Kaulitz podcast epizoda 12

Translation of the podcast „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood“: Episode 12 – „Dürch den Monsun“ 17. 11. 2021
Translated by @THFC_DE_Natalie @Cammi and @Like_a_Color

(Hrají Itsy Bitsy Teenie Weenie Yellow Polka Dot Bikini)
T: Takže?! Našel jsem to pro tebe.
B: The Teenie Weenie Strandbikini [německá verze písně. Doslovně přeloženo „Teenie Weenie Beach Bikini“].
T: Jo, minule jsme se o tom bavili, že by to mohla být fikce, že se ti to zdálo…
B: Ne! Strandbikini jsem nevymyslel já. Je to roztomilá písnička. Kdo že ji zpíval?
T: Je to roztomilé, že? Je od Briana Hylanda.
B: (zpívá „Teenie Weenie Strandbikini“) Roztomilý text! Super roztomilý! (Tom se směje) Rád bych to měl ráno jako znělku. Člověku to opravdu navodí dobrou náladu!
T: Možná bychom ji mohli hrát jako znělku na začátku. Slyšel jsem, že si na ni někteří lidé stěžovali. Takže vám přeji dobré ráno! Náš časový rozdíl je 10 hodin. Obvykle je mezi námi největší rozdíl 9 hodin, ale-
B: Ale teď je to 10.
T: Teď je to 10 hodin časového rozdílu. Není to šílené?
B: Tady u mě je poledne. Je skoro dvanáct hodin.
T: Takže čas…
B: A teď přicházejí velké otázky: „Wo bist du jetzt? Sag mir, wo du steckst“ (Kde jsi teď? Řekni mi, kde jsi) Řekni nám, kde jsi, Tome. (Tom se směje) Jsi ještě v Řecku? Vzpomínáš si na píseň od Echt [německá skupina z 90. let].
T: Jo, pořád si ji pamatuju. Nevěděl bych, že je to od Echt, ale pořád ji znám. Jsme pořád v Řecku na Mykonosu, a je mimo sezónu, víš. Je to opravdu… Všechno je zavřené! Čerstvých potravin je málo, internet je vypnutý a je to prostě…
B: C’est une catastrophe!
T: Všechno je na minimu, víš. Proto doufám, že naše latence tady není moc velká, ale dobře… S tebou už je čas na skleničku, ne? V poledne se může začít zase u Kaulitzů.
B: Myslel jsem, že v poledne můžu zase začít. Dneska jsem doma nic neměl, proto jsem dneska musel něco rychle vykouzlit. Prostě jsem si týden říkal: „No… Tom tu není…“ A tak jsem si řekl: „No…“
T: Vážně? Tak si uděláš zdravý týden?
B: Říkal jsem si, že udělám něco zdravého. Měl jsem toho tolik na práci. Byl to takový stresující týden, tak jsem si řekl, že bych mohl udělat týden péče o sebe… ne… týden sebelásky!
T: Mmch, to zní skvěle! Takže?
B: Pak jsem si řekl, že je to trochu nefér, ale prostě to udělám.
T: Dobře, není to cool, ale mám z toho radost… to je správná cesta.
B: Správně. Proto jsem si nic nekoupil a neměl jsem toho tolik. Takže jsem musel něco vykouzlit z věcí, které jsem měl. Jsem opravdu nadšený, jak to dopadlo. Protože jsem v takové Sex and the city horečce, přemýšlel jsem o něčem, co se taky občas pije, a nechci nutně pít z těch úžasných skleniček Cosmo-Martini. Proto mě napadlo udělat Appletini.
T: Oha!
B: Víš, co je v Appletini? 2 unce jablečné vodky, 2 unce jablečného moštu, který jsem neměl; 1 unce jednoduchého sirupu, 1 unce citronové šťávy a 1 plátek jablka na ozdobu. Musel jsem improvizovat, protože jsem neměl jablečný mošt ani jablečnou vodku, tak jsem nakrájel jablko na kostičky, udělal čerstvou jablečnou šťávu a dal trochu víc vodky. Měl jsem jen jednoduchý sirup a citronovou šťávu, kterou jsem si také udělal sám. Teď to protřepu a vyzkouším. Co si dáš ty?
T: Skvělé! Samozřejmě si dám, typicky řecké, ouzo! ouzo ne jako prostý panák, protože jsi řekl: „Ježíšmarjá, ty už se ani nesnažíš!“ A já si dám ouzo. Tak jsem si řekl, že si udělám ouzo koktejl vlastní výroby. Zkusím to. Nazval bych ho prostě Tomsches Ouzo-Cocktail! Jen trochu ouzo… Víš, co to vlastně ouzo je? Nejspíš ne.
B: Není to lékořicový koktejl… Ne, že ne? Já jsem to smíchal. To je jiná věc, ne?
T: Jsi blízko!
B: Ale je to lékořicový likér nebo něco podobného, ne?
T: Jo, to není úplně ono. Není to lékořice, je to anýz!
B: Anýz! Oooh… mňam! O Vánocích miluju anýzové cukroví. Znáš je? To jsou takové ty žluté bonbony v malém sáčku, které se dají točit nahoře. Mňam!
T: Výborné!
B: Mňammňammňam…
T: To je ono! Tak jsem si dal perlivou vodu, pomerančový džus, broskvový džus… Dneska všechno čerstvé z tetrapaku. (oba se smějí) Trochu perlivé vody a to všechno samozřejmě na ledu.
B: Víš… „čerstvé z tetrapaku“ mi právě připomíná tu, kterou mám moc rád, z Frauentausch (Výměna manželek), která říkala: „Pro nás vždycky čerstvě vyrobené, pro děti to může být někdy čerstvě z plechovky.“
T: (směje se) Jo, to znám… Pak trochu citronu a limetky, samozřejmě čerstvou mátu, což bylo to jediné čerstvé, co jsem dostal, a takhle to vypadá… Podívej se na to! Vlastně to vypadá docela dobře.
