autor: Veronique
Tom se třásl. Jeho tělo nejevilo žádné známky ochoty reagovat na příkazy; cítil se uvězněný sám v sobě. Byl příliš ohromený, vzrušený a rozrušený, než aby se dokázal pohnout.
Nejenže sledoval poslední koncert zpod pódia, ale navíc se blížila jeho píseň.
Představoval si, jak Billovi září oči, jak mu ta slova plynou ze rtů, přičemž se mu bolestivě stáhl žaludek a srdce mu bušilo, až ho slyšel v uších.
Končetiny by ho brněly a cítil by úder pěstí přímo do břicha pokaždé, když na něm spočine černovláskův hluboký pohled, ze kterého vzápětí odletí ladný jako motýl, a zanechá mu na tváři krásný úsměv.
Vykřikl by, že ho miluje, ale nebyl by schopen vydat ani hlásku, ne když sledoval ten zázrak, který vytvářejí tři nástroje a jeden hlas. Síla zesilovačů by způsobila, že zvuky zaburácí až v jeho hlavě, ale realita bude vypadat jako zkreslená šmouha. Čas by se odpočítával a vrcholem bude okamžik, kdy v té obrovské hale zůstanou jen on a Bill.
Už se těšil na obraz Axela a Georga skloněných nad svými nástroji a černovláska balancujícího na stoličce se sebevědomým a drzým výrazem. Znal ho už dost dobře na to, aby mohl říct, že se za tím skrývá nejistota a strach.
Cítil prázdnotu v žaludku a mnul si ruce, když všichni zmizeli z pódia poté, co jako obvykle postříkali fanoušky vodou. Křik za jeho zády se snažil přivolat čtveřici na pódium a Tom byl v koncích.
Myslel si, že zažil všechny možné emoce: první koncert, meetko, vítězství v soutěži, jejich blízkost, polibek a otupující pocit, když spal vedle anděla. Pravdou bylo, že se cítil udušený vírem vlastní euforie a chtěl začít utíkat, utíkat a křičet z plných plic. Zároveň byl k smrti vyděšený a bylo mu na zvracení.
Hlasitě polkl, ale neslyšel to, protože vzniklý křik kolem byl ohlušující, a on se dokázal jen soustředit na černovláskův pohlcený výraz.
Viděl, jak si lehce olízl rty, než promluvil.
„Jak mnozí z vás vědí, dnes večer vás čeká překvapení,“ usmál se, když publikum začalo křičet hlasitěji. Slyšel jen tlumený řev, ale k uspokojení mu to stačilo.
Tom se zachvěl a srdce mu začalo bušit rychlostí blesku. Bill na něj na okamžik upřel pohled, a když se jejich oči setkaly, přestal dýchat.
Černovlásek se pomalu pohupoval na stoličce a pozoroval přerušované záblesky a barevná světla, kterými mávali fanoušci jako v deliriu. „Jsem moc rád, že můžu zazpívat tuhle písničku.“ Mikrofon, který byl na tyči, mu vyklouzl ze zpocených prstů a on ho pevněji sevřel. „Napsal ji velmi výjimečný člověk…“
Pláč, křik.
Tomovy oči se v jemném osvětlení leskly. Bill mu věnoval sladký pohled.
„… kterému nikdy nepřestanu děkovat,“ rozzářil se a obrátil se zpět k fanouškům. „Dlouho jsem ho hledal, ale nakonec on našel mě.“
Možná přišel čas na odhalení, nebo to bylo výjimečností té chvíle, kvůli které ztratil kontrolu.
„Podporoval mě jako fanoušek, jako přítel a…“ podívali se na sebe a on si zasněně povzdechl a nechal větu viset ve vzduchu. Teď už to všichni věděli, nemusel nic dalšího dodávat. „Tohle je Your To Hold pro vás všechny…“
Axel se ušklíbl a zaútočil prvním akordem, následován Georgem. Když k Tomovým uším dolehly první tóny, oči se mu zalily slzami a neslyšel nic než Billův hlas a melodii akustické kytary.
