři, čtyři, a pak se mu rozostřilo vidění a čas jako by plynul zpomaleně.
Jel výtahem a snažil se si vzpomenout, ve kterém patře je jeho pokoj, zatímco se mu obličej zkřivil do těch nejabsurdnějších grimas.
Dopotácel se do svého pokoje, padl na postel a hledal dálkové ovládání, aniž by věděl, co dělá. Nakonec přepnul několik kanálů a naladil porno, až se mu zavřely oči a on upadl do hlubokého spánku.
Tom se rozhodl zajít na čerstvý vzduch a nyní se vracel do svého pokoje, protože už mu byla opravdu zima. Zmrzle kráčel, když ho podivné zvuky přiměly zastavit. Byly to nezaměnitelné vzdechy a sténání. Zamračil se a podíval se na číslo pokoje. Oči se mu nevěřícně rozšířily.
Byl to Billův pokoj, sakra.
Ani ho nenapadlo, že by to mohlo být jen porno, což bylo to nejmíň pravděpodobné vysvětlení. Okamžitě usoudil, že má sex.
Sex s někým cizím, znovu. Po tom všem, co mu řekl.
Nemohl uvěřit vlastním uším; ze všech sil doufal, že se mu to jen zdá. Musela to být halucinace způsobená spánkem a… zimou a hádkou, kterou vedli předtím….
Ale nebylo to tak.
Bill se už poněkolikáté opravdu oddával nějakému chlapovi. Sténal pod ním, škrábal ho a užíval si to…
Tom odtamtud zmizel se šíleným výkřikem, protože si uvědomil, že Bill teď zrazuje jeho důvěru.
autor: Veronique
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
