Translation of the podcast Kaulitzhills – Episode #6 „Hasslöcher“ 7. 10. 2021
Translated by @_torgasmus | FC_DE, @Like_a_Color, @aislaend and @Cammi
Bill zpívá „sur le pont d’Avignon“, Tom se přidává
T: Ano, vidíš, už nemůžu!
B: Myslíš, že to bylo správně?
T: Ne, to jsme zpívali jednou v… ehm… co to vlastně bylo? V hodinách hudební výchovy nebo francouzštiny, už si to přesně nepamatuju.
B: Hmmm… ne… řekl bych, že to byla… francouzština? (směje se) Jen jsem říkal, jak je to trapné, Tome, že už nic neumím. Jako francouzština…
T: Francouzsky… nic!
B: Jo, chci říct, umíš si představit, že jsme to měli ve škole?
Oba se smějí
T: Nejdřív „dobré ráno, milé starosti“! u tebe je už opravdu pozdě, že?
B: „Dobré ráno, milé starosti“, ano!
T: Pro tebe je to opravdu hluboko v noci a pro mě je to odpoledne, což je vlastně skvělá doba na nahrávání, protože už můžu pít, aniž bych se cítil špatně, a pro tebe je to stejně uprostřed noci.
B: Ano! Takže… pozor: u mě je půlnoc a já jsem směs super kocoviny a… Nejdřív jsem ti to nechtěl říct, protože jsem si říkal: moje image už je teď tak špatná, že se směje.
T: Ano, to už je docela trapné.
B: Ano *směje se
T: Oprávněně, lidi si myslí, že s tebou není něco v pořádku.
B: Ano, proto. A nejdřív jsem si říkal… dobře, tak možná neřeknu, že mám kocovinu, ale pak jsem si řekl, no tak, nebudeme si nic nalhávat!
T: Ale taky vím, že jsi vždycky chtěl jít na „kliniku Betty Fordové“… protože si myslíš, že je to fakt cool.
B: YAAA! Ano, chtěl bych tam jít.
T: Vidíš, já to věděl! smích Já to věděl přesně!
B: Ale kdybych tam šel… s Lindsay a s Paris dohromady, víš? a pak se trochu pobavit! smích
T: Takže: kde se právě teď nacházíš? Jsi v… kde jsi? V Bulharsku, ne? Nebo kde jsi? Udělal sis krátký vedlejší výlet do bulharské čtvrti červených luceren?
B: Ne, teď tu bohužel nejsem… právě jsem přistál z Paříže a ehm… jsem teď v Berlíně. Přistál jsem před pár hodinami a právě jsem byl na akci Gucci a měl jsem celý den kocovinu a teď…
T: WOOOOW!
B: … a teď jsem si samozřejmě objednal pití, protože musíme zase pít! Co piješ?
T: FAAANCY NAAANCY! Chci se tě hned zeptat, co si myslíš, že teď piju… hele!
B: NE! To je Bloody Mary?
T: ne…
B: co to je?
T: co myslíš? no, podívej se pořádně zblízka!
B: tequila sunrise!
T: bum!
B: WOOOOAH
T: zrovna jsem chtěl říct, že to není kiba! kiba je taky úžasná! smích (KiBa je německy Kirsch-Banane, což znamená třešňovo-banánový nápoj)
B: no to je super!
T: víš, proč jsem si udělal tequilu sunrise? Protože to byl první drink, u kterého jsem byl opravdu opilý. ale tak opilý, že člověk celou noc zvracel, že jo!
B: Jugendweihe! (obřad, při kterém se teenagerům uděluje společenský status dospělých)
T: Jugendweihe… přesně. 14… 14… právě dovršených 14 let – Jugendweihe.
B: 14 přesně.
T: přesně
B: TOME! Co to vlastně mám?
T: ehmmmm
B: Už jsem ti to říkal…
T: máš krvavou Mary, ano! Směje se!
B: směje se* ano, protože bloody mary je dobrá, když máš kocovinu! Už jsem si dal pár panáků šampaňského… tak jsem si řekl: no tak, dám si potom bloody mary. takže: na zdraví! Na zdraví z daleka, Tome. Ty jsi v L.A. – já jsem v Berlíně – na zdraví.
T: Na zdraví
… INTRO…
T: Ahhhhhhh!
B: AH! „Lecker lecker zuckerbäcker!!!“ (Mňam, mňam, mňam!!!)
T: Lecker lecker lecker zuckerbäcker!
B: už zase chutná! ale… hele! zasraná krvavá Mary?! myslím, že to fakt není špatný! Pro lidi, kteří s námi chtějí pít doma… Mám pocit, že mnozí pijí s námi, což mi přijde naprosto milé! ehm … co v tom je? Vodka, trochu citronu a pak… jak se jmenuje ta omáčka, Tome? Worcestcest… cest… cestershire????
T: Worcesterská omáčka ano… nějak takhle, že?
B: nevím, jak se to vyslovuje…
T: no… zkus to znovu! Pokračuj a ztrapni se znovu! směje se.
B: neee! proto!!!!! směje se Mám pocit, že se ztrapňujeme, protože lidi asi vědí, jak se to vyslovuje… a pak se tam dá trochu tabasca, trochu celeru, nejlépe celerová tyčinka…
T: ano, mhm.
B: pepř, rajčatová šťáva samozřejmě a ehm… dobře to promíchat. mňam!
T: mňam, mňam… super.
B: a co že je to tequila sunrise?
T: no, ehm tequila sunrise je ovocný, sladký koktejl. Je to jen tequila, pomerančový džus a pak eeeeehmm… „GRENADINE“, takže to je… granátové jablko a já nemám žádné granátové jablko, tak si ho prostě dám. ..jenom nějakou… ehhhhm… ach ale to je: upřímně řečeno vidím, že je to granátové jablko co mám, ale šumivé! Jako nějaká limonáda… šumivá limonáda z granátového jablka… ale chutná to úžasně! s ledem samozřejmě!
B: ale vraťme se k naší úvodní písni: Byl jsem v Paříži dvě noci a: Není to trapné? Jak málo o ní ještě víme? nedokážu si představit, že jsme kdysi ve škole četli knihy ve francouzštině a psali o ní nějaké slohové práce a… nevím… a… i si nepamatuju ani slovo!
T: no ano… můžeš říct celou větu! Pokračuj a řekni ji!
B: no, jasně… samozřejmě některá slova jako bonjour a… já nevím…
T: řekni mi to! Řekni svou větu! Řekni větu, kterou umíš!
B: „Malheuersement je ne parle pas tres bien francais“.
T: Jo, dobře, znáš ještě jednu, řekni ji!
B: J’ai met mon penis dans ta… a to je vše, co řeknu!!! HIHIHIHI se směje
T: směje se HOHOHO
B: Ano, vždycky jsme si pamatovali jen ty sprosté věci… to je typické.
T: Ano, ale protože to je starý trik! To dělají všichni! Všechny americké hvězdy, které přijely do Německa, sedávaly se Stefanem Raabem (který to ještě ví: TV TOTAL) a pak vždycky přišli Američani a říkali „MUSCHI!“ Například Eminem říkal věci jako „ISCH FICKE DEINE MUSCHI!“.
B: yeahyesyes
T: a pak všichni říkali „HAHAHAHA vtipný, vtipný“ tak…
B: jo ok ale mně to taky přijde vtipný!
T: jo takhle se to dělá! To je prostě úplně sympatický a pak přijdeme italsky a řekneme vaffanculo, miccallioni (??) a všichni jako „HAHAHAHA“.
B: „lecce mio palle“!
T: a pak jsou všichni jako… WOW
B: a jednou jsme nahráli písničku… v japonštině, a myslím, že se tomu smějí. Chtěl bych vědět, co si myslí, jak to znělo…
T: to musí být fakt špatný…
B: to muselo být… no… vzpomínám si, že jsem měl ve studiu někoho, kdo mi pomáhal, ale vsadím se, že nerozuměli ani slovo! takže vůbec nevěděli, co zpívám…
T: ne, to bylo velmi, velmi špatné!
B: Shimattakiri… zpívá japonský text DDM
T: ano, to bylo… tohle byl japonský výraz pro monzun. Přeložili jsme monzun do japonštiny. Ano, to bylo myslím úplně špatně.
B: Já si to myslím taky.
T: myslím, že to nikdo nepochopil, nedokážu si to představit.
B: máme toho tolik na povídání, Tome… panebože!