Věděl, že začal zpívat z plných plic, ale neslyšel ho. Věděl, že začal plakat, když Bill jemně zavrtěl hlavou jeho směrem, než se vrátil ke zpěvu. Poplašeně si sáhl na tvář a na prsty si setřel pár slz. Neměl žádný podíl na tom, že to bylo dokonalé; tolik ten kousek trénovali a teď mu z toho naskakovala husí kůže. Nemohl uvěřit, že skutečně stojí pod jejich pódiem a hrají píseň, kterou pro ně napsal.
Kdyby mohl, požádal by o povolení zastavit čas. Billova uvolněná tvář a zavřené oči se mu nesmazatelně vryly do paměti.
Černovlásek byl rozrušený, zpíval z hloubi svého srdce a Tom od něj nemohl odtrhnout oči, zatímco mu náhle vytryskly slzy a stékaly mu po zarudlých tvářích.
And I’m waiting for the right time, for the day I catch your eye, to let you know that I’m yours to hold. (A čekám na ten správný okamžik, na den, kdy ti padnu do oka, abys věděl, že jsem tvůj.)
Halou se rozlehl dlouhý, vřelý potlesk, Bill se zářivě usmál, seskočil dolů a rozběhl se po krátkém chodníku. Vyměnili si zářivý, potěšený pohled. Zpěvák cítil, jak se mu derou slzy do očí a pálí; nikdy se necítil tak milovaný.
Fanoušci, Tom, ostatní z kapely. Jeho život se nacházel v této místnosti a on se rozhodl, že ho za nic na světě nevymění.
Rytmus bubnů sílil a černovlásek zpíval poslední refrén. Tom vykřikl to, co v sobě dusil čtrnáct dní, a smál se i plakal zároveň.
Bill ho neviděl, ale v tu chvíli mu to bylo jedno; jeho píseň říkala vše.
Vejce se zavřelo a tentokrát to skutečně znamenalo konec. Zahlédl kluky, jak běží do backstage, a připojil se k nim, stále ještě zmítán smrští emocí, kterou právě prožil. Adrenalin v něm stále koloval a nedokázal sedět v klidu, aniž by se třásl od hlavy až k patě. Viděl, jak se všichni čtyři objímají, a v kruhu byl i Jost, který jim gratuloval; Tom si myslel, že vypadá vesele.
Usmál se, Bill zvedl hlavu, uviděl ho a vrhl se na něj. Tom ho přivítal ve své silné náruči a objal ho, jako by to bylo naposledy. Černovlásek byl zpocený, vyčerpaný a zničený, ale stále se usmíval.
„Byl jsi úžasný,“ zašeptal mu rasta a přitiskl mu rty na spánek. „Byli jste skvělí,“ obrátil se k ostatním.
Bill ho nečekaně políbil a vzal mu zbytek dechu, který mu ještě zbýval. Téměř zoufale přitiskl rty na jeho. Tom za sklopenými víčky ucítil záblesk.
Otevřel oči, odtrhl se od úst Billa, který zklamaně zabručel, a uviděl Natalii, jak se radostně usmívá s fotoaparátem v ruce.
„Ááá,“ škodolibě se rozplývala jako malá holčička a pohupovala se na špičkách a patách. „Nádhera.“
Tom se začervenal a poškrábal se vzadu na krku, Bill se zasmál a chtěl si zastrčit pramen za ucho, jak byl zvyklý, když měl dlouhé vlasy, ale byl zklamaný, když žádný nenašel; trhl rukou dolů a prudce chytil Tomovu ruku.
Žena přistoupila k rastovi a láskyplně ho objala. „Budeš mi chybět,“ vydechla na jeho hrudi a chlapec se tiše zasmál.
„Ty mně taky,“ odpověděl upřímně. Ta žena se ukázala být stejně milá jako svérázná a on ji zbožňoval.