B: Uf, vypadá to fakt dobře. Počkej, já si tam taky naleju… Počkej chvilku! (zvuk cinkání skla) Ouh, moje vypadá taky pěkně.
T: Hopphopp, rinn in‘ Kopp [„Hopphopp, do hlavy“, hovorovější rýmovaný přípitek].
B: Rinn in‘ Kopp! Na zdraví, zlato!
T: Na zdraví!

INTRO

B: Tak myslím, že to vypadá opravdu, opravdu pěkně! Vteřinku… (mlaskavé zvuky)
T: Uf… Můžeš ochutnat… Opravdu můžeš pít moje.
B: Aha! Výborné!
T: Opravdu je cítit anýz. Obvykle ty panáky ouzu snadno srazíš, víš.
B: Ugh, já bych si ten svůj mohl zase nalít. Je to tak lahodné! Místo citronu jsem použil limetku.
T: Jo…
B: Mmmh…
T: Ta moje je výborná! Opravdu svěží!
B: Moje taky! Chutná opravdu svěže, pikantně… Úplně hypuju Sex ve městě a rád piju z téhle opravdu krásné skleničky Martini. Koktejl z nich chutná obzvlášť dobře. Vychladil se opravdu pěkně. Nedávno jsem měl pánskou jízdu bez tebe, s našimi mužskými přáteli.
T: Aha. A… co tedy děláš, když tam nejsem? Vlastně to zní docela nudně. (směje se)
B: Vlastně je. Jsou to naši heterosexuální macho kamarádi.
T: Jo…
B: Vlastně to málokdy dělám sám, když tu nejsi, víš. Protože ty vždycky hodně mluvíš o doutnících a o fotbale a já nevím o čem…
T: Hrát poker!
B: Jo, to je legrační, ale většinou to dělám s tebou, protože většinou je to takový nudný, fádní a upjatý, ALE oni se mnou fakt chtěli udělat takový večer. Tak jsem si řekl: „Dobře, tak udělám pánský večer, protože DNES udělám úžasný dámský večer!“. Napadlo mě udělat obojí v jednom týdnu a dneska se sejdu se všemi svými holkami, půjdeme ven, budeme si povídat o tom, co nám kluci za poslední týden provedli špatného…
T: Perfektní! Nechceš nám říct, co znamená zkratka PGF? Tvoje tetování, nebo si ho chceš nechat jako tajemství?
B: (zasměje se) Ne, to si nechám jako tajemství.
T: Dobře.
B: Ale dneska si uděláme pěkný den přátel. Jdu ven s holkama, protože právě teď, Tome, jsou všichni v LA, jako by padla zeď a všichni mohli zase cestovat. Všichni Němci…
T: Takže všichni můžou zase přijet?
B: – přímo přijeli do LA v prvním týdnu. Nečekali ani pár dní. Okamžitě si rezervovali letenky. Znovu se smí cestovat do Ameriky a všichni mají pocit, že jsou tady. Mám plné přímé zprávy, každý mi píše „Jsem ve městě!“. Včera jsem jel JEDNU HODINU, abych se dostal na schůzku. Ulice jsou tak narvané. Je to…. Neminulo mě to!
T: Jo, ale my to chápeme: Máš přátele. Všichni tě kontaktují. (směje se) Mimochodem…
B: JO…
T: Jestli tě to zajímá, tak já si dávám ouzu-šoty, protože jsem to dal do ledničky a právě jsem řekl „Hopphopp rinn‘ in‘ Kopp“. To je přípitek, který jsme říkali na východě. Vzpomínáš si ještě? Vtipné je, že s „Hopphopp rinn‘ in‘ Kopp“ je… když jste opravdu opilí, tak se to „rinn‘ in’„ změní na „rinn’“.
B: HOPPHOPP RIN’N KOPP!
T: Víte, „HOPPHOPP RIN’N KOPP!“. Takhle. A… dělám to znovu…
B: Fuj…
T: Uf!
B: Ty piješ z té obrovské láhve?
T: Neříkej to všem, vole… (směje se).
B: No! Jen jsem si říkal, že jsem se špatně díval. Vypadá to, jako kdybys pil z láhve vody. Vyklopíš to jako…
T: Já nemám žádnou skleničku na panáky! Proto jsem si krátce lokl z láhve…
B: To je … (směje se) Vypadalo to, jako by to byl opravdu špatný domácí alkoholik. Ty bys řekl: „Wahwaha, nalej do ní trošku!“ To bys řekl.
T: Opravdu to pálí. Ouzo má 40 % a opravdu pálí…
B: Moje ráno, Tome, začalo správně. Tvůj pes šlápl svými dlouhými drápy do vlastního hovínka, vběhl mi do domu a všude roznesl své hovínko. Hrozně to smrdělo.
T: Ale ne…
B: Nejdřív jsem si musel kleknout na všechny čtyři…
T: Do čího hovna vběhl? Do svého ne, že? Asi do Stitchova.
B: Do jeho vlastního! On už je takový křehký, takže ho vidím každé ráno, jak sere do křoví a pak jde tři kroky zpátky.
T: Možná v tom tvém? Možná ses vrátil opilý a vysypal sis na zahradě nějaké lejno. (Oba se smějí) No, to mi můžeš říct v naší první kategorii.
B: Jo… (povzdechne si) Tolik se toho děje, Tome, tolik se toho děje!

Senf aus Hollywood

B: Tome, víš, co včera konečně dorazilo? Naše zlaté LP desky z Berlína!
T: Ou, vážně? Skvělé!
