Kaulitz podcast – epizoda 8

Translation of the podcast Kaulitzhills – Episode #8 „Promis quälen“ 20. 10. 2021
Translated by @Like_a_Color and @Cammi

Poznámka: Na konci podcastu najdete referenční odkazy na témata, o kterých se mluví, protože si myslím, že pro neněmce je docela důležité vědět, o čem se mluví/směje. Není to nic špatného, spíš vtipného.

T: Ahoj, piráte snů.
B: Ahoj, „Mäuserich (myší sameček)?
T: No?
B: „Mäuserich“ je roztomilý, že?
T: Ano.
B: Nemyslíš, že „Mäuserich“ je roztomilý? Myslím, že když si člověk představí myš, hned se mu vybaví malé, měkké myší bříško. (směje se)
T: Můj pes.
B: Ano, ten je také myš.
T: Taky si myslím, že tohle plemeno je roztomilé. Německý krátkosrstý ohař, patří také k pointerům, k pointrům. K ohařům nebo také k výmarským ohařům, vizslám…
B: Ano, jsou roztomilí…
T: A jsou to myši. Prostě vypadají jako velké myši.
B: Ale já si myslím, že myši jsou roztomilé. Možná je to tím, že jsme jako děti vždycky poslouchali Janosche…
T: Ty jsi blázen. Že mi to říkáš až teď. Bille.
B: Proč?
T: Protože jsem ti to dneska chtěl říct, proč…
B: To přece nemůže být pravda, ne?
T: Chtěl jsem se s tebou dnes zamyslet nad tím: proč vždycky říkáme „myš/myši“. Protože jsme tenkrát slyšeli šerifa myši: Jippi Brown.
B: Jippi Brown. „Doing- diggi-diggi-doing“ (Tom se k němu přidá a zpívá).
T: Pak přišel refrén:
B: „Divoký západ, to je divoký…
B &T:… Jippi Brown…
B:… House more bau’n. Doing- diggi..“ (Přestane zpívat)
T: Tak Bille, měli jsme takovou Twin chvilku! Já nekecám.
B: Vážně?
T:… chtěl jsem ti dát tohle…
B: Hele, tohle mám na lístečku.
T: Já taky. Je to tady napsané!
B: (směje se) To snad nemyslíš vážně.
T: Ano. Teď to nevidím, myslím, že o něco později jsem to chtěl vytáhnout.
B: Podívej, mám to tady nahoře. Právě jsem si to napsal na tenhle kousek papíru.
T: To je šílené.
B: Chtěl jsem s tebou probrat, proč se nám líbí „Mausefell“, „Mäuserich“ a tak dále.
T: Je to kvůli Jippi Brownovi, to by mohlo být ono. Ano.
B: Jippi Brown
T: Mimochodem, můžu ho všem doporučit. Jippi Brown, ten myší šerif měl pro mě tenkrát taky jisté nebezpečí, že jo?
B: Ano, byl to také kovboj. Vždycky přišel a všude měl díry v kožichu. Protože už nějak projížděl divokým západem… pořád vyprávěl ty svoje příběhy. A všechny ostatní myši ho vždycky nadšeně poslouchaly a říkaly: „Ohh!“
T: „Páni!“
B: To bylo moc milé. A co se nám taky líbilo, bylo „Bernhard a Bianca – v obchodních domech“. Taky myši! Vidíš? Ano, máme myší tik (oba se smějí).

Co budeme dneska pít?
T: Dneska mě napadlo, že bychom si měli prostě (udělat) „Radlera“. Dobrý domácí Radler, protože…
B: Ach, já mám opravdu žízeň!
T: Protože Radler je… především: „mám žízeň“. Proč máš žízeň? Kvůli té pizze?
B: Měl jsem pizzu. Obrovskou pizzu.
T: To je hezké proti žízni a Radler je také takový nápoj, který je vždycky dobrý. Včera jsme byli na Rolling Stones. A to je taky kapela, která se nějak „vždycky hodí“. A pak mě napadlo: můžeme mít taky pití, které se prostě vždycky hodí. Radlera si můžete dát, když je vám špatně, když se cítíte špatně, když máte dobrou náladu. Radlera si můžete dát vždycky.
B: Já si můžu dát Radlera k snídani.
T: Ano, to bys neměl, ale šlo by to.
B: Aha, to si ještě musíme říct: dneska už mimochodem sedíme spolu, protože jsme si s Tomem dneska už udělali „tryskáč“ (s autem). A „jeli do studia“. Já jsem dneska musel Toma vyzvednout doma, protože on tam nechal auto po koncertě. A teď jsem ho musel vyzvednout já a pak jsme jeli společně sem. A proto už tady sedíme a dneska jsme spolu teprve začali.
T: Jak se dělá skvělý „Radler“?
B: No, my máme s Tomem obrovský, skvělý, německý… to je pivní hrnek?
T: To je tady ten správný bavorský pivní hrnek.
B: Jsou skvělé. Že máš nějaký takový doma, každopádně.
T: Jo, pff. Samozřejmě jako fanoušek Bayernu Mnichov.
B: Můžeš mi dát otvírák? A teď tam nalijeme dvě piva? Německé pivo?
T: Ano.
B: Takhle?
T: Speciálně dovezené. Přesně tak. Jsou v něm dvě velká piva a pak ho smícháš s limonádou. Což mi přijde docela vtipné, protože limonáda není zas tak moc německá, že?
B: Já myslel, že se do ní dává Sprite.
T: No, ne, původní recept je limonáda. Ale limonáda je vlastně americká záležitost, ne?
B: Tak se to říká: 60 % piva, 40 % limonády. Máme teď dost limonády?
T: Ano, přinesl jsem tři. (Nalévá si pivo do hrnku) Woah mňam.
B: Woah, to má takovou pěknou pěnu. To vypadá perfektně. Podívej se na to.
T: Ano.
B: (směje se)
T: Opravdu tlustý „Radler“. A víš, co bych si k němu dal teď?
B: Preclík nebo bavorskou telecí klobásu.
T: Preclík nebo bavorskou telecí klobásu. Nebo dokonce Kaiserschmarrn jako dezert.
B: Mňam!
T: AHA!
B: Aha, co bych si taky dal, jsou tyhle skvělé… jak že se jmenují? Käsespätzle! (speciální druh těstovin se sýrem)
T: Woah, sýrové „Spätzle“ by byly skvělé.
B: Se smaženou cibulkou.
T: Se smaženou cibulí, ano.
B: Mňam! Na zdraví.
T: Na zdraví.

INTRO

B: Proč se směješ? Mmhh… Já nevím…
T: Řekl bych, že je tam moc limonády.
B: Jo… Možná je to ta špatná.
T: Je to americká. Zdá se, že je moc sladká.
B: Já myslím, že je moc sladká! Spíš by to chtělo Sprite.
T: Ne, originál obsahuje limonádu!
B: Na Spritu je dobré, že je sycený! Mně na něm opravdu chybí kyselina uhličitá! Nemyslíš?
T: Jo…
B: To by bylo tak skvělé, kdyby byl opravdu perlivý!
T: V lednici je ještě jedno pivo! Neměli bychom tam dát víc piva?
B: Ne, to je v pohodě! Dá se to pít, ale není to tak lahodné! Není to tak úžasné, jak jsem si představoval.
T: To je právě ono: v Německu chutná mnohem lépe.
B: Sakra, to je špatné znamení pro tenhle díl? Ne, že ne?
T: Ne!
B: (povzdechne si) Někdy na takové věci věřím.
T: Nesmysl, ne!
B: Je to první pití, které nám tolik nechutná, Tome.
T: Ano, protože je to vlastně německá záležitost. V Německu nebo v Rakousku chutná mnohem lépe.
B: Na pivním stole (= nábytek před Biergarten, venkovní hospodou; obvykle otevřenou v létě).
T: Ano!
B: Když svítí slunce!
T: Jet na pěkný výlet a pak na chatu… To musíme udělat! Kam pojedeme?
B: Do Rakouska!
T: Jednou jsme takový výlet podnikli!
B: V Rakousku? Bylo to v Rakousku?
T: Vzpomínám si kde! V Oberstaufenu!
B: To už zní úžasně: Oberstaufen!
T: Oberstaufen! To byl taky skvělý hotel.
B: Jo, jasně!
T: Můžete jít na pěkný výlet a pak si dát Käsespätzle v pěkné chatě, kam se nikdo nedostane. Nejdřív pěkně na túru tam, kam dorazíte hladoví! Skvělé… A to v zimě! Úžasné! Super pěkné!
B: Tome, tento týden je toho hodně, o čem bychom si měli povídat, a řekl bych, že začneme hned. Jdeme na to!

