Překlad podcastu Kaulitzhills – Díl #9 „Tschüss, Tschüss, Tschüss“ 27. 10. 2021
Překlad @aislaend a @Cammi
B: Ten pavouk itsy-bitsy byl tak roztomilý (Tom se zasměje a Bill se k němu přidá) – právě proto, že jsme o tom právě mluvili- není nějaká písnička, která se zpívá jako „itsy-bitsy Strand-bikini“? [lit. plážové bikiny]
T: Ne, to sis právě vymyslel.
B: Ne! Nějak to dělám…
T: Itsy-bitsy je jen jméno šneka… ehm… chci říct pavouka! (oba se smějí)
B: Ty jsi tak…
T: Když už mluvíme o šnecích, tohle téma mě poslední dobou pronásleduje.
B: Proč? Myslím, že poté, co jsem to prozradil, ti spousta lidí říká „šneku“ [n.b.: řekla bych, že ve smyslu „roztomilosti“] taky?
T: Ne, to ne, ale od té doby, co jsem se o tom zmínil, se mi o tom dokonce zdálo.
B: Že se proměníš v hlemýždě?
T: Ne, o tom ti řeknu v naší kategorii snů za chvíli-
B: Dobře, to chci slyšet! Jinak mi vlastně v hlavě utkvěla jiná písnička a ne tahle „Itsy-bitsy Strand-bikini“, ani nevím, jak mě to teď napadlo, ale…
T: Kámo, tohle je vlastně náš dnešní halloweenský speciál.
B: Ne, Tome, je to náš desátý díl a tohle je… rozlučkový díl.
T: Aww. Přesně tak.
B: Sezóna skončila.
T: Správně, tohle je náš devátý díl, ale s pilotním dílem je to díl desátý.
B: Přesně tak, naše poslední epizoda. Ani nevím, co na to říct. (začne zpívat píseň „Junimond“ od skupiny Echt) „Es ist vorbei, bye bye Junimond“ [v překladu: Je konec, pá, pá] (smích).
T: Aww, to je tak smutné! Tak se napijeme a-
B: Potřebujeme silné pití! Jaký druh máš?
T: Mám s sebou silný nápoj!
B: Jo?
T: Ano, a to kvůli speciálnímu vydání-, protože brzy bude Halloween-.
B: Vidíš, to jsi nevěděl, že je to vlastně náš poslední díl!!! Ty jsi chtěl udělat halloweenskou epizodu (Tom se směje) a úplně jsi zapomněl, že dneska je to úplně smutný!
T: Jo, ale tak to uděláme vtipný. Jak jsem říkal, musíme to udělat vtipné, protože-.
B: -musíme oslavit-, ne počkat-, oslavit jako-.
T: -oslavovat oslavy tak, jak přicházejí.
B: Jo, jasně.
T: To děláš hlavně ty, ale nevím, jak se to říká.
B: Jo, no tak, tak už tam něco nalej!
T: Dneska jsem si přinesl něco vhodného, a to: zombie (smích).
B: Fuj, to mi vůbec nechutná.
T: Je to silné.
B: Ooah!
T: A víš, kdy jsme naposledy měli zombie?
B: Počkej, nech mě hádat… ehh… (Tom se směje).
T: Zombík je tak úžasný.
B: Myslím, že s naším tátou…?!
T: Naaah!
B: Na Menorce nebo tak něco?
T: Menorca je správně, ale to nebylo s naším tátou, to bylo tajně s…
B: Aha, s našima holkama!
T: Ne, s naší tetou! My jsme na Menorce nebyli s tátou, ale s babičkou a tetou.
B: Ale nejeli jsme s tátou taky-
T: Copak si nepamatuješ, jak jsme tam byli s babičkou a tetou?!
B: Samozřejmě, že si vzpomínám!!
T: A tajně jsme tam pili zombie!
B: To si vůbec nepamatuju.
T: To bylo v přístavu.
B: Vážně?!
T: Ano.
B: Co myslíš tím „tajně“?
T: Dala nám ho teta.
B: Dávala nám ho rychle, abychom si mohli jen trochu loknout.
T: Tenkrát ta bezva teta, která nás tenkrát taky tajně brala do klubu…
B: Jo, ta nás tenkrát vzala do našeho prvního baru, jmenoval se „Cadillac“, a ehm… jo.
T: To je to, co přichází: Cointreau, drcený led, ananasová šťáva, citronová šťáva, pomerančová šťáva, sirup maracuya – ten bohužel nemám a podařilo se mi sehnat jen maracuya juice -, grenadina a pak vlastně tři různé druhy rumu (smích).
B: Řekni mi, máš to všechno s sebou?
T: Ano! Vysokoprocentní rum, tmavý rum a bílý rum (smích).
B: Páni! To sis všechno objednal?
T: No, ani ne, myslím, že mám s sebou jen dva různé rumy, ale-
B: No tak to namíchej!
T: Tak to teď zkusíme.
B: Samozřejmě musíme zmínit, že dneska zase sedíme spolu, protože je to vydání z „Kaulitz Hills from Berlin“. Jsme spolu v Berlíně, sedíme s Tomem v našem hotelovém pokoji, je to opravdu pěkné – tenhle pokoj. Miluju ho! Řekl jsem tomu hotelu, že tenhle pokoj bych tu chtěl mít vždycky. Je opravdu pěkný, nemyslíš, že je pěkný?
T: Já bych chtěl mít někde svůj vlastní pokoj, víš, v Bayerischer Hof [nějaký hotelový řetězec] v Mnichově mají vlastní apartmány, jako mají už 100 let „apartmá Thomase Gottschalka“.
B: Opravdu?
T: Ano (směje se), a to dělám odhadem, protože nemám odměrku.
B: Ano, ale pak to pěkně ochutnej.
T: Mám to udělat silné?
B: Ano, udělej to silné. Proti frustraci (směje se).
T: Co je to tady? To je ta grenadina? Píše se tam, že to tam máme dát všechno a pak, 2 cl je moc málo, ne? Musím udělat trochu víc…
B: Myslím, že 2 cl je docela málo, Tome.
T: Já musím taky přidat trochu víc, protože to připravuju pro dva. (Bill se směje) Vypadá to výborně, že?
B: Nezapomeň na alkohol. Jé, ty jsi ale pomalý! Chceš, abych ti pomohl?
T: Jo, na to právě přicházíš. Už jsem skoro hotový.
B: No, vždyť děláš jenom jedno najednou.
T: Ne, musím to namíchat, vole!
B: Aha, chápu.
T: Na zdraví.
INTRO
(oba se smějí)
T: Nechutná to dobře!
B: Aha, je to docela kyselé!
T: Ano, je, vzpomínky na minulost se vynořují okamžitě!
B: Ano (oba se smějí), ale není to hezká vzpomínka.
T: Ta zombie se opravdu rozjíždí.
B: Ale je v tom hodně šťávy.
T: Jo…
B: Podej mi tu lžičku znovu-
T: Podívej, v té zombie jsou vlastně všechny druhy šťávy, které si umíš představit.
B: To je právě ono. Je to pěkně kyselé!
T: Dobře, ale (směje se) já tam tu citronovou šťávu dávám taky až nakonec.
B: Aha, tu jsi tam dal jako poslední?
T: Jo, musíš to pořádně protřepat, to jako malá rada. Dneska jsem neměl mixér.
B: Jo, Tom dneska neměl s sebou šejkr, protože jsme spolu seděli v hotelu a on to měl všechno takhle položené na tácku. Nějak se už tolik nesnažíš, myslel jsi na Halloween, ale u posledního dílu bys vlastně…
T: Cože? Chtěl jsi pít šampaňské?
B: Měl jsi uvařit něco speciálního.
T: Woah, ne, chutná to dobře!
B: Vážně?
T: Ano!
B: Teď, když jsi to znovu zamíchal.
T: Teda jak jsem byl kreativní, že jsem měl dneska na halloweenskou epizodu zombie, řekni mi, jsi blbej!
B: Už máš nějaký kostým?
T: Ne, ten dělat nebudu.
B: Mám ti teď říct, co je to za…
T: (hltavě) mňam, mňam, mňam!
B: Mám ti říct, jaké téma oslavy jsme vymysleli?
T: Ano.
B: Vymysleli jsme si něco pro sebe a pak pár našich kamarádů řeklo, dobře, tak to udělají všichni takhle, a pak jsem se k nim vlastně přidal a řekl, že něco takového udělám taky.
T: Takže jako vždycky jsi prostě následovník.
