Kaulitz podcast epizoda 11.

Translation of the podcast „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood” – Episode #11: „Hat die Katze Durchfall?” (Má kočka průjem?)  10. 11. 2021
Translated by @THFC_DE_Natalie, @svenjaxblau and @Cammi

B: Hej, bratře Louie? [s velmi silným německým přízvukem, je to píseň Modern Talking]
T: Hey, brother Louie…
oba se smějí
T: Zejména bratr Louie.
B: Bro–ther Lou–ie – nebo bych měl říct „Schnecki“ [roztomilá forma slimáka], protože jsi dnes obzvlášť pomalý. Všechno tě rozptyluje, každých pár minut si říkáš „počkej, musím to udělat“ – velmi nepřipravený.
T: Jo, jsem dneska hodně rozvrkočený, rozvrkočený se k tomu dokonale hodí, protože jsem v Řecku a je tu takový vítr [dává větší smysl v němčině, protože je to podobné slovo]…
B: Jo, chtěl jsem říct, kde tě teď vidím? Můžeš to říct, nebo je to tajemství?
T: Jo, ne, smím to říct, ptal jsem se, jsem v Řecku a vlastně jsem v Aténách, i když už jsem měl být někde jinde, ale, no, šli jsme zase na letiště a dělali všechny ty kraviny, co se musí – teda odbavení, všechno, a pak jsme viděli, že máme letět vrtulovým letadlem. No a moje žena samozřejmě řekla, že tím nepoletí, no a teď jsme zpátky v hotelu. smích.
B: Počkej, to nemyslíš vážně, jste zpátky v hotelu a neletěli jste, takže nejste na tom novém místě? A teď?
T: Jo, a teď… jsme tady zpátky na noc, když jsme promarnili celý den. Byli jsme v hale, zavazadla už byla v letadle a pak, už si ani nepamatuju, jak jsme se dozvěděli o tom letadle, to byla náhoda, že se někdo zmínil, že je to vrtulové letadlo. Tak Heidi řekla, no, do toho já nenastoupím.
B: Jo.
T: Samozřejmě proběhlo několik zoufalých pokusů ujistit nás, že vrtulové letadlo je stejně bezpečné, ale, znáš to, nefungovalo to. smích.
B: Ale neee, a teď jste pořád v Aténách? Ale no, určitě ti to nevadí, protože ten hotel ti připadal krásný.
T: Hotel je pěkný a jsme tady zpátky, ale no, promarnili jsme celý den, protože jsme se vrátili za tmy a odjeli jsme brzy ráno, teď je noc. Celý den jsme byli na letišti, protože v tu chvíli to teprve začalo, museli jsme odvolat auta, vrátit zavazadla…
B: A teď, co se děje teď?
T: Teď se stane to, že si dám velkého panáka a… budeme nahrávat podcast.
B: A zítra nasedneš do opravdového letadla?
T: Ne, zítra asi poplujeme lodí.
B: Dobře.
T: Ale využil jsem příležitosti a nakupoval v duty free, byl jsem na nákupu a někoho jsem tam požádal, aby mi něco doporučil – byl to opravdu milý chlapík, kterého to zajímalo, protože jsem měl s sebou kytaru, zajímalo ho, jestli jsem slavný a co dělám. Tak mi dal skvělou radu. Byly tam kubánské doutníky, které v Americe nikdy nekoupím, a doporučil mi velmi chutnou whisky. Neudělal jsem to tak, jak se to vždycky dělá, že člověk přijde do obchodu a řekne: „Chtěl bych si dát to nejdražší, co máte“.
B: Neříkej všem moje tajemství. směje se.
T: Požádal jsem o doporučení a on mi doporučil tu chutnou jednosladovou whisky. Říkal, že ji vždycky pije s trochou Sprite a ledem a trochou citronu. A já na to: Dobře, Whiskey se Sprite, co to má být…?
B: To zní fakt divně.
T: To zní fakt divně a je to nápoj, Lynchburg Lemonade, tak se to jmenuje, zní to neškodně, protože je to limonáda, Lynchburg Lemonade, a je tam samozřejmě trochu pomerančového likéru, ale jinak jen Sprite a Whiskey. Stačí to smíchat, přidat trochu ledu, možná limetku a citron…
B: Já nejsem zrovna velký fanoušek whisky, a teď, když je vedle mě prázdno a jsem tady ve studiu sám, tak si namíchám drinky, jak je mám rád, samozřejmě něco se šampaňským. A vím, že už jsme tu měli spritz, ale dneska jsem si udělal klasický Aperol Spritz, podívej!
T: Vypadá to dobře, teď si udělám svůj.
B: Kolik je hodin tam, kde jsi?
T: V pozadí hraje „Wetten, dass“, televize je zapnutá, je to jako za starých časů. „Wetten dass“ je zapnuté, Helene Fischer právě zpívá…
B: Ale proč je to v televizi v Řecku?
T: Jediný německý televizní kanál tady je ZDF. smích.
B: No dobře. „Heute hier morgen dort, bin kaum da muss ich fort“ (německá píseň), znáš tu písničku?
T: Tu jsme zpívali s naší učitelkou sboru. Podívej se, jak to vypadá.
B: Vypadá to dobře.
T: Vypadá to dobře.
B: Ani nevypadá tak tmavě, jak jsem si myslel. Dobře, Mausi, užij si to, na zdraví!
T: Na zdraví!

Intro

B: No, aspoň že jsi pořád v tom pěkném hotelu, vypadá to na dovolenou. Ale i tady můj drink chutná fantasticky – každý přece ví, co je v Aperol Spritzu, ne? Nemusím jim to říkat, aby si ho taky mohli namíchat…
T: Aha, mně ten můj chutná.
B: Můj chutná skvěle, jak chutná ten tvůj? Ovocně?
T: Jo, to by ti nechutnalo.
B: Příliš silné.
T: Je to ovocné, ale díky whisky je to taky, letní whisky drink. Člověk by si myslel, že je to moc hořké.
B: Jsem tak šťastný, že jsem tady, konečně si můžu doma vyřídit všechny věci… Poprvé jsem tu na víc než deset dní, líbí se mi to. A teď mám tvého dědečka psa.
T: Aha, a jak se má?
B: Teď už ho můžu zanedbávat, stejně jako ty vždycky toho mého.
T: Nikdy jsem tvého psa nezanedbával.
B: směje se
T: Jak se má můj pejsek?
B: No, on je… je to teď takový dědeček, většinou ho vidím, ale teď, když bydlí se mnou, vidím, jaký je to dědeček. Je to roztomilé, myslím, že to člověk ani moc nevidí, protože ho vidí každý den. To je jako já se sebou, člověk nikdy nevidí, jak moc zestárl nebo jak špatně vypadá…
T: Když se vidíš každý den, jo.
B: Když se vidíš každý den, a pak někam jdeš a oni ti říkají – to se mi pořád stává, lidi říkají: „Bille, jsi v pořádku?“ Trošku se mě dotýkají na rameni jako, jsi v pořádku?
T: Trochu lítost…
B: Přišla mi esemeska od Devona, viděli jsme se a po halloweenské party mi poslal esemesku: „Ahoj Billy, doufám, že jsi v pořádku, je s tebou všechno v pořádku?“ A já si říkám: „Proč, nezdá se mi, že jsem v nepořádku?“ Prý momentálně vypadám hrozně, nevím proč, cítím se skvěle.
T: Nebo jsi byl možná trochu zamlklý…
B: Ale já jsem nebyl tichý! Tancoval jsem jako coura v kočičím kostýmu…
T: Myslím, že ses cítil jako coura v kočičím kostýmu, ale byl jsi tichá kočička.
B: Ach bože, o tom si musíme promluvit, začneme.
T: Jo.

Senf aus Hollywood

B: Dobrá věc je, že si teď musíme promluvit o tom večírku, byla tam hrozná zima, přišel jsem tam a měl jsem pocit, že jsem jediný oblečený – samozřejmě s tebou, to bylo opravdu legrační, protože tam bylo tolik dětí a člověk by si myslel, že všechny budou mít kostýmy, protože milují karneval, ale samozřejmě jsou všechny moc cool na školu a seděly kolem a neměly na sobě kostým – aspoň mně to tak připadalo. A pak jsem tam přišel a říkal jsem si, cože, to tu nikdo nemá kostým, to jsem jediný? A pak mi Heidi řekla: „Ale ne, to jsme teď my ti staří, ne tak cool?“. Protože jsme se všichni převlékli…
T: … a měli jsme z toho radost.