Senf aus Hollywood

B: Samozřejmě si musíme promluvit o nové Adele. Všude jsem měl pravdu s třicítkou: Je to její nové album!
T: No a?
B: Není to skvělý marketing? Líbí se mi, že to dělá takhle!
T: To je ta nejlepší věc na světě! TO a bylo by úžasný, kdyby nad každým městem nechala přeletět vzducholoď.
B: My jsme to chtěli udělat! To jsme jí neměli říkat! Měla by s tím přijít sama.
T: Ona náš podcast nebude poslouchat nikdy. S tím si nedělej starosti.
(oba se smějí)
B: Ale ta písnička je tak krásná!
T: Nejspíš ji posloucháš v nepřetržité smyčce, že?
B: Ve smyčce, jasně! Vydali ji včera a od té doby ji poslouchám už… já nevím…
T: Je to úžasné! Víš, co si myslím, že je hezké? Dělá přesně to, co se od ní očekává!
B: Víš… cítím to.
T: Zase ta věc se zlomeným srdcem…
B: Často mi to leze na nervy, a myslím si, že podle sebe – často jsme o tom mluvili – jako Avril Lavigne, která… Kolik jí je teď let…? Půlka čtyřicítky, stojí tam oblečená jako osmnáctiletá skejťačka s kravatou a růžovými vlasy… Neberu jí to.
T: Už to není autentické.
B: Není to autentické, že jo!
T: No, ale Adele byla vždycky hrozně vyspělá, a proto je jednodušší zůstat na téhle cestě.
B: Jo, ale často mi to fakt leze na nervy, protože si říkám: „Fuj, já miluju změny!“ Adele je prostě taková. Proto se neustále měníme. Nesnáším stagnaci. Ale u Adele opravdu prožívám chvíle, kdy fanoušci, podobně jako ostatní u nás, říkají (posměšným tónem): „Áááá, kéž by dělali pořád stejnou hudbu jako dřív…“ A já si říkám: „To je fakt skvělý. Víš? Když říkají: „Kéž bys udělala další Humanoid album.“ Tak to se mi líbí. Kde si myslím, že…
T: Mohli bychom!
B: Jo, mohli bychom, ale je to už 18 let!
T: Už nás to tolik nebaví. Autentičtí jste, když děláte přesně to, co vás opravdu baví!
B: Vždycky se ptám sám sebe, jestli bych takovou hudbu pustil. Jestli si ji nepustím…
T: Ukázal bych to svým kamarádům?
B: Správně!
T: To je nejlepší. Nedokážu si to představit třeba s Katy Perry.
B: Já taky ne!
T: Nedovedu si představit, kdyby měla novou písničku… Další dětinská sračka… Promiň… Vždycky jsem na ni hrozně naštvaný. Fakt ji nemám rád. Pak… je v autě s kamarády, ne? Všichni jsou ve stejném věku jako my… kolem třicítky, třicátníci… a ona: „Poslouchej, mám novou úžasnou písničku!“
B: „Pojďme si zapumpovat moji novou písničku!“ (směje se)
T: Víš, a všichni jako (špatně zpívá) „Já jsem tygr!“ a všichni si myslí: „No…“
B: Jo…
T: Je to trochu blbý, ne?
B: To samé s Avril Lavigne, ale stejně… S Adele… Musím říct, že jsem opravdový fanoušek, hardcore fanoušek, a přál jsem si: „Snad neudělá žádnou blbost…“ A ona pak přijde s klavírní baladou, přesně takovou, jakou jsem si jako hardcore fanoušek přál, kde je slyšet ta bolest, jak si večer sedáte, brečíte a utápíte se v tom největším zlomeným srdci. Víš, co tím myslím?
T: To se ti fakt líbí, ne?
B: Ano!
T: Ty jsi ten typ, co když je ti smutno, tak se strhneš ještě smutnější písničkou…
B: Ano!
T: Pak se pořádně opiješ a…
B:… a utápím se ve vlastní bolesti!
T: A utápět se v sebelítosti.
B: To rozhodně dělám! Musím hodně trpět, abych to ze sebe dostal, víš. A pak s tím skončím. Jakmile to opravdu cítím a myslím si, že to sotva přežiju…
T: Ve smutku.
B: Úplně ve smutku a já to poslouchám, pak to opravdu potřebuju…
T: To jsme udělali v jedné písničce, kterou jsme právě napsali na album… To už hodně pomáhá, ne?
B: Úplně!
T: Zní to super lacině, když to zpracuješ v písničce. Ale Adele to taky dělá jako terapii, ne?
B: Určitě. Když to ze sebe vypíšu a dáme to do písničky, tak je to pro mě taky pryč a hotovo.
T: Jo…
B: Já jsem taky takový, že když je to hotové, tak je to pro mě hotové. Pro mě taky žádný… Pro mě nikdy žádný milostný comeback nebyl. Prostě jsem skončil!
T: Udělali jsme opravdu krásnou baladu. Myslím, že je to nejkrásnější balada, jakou jsme za poslední dobu udělali. Ještě není vydaná.
B: Co si myslíš o včerejším vystoupení Rolling Stones? Byli jsme tam všichni společně. Musíme říct, že když jsi na koncertě Rolling Stones, vždycky je to jako: „Panebože, kdy jste je viděli naposledy? Co? Vy jste je nikdy neviděli?! (s Tomem) OH MY GOOOD! Myslím tím, že to bude ama… Myslím tím…“
T: „Oooh Woow!“
B: „Jsou to Rolling Stones!“ A já si vždycky říkám: „Uklidni se!“ Já vím, že Stouni jsou skvělí a legendární, to víme! Ale tohle mluvení před…
T: Chci říct, že se to stalo trendem v LA, že se tam chodí. Když jste viděli publikum…
B: To je tak nekorektní!
T: Lístky stály… Já nevím… Co jsme za to platili? 580 € za lístek?
B: Vážně?
T: Jo.
B: Ugh…
T: Myslím dolarů… To je LA! Jo, stojíme vepředu a platíme 500 dolarů za lístek. To je všechno.
B: Je to jenom na to, abyste tam šli, ale když už tam konečně jste, tak to nikoho nezajímá.
B&T: Nikdo netančil!
T: Všiml sis toho?
B: TOME! Říkal jsem ti: Otoč se a podívej se na publikum! Představ si, že jsme na jevišti a naše publikum by bylo takové! Vypnul bych mikrofon nebo ho dal stranou a zeptal bych se…“
T: Zeptal bych se, jestli je něco špatně se zvukem.
B: „Je něco v nepořádku?!“ To je…
T: To by mi dělalo starosti.
B: Atmosféra byla taková blbá, ale na druhou stranu musím uznat… Teda, jsou legendární, ale že bych měl husí kůži? Měl jsem záblesky? Vyrazilo mi to dech?
T: Ne!
B: Když jsem na koncertě, a to je něco, co na sobě vyžaduji… Když nemůžu lidem na pódiu způsobit husí kůži, na které se nadřu, protože je pro mě tak důležitá, tak…
T: Musím říct, že to se ti taky nikdy nepodaří.
(Oba se smějí)
T: Takže…
B: To by mohlo být!
T: Jo.
B: Chci říct, že pro některé…
T: Třeba tam byl někdo, komu naskočila husí kůže, to si musíš představit…
B: Zarytí fanoušci!
T: Možná se našli fanoušci, kteří s nimi vyrůstali, Bille. Jsou lidé, kteří si tu či onu píseň spojují s velmi silnými emocemi nebo velmi hlubokou bolestí ve svém životě, když tu píseň slyšeli.
B: Samozřejmě…
T: Když jsi měl svého prvního kluka, když sis postavil nábytek ve svém prvním bytě a tak dále… a pak posloucháš TUTO písničku…
B: Samozřejmě, že jsou
T: A pak ji hrají naživo a pak mají husí kůži. V každém případě jsou Stouni legendární kapela, ale my jsme s jejich hudbou nevyrůstali.
B: Nemám k nim žádný citový vztah.
T: Přesně tak, a myslím, že to může být ten důvod. Oni JSOU legendární…
B: To jsem nechtěl popřít!
T: Je úžasné, že stále vystupují.
B: Taky musím říct, že je úžasné a tak nějak roztomilé, že se pořád tak baví.
T: Dělají si groovy a jamují.
B: Jak se na sebe usmívají. To je tak roztomilé, jak se k sobě chovají.
T: V tu chvíli jsem si říkal, že to možná budeme dělat taky tak dlouho.
B: Já si to myslím taky.
T: Vážně?
B: Ano!
T: Gustav, až bude opravdu starý a bude bubnovat vzadu. Pak jdu k němu na zem a trochu kroutím hlavou, jako… hup…
B: A Georg je ještě trochu pozadu… (směje se).
T: Že jo? To dělám fakt rád! Jaký je pro tebe další twins moment? Co jsme ještě dělali? Právě jsme měli jeden takový moment… Tomu nikdo neuvěří.
B: Myší šerif…
T: Myší šerif – to je bláznivý. Je to příběh z dětství, o kterém jsme nikdy předtím nemluvili.
B: Napsal jsem si to na papír!
T: Já taky!
B: Nechtěl jsem to zapomenout.
T: Já taky! Já taky! Chtěl jsem s tebou filozofovat, proč vždycky říkáme „Mäuse“. Máš ještě nějaký další dvojsmyslný moment?
B: No… Sníme stejně, ale to už jsme si řekli.
T: Dokončování vět.
B: Dokončovací věty (ann. Cammi: neustále se opakují, jak jsme si všimli při překladu podcastu). Vždycky je pro nás těžké to nedělat. Někdy o sebe zakopáváme. Cítíme, když se ten druhý necítí v pořádku. Cítil jsi to, než jsem měl autonehodu. Vzpomínáš si na to? Tehdy jsi mi volal…
T: To bylo… Řekni to!
B: No, zrovna jsem si pořídil úplně nové auto a řidičák jsem měl docela krátce. Úplně jsem si pořídil auto jen tak na parádu.
T: No…
B: To bylo! S vyšívanými sedadly… všechno, co se ti líbilo, když ti bylo osmnáct. A…
T: Pořád máš přede dveřmi výstavní auto, jako by ti bylo 18 (smích).
B: Bylo to takové rozlehlé a na auto se semišovým stropem jsem musel čekat opravdu dlouho… a první jízda…
T: Semišové stropy miluju dodnes.
B: No jo, to je pěkný! Byli jsme na předávání evropských hudebních cen MTV a měli jsme tam předvést naši novou písničku…
T: V Berlíně, že jo?
B: V Berlíně a měli bychom tam předvést naši novou písničku. Taky jsme byli nominovaní. Přijel jsi tam v tom svém nadupaném autě, v závodním autě. Já jsem říkal, že se musím ještě trochu sbalit, a chtěli jsme jet každý sám v našich zbrusu nových autech.
T: Byl začátek zimy.
B: Byl začátek zimy… Odjel jsi a znovu jsi mi zavolal a řekl: „Prosím tě, jeď opatrně! Venku to úplně klouže!“ A já na to: „Dobře, Tome, co po mně teď chceš?“ Protože jsem si myslel, že bys mě neměl takhle otravovat. Byl jsem tak vystresovaný, když jsem si dával dohromady věci. Jinak bys mi nikdy nezavolal!
T: Byl to ukázkový telefonát, který… Byl to takový ten typ telefonátu, kdy si říkáš: „Co se děje? Samozřejmě, že jedu opatrně!“ A pak jsem si říkal, že je to tak.
B: Přesně tak!
T: Nebral jsi to vážně! Opravdu jsem se bál. Přijel jsem do Berlína a hned jsem si říkal, že mu musím zavolat.
B: Ale teď…
T: Jenom proto, abys to řekl! Jen proto, abych ti řekl, že si musíš dávat pozor!
B: Musíme říct, že v té době nás pořád sledovalo hodně aut. Bylo to opravdu… Opravdu jsme museli šlapat na plyn, abychom se zbavili fotografů a fanoušků. Bylo to… Jak to říct? Byl to opravdový hon na čarodějnice. Kdykoli jsme jeli, sledovalo nás asi deset aut. Tak jsem šlápl na plyn a jel jsem 230 km/h. Trochu mrholilo a sněžilo, ale ležel sníh. Byly dvě hodiny ráno a na dálnici bylo prázdno, proto jsem jel tak rychle. A pak přišel ten moment, kdy se snažíte předjet dodávku… je tam ten moment, kdy ubíráte rychlost, díváte se za sebe, jestli nemění pruh, a pak zase přidáváte plyn… a pak v poslední vteřině měnil pruh bez jakéhokoli znamení a já nemohl dělat nic jiného než točit volantem a samozřejmě jsem dostal smyk na celé čáře a několikrát se otočil, doleva, doprava do svodidel, jako… Dufdufdufdufduf