B: Na to si můžeme hned připít. Právě přišly poštou. Můžete si je dát jako Sarah Connor [německá zpěvačka] tenkrát v Sarah a Marc in love, pro ty, kdo to neznají, prosím, vygooglujte si to. Byl to skvělý seriál [reality show o svatbě Sarah Connorové a Marca Terenziho].
T: (směje se) Ty jsi taková drbna…
B: V Delmenhorstu [místo, kde žili], kde Sarah dostala od Marca Terenziho poličku s cenami. Byla to taková ta Billyho polička z IKEA, kam si dávala všechna svá ocenění (smích).
T: Jak si to jen pamatuješ, úžasné!
B: Byl tam elektrický závěs, který se dal odsunout stranou jako „IIEEECCHHH“… Když přišli lidi, tak ten závěs odstranili a tam byly všechny ty ceny a zlaté ceny, Comety [stará německá hudební cena], zlatí tučňáci, Bravo Ottos a tak dále… Všechny tyhle věci stály na té polici.
T: Vlastně s tím byla průkopnice, protože dneska je reality show větší než kdy jindy, ne? A ona už to dělala před deseti lety s Marcem Terenzim v Delmenhorstu místo v Los Angeles, ale…
B: Moc se mi to líbilo. Říkal jsem ti, že jsem milovník trash TV. Vždyť to víš! Dostal jsem tolik tipů, ale žádný z nich zatím nefungoval. Spousta lidí mi psala: „Bille, potřebuješ VPN-server.“ To je pravda. Lidi, já ho mám, ale vždycky ho rozpozná.
T: Jo, o tom si můžeme promluvit později. Četl jsem tolik dalších věcí, na které jsem se tě chtěl zeptat, jestli už jsi to zkoušel, ale… Co se dělo v našem posledním týdnu? Byli jsme v podcastu Felixe Jaehna [německý DJ]. Trochu jsme si s ním povídali. To bylo fakt super. Je to opravdu milý chlapík. Každou chvíli jsem si říkal, že ho přetěžujeme.
B: Ohhh, mám ho úplně rád. Je super milý. Myslím, že je jedním z nás.
T: Že jo?
B: Myslím, že budeme mít… Jo, mám pocit, že jsme se v podcastu opravdu spřátelili. Teď se můžeme sejít v Berlíně.
T: Myslíš, že se mu líbíme stejně jako on nám? Nebo si myslíš, že jsme ho měli radši my než on nás? (smích)
B: Ouh ehm… no… to je to, co mě občas taky zajímá.
T: Člověk se na to málokdy ptá, ale v tomhle případě jsem se ptal, protože on je takový milý kluk a my jsme, zvlášť když jsme oba někde spolu, tak jsme někdy, jak to říct… trochu vlezlí.
B: Jo, já jsem si myslel, že jsi trochu troufalý, až moc troufalý. Byl jsi trochu moc hlasitý, moc neodbytný, a pak jsem si myslel… jo, myslel jsem si, že jsi moc vzrušený a kvůli tomu v povznesené náladě.
T: Jo, zapálil jsem si doutník, nalil si panáka… Byl jsem úplně v kaulitzhillské náladě. (smích)
B: Jo, pořád jsi na mě mluvil. Nejdřív nemohl nic říct, ale ke konci už jsme si pořádně zařádili a hned jsme začali spřádat plány.
T: Co se mi na něm moc líbilo… hned nám doporučil Headspace-app, se kterou začal. Hodně jsme si povídali o dýchacích technikách, meditaci a podobných věcech, kterými se zabýváme relativně málo. To mi přišlo opravdu zajímavé. Chtěl jsem se tě zeptat, mezi námi dvěma (Bill se směje), jestli bys to opravdu zkusil, třeba meditaci? Nebo je to něco… Protože ty jsi takový typ, a já bych ti to mohl říct desetkrát: „Sakra, Bille. Opravdu bys pro sebe měl něco udělat. Musíš si najít nějakého koníčka, sportovat…“ A taky jsem si to myslel. Říkal jsem ti to už tolikrát. „Potřebuješ se někdy věnovat sám sobě, což není práce a tak dále.“ A ty na to: „Jo, jo, to někdy udělám.“ A já jsem se na to podíval. Vím jistě, že to nikdy neuděláš! Nebereš vážně to, co ti říkám.
B: Jo…
T: Proto…
B: Já jsem se hodně zabýval sám sebou, protože ty tady nejsi a já necestuju a zůstávám doma. Vždycky se takových fází bojím. Vždycky jsem jako… Když nejsem neustále pod tlakem, tak mi to bere veškerou sílu a energii, kreativitu… A když celý den cestuji a jsem obklopen tisíci lidmi, tak můj normální den vypadá takhle: Vstávám v 7:30/8:00, přijde můj publicista, vizážista, připravuji se. Jedno po druhém zazvoní, pak se přinese snídaně a probírají se dny. Pak odjíždíme s naším týmem… víš, jak to chodí.
T: Jo…
B: Ráno přijde celý tým a pak to hned začne. Pak už je to opravdová akce, každý den po sobě, od jedné schůzky ke druhé.
T: Jo!
B: Když to nemám, tak jako teď… Takže fáze, jako teď, a navrch tady nejsi a já jsem úplně sám, tak jsem vždycky jako…
T: Ty se chováš, jako kdybych byl navždycky pryč. No tak… Jak dlouho jsem teď pryč? Týden? Možná deset dní?
B: Už jsi pryč asi dva týdny.
T: Ne! Nejsem pryč dva týdny. To není pravda.
B: Ještě ne.
T: Tobě to tak připadá jen proto, že se ti po mně tolik stýská, a to už jsou dva týdny.
B: (směje se) Jo, ale to je změna, se psy a tak… Pak jsem si řekl: „Uděláme to jinak!“. Pořád toho mám hodně, ale většinou jsem chodil ven s hromadou lidí, viděl jsem se se všemi kamarády, opravdu jsem se pěkně rozptýlil a bavil se, a možná jsem i trochu pařil-.
