autor: Consu
8 – Špatná láska
Jakou katastrofu to způsobil.
Aby se postavil Gustavovi a jeho zatraceně dlouhému jazyku, rozplakal Charlie a – což bylo důležitější – rozzlobil Billa.
Jak by se mohl odvážit znovu se objevit v jeho domě?
Že by k němu vůbec šel, nepřicházelo v úvahu, dokud byl v domě ten obrýlený parazit.
Nakopl kamínek a znovu potáhl z cigarety.
Musel něco vymyslet, ale co? Omluva rozhodně nestačila, ani on by si neodpustil, kdyby byl na bratrově místě. Podělal to, a proč? Aby Gustavovi dokázal, že je lepší? Nebo aby Billovi ukázal, že mu na něm záleží? No, udělal to špatně.
Čím víc přemýšlel o hádce, kterou právě s blonďákem vedl, tím víc se zlobil. Sakra, Gustav si to s ním mohl hned vyjasnit, když byli tak dobří přátelé a Bill mu určitě hned odpustí.
„Parchant.“
Vzpomněl si, jak Gustav položil ruku na černovláskovo koleno a v žilách mu začala vřít krev. Bylo pro něj snadné mluvit a jednat, protože byl celou tu dobu Billovi nablízku, ale Tom toho moc dělat nemohl. Bratrovu důvěru si musel získat zpět takřka od nuly.
Nedokázal si ani vysvětlit, jak se někdo jako Gustav mohl stát Billovým nejlepším přítelem. Čekal by, že to bude Andreas, ale ne on! Obvykle si hleděl svého, ale i v posledních měsících, kdy kapela fungovala, se choval jinak – samozřejmě vůči Billovi. Proto se Tomovi nelíbilo, když se blonďák postavil na jeho stranu. Ten postoj smrděl na sto honů.
Naposledy potáhl z cigarety, odhodil ji na zem a koutkem oka sledoval, jak dopadla na zem. Díky tomu si všiml něčí přítomnosti jen pár kroků od sebe.
„Co chceš? Chceš mě praštit? Nebo jsi sem přišel jen proto, abys mě vyprovokoval a já byl první, kdo udělá špatný krok?“ Zeptal se a vyfoukl kouř.
„Nic z toho.“ Jeho hlas byl kupodivu klidný.
„Tak co chceš, Gustave?“ Ani se nenamáhal otočit, aby se na něj podíval, tak moc ho jeho přítomnost odpuzovala. Víc než nervózní byl znechucený. Bylo ještě příliš brzy na to, aby o tom mluvili, cítil, že si to nevyjasní na sto procent.
„Chci si něco vyjasnit.“ A protože se nedočkal od rasty žádné reakce, blonďák pokračoval a přešel rovnou k věci. „Miluje tě, víš to, že? Víš, že by pro tebe udělal cokoli.“
Tom přešel první otázku a snažil se udržet kontrolu. „… A to se ti nelíbí, že?“
„Přesně tak. Ale teď už je velký kluk, může si dělat, co chce, nebudu ten, kdo ho bude hlídat.“ A s náznakem smutku odvrátil pohled a zašeptal. „Pořád ho budu mít rád.“
Pak se Tom otočil a vážně se na něj podíval. Musel si z boty vyndat malý kamínek, který ho tlačil už příliš dlouho. „Miluješ ho?“ Taková oddanost jednomu člověku nebyla normální a možná právě toho se bál nejvíc: že Gustav něco cítí k jeho bratrovi. S takovou skálou po boku by bylo nemožné dostat se k Billovi.