T: S rychlostí 230 km/h…
B: Pak jsem stál v příkopu, kapota odletěla, všechno bylo zničené…
T: Auto bylo k nepoznání.
B: Ano.
T: Pak mi zavolali. To už jsem byl v Berlíně, měl jsem skvělou masáž… Zní to jako takové klišé, ale tak to bylo (oba se smějí).
B: To ano!
T: Ale v té době jsem měl nějaké problémy s rukou. Měl jsem křeče v ruce z toho, jak jsem pořád hrál na kytaru a jezdil na turné, vzpomínáš?
B: Pamatuju.
T: Takže jsem si těsně před EMA nechal udělat masáž. Ležel jsem na lehátku a pak mi zazvonil telefon. Mohl to být kdokoli. Mohl to být náš management, kdokoli na světě, ale já jsem v té vteřině věděl, že musím vstát, a věděl jsem, že jde o tebe. Myslel jsem, že to budeš ty, ale v tu chvíli to byla naše asistentka, která mi řekla: „Nevyšiluj, ale Bill měl právě vážnou dopravní nehodu.
B: To už jsi věděl.
T: Já to věděl! Já to věděl!
B: Bylo to šílené. Naštěstí se nic nestalo, ale já jsem pak několik let neřídil. Byl jsem příliš vyděšený.
T: Podle mého názoru bys neměl řídit vůbec!
B: (směje se) Nesmysl!
T: Ne kvůli tobě, spíš kvůli jiným lidem! (směje se)
B: Nesmysl, ale to byl twins moment!
T: Rozhodně! Když už mluvíme o řízení: Jste proti omezení rychlosti v Německu? Dobrá otázka, protože to byla jedna z velkých otázek při volbách.
B: Je to těžké, protože na jedné straně je zábava jezdit tak rychle, ale na druhé straně čím je člověk starší, tím víc chápe, jak je to nebezpečné.
T: Stejně tak pro ostatní.
B: Nemůžeš žít svůj život šťastně až do smrti, když někoho jiného ohrozíš, případně mu vážně ublížíš nebo ho dokonce zabiješ, představ si to.
T: Ale 120 km/h je často příliš pomalá rychlost. Zvlášť v noci… Vzpomínám si, jak jsem naposledy…
B: 180 km/h!
T: Představ si, že jsi v Magdeburgu a chceš se ve dvě ráno vrátit do Berlína. Jste na cestě asi 3 hodiny, když jedete pouze rychlostí 120 km/h.
B: Zvlášť když je silnice prázdná.
T: Prázdná a nikdo tam nejede.
B: Možná si to můžeš zkrátit, víš?
T: To je v pořádku. V určitou dobu…
B: V určitou dobu se jede rychleji.
T: Aby se pak ten limit zrušil.
B: Nemohlo by to být tím, že v té limonádě jsou kousky? Máš je také?
T: Mohlo by to být…
B: Uuugghhh… To nesnáším! To jsem pak jako malé dítě.
T: V podstatě jsi jako malé dítě!
B: Copak to nevíš? Já fakt nesnáším kousky v puse, uf ne! Nemám rád pomerančový džus s kousky dužiny. Fuj!
T: Jo… (smích)
B: Nejhorší je pro mě, představ si to, mléko… prošlé jemné s kousky.
T: To je nechutné.
B: (dáví se) Skoro se kvůli tomu musím dávit.
T: Musím říct, že já mléko vůbec nepiju.
B: V ledničce nemám žádné mléko.
T: Já taky ne.
B: Já ho nemám rád.
T: Já taky ne.
B: Tome, tento týden mi vypadl proud! Říkal jsem ti to?
T: Říkal!
B: Když mi naposledy vypadl proud, bylo to opravdu zlé. Musíme lidem říct, že bydlím v kopcích. Bydlím opravdu v kopcích, v Kaulitzhills, opravdu uvnitř kopců.
T: Taky se cítíš osaměle, když jsi tady sám doma.
B: Úplně! Já můžu… já jsem schopný…
T: Žádní sousedé.
B: Mám 360° výhled do údolí, abych tak řekl. Vidím světla domů, na druhé straně vidím Downtown. Když mají v této oblasti výpadek proudu, pak je DUF všechno tmavé. Hory, domy… všechno zmizí a je vidět velmi malý rozdíl mezi oblohou a horami. Připadáte si jako na osamělé planetě. Můj dům je na samém vrcholu a byla taková bouřka, že jsem si myslel, že mi dům strhne. Bylo to pro vás také tak zlé?
T: Ano, bylo!
B: Bylo to tak zlé, že jsem si myslel, že stromy spadnou na můj dům… Bylo to jako tornádo.
T: Víš, co potřebuješ? Generátor!
B: Generátor, já vím. A pak najednou, představ si, že to bylo tak strašný, já jsem se uvelebil u krbu a koukal na film a pak najednou, víš, vždycky se ozve takový DUF-zvuk, a pak… DUF… Všechny pojistky vypadly, všechna světla zhasla.
T: Aspoň že jsi měl zapnutý krb.
B: Jasně, to byla jediná věc. Oheň jsem měl, ale objednal jsem si jídlo a nechtěl se mi otevřít brána a pak jsem musel…
T: To jsi přes ni přelezl?
B: Musel jsem jít ven s baterkou a ta krasavice (Maus) jela kolem a já si říkal, že to pro ni musí být taky strašidelné. Stál jsem tam a říkám: „Musíš mi to podat přes tu bránu, protože ji nemůžu otevřít, protože všude vypadl proud.“ Byl jsem opravdu vyděšená, protože člověk je takový hypercitlivý, když má sluch. Slyšíte každý zvuk, otáčíte se a díváte se všude, protože jste tak nervózní. Stitch byl samozřejmě ve vysoké pohotovosti.
T: Jen jsem chtěl říct: Nemusíš se bát, protože máš doma opravdu agresivního psa. Tak se to vyplatí.
B: Kecy! (Tom se směje). Neublížil by ani mouše. Po hodině a půl se vrátila elektřina a já byl tak šťastný.
T: Někdy se to vypnulo na několik dní.
B: Naposledy, Tome, vypadl proud na tři dny. TŘI DNY! Musel jsem vyhodit všechno, co jsem měl v ledničce. Nějaký idiot naboural do jednoho z těch elektrických sloupů, takže v celé oblasti byl tři dny vypnutý proud. Bylo to tak hrozné. Potřebovali hodně času, aby to opravili. Co dalšího se s tebou tento týden dělo?
T: Celý týden jsem pracoval na jednom opravdu zajímavém projektu.
B: Aha, jasně!
T: Jsem do toho úplně zapálený a zrovna teď jde všechno vzrušujícím způsobem. Je to vzrušující a zároveň vyčerpávající, ale vždycky se to vyplatí. Jsou tu skvělé nové a obrovské pokroky. Doufám, že to tak bude, takže si budeme moci velmi brzy povídat o tom, co to je. Správně, to nemůžu.
B: Kdy o tom budeš smět mluvit? Bude to trvat ještě několik měsíců.
T: V lednu!
B: V lednu.
T: Myslím, že ano…
B: V jakém měsíci jsme teď? V říjnu?
T: Říjen. Je to super a já se na to fakt těším.
B: Já mám… já mám… já se na tebe fakt těším! Už na tom nějakou dobu pracuješ. Dobře… Bojím se, že to prozradím (směje se). O čem jsem s tebou chtěl mluvit, o něčem, čeho jsem si dneska všiml, protože jsem se dneska díval na Trash TV, že jo?
T: Jo… dneska? Každý den!
B: Tak jsem se zase díval na úžasný trash a pak jsem si všiml, když někdo řekl, což mě strašně naštvalo… Někdo řekl „Insofern“ (Insofar) (smích).
T: Insofar?
B: Znáte lidi, kteří říkají „Insofar…“ (česky asi zatím, dosud nebo do této chvíle)
T: Samozřejmě.
B: Vždycky to dávají a konec něčeho. Něco řeknou a pak neustále říkají jako tik, „Insofar bych řekl…“.
T: Jsou ještě horší věci.
B: NA TO JSEM SE TĚ CHTĚL ZEPTAT! CO JE HORŠÍ?! PROTOŽE JSOU…
T: Já ti to řeknu
B: NEJSOU SLOVA, KTERÁ…
T: jedno je tak špatné, a TY to někdy děláš taky.
B: JÁ VÍM, ALE JÁ TO NESNÁŠÍM STEJNĚ JAKO TY!
T: je to „tatsächlich“ (vlastně)
B: FUJ! Strašně mi to leze na nervy!
T: Když někdo řekne „vlastně“… Strašně mě to štve! Myslím, že to je slovo z roku 2021. Všichni to říkají.
B: Ach, Tome, mohl bych ti toho říct ještě víc… KDO TĚ NEJVÍC ŠTVE?!
T: Kdepak, to nemůžu říct!
B: (směje se)
T: Počkej, když slyším „vlastně“, zní mi to jako lež. Když někdo řekne: „No, vlastně je to tak…“ a-
B: TO JE LEŽ!
T:… a ty už teď „No… Když řekneš vlastně…“.
B: pak to není tak, jak to myslíš.
T: „… pak je to SKUTEČNĚ lež.“
B: Správně!
T: To už je výplňové slovo pro blbost! Nebudu věřit ničemu, co řekneš.
B: To už je tak defenzivní. „Je to vlastně zamluvené.“ Když si myslíš… Je to přehnané útočné slovo.
T: Ve chvíli, kdy lidi řeknou „vlastně“, tak vždycky zvednou obočí.
B: Přesně tak!
T: Okamžitě zvednou obočí.
B: Je to nějak kousavé.
T: Mrcha, a hned se zvedne obočí. Pak víš, že to není upřímné. Já to nikdy neříkám.
B: Tobě se to tuhle stalo několikrát.
T: No…
B: Ale…
T: Je to taky výplňkové slovo, ale nikdy není myšleno vážně, proto ho nesnáším.
B: Jediný způsob, jak se to může stát, je, že někdo skutečně řekne něco šíleného a ty…
T: Já bych řekl: „To mě poser…“
B: Jo, jasně, ale takhle si dovedu představit, že bys to použil, třeba: „Vždyť ty bys nikdy nesral na zahradě.“ A pak bys to nějak opravdu jednou udělal.
T: Já jsem to opravdu jednou udělal…
B. „Jednou jsem se opravdu vysral na zahradě.“
(oba se smějí)
T: Já nevím, Bille. Zdá se mi, že jsi to právě opravdu udělal. (Oba se smějí) Jednou jsem se opravdu utřel listem.
B: No… víš, jak to myslím. Takhle by se to dalo použít. Já to fakt nemám rád. Jsou lidé, kteří používají „vlastně“ ve významu „skutečně“…
T: A pak jsou lidé, kteří to používají jako výstřednost a nemohou se toho zbavit.
B: Myslíš… Myslíš… Je jedna holka, která to používá pořád, což mě strašně štve!
T: Nevím, koho myslíš.
B: Chceš znát její iniciály?!
T: Neee!
B: Začíná to na L!
T: ANO! (Bill se hystericky zasměje) Co je to za další hloupé slovo? Měl jsem ještě jedno… „Vlastně“.
B: Já měl „Insofar“…
T: „Insofar“…
B:… a „Vlastně“.
T: Raději „insofar“, než aby lidé říkali „von demnach her“ (z toho důvodu).
B: No, to je špatně německy (ann. Cammi: Možná jsem se začala hystericky smát. Po 8 dílech překladu tohoto podcastu se všichni shodneme, že ani jejich němčina není nejlepší). Je to tak špatně! „Von demnach her“?!
T: Jsou lidé, kteří to říkají, a my si z nich vždycky děláme legraci!
B: Jo, ale to je… To je… Ne!
T: Tak si představ, že někdo říká „vom demnach her“…
B: Bože, ne… S tím nemůžu. V žádném případě!
T: To by řekli tví kamarádi!
B: Ne! (Tom se hystericky směje) V mé skupině přátel nikdo neříká „vom demnach her“. Takže… V žádném případě!
T: Vlastně „vom demnach her“ taky není tak špatné. Je to docela vtipné.
B: Možná bychom si měli zvyknout ho používat.
T: Že jo? „Z toho důvodu“ přejděme do další kategorie!