T: Ale ty chceš dělat pravý opak, že?
B: Přesně tak! Minulou neděli jsem si říkal… Já mám neděle fakt rád. Jsou mým naprosto nejoblíbenějším dnem v týdnu. Tak jsem si říkal, že místo toho, abych se s někým sešel nebo šel na oběd. Říkal jsem si, že zůstanu doma a budu se cítit velmi pohodlně. Pustil jsem si jazzovou hudbu a pak jsem vytáhl maminčin recept na tvarohový koláč a upekl dort.
T: Uf, to už mě zajímalo. Říkal jsem si: „Dobře, tak jo.“ Opravdu mě zajímalo, proč jsi to udělal. Ale je to docela roztomilé.
B: Jo, napadlo mě, že si nedám sklenku dobrého vína, ale raději si dám horkou čokoládu a udělám úžasný dort. Tak jsem vytáhl starý recept. Teď, když se blíží Vánoce, musím říct, že nejdřív to bylo trochu brzy, ale teď už mám zase náladu. Udělám si útulno, v noci se trochu ochladí a rád si zapálím oheň, svíčky a tak…
T: Jestli se chceš naladit na opravdovou vánoční náladu, můžu ti doporučit jednu novou písničku. Moje žena tento týden digitalizovala svou vánoční píseň. Takže si můžeš pustit „Wonderland“.
B: Jo, hned si ji pustím….
T: Na tvůj vánoční seznam.
B: Ano! To se mi líbí. Byl jsem doma v pohodlíčku, udělal jsem si tvarohový koláč, díval jsem se na Harryho Pottera… Víš, co myslím? Dal jsem si horkou čokoládu.
T: Proč jsi už před námi začal sledovat Harryho Pottera? Jsme doma o Vánocích a já myslel…
B: Jen jsem chtěl…
T: Myslel jsem, že se podíváme na všech osm filmů společně?!
B: Na to jsem měl úplně náladu. Myslel jsem, že si v neděli udělám opravdu útulno; víš. Žádná pošta, nebýt na telefonu… Neděle je můj jediný den v týdnu, kdy…
T: Když si vezmeš volno.
B: Správně! Já pak nechci s nikým mluvit a taky si myslím, že je to naprosto drzé mi v neděli volat. V neděli chci být úplně sám.
T: To je zvláštní, protože v poslední době už v neděli pracuju.
B: To se mi absolutně nelíbí. Ne!
T: Jo… já vlastně pořád pracuju. Právě teď bydlím v jednom domě v Řecku, který je… Víš, na první pohled si myslíš, že je úplně hezký a krásný, protože se na něj díváš na internetu a říkáš si: „Jéééé, všechno v bílém, pěkný nábytek…“ A pak si řekneš: „To je v pořádku. To je zase věc… Je to vyfocené opravdu hezky, a když to vidíš ve skutečnosti, jsi opravdu zklamaný. Stejně jako ty! (Bill se směje) Někteří se dívají na vaše fotky a říkají si: „Uf! Sakra, ten je docela hezkej!“ a pak tě potkají v reálu (Bill se směje) a říkají si: „Sakra, ten vypadá úplně vymaštěně!“
(oba se smějí)
B: Ty jsi tak zlý!
T: Neee… Ale tak to tady teď je. Je to jako… Je to… Jak to říct… Je to nevábné. To je v domě nejhorší. Jsou tam nějaký podělaný… Nemusí to být luxusní, ale musí to být přívětivý. Když není, tak je to špatný… Tenhle dům, kde teď bydlím, je TAK neútulný, a částečně i proto, že nechodím na natáčení, protože tady Heidi natáčí pro GNTM… Když nechodím na natáčení, jsem v tom domě sám, je tu úplně ticho s divnými zvuky, protože se někde vypíná klimatizace nebo se třesou dveře, protože tady strašně fouká. Je to TAK neútulné, víš. Žádný nábytek, moc bílé, ehm… divné…
B: A nemůžeš ztlumit světla.
T: Nemůžeš je ztlumit! Je tu úplně bílo!
B: Kde jsme vzali ten umělý tik?
T: To mám určitě. Tady bys mohl dělat operaci srdce, tak je to jasné.
B: Jo… Jsme oba takoví. Je spousta lidí, kteří mají tohle široké světlo zapnuté. Tak jasné…
T: Úplně.
B: Přijdeš domů, rozsvítíš a zhasneš, všechno ztlumíš….
T: Není nic důležitějšího než útulné světelné podmínky, víš.
B: Naprosto.
T: To je to nejdůležitější.
B: Řekni mi, to je taky od mámy? Já myslím, že jo! Maminka vždycky všechno zútulňovala a já jsem to napsal i do své knihy „Když jsme byli batolata, byli jsme s Tomem útulní!“ Vždycky jsme to tak měli rádi.
T: Určitě jsme byli.
B: Protože maminka to vždycky udělala hodně útulné. Měli jsme takový náš malý Pumuckl-light [kreslený film pro děti], vzpomínáš si?

T: Vzpomínám!
B: Malé světýlko.
T: Malé noční světýlko.
B: Bylo to hezké teplé noční světýlko. A nějak jsme to všechno oslavili. Máma to vždycky dělala. K večeři jsme měli takové malé, nakrájené sendviče s játrovými párky…
T: AHA! Víš, co jsem si zamiloval? Tyhle malé játrové sendviče ve vaně!
B: Ve vaně!
T: (směje se) Na takovém malém prkénku.
B: S našimi dětskými hračkami… Úžasné! Ale to byla úžasná pevná rutina, na kterou jste se večer těšili.
T: To tě úplně formuje. Myslím, že to pochází z našeho dětství.