B: Jo, měli jsme z toho radost. Já jsem tam přišel a byl jsem jako wooohoo, byl jsem ve své kočce… Pro všechny, kteří to neviděli, jsem si splnil svůj sen „Moonlight, all alone in the moonlight…“ zpíval jsem a byl jsem postava z koček, kterou jsem si vymyslel. Všichni vědí, jak moc miluju muzikály, a tehdy to bylo, naše máma měla cédéčko…
T: Myslím, že jsi to trefil, vypadal jsi jako jedna z těch koček z Cats.
B: Jo, taky jsem měl perfektní vlasy a byl to kostým na poslední chvíli, šli jsme je na poslední chvíli koupit. A pak jsme tam přišli, super nastajlovaní, a zaměstnanci mě nepoznali… Vždycky jsem musel říct „hele, to jsem já, Bill“ a oni pak byli jako „aha, to jsi ty, Bille“ – a to na Halloweenu naprosto miluju, protože můžeš být úplně jiný, máš kostým a nikdo tě nepozná, mám pocit, že lidi jsou pak svobodnější.
T: Jsi uvolněnější. Všichni tančí, jo, cítím se stejně.
B: Jak jsem tančil, to ti řeknu, tančil jsem jako… Christina Aguilera v Dirrty mixu s Voulez vous… cokoliv, písnička Moulin Rouge, byl jsem úplně…
T: Vážně? V mých vzpomínkách to nebylo tak extrémní… Kdyby se mě někdo zeptal na ten večer, řekl bych, že to byl uvolněný večer, Bill nebyl v nejlepší náladě.
B: Opravdu?? Ale proč, já jsem na parketu šílel… Teď jsem viděl video, když jsem tancoval s Antoninou z Rock Mafie a se Sarah, když jsme tancovali a přišla Britney, a všechny ty devadesátkový písničky. Fakt jsem tancoval.
T: Dlouho jsem tě neviděl, byl jsi pryč, tak jsem si říkal – co teď, má kočka průjem?
B: Cože, vždyť jsi byl pořád pryč! Ale jo, bylo tam hodně místa, takže na jednom místě nebylo tolik lidí najednou, parket byl až úplně vzadu. Byla to dlouhá cesta zpátky do domu…
T: Jo, party byla na celém pozemku, ale taky musíme říct – plánovali jsme halloweenskou party pro děti. My – Heidi zrušila svou velkou halloweenskou oslavu a my jsme si předtím řekli, že nebudeme dělat nic, že uděláme halloweenskou oslavu na zahradě. Samozřejmě to bylo pořád skvělé pro spontánní zahradní party, kterou jsme většinou dělali proto, aby děti mohly oslavit Halloween.
B: Samozřejmě.
T: Bylo to jako vždycky, děti si prostě pozvaly všechny kamarády, trochu si zatancovaly….
B: Prostě se poflakují v bazénu, běhají, jedí tacos….
T: Nakonec Halloween slaví jenom dospělí, kteří jsou převlečení.
B: A my jsme tam přišli – bylo to tak vtipné, že když jsme tam přišli, byli jsme jediní tři lidé v kostýmech, dokud tam později nepřišli naši kamarádi. Ale jo, nebylo tam tolik lidí, byla trochu zima, takže se lidi v tom prostoru trochu ztráceli. Ale i tak jsem se bavil.
T: Určitě. Jak se ti líbil můj kostým? Jippie Brown, myší šerif.
B: Směje se
T: Byl úžasný, že?
B: směje se … jo, no, bylo to… problém byl, že z dálky nebyly vidět struktury v obličeji. Byl jsi… pro lidi tam venku, měl jsi myší nos, kovbojský klobouk a do obličeje sis nalepil spoustu chlupů, takže jsi vypadal chlupatý jako myš, ale myslím, že to bylo trochu moc – vypadaly jako chlupy, které sis nalepil do obličeje.
B: Jo, tak to vypadalo. Udělal bych to trochu elegantněji a taky myší knírek nebo něco takového, aby bylo vidět, že jsi zvíře.
T: Ale s bleskem nebo světlem to vypadalo skvěle, myslím…
B: Jo, se světlem to vypadalo super, ale bylo to hodně tmavé, takže to bylo špatně srozumitelné.
T: Ale od spousty lidí jsem slyšel, že jsem měl nejlepší kostým! Hodně lidí na tom večírku to říkalo.
B: No, jsem si jist, že jsem se tehdy nezúčastnil soutěže.
T: Samozřejmě, že jsi byl také její součástí, ale byly jste samé kočky.
B: Jo, ale my jsme byly jiné kočky! Heidi byla něco jako… techno kočka.
T: Sexy kočka.
B: Sexy techno. Měla modrou barvu a byla trochu mimozemská, a já jsem byl elegantní…
T: Ty jsi byl z muzikálu Kočky.
B: Jo, byl jsem z toho muzikálu. A třeba Desiree byla spíš lví kočka, kočka domácí…
T: Ta byla jako ze Lvího krále.
B: Jo, takže jsme byly každá jiná.
T: No, každopádně jsem vyhrál. Kdyby byla nějaká cena, vyhrál bych já. Doteď, bez legrace, mám pořád lepidlo v uchu.
B: Tomu naprosto věřím, měl jsi ho po celém obličeji.
T: Jo, prostě jsem si celý obličej natřel lepidlem a dal si na něj vlasy.
B: To je tak špatný pro tvou pleť, vždycky si myslím, že, všechny ty laciný sračky, co si dáváme na pleť na Halloween, na jednu noc. Ale já se vždycky bavím, miluju to. Samozřejmě, že se člověk musí rád převlíkat, ale myslím… myslím, že i lidi, co se neradi převlíkají, když to jednou udělají, tak si uvědomí, že je to jiné, že je člověk prostě jiný.
T: Jo, člověk se cítí svobodnější, když je v kostýmu. To je ten trik pro lidi, jako jsi ty, kteří jdou na jeviště v extravagantním oblečení – něco jako role, kterou hraješ. Teď jsi hlavní zpěvák. Kostým tomu pomáhá, je to jiný duch.
B: Rozhodně ano, rozhodně. Trochu to vytváří odstup a… no, jsou i lidi, kteří se necítí dobře, protože na sebe upozorňují, ale já se tak necítím.
T: Ne, na Halloween mám pocit, že se díky tomu lidé cítí svobodněji. Ani nezáleží na tom, jaký máš kostým, stačí si dát deku přes hlavu a už jsi uvolněnější. Dokonce jsem viděl Thomase Kretschmanna tančit.
B: Thomas Kretschmann měl nejšílenější kostým, přišel s bílým prostěradlem…
T: Měl bílé prostěradlo a vystřihl si do něj díru na oko.
B: Vzpomínám si, že jsi o tom taky přemýšlel, ale mně to s tím prostěradlem přišlo strašně legrační a on pak vždycky musel pít a kouřit skrz tu jednu celou díru, kterou měl jako oko.
T: Ale on si ho nechával, nikdy si ho nesundával.
B: Jaké další kostýmy jsme tam měli? Nemám ponětí, co měl být Devon, Sarah byla…
T: Devon byl… jak se ten chlap jmenoval…
B: Aha, počkat, elf z… Pána prstenů.
T: Přesně tak.
B: Ale já ne… myslel jsem si, že je to divný…
T: Myslel jsem, že je to Zelda.
B: Jo, přesně tak! Chtěl jsem říct, že postava z… To vypadalo tak lacině, vypadalo to, jako by to koupil v Dollarstore.
T: Jo.
B: Co jsme měli… Minnie mouse, někdo byl z Handmaid’s tale (seriál Příběh služebnice), to mi přišlo vtipný.
T: Pár lidí mělo jen strašidelné masky.
B: Jo, měli strašidelné masky. Pátý element… Ale jak jsem říkal, bylo to všechno hodně nenápadné, ale taky mi to přišlo super…
T: Bylo to opravdu jako… no, taky jsme všem říkali, ať se teď nezblázní, protože se nás vždycky všichni ptají: „To je Heidi Halloween, to si teď musíme všichni vzít šílené kostýmy?“ A já jsem říkal, že ne, že je to v podstatě jenom dětská párty u nás na zahradě.
B: Bylo to příjemné setkání, halloweenské setkání.