T: ty jsi vážně opilý? Ano, jsi, že?
B: jo… jo… proč? Slyšíš to?
T: ano… ne, já to poznám, poznám to, když se na tebe podívám. Naštěstí tě lidi nevidí…
B: ano, jak jsem řekl: kocovina a teď zase opilost.
T:… a zase opilý! A teď, až skončíme s nahráváním, nechceš jít zase ven?
B: ano… směje se*.
T: UPŘÍMNĚ??
B: ano (směje se víc)
T: takže máš mladistvou energii, kterou bych taky chtěl mít zpátky upřímně…
B: jsem prostě párty holka
T: no… řekni lidem, co znamená tvoje tetování…
B: které? Aha, na mém prstu?
T: no, máš tam nějaký… P G F nebo co to tam je napsaný.
B: mhhhhm! Teď už to každý uhodne!
T: a co to znamená?
B: aha, taky jsi chtěl prozradit mou přezdívku, že? ach bože.
T: jo, jasně! vlastně jsem ti chtěl říct… vlastně jsem tě dneska chtěl pozdravit „ahoj BB!“.
B: ano… neviděl jsem žádný příspěvek od nikoho, kdo by něco uhodl! to znamená, že nikdo nemá tušení!
T: no a teď přijde na řadu naše první kategorie, hned vám to řeknu.
T: chceš to říct ty, nebo to mám udělat já?
B: moje přezdívka?
T: Tvoje přezdívka, jako malého kluka, abych tak řekl.
B: Proč jsi z toho tak nadšený? Nikdo mi tak neříká?
T: Vlastně ano… škoda, že to vyšlo z módy. Protože dodneška to vlastně perfektně sedí.
B: Hlavně v módě… nikdy to nebylo v módě.
T: Pozor na to: BB znamenalo „Belinda/Billinda Bügelbrett“ (Bügelbrett je žehlicí prkno). (Dvojčata se smějí)
Tak jsme ti říkali, když jsi byl malý kluk. „Podívej, támhle vzadu je malá Belinda/Billinda Bügelbrett“. A proč jsme ti tak říkali?
Hrával jsem si s autíčky Matchbox a autíčky na dálkové ovládání, s elektrikou, nevím. Měl jsem rytíře a…
B: Páni, ty jsi tak skvělý, Tome.
T: A já jsem byl takový typický kluk a ty jsi mamince prostě řekl: Chtěl bych mít dětský vysavač a dětské žehlicí prkno. Abys mohl s mámou dělat domácí práce.
B: Ano, to bylo taky hezké. Pomáhal jsem jí, měl jsem malou troubu.
T: Jako malý kluk jsi měl vždycky pod paží žehlicí prkno a malou žehličku. A pak jsi s ní běhal a kdekoli jsi byl, vždycky jsi trochu žehlil, že?
B: Asi proto jsem mámin oblíbený syn. Můžeme se jí zeptat.
T: Jo, ale ty jsi pomáhal už tenkrát, to chápu.
B: Jasně.
T: Tehdy jsi byl prostě Billinda/Belinda Bügelbrett. A kdybych tě dneska mohl znovu přejmenovat, tak bych řekl: Bärbel Bügelbrett. (Dvojčata se smějí)
B: Uschi.
T: Ne, Bärbel. Jsme na „B“. Ty jsi Bärbel Bügelbrett. A to ještě perfektně sedí. Hej, víš co? Pořád hledáme název alba. Pro naše další album.
B: Já vím, dneska se mě na to ptali… protože jsem musel… Podívej: do čtyř hodin jsem byl u Johna Paula Gaultiera. Do půl páté jsem byl venku, pil panáky a pařil. A v osm jsem tam musel být…
T: Jaké panáky?
B: Vodka. Fuj, na to nechci ani pomyslet. Každopádně jsem šel na schůzku Sony v půl deváté a musel jsem tam sedět. A samozřejmě jsem musel vést společenskou konverzaci a mluvit o písničkách, hrát písničky. A to dnes ráno nebylo vůbec snadné, páni.
T: Páni, tomu věřím. A pak jsi musel předstírat, že jsi fit. Svěží, rozjařený umělec.
B: Ano, a oni si toho taky nevšimli. Taky byli takoví: A? Jak se ti daří? Co se děje?
T: Ano, to si právě TY myslíš, že si nevšimli.
B: Ne, já jsem byl jako: „Hele, včera jsem byl venku do čtyř hodin.“ On na to: „Cože, vážně? Vždyť to nemůžeš říct. Vypadáš krásně.“ A já na to: „Děkuju.“ (Bill se směje)
T: Mhm, to je naprostá lež (Dvojčata se smějí).
B: No, myslím, že první věc, o které si musíme promluvit, je: Britney Spears. Není to tak vtipné? Že jsme si pořád říkali… protože já jí to samozřejmě hrozně přeju, že vyhrála a že její zasranej otec konečně odstoupil. Ten chlap je jak „utržený ze řetězu“. Je to tak sprostý, co všechno z něj vypadne.
T: Jo, ale je to tak vtipný. Vím, že jsi velký fanoušek Britney Spears.
B: Jo.
T: A mně to nějak nikdy tolik nevadilo, nevím proč.
B: Ale vtipné je, že když jsi to slyšel, řekla jsi: že je teď volná. Myslel jsi tím: „Dobře, počkáme si na ty p*ssy fotky.“
T: Ano.
B: A o dvě hodiny později jsem ti poslal odkaz. (Dvojčata se smějí)
A já na to: Proč se teď fotí nahá? Aww, tak takový špatný pak. A ona pak napíše něco jako: „Jo, ne, neupravovala jsem to ve Photoshopu. Vana se roztahuje automaticky“ jako vtip. A pak si říkám: „Ale proč teď zveřejňuje fotky?“.
T: Ano, ale všechno to vychází najevo až teď. Je to jasné, byla vždycky monitorovaná. Nikdy nemohla nic zveřejnit, nemohla vlastně dělat nic, co by chtěla. Ani krok, ani telefonát, ani e-mail. Všechno bylo monitorováno. Myslím, že nemohla jít ani na záchod, aniž by o tom někdo věděl. A to znamená, že teď, když skončilo opatrovnictví… Opravdu teď skončilo, nebo už to není otec?
B: Už to není otec a bude se o tom znovu rozhodovat v listopadu. Nad jejími financemi je stále opatrovník a v listopadu se bude rozhodovat, jestli dostane i to. Doufám, že jí dají všechny její peníze. Měla by si teď užít a dostat své peníze zpět. A pak by měla zveřejnit všechny ty fotky, které chce. Myslím, že je to skvělé.
T: Ano, samozřejmě. Měla by si prostě dělat, co chce. Mělo by jí to být dovoleno.
B: Ale samozřejmě teď, v tom procesu, když zveřejňuje ty fotky: Druhý den to pravděpodobně použijí proti ní. A řeknou: Ano, podívejte se sem. Ona se zbláznila.
T: To není dobře, proto se ptám. Protože jestli teď takhle zveřejňuje nahé fotky, můžu jen doufat, že už je případ rozhodnutý. Pak samozřejmě soudce hned řekne: Ano, dobře, tvůj otec už není opatrovníkem. Ale teď to musí dělat někdo jiný. Protože ty nejsi pod kontrolou.
B: Ale taky jaké jsou to fotky. A pak je taky takhle upravila. A můžeš vidět, jak se vana posouvá, v pozadí. Opravdu se v ní udělá důlek. Což jí zvětšuje prsa nebo zadek. Menší nebo větší. A její břicho užší nebo tak něco.
T: Ach bože. Ne, vážně? Aha, protože vlastně jenom TY umíš opravdu dobře ovládat facetune. Děláš to u každé fotky. Facetune znám jen od tebe. Protože jsi tak profesionální: Možná bys mi mohl někdy uspořádat workshop?
B: Proč se chceš dneska „hádat“?
T: Chlapče, to si můžeš přiznat. I když jsi právě měl obličejovou masáž. Právě sis nechal udělat botox. Teď už nepotřebuješ facelift. (Dvojčata se smějí)
B: Když už mluvíme o nepříjemných komentářích – někdo právě napsal: „Co se ti stalo? Jenom hodně jíš, nebo co se to s tebou děje?“ Ne. Někdo to právě napsal.
T: Ale ne. Pod tvou fotkou?
B: Ano. Především to byla moc pěkná fotka. Myslím, že je krásná.