Gustav však zavrtěl hlavou, trochu si odfrkl a usmál se. „Tady nejde o mě, ale o tebe.“ A obrátil k němu pohled a položil mu osudovou otázku, kterou mu chtěl položit už dlouho. „Miluješ ho?“
Tom polkl, ta otázka ho přivedla do rozpaků, a tak neodpověděl. Blonďák pokračoval. „Víš, že tě miluje, vždycky jsi to věděl, že?“ Ta otázka přiměla rastu sklopit oči a snažit se nedat najevo své emoce. „Nechci tě poučovat,“ přiznal Gustav s povzdechem, „ale měli byste k sobě být upřímní a přiznat si, co cítíte.“
„Je to špatné,“ pospíšil si Tom a odvrátil pohled, „je to špatné.“
Samozřejmě. Incest byl špatný a zakázaný po celém světě, protože byl považován za morální ohavnost. Ale kdo mohl posoudit, co je správné a co ne? Kdo by mohl klást meze lásce, kdyby to tak bylo? Bylo lepší lhát, skrývat se a vést pekelný život, nebo vyjít na světlo a žít naplno příběh lásky?
„Jestli tě brzdí myšlenka na to, co řeknou lidi… Tak si pamatuj, že ostatní lidé budou mít vždycky co říct, ať uděláš cokoli.“ Pro Toma byla ta slova téměř jako blesk z čistého nebe. „Právě teď záleží jen na tom, abys mu dal najevo, co cítíš.“
Tato blonďákova náhlá laskavost Toma zmátla, a tak se na něj překvapeně podíval. „Proč mi to říkáš?“ Koneckonců ještě před pár minutami na sebe v domě křičeli ty nejhorší věci, takže tenhle jeho postoj byl poněkud podezřelý.
„Nemůžu se vám plést do cesty. I když mi na tom záleží, nejsem to já, kdo Billa učiní šťastným. Je jen jeden člověk, který to dokáže.“ A aniž by dodal cokoli dalšího, dal najevo, že má na mysli jeho: on jediný může jeho přítele udělat šťastným, i když se to blonďákovi moc nelíbilo. Koneckonců byl to jeho přítel a už ho kvůli Tomovi viděl plakat. Nechat ho padnout zpátky do jeho náruče byla možná chyba, ale už ho unavovalo vnucovat mu své představy. Bylo načase, aby Bill učinil vlastní rozhodnutí a převzal za ně odpovědnost, ať už se stane cokoli. Stál by při něm a podporoval ho za všech okolností jako opravdový přítel. Rozhodně by ho neopustil.
„Jdi za ním. Čeká na tebe,“ povzdechl si nakonec Gustav a pomalu odcházel do temného, vlhkého večera, takže rasta zůstal beze slova.
Několik okamžiků zůstal Tom nehybně stát, jako by mu to stále ještě nedocházelo. Když mu však první kapky deště začaly smáčet oblečení, rozběhl se k Billovi domů, rozhodnutý vyčistit vzduch jednou provždy. Čekal příliš dlouho a bylo načase to ukončit.
***
Od chvíle, kdy Tom s Gustavem odešli, uběhla už hodina a ani jeden z nich se neukázal. Ten první už musel být doma, pomyslel si Bill a vyhlédl z okna, když venku první kapky deště dopadly na zem. Gustav u něj momentálně bydlel, takže se tam dříve nebo později bude muset vrátit. Možná si pročistí hlavu a brzy se vrátí, aby si to mohli vyjasnit, říkal si černovlásek, když se rozhlížel po okolí.
Smutně si povzdechl a chystal se odejít, když vtom spatřil, jak do zahrady někdo vstoupil. Když uviděl, že je to Tom, zatajil se mu dech.
Pomalu došel ke dveřím, a jen co je otevřel, Tom zůstal stát, a tak vyšel na verandu. Dlouho na sebe hleděli, až se Bill instinktivně rozběhl k bratrovi a pevně ho objal. Bylo to poprvé po letech, co mu projevil náklonnost, a rasta byl nejprve překvapený, ale pak ho to povzbudilo a objetí mu opětoval.
Bill ho pustil do domu, a když se přesunuli nahoru, spěšně mu podal ručník: „Na, osuš se.“ Ale když se pro něj Tom natáhl, místo ručníku vzal Billa za paži a otočil ho k sobě.
„Co se děje?“
Odpovědi se Bill nedočkal, jelikož ho bratr překvapil gestem, které by od něj nikdy nečekal: políbil ho.