B: Mně se to líbí stejně útulné všude. Samozřejmě, že pobíhám sem a tam, ale člověk nerozsvítí, aby všechno viděl, ale spíš má útulnou atmosféru. Když ke mně lidé přijdou, vždycky si říkají: „Sakra, já nic nevidím. Nemůžeš rozsvítit světlo?“. Tady u mě je to opravdu…
T: Ale nemáš pocit, že je to i kvůli odlišným kulturám? Myslím, že lidé v Německu to mají rádi útulnější a trochu temnější. V Americe mě opravdu zaráží, že je tam všechno pořád tak světlé. Kdykoli se vplížíte dovnitř.
B: Tome, já jsem… Nic nemám radši než vplížit se do života jiných lidí, že? (oba se smějí) Miluju stát před bytem a vkrádat se dovnitř. Je to tak trapné a připadám si jako úchyl, ale myslím, že v hloubi duše se to každému líbí. Moc rád se procházím po Berlíně a někdy, při venčení psů, při nočním venčení Stitche, miluju, když lidi nechávají roztažené závěsy a nezatahují je. Miluju to. Někdy tam chvíli stojím a dívám se dovnitř a říkám si: „Sakra, já bych fakt rád znal jejich příběhy. Co dělají? Na čem pracují? Co se jim v životě stalo? Proč žijí právě tady? Jsou zamilovaní? Jsou manželé?“
T: Jaký je jejich denní režim? Jsou šťastní?
B: Jaká je jejich rutina? Co měl k večeři? Žije tam asi někdo sexy, kde si říkám „skvělé…“
T: Taky se rád dostávám do cizích životů.
B: Rozhodně! Také se rád dívám na to, jak všechno vyzdobili? Na jaký film se dívají, když běží televize? Jakou svačinu si právě dávají? A přemýšlím, jestli bych se tam taky cítil dobře, a začnu snít o tom, že v tomhle bytě budu bydlet.
T: Do nového života.
B: Přesně tak! Jaké by to bylo probudit se v tomto bytě. Kdybych si dokázala představit, že tam budu žít. Nevím, jestli jenom já, nebo ne….
T: Nejsi!
B: To se mi líbí!
T: Jo, mně taky!
B: To se mi líbí. Někdy fantazíruju a říkám si, že bych chtěl zazvonit a jen tak si s nimi povídat a sedět na gauči.
T: Ale často je to opravdu zklamání. Toho jsem si všiml často. Člověk se podívá zvenku a ty domy a byty vypadají zvenku líp než zevnitř, víš, co tím myslím? Zevnitř třeba nejsou tak útulné nebo divně páchnou nebo… víš, je tam špína nebo něco takového. Pak si říkáš: „Uf, zvenku to vypadá líp než zevnitř.“ A pak si říkáš: „To je lepší.
B: To mě právě napadlo, protože jsem se o tom kupodivu bavil s Kaiem Pflaumem [německý televizní moderátor]. Kai byl, kromě (chichotá se) spousty dalších lidí, taky v LA a natáčeli jsme spolu pro jeho Youtube. Strávili jsme spolu jeden den v LA, což bylo opravdu vtipné, protože lidé přijíždějí do LA a vždycky dělají věci, které jsou populární, jako jíst avokádové toasty, jít na brunch, navštívit nápis Hollywood nebo jít na pláž, procházet se po Venice, ale pokud tu máte každodenní život, neděláte to.
T: Samozřejmě, že tam žijete a lidé tam jezdí jako turisté.
B: Já tady žiju a mám svůj každodenní režim. To nedělám. Dělal jsem si z něj legraci a říkal jsem: „To je fajn, že mě vytáhneš z té mé bubliny a můžeme dělat tyhle LA věci a někde snídat.“ To je něco, co nikdy nedělám.
T: Samozřejmě že ne. To je podle mě úplně normální. Žiješ tam, máš svou každodenní rutinu v LA a na pláž prostě nechodíš.
B: Přesně tak.
T: To není nic, co bys dělal.
B: Je to fakt hezký, protože jsme chodili na všechna ta oblíbená místa a běhali po LA. Na konci dne jsem byl totálně vyčerpaný, protože jsem to už dlouho nedělal. Pro ty, co to nevěděli, tak s Kaiem to bylo skvělé, že už nás zná strašně dlouho. On byl prvním dílkem skládačky a začátkem mé kariéry. Tehdy jsem byl ve Starsearch, když mi bylo 13 let, pro ty, kteří to nevěděli, a tím to všechno začalo. Celá naše kariéra v Tokio Hotel začala tím, že jsem ve třinácti letech zpíval „It’s raining men“
T: To bylo tak roztomilé!
B: Kai byl… bylo to tak legrační, protože jsem kouřil cigaretu a on se mě zeptal: „Tak kdy jsi začal?“ A já mu odpověděl: „No, už tehdy, když jsem byl ve tvé show!“ (smích)
T: Ach bože…
B: Byl trochu v šoku.
T: Samozřejmě…
B: Ale bylo to opravdu hezké!
T: Je to šokující, protože ty tolik nekouříš. Jsi spíš příležitostný kuřák.
B: Úplně, ale bylo to strašně vtipný, protože mě znal už jako takovýho malýho kluka, a on už byl Kai Pflaume, kultovní televizní moderátor všech rodinných pořadů, kterýho všichni znali. Proto bylo tak příjemné trávit spolu tolik času. Nicméně mi to řekl, když jsme se procházeli, protože jsme viděli spoustu stanů. Bezdomovectví v Americe je tak závažné. Pro někoho z Evropy je to ještě horší, protože my jsme si na to bohužel už zvykli. Řekl: „Někdy se ptám sám sebe na historii těch lidí. Moc rád bych si s těmi lidmi, kteří v těch stanech žijí, popovídal.“ Víš. Každý má svůj zvláštní příběh.