T: Ano, vidíš? Myslím, že v určitém okamžiku člověk přestane vnímat. V určitém okamžiku si i u takových špatných fotek říkáš: Aha, to je vlastně ještě v pořádku. Protože existují ještě horší fotky a ty si říkáš: „Aha, já tam nevypadám tak špatně“. Jistě, chci říct: F*ck hej, je nám 32 a myslím, že za 10 let to nebude vypadat líp. Pokud nezměníme životní styl. Řeknu ti, že hodně pomůže, když týden nebudeš nic pít a budeš pít jen vodu. Udělej to. Hned si toho všimneš.
B: Já to dělám docela často, Tome.
T: Ano, přesně tak. (Bill se směje) Zeptej se Intouše.
B: S jetlagem to není o nic snazší. Letím tam a zpátky už počtvrté za měsíc.
T: Ne, děláš celkový program. Právě jsem to chtěl říct. Upřímně: sedíš tady, v jednu hodinu ráno. Po tom programu, který jsi dělal: létání sem a tam, jetlag, žádný spánek. když se také účastníš akcí. Samozřejmě si tu a tam dáš i nějaký ten drink. Třeba jen takový welcome drink. A to je vždycky ta těžší část. Dáš si welcome drink a pak už nechceš přestat. Co chceš s welcome drinkem? Buď se napiješ. A pak jsi v určitém okamžiku opilý, nebo nepiješ vůbec, že?
B: Ano, zejména jsou vždycky afterpárty a pak to samozřejmě pokračuje dál a dál. A pak: ano, kam teď půjdeme? Pak se zase 20 lidí natáhne do nějakého auta. Pojďte sem, pojďte tam na večírek. A samozřejmě nikdy nechcete říct ne. Aha, teď jsem v Paříži, to je taky pěkné.
T: Víš, jak to musíme udělat? Musíme jezdit častěji na dovolenou. Mám ti něco říct? A doufám, že by si mohl poslechnout i náš podcast: Šéf našeho labelu, co právě teď dělá?
B: Ne, znovu? Zase je na dovolené? (směje se)
T: Zase je na dovolené a je na Ibize. Začíná příští týden. Není to skvělé? A já doufám, že si nás poslechne. Mohl by to vědět: Kámo, ty jsi tak moc na dovolené, to je tak skvělé.
B: To je taky takový vtípek. Všichni to vždycky říkají: No a kde je teď na dovolené?
T: On je pořád na dovolené. Musím se ho zeptat. Nebo pracoval tolik, že má tolik „volných hodin“, že teď může nějak… „proplatit“ přesčasy. Známe ho možná jenom asi dva roky a možná předtím dvacet let pracoval tolik, že si může vzít dva roky volna. To by mohlo být možné.
B: A co ty, Tome? Mám kocovinu, dávám si dalšího panáka. Právě jsi obědval se svou ženou, jak jsem viděl.
T: Jasně, obědval jsem, protože jsem věděl, že jsi pořád na cestách.
B: Ale taky jsi měl drink, ne?
T: Samozřejmě, že jsem si dal (Bill se směje), ale byl jsem zodpovědný, takže je stále bezpečné řídit auto, a teď pokračuji Tequilou Sunrise. Nevím, jak mě to napadlo… Víš, jak jsem přišel na Tequilu Sunrise? Protože jsem se podíval, co máš v ledničce. Opravdu tam máš džus z granátového jablka, pomerančový džus a tequilu.
B: Hmm… Dobře, to úplně sedí.
T: A samozřejmě šampaňské! Vždycky je tu šampaňské!
B: Vždycky je tu šampaňské. Jak se daří mému pejskovi?
T: Tvůj pes se má dobře. Dýchá mi na záda a voní jako vždycky.
B: Můj Pipimann („čůrající muž“ nebo synonymum pro penis) už mi chybí.
T: Slyší to přes sluchátka. Když řekneš Pipimann, vzhlédne. (Bill se směje) Jinak si Henry dělá řidičák. Konečně ho můžu vzít na praktickou výuku. To je v Americe skvělé: Jako dospělý můžeš učit děti řídit. Víš, já bych byl taky dobrý závodník nebo instruktor autoškoly. Protože tady v Americe nejsou žádné opravdové autoškoly, můžu toho plně využít a naučit Henryho řídit, parkovat… Všechno, co ti nejde. Můžu dělat instruktora řízení. Zvládneš to sám a nepotřebuješ k tomu řidičák ani nic jiného. Můžeš vzít děti do svého vlastního auta a ony se naučí řídit ve svém okolí.
B: To je super! V Německu to trvá tak dlouho! Musíš absolvovat určitý počet nočních jízd a…
T: Tady děláte teoretickou zkoušku u počítače, kterou si můžete vyzkoušet třikrát denně. Takže můžete třikrát denně selhat. Když jste to neudělali, tak to prostě zkuste znovu. Když jste to neudělali dnes, můžete to zkusit znovu další den. Stojí to asi 28 dolarů a rodiče vám mohou ukázat, jak se řídí. Praktická zkouška totéž: když neuspěješ, přijdeš další den znovu… a tak dále. Tak to chodí v Los Angeles. Proto nikdo neumí pořádně řídit.
B: Proto se tak bojím řídit, Tome! Protože všichni ti lidé se můžou prostě zabít. Neumějí řídit! Prostě ujíždějí, víš, řítí se ulicemi. Víš, jednou mě někdo srazil. Měl jsem takovou ošklivou nehodu a bojím se, že se mi to stane znovu. Teda, já už zase řídím, ale bojím se ostatních lidí. Ne toho, že budu řídit já, ale z ostatních lidí, ale ty jsi posedlý auty.
T: Proto doporučuji autoškolu Tom Tom.
B: Mhh! (směje se)
T: Takže až budeš chodit do autoškoly Tom Tom – mimochodem je to taky GPS.
B: No…
T: Ne nadarmo se tomu říká Tom Tom. Pro mě je to to samé: Ať jsem byl kdekoli na světě, najdu cestu zpátky. Mám tu nejlepší orientaci!
B: Já taky!
T: No, a ty budeš následovat krátce po něm.
B: Neee, Tome…
T: Já mám nejlepší orientaci, pak dlouho nic a pak ty…
B: Právě jsem udělal to samé. Procházeli jsme se po Paříži, protože jsme měli odpoledne volno a bylo takové pěkné počasí, šli jsme do Café Fleur a popíjeli šampaňské… Samozřejmě jsme si dali tři, čtyři, šest šampaňských (smích) a pak jsme šli zpátky, ale hej! Do hotelu to bylo pěšky asi 35 minut. Cestou tam jsme používali mapy, ale cestou zpátky jsem to prostě věděl.
T: Obecně máš skvělou orientaci.
B: NIKDY ti neřeknu název ulice, ale cestu znám!
T: Já taky.
B: Taky vím, co je vlevo a vpravo.
T: Dokonce si myslím, že bych mohl být opuštěn na poušti a i tam bych našel cestu zpět. To bude opravdu těžké. Někteří lidé se úplně ztratí i ve městě. Hledají jen na svých telefonech.
B: Vzpomínám si, že jsme tenkrát dokonce oblbli mámu. Nikdy nevěděla, kam má jít, a my jsme říkali: Tudy! Tudy!“ Vždycky šla za námi a myslela si, že je na správné cestě, ale byla úplně ztracená. Smáli jsme se tomu jako blázni.
T: Smáli jsme se, až jsme se za břicho popadali. Naše orientace je opravdu, ale opravdu dobrá! Každopádně jsem rád, že můžu Henryho naučit řídit. Se správnou autoškolou King Tom se naše děti naučí řídit bezpečně. To je skvělé, protože ty musíš řídit i pro ostatní. A o to jde.
B: Samozřejmě!
T: Jinak ti závidím… Víš, kdo je taky pořád na dovolené? Šéf našeho vydavatelství a Gustav! Na to většina lidí nikdy nepomyslí. Náš bubeník…
B:… je pořád na dovolené.
T: Toho nikdy neuvidíš! Všichni si říkají: My ho nikdy nevidíme. Co dělá?“ To vám můžu říct: 320 dní v roce je na dovolené. (Bill se směje) Přibližně.
B: On je pořád na dovolené. Je to takový opravdový požitkář, víte.
T: Pořád vaří, určitě si taky vaří vlastní pivo a pořád je na dovolené. Jenomže se svým karavanem…
B: Tak je to správně! Já to vždycky dělám špatně. Jsem dojná kráva, která celý den běhá kolem a dělá všechnu práci za všechny. Taky si musím brát víc dovolené. Každopádně jsem dneska měl zase posedlost s řidičem. S mým řidičem mám… vždycky mám… Říká se tomu fetiš?