Kaulitz Kolumna

T: V chtěl jsem tady pro jednou říct, že nemůžu nezmínit zajímavou zpětnou vazbu přes mail Kristin/Christin. Říkala, že tato kategorie Kaulitz Kolumna se stává předvídatelnou. Říkala, že se o nás píše spousta sraček a samozřejmě je to i o jiných věcech, ale člověk už tak nějak ví, co přijde. Radila nám, abychom si dělali legraci z cizích skandálů nebo abychom se bavili o jiných skandálech nebo o jiných novinových tématech, kterým věříme nebo nevěříme, nebo které jsou vzrušující, o kterých můžeme také mluvit. Myslel jsem si, že je to docela zajímavé, a proto to… Byla to další nudná zpětná vazba o podcastu. Taky to nechci všechno číst. Když už mluvíme o ostatních, chci si přečíst (smích).
B: Cože?
T: Chci ti přečíst jednu věc, která si myslím… Vlastně nemám rád, když je ten tisk tak špatný, protože vím, jak to může být, ale tohle bylo takové vtipné. Prosím tě, podívej se na ten obrázek. (1) (Bill se začne smát) Je to obrázek, na kterém se Annalena Baerbocková (kandidátka na kancléřku za Stranu zelených z posledních voleb) a Robert Habeck (stejná strana jako Annalena Baerbocková) setkávají s politiky FDP, například s Volkerem Wissingem a Christianem Lindnerem. Společně se vyfotili a vypadají jako Silbermond (německá kapela). (Bill se stále směje.) Jako STARÝ Silbermond, napsali. Lidé si pod to napsali: Páni, Silbermond opravdu zestárli! No není to sranda?!
B: To je tak pravda!
T: Že jo?!
B: Jo!
T: Já si myslím, že je to tak vtipné.
B: To je!
T: To je prostě legrační!
B: To je!
T: Opravdu vypadají jako Silbermond. Musíš přece uznat, že ona (Annalena Baerbocková) vypadá jako Stefanie Kloßová (zpěvačka), ne?
B: Naprosto!
T: Annalena Baerbocková, stejný účes, nějak stejný smích…
B: Víš co? Měli bychom se zamyslet nad tím, jestli tu kategorii trochu neotevřít, řekl bych, a taky o tom mluvit. Ale nechci, aby se z toho staly přílišné drby. Nechceme pomlouvat jiné lidi a také se posmívat. To bych nerad dělal. Pomluv už je dost. Já to taky nechci dělat, víš, co tím myslím? Pojďme to vyřešit, jak se s tím vypořádat, ale je zajímavé, že to tak vidí, protože jsem četl tento týden… Bylo to tak roztomilé, protože nás oslovilo a pozvalo tolik lidí z Hasslochu. Měli takovou radost, že jsme se o nich zmínili, a já mám radost, že se na nás tolik lidí z Hasslochu, Hasslöcherů, tak těší, protože… Jednou tam opravdu musíme jet.
T: Doufám, že se tam měří i kvóta podcastů (smích).
B: To si nemyslím, ale víš… Možná bychom tam opravdu jednou měli jet.
T: Nikdy mě nenapadlo, že náš podcast opravdu poslouchá tolik lidí z Hasslochu.
B: Že jo?! Tolik! Víš, kolik mi přišlo zpráv?
T: Myslíš, že je to proto, že to bylo otištěno i v Hasslocher Aktuellen…?
B: Ne, bylo to v novinách „Když se Hasslöcher dostane do podcastu Kaulitz“. Byli strašně rádi, že jsme o nich mluvili. Pozvalo nás tolik klubů a restaurací…
T: Měli bychom vystoupit v Hasslochu. Já bych se na to opravdu těšil. Zastavíme se tam na příštím turné. Teď mě to opravdu zajímá.
B: Mě taky.
T: Že jo?
B: Chci tam jít nakupovat, dívat se na televizi s tímhle přístrojem…
T: Jo! Někde jsem četl, že se jim líbí tato karta, tato nákupní karta…
B: Pak tam bylo napsáno: „Z Hollywoodu do Hasslochu – Bill a Tom chtějí jet do Pfalzu (region v Německu, kde se nachází Hassloch).“ A pak tam bylo napsáno: „Z Hollywoodu do Hasslochu. To byly titulky! Docela pozitivní. Pak psali, protože jsem byl v Livestreamu Helene Fischer (německá zpěvačka) k jejímu novému albu. Právě ho vydala a já jsem sponzorem písně. Tak jsem natočil vtipné video Tik Tok.
T: Musím říct, že píseň, kterou jsi vybral, je docela fajn.
B: To je!
T: Jsem zvědavý, jestli je to něco pro její fanoušky. Možná je to příliš moderní nebo příliš popové pro zaryté fanoušky.
B: To bylo téma minulého týdne. Pak se pozitivně mluvilo o mém účesu. To je také vzácná věc.
T: No jo…
B: Já jsem byl…
T: Kde?
B: Ve Sternu (chichotá se).
T: Aha…
B: Ano, byl jsem poctěn…
T: Stern má vždycky ty nejhorší fotky z celého světa.
B: Ne, to je Der Spiegel.
T: Aha, ano… Der Spiegel.
B: Ale Stern píše, že patřím k nejmódnějším účesům, všichni mě sice hodně dissují za můj mullet, ale Stern říká, že je to trendy účes a že „Bill Kaulitz ho může nosit“ a Jolie říká to samé „Mullet – komu sluší odvážný trendy účes“. Byl jsem mezi nimi.
T: Ale nejsi ty se svým mulletem dost pozdě?
B: Říkal jsi, že vypadám jako Bärbel.
T: Samozřejmě, že vypadáš jako ona, protože jsi ještě v přechodu. Ještě to není úplně hotové.
B: Ne, teď zrovna ne.
T: A proto! Prostě vypadáš jako Bärbel Schäferová a…
B: Proč? Vždyť ji nikdy nenosila.
T: Bärbel Schäferová měla žlutavě blond, dlouhý účes jako ty. Vyfoukaný takhle… Prostě když si je takhle vyfoukáš.
B: Ale Bärbel Schäferová si je dávala víc dozadu, nedávno jsem ji potkal…
T: Teď to dělá. Dneska už je trošku vážnější, ale dřív, když měla Bärbel Schäfer ještě tu svou Bärbel Schäfer Show-
B: Byly to spíš takové kudrlinky.
T: Správně!
B: ALE TO…
T: Ale když si je takhle natočíš, vypadáš úplně stejně.
B: Přemýšlel jsem, že si nechám udělat trvalou. Co myslíš?
T: Kdybys měl talk show s názvem Bärbel Bügelbrett (Bill se směje), tak to vyjde!
B: Když už o tom mluvíme, Tom a já jsme chtěli… Zrovna dneska jsme o tom mluvili. Pamatuješ si na Takešiho hrad? Na to jsme se dívali pořád! Moc rádi bychom udělali pořad-
T: Opravdu rádi.
B:… se jmenuje Kaulitzův zámek a my ho vracíme zpátky.
T: Taky bychom ho mohli pojmenovat Kaulitzhills. Víš, co si myslím? Kaulitzhills, samozřejmě podle Takešiho hradu, a kulisou je velký kopec s naším domem na vrcholu a kandidáti se tam musí probojovat. My to samozřejmě obhájíme.
B: Budeme ho bránit. Správně!
T: Protože nechceme, aby se k nám dostali.
B: A my musíme kandidáty mučit! To je úplná zábava!
T: Kaulitzův hrad na Kaulitzhills. Tak se tedy říká té zemi.
B: Tome, já to dělám moc rád. Mě by hrozně bavilo házet po těch lidech věci.
T: To by byla taková zábavná show! Pojďme do toho!
B: Bylo by to opravdu…
T: Byla by to hrozná legrace!
B: Jsem pro. Myslím, že by se to lidem líbilo. Mohli bychom to vrátit, opravdu hit devadesátých let!
T: Samozřejmě děláme i VIP verzi a jako VIP zveme jen lidi, které nemáme rádi.
B: Tak to by bylo super!
T: Abychom je potrápili!
B: Na to mám obrovský seznam!
(oba se smějí)
T: Koho?
B: Zatím to neřeknu. Opravdu bychom si to měli naplánovat. Uvidíme, který televizní program by to vysílal.
T: To by byla taková sranda!
B: Opravdu jsem pro.
T: Já taky.
B: Opravdu! Úžasné!
T: Jo.
B: Opravdu to musíme udělat.
T: Opravdu se mi líbí účastnit se Ninja Warrior. Znáš to?
B: Ne, to neznám.
T: Pamatuješ si na Gladiátory?
B: Mmmhhhh…
T: Z té doby? Bylo to myslím na ZDF?
B: Kde se shazovali obrovskou vatovou tyčinkou dolů?
T: Jo, bylo to v Gladiátorech.
B: Kde se navzájem mlátili těmi obrovskými vatovými tyčinkami?
T: To musíš projít parkourem, víš. Teď už to existuje jako aktualizovaná verze, jmenuje se to Ninja Warrior. Je to v každém státě tady v Americe… Je to super! Moderuje to The Rock a lidi to tady berou strašně vážně. Procházejí parkourem a ty jim opravdu fandíš.
B: Nikdy jsem se na to nedíval.
T: Někteří jsou pak opravdu zklamaní a každý stát má svého šampiona, a ti pak soutěží mezi sebou. To by bylo super i pro Německo. Myslím, že už to existuje, ale není to tak dobře provedené… Všechny spolkové země soutěží proti sobě a na konci je mistr Německa Ninja Warrior. To by bylo skvělé. To by se mi líbilo.
B: Už jsme se bavili o naší další kategorii.
T: To je pravda…