T: Jejich individuální příběh…
B: Správně. Řekl jsem: „Mám úplně stejný pocit. Vždycky tam chci jít a poslouchat ty extrémní příběhy.“ A taky jsem si to myslel.
T: Abych se dozvěděl, JAK se to stalo. Jak se sem dostal?
B: Jak se to stalo?
T: Proč se někdo takhle na konci dne zhroutí, bez podpory, abych tak řekl, a poslední možností je žít takhle na ulici.
B: Ale taky, co tě ještě nutí každý den vstávat. Co tě pořád ještě drží nad vodou? Co je tou motivací?
T: Protože si myslím, že ti lidé už nemají přátele a rodinu, nebo jako opravdové přátele z předchozího života, nebo ztratili rodinu… Myslím.
B: Nebo už s nimi třeba nechtějí mít nic společného, nebo mají jiný způsob života… u každého to může být úplně jiné.
T: Nemyslím si, že to má něco společného s jiným způsobem života. To si opravdu nemyslím.
B: Ne, ale u každého člověka je to jiné. To se nedá zobecnit. Každý má jiný příběh. Proto! To je to, co Kai cítil. Říkal: „To mě tak zajímá.“ Tohle je pro něj jako pro mě. Pak jsme se dostali k mým voyeurským fantaziím a k tomu, jak moc se mi to líbí, a on to dokázal pochopit. Pak řekl: „Já mám někdy to samé. Někdy bych nejraději zazvonil u jejich dveří.“ „To je pravda. Kupodivu ti hned věří, a Kai Pflaume stejně. Kdyby zazvonil u vašich dveří a řekl: „Dobře, povězte mi svůj příběh! Můžu se posadit na tvůj gauč? Vyprávěj mi příběh ze svého života.“ A pak se na něj podívá. Všichni by se s ním okamžitě dali do řeči, už jen proto, že je to Kai Pflaume, a všichni by řekli: „My ho známe! Věříme mu!“ Myslím, že to tak je i u nás. Myslím, že bychom mohli udělat totéž. Mohli bychom náhodně zazvonit u něčích dveří a říct: „Ahoj, chtěli jsme jít dovnitř a chtěli jsme jen…“.
T: Lidé by nám určitě vyprávěli svůj příběh.
B: Hned by řekli: „Ej, Bill a Tom, ouh klkl…“ víš.
T: Jo.
B: To je naprosto úžasné. Možná bychom to měli udělat. Jako speciální seriál.
T: Jo, to je vzrušující. Myslím, že to opravdu je!
B: Podívej, já mám… já si myslím, že znovu a znovu, že… uvědomuješ si, jak rozdílné…
T: Jak je to jiné, jo.
B: Jak jsme si my lidé podobní. Máme toho hodně společného, hlavně pod povrchem, ale zároveň si uvědomujeme, jak rozdílné jsou životy a jak jsou vnímány. A také to, jak odlišně je definováno štěstí. Dokonce i v okruhu našich přátel, kolik z nich žije úplně jiné životy než my, kteří jsou naprosto šťastní, víš, co myslím.
T: Úplně.
B: Také v jejich práci, co dělají, když já si myslím, že bych to nikdy nedokázal. Nebo se na nás dívají a říkají si: „Já bych nikdy neprožil ani jeden jediný den vašeho života. To je noční můra.“ Proto je úžasné, kolik různých způsobů života existuje. Je to tak vzrušující a pod povrchem je tolik věcí, které nás spojují. Láska nás všechny spojuje. To je něco, čeho jsem si všiml. Láska, být milován, dávat lásku, přijímat lásku…
T: A emoce. Že každý je nakonec také spolehlivý. To je také něco rozpoznatelného. Každý má měkké jádro, víš.
B: Určitě!
T: Lidské jádro.
B: Naprosto. Všechno souvisí s láskou a… a… a… a… Ale definice štěstí je… tohle „Co tě dělá šťastným“ je ugh…
T: Během našeho rozhovoru jsme se neuvěřitelně zahloubali.
B: Jo!
T: Abych to zase odlehčil, viděl jsi: Německo-Lichtenštejnsko, 9:0, vykopnout je.
B: Uf, samozřejmě jsem si toho nevšiml. Když už mluvíme o Lichtenštejnsku, včera jsem fotil obálku pro L’Officiell Liechtenstein a to bylo…
T: Ouh, to je těžké. Právě jsme vyhráli 9:0, nebudou nás mít rádi.
(Oba se smějí)
B: Bylo to úžasné! Fotili jsme včera v noci, ve dvanáct ráno venku na parkovišti: Bude to desetistránkový příběh o módě. Je to umělecké vydání. Hodně jsme experimentovali s líčením. Bylo to úžasné! Pracoval jsem s úžasným fotografem. Víš, rád poznávám nové kreativní lidi. Vyzkoušeli jsme tolik líčení a kalhot a skvělých outfitů. Bylo to naprosto guerillové. Jezdili jsme s autem, fotili jsme se pod mostem. Dvě redaktorky nebo redaktoři časopisu přijeli z Mnichova a byli v LA poprvé, a proto byli úplně v šoku. Víš, jak to tam vypadalo? Bylo to…
T: Byli v šoku z LA?!
B: Ano, protože jsme fotili v Silverlake. Tam si o tom uděláte úplně jiný obrázek. Byli jsme na parkovišti a vypadalo to… Opravdu by se tam dal natočit dokument. Od někoho, kdo si píchal jehlu do ruky, od někoho, kdo dealoval, od teenagerů, kteří pořádali párty, od někoho, kdo vedle toho bruslil… Chci říct, že ten punk je tam…
T: V Silverlake? Vážně?
B: Tam to bylo tak špinavý. Vypadalo to tam jako na place Války světů.