T: Cože?
B: Mám takovou věc, že se mi strašně líbí lidi v uniformách. Letušky, číšníci, řidiči – já nevím, zaměstnanci hotelu… Přijde mi to tak sexy…
T: Samozřejmě, to je fetiš.
B: To je!
T: Ale ten klasický. Chci říct, že je jedno, jestli muž nebo žena…
B: Policisté…
T: V každém pornoshopu jsou uniformy na nošení pilotů, policistů, hasičů…
B: A zrovna teď mají všichni masky, což znamená, že mají půlku obličeje zakrytou a tajemnou a já si s nimi hned představuji sex. (Oba se smějí) Dívám se na ně a říkám si: „Jaké by to bylo…?“ Ale taky mám takovou věc s auty…
T: To je legrační, protože jsem dostal za jednu z našich kategorií- Klademe si otázky, na které existují jen trapné odpovědi.
B: Ano?
T: To je legrační, protože ty vždycky říkáš takové kraviny, že pro tebe neexistuje žádné tabu. (Bill se směje) Teď jsem si na jednu z otázek, kterou jsem pro tebe měl, odpověděl už sám, protože jsem se chtěl zeptat tebe: Na co myslíš, když masturbuješ?
B: Aha! Dobře! Není to trapné!
T: Prostě to vystřelíš.
B: Řidiči v autě… to je vždycky zakázané… Věděl jsi- Říkal jsem ti někdy, že jsem se jednou dostal úplně do problémů v Uberu, protože jsem měl intimní… Jak se tomu říká…?
T: Intimní styk?
B: To nebyl sex.
T: Měl jsi pohlavní styk v dopravním prostředku.
B: Ne, to nebyl pohlavní styk. Bylo to mazlení! To jsem ti přece říkal, ne, Tome?! Pak jsem měl problémy. Ten člověk se dostal do problémů s Uberem a účet mu byl zablokován.
T: Tvůj účet?
B: Ne, ne můj, účet té druhé osoby. Vznikla velká panika a zveřejnilo se i moje číslo a „byl se mnou!“. Pak kontaktovali MĚ, bylo to těžké a v Cadillacu (oba se smějí) Cadillac byl obrovský, Cadillac Escalate. Byly čtyři hodiny ráno a sedadlo bylo super daleko vzadu a my- jsme nebyli nazí a- jsme byli opatrní, ale bylo to samozřejmě nevhodné a intimní. Ale já to miluju! V autě mě to opravdu vzrušuje. Opravdu miluju všechno, co se týká řízení, aut, zakázaných věcí… výtahy a všechny tyhle věci. Je to úžasné. V autě mě to prostě vzrušuje. Často si v autě představuju sex. Úplně jsem se vyděsil, protože v Americe vás můžou snadno zažalovat…
T: Opravdu si musíš dávat pozor. Za obtěžování veřejnosti nebo sexuální obtěžování…
B: Správně. Pak si řidič stěžoval, účet byl zablokován a já jsem řekl: „Cože? V tomhle autě jsem nikdy nebyl. Nevím, o čem to mluvíte… “
T: Jo, musíš to okamžitě popřít. Kdyby to bylo na můj účet, popřel bych to. To byl úplně vymyšlený příběh, to musíme uznat.
B: My jsme s tím neměli nic společného.
Kaulitz Kolumna
B: Mám začít? Protože mám něco pozitivního!
T: Něco pozitivního? Jestli máš něco pozitivního, tak prosím pokračuj! Například náš článek v Zeit
B: Dobře, už jsem si ho napsal.
T: Tak s tím začni, protože já jsem si ho nezaznamenal.
B: Já jsem si říkal, že bychom to mohli lidem doporučit, protože většinou se to senzačně uvede nějakým zvratem, ale oni to neudělali. Byl naprosto milý a sedli jsme si s ním a hodně jsme si s ním povídali. Je také z Magdeburku, což bylo opravdu milé. Opravdu jsme si hezky popovídali. Najdete ho na internetu v časopise Zeit a titulek zní „Byli jsme mimozemšťané“. Byl to opravdu pěkný rozhovor. Pokud byste si chtěli přečíst něco, co jsme si OPRAVDU řekli, můžete si to přečíst na Zeit. Je to mimo jiné o našem podcastu. Byl to příjemný rozhovor. Myslel jsem, že můžeme také některé lidi pochválit. Pak tam bylo zase něco super vtipného, co jsem předtím neznal, Deutschlandfunk v kultuře… Bylo to zase napsáno tak senzačně. Vůbec se jim ten podcast nelíbí, to je vidět. Je to o tom, že říká-
T: Co je to zase za titulek?
B: „Precht, Lanz, Kaulitz – další mužské řeči“
T: Aha.
B: Už to udává negativní tón. Pozor, je to článek, který si stěžuje, že je v něm příliš mnoho mužských podcastů. „Není nic nového, že příliš mnoho podcastů tvoří dva kecající muži. Ale proč? O tom si povídáme s podcasterkou a psycholožkou Christiane Attigovou a publicistkou Anjou Rützelovou“. Tak to začíná. O nich se píše: „Ukecané, vtipné a pubertální“. Hodně lidí o nás říká, že jsme byli příliš pubertální.
T: Tedy, neřekl bych pubertální, ale jsi primitivní.
B: NE!
T: V polovině čtyřicítky budš pořád stejný. (Bill se směje) Až budeš zase s těma svýma hemeroidama – do prdele. U tebe není žádná hranice směrem dolů.
B: Oni neznají žádné vtipy. Jde o to, že už to o mé knize řekla spousta lidí. „Je to takový pubertální, protože ten jazyk je takový bla bla bla… “ To je fakt.
T: Takový budeš i v šedesáti…
B: A píšou: „Nově se na podcastovou scénu připojují dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, kteří žijí v Los Angeles-“… a teď pozor „… bývalé německé hudební hvězdy pro teenagery se svou dodnes existující kapelou Tokio Hotel.“. Není to zle formulovaná věta? Je to… „bývalí… “
T: „Bývalé teenagerské hvězdy“, ale my už nejsme teenageři, ale stále existujeme!
B: „Ale stále existujeme“ jako „Stále mají kapelu, ale už nejsou hvězdy“
T: Připomíná mi to mou oblíbenou písničku.
(oba rapují/zpívají píseň „Wir waren mal Stars“, kterou najdete v Kaulhitz-Playlistu).
B: „Oba se vídají každý týden a vyměňují si slova, ale také spoustu nových objevů alkoholických nápojů.“
T: Ach, alkoholické nápoje, mmmh… Nejsou vůbec populární.
B: „Rozhovor pak pobaví upovídanou puberťačku, uspokojí fanoušky drbů a bulvárních časopisů. Bratři vždycky žasnou nad tím, jak se sebemenší detaily z podcastu dostanou do mediálního světa.“
T: (zachraptí) Cože? Už jsi skončil? Dobře! Nuda!
B: Nuda!
T: Když už mluvíme o nudě, celý tisk je, divíme se, že ještě existují stará média, bulvár atd. a je nepředstavitelné, že ještě existují lidé, kteří chodí do obchodu a kupují si bulvár. Podle mého názoru: Ať jdou pryč! Nuda! Nuda! Nuda! Jsou tak pomalí, a to i s naším podcastem, protože se je s ním snažíme trochu vyzvat. Jako kočka a myš. Ale moc jim to nevychází, protože jsou…
B: Protože jsou tak pomalí, ano!
T: Jsou tak pomalí, že si říkám: „Člověče, ty jsi pořád u epizody IchIchIch-Salat. Právě jsem znovu našel „Pro lásku riskuje zdraví“. Tenhle týden to zase vytáhli a my už jsme o tom mluvili minulý týden! Tento týden zase, že moje žena je na zdravém šílenství a znepokojivě hubne, fitness a poslední jídlo v 18 hodin… To je totální lež a úplně z minulosti. To už nikoho nezajímá. Už jsme to tu měli minulý týden, stejně jako The Bachelor. Pořád jsi The Bachelor. Jediné, co je tento týden nové, protože to vzali do rukou kreativní ředitelé a řekli: „Víte co? Uděláme koláž!“
B: To už jsem viděl! (směje se)
T: „Uděláme Starého mládence s růžemi v ruce a dám na to obličej Billa Kaulitze… HAHAAHAH… “ (směje se)
B: Ach bože…
T: A oni to udělali! Vidím tě v každým časopise, jak ti dali obličej na tělo starýho kandidáta na bachelora.