T: Jo, něco, co se dá dělat místo nicnedělání. Příští rok doufáme, že zase uspořádáme obrovskou halloweenskou party, kde se budeme patnáct hodin připravovat v New Yorku.
B: Jo, to doufám. Co se ještě během toho týdne stalo, protože jste museli balit… Museli jste všechno zorganizovat… V pondělí večer jsem byl… To bylo tak vtipné, protože jsme v pondělí měli livestream a všichni jsme byli živě na Instagramu…
T: Ach jo, myslel jsem, že budeme tři hodiny živě na TikToku.
B: A pak mi Georg řekl: „Jo, dneska večer…“ Jak se to vyslovuje, mane-skin?
T: Já nevím, mane–skin? Mahneskeen…?
B: Mahneskeen…
T: Nevím, ale jsou super, každý ví, o kom je řeč, italská rocková kapela.
B: Italská rocková kapela, která teď všude letí, vyhráli soutěž Eurovize. Jo, jsou fakt super a Georg mi řekl, že hrajou v LA, a já si říkal aha, super, no, já tam nejdu, a opravdu, velmi vtipné, o dvě minuty později mi přišla přímá zpráva od mane–skin… nebo mahneskin nebo jak se jmenují, a poslali mi zprávu: „Hej, Bille, dneska hrajeme v LA, nechceš přijít?“ A jo, pozvali mě na svůj koncert.
T: Úžasné.
B: Tak jsem tam šel, bylo to tak vtipné, protože hráli v Roxy. Roxy je legendární klub tady na Sunset, je to rockový klub, všichni tu hráli, je to legendární klub. Každá kapela tam musí jednou hrát a je to pro ni čest, ale je to opravdu malý, špinavý klub. Tak jsem tam vešel a vrátily se mi všechny vzpomínky na to, jak jsme tam kdysi hráli.
T: To byl jediný koncert, kdy se jednomu fanouškovi podařilo dostat se na pódium a vtáhnout nás do publika – mě. Vytáhli mě do publika.
B: Jo, do publika, ale tam je to těžký, protože se na pódium nedostaneš zezadu, jsou tam dveře a musíš se dostat ven a pak na pódium, z boku, ale nejsou tam žádný zábrany.
T: Jo, nejsou tam žádné zábrany, žádný prostor mezi davem a pódiem, že?
B: Správně. Pro nás bylo šílené, že se fanoušci mohli dotýkat pódia, takže to nebylo moc uvolněné. Ale oni mají taky šílené fanoušky a spousta jejich fanoušků jsou i naši fanoušci. Já jsem byl vzadu, trochu schovaný. Vy jste nemohli přijít, takže jsem tam nikoho neměl, neměl jsem si s kým popovídat.
T: Je to na nic být na koncertě a nemít si s kým popovídat, to jo.
B: To je na nic. Stojíš tam sám, u baru a znáš mě, já jsem trochu stydlivej, takže jsem tam stál a lidi chodili kolem a šeptali si….
T: Ale myslím, že je super, že jsi tam šel, protože kdybych já měl jít na koncert sám a nikdo jiný tam nešel, tak bych nešel.
B: Jo, já jsem si říkal, no, to je tak hezký, že mi napsali, tak já půjdu. A mám je moc rád, udělali skvělou show. Pak jsem se s nimi šel seznámit do zákulisí, neznal jsem je, tak jsme se vyfotili a jsou moc milí. Připomínají mi nás, když jsme začínali. Jsou to ještě děti, že?
T: Hodně mladí, jo, a teď po nich každý něco chce a oni už toho mají dost…
B: Jo, přesně tak, připadalo mi to jako vzpomínka na to, když jsme tenkrát byli na turné, a říkal jsem si, wow, přesně vím, jak se teď cítí. Každý den nové vystoupení, ani nevíš, ve kterém městě jsi, a pak ten život na turné, ty malé kluby, hlavně v Americe… A když jsi v Americe poprvé poté, co jsi hrál jen v Evropě, je to kulturní šok.
T: Jo, určitě.
B: V těch klubech jsou všichni nepřátelští…
T: A teprve teď jsou dost staří na to, aby tady mohli pít. V Evropě se samozřejmě dlouho cítili jako dospělí, ale sem přijedou a všichni jim říkají: „Jé, ty jsi takové dítě, au, už můžeš začít pít. Můžeš vůbec pít, ukaž mi občanku“ a oni si asi říkají „jsi blbej?“.
B: Když jsi mladší, musíš to dělat tajně, vím, že když jsme byli tenkrát v Americe na prvním koncertě, bylo nám osmnáct a nesměli jsme nic dělat. Přes ulici byl jeden striptýzový klub.
T: Vybrali jsme si ten jeden striptýzový klub, kde bylo povoleno být osmnáctiletý.
B: Venku byla cedule „18 let povoleno“, vešli jsme tam s ochrankou, a pak se to úplně vyhrotilo. Dvě holky si roztáhly své…
T: A nejlepší na tom je, že jsme předtím byli v restauraci s Jay-Z, který byl na našem koncertě v Roxy, a my jsme tam byli s Jay-Z a bylo nám 18, a byli jsme super drzí a řekli jsme mu „pojď, půjdeme do strip klubu“ a on na to… „ehm… ne?“.
B: On na to: „Hm, ne“, jako že má vedle sebe Beyoncé…
T: Ale byl vůbec tehdy s Beyoncé?
B: Myslím, že byli… Hm, já nevím, myslel jsem, že byli.
T: Já nevím. Ať už s Beyoncé nebo bez ní, nechtělo se mu do striptýzového klubu a my jsme si v osmnácti mysleli, že je to cool.
B: To je tak legrační, protože když to teď říkáš, někdy mi označují stará videa, kde mluvíme anglicky, a vždycky jsme chtěli znít jako rebelové. Je to tak vtipný, protože když se na to teď dívám, tak jsme skoro nemluvili anglicky a říkali jsme jenom sprostý věci, bylo jedno, co jsme říkali, muselo to být sprostý.
T: Jo, jo, muselo to být sprosté.
B: Měli jsme takové rebelské období, kdy jsme chtěli celý den mluvit o kontroverzních věcech.

T: Jo no, jak jsem říkal, dneska jsme ani nestihli nastoupit do letadla, takže jsem zpátky na hotelu, úplně v klidu, mohl jsem se dívat na Bundesligu – vyhráli jsme, porazili jsme Freiburg, to byl dneska top zápas. Taky jsem se díval na Formuli 1, takže jsem velmi uvolněný. Sport v televizi celý den, pití, kouření doutníku… Všechno takové víkendové věci.
B: Jo, bez tebe ve studiu je mi trochu smutno, už teď mi chybíš.
Oba se smějí
B: Uf, jeden ze psů si zase prdnul. Capper má takový dědkovský prdy, protože už je to takovej děda…
T: Ale zřejmě má taky zvednutý žaludek, když tam nejsem, protože se bojí, že se jeho táta nevrátí.
B: Ale on začíná mít Alzheimera, to je mi jasný, ten malej. Stojí tam, něco hledá, myslím, že hledá tebe, a pak zapomene. Někdy tam stojí, jako by ztratil orientaci, pak vrtí ocasem a dívá se nahoru, jako by zapomněl, co má dělat, jako jestli jsem chtěl jít ven, nebo jestli jsem….
T: Chtěl jsem svačinu?
B: Chtěl jsem svačinu, nebo jsem spokojený? Nebo jsem…? A někdy má těch pět minut, kdy mi přinese hračku, ale už to nejde, už si nemůže hrát, tak se mu klepou nohy…
T: Jo, pořád si chce hrát, takový milý, ten malý…
B: Ale on má takový hluboký spánek, někdy k němu jdu a říkám: Cappere…? Cappere! CAPPERE!“ a říkám si…
T: Jo, fakt ho musíš vzbudit, je jako jeho táta…
B: Jo, má fakt unavený malý psí kosti.

Kaulitz Kolumna

B: Tenhle týden jsi mě úplně zastínil. Zvláštní, že si zrovna googluju svoje jméno a ty mě samozřejmě taháš bahnem s tím svým… svým… svým… mlácením…
T: Hej, s tím jsi začal ty!
B: TO NENÍ PRAVDA! NE! TO JSI BYL TY! Řekl jsi, že jsem se z toho poučil! Dřív jsem se choval fyzicky.“
T: Jo, ale podívej. Zase to úplně přehnali. „To jsem se přiznal“ a tak dále. Sakra, komu se jako teenagerovi – mluvíme o pubertě – nestalo, že by se s druhým trochu nepoškorpil, když už si vás někdo hloupě dobíral?