Zmatený, neschopný zformulovat smysluplnou myšlenku, nechal na Tomovi, aby mu vysvětlil, co se děje, a odpověď, kterou dostal, byla ta, o které vždy snil.
„Miluju tě.“ A to ještě nebyl konec, protože rasta pokračoval. „Nechci tě znovu ztratit, chci s tebou žít do konce svého života, přesně tak, jak jsme si vždycky slibovali.“
„T-Tome, já tomu nerozumím… co…?“ Bylo mu horko, hlava mu třeštila a srdce mu divoce bušilo v hrudi. „Co tím myslíš?“ Myslel si, že se přeslechl, že má slyšiny, ale to nebylo možné, slyšel dokonale!
„To, co jsem řekl: Miluju tě. Miluju tě a nechci tě nechat odejít. Jsi pro mě příliš důležitý a ty to víš.“
Bill, který byl z těch slov stále zmatený, sklonil hlavu a snažil se srovnat si myšlenky. Tom mu právě řekl, že ho miluje, a políbil ho. Políbil ho na rty, takže to nebyla klasická bratrská láska, kterou si ty dlouhé roky projevovali. Byla to skutečná láska s velkým L. Láska, kterou toužil prožít s ním, se svým bratrem.
Ano, se svým bratrem.
„Je to… Je to špatné,“ zašeptal a hned nato se kousl do rtu. Toužil po splnění svého snu, ale rozhodně nebyl naivní. Věděl, že jejich láska bude zakázaná, láska, která je… špatná.
„Bille?“ Oslovil ho rasta a nadzvedl mu tvář dvěma prsty. „Miluješ mě?“
Nikdy neviděl v jeho očích takovou důvěru, nikdy neviděl v bratrově pohledu takovou lásku, takovou oddanost. Pohled, který na pár okamžiků téměř rozptýlil jeho pochybnosti. „Ano. Ano, miluju tě.“
„To je důležité.“ A když to řekl, přitáhl si ho zpátky do objetí, a pak mu vtiskl další dlouhý polibek na rty.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal,“ zašeptal Bill a zabořil nos do Tomova oblečení, aby se opojil jeho vůní.
„Proč jsi mi to neřekl hned?“ Zeptal se potom Tom.
„Co?“
„Co ke mně cítíš. Proč jsi mi to neřekl hned a místo toho jsi utekl?“
Načež Bill zahanbeně sklonil hlavu a zaplavily ho emoce, které cítil během těch dlouhých let skrývání toho, kým je a co cítí. „Bál jsem se tvého odmítnutí, samozřejmě. Jsme bratři. Myslel jsem, že si budeš myslet, že jsem blázen, že se mě zřekneš a budeš mě nenávidět.“
Tom ho stiskl ještě pevněji a usmál se. „Jsi blázen. Kdybys mi to řekl dřív, mohli jsme se vyhnout všemu tomu utrpení.“ A vrátil se k pohledu do jeho tváře a pak se přiznal. „I já jsem v tobě vždycky viděl víc než jen bratra a snažil jsem se to skrývat ze strachu ze stejných věcí. A když jsem si uvědomil, že to, co cítím, je příliš silné na to, abych to potlačil… bylo už pozdě, byl jsi pryč.“
Bill překvapeně zamžoural a pak se zasmál. Utekl od něj, protože se bál, že by mu přiznal své city.
Důležité však bylo, že po třech letech, které se zdály být jako věčnost, se ti dva mohli cítit stejně blízko jako kdysi, ba dokonce ještě blíž. Poté, co vyjádřili a projevili své city, se bariéry mezi nimi konečně rozpadly a vznikl prostor pro lásku, kterou celou tu dobu hledali. Bylo úžasné, jak léta hledání spřízněné duše skončila zjištěním, že ji vlastně mají po svém boku ode dne narození. Co víc si mohli přát? Teď mohli být konečně rodina, i když se museli skrývat před zvědavými zraky.