Až se vrátí domů, bude mu chybět všechno, dokonce i David. Už jen pomyšlení, že to všechno nechá za sebou, v něm vyvolávalo hrozný pocit, ale zbývala ještě poslední noc.
♫♪♫
Do hotelu se vrátili vyčerpaní, ale přesto se všichni ocitli v Billově pokoji. Dívali se na americkou komedii, rozvalení na obrovské posteli. Film moc nesledovali, protože během deseti minut od začátku létal všude popcorn a chipsy. Třešničkou na dortu byla řeka piva, jež se vylila na zpěváka, který začal křičet jako šílenec, znechucený zápachem svých promočených vlasů. Křičel ty nejhorší urážky, ale v hloubi duše si to užíval víc než kdy jindy.
Po hodině, kdy se film dostal do konce, skončili jeden na druhém, vyčerpaní a přemýšlející, co se mezitím stalo.
Nakonec se všichni vrátili do svých pokojů, ale v černovláskově pokoji to příliš páchlo, než aby se v něm dalo spát.
A teď Tom čekal, až Bill vyjde z koupelny, zatímco on neustále přepínal, spíše znuděně mačkal tlačítka na dálkovém ovladači a nevěnoval žádnou pozornost programům.
Když uslyšel, jak cvakla klika a dveře se otevřely, vzpamatoval se, postavil se k čelu postele a sledoval, jak černovlásek vychází jen s ručníkem uvázaným kolem pasu.
Zalapal po dechu, aby utlumil rostoucí rozpaky, a ten druhý si toho všiml, usmál se a doslova roztál.
„Doufám, že ti to nevadí,“ řekl a podíval se na něj se sladkým výrazem v naději, že ho nějak uklidní.
„N-ne, samozřejmě…“ Tom se snažil působit co nejklidněji, ale moc se mu to nedařilo.
Bill se na něj pobaveně usmál a otočil se, aby se převlékl. Nechal si sklouznout ručník z boků a Tom se usilovně snažil nedívat se na něj, aby se vyhnul nepříjemnostem, ale oči mu proti jeho vůli neustále padaly na černovláskova dokonale rovná záda posetá znaménky. Nemohl se vyhnout ani pohledu na dolíčky na bedrech a malý, pevný zadeček. Bál se, že exploduje; naštěstí Bill rychle vklouzl do boxerek a trička, čímž ho o ten úchvatný pohled připravil.
Vklouzl pod přikrývku, byla mu zima, přisunul se blíž k teplému tělu druhého chlapce a potlačil zívnutí. Zabořil hlavu do polštáře a s úlevou si povzdechl, protože cítil, jak se mu svaly příjemně uvolnily.
„Myslíš, že, reagovali dobře na to, co jsem řekl během koncertu?“ Zeptal se šeptem s napůl zavřenými víčky.
Tom si lehl na bok čelem k němu a chvíli váhal, než odpověděl. „To doufám, vypadali nadšeně.“
Bill se usmál a podíval se na Tomovu tvář, která byla téměř nad jeho vlastní. „Taky doufám,“ zašeptal.
„Zhasnu světlo,“ upozornil ho rasta a černovláskův výraz zesmutněl, když ucítil náhlou bolest v žaludku.
Aniž by si to uvědomil, pohotově chytil rastu za ruku, než stačil zhasnout matné světlo noční lampičky. Ten se zmateně otočil a uviděl, jak na něj zírá obrovskýma, téměř vyděšenýma očima.
„Tohle je poslední noc, Tome,“ hlas se mu zadrhl.
Tom zalapal po dechu a spustil ruku zpět na přikrývku. „… Poslední,“ v jeho mysli se ta věta otrocky opakovala, duněla a křičela. Přesto si to uvědomoval.
Bill se k němu zoufale přitiskl, pevně ho objal a ztěžka mu dýchal do krku. Nechal všechno ve své mysli být a silnými pažemi objal černovláskova štíhlá ramena a jemně ho kolébal.