B: Ne, jinak jsem neměl téma, to vůbec není pravda. Já jsem si myslel-, ne, Heidi si myslela, že udělá něco s kočkama, myslím, že je to buď kočka nebo nějaký dravec nebo něco takového.
T: Hm.
B: A teď se všichni budou převlékat za kočky…
T: Dobře, tak já přijdu jako myš (Bill se směje).
B: To by bylo tak roztomilé, kdybys přišel jako myš! Jako myší šerif!
T: To by bylo super! Jako myší šerif by to bylo super!
B: To by bylo tak roztomilé. Jo, dobře, zapiš si to, ať to nezapomeneš! Myslel jsem, že přijdu jako lev…
T: Víš, co je úžasný…
B: -SIMBA!
T: Ne, ale víš, proč je myší šerif TAK úžasný?
B: Mimochodem, teď ten [koktejl] chutná opravdu výborně. Na začátku to nebylo pořádně promíchané, teď to chutná opravdu, hm, jak bych to řekl, nějak skoro krémově.
T: Ale bude tě z toho bolet hlava.
B: Ano, ale nějak to chutná opravdu dobře.
T: Ano, ale víš, proč je Mäuse-Sheriff ještě úžasnější? Protože Heidi mi řekla, že bych měl – protože jsem se tajně zeptal na téma – řekl jsem: „A teď mi řekni, jaké je téma!“ A ona řekla: „Ne, neřeknu ti to, ale stejně by ses neměl držet tématu, měl bys přijít jako policajt!“.
B: Proč?
T: Nevím, asi nějaká její fantazie (oba se smějí).
B: No jo, ale policajt se tam nehodí.
T: Ach ano, teď přijdu jako myší šerif.
B: Aha, to je pravda.
T: Já jsem myší šerif, to je tak roztomilé.
B: Jo, super. To se mi líbí.
T: Možná budu mít taky takový opravdový knírek, víš? Opravdový knír, jako doopravdy.
B: Mmhm.
T: Pak si ho celý oholím. Ale to je nechutné. Víš, jak dlouho to trvá!
B: Trvá to věčnost, než to všechno doroste. Jednou jsem si musel na Halloween oholit celé vousy – to pak vypadáš jako jiný člověk.
T: Jo, já vím.
B: Trvá to tak dlouho, než to všechno doroste, tak nevím.
T: Aha, myši a šneci, teď ti povím o šnecích.
O čem sníme
B: Je hezké dělat zase tuhle kategorii!
T: Ano, protože jsem zase snil bez konce.
B: A to je taky dobře, protože teď, pro závěrečný díl, to musíme udělat tak, jak jsme začali.
T: Ale sníš vlastně v Berlíně-, no, teď jsme v Berlíně a kvůli tomu časovému rozdílu a tomu jetlagu se mi vždycky zdá ještě víc. Stejně už máme noční můry a…
B: Jo, ty ani neupadáš do té fáze pomalých vln spánku.
T: Eahh, to je opravdu můj případ- oaah…
B: No, já už jsem to prozradil, já jsem to vlastně nechtěl dělat, ale pak už jsem to řekl v nějakém rozhovoru a úplně jsem toho litoval, protože jsem si říkal: Aha, vlastně jsem to chtěl říct v našem posledním díle, ehm… že se mi zdálo něco, co je úžasné a cool, a to, že jsem Britney Spears. Byl jsem na nějakém předávání cen, bylo to jako EMA a bla bla bla a byl jsem v jejím těle! Viděl jsem svět jejíma očima a měl jsem ty blonďaté vlasy až dopředu.
T: Ale pak to byl úžasný sen, takže to nebyla noční můra.
B: Ne, to nebyla noční můra, to bylo super, ale stejně jsem na chvilku zpanikařil, protože mě ohlásili jako „Billa Kaulitze“, a pak jsem se na sebe podíval a uvědomil si: „Do prdele! Ale já jsem Britney Spears!“. (Tom se směje)
T: To by bylo překvapení.
B: To ne, ale byli trochu zklamaní.
T: Vážně?
B: Ano.
T: To byl koncert Tokio Hotel nebo co?
B: Ano, zároveň jsem byl trochu šťastný, protože jsem si říkal: „Super, mohl jsem být prostě Bill a to bylo trochu hloupé, že jsem byl v tu chvíli Britney.
T: Páni.
B: Nikdy předtím jsem takový sen neměl, přišlo mi to docela dobrý A chtěl jsem si o tom znovu přečíst-, protože jsme dostali knížku s výkladem snů-.
T: Ano?
B: -a teď si chci přečíst o tom, co to znamená, když ve snu přijdeš o zuby, protože já o zuby přicházím ve snech TAK často a ty taky, Tome!
T: To znamená, že jsi byla bezzubá Britney Spears.
B: Ty taky někdy ve snech ztrácíš zuby.
T: Měl jsem… no, ne ztrátu zubů, ale bolest zubů. Víš o tom?
B. Nebo že takhle vypadávají?
T: To je ta nejhorší bolest ze všech a pamatuju si ji z dětských let, když jsi jezdil na skateboardu.
B: Ach jo (sykne).
T: Když spadneš se skateboardem…
B: Áááá!
T: -obličejem dopředu a vylomíš si zub o obrubník a ten ti vypadne-.
B: Já jsem si kdysi vylomil oba rohy zubů, oba se musely prodloužit zpátky-, a když máš zubní nerv takhle na otevřeném místě-, achjo!!!!
T: Oni ho nemají dobře sladěný barevně s tím tvým- (oba se smějí).
B: Ale víš to, Tome, když je zubní nerv takhle v otevřeném stavu?
T: Jo, strašný! Velmi špatný!
B: A ty si na něj můžeš takhle sáhnout?
T: Hrozné!
B: Uuuh!!
T: Ano, ano. Velmi, velmi, velmi špatné!
B: Já nesnáším všechno s-, no každopádně mi ve snech často vypadávají zuby, a pak se dočteš, že to souvisí s tím, že se člověk bojí, že přijde o obličej-.
T: NO SÍLA!
B: Ano, ztráta moci, ale promiň, to prostě není pravda.
T: Ano, to taky NEMŮŽE být pravda, protože jsi v první řadě nikdy neměl moc.
B: Ano, to je pravda. Vidíš, ani se nemůžeš rozhodnout. Nejdřív jsi tvrdil, že jsem posedlý mocí, a teď říkáš, že jsem nikdy žádnou moc neměl.
T: Jo, jsi jí posedlý, ale nikdy jsi ji neměl…
B: Jo, jasně že jo!!!
T: Proto jsi tak frustrovaný-
B: O ČEM se ti zdálo?
T: Poté, co jsi všem řekl, že „šnek“ je moje přezdívka, o čemž vás chci ještě jednou ujistit, že to tak vůbec není- (Bill se směje), se mi zdálo o obrovských šnecích. Jednoho máme na zahradě-
B: Jo.
T: A byli jsme na cestách na takových obrovských šnecích a mně se zdálo o válce, válce a ještě jednou válce. Jeli jsme na těch obrovských šnecích, což je vlastně docela hustý-
B: Myslím, že je takový film.
T: Aha, nevíš, s čím se to popletlo? S tím jedním filmem, já jsem ti jednou navrhl-.
B: Který že to byl?
T: Ale to není-, teda prosím tě, neber ten návrh vážně, jmenuje se Láska a příšery nebo tak nějak a já jsem ti ho kdysi navrhoval a asi si někdo vzal nějaké drogy a pak se rozhodl natočit film (Bill se směje), je to tak nějak divné, je to jako na tripu. Je to docela sranda, víš, není to film, který by se zapsal do dějin jako dobrý filmový návrh, ale když se nudíš, můžeš se na to podívat. Nicméně jsem se na tom šnekovi proháněl po poli, na šneky byli docela rychlí a vypadali jako ti plastoví hlemýždi u nás na zahradě, víš. Pak jsme prošli tím polem a vstoupili do válečné scény. Museli jsme utíkat, to jsi byl ty, já a Heidi, já jsem musel zase chránit, měl jsem s sebou pistoli a musel jsem lovit ty přes to pole. Zároveň jsme šli směrem k polňačce, jako Madmax, jezdili jsme na šnecích po těch polňačkách -a to bylo dost šílený, protože-.
B: Šílený. Ale byli ti šneci rychlí?
T: Jo, na šneky byli relativně rychlí! To byla absurdní věc.
B: Chtěl jsem jen říct: TY jsi hrozně pomalý šnek!