Durchgekaulitzt

T: Měli jsme hlasování.
B: Ano.
T: A to byl název našeho společenství.
B: Ano?
T: Tak (směje se).
B: A vítěz byl!? :… Hele, to mě tak překvapilo, protože jsem si nemyslel, že to vyhraje!
T: Ano.
B: A vítěz je:
B & T: „Kaulquappen“ („Palice“).
B: Takže jak se vám, našim posluchačům, říká, vítězem je „Kaulquappen“.
T: A já se teď nechci tvářit nesympaticky, a proto ty, Bille, teď řekneš následující (oba se smějí):
B: Mysleli jsme si: My jsme se vás sice ptali, jak byste se chtěli jmenovat, ale protože si myslíme, že „Senfkörner“ („hořčičné semínko“) je lepší, řekneme… (oba se smějí)
T: „Kaulquappen“ zvítězilo, ale stejně říkáme „Senfkörner“. Je to lepší.
B: Teď bychom mohli podvádět a říkat „Senkörner vyhrál“, protože si myslíme, že je to úžasnější. Ale pravda je taková: „Kaulquappen“ vyhrál, ale rozhodujeme my, protože je to náš podcast. (smích)
T: Teď chceš takříkajíc zabodovat tím, že řekneš: „alespoň jsme byli upřímní“.
B: Alespoň jsme byli upřímní.
T: Ale pořád jsme tak arogantní, že říkáme: my rozhodujeme.
B: Vy jste „Senfkörner“!
T: Vy jste „Senfkörner“. Tečka. (Oba se smějí)
T: „Senfkörner“ je lepší, ne? Než „Kaulquappen“. I když „Kaulquappen“ je taky roztomilé. Můžeme ho také střídat.
B: Ale ne, „Senfkörner“.
T: „Senfkörner“.
B: Náš milý „Senfkörner“.
T: Naše „Senfies“ („mustardies“).
B: Ne, ne „Senfies“. „Senfkörner“!
T: Naše „Senfkörner“. Ale není pak „Senfkörner“ příliš dlouhý?
B: Ne, „Senfkörner“ už je sladké. Nebo chceš přece jen „Kaulquappen“? Ne.
T: (povzdechne si) Jsem nějak rozpolcený (oba se smějí). Nebo chceme přece jen říkat „Kaulquappen“?
B: Ne, myslím, že „Senfkörner“ je lepší.
T: Myslím, že „Senfkörner“ se nedá říct tak rychle. Neřekneš: „Tak a teď pro všechny ‚Senfkörner’…“ To je přece jasné. „Pro všechny ‚Kaulquappen‘ tam venku!“ „Pro všechny ‚Kaulquappen‘ tam venku. Je to tak nějak lepší, ne?
B: Ty jsi zase ve svém moderování…
T: Ano, protože dávám nápovědu…
B: Tak tedy „Kaulquappen“?
T: Ale „Kaulquappen“? Dobře, tak přece „Kaulquappen“.
B: „Kaulquappen“ dobře.
T: ..vyhrál, takže: Teď už tomu prostě věříme. Bylo to hlasování a my to prostě řekneme, no tak.
B: Dobře.
T: Bylo to odhlasováno: „Kaulquappen“.
B: A mimochodem: Samozřejmě nám můžete kdykoli napsat na e-mail „kaulitzhills“ nebo nám poslat přímou zprávu: @kaulitzhills.podcast na Instagramu. Tam nám prostě můžete posílat zprávy, DM apod. Pokud pro nás máte skvělá témata nebo to, co jste od nás vždycky chtěli vědět. Nebo nám můžete napsat na e-mail: hey@kaulitzhills.com. A někdo nám napsal, že by chtěl, abychom udělali vánoční speciál. A Tome, víš, že to všechno beru samozřejmě velmi vážně. Stejně jako narozeniny.
T: Ano, Vánoce, uf, ty jsou pro mě docela stresující.
B: Já Vánoce miluju.
T: Ano, to mám taky rád. U mě je to taková nenávist – láska. Do jisté míry je mám rád. Ale zrovna tenhle předvánoční čas…
B: Je to hezké…
T: je úplně stresující…
B:… ale pít svařené víno…
T: Fíha, shánění dárků pro všechny a tak…
B: jíst koláče se sádlem…
T: A všichni tak šílí. A víš, co v předvánočním čase nejvíc nesnáším? Že chci něco vyřídit a všichni už jsou na dovolené.
B: A všichni už jsou pryč.
T: Já bych řekl: Od konce listopadu jsou všichni pryč.
B: Ano.
T: Takže od konce listopadu se nikomu nedovoláš.
B: Mhm.
T: Je to tak?
B: Ano, ale mně se to líbí a připadá mi to takové útulné… je konec roku. A člověk se může trochu opřít a myslím, že je to docela příjemné. A tak nějak jsou všechny ty skvělé filmy v televizi.
T: Čas běží pomaleji.
B: Ano!
T: Takhle.
B: Ale to je hezké.
T: V tom je ta krása, ano.
B: A já rád dávám dárky. Taky rád kupuju druhým lidem věci a dělám jim radost. To dělám moc rád. A jsem opravdu dobrý a především: absolutní mistr v balení dárků.
T: Úplně nejlepší. To opravdu musím říct.
B: Mhm,
T: V balení dárků jsi velmi, velmi, velmi nejlepší. Tvoje dárky vypadají opravdu jako umění…
B: Ano, také kupuji takové skvělé mašle…
T: Takže je to jako soutěž, jestli se chceš přihlásit.
B: Ale já jsem nastavil laťku…
T: Ale to je jedna věc, já nesnáším balení dárků.
B: Ne.
T: Já nesnáším balení dárků. Já to nechci dělat. Teď jsem taky dostal na den dárek. Potřeboval jsem ho pro Devona… tehdy jsem opravdu řekl své ženě: „Musíš to zabalit“.
B: Když už mluvíme o Devonovi. Tehdy byl naštvaný. Protože jsem mu zabalil dárek a on byl pak na mě úplně naštvaný…
T:… že jsi to neudělal sám?
B: Ano, a pak řekl: „Bille! Ty jsi ‚mistr na balení dárků’…“.
T: Když mu Heidi zabalila dárek, taky se hodně snažila a byla hodně kreativní, a on pak řekl: „Páni, skvělé! To vypadá opravdu skvěle! Skoro jsi porazila Billa, protože on je vlastně absolutní špička.“ A taky že jo.
B: (Bill se nadechne) Ale ne…
T: A řekl mi, že jsi tak dobrý v balení dárků.
B: A pak jsem mu dal fotku… protože jsem mu ji ještě nedal. Pořád ji mám u sebe v té věci…
T: Aha.
B: … a pak jsem mu poslal fotku jeho dárku. A on pak řekl: „To myslíš vážně? Ty jsi to nezabalil sám. Takže tolik pro tebe znamenám?“. A já na to: A do prdele.
Víš, co mi přijde vtipné, Tome? Tom je taky člověk, který si vždycky všechno zapisuje. Tady ve studiu jsou všude poznámky. A dnes jsi jako… no: Tom má přezdívku „šnek“. (má zlý smích; v němčině to má v tomto případě i roztomilý podtext.) Tak, a tvoje žena ti taky někdy říká „šneku“ (směje se).
T: Počkej chvilku: To zní špatně. Protože existuje „šnek“ a „šnek“.
B: Ano.
T: Protože existuje i to, když někdo přijde a řekne: „ Hej Šnečku (ve smyslu „Hej miláčku“)“.
B: To je ponižující. Ne, to ne. Ne, ne „šnek“. Je to takhle: pomalý šnek. Protože Tom se někdy přes den pohybuje jako hlemýžď. (směje se) A dneska už jsem ti to řekl dvacetkrát: „Dneska jsi zase ve svém hlemýždím módu. Dneska se jenom plazíš. A na všechno zapomínáš. A dneska se pohybuješ takovým hlemýždím tempem.“ A tak jsem se na to podíval. A to je důvod: dneska jsi absolutní šnek a předtím jsem tě pozoroval, jak si tady ve studiu něco zapisuješ. A pak jsem se tě zeptal: „To myslíš vážně? Ty píšeš takovou rychlostí?“ A ty jsi odpověděl: „Ano“. (Tom se směje)