„Plakal jsi,“ zašeptal Bill chraplavě a přitiskl nos na Tomovu krční tepnu. Divoce pulzovala, stejně jako jeho srdce.
Tom zalapal po dechu a reflexivně se kousl do rtu. „Ty… ty jsi mě dojal…“
Černovlásek mu vrněl do krku, když se o něj občas otřel vlhkými roztaženými rty. „Taky se mi chtělo brečet,“ prozradil mu šeptem a usmál se do jeho citlivé kůže.
Tom se zachvěl, sevřel ho a vyhledat útěchu v jeho rtech. Setkal se s nimi a oba zasténali, jako by ten kontakt znamenal okamžitou úlevu od jejich utrpení; něžně otevřel Billova ústa, a ten uvítal jeho sladkou chuť.
Líbání s Tomem doslova miloval. Bylo to jakési osvobození, jako by se všechny jeho myšlenky rozplynuly, když sklopil víčka a vychutnal si ten okamžik absolutního klidu. Nedokázal říct, jestli to byly jeho rty, které mu dodávaly ten pocit otupělosti, nebo jestli ho prostě jen to, že ho líbal, zbavovalo každé bolesti.
Měl tolik starostí, ale oni dva byli spolu, a na tom jediném mu teď záleželo.
Jeho prsty sklouzly na Tomův krk, zamyšleně ho pohladily, a pak klesly podél jeho teplé hrudi. Rozevřel ruku a položil ji na místo, kde bilo jeho srdce; trochu se odtáhl od jeho rtů a zastavil všechny pohyby, aby cítil jeho zrychlující se tep. Podíval se na ztraceného rastu s malým úsměvem na tváři.
Tom se snažil vyhledat černovláskovy rty a ten na jeho žádost rázně odpověděl. O chvíli později se položil na rastovo rozpálené tělo, aniž by o tom příliš přemýšlel.
Chtěl jen cítit jeho tělo na svém, uvnitř sebe. Chtěl, aby byl s ním a ani na chvíli ho neopustil.
„Uf,“ zaúpěl pod ním Tom zmateně a stále se nechal vést hrou, která neměla vítěze ani poražené.
Bill chtěl ten krok udělat; cítil se na něj připravený, teď víc než kdy jindy.
Cítil, že po tom z celého srdce touží, a nehodlal si tuto příležitost nechat ujít. Byla to poslední noc, kdy usínal po Tomově boku, a příští ráno se naposledy probudí v jeho objetí.
Až dosud si myslel, že k tomu mezi nimi nedojde, ne tak brzy, ale věděl, že by to byl čistě jen fyzický akt. Nyní po Tomovi toužil, protože měl v jeho srdci zvláštní místo. Ale Bill koneckonců o lásce nic nevěděl, takže každou novou věc vítal s naivníma očima dítěte.
To bylo nové. Nešlo o fyzickou přitažlivost, chtěl se s Tomem milovat, protože to dva lidé dělají, když je mezi nimi něco velkého, bez dlouhého vysvětlování.
Jako by mu četl myšlenky, rasta sebral odvahu a podařilo se mu zamumlat: „Ty-ty to opravdu chceš?“ Celý se pod ním chvěl.
Černovlásek se tiše a povzbudivě usmál a políbil ho na staženou čelist. „Uklidni se, Tomi…“
„Jsem naprosto klidný,“ zaskřehotal rasta a roztřeseně se zasmál.
Bill si mu sedl na klín a Tom se posadil taky, třesoucí se od hlavy až k patě. Přesunul třesoucí se ruce k černovláskovým vystupujícím bokům a opatrně je stiskl ve snaze udržet si kontrolu. V hrudi cítil bolestivou prázdnotu, v krku ho pálilo a v ústech měl úplné sucho. Pokusil se navlhčit si vyprahlé rty, ale marně. Pak ztěžka polkl.