T: Docela dobře klouzali, byli tak plní slizu, že klouzali pořád, a my jsme na těch věcech jezdili docela rychle, a pak se to smíchalo s válkou a tak. Já jsem musel chránit Heidi, protože po ní zase šli nějací chlápci, takže to bylo nějak dost hořký. Ale aspoň to bylo kreativní!
B: Jo, ale to je mnohem lepší než takový realistický sen, kdy se člověk probudí a říká si: „Bože, doufám, že se to opravdu nestalo!“ To je přece jenom lepší. No, pojďme dál, tento týden se toho stalo tolik.
T: Stalo se toho hodně-, pamatuješ si na ten seriál?
B: (začne zpívat) „OoOoh, nichts bleibt mehr gleich!“ [v překladu „nic nezůstane stejné“].
Senf aus Hollywood
T: Právě vyšla naše nová písnička.
B: Ano, počkej chvilku! Cítíš to? (čichá) Myslím, že to tady celou dobu smrdí jako anální žláza.
T: No, je to přece tvůj pokoj! (směje se)
B: Myslíš, že si tu mámin pejsek právě ulevil?
T: Mohl by, protože máma nás právě navštívila. Měli jsme velkou…
B: VÍTE, promiň, jen krátce, VÍTE, ŽE TEN PACH AN- Je to tak nechutné, když si psi vyprazdňují anální žlázy.
T: To je tak hnusný!
B: „Drüse“ (žláza), to už je takové hnusné slovo. To tak strašně smrdí, uf… Jak bys to mohl popsat?
(oba se smějí)
T: Já nevím. Nedá se to popsat tak, aby se to dalo v pohodě říct v podcastu.
B: No, dobře… Tuhle…
T: Myslím, že to smrdí jako… Podle mě to nemusíš popisovat. Smrdí to jako
B&T: anální žláza!
T: Smrdí přesně tak, jak si to představujete.
B: Zvláštní je, že tuhle si pes našeho nejlepšího kamaráda vyprázdnil anální žlázu v posledním hotelu, kde jsme bydleli.
T: V tak mladém věku? Vždyť je to ještě štěně!
B: Ano, ale myslím, že s tím hodně souvisí plemeno. Vyprázdnil si ji na hotelovém gauči.
T: Ale ne!
B: Všechno ho bylo plné.
T: Tak to ho nemůžeš dostat ven.
B: Nemůžeš. To. Dostat. Ven… Smrdělo to tam, jako by tam byl skunk! (napůl se směje) Nastříkali na ni parfém a lak na vlasy a otočili polštář, a já jsem v té místnosti stejně musel spát. Ehm… Prostě jsme ten polštář otočili…
T: Jen jsem chtěl říct, anální žláza a… errrm… Všichni už asi řeční.
B: Každý, kdo si tam v budoucnu sedne… Ten zápach pak pomalu vystupuje, ale pak se všichni osprchují a umyjí si genitálie, protože si myslí… (smích).
T: Jo, protože to smrdí jako… Mám dobrý popis: zanícený… Smrdí to jako zánět nějakého….
B: Jak smrdí zánět? Uf…
T: Víš, když něco smrdí jako… když něco začne hnisat, víš, co myslím?
B: Aaaahyeahyeayeah…
T: Jako rána, která se nehojí.
B: Eewwwwww….
T: Smrdí to zaníceně a nemytě!
B: Správně, smrdí to nemytě!
T: Neumytě, ano!
B: Myslím, že lidé, kteří tam budou v budoucnu sedět, si budou myslet, že jsou to oni, kdo smrdí.
T: Že by něco chytli… (směje se).
B: Jo, chtěl bych mít skrytou kameru, abych je mohl pozorovat, až si tam sednou.
T: V každém případě jsme měli…
B: návštěvu! Všech!
T: Všech! Všichni tam byli. Přátelé, rodina… protože jsme dělali malou oslavu!
B: Bylo to tak hezké!
T: V Berlíně k vydání naší nové písničky. Šlo to docela dobře.
B: Jasně, bylo to moc hezký! Musím říct, že jsem po tom takový blažený. Byl jsem tak nadšený, protože k tomu patří strašně moc, a když zveme sami, je tam vždycky obrovský tlak. Raději chodím na večírky, než abych je pořádal sám.
T: Jasně.
B: Když už to dělám, třeba narozeniny, Vánoce a tak, tak je pro mě strašně důležité, aby všechno dobře dopadlo.
T: Aby se všichni dobře bavili!
B: Rozhodně! Byl jsem nadšený a kupodivu i nervózní.
T: Já taky! Vždycky jsem nervóznější, když jsou nablízku přátelé a rodina.
B: Naprosto!
T: Mohl bych vystupovat před 100 000 lidmi… To bych raději a byl bych uvolněnější než v malém sále s přáteli a rodinou.
B: Jak už jsem říkal, kdyby mi někdo řekl: „Bille, jdi do Brandenburku a vystupuj před milionem lidí.“, tak bych to udělal. Okamžitě bych řekl: „Dobře!“. Raději bych se do takové situace převlékl, než abych v tu noc hrál v China Clubu. Jinak bylo skvělé tam vystupovat, protože jsme rok a půl nestáli na pódiu.
T: Alespoň jsme mohli hrát nějaké písničky patnáct minut.
B: Jasně, ale to PŘED a ta panika, že nic nedopadne tak, jak jsem si představoval, a že to uslyší kamarádi a rodina… Byli tam skvělí lidi, šlo to super! Podle mého názoru bylo vystoupení perfektní. Myslím si, že…
T: Rozhodně bylo perfektní, to ano!
B: Za náš poslední singl jsme dostali zlaté LP od našeho vydavatelství, což bylo fantastické. Byl to večer, kde kolem nás byli opravdu skvělí lidé a kde všechno skvěle chutnalo!
T: Všichni se strašně opili. Já jsem byl doma docela brzo, ale-
B: Polovina mých kamarádů byla strašně opilá. Psali mi, protože jsem druhý den musel zase do práce. Spal jsem jen tři hodiny a druhý den jsem byl zase na place, protože jsem musel něco natočit do seriálu.
T: Hodně z nich zvracelo docela těžce. Takže to byl skvělý večírek!
B: Později druhý den jsem byl na akci Gucci, což bylo taky moc moc fajn. Ten večer jsem měl Gucci-talk s Palinou (německá moderátorka a podcasterka) a přes den jsem měl ještě kocovinu. Pak mi spousta lidí psala: „Promiň, ale dneska to nestihneme.“ Bylo už 18 hodin: „Ještě zvracím z tvého večírku!“ (smích).
T: No jo. Ale vlastně je to skvělé!
B: Tak jsme si udělali fakt skvělou párty!
T: To byla! Všichni se opravdu odvázali!
B: Myslím, že jsme na to tlačili, protože hodně lidí poslouchalo náš podcast a říkali si: „No, my-“.
T: Musíme… (smích)
B: „Jsou to takoví pařmeni. Musíme s nimi držet krok!“
T: Jako „Musíme se taky opít“.
B: Jasně. Pak jsem dělal Gucciho s Palinou, která je taky taková zlatíčko. Hezky jsme si popovídali o módě, hudbě a… prostě o módě a o tom, co dělá s našimi životy a jak je mění. V Berlíně je teď úžasný popup store Gucci.
T: Super! Díky za pozvání!
B: Já jsem tě pozval!
T: Mmmhhhh… (smích)
B: Ach jo…
T: Víš, co je hezké? Že jsme zase pohromadě jako kapela a děláme skvělou propagaci kapely! Že jo? Není to pro vás taky příjemná změna? I když máte svoje vlastní večírky, na které nás nezvou, pořád je to tak, že… Dneska jsme hráli fotbal/fotbal.
B: Dneska jsme se taky objevili, ale myslím…
T: Takže jsme nehráli fotbal soukromě, ale jako promo akci pro TikTok. Dělali jsme různé věci a taky jsme poslouchali naši novou písničku v rádiu, jak je to úžasné?
B: To bylo opravdu skvělé!
T: Z toho jsem měl velkou radost.
B: Musíme říct, že spousta rádií nás bojkotuje.
T: To opravdu dělají!
B: Neradi hrají naše písničky, což je… vlastně nechápu proč, abych byl upřímný.
T: Protože působíš arogantně. (Bill se směje) Od té doby, co začali poslouchat náš podcast, jsi vlastně nezískal žádné body.
B: No, každopádně… opravdu mě baví tě každý den vidět…
T: Jo?