B: Samozřejmě!
T: Chci říct…
B: To samozřejmě zase ten falešný mizerný tisk, který to vybere a udělá z toho skandál. Stejně tak se tam píše: „Tom Kaulitz ve svém podcastu o zákazu létání a hříších mládí.“ A pokračuje to: „Nezapomněl provokovat a dostat fyzickou – upřímná zpověď Toma Kaulitze. Hovoří o své temné minulosti.“
T: „… jeho temné minulosti.“ Ouh Ouh Ouh, jo… Moje temná minulost. To je vždycky tak vtipné. Víš, co mi přijde úžasné? Že se nám daří…
B: ALE TOHLE JE TAKY VTIPNÉ, TOME! POSLOUCHEJ, TOHLE JE SRANDA! „Tom Kaulitz – zákaz létání a návštěvy na policejních stanicích: RÁD se nechal vyhecovat!“
T: Uf, to se mi líbilo?!
(Oba se smějí)
B: To je ale drzost!
T: Jde o to, že už jsme to zvládli s tou částí o pornu. Podařilo se nám dostat se stejným příběhem další skandály několikrát, asi tak o deset let později. Víš?
B: Jo
T: Není to legrační? Ten samý příběh se psal v novinách už tenkrát a ty ho vyprávíš znovu o deset let později a lidi to berou, jako by to bylo něco úplně nového. Temná minulost a…
B: Ten je taky vtipný a super směšný: „Bojové drama na letišti“. Je skvělé, když k tomu dají „drama“. Zvlášť, jako bychom vyprávěli konkrétní příběh…
T: Především to zní, jako by se to právě stalo, ale není to o temné minulosti, hned řeknou „BOJOVÉ DRAMA NA LETIŠTI“ a všichni si pomyslí: „Uf, do prdele, co se stalo teď?“
B: Ale u nás je to vždycky drama. Drama, drama, drama… Bulvár si mne ruce, Tome. Dal jsi jim skvělý dárek.
T: Se mnou to šlo tam a zpátky. Na začátku týdne to bylo pozitivnější. Pozitivní v negativním, abych tak řekl. Moje žena měla titulky, že jsou všichni zklamaní z jejího kostýmu. Byl super roztomilý a sexy. Mně se opravdu líbil, ale…
B: Jak jsem říkal, musíš vzít v úvahu, že…
T: Za to, že jsem si ho připravil za dvě hodiny, sám před zrcadlem…
B: Jo.
T: Bylo to… jak jsme říkali, Heidi natočila obrovský, časově náročný film na Halloween. Pokaždé, když se nekoná žádná velká párty, vynahradí si to filmem. Letos to zase dopadlo opravdu skvěle. Taky jsi ho už viděl. Dopadlo to super extravagantně a úžasně.
B: Jo, to je úplně jiná úroveň. Je to jako hollywoodská produkce.
T: Ano! To se jí povedlo. Byla to časově náročná produkce na několik dní. To byla skutečná halloweenská extravagance a skutečný kostým. Ten večírek byl spíš taková malá akce pro děti a byla to hezká věc, ale všichni si říkali: „Páni, tohle je letos extravagantní halloweenský kostým? Ou… Zklamání.“ Ale v tomto případě jsem udělal dobře, protože říkali: „Tomův kostým v porovnání s jejím vypadá úžasně!“. (Oba se smějí.) Jako myší šerif Jippie Brown jsem si vedl opravdu dobře a později ten týden jsem přišel spolu se svou temnou minulostí.
B: Úplně mě překvapilo, že tě lidé poznali jako myš, ale dobře… Dobře ti tak!
T: No… Nejspíš proto, že jsem to už v podcastu vyprávěl. Říkal jsem, že jste kočky a já jsem myš. Asi proto, že Heidi byla kočka, mě hned poznali jako myš, víš… (smích).
B: Kromě toho se díváš na Wetten dass… [starý superpopulární německý televizní pořad, kde se VIP hosté mohli vsadit proti ostatním lidem. Poslední vysílaný pořad byl v roce 2014. V sobotu oslavili 40. výročí pořadu s jeho starým moderátorem Thomasem Gottschalkem] a také toho byl plný tisk. A teď moje otázka, Tome. Víš, čemu nerozumím: Proč se to vrátilo?!
T: Protože… oficiálně…
B: Tenkrát se říkalo…
T: Dost!
B: Ale proč to vracejí po sedmi letech jen jednou? Nechápu to…
T: Jo… Já taky ne. Oficiální důvod je myslím jeho výročí. Wetten das… se stal ten a ten rok starý….
B: Ale výročí je nějak každý rok… „Ach Wetten dass… se stal 11… Oooh Wetten dass… se stal 12…“. No a co?!
T: Myslím, že letos je to kulaté výročí… Myslím, že čtyřicáté, ale… no… jsem na tvé straně. Je to trochu jako se všemi těmi starými rockovými kapelami. Když chtějí prodat hodně lístků, vždycky řeknou, že je to jejich poslední turné. Víš, jak často hráli Rolling Stones své poslední turné?
B: Myslíš, že…
T: Je tolik kapel a vždycky se vracejí!
B: Myslíš, že…
T: ABBA TAKY. ABBA tam je! Abba je tam na Wetten dass… Taky říkali, že se zastaví! A vězte, že po padesáti letech…
B: Myslíš si, že – protože sledovanost jde vysoko, v Hasslochu se to pořádně měří-
T: Jo… (směje se).
B: Myslíš si, že je to vážné…
T: Počkej, myslíš, že v Hasslochu se ještě měří? Měří, že jo? Potřebují nějaký čas, aby všechno změnili.
B: Dokud všechno nezměnili. Já si to myslím taky. Je to teda teď nějaká krycí záležitost, že si řeknou: „No jo, no, publikum…“ To je taky taková věc. „MOJE publikum…“, to říkal vždycky Gottschalk. To se mi strašně líbí. „MOJE publikum mě chce vidět znovu.“ Vtipné je, že…
T: Tommy (Gottschalk) učil také skvělé věci. Když ještě existoval *Wetten dass…“, byli jsme dost často zváni, on… myslím, že to byl Ein Herz für Kinder [charitativní galavečer pro děti] …
B: Ne! Nenene, myslím, že to byla Goldene Kamera [předávání cen], nebo-
T: Myslím, že to byla nějaká charitativní show. Už si to přesně nepamatuju. Nicméně jsme měli zkoušky na nějakou charitativní show! On nás učil… Poklepal mi na rameno a já jsem řekl: „Páni, to jsou ale pěkné hodinky!“ Protože v té době jsem byl do hodinek úplně zažraný. Vzpomínáš si, že jsme s Gustavem byli takoví hodinkoví maniaci a sbírali jsme je. Tak jsem mu (Gottschalkovi) řekl, protože měl tak úžasné hodinky, s diamanty a zlatem a byly super lesklé. Říkal jsem si, jaké úžasné hodinky nosí. Tak jsem se ho zeptal: „Jaké máš úžasné hodinky!“ A on na to: „Jo, no… ale pssst! To je jenom na zkoušku. Později během představení…“ Pak mi je ukázal, otočil hodinky a bylo to…
B: Uf, už si vzpomínám!
T: Mohl jsi je snadno otočit, a pak mi znovu poklepal na rameno a řekl: „Později během živého vystoupení…“ a otočil hodinky, ze kterých se najednou staly obyčejné stříbrné hodinky. Řekl: „Pak ukážu druhou stranu pro veřejnost.“ (Oba se rozesmáli). Takže to byla ta strana, která byla skromnější. Nikdo se nechce chlubit na veřejnosti…
B: Takže se nechcete moc ukazovat.
T: Říkal jsem si: „Takový rošťák!“
B: Opravdový rošťák!
T: Úplně na to přišel!
B: Přišel na to! Naposledy, když jsme byli ve Wetten dass… byl tam Markus [Markus Lanz – další moderátor noční talk show]. Toho mám opravdu rád. Je úžasný!
T: Je taky moc milý!
B: Já mám Thomase taky rád, není to tak, že bych ho vůbec neměl rád, jenom říkám-
T: Jen říkáš, že bys měl přestat…
B: Nemám rád, když si lidi protiřečí. Musíš být konzistentní. Buď říkám takové věci a držím se jich, nebo když chci přestat moderovat nějaký pořad, tak ho přestanu moderovat.