„Chci jen, abys mi řekl, jestli to taky chceš, nebo ne,“ řekl Bill najednou vážně a podíval se rastovi přímo do očí.
Tomovi se spolu s mozkem obrátil i žaludek a podvědomě se usmál a zasunul své mozolnaté prsty pod tričko černovláska, který se při tomto kontaktu zachvěl a vzdychl.
Ano, chtěl to; jinak by umřel. Doufal, snil a strašně moc si přál, aby ten okamžik nastal. A teď to přišlo nečekaně a především přirozeně – jako by to bylo někde napsáno, možná v té velké knize zvané „osud“.
Už nějakou dobu si myslel, že je k němu osud velmi shovívavý.
Usmál se sám pro sebe, nadzvedl lem černovláskova trika, vzhlédl a čekal na souhlas. Bill pomalu přikývl, jeho pohled byl nejasně pobavený a pohlcený zároveň, takže mu teď už zbytečný oděv s vražednou pomalostí stáhl a rozcuchal mu tak vlasy.
Tom se mu je snažil uhladit ve snaze to napravit, zatímco Bill se smál, a nakazil i rastu, který nakonec rezignovaně odfrkl a odhodil triko stranou.
Billův piercing odrážel tlumené světlo, jemně zářil a rastu zaujal ten fascinující odlesk. Nesmělým pohybem hlavy se natáhl, aby ho jemně uchopil mezi rty a lehce sál.
Černovlásek se prohnul jako luk a pobídl ho, aby pokračoval v tom, co začal. Zaklonil hlavu a s pootevřenými ústy zasténal.
Netrvalo dlouho a Tomovo triko sklouzlo z jeho těla a Bill se přistihl, že nesměle tahá za gumu jeho boxerek. Rasta se snažil nadzvednout pánev a zapíral se rukama zabořenýma do matrace. Bill se tiše zasmál, klekl si na kolena a sundal mu i poslední kousek oblečení. Tom se okamžitě začervenal, nahý jako žížala s Billem sedícím mu na klíně. Černovlásek jako by si jeho nahoty ani nevšiml, což ho mohlo jen uklidnit, zvlášť když si uvědomil, že to, co se mezi nimi bude dít, není diktováno tělesností; viděl to v jeho zarudlé tváři, stažené do výrazu jak netrpělivého, tak i vyděšeného.
„Miluju tě, miluju tě…“ opakoval Bill a nechal ze sebe sklouznout i svoje boxerky. Trochu se odtáhl v marné snaze skrýt se, zatímco jeho tvář byla úplně rudá.
Rasta mlčel, aby si prohlédl krásu jeho křehkého těla s krásnými křivkami. Měl pocit, že omdlí. Chlapcova jemnost spolu s jeho majestátním půvabem na něj byly prostě příliš; cítil, že ho dusí obrovský pocit pokaždé, když se jejich pohledy setkaly, byť jen letmo, nebo když černovláskův úsměv rozzářil jeho svět jako malé sluníčko.
Stěží zadržoval slzy radosti, nikdy by si nepomyslel, že mu Bill dovolí poznat každou část svého já, tu, kterou nikdo nikdy neviděl ani si ji nedokázal představit. Cítil se šťastný, že si vybral právě jeho, a ne někoho jiného. A jeho srdce pukalo láskou, protože pocity, které mu dával najevo, nikdo nikdy nepoznal a nikdy nepozná.
Věřil tomu; chtěl, aby to tak bylo.
Černovlásek se s neobvyklou drzostí pohnul kupředu a Tomem projel nával rozkoše. Ze rtů mu uniklo zachrčení, když se ten druhý sklonil, aby ho políbil, a pomalým, plynulým rytmem se pohyboval pánví proti jeho.
Rasta se brzy přistihl, že zhluboka vydechuje na Billovu tvář: zdálo se, že vzduch se mu nedostává do plic, a nesmírná rozkoš ho zcela otupila.