B: Někdo nám doporučil, abychom to prezentovali nebo hodnotili.
T: Jak to máme hodnotit? Sedět v pozadí a říkat „Nenenene, ta ne!“
B: Prezentovat ji jako rodina, jako bychom tam byli taky. Musíš tam být stejně jako bratr, Tom, a udělat rozhovor s lidmi, které jsem vybral.
T: Aha, jasně! Musím tam být a říkat-
B: Musíš se zeptat něco jako „Co se ti líbí na mém bratrovi?“
T: U posledních tří musím udělat rozhovor: „Co se ti na něm opravdu líbí? Protože ho znám opravdu dobře.“
B: Správně! Tome, já mám opravdu špatnou ruku, jak jsem si všiml na večírku Jeana Paula Gaultiera. Vždycky se mi líbí ti, kteří nejsou k mání.
T: Zase se ti někdo líbil?
B: Jo, ne… Samozřejmě jsem zase flirtoval. Vždycky si vybírám právě ty, kteří nejsou k mání. Víš, co mi jednou řekla moje kamarádka, a to je něco, o čem s tebou musím mluvit. Řekla mi to a to mi utkvělo v paměti.
T: Z psychologického hlediska?
B: NeNeNe, TEĎ MĚ POSLOUCHEJ A UŽ MĚ NEPŘERUŠUJ! Podívej, ona mi řekla: „Bojíš se intimity, proto-“
T: Co myslí tou „intimitou“? Hlouběji, že?
B: Správně. Řekla…
T: Ne sexu?
B: Ne, ne sex! Myslela intimitu, intimní, skutečný vztah. Proto si vždycky vybíráš ty, kteří nejsou k mání. Vždycky si vybíráš ty lidi, o kterých už víš, že to nebude fungovat, protože se bojíš skutečné intimity, skutečného vztahu, sdílení. Proto si raději vybíráš někoho, kdo ti zlomí srdce. Situaci, která je už předem odsouzena k nezdaru.
T: Mmmh…
B: Tahle věta mě rozesmutnila.
T: Eerrm, možná.
B: Právě proto! Možná je to pravda. Dobře, ale chci si o tom s tebou promluvit. Co ještě říkali v tisku?
T: Dostal jsem článek z jednoho bulvárního plátku, jehož název ani neznáš. Dám ti vědět Freizeit für mich (Pro mě volno).
B: (směje se) Skvělé!
T: Mají široký náklad, Bille, 180 000 výtisků.
B: Cože?!
T: A dosah přes milion.
B: Cože?! Kdo to čte? Myslíš, že někdo, kdo čte Freizeit für mich, poslouchá i náš podcast?
T: Zdá se, že ano.
B: Pokud ano…
T: Protože…
B: Pokud ano…
T: Protože oni říkají: „její manžel jí vrazil nůž do zad“. To jsem já!
B: Aha.
T: „Dělá s Leni všechno špatně? To, co Tom Kaulitz vyvádí společně se svým bratrem, je opravdová senzace.“
B: Co to vlastně chystáme!
T: „Chtějí se vydat úplně novým směrem, ale Tomově ženě se to všechno nelíbí.“ tady je to jako… Nechci kecat, ale myslím, že jde o náš podcast. Jo, jasně. „Pěkně s tím přišli. Tom a Bill Kaulitzovi (32) založili nový podcast Seeeeenf aaaaus Hollywoooood (vyslovujte jako v úvodu). Pokud si myslíte, že oba bratři jen klábosí a pomlouvají ostatní, je to omyl. Dvojčata chtějí hodně vyprávět o svém soukromém životě, také o Heidi Klum (48) a jejích dětech. Ukázka: „Všichni jsme si mysleli, že je to pravda: Na propagačním turné k tomuto podcastu v Německu Tom a Bill také prozradili něco o svém vztahu k Leni. ‚Už teď jí dáváme rady. Taky nám kdysi bylo sedmnáct, a proto přesně víme, kolik rad jsme si nechali líbit,‘ smějí se. ‚Jasně, že jí dáme tip.‘ Zatímco to oba prozrazují, Tom se poněkud zahanbeně dívá do podlahy.“ Podívej se, co píší.
B: HUH?!
T: „Protože přesně ví, že své ženě vrazí nůž do zad. Koneckonců, ona může Leni taky jenom radit.“ (směje se)
B: Panebože. Tome, nikdy jsem neslyšel, že by někdo něco takhle vytáhl z prdele!
T: Není to legrační?
B: Chci říct, že udělat lživý titulek z toho, že jsme si řekli, že jí dáme nějakou radu…
T: NE! Bodám svou ženu do zad, protože jsem řekl, že dám Leni nějakou radu.
B: To je šílené! Lidi, prosím… Ten, kdo tohle napsal… Redaktor, který tohle napsal… wow!
T: Neuvěřitelné.
B: Dejte mu cenu! Fakt by mě zajímalo, kdo tuhle blbost četl. Jestli to někdo poslouchá a čte, tak bych si s vámi někdy moc rád promluvil.
T: Myslíte si, že ten náklad je tak vysoký kvůli salonu krásy, kadeřnictví…?
B: Zubaři!
T: … zubaři, lékaři… a všechny ty čekárny. Kdo má soukromý odběr, prosím, ozvěte se nám. To by byl pro podcast skvělý host. To si nedovedu představit. A ty?
B: Ne, jak už jsem řekl. Když si to lidé přečtou, jsou naprosto zklamaní, protože si říkají: „Měli takový lživý titulek a pak se tam píše, že jí chtěl dát nějakou radu. A co teď? Teď jsem promarnil drahocenný čas svého života. Není v tom vůbec nic vzrušujícího.
T: Mám jiný časopis, kde jsme se dostali na titulní stranu. (Bill si povzdechne) „Jak trapné: Tom vybaluje… “ Je to stejné, o našem podcastu, kde mluvíme o věcech, které vlastně NIKDO nesmí vědět. To je naprostá pravda! Proto musím říct: Určitě si ho nalaďte, sledujte, přihlaste se k odběru… (Bill se směje) Mluvíme jen o věcech, které nikdo nesmí vědět! Intouch to ví stejně dobře jako my. Jedna z věcí, kterou děláme, je „Předvádění se s promile“.
B: uf…
T: Není to legrační? Předvádíme se s promile. Předvádíme se s tím, jak jsme opilí. To je vlastně hrozně smutný. To bude v příštím Intouch. Pak se tam bude psát „Smutná realita dvojčat Kaulitzových“.
B: Jo! Příště si předpřipravíme titulek a počkáme, jestli ho někdo převezme, víš?
T: Ale teď se dostáváme k mé SKUTEČNĚ oblíbené kategorii.
Durchgekaulitzt
B: Dostal jsem spoustu milých vzkazů, protože nám všichni dávali tipy, jak se mají naši posluchači jmenovat. Chtěli jsme mít název pro všechny, kteří rádi poslouchají Kaulitz Hills.
T: Ano, byly tam takové super návrhy!
B: Co například? Dostal jsem spoustu vzkazů a říkal jsem si, no, co mi přišlo fakt roztomilé, bylo „Kaulquappen“ [doslova: pulci], to jsi taky slyšel?
T: „Kaulquappen“ přišlo hodně, tenhle návrh mi přijde úplně super!
B: Já jsem kdysi milovala pulce!!! Sbíral jsem je, počkat, můžu říct „sbíral“? Vylovili jsme je-
T: (směje se a Bill se směje taky)
B: Vylovili jsme je z jezera, a pak jsme je nasadili do akvária u nás doma.
T: Pulci, jo, miluju pulce. To je dobrý návrh. „Kaulquappen“ je super, taky jsme dostali návrh „Senfkörner“ [lit. hořčičná semínka]. Pak tu byl ještě jeden návrh „Khillers“, vyslovuje se jako „killers“, ale píše se to s „K“ a „H“, víš, kvůli „Kaulitz Hills“.
B: Aha.
T: Takže „Khillers“. Pak jsem viděl ještě jeden návrh, myslím, že byl taky úžasný, který přišel od Julie, tam byly dva návrhy, které byly velmi velmi dobré, a to bylo „Kaummunity“ [ticho]… takže místo „community“ je to „Kaummunity“.
B: Ahh!