B: … Ale jsem mnohem rychlejší, když všechno dělám sám. Vždycky musím na jednoho z vás počkat, další si musí zapálit cigaretu, jiný si zapomněl bundu, další potřebuje klíč od pokoje… Než si všichni sednou a zavřou pusu, aby rozhovor mohl začít… Nejlepší je, že vy všichni NIKDY nic neřeknete a já dělám všechno sám. Jenže vy zase vstáváte a kvůli VÁM jsem ztratil půl hodiny až hodinu, než se všechno může rozjet, víš?
T: Jo, ale někdy jsi podle mě až moc napjatý.
B: Ne, ale…
T: Je to jako „Panebože, buď trochu uvolněnější!“. Když čekáme 5 minut, tak je člověk vždycky hned takový nesvůj.
B: ANO, PROTOŽE…
T: -začneš na nás křičet. Několikrát jsi nás opravdu vytočil.
B: -já jsem prostě Panna a jsem na to úplně zvyklý, protože spoustu věcí dělám sám, a to mě štve. Nesnáším, když musím na někoho čekat.
T: Jo, ale s námi můžeš být rocková hvězda. Sám nesmíš, ale s námi! S námi máš dovoleno chodit pozdě, pít mezi tím, blbnout; dělat rozhovory, ve kterých jsi neodpověděl na nic vážného.
B: To mě ale neuvolňuje! Neuklidňuje mě, když přijdu pozdě a můj den se neřídí plánem. Naopak!
T: Proto jsem ti dal ten tip!
B: Raději to nazvu dnem a udělám všechny věci, POTOM se uvolním.
T: Jo…
B: A pak přijde J.Lo z bloku. To je můj oblíbený název… (směje se).
T: Aha, dobře.
B: Protože jsem řekl „odvázat se“. Je to taková sranda, když James Corden, jestli to nevíš, tak se fakt musíš podívat… Když James Corden sedí s J.Lo v autě a ona má napsat někomu slavnému a on si vybere Leonarda DiCapria a ona pak musí Leonardovi napsat: „Ahoj, tady tvoje holka, Jenny z bloku…“ Něco takového.
T: (Tom se začne smát) To je tak vtipný, to znám!
B: „Co to dneska bouchá? Chci se odvázat, bejby!“ (směje se) To bychom měli dělat taky!
T: Cože? Vybírat slavné lidi z telefonu?
B: Vybírat slavné lidi z telefonu a musíš jim psát. Mohli bychom se vsadit a ty jim musíš napsat, co řeknu!
T: Myslím, že máš v telefonu víc celebrit než já.
B: To bychom mohli dělat oba.
T: Ty jsi centrála Kaulitz, ne já! Já nemám většinu čísel… Co se ještě stalo?
B: Měli jsme super turbulentní let do Německa. Fakt jsme se zapotili. Dokonce i já! Úplně sis nadělal do kalhot.
T: To není pravda! Musel jsem uklidnit svou ženu, protože…
B: -má velký strach z létání. V dnešní době se tím člověk trochu nakazí.
T: Jo, ale v tu chvíli bych si to nepřipustil, víš. Říkal jsem si: „Všechno je v pohodě a v klidu.“ A taky jsem si říkal, že je to v pohodě. Ale pravda…
B: Pevně jsem se držel. Bylo to jako na horské dráze.
T: Musel jsi, jinak by ses přilepil na strop!
B: Zdálo se, že je to dobré znamení! Byl to naprosto příjemný výlet do Berlína na oslavu našeho vydání, na Gucci, na propagaci kapely, na rozhovory, kde se mluvilo a mluvilo a blrblrblr celý den ty samé věci.
T: Taky teď chodíme trochu do studia.
B: Taky jezdíme do studia. Máme pár sessions… To bude super! Dělat pěknou muziku.
T: To je skvělý! Víš, co jsem slyšel? Byla to NEJ novinka týdne.
B: Cože?
T: Hassloch. Je. Hotov. Skončili v Hasslochu!
B: Cože? To je úplně směšné!
T: Není to šílené? Mám pocit, že za to můžeme my.
B: To by bylo šílené! Někdo mi napsal: „Kluci, myslím, že jste Hassloch udělali příliš slavným.“ To se mi líbilo.
T: Ale ne!
B: GFK poslala tiskovou zprávu a řekla: „Opouštíme Hassloch. Už to není testovací město. Nebudeme tam nic měřit.“
T: Ani televizní sledovanost?
B: Odcházejí úplně! Průzkum trhu říká, že z Hasslochu odešli. Žádná televizní sledovanost, –
T: Není to hardcore? Když jsem to viděl, myslel jsem si-
B: Tomu se mi nechce věřit.
T: Jestli za to můžeme my, tak je mi to fakt líto!
B: To je mi moc líto!
T: Ale ne!
B: Já si myslím, že to bylo tak super!
T: Myslíš, že se na nás teď zlobí?
B: Já nevím. Myslíš, že to pro ně hodně znamenalo, že jsou pořád…?
T: Alespoň pro mě by to hodně znamenalo.
B: Pro mě taky.
T: Ale my stejně přijdeme!
B: Jo!
T: Nebo ne?
B: Jasně! Musíme to spáchat hned!
T: Teď už je to historické! Mohou říkat: „Hassloch byl tím místem, kde se všechno měřilo! Hassloch byl nejvlivnější vesnicí Německa!“. Lidé se tam pak jezdí dívat, jak to tam vypadalo.
B: Takže spousta pozdravů všem Hasslöcherům!
T: Je mi to moc líto, ale takhle to nejde. My nejsme tak mocní, že ne? To si nedovedu představit.
B: Doufejme, že my nejsme ten důvod.
T: Protože jsme je příliš proslavili? Myslíš, že jsme je proslavili, aby řekli, že…
B: Ne, to mi napsal někdo jiný! Řekli: „Myslím, že všechen ten tisk o Hasslochu nebyl tak skvělý“.
T: Protože prostě nechtějí být manipulováni.
B: Jasně, mělo by to zůstat realistické, a my jsme se do toho moc zamotali. Možná s tím nemáme absolutně nic společného a teď se přeceňujeme.
T: Já si to myslím.
B: Pak je to šílená náhoda. Vždyť jsme se o tom JEN bavili a o pár dní později GFK řekli, že odcházejí z Hasslochu.
T: Ale my do Hasslochu stejně přijedeme!
B: Jo! Já bych to tak řekl!
Kaulitz Kolumna
B: Mimochodem, už máme nabídku na Hrad Kaulitz.
T: Já bych tomu neříkal nabídka.
B: No, nabídka… Je o to nějaký zájem. Teď čekáme, jestli na to bude skutečná nabídka.
T: Jsem připraven, ale nejdřív se musím znovu podívat na pár dílů Takešiho hradu.
B: Jo, ale už mám úžasné nápady, jak můžeme mučit celebrity.
T: Koho chceš pozvat? Řekni nám to ještě dnes! Kterou celebritu bys rád mučil?
B: Když to řeknu teď, mám pocit, že ten člověk už by nepřišel, víš?
T: Napadá mě jedna celebrita… začíná to B! Dokážeš to uhodnout?
B: S B?
T: Ano! Křestní jméno. Může to být mužské nebo ženské, přesně to neřeknu… Nechápeš to?
B: Ne! (Tom se směje) S B?!
T: „S B?!“ Copak to nechápeš?
B: S celebritou, kterou oba nemáme rádi?
T: Jo! S B!
B: To neznamená, že je nemáme rádi, jen je chceme mučit!
T: Správně!
B: Můžeme si také vybrat lidi, které máme opravdu rádi.
T: Ale tenhle se nám oběma opravdu nelíbí. Ne?
B: O kom to mluvíš? Řekni to!
T: Ne! Nemůžu to říct.
B: Hned to vyklop!
T: (pípne) bylo by to tak skvělé!
B: OOOOUUHHHH!!!! Pípneš to později, že jo?
T: To jo!
B: To určitě uděláme! (Tom se směje) Úžasné! Já bych jí dělal šílený věci.
(oba se smějí)
T: Tak! Jinak tento týden nějaké pozitivní zprávy: Jsme nominováni na EMA!
B: Super! Říkali to v novinách?
T: Ano! Právě jsem to viděl! Jsme nominovaní!
B: Mám z toho velkou radost! To je stará hudební škola.
T: Že jo?!
B: Jo…
T: Konečně zase nějaká cena. Ty už skoro neexistují. Je to šílené… Většina cen, které máme doma, už neexistuje. Zůstala v Německu ještě nějaká hudební cena?
B: Ne!
T: Vůbec žádná?
B: Zbavili se jich, ale chtějí udělat novou. Zrovna jsem o tom s někým mluvil, že v Německu…
T: To se nestane.
B: Já jsem jim říkal to samé. To je… Pfffft…
T: Nikdo o to nemá zájem, že?