Řekl jsem: „To se nedivím. Píšeš jako předškolák.“ (Tom se směje ještě víc) „Tak strašně pomalu. A pak se musíš podívat na Tomův papír… Tom už byl takový ve škole. Všechno podtrhával pravítkem. Tom měl ve škole písmo „Diddl-Maus“ (2). (Tom se směje).
T: Ne.
B: Ano, opravdu to vypadalo jako dívčí písmo. Opravdu květované.
T: Já vím, taky znám písmo „Diddl-Maus“. A nikdy jsem ho neměl.
B: Ano, měl.
T: Ne, to je fáma. To už jsi mi říkal. (směje se)
B: Teď ses dostal k úplně novému zvyku, který jsem nikdy předtím neviděl a který jsem dnes viděl poprvé. Píšeš všechny poznámky velkými písmeny.
T: Já teď píšu všechno velkými písmeny, že jo.
B: Odkdy?!
T: Ehm…
B: To jsem ještě neviděl.
T: Myslím, že… asi deset let?
B: Ne!
T: Já ano!
B: Ne!
T: Bille, já ano!
B: To není pravda!
T: Nejméně deset let!
B: Nikdy!
T: 100%!
B: Později se podívám do tvých starých papírů. Vsadím se s tebou!
T: Pfft… Které staré papíry? Většinu času píšeš na počítači.
B: NE! Vždycky máš nějaký škrábanec. Když se podívám na tvůj stůl, všude vidím čmáranice. To není deset let! Deset let?!
T: To ano! Kde najdeš kus papíru starý 10 let?
B: Tome!
T: Můžeme se podívat do našeho skladu!
B: 10 let!
T: V našem skladu!
B: Ale my už žijeme v LA 10 let. Nezačali jste takhle psát v LA?
T: Začal jsem!
B: To ti nevěřím.
T: Začal!
B: Navíc…
T: Můžeme se podívat do našeho skladu!
B: K tomu navíc, aby ses dostal z toho svého slimáckého módu, zkus zase psát kurzivou a trochu zrychli. Nedělej vždycky každé písmenko takhle. Opravdu to vypadá, jako bys to chtěl někde publikovat. Je to jen čmáranice…
T: No…
B: Všechno seřazené za sebou a pod sebou. Není tam absolutně žádný tvůrčí chaos.
T: Ne! Nesnáším tvůrčí chaos!
B: Já taky!
T: Já jsem kreativní, když je všude čisto a uklizeno!
B: Já jsem na tom stejně, ale TY jsi extrémní ve svém psaní.
T: No, tak to prostě je!
B: Já jsem taky takový pořádkumilovný, ale ne takhle!
T: Já to potřebuju! Potřebuju hezký vzkaz, který je uspořádaný velkými písmeny, víš? Možná je to tím, že stárnu. Lépe se mi to čte. Kdybych si to jenom načmáral… Já jsem tak zapomnětlivý, že mám plný harddisk.
B: Jako já, jo…
T: To je ten problém! Můj harddisk, můj mozek je tak PLNÝ.
B: Já vím!
T: Mám tolik projektů, tolik práce, tak zapomínám… Proto si v nich dělám takový pořádek! Na všechny své poznámky. Velmi přehledné poznámky, které si můžu přečíst.
B: Rád si něco škrtám!
T: Já taky!
B: Proto mám tolik poznámek. Rád je přeškrtávám! „Hotovo“ a cchrrchrhrrr přeškrtnuté! Čmárat skrz naskrz! „Odškrtnuto!“
T: Dostali jsme zprávu od Janine. Píše, že si její žena nechala vytetovat „vlevo“ a „vpravo“ a od té doby to v jejich vztahu opět klape. (Bill se směje.) Už se totiž nehádají při jízdě autem a je to nejlepší! Možná je to dobré i pro náš vztah!
B: Máme přece tetovací strojek, tak mi to možná můžeš udělat.
T: Ano! To udělám!
B: Tak jo, dobře!
T: Slíbeno!
B: To bych si opravdu nechal udělat.
T: Dobře!
B: Jo!
T: Já bych si to ráda procvičil!
B: Dobře!
T: Super, tak to uděláme. Takže „vlevo“ a „vpravo“ ti udělám já. Taky nám přišel mail od Caro z Magdeburku a ta se diví… Je super, že někdo vyrostl v Magdeburku jako my. My jsme na tom byli ještě hůř, bylo to předměstí Magdeburgu, ale… Zajímalo by ji, což byl pro nás taky fakt extrém, jak jsme se zbavili přízvuku, respektive jestli je to slyšet ještě dneska. Poslouchá náš podcast, takže ví, že náš dialekt už není tak hrozný, alespoň v němčině. Diví se, když mluvíme anglicky, jestli je v tom silný německý přízvuk.
B: Já bych řekl, že ne!
T: Ale máme!
B: No, ano.
T: V angličtině s německým přízvukem? Naprosto!
B: Mnoho lidí říká, například Shiro a Shay, že když mluvíš, je slyšet, že nejsi Američan. Alex, můj americký přítel, říká to samé. Říká, nezníš jako Američan, ale nemohl bych říct, že jsi Němec. Jsou i jiní, kteří znějí spíš německy, když bych řekl: „Panebože, ten zní německy!“. Ale…
T: Já zním úplně německy. Někdy se mi to opravdu líbí.
B: To si nemyslím.
T: Upřímně řečeno, nechci se z toho vycvičit.
B: Nevkládám do toho žádné extra úsilí…
T: Někdy je to trapné, když se lidé snaží znít úplně americky.
B: Ne, myslím, že je špatné, když se snaží mluvit…
Oba: Britsky!
B: To se pak stydím.
T: Opravdu nesnáším, když dělají britský přízvuk.
B: To opravdu nesnáším. Ne, já se tolik nenamáhám, abych něco dělal. Prostě mluvím tak, jak mluvím.
T: Myslím, že mám silnější německý přízvuk.
B: TY jsi měl opravdu silný dialekt opravdu dlouho! „Zweieinhalb Jahre…“ (napodobuje silný východní přízvuk)
T: Jo… Magdeburger! „Zweieinhalb Jahre machen wir das hier so ungefähr!“ („Děláme to už dva a půl roku“ s těžkým východním přízvukem)
B „Ich habe doch nicht das Mikrofon an, dass die Lücken rollen“ (??? Ann. Cammi: S tímhle přízvukem jsem úplně ztracená. Nerozumím ničemu, co říká…) Když jsme spolu mluvili, měli jsme takový těžký přízvuk. Časem to zmizelo. Nic jsme netrénovali. Já jsem měl dialekt dlouho, opravdu dlouho! Když se díváte na staré rozhovory… Prosím vás, nedělejte to!
T: Tam je to extrémně slyšet! Já jsem si to taky nenastavoval. Odešlo to automaticky.
B: Musím říct, že s nářečím mám upřímně řečeno trochu problém. Obecně s nářečím. Pro mě to není úplně sexy.
T: Dobře.
B: Jinak… Nedávno jsem potkal někoho ze Stuttgartu, kdy to bylo docela roztomilé. To záleží na tom člověku.
T: Já si to myslím taky. Nemyslím si, že to bude nakonec ten zlom, když je to autentické a roztomilé, ne? Co je špatně? Co je špatný dialekt? Magdeburština už je opravdu těžká.
B: Jo, to je.
T: Pro nás je to obzvlášť těžké, protože nám to vždycky připomíná tenhle kraj a tuhle dobu. To by nebylo tak skvělé.
B: Ne, vyvolává to staré provinční pocity.
T: Provincii, před kterou se nedá utéct a člověk se tam musí vracet…
B: Jo… a škola a tak dále… uf…
T: Fuj… jo…