T: Promiň, s Billem to trvá trochu déle, než to pochopíme (Bill se směje), promiň.
B: CHLPE! Dneska mi všechno trvá tak dlouho-
T: Takže „Kaummunity“ mi přišlo fakt super. Takže, „Kaulquappen“ a „Kaummunity“, ty byly fakt super.
B: Ano.
T: a pak měla Julia ještě jeden návrh, a to bylo „die Kaulinauten“ [jako „Kaulinauts“].
B: Aha, tak to si myslím, že je taky docela dobrý.
T: Protože jsme vždycky chtěli být kosmonauti, přišla s „the Kaulinauts“.
B: Ale mně se taky moc líbí „Senfkörner“, myslím, že „Senfkörner“ je taky roztomilé.
T: „Senfkörner“, my jsme měli také „Kaul-kids“, „Kaulquappen“ nebo dokonce „Kaulisteners“, protože jsme také spojeni s němčinou a angličtinou-.
B: Víš, co můžeme udělat? Můžeme udělat anketu na Instagramu a zjistit, co je podle lidí nejlepší. Dáme tam našich pět nejlepších a uvidíme, co je podle lidí nejlepší.
T: Myslím, že Top 5 je moc, řekněme Top 4-.
B: Top 3.
T: Dobře, top 3.
B: Uhm… tak uděláme malou anketu na účtu Kaulitzhills.podcast na Instagramu.
T: Přesně tak, na našem neoficiálním instagramovém účtu.
B: (smích) Jo.
T: Uděláme anketu.
B: Jo, uvidíme.
T: Jo, super, takže pro mě je to určitě „Kaulquappen“, „Kaummunity“ a-.
B: „Senfkörner“
T: – taky se mi líbila „Kaulinauten“.
B: Dobře „Kaulinauten“, dobře, tak to uděláme čtyři, protože „Senfkörner“ si taky myslím, že- uáá, už nemůžu mluvit (smích).
T: Ty jsi tak těsný, chlape.
B: „Senfkörner!“
T: „Senfkörner“, dobře, to je taky super. Kromě toho jsme od Sonji dostali ještě jednu zprávu: Jak se vypořádat s nenávistí v každodenním životě? Tak ona říká, že o nás hodně četla a že jí přijde neuvěřitelné, kolik se o nás píše nesmyslů, a myslí si, že je to stejně zábavné jako my, a jednou si nás vygooglila a říkala si něco jako: „To je tak šílené, co všechno se o vás píše v novinách, takový odpad, a zajímalo by ji, jak se s tou vší nenávistí vyrovnáváme, protože byla i na sociálních sítích a podívala se na Facebook, na Instagram a říkala, že od 8 do 80 let je na nás spousta lidí nenávistných, píšou se o nás velmi špatné věci a ona doufá, že je nebudeme číst (smích).
B: Kde?
T: Všude, na Instagramu a všude nebo na Facebooku, to říkala. A chtěla vědět, jak se vypořádáváme s nenávistí obecně…
B: No-
T: Protože chtěla vědět, jestli jsme někdy v běžném životě zažili situaci, že jsme šli jíst a byli jsme přistiženi v soukromí a jestli nás někdy opravdu napadli, víš? Jestli jsme někdy měli takovou situaci, a já můžu jenom říct: Ano, takových situací jsme měli docela dost…
B: Hmhm
T: Já ani nevím, kde začít. Ale co děláte, když jste konfrontováni s takovou situací?
B: Ano, dobře
T: A co udělá Bill? Bill se schovává za Toma!
B: Né, takže by musel být-
T: JISTĚ! Když jde do tuhého, když někdo hledá boj, tak je to Tom, kdo-, to už jsem říkal minule: Já mám takovou určitou auru „Nemluvte se mnou“ a pak, protože tam je tak-, tak jsem jednou měl situaci v … uhh… Düsseldorfu před hotelem. Dával jsem svého psa na zadní sedadlo auta a pak přišel nějaký chlap a řekl: „Ty a tvůj bratr jste ďáblovi zplozenci, měli byste se smažit v pekle, vy ďáblové!!!“ A pak řekl: „Vy gayové!“, víte? Byl to taky takovej homofob a taky říkal, že je to všechno hrozně špatný, co děláme, a že bychom se za to měli smažit v pekle, a přišel ke mně tak blízko – to bylo ještě před Coronou, díkybohu! – přišel tak blízko, že mi při řeči plivl do obličeje, a v tu chvíli jsem si pomyslel: „Dobře, to-“ Ty jsi tam nebyl, že ne? Byl jsem tam sám a v tu chvíli jsem si pomyslel: „Tohle se vyhrotí.“ Byl jsem tam soukromě, takže jsem s sebou neměl žádnou ochranku, a ten někdo mě prostě venku poznal a byl to nějaký magor, který byl proti tomu, abych byl jiný, víš? Byl to takový homofob, nenávistník k jinakosti a prostě netolerantní člověk, který chtěl vyvolat rvačku. Přišel a řekl, že se budeme smažit v pekle za všechno, co řekneme a za co se postavíme na veřejnosti. Přišel tak blízko, až jsem si pak řekl: „Dobře, teď se s ním musíš poprat. Jinak se z téhle situace nedostaneš.“ A tak jsem se rozhodl. A to byla jedna z těch situací, kdy vám někdy takoví lidé pomohou z těžké situace, kdy si říkáte: „Páni, on si to vážně dovolil!“ Ten druhý chlap byl tak agresivní, že jsem prostě sbalil psa do auta, zavřel kufr a pak se s ním chystal poprat, ale v tu chvíli se objevil poslíček, takový hodný chlapík, přiběhl a odvedl jeho pozornost a z dálky na něj zařval: „HEJHEJHEJ, POJĎTE SEM, CO CHCETE?!!, nechte hosty na pokoji… “ Víš? Nemusel to dělat, to nebyla nějaká hotelová ochranka nebo tak něco, to byl prostě chlapík, který vítá lidi před hotelem, a on se v tu chvíli vrhl do ohně, aby toho chlapa rozptýlil a pak si to s ním vyřídil místo se mnou, takže takhle jsem mohl nastoupit do auta a děkovat Bohu, protože v takové chvíli můžete jenom prohrát. Kdybych se s ním teď musel prát, druhý den by se řeklo: „Tom Kaulitz bije – netuším, jak se jmenuje -“, vylíčili by to, jako by to byl jen nějaký chudák, který chtěl autogram-.
B: Ano, samozřejmě.
T: -a Tom se z toho pak úplně zbláznil.
B: Jo, jasně.
T: V novinách by bylo napsáno: „Andreas P. z Düsseldorfu se chtěl jen vyfotit s Tomem, který se úplně vyděsil a-“, víš?
B: Samozřejmě! Cokoliv jiného by taky nebyl super titulek, jo, jasně.
T: A abych tomu předešel, tak mi pomohl ten chlápek z hotelu a to byla fakt skvělá situace, protože to bylo fakt-, takže takovou situaci můžeš řešit jedině fyzickou rvačkou. Já jsem v tu chvíli věděl, že já-, ten chlap se ke mně tak přiblížil a strčil do mě, a pak jsem věděl, že už nemám jinou možnost, že by mě ani nenechal nastoupit do auta, kdyby ten chlap z hotelu nezasáhl.
B: Takže…
T: A to byl jen jeden z mnoha příkladů!
B: Ano, přesně tak. Já si prostě myslím… no, já bych… už jsem to říkal: Mně je úplně jedno, co se píše na internetu, takže to, že někteří lidi píšou na nějakých chatech, mně to přijde spíš vtipný, já se můžu smát takovým věcem: „Bille, co se ti stalo? To ti to jídlo tak chutná nebo proč ses tak zakulatil?“ nebo „Tvoje tělo je z formy“ a podobně. To jsou věci, které mi připadají vtipné a odrážejí se ode mě, ale víte, mám sociální úzkost a jizvy z toho, jak jsme žili a jak jsme vyrůstali od patnácti let, a jasně, často se bojím, když jsem v davu, a taky se bojím vyjít na ulici sám, to dělám málokdy a vlastně jsem pořád s lidmi a většinou mám s sebou ochranku, takže už se toho bojím, určitě. Často mě někdo obtěžoval nebo často docházelo k situacím-, ale je to úplně jiné, když máte někoho s sebou, protože lidé vidí, že máte někoho s sebou a pak se vlastně nic neděje.