B: Ne!
T: Podle mě jsou všichni smrtelně nudní, ale MTV je pořád v pohodě.
B: Jestli opravdu založí nějakou novou, tak… Ty bys radši vrátil ty, co existovaly dřív, ty tradiční.
T: Ale MTV EMA jsou fakt super!
B: Jsou kultovní!
T: Víš proč? Protože je to pořád od hudebního kanálu. MTV znamená velkolepá vystoupení a pořád tam všichni chodí, dokonce i někteří američtí interpreti.
B: Nedávno jsem někomu říkal, že v těch dobách jste své vydání, své vystoupení a všechno stavěli kolem TOHO jednoho konkrétního vystoupení… kolem toho jednoho konkrétního místa na cenách MTV. Byly na to celé kampaně.
T: Jo, jasně, protože to vždycky bylo úžasný!
B: Jo…
T: To se teď vrací. Možná bychom mohli udělat vystoupení… Vlastně musíme, to bylo vždycky nejlepší. Jinak nám můžu jen pogratulovat, protože o našem „Velkém comebacku“ psaly noviny.
B: Napsali?
T: „Náš velký comeback“, víš proč? Protože jsme vydali novou písničku (smích). Všude psali: „Tokio Hotel slaví comeback novou písní!“, „Tokio Hotel jsou zpátky!“. Chci říct…
B: Kolikrát už o tom psali? Kolik-
T: Promiň, ale poslední měsíce jsme vypouštěli jednu písničku za druhou.
B: To nedává absolutně žádný smysl, protože jsme dostali cenu (Mluví o zlatých deskách za White Lies) za naši poslední písničku…
T: Vlastně jsme hráli obě písničky, které jsme v posledních měsících vydali. Je to takový divný…
B: Jsou ti, co o tom píšou, líní, nebo je to prostě nezajímá?
T: Jo, jsou… Myslím, že jsou prostě špatně informovaní. Myslím, že jsou unavení z…
B: Nebo si prostě jenom řekli, že je to dobré čtení. To by mě opravdu zajímalo. Myslíš si, že…
T: Možná je to jenom ten titulek!
B: Titulek: COMEBACK!
T: „Hej, jsou zpátky! Musíš si to poslechnout!“
B: Ale nejsou zmatení, hlavně ti, kteří si poslechli jejich písničky? Nebo si říkají: „Cože? Vždyť nebyli pryč?!“ Anebo si říkají: „Cože?“
T: No, já to nechápu… Dobře, možná si to nikdo neuvědomoval. (smích)
B: Ne, myslel jsem ty, kteří si to uvědomovali.
T: Aha, dobře, tak ti jsou zmatení!
B: Říkají si: „Co to zase píšou?!“
T: Mám to tady napsané obrovským písmem „Tokio Hotel slaví návrat novým singlem“. Tak směšné, poslouchej, to mě přivádí k tomuhle vtipnému tématu. Myslíš, že americká média jsou neškodnější než německá?
B: Ano!
T: Ano?
B: Ano!
T: Protože, no… (smích) Můžu ti o tom přečíst článek. Neřeknu o kom, ale už jsme o nich mluvili, proto jsou obzvlášť zlá. Jejich článek začíná slovy: „Jéééé!“.
T: Píšou! „Nový singl Tokio Hotel Here comes the Night – příšerná směs EBM a popu zpívající o jejich nočním životě. Kdyby na každé párty hráli tuhle hudbu, taky bych se bál.“ A pak: „Jééé! Sdílené trápení je trápení poloviční! Tokio Hotel zvyšují spekulace o novém studiovém albu singlem Here comes the Night, který byl dnes zveřejněn. Ano, slyšeli jste správně. Jak jsem se dnes musel přesvědčit, zřejmě je stále dost lidí, kterým na téhle kapele záleží natolik, že se o ní vrhají do četných diskusí.“
B: Ale aby ho-
T: Kdo takhle začne… Nechci číst dál!
B: Ne, ne…
T: Ale to přece není redaktor, ne?
B: Ne!
T: To je…
B: To je hater!
T: To je nenávistný komentář, ne?
B: To je haterský blog!
T: Myslíš, že když si přečteš úvod, že je to objektivní názor? (Bill se zasměje) Jako by tu písničku slyšel…
B: Byl naprosto otevřený a řekl: „A hele! Nejdřív si to poslechnu, udělám si vlastní názor, ale vlastně mi Tokio Hotel přijdou v podstatě mizerní…“
T: … ale skvělá písnička!
B: „Poslouchám ji naprosto objektivně…“ A pak byl okamžitě jako: „Jééé!“
T: Vtipné je, že lidi z tohoto blogu, myslím, že je to jeden…
B: Ne, je to hater-blog!
T: Dobře, hater-blog… Oni jsou…
B: Myslím, že jsou docela velcí.
T: A taky mají… (smích) Když budeš rolovat dál, když dočteš ten článek, který je samozřejmě trochu delší, tak jako další článek ukazují kritiku na Kariérní sebevraždu a pod ní je jako podtitul takříkajíc napsáno: „Od šikanovaného dítěte, přes polarizující teenagerskou světovou hvězdu, až po osamělého bezradně nejistého muže – smrtelně smutná kniha!“ (smích). (oba se smějí) Chci říct, není to šílené?
B: Víš co? Opravdu, opravdu bych se rád setkal s tím člověkem, který to napsal.
T: Já taky!
B: Proto: Slibuji, že pokud nás oslovíte, neřeknu vaše jméno. To opravdu slibuju! Neřeknu vaše jméno, nic nezveřejním, nic nezveřejním, nebudou vás honit fanoušci Tokio Hotel. To bych nikdy neudělal, ale opravdu bych se s vámi jednou rád setkal osobně, protože mě to opravdu zajímá. Chci se na vás jednou podívat, tak se mi prosím ozvěte. (směje se)
T: Vlastně stačí DM, ale setkání tváří v tvář by bylo fajn.
B: Určitě. To bych si s ním/ní dal kafe, víš.
T: Naopak, abych se vrátil k tématu, americký tisk by mluvil spíš neutrálně, třeba „Heidi projevuje podporu na večírku k vydání singlu Tokio Hotel“ a tak. Říkají jen, že jsme dosáhli zlata, ukazují nějaké obrázky, a žádný komentář k tomu není.
B: Takže nic o „comebacku“.
T: Ne, nic o žádném comebacku… Třeba časopis People ukazuje jenom fotku, na které jsou ocenění a jenom se přihlásí. Nic jiného tam není! Prostě se drží faktů, jako je datum vydání… no, někdy se drží špatných faktů, protože mluvili o „večírku k vydání alba“, ale dobře…
B: Ugh…
T: Celkově vzato zůstávají velmi objektivní, víš. Neříkají něco jako… „Mizerné oblečení, Gustave!“. To neříkají.
B: Jo.
(oba se smějí)
B: Já si myslím, že některý věci jsou, ne že bych to bral moc osobně, ale napsat něco takovýho není správný, ne? No…
T: No, my si to nebereme k srdci, že ne?
B: Ne!
T: Ne!
B: Nemohl bych být o moc šťastnější! Taky ti musím něco říct! Přemýšleli jsme o tom, že bychom tuhle kategorii trochu otevřeli, ne?
T: Ano.
B: Takže: To, co mě naprosto nadchlo, ale zároveň to bylo problematické, a vím, že tě to zajímá, protože sleduješ seriál Narcos Pabla Escobara.
T: Jo! Mně se to fakt líbí!
B: Slyšel jsem, že Pablo Escobar měl zoologickou zahradu. Věděl jsi to?
T: Ne, myslím, že se o tom v seriálu nezmiňovali, ale ani já nejsem v seriálu tak daleko. Vlastně ani nevím, jak daleko jsem a kolik sérií existuje… Teď jsem někde ve druhé sérii.
B: Pablo Escobar měl zoologickou zahradu. Když zemřel, všechna zvířata tam zůstala sama a rozmnožovala se do nekonečna. Teď tam mají mor hrochů.
T: To je hrozné!
B: Hrozné!
T: Doufám, že měl tak úžasný terén, že tam mohli žít opravdu v chládku.
B: Jak jsem slyšel a četl… Víš, když jde o zvířata, tak se mě to hned dotkne… Teď tam běhají malí roztomilí hrošíci, ale stal se z nich opravdový mor.
T: Kde všude běhají? Pořád na svém pozemku?
B: Ne, myslím, že teď už jsou opravdu divocí, žijí venku. To je přesně jako… Víš, že nedaleko Brandenburgu žijí klokani?