Co neznám, to mě nepálí

B: Teď jsem se tě chtěl na něco zeptat, na to jsem zvědavý, co mi řekneš. Přišla na to řeč při hovoru (začne se chichotat) s našimi nejlepšími kamarády, se kterými jsem dneska mluvil. Tome! Spontánně, malý kvíz, jen proto, že chci vědět, jak budeš reagovat. Takže… to jsem nemohl říct, ale… poslouchej! Jestli jde Stitch k doktorovi…
T: Jo…
B:… K psímu doktorovi a má něco se žaludkem. Musí něco udělat s přístrojem. Co s ním dělají?
T: Eeeerm… „Röntgen!“ (pozn. překl.) (Rentgenové záření!)
B: Aha!
T: Já bych řekl.
B: Dobře.
T: Není to tak?
B: No!
T: Není to tak?
B: „Röntgen“?
T: Jo!
B: Náš kamarád myslel… (Oba se smějí) „röntschen“. Myslel… Dneska… Musel jsem… (smích) Říkal, že ten pes potřeboval být „röntschen“. (Tom se směje; Billův hlas je vysoký a téměř se směje k pláči). A zeptal se mě: „Říká se tomu „röntschen“?!“ A já mu odpověděl: „Ne. A já na to: „Myslím, že se to jmenuje „röntgen“!“. A on na to: „Vážně?!“ (hystericky se směje).
T: Ale ty sis taky na chvíli nebyl jistý, že?
B: NE! Ale „RÖNTSCHEN“ jsem slyšel od tolika lidí!
T: To je zase ten dialekt.
B: OPRAVDU?! JE TO TAK?! (stále na pokraji smíchu)
T: To je pořád nářečí. U nás to bylo vždycky „röntchen“. Vždycky „röntchen mehn“ (?? Nejsem si jistá tím mehn/man/men/mähn).
B: Myslel jsem, že vzápětí řeknete i „röntschen“. To bych měl teď takovou radost!
T: Myslel jsem, že se to bude jmenovat jinak, protože tam je taky… Myslel jsem, že si ze mě teď děláš legraci, protože pořád je ten rozdíl mezi tou skutečnou trubkou, do které jdeš, a rentgenem.
B: Ne, nic složitého. Já jsem opravdu chtěl… Ty myslíš skenování, ale já jsem opravdu chtěl vědět, jak to vyslovíš.
T: Ale co je to „scan“ v němčině?
B: Není to „MRT“?
T: Aha, „MRT“, dobře.
B: Jen jsem chtěl vědět, jestli se vzápětí řekne „röntchen“.
Oba dva: Röntchen!
T: Chtěl jsem s tebou dneska odhadnout cenu (smích).
B: Dobře…
T: Myslím, že se ti to nepodaří.
B: No… Kde bych špatně dopadl, je odhadování cen.
T: To se ti povedlo!
B: Třeba „Kolik stojí kus sýra nebo másla?“.
T: Zrovna včera jsem o tom mluvil. Kolik myslíš, že stojí houska?
B: Houska?
T: Ano!
B: Myslím, že…
T: Houska z pekárny.
B: Myslím, že jsou opravdu levné.
T: Ceny se právě trochu zvedly, protože obilí je čím dál tím víc expanzivní.
B: Řekl bych, že jsou opravdu levné… 20 centů.
T: Myslím, že jsi moc levné!
B: Opravdu?
T: Řekl bych, že 40 ct, ale v příštím období by mohly být na… 60 ct nebo 80 ct. Prostě se zdražily. Je to zvláštní, ale včera jsem o tom mluvil. Dobře, odhadněme ceny. Často se bavíme o tom, „co kdyby…“, třeba „co kdyby ses kvůli mně nestal slavným a neměl jsi tak úžasného bratra!“.
B: Že bych se kvůli tobě stal slavným?!
T: Kdybych tě neudělal slavným, čím by ses stal?
B: V tom jsem dobrý!
T: Tak se na to podíváme například. Jaké je v současné době nejlépe placené zaměstnání v Německu? Z normálních povolání. Ne být samostatně výdělečně činný u stavební firmy.
B: Ale generální ředitel společnosti „Netušímjaké“ se počítá?
T: No… Byl by to manažer.
B: Manažer!
T: To se taky počítá. Normální profese s platem.
B: No… Jakákoli vedoucí pozice, ne? Třeba manažer…
T: Ne, musíš být přesnější.
B: V jaké firmě?
T: Ne, ale přesný titul. Nemůžeš říct „jakýkoli šéf“.
B: Generální ředitel!
T: Generální ředitel… Jsme v Německu, vole… (Bill se směje) Generální ředitel… Řekni něco!
B: No…
T: Jakákoliv profese v jakékoliv oblasti!
B: Ředitel velké módní firmy! (směje se)
T: Ne!
B: CO?!
T: Kámo, když je tam napsáno „Nejlépe placená zaměstnání v Německu“, tak nemůžeš říct „ředitel velké módní firmy“. O čem to mluvíš?! (Oba se smějí) Věděl jsem, že jsi v tomhle špatný.
B: Tak mi řekni nějaký příklad!
T: Dobře, ale řeknu ti příklad hůře placených zaměstnání. Číslo jedna je pomocník v kuchyni.
B: Aha.
T: To je opravdu těžké, protože být pomocníkem v kuchyni je opravdu vyčerpávající práce.
B: To mě nenapadlo.
T: Celý den jste vzhůru a děláte všechno možné, myjete nádobí, krájíte jídlo, to a to… Je to opravdu fyzicky náročná práce a v současné době je to jedno z nejhůře placených zaměstnání v Německu.
B: Sakra.
T: To je příklad, ale jaké je v Německu nejlépe placené? (smích) Líbí se mi, že jsem tě nakonec nějak dostal.
B: Nejlépe placená práce…
T: Přinejmenším dobře placená. Možná, že skóruješ na šesté příčce.
B: Umělecký ředitel!
(Oba se smějí)
T: Ty jsi něco jako… výkonný ředitel, umělecký ředitel…
B: Designér! (směje se)
T: Bille…
B: JÁ NEVÍM, ČLOVĚČE! COŽE?
T: Například… Jedno z nejlépe placených zaměstnání s průměrným platem 18 800 €.
B: Šéfredaktor velkých novin si vydělá víc!
T: Ne!
B: TOMEEE!
T: V současné době…
B: MÁM V OKRUHU SVÝCH PŘÁTEL DVA LIDI, od kterých přesně vím, kolik si ročně vydělají. Jsou to šéfredaktoři. Jeden z velkého internetového obchodu s módou, který vydělává třikrát tolik.
T: Šéfredaktor velkého obchodu s módou?
B: Velkého internetového obchodu s módou, jehož je kurátorem. Je jeho hlavním nákupčím a kurátorem celého obchodu, abych tak řekl, a vydělává víc.
T: Absolutní špička je šéflékař, pak asistentka ředitele pro lékařskou péči… Pak něco, co je také opravdu dobře placené, obchodní management, IT-
B: A co právníci? Ti jsou v Americe přeplácení.
T: No, oni jsou samostatně výdělečně činní. Mají vlastní firmu… To tam není uvedeno. Je to jen o…
B: Zaměstnání za plat.
T: Ano, lékaři pracující v nemocnicích. Ti, co mají vlastní ordinaci, vydělávají víc.
B: To je pravda.
T: Víš, co tím myslím? Vydělávají asi 200 000 € ročně. To se týká například vedoucího lékaře ve velké nemocnici, víš.
B: Opět něco poučného.
T: To je úžasné, protože doktoři jsou strašně důležití. Proto je skvělé, že jsou tak dobře placeni. Kolik si ročně vydělá kadeřník?
B: Za rok?
T: Odlož telefon!
B: Nebudu googlovat!
T: JISTĚŽE!
B: Já chci jenom všechno sečíst. Sám to nezvládnu, to jen ta kalkulačka.
T: To doufám!
B: Já bych řekl… (oba se smějí) Ty na mě zíráš…
T: Jen se dívám, co píšeš…
B: Počkej…
T: Hnus! Ne netuším!
B: 21 000 € ročně.
T: Páni… Těsně!
B: Aha! Vidíš?!
T: 24.000€
B: Nejsem tak mimo.
T: Kamioňák!
B: Řekl bych, že nevydělávají tak špatně.
T: No tak, řekni to!
B: Počkej… 42.000 €.
T: Ne, asi 30 000 €
B: Hm…
T: Teda, četl jsem to na nějaké webové stránce, o které nevím, jestli je správná, nebo ne…
(Oba se smějí)