Bill tiše zasténal a přitiskl rty na jeho, pak otevřel oči, několikrát zamrkal a uviděl Tomovu uvolněnou tvář; řasy ho šimraly na lícních kostech. Černovlásek se usmál, jemně ho políbil na bradu, pak na čelist, a nakonec se mu obličejem zabořil do krku a otřel se mu něžně o kůži, jako by se bál, že mu ublíží.
„Nikdy jsem se s nikým nemiloval…“ řekl s malým, křečovitým úsměvem. Tom se zavrtěl, povzdechl si a naklonil hlavu na stranu. Sevřel své velké ruce na černovláskových bocích, kterému se leskly oči. Rasta se však náhle zarazil.
„Ko-kondom,“ vykoktal a nervózně se rozhlédl, jako by se ten předmět měl objevit.
Bill se znepokojeně zamračil a kousl se do spodního rtu. Pak ho napadlo, že Tomovi naprosto důvěřuje, a kdyby nebyl čistý, určitě by mu to řekl.
„Věřím ti, Tomi,“ ujistil ho a letmo ho pohladil po teplé, zarudlé tváři.
Tom se usmál a snažil se vnitřně uklidnit. Tohle nebyl žádný problém. Prostě to udělá takhle, bez… „Ale já ti nechci ublížit,“ řekl znepokojeně.
Bill cítil, jak v něm roste vlna nesmírné něhy, a v reakci na to se zasmál a natáhl se pro pleťové mléko, které si kvůli spánku, jenž ho přepadl, zapomněl nanést. Únava teď ale byla pryč.
Rasta se mírně řečeno vyděšeně podíval jinam a nechal si do dlaně dát trochu mléka. Nevěděl, co s tím má dělat, možná to dokonce v duchu odmítal.
Druhý ho povzbudil láskyplným pohledem a on našel odvahu rozmazat to mléko, když mu Bill seděl na klíně a díval se na něj s malým úsměvem.
Když tuhle nezbytnou věc udělal, přejel si palcem po špičce erekce a chraplavě zasténal. Instinktivně zavřel oči a pokračoval.
Černovlásek mu spojil ruce za krkem a vtiskl mu na rudé tváře řadu drobných vlhkých polibků, až mu tváře úplně ztmavly. Když se odtáhl, byl uchvácen zjištěním, že jeho tvář je zcela uvolněná, víčka se chvějí a rty se rozevírají v tichém výkřiku.
Bylo to opravdu krásné, pomyslel si, když se chlapec vzpamatoval a znovu ho rukama vzal za boky. Zvedl se a Tom mu nesměle navedl erekci ke vstupu.
Třásl se jako list na podzim, když začal cítit, jak se jeho svaly povolují, a zároveň cítil malý odpor. Fyzická bolest byla téměř ničím ve srovnání s chaosem, který se odehrával v jeho mysli.
Opravdu to spolu dělali. Tomova přítomnost v jeho životě se stala zásadní a nemohl bez něj být. Chtěl, aby ho rasta doprovázel všude a vždy, ať se děje cokoli.
Nikdy předtím se tak necítil. Poprvé v sobě pocítil, že to, co dělá, je to, co opravdu chce. Poprvé se necítil špinavý, ale jen milovaný.
Oběma se stáhl žaludek a způsobil příjemnou bolest. Byli spolu ve víru emocí, zbytek byl mimo jejich vnímání.
Tom pronikal hlouběji a hlouběji do jeho těla, Bill se kolem něj sevřel a tvář se mu zkřivila do bolestné grimasy, kterou se snažil zamaskovat. Rasta zastavil, když byl úplně uvnitř, a dal mu čas, aby se usadil a zvykl si na jeho přítomnost.
Hrdlo se mu stáhlo a měl pocit, že se dusí.
Bill potřeboval cítit jeho tělo; rasta ho vzal do své náruče a dlouhými, pomalými tahy mu třel záda. Zanechal polibek na vystouplé klíční kosti a položil si hlavu na jeho křehkou hruď.