T: Ne!
T: Ne!
B: Divocí klokani! (Tom se směje) Můj přítel…
T: Jsou divocí!
B: To jsou!
T: Jsou opravdu boxerští!
B: Nedávno mému kamarádovi vběhl klokan pod auto!
T: Nesmysl!
B: Žijí v lese a někteří utekli ze zoo, rozmnožili se a teď žije u Brandenburgu spousta divokých klokanů!
T: To je roztomilé.
B: To je tak bláznivé!
T: Je to opravdu roztomilé.
B: Stejně jako hroši! Jsou divocí, rozmnožují se a teď jich tam běhá spousta. Teď se debatuje o tom, jak je dostat pod kontrolu, a přemýšlí se o jejich zabití. Někteří aktivisté samozřejmě ztrácejí nervy.
T: To přece nemůžou udělat.
B: Samozřejmě že ne!
T: Co s nimi místo toho uděláte? Jako Free Willy, vypustit je zpátky do přírody.
B: Free Willy… Můžeme o tom udělat extra díl, abychom si řekli, jak to bylo v prdeli.
T: Jo, to bylo super špatný. Pamatuješ si na to? Vybrali spoustu peněz přes několik dárcovských fór.
B: Možná bychom se měli zapojit…
T: … aby se Free Willy vrátil do Kanady. Bylo by skvělé, kdyby je (hrochy) vypustili zpátky do volné přírody, na jejich vlastní území, víš.
B: Jo… Možná se musíme zapojit, Tome.
Durchgekaulitzt
B: Zase nám přišlo tolik milých vzkazů a já jsem se do toho zase začetl a je to vždycky tak hezké, takže bych vždycky rád všechno přečetl, ale myslím, že ostatní to nezajímá a jenom my z toho máme radost, ale-
T: Jo, jasně.
B: Tak nám přišlo tolik opravdu milých zpráv, ehm, a já jsem si říkal, že dneska odpovím na pár otázek, protože vždycky dostáváme tolik dotazů, a protože jsem nedávno dělal rozhovor o Gucci s Palinou, tak jsem si říkal, že u toho zůstaneme a Florian se ptá: „Kterých pět módních kousků musí mít každý ve svém šatníku? A které současné trendy jsou pro vás ne-výhodné?“.
T: Hmmm. Tak se do toho pustíme.
B: Jo, takže si asi nasadím svůj návrhářský klobouk. Myslím si, že to, co by měl mít každý ve svém šatníku, jsou opravdu dobré džíny-, to zní tak-, džíny mají perfektní praní, mají lehké praní, vůbec se mi nelíbí, když je něco vyprané od kamínků, jakoby obarvené, nejlepší je, když je to opravdu hezké a světlé, dělá to dobrý zadek, může to být roztrhané, pokud chcete, ale ne tak roztrhané, aby to vypadalo-.
T: Ale takový se těžko shání, že jo?
B: Není lehké je najít, ale když je najdeš, tak si jich kup hodně, protože džíny se dají nosit ke všemu, k teniskám, k botám-, takže… dobré džíny. Dobré bílé tričko, ehm… dobrá bílá hedvábná košile.
T: Ummm, jedno mám.
B: A taky dobře padnoucí kalhoty k obleku-.
T: To mám taky.
B: Každý by měl mít nějaký slušivý oblek.
T: Zrovna teď jsme o tom mluvili. Chtěli jsme se domluvit na oblečení JEDNOU, kde jsme si řekli: No tak, kluci, na večírek k vydání naší nové písničky si vezmeme černý oblek, a co na to Gustav?
B: A Gustav říká: Já žádný nemám.
T: „Já ho nemám, ten se nosí jen na pohřby.“ (smích).
B: No, to už je na mém vánočním seznamu, musím mu koupit nějaké oblečení.
T: Jenže on nemá černý oblek.
B: To jsou základní věci, které bys podle mě měl mít.
T: Já si prostě připadám jako ti chlapi, co stojí na červeném koberci, a pak hodnotí lidi, co jdou po červeném koberci, víš? Ti, co vždycky takhle stojí stranou a soudí….
B: Jo, taky jsem to tak trochu dělal.
T: No jasně, to jsi jednou dělal!
B: To jsem dělal na Oscarech.
T: A to jsem byl na červeném koberci?… že jo?
B: Ne. (Tom se zasměje) Jen jsem si dělal přehled těch nejlepších módních momentů.
T: Úžasné. A pak nadáváš na lidi, kteří udělali nějaký módní fail.
B: To nedělám.
T: No.
B: Ne, tak zlý nejsem.
T: Ale jsi.
B: Pojďme k těm no-go, takže pro mě jsou sandály takové no-go na mužích. Promiň.
T: Sandály?
B: Ano.
T: Ale…
B: Já to prostě nemůžu! Na zkoušce mi někdo chtěl dát zase-, aha, teď jsem zapomněl značku-, to byla opravdu velká značka a všichni říkali: „Jé, to jsou nové sandály!“. Ty teď tak frčí, to by bylo super, kdybys-“ a já na to: „Promiň, ale to nemůžu nosit.“
T: Upřímně řečeno, už takhle mi žabky dělají problém.
B: Já si taky nemyslím, že žabky fungují, NIKDY bych si je v soukromí nevzal. Takže mokasíny, jo, mokasíny jsou úplně v pohodě, nebo i když jsou boty vepředu otevřené, ale žabky jsou takové nesexy, nějak.
T: Dostal jsem velmi, velmi, velmi, velmi milý e-mail od Franzisky. Napsala moc hezký e-mail a samozřejmě vám nemůžu říct všechno, co je tam napsáno, ale měla zajímavou otázku: Jednou slyšela o umělci, který má jakýsi sabatní rok, kdy vůbec nepracuje. Takže prostě rok vůbec nepracuje, víš? Tak kdybychom si to mohli představit taky.
B: Já bych si takový život dokázal představit celý (oba se smějí).
T: Jo, ale to člověk taky tak nějak potřebuje.
B: Ano, samozřejmě.
T: Někdo se na to už ptal, tak proč se vystavuješ tomu všemu a stresu a proč tolik pracuješ, myslím tím, že to neděláš jen proto, že chceš vydělat peníze, ale taky to tak nějak děláš –
B: Samozřejmě.
T: -pro svůj život a pro tenhle pohon.
B: Ne, já jsem to taky nedávno někomu říkal, já jsem si říkal-, protože jsem měl posledních pár týdnů připravenou takovou standardní frázi, když se mě někdo zeptal: „Tak jak se máš?“ a já jsem říkal: „Aha… já jsem za měsíc nalítal tolik a tolik, že jsem takový tryskáčový a takový zaneprázdněný,“ a já to miluju-, a já jsem se na ně takhle díval a říkala jsem si: „Dobře, miluju to, že si stěžuju-“.
T: Že toho máš hodně na práci, že jo?
B: Že „Já toho mám tolik na práci!“. Protože já uvnitř MILUJU, že toho mám tolik na práci. A neříkám jenom to, ale pro mě práce nebo všechny moje projekty, -práce zní tak… práce je hrozné slovo- ale všechny ty věci, které dělám… Rád se pak rozčiluju a říkám: „Jsem tak unavený, tak přepracovaný, už to nezvládám, nemám dost času-“ ale zároveň to potřebuju. Když pak mám takové fáze, kdy je to klidnější, tak se cítím hůř a hůř. V těchto fázích jsem pak méně šťastný než ve fázích, kdy musím dělat hodně!
T: Zvlášť když se vracíte domů z turné. Když jste spolu tak dlouho na cestách a každý má nějaký úkol a tak, tak se může stát, že toho člověk nemá tolik na práci a že spadne do nějaké díry….
B: Ano, a teď se kvůli Coroně VŠECHNO zrušilo: Všechno, co jsem dělal, se úplně zastavilo. A to byl případ mnoha-
T: Nějak si připadáš jako takový budižkničemu.
B: A pak si taky docela rád stěžuju, že mám hodně práce (smích). Myslím, že to je takový dobrý problém.
T: To je ta rovnováha, takže celý rok by pak bylo moc, ne? Představ si, že bys měl takový náročný rok a pak…
B: No jo, to bych si dokázal představit, že by to byl rok.
T: Opravdu?
B: Určitě! To bych klidně zvládl! Když se to naplánuje…
T: Ale ne, když je to vynucené!
B: Ne!! Takže ne, když jsou projekty zrušené, ale ty máš všechny projekty hotové a pak… Já jsem na rok pryč.
T: Také jsem četl otázku od jiného pulce [lit. kaulquappen]: Chtěli byste být v The Voice?