B: Páni! Skvělé, Tome!
(Oba se smějí)
T: IT management?
B: Asi 41 000 €
T: Ne!
B: Víc?
T: Ano.
B: 50.000€
T: Ne
B: 60.000€
T: Ne!
B: 70.000€?!
T: Ne.
B: VÍCE?!
T: Ano.
B: Aha, to je těžké.
T: To je!
(Oba se smějí)
T: IT-management patří k těm nejlépe placeným.
B: Nevím, co je to It-management.
T: Průměrný roční plat 96 000 € hrubého.
B: Abych byl upřímný, nevím, co to je.
T: Tak zjistíme, co je to IT-management. Jinak jsem se tě chtěl zeptat, jaká je podle TEBE nejúspěšnější píseň roku 2020 v Německu? Měl bys to vědět, protože je to tvůj profesní obor. (smích)
B: Nejúspěšnější píseň v Německu?
T: Ano!
B: Řekl bych, že nějaká blbost… Asi nějaká šlágrová blbost, ne?
T: No…
B: Je to aspoň správně?
T: Ne!
B: Ne?!
T: Ne!
B: Pop?
T: 2020! Musíš myslet na to, co bylo vydáno (Bill si povzdechne), a to se dnes už jen streamuje. Schlager pak nemá smysl (Ann. Cammi: Schlager v Německu poslouchá hlavně starší generace a starší lidé, proto streamování nemá smysl. Je to jediná cílová skupina v hudebním průmyslu, která dnes stále kupuje převážně fyzická CD).
B: A co hip hop?
T: Ne! Nejúspěšnější písnička. Právě jsme se na to podívali.
B: The Weekend!
T: S čím?
B: The Weekend s Blinded by the lights… Ne?
T: Oslepující světla (smích)
B: Aha! (směje se)
T: ALE, nejúspěšnější umělec, to není jen o písničce, ale i jako umělec… to je Capital Bra (německý rapper). Umělec 2020.
B: Mmmhh.
T: Druhé místo?
B: Tokio Hotel!
T: Ne. Jsou na 3. místě. Měli by to být Tokio Hotel, to je nespravedlivé.
B: Správně!
(Oba se smějí)
T: Ne, všichni jsou hiphopeři. Capital Bra, Apache, Samra, Bonez MC a UFO361.
B: Mmch!
T: Zajímavé, že?
B: Mmhh.
T: To mě nikdy nenapadlo.
B: Nikdy!
T: To jsou všechno hiphopeři.
B: Zajímavé!
T: Nechceš si zarappovat?
B: Ne, ale možná bys to mohl udělat.
T: Konečně…
B: Já umím rapovat! „Ich will ein Mann, ist das zu viel verlangt? Ich will nen Mann, der mir alles geben kann! Ich will nen Mann, ich will nen Mann, ich will nen Mann. (Toms se pokouší o beatbox) Einen Mann zum anlehnen, das wäre cool, und wenn du mal weinen musst, fände ich das nicht gleich schwul. Ich brauch auch keinen Macho, ich stehe nicht auf Helden. Alles, was dazwischen ist, bitte melden! Beherrscht du alle Sachen, die mir wirklich Freude machen von A bis Z, natürlich auch die im Bett. Bist du tolerant, interessant und wenn es sein muss auch mal durchgebrannt-Scheiß drauf, das nehme ich gern in Kauf. Ich will `nen Mann!“ (Chci muže, je to příliš mnoho? Chci muže, který mi dá všechno! Chci muže, chci muže, chci muže! Muž, o kterého se můžu opřít, to by bylo super, a když musíš brečet, já ne, že je to teplý. Nepotřebuju ani macho muže, nejsem na hrdiny. Cokoliv mezi tím, dejte mi prosím vědět! Zvládáš všechny tyhle věci, které mi opravdu přinášejí potěšení od A do Z, samozřejmě včetně těch v posteli. Jsi tolerantní, zajímavý, a kdyby to mělo být i šílené-F**k že, ráda přijmu. Chci muže!)
T: Takže… Trochu beatboxu (Bill se směje) Co to bylo za písničku? Samozřejmě, tvoje oblíbená kapela…
B: Tic Tac Toe!
T: A tvoje absolutně nejoblíbenější rapperka? Jazzy…
B: Jazzy! (Tom se směje) Všechny jsou skvělé! Všechny tři!
T: Skvělé. Co jste vybrali do našeho playlistu?
B: Tak já…
T: Prosím, žádné Tic Tac Toe!
B: Nononono, samozřejmě jsem tam dal svou milovanou Adele s „Easy on me“. Je to prostě úžasná písnička. Vím, že už jsem Adele na seznam zařadil s písní „Skyfall“. Takže teď jsou tam dvě její písničky, ale KAŽDÝ si ji musí poslechnout.
T: Opravdu si myslím, že některé z nich vyškrtnu.
B: Dobře, ale Adele ne, ano?
T: Možná.
B: NE! Prosím Adele s „Easy on me“ a Jax Jones s „I miss u“. Abychom měli na co tancovat! Ten je taky vážně skvělý.
T: Víš, koho bych tam opravdu chtěl dát. Omlouvám se, že zase dělám sebepropagaci. Vím, že tenhle díl vychází ve středu, ale „Here Comes The Night“ od Tokio Hotel dám na seznam rovnou v pátek.
B: Ouh ano. Musíte nám říct, co si o tom myslíte.
T: Naše nová písnička
B: Ano, naše nová písnička!
T: Budeme rádi, když se vám bude líbit! Proto ji v pátek zařadím do našeho playlistu. Jinak mám ještě jednu písničku, která se jmenuje, aspoň myslím, „Fue Mejor“ (vyslovuje s francouzským přízvukem), od umělkyně, jejíž jméno taky nevím, jak se vyslovuje, Kali… a myslím… Kéž by se vyslovovala takhle „Uschis“ (Oba se smějí) Ale myslím, že se to píše U-C-H-I-S… Jak bys to vyslovil ty?
B: U-C-H-I-S…
T: „Uchis“? (Německá výslovnost) (směje se) Uschis! Teď budu říkat Kali „Uschis“!
B: USCH… to je špatně.
T: Uschis! Uschis?
B: „Uchis“
T: „Uchis“… Kámo, jak se to vyslovuje?
B: Na co se mě ptáš? Já to nevím!
T: Nevermind… featuring SZA. Je to skvělá písnička a myslím, že je to „Fue Mejor“ (Opět s francouzskou výslovností). Opravdu nevím, jak se to vyslovuje. Skvělá písnička!
B: Jako vždycky: Sledujte nás, sdílejte nás! SLEDUJTE NÁS! Zase jsme slyšeli, vy pulci, že ne všichni pulci nás sledují. Opravdu musíte!
T: Samozřejmě, vždycky jsou tu nejnovější Kaulitzhills-episody a ty byste si neměli nechat ujít! Tady je kde-
Obě: – horké věci jsou.
B: Bylo to pěkné!
T: Twin moment! Dobře! Uvidíme se příští týden!
B: Uvidíme se příští týden! TOME! Příští týden jsme oba na cestách. Nebudeme v Los Angeles a nebudeme nahrávat v Los Angeles, protože… je tam zase super hezky! Máme velké vydání našeho singlu a budeme dělat propagaci, vystupovat A… dostáváme zlato! Za naši LP desku.
T: Z toho jsem nadšený.
B: Já taky! Dostali jsme trojnásobné zlato za naši písničku.
T: White Lies! Můžete si ji poslechnout znovu, jestli chcete. Na Kaulhitz to momentálně není, ale kdo ví.
B: Děkujeme všem, kteří nás poslouchali a kteří nám umožnili dosáhnout na zlato. Máme z toho opravdu velkou radost.
T: Správně. Jinak jako vždycky: Don’t hate, only love.
B: Ahoj, ahoj!
T: Ahoj!
B: Ahoj!
T: Ahoj!
B: Tschüsseldorf! (Slovní hříčka Tschüss a Düsseldorf) Slyšel jsem, že dnes budeme společně číst kredity.
T: Dobře. Tak jdeme!
B: 3… 2… 1…

(1) https://twitter.com/frankzdeluxe/status/1443066608239497219

(2) www.diddl.de

Frank Behrendt (@frankzdeluxe)

Dobře, kapela trochu zestárla a kluci nosí kratší vlasy. Hlavní však je, že Silbermond se svými hity brzy vyrazí na turné po Německu. „Das Beste“ und „Zeit für Optimisten“. #btw21 #Sondierungen #FDP #Gruenen @fdp @Die_Gruenen #Regierung #wahl2021