autor: °GinevrA°
Je tu další kratičká povídka. Má jen tři díly, ale myslím, že je v nich plno emocí. Je to spíše taková jednohubka k zamyšlení, že ne všechno je zlato, co se třpytí… 😊 Jinak překlad názvu povídky je Uprostřed červeného koberce 😊 Tak si to užijte. Vaše Laui
Uprostřed červeného koberce, osvětleného desítkami šílených blesků, jejichž fotografové by klidně obětovali i svoje nohy, jen aby získali co nejlepší detailní záběr, který by prodali tisku, a obklopen davy mladých hysterických dívek, kterým bylo sotva šestnáct, stál Tom Kaulitz.
V devatenácti letech již posvěcen slávou rockové hvězdy. „Dejte mu do ruky kytaru a on ji promění ve zlato.“
Ten kluk s dlouhými blonďatými dredy, v obvykle obrovském oblečení tolik neobvyklým pro rockovou hvězdu, se usmíval více než spokojeně, úsměvem ve stylu „já jsem cool a vy ne“ a na očích měl sluneční brýle, přestože bylo půl desáté večer.
Protože nikdo nebyl hoden jeho pohledu.
Dokázal na sebe strhnout pozornost všech, ať už to bylo ve videoklipu, kde hrál bez trička, na koncertech, kde ze sebe rozhodně vydal to nejlepší, nebo na červeném koberci, kde se zbytek kapely klidně posunul do pozadí, a i kdyby se nikdo jiný neobjevil, nikdo by si toho nevšiml.
Od počátku věků nemá hudba na červeném koberci větší cenu než krásné tvary těl, která ji produkují.
Vždyť ostatní kluci z kapely neměli na tváři namalovaný jeho nehorázně provokativní výraz, nechodili, neutráceli jmění jen proto, aby si zvýšili slávu nechutného zbohatlíka, a nenapodobovali objetí se svými kytarami takovým způsobem, ze kterého omdlévaly celé populace mladých dívek.
A Tom tam stál a vychutnával si záblesky a výkřiky fanoušků, které jeho uším zněly jako hloupé výkřiky přidušených kuřat, ale pro jeho popularitu byly zásadní.
Nikdo jiný kolem nebyl, on byl jediným pánem scény. Po několika fotografiích se zbytkem skupiny si fotografové vyžádali pouze Toma, zatímco ostatní se vydali do sálu pro předávání cen.
Z malého chlapce, který žil beze snů, spokojený s odpolednem stráveným zkoušením v garáži svého podivínského kamaráda, který ho do skupiny přijal. Z chlapce, kterému bylo jedno, že mu na kytaře chybí jedna nebo více strun, nezbyl ani stín.
Všechen ten náhlý úspěch, ta zasraná ocenění, červené koberce a focení zabily kousek po kousku toho patnáctiletého kluka, který si nepřál nic jiného, než žít hudbou.
„Nechci být rocková hvězda,“ řekl jednoho odpoledne, když seděl na levném zesilovači v garáži svého podivínského kamaráda. „Chci být jen kytarista.“
Když pak mladý Tom dostal svůj první pěticiferný šek, na tato slova úplně zapomněl.
A Tom tam stál, pyšný na svou aroganci, zatímco jeho malá, bezvýznamná druhá polovina stála ve stínu jeho úspěchu, nikdy si nestěžovala a nikdy se do toho nepletla.
Všechnu únavu skrýval uvnitř, kde ji nikdo nemohl vidět. Protože pokud Tom seděl na vavřínech a na něco si neustále stěžoval, i když nehnul ani prstem, musel malý asistent-dvojče otáčet dnem i nocí, aby měl všechno pod kontrolou a zaručil Tomovi při každé příležitosti ten nejuspokojivější obraz.
Jmenoval se Bill a skoro nikdo ho neznal, až na pár fanatických fanoušků jeho slavnějšího dvojčete, kteří si mysleli, že je „tajemný a okouzlující“, ale nikdy ne tolik jako Tom.
Ten černovlasý chlapec s dlouhými rovnými vlasy, které mu zakrývaly část obličeje, s velkýma očima obklopenýma tlustými vrstvami tužky a velkými tmavými kruhy pod očima – následky bezesných nocí strávených prací, aby svému drahému bratrovi zaručil dokonalost – s tou andělsky hubenou tváří s milými ženskými rysy a tělem opotřebovaným stresem – protože si nemohl dovolit trávit hodiny cvičením v posilovně jako někdo – byl pravým opakem soustředěné arogance v podobě jeho dvojčete.
Bill byl trpělivý, ale spíše, než trpělivost by se to dalo nazvat rezignací.
Přesto se nedokázal přimět k tomu, aby se ohradil proti Tomovým stížnostem a paranoie, která mu nedala spát celou noc, když se mu nelíbil nějaký nenápadný detail. Vždy ho následoval, vždy mu vyhověl a splnil každé přání nebo neřest, o kterou si hvězda výslovně požádala.
Přesto měl vždycky dojem, že se za něj Tom stydí.
Nikdy mu to vlastně neřekl, ale pokaždé, když byl poblíž někdo cizí, Tom mu jemně naznačil, aby „vypadl“, jelikož ho už nebude potřebovat, pak ho přepadly pochybnosti, a jako by to nestačilo, cítil se pak malý Bill provinile, že Toma ztrapnil.
Možná to bylo kvůli jeho až příliš ženské postavě, že ho bylo těžké považovat za dvojče toho triumfu mužství, jakým byl Tom.
V soukromí se však Tomovi líbilo jeho jemné, ženské vystupování.
Dokud se nacházeli za zdmi některého z luxusních apartmánů po celém světě, které měly tu čest hostit Toma Kaulitze během světových turné kapely, tak mu to štíhlé tělíčko vyhovovalo…
A Bill tam stál, u vchodu do divadla, kde se měly konat americké hudební ceny MTV Music Awards, a čekal, až Tom konečně přijde a řekne mu: „Všechno je pod kontrolou a všechno, o co jsem žádal, mám v šatně.“
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