B: Jako soutěžící?
T: Ne, jako porotce, řekl bych (smích).
B: Aha.
T: Ne, ne, byl bys v The Voice of Germany jako porotce, Bille?
B: Hmm… to je těžká otázka, nevím, pro mě to úplně záleží na tom, jestli-
T: Jo? „-na platbě“ (směje se).
B: -na tom, kdo je součástí obsazení, stejně tak.
T: (směje se a posmívá se) „Jo, těžká otázka, záleží na platbě!“ (směje se a posmívá se). (smějí se)
B: No, samozřejmě, že to je předpoklad, že platba je taková, jakou ji chci mít!
T: Máme prozradit tohle jedno tajemství? Nebo to nemůžeme prozradit?
B: Cože?
T: Byli jsme požádáni, abychom se stali členy poroty úplně první sezóny „Hlasu Německa“. Tenkrát jsme to neudělali, protože… ehm…
B: Ten formát byl ještě hodně nový a nestálý a my jsme do toho prostě nechtěli jít, nebyli jsme na to připraveni. Pak jsme to odmítli, ALE to je to, co chci říct, pro mě to úplně záleží a teď můžu říct další tajemství, a to, že jsem právě zrušil další televizní projekt-.
T: Ano? Který?
B: Nechci to říkat (Tom se směje).
T: Už tě oslovili pro Dschungelcamp [německá verze pořadu „Jsem hvězda… dostaňte mě odsud!“]?
B: NE!!! (Tom se směje) Kvůli obsazení jsem zrušil jiný televizní projekt, stejně jako ostatní herci pro tento seriál.
T: Ano. Musí to sedět.
B: Musí to sedět a ne že bych si myslel, že je to největší urážka, ale myslím, že ta chemie by nebyla tak skvělá.
T: Hm.
Co nevím, to mě nepálí
B: Tento týden jsem se dozvěděl…
T: Jo?
B: -jak se dělají sýrové špecle!
T: Jo… pff… já bych řekl… koupit špecle, dát je do hrnce-
B: NE, vole!!! domácí!
T: -sýr na to (smích).
B: Žádný instantní špecle! Žádný ze supermarketu!!! Domácí špecle!
T: Musíš je nastrouhat, ne?
B: Jo… věděl jsi to?
T: Jo, není toho moc, co bych nevěděl, chlapče.
B: A já jsem si myslel, že ti teď vysvětlím něco, co jsi nevěděl a co tě zatím nefascinovalo.
T: To mrvíš, ale já nevím, co mrvíš.
B: Ne ne, jak bys to tedy udělal?
T: Já bych řekl, že uděláš těsto a vytvoříš takovou kuličku a tu pak nastrouháš přes struhadlo na sýr-.
B: Ne. no, dělá se to takovou ..ehm.. to je taková stěrka a dává se to na takovou rovnou desku a připravuje se to těsto. je to vlastně jenom mouka, vajíčko, trošku soli a pak se dodělá to těsto, takže je tam opravdu jenom trošku a pak se to seškrábne, musí se ta stěrka trošku namočit a pak se to vždycky takovým krouživým pohybem seškrábne z té desky.
T: Ty jsou pak takový hustý…
B: Všechny vypadají trochu jinak a samozřejmě všechny vypadají trochu divoce. A pak je hodíš do horké vody, a když všechny vyplavou na hladinu, jsou hotové. Opravdu tam jdou jen na velmi krátkou dobu. A pak je můžeš smažit na pánvi a vždycky na ně dáš trochu sýra a smažíš je při tom a mícháš a mícháš, zase na to dáš sýr, necháš ho rozpustit, pořád mícháš, rozpouštíš, sýr, sýr, kolik chceš. Pak to dáš na talíř, na to trochu pažitky a přes to trochu smažené cibulky… mňam.
T: Chutnalo to aspoň trochu dobře? Takže byly výborné?
B: Byly super vynikající!
T: A tu smaženou cibulku jsi taky dělal sám?
B: Ne!
T: Dobře.
B: Byly v balíčku.
T: Víš, které jsou úžasné?
B: Vím…
T: Z Ikea!
B: Z Ikea! Oooouuh…
T: Mňam, mňam!
B: Ale jednou ti můžu nějaké udělat!
T: Vážně? Jsem pro!
B: Ano, už jsem si zapamatoval, jak se to dělá.
T: Chtěl jsem… Když už jsme u toho, v minulých dnech jsem si psal s Rolandem (Emmerichem). Chceme udělat řízkový den. Takže oni budou dělat Schnitzel a my Käsespätzle.
B: Dobře, super!
T: To víš, že jo! Jako německý…
B: To zkusím! Já jsem vždycky tak pyšný na každou maličkost, kterou udělám, protože já jsem taková nula, co se týče vaření. Měl jsem z toho takovou radost, protože jsem nikdy nedělal nic jiného, než ohříval těstoviny…
T: Těstoviny s kečupem!
B: Těstoviny (směje se) s kečupem!
T: Našel jsem pro tebe něco vtipného, protože mi vždycky pokládáš trapné otázky, nebo aspoň otázky, na které jsou jen trapné odpovědi. Nenašel jsem žádnou vtipnou otázku ani žádné trapné téma… bidet. Jak myslíš, že se to píše?
B: Uuuuggghhhh…
T: NOO!!! POČKEJ!!! První otázka, bidet… Používáš bidet? (smích)
B: Eerrrm… Upřímně řečeno, ne! Doma ho nemám (směje se).
T: Doma ne, ale v hotelu jsou k dispozici vždycky.
B: Jo, ale…
T: Používáš je tam?
B: Ne, nepoužívám.
T: Děláš si takovou malou koupel koulí? (Bill se směje)
B: Ne, vlastně ne. Teda… často se ptám sám sebe proč, protože je vlastně úžasné, že to existuje. Ale musím opravdu přiznat, že to nepoužívám.
T: Řekni mi, jak se píše bidet!
B: Na letišti ve Frankfurtu mají takové úžasné záchody, ze kterých vyjede taková věc, která tě opláchne, osuší….
T: To je další věc. To jsou záchody…
B: Jo, ale ve skutečnosti mají integrovaný bidet.
T: Jasně, mají takovou malou trysku, která vám vyčistí řitní otvor.
B: Správně! Můžeš se nechat vyfénovat. Jeden tě dokonce i napudruje, myslím. Takže… musím říct, že se mi to líbí. Tam bych to udělal. Jinak elektronická zařízení (chichotá se) u mého zadku…
T: Člověk se toho trochu bojí.
B: Jo!
T: Hlavně když se to moc rozpálí. Jak ehm… Co… Jak… Ty googluješ?!
B: Ne?
T: OooOHOHOHO… Prosím…
B: Negoogloval jsem!
T: Odkud to pochází?
B: Já jsem to nevyhledával!
T: To jsi udělal! Viděl jsem to! Odkud to pochází? Odkud pochází slovo bidet? Co to znamená?
B: Je to francouzsky!
T: Vyhledal sis to!
B: Nevyhledal!
T: Dobře, je to francouzsky. Jak se to píše?
B: Řekl bych, že… (povzdechne si) B- (uchechtne se)
T: Alespoň to je správně (směje se).
B: B- No… Určitě je v tom nějaký zvrat a nepíše se to B-I-D-E… Něco jiného musí být.
T: No… Vždyť sis to vyhledal!
B: Nehledal!
T: Já to poznám, když se na tebe podívám!
B: Řekni mi to!
T: B-I-D-E-T
B: Vidíš?!
T: No… myslím, že sis to vyhledal!
B: Nehledal!
T: Dobře! Bidet je sedací umyvadlo. Tak se mu říká. Používá se k čištění vnějších pohlavních orgánů, konečníku a nohou.
B: Umyvadlo vsedě… (směje se)
T: Jo! Existují různé formy, a pak se tam píše: „Bidety se obecně používají k čištění vnějších pohlavních orgánů a konečníku vodou. Kromě toho lze pohodlně očistit i další části těla, zejména chodidla. Ačkoli svým vzhledem připomíná toaletu, vhodnější je srovnání s umyvadlem nebo vanou.“ A co se týče bidetu? Vtipná je i tato část: „Do bidetu lze napouštět vodu, takže vnější genitálie se umyjí jako v míse.“ V případě, že se jedná o bidet, je třeba se na něj podívat.