„Tomi…“ zacvrlikal Bill a zabořil své nalakované nehty do Tomovy paže a křečovitě ji stiskl. Nadzvedl se a pomalým, opatrným pohybem opět klesl dolů.
Tom si povzdechl, když najednou spatřil hvězdy a rozhodl se, že se teď o černovláska postará sám. Objal Billa a vyměnil jejich pozice.
Bill překvapeně vypískl a padl hlavou do bílého polštáře. V tu chvíli ho zbožňoval víc než obvykle.
Tom se sklonil, aby se dotkl jeho rtů jemných a hladkých jako okvětní lístky růží. Byly rudé a krásné jako růže a každý polibek vyvolával v jeho srdci příjemnou bolest jako trny té krásné květiny.
Černovlásek pevně sevřel nohy kolem jeho boků a rasta se do něj dostal ještě hlouběji. Bill zalapal po dechu, zadýchal se a objal rastova široká ramena, přičemž vydal řadu potěšených zvuků, když Tom gesto zopakoval. Ohromeně zamrkal a obdivoval Tomovu rozrušenou tvář, zkřivenou rozkoší. Ty plné, rudé rty zdobené jiskřivým kovovým kroužkem se staly jeho drogou, stejně jako rozkošné znaménko, které se mu vyjímalo na tváři, a přirozeně dlouhé řasy.
Miloval na Tomovi všechno: to, jak se škrábal, když byl nervózní, jeho hluboký, vřelý tón hlasu. Líbila se mu upřímnost jeho oříškových očí a plachost, která ho charakterizovala od prvního okamžiku. Byl to jeho pozemský anděl, to nemohl popřít. Díky jeho starosti se cítil jako nejšťastnější člověk na světě.
Bizarní, protože ještě před dvěma týdny tomu bylo naopak.
Blaženě si povzdechl a Tom mu přitiskl obličej do prohlubně krku, a nechal černovláska, aby ho držel a dusil ve svém objetí.
Otočil se a spatřil jejich stíny vrhané na osvětlenou zeď. Mezi nezadržitelným sténáním se usmál.
„Vy-vypadáme-jako-jeden,“ zalapal po dechu a dál do Billa přirážel v pravidelném tempu a s naprostou přesností. Chtěl, aby všechno bylo dokonalé.
Černovlásek zasténal rozkoší, kterou mu Tom působil, a s obtížemi pohlédl na zeď.
Jejich spojená těla vytvářela jedinou nezřetelnou postavu. Obraz nakreslený na zdi vypadal jako malířská skica na neposkvrněném plátně.
„Jsme,“ vydechl s obrovským úsilím a s každým jeho pohybem se pod chlapcem prohnul.
Rasta výmluvně zavrčel a láskyplně ho políbil, protože cítil náhlou potřebu kontaktu. Otevřenou dlaní nahmatal prostěradlo, dokud Bill nepoložil svou ruku na jeho, nepropletl jejich prsty a jejich rozpálená těla se zběsile pohybovala v rytmu jejich srdcí.
Bill naklonil hlavu na stranu, a když ho Tom políbil za ucho, cítil, jak se jeho vzdechy zesilují, a bál se, že v tu chvíli praskne.
Ucítil, jak se mu svírá břicho, a tvář se mu zkřivila neklidnou grimasou. Chtěl ho mít blíž; vzduch, který dýchal, ho dusil a Tom byl jeho kyslík.
„Tome, Tome,“ opakoval jeho jméno jako v horečce, aniž by věděl, co chce vlastně říct. „Blíž. Drž mě,“ žadonil přerývaným hlasem a přitáhl si Toma za ramena.
Rasta mezi nimi zrušil i tu nejmenší vzdálenost a přiblížil se tak blízko, že cítil, jak mu černovláskovo srdce zběsile bije do hrudi.
Vklouzl rukou na jedno Billovo stehno a pohladil ho po vnitřní straně, pak mu nohy roztáhl ještě víc, až se jeho boky otřely o černovláskův penis.