T: Takže pro nás neexistuje žádný návrat, kdybychom se jednoho dne rozešli? Takže říkáš, že je to navždy?
B: Jo, no… Teda jde o to… Jo… Záleží na okolnostech, ale myslím si, že s těmi problémy, co ten pořad skončil, a s těmi následky, a pak to dělat znovu… Kdo ví?! Možná to nebyla jen jednorázová záležitost. Jsem zvědavý…
T: Připomenu ti, kdybychom skončili a po pěti letech bys mi znovu zavolal a řekl: „Pojď, Tome… uděláme to znovu… Tome… Ještě jedno album Tokio Hotel…“. (smích) A já pak řeknu: „Skončil jsi, Bille. Musíš být důsledný!“
B: Myslím, že bych nikdy neskončil (směje se) Myslím, že nikdy neskončím!
T: Nemusíme skončit, protože, jak víš, s každou písničkou, kterou vydáváme, vždycky slavíme náš comeback, aniž bychom se skutečně skončili. Kolik comebacků už jsme měli a je nám teprve 32! (smích)
B: Pravda, zase se o tom všude psalo.
T: Jo! Comeback, comeback, comeback… Mimochodem, abychom se z toho vyvlékli, protože se zase začínáme na tohle téma brát moc vážně. Já jsem zase hledal lodě a dělal jsem si průzkum. Existuje firma, která se jmenuje Wally a vyrábí jachty. Uvedli na trh novou jachtu, četl jsem o ní článek a narazil jsem na to, že v Düsseldorfu se koná jeden z největších veletrhů lodí. Věděl jsi o tom?
B: Ne! Pojedeme tam? Kdy se koná?
T: Moc rád bych tam jel. V poslední době se také docela zajímáš o lodě. Vždycky jsi mi trochu dával najevo, že já jsem ten dekadentní, ale tebe to taky zajímá a připadají ti hezké. Nemusí to být zrovna obrovská jachta, ale prostě loď. Projížďky s motorovým člunem jsou také pěkná věc.
B: Mě lodě a erm… úplně zajímají.
T: Chci si udělat lodní průkaz. Wally uvolnil jachtu, kterou můžeš řídit sám docela snadno, protože má méně než 27 metrů.
B: No… já vlastně moc nerad řídím sám…
T: Já jo, protože je skvělé, že pak nepotřebuješ pořád kapitána, což by bylo skvělé (Bill se ušklíbne). Je to jachta pod 27 metrů, takže se to ještě dá zvládnout, a je to…
B: Ale pak asi nemůžeš nic pít, že? Nemůžeš mít malé…
T: Jistě. Malého panáka…
B: Já si na lodi opravdu rád dám koktejl, víš, co tím myslím? To je dovolená, ale když musíš jet autem, je to jako když jdeš večer na koncert a říkáš si: „Uf, ne, můžu si dát jen jedno pivo, protože pak musím jet domů.“
T: Jo, je to jako řídit auto. Nemůžeš pít, ale můžeš si vybrat! To už jsem říkal. Chtěl bych si pořídit loď, na kterou můžeš potřebovat kapitána, nebo ne, víš. Takže si to můžeš udělat sám… řídit sám, když můžeš říct: „Víš co, chtěl bych někam jet lodí a můžeme to naplánovat bez kapitána.“. Je to skvělá jachta, protože má méně než 27 metrů, takže je naprosto ovladatelná, ale stále jako superjachta, s úžasnými ložnicemi, chytrým využitím prostoru a opravdu inovativní. Obecně je Wally…. Uf, v pozadí vidím svého psa. Aaawww…
B: Odkud pochází společnost?
T: Z Itálie. Je to italský stavitel lodí a dělá úžasné věci. Právě představili svou nejnovější…
B: Dobře, Tome! Blíží se Vánoce a já už sbírám nápady na dárky. Mám pocit, že na mě házíš nějaké narážky.
T: Rád bych ti něco naznačil…
B: Pošli mi odkaz! (Tom se směje) Prostě mi pošli odkaz! (směje se)
T: Protože už vím, že mi tu jachtu nekoupíš, chtěl jsem ti jenom říct, že bych moc rád jel v lednu na veletrh. Možná bychom se mohli domluvit. Třeba mi dáš lístek jako dárek. Tak mi dáš lístek k Vánocům a k narozeninám dostanu tu jachtu, kterou jsem si tam pak vybral… třeba.
B: Dobře.
T: Jako malý návrh (směje se).
B: Dobře, tak to tedy uděláme.

Durchgekaulitzt

B: Tento týden jsme měli tak úžasnou zpětnou vazbu. Říkal jsi, že jsi trochu slzel.
T: Musím říct, že… jo, je to zvláštní, protože… neřekl bych, že mě nikdy nezajímaly dopisy od fanoušků, protože jsme nikdy… (oba se smějí).
B: To se mi taky líbí, jako že „neřekl bych…“ a na konci to prostě řekneš.
T: Tím to chceš trochu zmírnit.
B: To se mi líbí… „To bych neřekl…“ a ty to PŘESNĚ řekneš. To je tak vtipné…
T: To je nejlepší trik, protože to vlastně říkáš, ale trochu to zmírníš.
B: Přesně tak, trochu to zmírnit. To je tak vtipný. Takže jsme zpátky u idiomatických výrazů…
T: Vždycky můžeš říct něco jako: „To mi nemůžeš vyčítat! Já jsem to neřekl!“ (chichotá se)
B: Správně! To je tak hloupé a podlé. Vtipné je, že právě o tom jsem chtěl mluvit. Někdo mi napsal: „Ahoj, poslouchám tvůj podcast a téma tatsächlich (německy: vlastně) a slova, která nesnášíme. Nejhorší pro mě je, když někdo mluví německy a pak najednou řekne „roundabout“. (smích)
T: Jako zpětná vazba od někoho?
B: Jako zpětnou vazbu! To je legrační, protože, Tome… Zpátky k tématu „věci, které mě štvou, když to někdo řekne“. Mám něco vtipného, co mě strašně štve.
T: Co to je? Myslel jsem, že ty nejhorší věci už jsme vybrali minule.
B: Ne, určitě se teď udělám hodně nepopulární, protože si myslím, že to dělá hodně lidí a je to teď úplně populární, ale já to taky taaaaak nesnáším. Prostě jsem si toho všiml… Vtipné je, že to dělal náš nejlepší kamarád a já jsem si říkal, že ho špatně poslouchám, protože se to k němu vůbec nehodí… To je, když lidi říkají „hezký“! (nice)
T: No… To je prostě dost mladý, ne?
B: Jo, nebo jako… Ještě horší: „bezpečný“ (safe)! Fuj…
T: Ouh… jo… Pffftt…
B: To je absolutně ne–ne, když někdo řekne: „Ne, rozhodně… ne, bezpečně nemůžu!“. [„Ich kann da safe nicht“… Tuto „denglish“ větu není možné přeložit do správné češtiny, aniž by došlo k významovému posunu. Je to jako „|To určitě nemůžu!“*]. Chci říct, kde se to vzalo…
T: Jo, to je něco úplně nového. Tady jsi Thomas Gottschalk, který se nechce změnit. (směje se)
B: Jo, ale ty bys… (smích) Ale ty bys… Když náš kamarád řekl, že… Když napsal… Já jsem říkal: „Dělám to a to.“ A on na to: „To je pěkný.
T: Pěkný jo…
B: A já na to: „Hmm! Pěkný?“ Odpověděl jsem mu: „Držím se toho bezpečně.“ Nebo tak nějak, nevím (Tom se směje), myslel jsem, že mu pak došlo, že si z něj dělám legraci, ale normálně se přes to přenesl. Nechápal to. Myslel jsem si…
T: To je něco… To si dělám prdel, myslím, že to je super mladý… Mladí lidi takhle mluví.
B: Ne, NE! Ne, to není pravda! Znám někoho, aniž bych řekl jméno, s kým se kamarádím a komu je 36… nebo 38… 38!
T: A on pořád říká, že je v bezpečí?
B: On říká bezpečně a hezky a takový ty věci pořád.
T: Možná je to něco, co má vypadat mezinárodně? Jako „Totally safe“ nebo „Totally nice“, víš. Takže vypadáš víc mezinárodně.