T: Nejsme v nějakém filmu z budoucnosti? Myslím, že už jsme v nějakém futuristickém filmu. Vždycky říkáme „Vypadá to jako…“, ale spíš „JE to jako…“.
B: Je to…
T: Už jsme úplně dorazili do futuristického filmu, což je vlastně docela fajn.
B: Jo! Každopádně jsem tam dělal obálku. Jsem z toho strašně nadšený. Vyjde to v prosinci. Když už mluvíme o obálce, bude toho zase hodně. Mnohé určitě zase naštvou ty fotky, protože budou úplně jiné, a já rád zkouším různé věci. Znovu jsem si všiml, kolik nenávistných komentářů jsem dostal pod svůj poslední obrázek. Je to opravdu těžké. Udělal jsem fotky na vysokých podpatcích, zveřejnil je a-
T: Nebylo to přijato dobře.
B: … komentáře… Samozřejmě, (Tom se začne smát) byly u mnoha lidí přijaty velmi dobře. Samozřejmě to hodně polarizovalo, ale jak moc to polarizovalo lidi, kteří mě sledují, bylo opravdu těžké.
T: Opravdu?
B: Bylo tam hodně lidí… Samozřejmě jsem spoustu lidí zablokoval… Viděl jsem spoustu mladých lidí, kteří psali „Fuj, gay… to je nechutné… podívej se na sebe… stydím se, že jsem tvůj fanoušek…“ a podobné věci, o kterých si říkáš, jak mají někteří lidé vymyté mozky a jak jsou malomyslní. Dávání zvratků-emojis pod příspěvek a další nechutné komentáře. Bylo to opravdu ošklivé tady i tam. Stále je to jen pár pod mými příspěvky a já si vlastně myslím, že lidé, kteří mají rádi mé příspěvky a sledují mě, jsou otevření, protože jsem vždycky dělal takové věci. Vlastně si stojím za tím, že jsem otevřený a člověk se může stylizovat, jak chce, milovat a žít, jak chce… a pak se pořád najdou lidé, kteří na mém účtu zveřejňují takové věci, hlavně mladí lidé a nějak hodně žen. Hodně žen psalo opravdu zlé komentáře… mladých žen. To mě opravdu šokovalo. Vůbec jsem to nečekal. Nemažu všechno, protože…
T: Jo, jen jsem to chtěl říct. Děláš to s rozmyslem. Ty to taky opravdu rád trochu provokuješ a…
B: Naprosto!!!
T: … abys vyzval lidi.
B: Ano! Protože chci…
T: Mně to taky přijde vtipný, že lidi pro to naplno, protože…
B: JO, PROTOŽE CHCI VIDĚT, JAK DALEKO JSME SE DOSTALI!
T: Jak daleko jsme se v dnešní době dostali.
B: Správně! A pak se všichni tváří, že jsou tak tolerantní.
T: Já pro to nemůžu najít ta správná slova. Poslední věc, která by mě napadla, je obecně odsuzovat cizí lidi za fotky nebo za věci, které mají na sobě, nebo za to, koho milují, nebo za čím si stojí, nebo… Vždyť to znáš. Sociální sítě nepoužívám, ale poslední věc, která by mě napadla, je chodit na sociální sítě a…
B: PROČ ZTRÁCET ČAS?!
T: … aktivně sledovat něco od jiných lidí a pak psát, jak mi to přijde. To je ta nejnesmyslnější věc v mém životě, abych s tím začal, víš.
B: Taková blbost! Tome, na ulici se mi stala ještě jedna legrační věc. S Kaiem jsme samozřejmě na městské železnici narazili na skupinu německých turistů a potkali jsme tam fanynku, která byl opravdu zábavná. Taky se chtěla přihlásit, když jsme hledali přítelkyně v Bravu, a já ti říkal, že… (smích).
T: Vážně?! To by si mohla pamatovat.: Ano! Byla úplně smutná, protože jí bylo 14… Ne počkat… Ano, 14 a tato akce byla od 16 let. Nesměla se do ní přihlásit, protože byla moc mladá a zhroutil se jí svět, protože: „V hlavě jsem měla tebe a kamarádka Toma. Vždycky jsme s vámi chtěly mít dvojitou svatbu a už jsme to plánovaly…“ „A co? (Tom se zasměje) „A nikdo nechtěl mít Georga a Gustava.“ „To je pravda. (směje se)
T: Ooohhhh… Takže všechno jako obvykle… Jako dneska. (směje se)
B: Jo… Říkala, že její kamarádka tě dostala jenom proto, že si mě vybrala jako první a že se nesmí, aby mě dostaly obě.
T: Tomu nevěřím. Vždyť sis to vymyslel!
B: Tam jsi taky trochu prohrál.
T: Přepneme se do další kategorie. Nalévám si další… Dávám si dalšího panáka ouza… HOPPA!

Kaulitz Kolumna

T: Jooo…
B: BRITNEY JE VOLNÁ! Panebože, ty jsi…
T: To je zase moment pro dvojčata. Jen jsem ti to chtěl říct, protože jsem si myslel, že jsem to ještě neslyšel, ale samozřejmě jsi to slyšel.
B: No, tak to je samozřejmě ta NEJ novinka dne. Abych byl upřímný, nezachytil jsem to hned, ale dozvěděl jsem se to ráno přes Instagram. Stalo se to už včera. Nejdřív jsem se k tomu nedostal, ale mám z toho obrovskou radost. Jak úžasné to je? Že je z toho úplně venku! Svobodná, svobodná, svobodná. Konečně se může svobodně rozhodovat o svých 60 milionech. Může si dělat, co chce. Doufám, že je utratí. Upřímně řečeno si myslím, že žádné album nenatočí! Nebude vystupovat! Nic! Jdi do prdele! Teď otěhotní, někde se vdá, opravdu pěkná kýčovitá svatba…
T: Opravdu si myslíš, že znovu otěhotní?