Zrychlil tempo a Billovi se to líbilo, dle stoupajících výkřiků, které ho přiváděly do čirého vytržení.
Bill instinktivně pokrčil kolena a cítil, jak mu poskočil žaludek.
Byla tu jen obrovská rozkoš a teplo Tomova těla, nic dalšího, co by doplnilo už tak dokonalý obraz.
Zoufale hledal jeho rty, kroutil jeho copánky mezi prsty, a pak za ně slabě zatahal. Když konečně našel jeho rty, začal ho pomalu a s nadšením líbat a vychutnávat si i ty nejmenší pocity, které by byly naprosto bezvýznamné, ale v tu chvíli útočily přímo na jejich srdce.
Jednu ruku nechal sklouznout po rastově těle a zastavil se, aby pohladil jeho pevně sevřené boky proti svým, zatímco druhou ruku měl pěvně propletenou s jeho. Tom zasténal.
Rastovi se z hrdla vydral sten a zapletl prsty do černovláskových rozcuchaných vlasů, které sevřel v pěsti. Břicho ho brnělo tak silně, že se z toho málem zbláznil, a cítil se strašně blízko k vrcholu.
Bill to vycítil z jeho soustředěné grimasy a sevřel se kolem něj. Tom se z něj téměř úplně vytáhl a v tom dusivém sevření pohnul boky dopředu a prudce se do něj udělal. Hlasitě zalapal po dechu do úst černovláska, který ho okamžitě následoval a zmítal se pod jeho vyčerpaným tělem. Několik vteřin nedýchali, stále se drželi, Tom byl stále v Billovi.
Černovlásek roztřeseně vzdychl, když se na něj Tom zhroutil a těžce oddechoval. Přesto našel sílu převalit se na bok, přitáhnout si Billa k hrudi a opakovaně ho políbit na spánek.
Připadalo mu to jako jeden z jeho snů, ale tentokrát to bylo až příliš skutečné. Živá, pronikavá vůně Billovy kůže, jeho dech na jeho krku a jejich těla propletená do sebe, to byla čistá realita.
Jeho sny však vždy končily určitým způsobem. Tom byl vyděšený a nedokázal si představit, že by ta slova skutečně řekl. Nikdy v životě je nevyslovil, ale koneckonců, Bill byl ten pravý, ten, kterému chtěl zcela otevřít své srdce, a teď byl ten správný čas na to to udělat.
„Bille,“ oslovil ho s vážným, téměř ustaraným tónem. Černovlásek zvedl hlavu, upřel na něj oči a zmateně ho pozoroval.
„Jo?“ Zeptal se chabě. Nechtělo se mu mluvit, aby nenarušil nádherné ticho, které se tu vytvořilo, ale přesto chtěl slyšet, co mu Tom chce říct. Zamručel mu do krku, přitulil se k jeho hrudi a otřel se o ni jednou tváří. Přimhouřil oči, jak na něj těžce dopadla únava, která jako by se předtím vytratila.
Tom natáhl ruku a snažil se nahmatat vypínač, kterým by zhasl světlo. Zděsil se, když viděl černovláskův výraz.
Než se jejich oči přizpůsobily šeru, místnost se ponořila do naprosté tmy a rasta pevněji sevřel teplé, křehké tělo toho druhého.
Sladce ho políbil na oko a vzdychl, cítil, jak se mu končetiny zmítají ve spleti. „Ani si neumíš představit, jak moc tě miluju,“ zašeptal rozpačitě.
A konečně se mu podařilo zbavit se toho tísnivého závaží. Nekřičel to s vědomím, že ho zahltí křik tisíců fanoušků; vyslovil ta slova v naprostém tichu, přitisknutý k osobě, které patřilo jeho srdce.
Cítil, jak na něm Bill ztuhl, ale neviděl, jak se mu ve tmě překvapeně rozšířila víčka, ani úsměv, s nímž krátce nato usnul.
autor: Veronique
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