T: Chtěl jsem jen říct, že když jsem s tebou venku, tak tě obtěžují mnohem méně, než když jsi venku sám (Bill se směje).
B: Ne-
T: Ne, tak to prostě je.
B: Ale to je takový můj problém-, už jsem říkal, že když jsem v autě, tak dost často mačkám tlačítko zamykání, často se bojím, když jsem na veřejnosti a kde nemám s sebou ochranku, to jsou šrámy, které si neseme, jasně.
T: Ale taky musíš říct, že se to hodně zlepšilo. Když jsme byli mladší, což je vlastně šokující, bylo to mnohem horší!
B: Ano! Rozhodně!
T: Když jsme byli v pubertě, tak nás hodně obtěžovali na veřejnosti a nemohli jsme se vůbec sami pohybovat!
B: Ne, myslím, že ty věci, co se staly později, bych spočítala na prstech jedné ruky… ehm… vzpomínám si, že v Rusku byla situace, kdy někdo řekl, že mě stáhne z kůže zaživa a tak dále, a šel na letiště-…
T: Vlastně bychom mohli udělat celý extra pořad o příbězích, kdy jsme byli obtěžováni v soukromých situacích. Jasně, v práci se to děje pořád – ale děje se to i v soukromých situacích. Ale abychom se dostali k pozitivnímu zvratu, musím říct, že se to za ty roky zlepšilo.
B: To je pravda.
T: Čím je člověk starší, tím méně je obtěžován.
Co nevím, to mě nepálí
T: Jo, dneska mám pro tebe téma, které už znáš. Už jsem to avizoval, chci mluvit o jedné vesnici, milí lidé, je to: Hassloch!
B: (smích) Miluju Hassloch.
T: Hassloch je taková super vesnice v Německu a podívejte se-, tak se podívejte na ten název „Hassloch“, myslím, že už ten název je tak super! Jak si říkají lidé, kteří tam žijí? (směje se) Co bys jim řekl?
B: „Hasslöcher“ [doslova: něco jako „Hasslocherovi/Hasslochovi“].
T: „Hasslöcher“, že? (oba se smějí)
B: Ale teď musíte našim posluchačům vysvětlit, co-
T: Ano!
B: -co nevědí!
T: Poslyš, Hassloch je místo v Německu nedaleko Mannheimu a je to vlastně směs vesnice a města, proto je tak neuvěřitelně populární. Má 20 000 obyvatel a mají tam nesmírně výraznou infrastrukturu, takže spoustu nákupních zařízení a tak dále. A je také nesmírně populární pro „Gfk“, a pro ty, kteří to nevědí: Gfk“ je společnost pro spotřebitelský výzkum a je to nesmírně populární obec, protože je to směs města a vesnice a říká se jí „německá průměrná obec“, protože je to dokonalý mix vesnice a města, také co se týče věku a sociálních vrstev. To znamená, že má dokonalou průměrnou míru, kterou můžeš aplikovat na Německo obecně, a „Gfk“ – to je tak šílené, Bille! – dělá v Hasslochu nejrůznější průzkumy trhu. To znamená, že v Hasslochu existují produkty, které ve zbytku světa ještě neexistují! Nejrůznější firmy a značky tam zkoušejí své nové výrobky, takže si dělají průzkum trhu. Zkoušejí tam své nové značky, zkoušejí tam své nové výrobky. Třeba když jdete nakupovat do Edeky [supermarketu], dostanete tam věci, které ve zbytku Německa, a dokonce ani ve zbytku světa, ještě neexistují!
B: To je vlastně jako ve filmu budoucnosti! Jsou jako pokusní králíci!
T: BILLE, TO JE TAK ÚŽASNÉ, to je tak…
B: ALE PROČ TEDA NIKDY NEJSME V HASLOCHU?! Tak tam chci taky!!!
T: To je to, co jsem chtěl říct, my jsme všichni šťastní z Playstationu 5, v Hasslochu už mají Playstation 10. To je to, co jsem chtěl říct.
B: Už mají iPhone 20 (oba se smějí).
T: Víš, jak to myslím? Ano, my se tady radujeme z nového iPhonu a oni už mají iPhone 35-.
B: Oni už se asi umí přenést a už to zkoušejí!
T: Asi jo!
B: Úžasné.
T: Nejspíš už se přenášejí z místa na místo a říkají si: „Aha… “ Tak to je fakt.
B: Ale já si myslím, že je to tak super, že to nikdo neví. A taky chci…
T: Bille, Bille, podívej! To bude ještě šílenější! Obyvatelé mají plastovou kartičku, se kterou chodí nakupovat, protože chtějí vědět, co lidi kupují, co se jim líbí, co si myslí, že je cool, to znamená, že všichni mají tu malou kartičku, se kterou se všude odhlašují. A netestují tam jenom výrobky, a to je pro naše „Senfkörnery“ – dneska jim budu říkat jenom „Senfkörner“ – docela zajímavé, protože také měří podíl publika v Hasslochu! Takže kdykoli se řekne: „Skvělé, Queen of Drags nebo Deutschland sucht den Superstar [německá verze Superstar] nebo co já vím co ještě – mají takovou a takovou sledovanost, tak je to jen extrapolace – počkat! – 5 000 jednotek! To jsou prostě měření „Gfk“. A to se pak extrapoluje. Chci říct, představte si, že v Německu mají 5 000 těchto krabiček a pak extrapolují podíl sledovanosti…
B: – na miliony.
T: -na miliony. Jinými slovy, když se řekne „DSDS má dnes 5,21 milionu sledovanosti“, tak je to jen extrapolace 5 000 zařízení.
B: To je tak úžasné.
T: A super je, Bille, že právě proto je Hassloch tou nejvlivnější vesnicí na světě, protože Hassloch – se svými 20 000 obyvateli – vlastní 3000 těchto krabiček!!! (smích)
B: Prosím?! To znamená, že bychom teď mohli propašovat fanoušky do Hasslochu-
T: Hej, Bille, musíme mít koncert- počkej! – musíme hrát a) koncert v Hasslochu, protože potřebujeme, aby byl celý Hassloch na naší straně, a musíme-, chci říct, že je to prostě centrum světa!!!!
B: Myslím, že bychom měli všem v Hasslochu poslat lístek na náš koncert, a až budeme dělat novou televizní show, tak-
T: -tak si to všichni musí naladit-
B: Uděláme v Hasslochu diváckou párty!!! a pak můžeme dosáhnout sledovanosti 60 milionů!
T: Ano, a „Hasslöcher“ musí také poslouchat náš podcast.
B: Myslím, že pro podcasty existují i jiné měřící nástroje.
T: Nevím, kdo ví!
B: Ale ano, úžasné.
T: Podívej, představ si – brzy dostaneš svůj pořad na ProSieben-.
B: Ano.
T: Představ si, že bychom dokázali přimět „Hasslöchery“, aby si naladili tvůj pořad, pak bys měl sledovanost ve-
B: DOBŘE, POČKEJ: Milí „Hasslöcheři“, prosím, 8. října bude můj pořad na ProSieben [televizní stanice], prosím, nalaďte si ho – všichni!
T: Všichni bychom byli moc rádi a bude tam i dárkový poukaz v hodnotě 10 € (oba se smějí).
B: Ale pak uvidíte, co je to za blbost ten podíl na sledovanosti. To znamená, že když někdo řekne „To je propadák“ nebo „To je hit“, tak to nic neznamená.
T: Nic to neznamená, protože tam není internet-, takže se na to nikdo potom nedívá online-, takže podíl na sledovanosti je vlastně jenom o tom „Kdo má připojené tohle kabelové zařízení?“ a pak to změří na těch svých 5000 krabičkách a extrapolují to na miliony v Německu.
B: To je tak staromódní! Super je, že mi jednou někdo řekl, že si taky můžou vybrat, jestli si zapnou krabičku, nebo ji nechají vypnutou, takže by taky mohli říct třeba: „Aha, já se dneska tajně dívám na Billův nový seriál, protože si myslím, že je skvělý a úplně mě zajímá“, ale zároveň si můžou říct „ale já chci, aby měl špatnou sledovanost, to znamená, že krabičku nezapnu“.
T: Ano.
B: To je tak… (smích).
T: To je samozřejmě taky super. Představte si, že všichni „Hasslöcherové“ říkají: „Víte co? Budeme se dívat na Billův pořad, ale nebudeme říkat, že to děláme!“ A taky to říkají.
B: (smích). Ano. Ale není to hloupost! Oni opravdu dělají politiku!