B: (chichotá se)
T: Proto jsem se tě ptal, jestli si čas od času děláš koupel koulí. „Můžete se v něm koupat vsedě. Pro intimní hygienu je však prospěšné nechat odtok otevřený a umývat se pod teplou tekoucí vodou. Chcete-li očistit vulvu nebo penis (chichotá se), sedněte si na bidet čelem ke zdi nebo k vodovodnímu kohoutku, aby proud vody oplachoval téměř vodorovně zarovnaný regulátor genitálií zepředu dozadu.“ (směje se)
B: Ten, kdo tyhle texty píše, musí být vtipný…
T: Není to legrace? A pak „Distribuce… To bylo taky vtipné. Kde myslíš, že se to nejvíc používá? Podle francouzského průzkumu z roku 1995, už je to nějaký čas, se bidet v Evropě používá v následujících zemích. 97%! Která země myslíš?
B: Německo ne!
T: Ne, Německo ne.
B: Pak to musí být Francie.
T: Itálie! Následuje Portugalsko na druhém místě s 92 % a Francie na třetím místě se 42 %. Nejméně často se bidet používá v Německu, a to v 6 %.
B: Vidíš! Všichni Němci jsou jako já.
T: Uf, a ve Velké Británii 3 %.
B: Myslím, že začnu s bidetem. Myslím, že je vlastně docela dobrý.
T: To je! Nebo mít japonský záchod! Mají takové záchody…
B: Jasně, záchody, kde už je to integrované. Člověk je vždycky čerstvý, vždycky připravený (smích).
T: Vlastně jsem ti to chtěl doporučit, protože jsem ucítil gauč (Bill se směje) a nevěděl jsem, že je to pes, tak jsem si říkal: „Pro tebe bidet!“ (smích)
B: Na čištění Billovy anální žlázy.
T: Na čištění anální žlázy, že jo.
B: Skvělé! Mám pro tebe trapnou otázku!
T: Aha!
B: Otázka se samými trapnými odpověďmi. Kdo byla tvoje úplně první zamilovaná celebrita? … Někdo, kdo je opravdu bláznivej! Nic si nevymýšlej, Tome!
T: Proč? Víš to?
B: Ne, ale… mám tušení!
T: Moje první zamilovaná celebrita?
B: Takže když jsi byl malý kluk a zamiloval ses do nějaké ženy…
T: Já nevím, možná někde… už si nevzpomínám. Řekněme Pamela Andersonová.
B: ANO!!!! JÁ TO VĚDĚL! Přesně to jsem chtěl říct. Myslím, že jsi měl pověšenou její fotku.
T: NE!
B: Ale měl!
T: NE!
B: Myslím, že tam visela její fotka…
T: Měl jsem pověšený jen plakát Aerosmith.
B: Néééé, ty jsi měl fotku…
T: Pamatuješ si, co jsme hodně používali?
B: Cože?
T: To bylo úplně trendy, když jsme byli ještě hodně mladí. Porno-zapalovač. Všichni měli zapalovače a kalendáře.
B: To je pravda!
T: To bylo totálně zakázané! Náš strýc přinesl jako pornozapalovač tajně.
B: Jo, protože byly tak expanzivní.
T: Bylo nám šest! 6! A on nám přinesl porno-zapalovač s nahotinkami.
B: No, možná to tak bylo, ale já si pamatuju, že jsem to viděl. Možná jsi ji měl jenom na zapalovači.
T: Jo, myslím, že to byl spíš zapalovač. (Bill se chichotá) Bylo to skvělé zboží Pamely Andersonové… zapalovač s akty…
B: Jo… to bych určitě udělal…
T: Mimochodem, měla by přijít s novým pořadem.
B: Mmch?
T: Měla by vzniknout Netflix-show o životě Pamely Anderson a Tommyho Lee.
B: Aah, no, ano. Ale ne o sobě. Ztvárnil by ji někdo jiný.
T: Jo, ztvárněná někým jiným!
B: O tom jsem slyšel. Vypadá to, že je to legrační. Musím se na to podívat.
T: Tak co máš pro náš playlist?
B: Takže… Napadlo mě, že tento týden dám na seznam „Celeste-I’m here“. Ta písnička je krásně smutná.
T: Vhodná?
B: Vhodná na závěr.
T: Sakra, teď jsem vážně smutný. Vhodně k moto, protože mě nenapadlo dělat poslední díl, myslel jsem spíš na Halloween. Proto jsem tam dal „Everyday is Halloween“ od Ministry a jednu z mých nejoblíbenějších, jednoduše proto, že je to obecně skvělá písnička a úžasný interpret: „Touch“ od Hoax. Je to super.
B: Jo, tu taky miluju.
T:… krásná písnička. Můžeš si ji poslechnout kdykoli a… ehm… jo… Vlastně je to i trochu smutné.
B: Jo…
T: Ale, ehm…
B: (povzdechne si)
T: Co si o tom myslíš?
B: Myslím, že by nám lidi stejně nevěřili. Vůbec jsme nebyli smutní.
T: Myslíš si to?
B: No… ne! Naše nálada byla příliš dobrá. Myslím, že aby nám to opravdu prošlo, museli bychom být smutní jinak. Celá ta epizoda by byla úplně jiná.
T: Skončit v nejlepším, je úplně blbé rčení.
B: Ne! Pokračuj!
T: Pokračuj! Byli jsme obnoveni.
B: Jo, z toho mám takovou radost! Druhá sezóna Kaulitzhills!
T: Kaulitzhills nekončí.
B: Bude pokračovat a my z toho máme obrovskou radost. Bude tedy pokračovat opravdu dlouho. Nezbavíte se nás ještě hodně dlouho.
T: Protože naši Kaulquappen jsou tak věrní posluchači. Moc vám děkujeme, že jste nás poslouchali a… jo… Bude to pokračovat!
B: Pokračuje to druhou sezónou! Už jsme natočili deset dílů, není to šílené, jak ten čas rychle utekl? Mně to tak dlouhé nepřišlo.
T: U dalšího dílu mě napadlo, že bychom mohli zavolat mamince! Myslím, že by mohlo být velmi vtipné si s maminkou trochu popovídat, protože spousta z nich se ptá, hlavně našich posluchačů: „Jak eeerm…“.
B: To bude tak bláznivé. Nikdy jste ji nikde neslyšeli.
T: Musíme shromáždit zajímavé podněty od našich Kaulquappen, abychom se zeptali naší mámy, protože je to tak těžké, jak jsme vyrůstali, jaké to bylo mít tě jako malého podivína za syna… (oba se smějí).
B: Já jí to teda nechci říkat, protože si myslím, že kdyby věděla, že je nahrávaná… Ona je tak stydlivá, že by se nikdy neodvážila něco říct.
T: Prostě jí zavoláme a budeme předstírat normální rozhovor.
B: Správně!
T: To je nejlepší plán… jako jsme to udělali s Georgem.
B: Skvělé, mám skvělé nápady na hosty. Myslím, že bychom měli pozvat opravdu skvělé lidi. Už teď se mi toho v hlavě honí spousta.
T: Myslíš, že…
B: Ale máma je skvělý nápad! Udělejme to co nejdřív!
T: Možná bychom měli pozvat ty, které nemáme rádi!
B: Uf, no… Ten s B.?
T: Například ten s B. Ach bože…
B: Prosím ne, to nemůžu udělat. (směje se)
T: Ale to bychom mohli být opravdu zlí! Můžeme požádat docela slušně, protože ta osoba neví, že ji nemáme rádi.
B: Určitě to obíhá kolem dokola.
T: Tím si nejsem jistý.
B: Ne!
T: Mmh! Můžeme se slušně zeptat: „Hele, podívej, super úspěšný podcast, opravdu bychom tě rádi pozvali jako hosta“. A pak jsme na ni opravdu zlí. (smích)
B: To taky nemůžu přinést.
T: Ne, ani ne…
B: To opravdu nemůžu. A pak se s ní osobně setkám a ona tady sedí… Nakonec se mi líbí.
T: To je tak skvělý najít někoho fakt mizernýho.
B: Já ji nechci mít rád.
T: Já taky ne.
B: Ále, jestli nám ještě chcete posílat otázky pro mámu Kaulitzovou, můžete nám napsat na @kaulitzhills.podcast. Pošlete nám DM nebo… jo.
T: Nebo na mail.
B: Nebo nechat komentář nebo něco takového. Můžete nám také napsat na hey@kaulitzhills.com. (povzdechne si) Jsem moc rád, že budeme pokračovat! JIPPPIIIIE!
T: JIPPIEPIEPIEPIEPIE
B: PIEPIEPIEPIE!
T: Jako vždycky: jenom miluj, nenáviď. Ahoj!
B: Byebyebye!
B&T: Byebyebyebyebyebye!
B: Ciao!