B: Ugh… Nemůžu se toho držet. Já ha– tak… Ne, nemůžu…
T: Vrátit se od toho: Dostáváme tak úžasnou zpětnou vazbu. Tolik roztomilých mailů. Já jsem opravdu jako… většinou… Už mi ty maily tolik nevadí, protože vím, že mezi nimi jsou i ty roztomilé od našich hlaviček, víš. S opravdu hezkými příběhy… Nemyslíš? Opravdu mě dojímají!
B: Ano. Naprosto! A také to, jak se s tím lidé vyrovnávají, a na mou maminku byla taková skvělá zpětná vazba. Všichni z toho měli takovou radost. Hodně lidí říkalo, že by bylo skvělé, kdyby dostala extra kategorii pro sebe. (směje se)
T: Víš, co mi přijde úžasné? (směje se) Dostali jsme žádosti o přátelství, protože minule jsme řekli: „Chtěli bychom mít v přátelích lékaře, právníky a policejní (wo)men [v němčině není ve slově „Polizist“ skutečné rozlišení pohlaví, i když existuje „Polizistin“ jako ženská verze]. Prosím, kontaktujte nás!“ Víte, kolik policejních (žen)mužů nás kontaktuje?!
B: Tak roztomilé!
T: Docela mě to trochu šokovalo. Říkala jsem si: „Páni, poslouchá nás hodně policejních (žen)mužů!“ A pak jsem si řekl: „No jo! Například Sandra. Pracuje na krajské/státní kriminálce na kriminalistice. To mi přijde strašně zajímavé!
B: To je úžasné!
T: Myslím, že kdyby Sandra byla naše kamarádka… v horším případě: Kdybys to opravdu zkazil! Mohla by ti všechno nechat zmizet, ne?
B: Teoreticky bychom mohli říct… V tom nejhypotetičtějším případě… (směje se).
T: Čistě teoreticky řekl– (směje se)
B: Teoreticky…. Errrmm… jo… mít mrtvolu (Tom se směje hlasitěji), mohli bychom pak zavolat Sandře a říct: „Tak! Sandro!“
T: Tak to musí být hodně dobrá kamarádka, když to opravdu dělá. Ale jo… chci říct…
B: To je tak hezké, že nás Sandra kontaktovala!
T: A ještě jedna věc! Něco, co by mě zajímalo, kdyby Sandra měla tu moc, jestli bych třeba nepřišel o řidičák, protože jsem jel moc rychle a dostal moc bodů ve Flensburgu [německý systém trestů za řidičské přestupky. Když dostanete až 8 bodů, přijdete o řidičák]. Za něco takového… Ne za mrtvoly jako Bill, ale aspoň za to, že řeknu: „Prosím, ať ty body zmizí a vrátí mi řidičák!“
B: Nebo nějaké pokuty!
T: Aby ti zmizely pokuty! Na takové věci. To by stačilo!
B: Pak nám napsal jeden doktor… Bylo jich tolik, Tome, tolik žádostí a já jsem za to tak rád. Mimochodem, víš, kdo se nám taky ozval? Dvaadvacetiletý Felix, který byl minule federálním úředníkem, a ten říkal: „Ahoj, to jsem byl já, mimochodem!“ To je fakt. Mám super radost ze všech policejních (žen)mužů, kteří nás kontaktovali. Tom a já bychom opravdu rádi… Možná bychom mohli udělat stáž. Možná nám někdo dá stáž u policie.
T: To by bylo super!
B: Na oddělení vražd, během policejní operace… Někde v opravdovém týmu!
T: Hmm, být na hlídce by taky bylo zábavné. Víš, co super věcí se tam dá dělat?
B: To by mě fakt bavilo! (směje se) Taky bychom mohli mít kameru, která by to zachytila.
T: Ale jde o to, že když si budete dobře rozumět, tak třeba ta otázka, kterou jsme právě položili. Sandra by nikdy nepřipustila, že by to pro nás udělala, například přihlášení do databáze. Alespoň teoreticky bychom mohli říct, že kdybych…
B: Měl jsem tu moc!
T: Měl jsem tu moc to udělat. „Kdybych byla zkorumpovaná, tak bych to teoreticky mohla udělat. Samozřejmě, že bych to nikdy neudělala!“
B: Nikdy bych to neudělal, že jo! To by mohla být skvělá odpověď, Sandro!
(Oba se smějí)
T: Jinak nám taky přišel moc hezký mail od Caroline a psala, že moc ráda vzpomíná na své třináctileté já, kdy byla fanynkou Tokio Hotel a její život se vymykal kontrole, se spoustou zábavy. Prostě byla mladá a divoká. Dnes je stejně jako my konvenční, má dům, dítě a manžela. Ale opravdu to miluje a ráda poslouchá náš podcast. Byl to super roztomilý mail. Poslala nám opravdu skvělé otázky, například něco, co mi přijde zajímavé: „Co by nikdy nemělo chybět ve vaší ledničce?“. Třeba něco, co musí být v lednici vždycky. Já to u tebe znám. To ví asi každý.
B: No… Vlastně jsem to nechtěl říct.
T: Cože? Jo, šampaňské, že? Alkohol!
B: (směje se) Jo… Nemám ho tolik v lednici, protože nevařím! Já prostě nevařím!
T: Co tam musí být kromě alkoholu?
B: Cola! (směje se)
T: Cola?
B: Já mám doma vždycky kolu.
T: Sweety, ty žiješ opravdu nezdravě. Cola a alkohol! (směje se)
B: No… já mám taky… (směje se) Počkej, já mám taky něco zdravého.
T: Co?
B: Celer! Já tady mám vždycky celer, protože si každé ráno dělám čerstvé šťávy. Proto mám doma vždycky celer. Já nejsem největší fanda snídaní, někteří lidé na to fakt letí, kdežto já si spíš dám dvě kávy a pak začínám den. Většinou jím ovoce, třeba bobule. Jahody, borůvky… To je moje ranní snídaně. Borůvky jím, protože jsou zdravé.
T: Co je něco, co mám vždycky doma? Věděl bys to?
B: Co by u vás nikdy nemělo chybět… K jídlu?
T: Hm… No… Pfft… Ať se děje, co se děje, prostě něco v ledničce!
B: Já nevím! To bych taky nevěděl.
T: Něco, co mám vždycky v lednici, je tvaroh. Jak se to řekne německy? Hüttenkäse že?
B: Hüttenkäse, ano!
T: Hüttenkäse!
B: Těžko říct, protože v lednici máš vždycky všechno. Máte takové ty dvojité rodinné ledničky, ve kterých máte celý Konsum [východoněmecký řetězec supermarketů], protože…
T: Celý Konsum je legrační…. Nikdo nezná Konsum, Bille! [Ann. Cammi: Musela jsem si to vygooglit, protože jsem ze západního Německa ] (smích).
B: Samozřejmě! Každý z Východu zná Konsum! Vždycky jsme říkali Konsum!
T: To je pravda.
B: Vždycky tam máte všechno, protože máte čtyři děti a pořád vaříte celý den. Ty vaříš, víš, jak to myslím? To je něco, co já nedělám.
T: Moje žena vaří, já na to nejsem…
B: Tvoje žena vaří, že jo! Jsem svobodný muž, což znamená, že tu mám s sebou jen to nejnutnější.
T: Aha.
B: Candy to chtěla vědět, moje milovaná Candy Crash. Kdo ji nezná: Velká drag queen z Berlína. Zeptala se, protože jsme se chtěli převléknout za sebe navzájem… To je něco docela zajímavého, Tome. Zeptala se: „Mohli byste taky napodobit hlas toho druhého?“. Zeptala se: „Opravdu si myslíš, že by si toho nikdo nevšiml?“ Řekněme, že jsme měli dokonalý kostým. Třeba… já jsem Tom, mám na sobě tvoje oblečení, přilepím si vousy, tvoje vlasy… všechno! Myslíš, že bych to s Heidi zvládl?
T: NE! NENENE! Kecy! V žádném případě!
B: Že jo? Okamžitě by si toho všimla.
T: Okamžitě, ano! Určitě!
B: JO, ALE MYSLÍM…
T: Lidé, kteří nás znají, by si toho okamžitě všimli. Zapomeň na to.
B: Ale myslím, že kdybych byl v roli a měl na sobě tvoje oblečení, okamžitě bych věděl, jak chodit. Myslím, že bych lidi dokázal aspoň trochu oklamat.
T: To bys přeháněl.