T: Ano, Bille, to je ta vesnice politiky! Ta vládne celému světu a já bych řekl, že se musíme přestěhovat do Hasslochu!
B: Ano! Otevřeme si tam hotel.
T: Já si tam pořídím panství!
B: Myslím, že bychom si tam měli otevřít Tokio hotel (oba se smějí).
T: Ale hele, není to úžasný?!
B: Rozhodně!
T: Já si myslím, že je to úžasný. Co je to za vesnici?! To je super!
B: Pojedeme na dovolenou do Hasslochu.
T: Jo, možná je to tam taky moc hezké. Rozhodně.
B: Samozřejmě, Tome, mám ještě jednu fakt super otázku. Právě mě to napadlo (smích), ale máš pro mě ještě jednu trapnou otázku?
T: Ano, mám, ale na jednu už jsi odpověděl před několika minutami.
B: Ne, ale to nebylo trapné!
T: Ano, nebylo to trapné, to je právě ono.
B: Ta nebyla tak dobrá, kdepak, ještě jsi tu hru nepochopil, protože jsi…
T: Já tu hru chápu, ano, chápu! Chápu ji, jen je těžké vymyslet dobrou otázku!
B: Dovol mi, abych ti položil svou otázku, která je podle mě fakt super!
T: Dobře, já mám taky otázku a doufám, že nemáme stejnou otázku!
B: Vlastně jsem ji ukradl jedné ženě, která to dneska dělala se mnou, proto. Když se tě někdo zeptá jako (zalapá po dechu), jako že se na tebe podívá a řekne: „Jsi to opravdu ty?“. (oba se smějí) NENÍ TO TRAPNÉ?! Představ si, Tome, že se na tebe podívám a řeknu: „Jsi to opravdu ty?“ A co mi pak řekneš?
T: Nebo…
B: NE NE!!!! CO ŘEKNEŠ POTOM?!!!
T: Já bych pak řekl: „Ne“-
B: (směje se) Ale „Ne“ jako odpověď je taky trapné!
T: Jo, ale já bych řekla „Co? Promiňte? Já nevím, co chcete.“
B: Né, ale pak to řekne znovu: „Jsi to opravdu ty? Jsi to ty?“
T: Pak bych řekl: „O kom to mluvíš? O Bradu Pittovi? Ne, to nejsem já.“ (směje se)
B: No jo, ale ty bys z toho udělal vtip, dobře. Protože na tuhle otázku prostě neexistuje žádná cool odpověď! Dneska se to stalo znovu: Sedí vedle mě v letadle, pak se podívá…
T: Ne, ale ještě horší je, když tě osloví tvým jménem, protože jinak můžeš ještě říct něco jako: „Hm? Já nevím, koho myslíš, promiň.“ A pak si řekneš: „Aha.
B: Ale to by byl taky nesmysl říct „Hm? Koho?“.
T: Super by bylo, kdyby řekla: „Bill Kaulitz? Vy jste Bill Kaulitz? Jsi to opravdu ty?“
B: Ano, přesně tak, jsou různé varianty. Je ta varianta, kdy se řekne „Jsi to opravdu ty?“ a pak jsou ty, které řeknou „Nejsi ty Bill Kaulitz?“ … a co pak na tuto otázku odpovíte? „Nejste vy Bill Kaulitz?“ – „Ano?“, a to nesměle (smích) nebo jakoby zlomyslně.
T: Pak řekneš něco jako „Huhh? Myslím, že je úplně na hovno! Ne! Huhh? Bill Kaulitz? Kdo to vůbec je?!“
B: To je to, co říkám, neexistuje. prostě. žádná. super. odpověď.
T: Dobře. Jaká je tvoje erotogenní zóna? [ticho]… Hmm… … ooooh, to je trapná otázka!
B: Ne, jen přemýšlím.
T: Erogenní zóna je taky trapná otázka (smích).
B: Ušní lalůček. Nebo uši obecně.
T: To je trapná otázka.
B: Já si myslím, že to vůbec není trapná otázka.
T: Dobře, ale promiň! Ušní lalůčky?! Jsi snad hloupý?
B: UŠNÍ LALŮČKY!
T: Chci tě vidět, až budeš v rozhovoru s Frau Keludowigovou na RTL a ona se tě zeptá: „Jaká je tvoje erotogenní zóna?“ a ty řekneš: „Ušní lalůčky!!!“. (oba se smějí)
B: Já bych řekl „ušní!“
T: Tak to bys byl za vtipálka národa, vole!
B: Když mi někdo olízne celé ucho, tak si myslím, že je to úžasné (smích).
T: Eeeeww, upřímně?!
B: Jednou mi to někdo udělal a já to do té doby nevěděl, ale strčil si do pusy celé moje ucho a mně to přišlo úplně sexy, nesmírně mě to…
T: Jo dobře, ale hlavně s TEBOU, který se sprchuje tak zřídka? No…
B: To bylo tak jasný, že to řekneš ještě jednou, jo. Oooh… nuda, Tome! (Tom se směje) Myslím, že nemáš tak dobré otázky jako já. Já jsem mnohem lepší.
T: Promiň! Erogenní zóna je trapná sama o sobě-
B: Ale hloupost, nechovej se jako malé dítě. Moje otázky jsou mnohem lepší, protože jsou tak-… Tedy „Jsi to opravdu ty?“ je prostě skvělá otázka, protože ta otázka sama o sobě je tak hloupá, protože když tě někdo pozná a zeptá se „Jsi to opravdu ty?“, tak co na to chceš odpovědět?
T: „Jo, jasně, samozřejmě.“
B: Tome, už mám další úžasnou otázku na příští týden (chichotá se).
T: (směje se)
B: TOME, TO BUDE TAK ÚŽASNÉ, moc se na to těším, protože konečně odhalíme náš příběh o pornoparty – no, ne tak docela „odhalíme“
T: Přesně tak, něco odhalíme, ale taky-, takže se můžete těšit-, tak nevím, jestli se můžete těšit, protože to ještě není pevně dané, ale doufám, že to vyjde příští týden.
B: Doufám, že to vyjde!
T: Ta ženská je blondýna-
B: Neřekneme to jméno? Ano, řekneme!
T: Ne, ještě ne. Má světlé, dlouhé vlasy-
B: A je to slavná pornohvězda! S Tomem jsme šli na ilegální pornoparty, když jsme byli nezletilí, byl z toho tenkrát obrovský skandál a všichni říkali: „Bože, Tokio Hotel, nezletilí, pornoparty“ a tak dále a co jsme tam ještě dělali ilegálně, chci se JÍ pak zeptat, jestli si na naši návštěvu vlastně ještě pamatuje.
T: Úplně si to pamatuju dodnes.
B: Já si z toho pamatuju úplně všechno! Všechno, všechno, všechno! Mám na ni tolik otázek a doufám, že tu bude příští týden! Takže vlastně částečně řekla ano A taky letím zpátky do LA, letím zpátky za tebou… a za mým malým Stitchem, kterému se tolik stýská po tatínkovi.
T: Jo, a taky je jediný. (směje se)
B: Jo, příští týden budeme spolu a pak…
T: Těšíme se na to-
B: – doufám, že budeme mít našeho hosta tady v podcastu a-
T: To by bylo skvělé! A jinak byste nás určitě měli sledovat-
B: POČKEJ, TOME! Co zařadíte do playlistu Kaulhitz tento týden?
T: No přece Kaulhitz! Mám tam Tame Impala s písničkou „Borderline“, což je dost úžasná písnička.
B: Dobře. Napadlo mě, že bych tam pro tu příležitost dal Britney Spears s „Piece of Me“, a pak mě napadlo, že bych tam měl dát i písničku, která není tak komerční, a sice Kid Francescoli, myslím, že se tak jmenují, a doufám, že to vyslovuju správně, s „Come Online“.
T: A mohli bychom z toho udělat vtip, když už jsme o tom mluvili: Torch s naší oblíbenou písní „Wir waren mal Stars“ [doslova: Bývali jsme hvězdy]. To taky nějak sedí.
B: Super. Jinak se, Tome, těším, brzy se vrátím. Budu tam příští týden a lidi, sledujte nás, sdílejte náš podcast, také velmi důležité: můžete nám psát všechna svá témata, o čem chcete mluvit, na „hey@kaulitzhills.com“ a také na Instagramu a těším se do LA. Tome-
T: jenom miluj, nenáviď.
B&T: Byebyebyebye, ciao ciao ciao.