„Zvládneme to,“ zašeptal Tom sebejistě a pohladil bratra po zádech, „důležité je držet při sobě.“
„A jak to uděláme s Charlie?“ Zeptal se vyděšeně Bill. Koneckonců, dříve nebo později by pravda vyšla najevo, přinejmenším u ní, začala by klást první otázky a kdo ví, jak by reagovala.
Přesunuli se do pokoje holčičky, která spala zády k nim, a oběma unikl upřímný úsměv při vědomí, že spolu vytvoří rodinu s krásným dítětem. Ano, koneckonců na všechno přijde správný čas. Prostě dítěti vysvětlí celou situaci a vyjasní případné pochybnosti, budou postupovat krok za krokem, stejně jako když si hledali jeden druhého. Důležité teď bylo vědět, že jsou spolu, o zbytek se postarají, až přijde správný čas.
Tom se sklonil, aby dívku políbil na hlavu, a když se chystal odejít, překvapeně se otočila a vzala jeho prst do své malé dlaně.
„Tome?“
„Jak to, že jsi vzhůru?“ Zašeptal, když se otočil, ale ona neodpověděla, místo toho mu položila vlastní otázku. Otázku, která ho trochu zmátla.
„Máš rád mého tátu?“
Usmál se a pohladil ji po tváři. „Samozřejmě, že mám. Mám ho velmi moc rád.“
„Tak už ho nenech plakat.“ Řekla vážně a trochu našpulila rty.
„Slibuju. A nenechám plakat ani tebe, princezno.“ Políbil ji na čelo, přikryl jí peřinou a se slovy „dobrou noc“ opustil pokoj spolu s Billem, který se stále usmíval. Teď věděl, že bude opravdu šťastný, a to se dvěma lidmi, které miloval nejvíc na světě.
V tu chvíli se otevřely vchodové dveře a Bill při pohledu ze schodů poznal Gustavovu postavu, jak jde do obývacího pokoje.
Vzal bratra za ruku a spolu zamířili za ním, pak si odkašlal, a když se jeho přítel otočil, všiml si jejich spojených rukou. Usmál se, ale nic neřekl a ve skutečnosti to byl Bill, kdo udělal první krok.
„Omlouvám se.“
„Nemusíš se omlouvat. Ve skutečnosti jsem to já, kdo se musí omluvit. Neměl jsem se do toho plést a chovat se jako naprostý idiot.“
„Dělal jsi to pro mě,“ řekl černovlásek soucitně. Gustav přece vždy bojoval za jeho bezpečí a štěstí. Byl tím nejlepším přítelem, jakého si kdy mohl přát, a jedna hádka rozhodně nemohla vymazat všechno, co pro něj za ta léta udělal.
„Vždycky tu pro tebe budu, to víš.“
Po mírných rozpacích se oba objali, odložili hrdost a to, co se stalo, připraveni začít znovu, jako dva opravdoví přátelé. Byla tu však ještě jedna osoba, se kterou si potřeboval vše vyjasnit a která scénu mlčky sledovala.
„Tome.“
„Jo?“
Gustav natáhl ruku na znamení kapitulace, a rasta mu ji vážně stiskl. Znali se navzájem a věděli, že k usmíření není třeba mnoha slovních obratů. Mír však bylo velké slovo; řekněme, že se o to teprve pokoušeli. Gustav svoje gesto rychle vysvětlil.
„Budu tě sledovat.“ Ale Tom neodpověděl, jen se pobaveně usmál. Říkal si, že ten blonďák musel mít Billa moc rád, když se ho snažil takovým způsobem chránit. Možná v tom bylo víc než jen láska, ale nechtěl se tím zabývat. Už to, že se vzdal, stačilo k tomu, aby byl vděčný, takže nebylo třeba se do toho míchat ani šťourat.
Kromě toho Tomovi záleželo jen na tom, že Bill má oči jen pro něj, že miluje jen jeho a chce mít po svém boku jen jeho. To mu stačilo k tomu, aby si byl jistý klidnějším zítřkem. Ať už budoucnost přinese cokoli, důležité bylo být s Billem a žít jeho sen v tom nádherném kalifornském městě.
Tímto okamžikem oficiálně začal jejich Kalifornský sen.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