B: Ne, to si nemyslím. (Tom se směje) To si opravdu nemyslím. (Směje se) Myslím, že bych to dokázal. Otázka je, jestli to dokážeš ty.
T: Mohl bych.
B: Ne, já nevím.
T: Myslím, že je snazší napodobit tebe než mě.
B: Tomu vůbec nevěřím.
(Oba se smějí)
B: Já bych to vážně chtěl zkusit! Musíme to udělat!
T: Uděláme to příští Halloween! Myslím, že to bude sranda!
B: Není to snadné.
T: To rozhodně ne.
B: Myslím, že…
T: Myslím, že vzhledově bychom to zvládli.
B: Njaa… Je to těžké, kvůli té paruce. Tvoje dlouhé vlasy nesmí být vidět, vousy nemusí vypadat nalepené… Když už to vypadá nalíčeně, tak…
T: Jo, musí to být realistické.
B: Musí! Takže…
T: Vlastně si musíš nechat narůst vlasy.
B: To by bylo vzrušující, kdybychom se pak s mámou potkali. Myslím, že bychom si z ní mohli vystřelit! Ty si to taky myslíš?
T: Když to bude jen krátký hovor. Když bude volat během jízdy autem a když budeš oblečený jako já. Pak musíš taky řídit, což je taky jedna z těch věcí, při kterých tě nejspíš nikdy nechytí.
B: Jo, jo, jo!
T: Však víš, v autě, při projížďce a ty bys odpovídal prostě jako „Mmmhh… Mmmhhh… Zavolám ti později, jo?“. Něco takového, pak si toho třeba nevšimne.
B: Taky si to myslím.
T: Ale při skutečném rozhovoru… Pokud je to jen krátký hovor, pak by to mohlo fungovat. To by byl super projekt! Určitě bychom to měli zkusit… stranou…. Od Dani: Říkala, že taky mívala pískomily a vtipné je, že to je něco, na co jsem se tě chtěl zeptat. Mamka nám totiž taky vyprávěla takovou hororovou historku.
B: Neříkej mi to! Tu, jak přišli o ocas?!
T: Bála se jich dotknout, protože jí někteří lidé říkali, že přijdou o ocas.
B: Fuj!!! Wwooahh…
T: Neříkali nám to taky?
B: Když na to pomyslím, tak mě z toho mrazí, protože jsou lidé, kteří je zvedají tak, že je chytnou za ocas. Woaah… já mám… Tome, proč mám fobii z krys a myší, protože jsme kdysi nějaké měli. Uf, když si vzpomenu, že jim sahat na ocas… tím mě můžeš opravdu uštvat. To nemůžu udělat.
T: Nebo malou… Opravdu bych chtěl dát malou myšku do naší bundy, aby nemohla utéct.
B: Woahbrr… (Tom se směje) Woooaah… Já bych dostal infarkt! Já bych umřel na infarkt… Na sto procent!
T: Ne! Jen malá myška. Pískomilové jsou roztomilí. Vlastně mají…
B: Neee…
T: Myslím, že pískomilové mají chlupatý ocas. Nemají…
B: Jo, mají chlupatý, ale když je ztratí? Třeba s gekončíkem nebo něčím takovým?
T: Já myslím, že jenom s ještěrkami. Mimochodem, když jde o pití, tak říkáš NO-vember. Listopad je No-vember.
B: Uf, na to já nevěřím.
T: Myslel jsem, že by to pro tebe mohlo být dobré.
B: No… myslím, že když nechceš pít, tak to můžeš dělat vždycky a nepotřebuješ No–vember. To je stejné jako s novoročním předsevzetím. Když chci něco udělat, můžu to udělat kdykoli. Nemusím čekat na dvanáctou hodinu, víš?
T: Měli jsme velkou radost ze všech těch žádostí o přátelství, které jsme dostali.
B: Velkou radost!
T: Prosím, posílejte si čísla se zprávami. Kdykoli se dostaneme do opravdového průšvihu, můžu se podívat do telefonu na policejního (žen)mužského kamaráda. Hned bych jim pak zavolal!
B: Jo, možná ti pak zavoláme, trochu si popovídáme…
T: Samozřejmě, že nebudeme volat jenom tehdy, když budeme mít potíže. Jsme rádi za každý způsob.
B: Spousta dalších policistů… Ach bože, už se mi vynořují fantazie o policistech… Uf… Ehm… (Tom se směje) Co jsem chtěl…
T: Nedělej to! Chceme se s nimi kamarádit, nic jiného!
B: Jo… Přátelé s výhodami. (směje se)
T: Neee! To nepotřebuju!
(oba se smějí)
B: No a co! Znovu opakuji, protože máme tak obrovskou a úžasnou komunitu, která nás poslouchá…
T: Jo?
B: A spousta z vás nám píše, že teď taky poslouchá naši hudbu, což nás těší. Ptali jsme se také na Here comes the Night a na to, jak se lidem líbí.
T: Přišly nám super ohlasy na tu písničku!
B: Opravdu skvělá zpětná vazba! Lidé objevují naši hudbu, kteří ji předtím neposlouchali A my si děláme opět reklamu ve vlastní věci. Jsme nominovaní na MTV EMA, kde můžete hlasovat. Pokud všichni, kdo posloucháte náš podcast, můžete jednoduše zadat do Googlu „Tokio Hotel EMA“, tak vám hned vyskočí odkaz, na který můžete kliknout. Pokud to udělá každý, kdo nás právě teď poslouchá, tak to vyhrajeme!
T: Řekl bych, že vyhrajeme. (fans hlasovaly jak vzteklý, ale nakonec se to nepodařilo)
B: Určitě! Takže bychom mohli… všichni by možná mohli jednou…
T: Mohli by to zintenzivnit! Ale může se stát, že se našim posluchačům bude líbit náš podcast, ale jako umělci… může být v téhle kategorii jiný umělec, který se jim bude líbit ještě víc. Ale já tomu nevěřím. (Oba se smějí) Jinak tam nejsou nominovaní tak dobří lidé. (Smích) Samozřejmě že jsou! Všichni ti kolegové…
B: DOBŘE, TOME, AŤ JE TO TAK NESYMPATICKÉ! (Tom se směje) Nemusíš se z toho zase vymlouvat!
T: Ne, ale my chceme vyhrát, samozřejmě! To je jako ve Formuli 1! Někdy prostě kolegu pomluvíte, ale nakonec se máte rádi. Hluboko v srdci se máte rádi.

Co nevím, to mě nepálí.

Tom: Nejspíš budeme potřebovat další auto. Jsme prostě velká rodina a potřebujeme auta, auta, auta. A já… je to vlastně trochu smutné, ale co budeme dělat? A opravdu mi chybí opravdu úžasné kombi (to je zkrácená verze slova pro auto v němčině), víš?
Bill: Kombi nemám rád.
Tom: Žádné úžasné Kombi teď není. A chtěl jsem se tě zeptat, jestli vůbec víš, co je to Kombi.
Bill: Jo… Kombi je auto s obrovským kufrem, že?
Tom: Ne, to mi nestačí.
Bill: Cože? To je auto s oknem navíc a vzadu jsou širší a větší. Vpředu vypadají jako limuzína a pak…
Tom: Širší a větší vzadu? Co je to za divný popis?
Bill: Jo, no, vzadu mají víc místa. Jsou o něco delší než limuzíny…
Tom: Jo… Jsou to dlouhá, úzká vozidla. Jako SUV, ale bez toho, aby byla vysoká. Takže žádná terénní vozidla.
Bill: To ne! Ty se mi opravdu nelíbí. Nechci je mít.
Tom: V dřívějších dobách jich bylo tolik. Co znamená kombi?
Bill: Co je to kombi? Kombinace limuzíny a SUV.
 (oba se smějí)
Tom: Vlastně to není tak špatně. Kombi je kombi.
Bill: Hah! Vidíš!
Tom: Mají velký nákladový prostor. To je jejich myšlenka. A taky je to na nich super věc, Bille. V limuzíně není místo pro psa. Ale aby měli pocit limuzíny a prostor, navrhli Kombi. Mercedes je tehdy dělal opravdu skvěle. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že si pořídím staré Kombi, starý Mercedes Kombi z prvních dnů.
Bill: Jo, ty se mi taky docela líbí. A dnes jsem se dozvěděl něco nového. Díky, Tome. Taky jsem ti chtěl dát další tip. Na TikToku je účet, který se jmenuje Justin Fitz. Ten mám opravdu rád, protože má všechny věci z Titaniku. A já jsem velký fanoušek toho filmu, stejně jako ty.
*Tom se směje
Tom: To je tak vtipné, jak na to upozorňuješ, jako: „stejně jako ty! Ty jsi taky fanoušek! Neopovažuj se to popírat!“
Bill: Je to tak!
Tom: Ale nikdo ti nevěří, můžeš si říkat, co chceš.
Bill: James Cameron je prostě takový… je to tak drsné, jak to tenkrát celé natočili… Nebylo žádné zelené plátno a žádné předstírání. Postavili skutečné kulisy, dali je pod vodu, bylo to tak složité.
Tom: To byl prostě skutečný blockbuster.
Bill: Už léta se potápějí k Titaniku. James Cameron sehnal tým hloubkových potápěčů a ponorek a ti se potápěli k vraku Titaniku a dělali výzkum roky, ještě než začali stavět kulisy. Už jen to, že James Cameron měl jako režisér možnost se tam potopit a vidět původní vrak, to byl tak vzrušující a úžasný projekt. Kate Winslet a Leonardovi (di Capriovi) bylo asi dvacet, byli to ještě děti. A všichni komparzisté na place a to, jak všechno přestavěli a dali pod vodu. A víš, všechny ty scény, kdy zaplavili celý plac a lidé panikařili… to bylo tak nebezpečné, že i tehdy se mohlo pár lidí během natáčení utopit.
Tom: Tehdy to bylo složité, nebezpečné, drahé.
Bill: To bylo tak skvěle udělané, to muselo být tak drahé. To je neuvěřitelné.
Tom: Naprosto. Ale je to Titanic. Titanic je jeden z nejlepších filmů vůbec. Myslím tím, že téměř žádný film není vyroben tak kvalitně. Je tak komplexní a tak krásný.
Bill: A pokaždé, když ten film vidím, chci ho vidět znovu, je prostě skvělý. A James Cameron je takový génius, že natočil jenom úžasné filmy. A ta věc s TikTokem… protože ten film je tak starý – jako z roku 98 nebo tak nějak – na Youtube toho o něm moc nenajdete.
Tom: Jak že se to jmenuje?
Bill: Justin Fitz. F – I – T – Z. A on našel všechny ty materiály z natáčení a nahrál je tam. Od Titanicu, Das Traumschiff [romantický německý televizní seriál] …
Tom: Můžu v tuhle chvíli navrhnout skvělý účet na Instagramu, který bys měl sledovat? @tomkaulitz. Nikdy nic nezveřejňuje, to je docela přesvědčivé. Můžete ho sledovat a nedostanete spam. To je podle mě vážně super.
Bill: Tome, teď rozhodně potřebuju pomoc. Mluvili jsme o Das Sommerhaus der Stars [německý trash TV pořad], a protože se rád dívám na trash TV, tak jsem se na to podíval. A je to strašně vtipné, musí odpovídat na otázky o svém partnerovi v takových párových soutěžích. A někdy jsou manželé třeba deset let a neznají jméno matky. Já jsem tak pozorný, že bych věděl všechno.
Tom: Jo, no, ty bys o mně věděl všechno.
Bill: To by byla úplná blbost, kdybych měl na ty otázky o tobě odpovídat. Jsou tam otázky jako např: „Co ti na tom druhém člověku nejvíc vadí?“ „Kdy ses naposledy pohádal?“ nebo „Jakou mám barvu očí?“. Každopádně mám teď obrovský problém. Včera jsem byl super zoufalý, málem jsem se rozbrečel. Můj VPN server už nefunguje, no, funguje, ale RTL zřejmě přes noc změnila nastavení svých streamovacích stránek, takže teď už se v LA nemůžu dívat na nic. Nic, doslova nic. Ani The Bachelor, nic. Už se nemůžu dívat na nic.
Tom: To je blbost.
Bill: A protože jsem byl tak zoufalý, všechno jsem si stáhl, všude jsem se zaregistroval a předplatil, ale nejde to.
Tom: Zruš zase všechny předplatné! Už ten server, co jsi měl, byl nejlepší. Měl jsi jeho poslední aktualizaci, ne?
Bill: Všechno jsem aktualizoval, dokonce jsem aktualizoval internetové prohlížeče, Chrome, Safari, restartoval jsem notebook, aktualizoval všechny servery, znovu je načetl… Nemůžu se na stránky dostat. Teď mi musí někdo pomoct. To přece nemůže být pravda.
Tom: Existuje ještě jeden způsob, i když u vás doma to může být komplikované. Existuje jeden způsob, kdy svůj notebook připojí k internetu přes telefon, jako bys svému notebooku poskytli osobní hotspot přes telefon s připojením LTE.
Bill: aha, protože můj telefon je německý telefon.
Tom: Mám stejné problémy při sledování fotbalu. Všude mám předplatné, ale většinou se nemůžu dívat na německý fotbal v Americe. Je to super otravné, protože mám rád komentáře i v němčině. Ale přihlášení přes mobilní data jako LTE nebo 4G obvykle vždycky funguje. Pak se můžu dívat na telefonu.
Bill: Vážně? Protože já se na RTL na telefonu taky nemůžu dívat.
Tom: Ne?
Bill: Ne.
Tom: Jo, tak to taky nepůjde.
Bill: Prosím, jestli mě teď poslouchá nějaký technický nerd, prosím, pomozte mi. Není možné, abych se nemohl dívat na Trash TV, když jsem v Americe, nebo jen na americké pořady.
Tom: To je blbost. Opravdu to vypadá, že mají jen velmi sofistikovaný systém.
Bill: Ale to je blbost. Já se na to prostě chci dívat. Jen mě nechte se na to dívat! Je to tak otravné.
Tom: Ale když už mluvíme o sofistikovanosti… Chtěl jsem se tě zeptat – úplně dvojí spojení jako – jestli víš, co znamená „winwmmnh“.
Bill: COŽE?
Tom: Jo, co myslíš, že to znamená?
Bill: Který? Je to tak dlouhé. Musím si to napsat.
Tom: W – I – N – W – M – M – N – H.
Bill: Teď si to ani nedokážu představit.
Tom: * Co to znamená?
Bill: Co to je? Udělej to znovu!
Tom: W – I – N – W – M – M – N – H.
Bill: Co to znamená? Nějaký druh představení? Proč se směješ? Věděl jsi to? Proč jsi to věděl?
Tom: Protože jsem to vymyslel já.
Bill: Co to je?
Tom: Was ich nicht weiß macht mich nicht heiß. (Co nevím, to mě nepálí)
Bill: Proč jsi z toho tak šťastný? Co je na tom tak vtipného?
Tom: Protože neznáš název své vlastní kategorie podcastů.
Bill: Tome, promiň, ale to není dobrý trik. Mohl bych vymyslet zkratku doslova pro všechno v našem životě a ty bys to nevěděl.
Tom: Ale zkratka kategorie, o které právě mluvíme… to bylo skvělé.
Bill. Ty jsi tak hloupý. Vymyslím něco na příští týden. Jo a příští týden jsme chtěli mít dalšího hosta, nezapomeň mu napsat.
Tom: Připomeň mi to znovu, musím to udělat zítra.
Bill: Už jsem ti to připomínal pětkrát, tak to uděláš hned.
Tom: Připomenu.
Bill: A taky seznam skladeb. Mám dneska na výběr jen jednu písničku, která se mi opravdu líbí: „Falling in love – Cla Retouch“.
Tom: Jo, ta je skvělá. Nemám remix, ale cover od – nebudeš tomu věřit – Milky Chance, který udělal „Tainted Love“. Na první pohled to zní divně, ale je to úplně super. Fakt se mi to líbí. Dejte mi vědět, jak se vám to líbí. Dotknout se Tainted Love je jako super těžký a pak si představte, že to dělá Milky Chance…
Bill: To si nedokážu představit, budu si to muset poslechnout.
Tom: Dám to do playlistu.
Bill: A pište nám dál! Všichni právníci, policisté, lékaři a všichni ostatní, napište nám na hey@kaulitzhills.com nebo nám napište na Instagram @kaulitzhills.podcast. A jinak nás uslyšíte příští týden, zlato, ale to budete ještě daleko od domova, že?
Tom: Jo, nemyslím si, že se pak vrátím domů. Ale stejně nás uslyšíte. A do té doby jenom láska.
Bill: Ahoj.
Tom: Sbohem.