B: Ano! 100%!
T: To je tak roztomilé, kolik lidí jí to přeje. Právě jsem viděl nějaké fotky lidí, jak se objímají před soudní budovou a křičí „Britney je volná!“. Brečí štěstím.
B: Tak roztomilé… Jo, protože tolik lidí se za ni postavilo a bylo to skutečné hnutí, a to je tak sladké. Všichni ji tak moc podporovali. To, co se jí stalo, bylo nehorázné.
T: Bylo to víc než jen Britney.
B: Ano!
T: Nebyli to jen fanoušci Britney, ale i lidé…
B: Myslím, že šlo o svobodu jako takovou…
T: Určitě.
B: … a že každý by měl žít svůj život tak, jak chce. Že její otec a její rodina dělali v pozadí tak ošklivé věci-
T: Bylo to o lidských právech. Promiň, ale šlo to daleko za hranice Britney.
B: Jsem za ni moc rád. Jak jsem říkal, bude… Umělecky o ní už tolik neuslyšíte, myslím. Ona bude… Měla by to udělat. Na to se vyser! Měla by utrácet peníze a jezdit se svým klukem po Maui a užívat si to. Otěhotnět, znovu se vdát… To je to, co opravdu chce, víš. Rozhodně by to měla udělat. Mám z ní takovou radost.
T: Jo, já taky! Každopádně tento týden se hodně psalo o Wetten dass… samozřejmě. Lidi začali spekulovat, jestli ne, ani mi nepřišlo, že by ten návrh byl tak špatný, jestli by Heidi neměla převzít Wetten dass… (smích).
B: Jako moderátorka?
T: Jo! I když lidi říkali: „Jestli budou v pořadu pokračovat, tak mám pro to trochu pochopení… třeba pro Heidi…“ Myslím, že to bylo ještě předtím, než se lidé dozvěděli, že jde o Thomase Gottschalka, a zrovna se psalo o návratu Wetten dass… a říkali si: „Bože, snad ne Heidi…“ nebo tak nějak. Nebo místo toho… Hunziker (Michelle Hunziker). Lidé začali spekulovat, jak jsem se dočetl, a tak jsem si řekl: „No… to není špatný nápad…“ Lidé VŽDY spekulovali, jestli jsem stálý rozhodčí na GNTM. „Je Tom nyní porotcem Germany’s Next Topmodel ?“ (oba se smějí)
B: Tome, přijde mi to nějak vtipné, kdybys byl porotcem topmodelky. Opravdu by mě zajímalo, co bys pak řekl.
T: No… nevím, jestli to někdo chce vidět, ale nechci to předjímat. Kdo ví, třeba budu stálým porotcem na GNTM. Nalaďte se! (smích)
B: Jo, to je pravda! Nalaďte se! Možná je to tak, že Tom je stálý porotce.
T: Možná se to už brzy nebude jmenovat GNTM by Heidi Klum, ale GNTM by Kaulitz. Lidé by z toho měli velkou radost. (směje se) Protože…
B: Z toho by se zbláznili!
T: Jo, protože Heidi… Teď už je z ní paní Kaulitzová. Já teď nevím, jestli to lidi považují za…
B: Vidíš? Tak to prostě…
T: Pak je to „od Kaulitzové“ a lidi nevědí, jestli jsem to já, nebo ještě Heidi.
(oba se smějí)
B: Všichni by se kvůli tomu strašně naštvali.
T: Úplně by se jim to nelíbilo.
B: Vlastně jsem se už nechtěl hrabat v tom starém pitomém Kladderadatsch [něco jako „stejné staré příběhy“/sračky“]… Není Kladderadatsch úžasné slovo?
T: To je! Stejně jako Tünnef [něco jako „zbytečná roztomilá věc“, většinou dekorace nebo jen hezké věci na pohled]. Existuje vůbec tohle slovo? Tünnef… Myslím, že je to vlastně registrované slovo.
B: Kladderadatsch skutečně existuje, že ano!
T: Myslíš, že je zapsané na Duden? [německý slovník] Já nevím! [Ann. Cammi: Já ano, ale je to tam jako „Tinnef“! Také Kladderadatsch].
B: Nevím! Nechtěl jsem však vyhrabávat staré věci, které byly znovu napsány, protože lidé to vždycky z našeho podcastu opsali. To je tak… uf…
T: Je to nějak boj s médii a je to vlastně docela vtipný. Já bych to úplně nezakazoval. Někdy to člověk musí udělat.
B: Ne, ale úplně bych to nezakázal, ale spíš bych se rád ohlédl a zabýval se starým Kladderadatschem (smích).
T: Jo…
B: Chtěl jsem se tě zeptat, jestli si ještě pamatuješ na svůj úplně první velký titulek v jednom z těch obrovských hnusných deníků.
T: Ano!
B: V Německu! (směje se)
T: Ano!
B: Co to bylo?
T: Už si nepamatuji přesný titulek, ale pokud si vzpomínám, tehdy mi to bylo úplně nepříjemné.
B: Vzpomínám si… myslím, že si to pamatuju. Myslím, že to bylo „Byl jsem v posteli s více než 25 ženami“
T: Jo… a v té době mi bylo 15, což na tom bylo to trapné. Řekl mi to jeden novinář, nechci říkat jméno, což je pro mě úplně těžký. Ten novinář to ze mě vydojil v tom bulváru… Bylo mi teprve patnáct. Když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že je to dvojnásob špatné, že jsme byli… Vzpomínám si, že jsme s ním byli na večeři. Myslím, že to byl jeden z prvních rozhovorů a my jsme nevěděli, že je to rozhovor, což nám to ještě ztížilo-
B: Správně.
T: Řekli nám, že se prostě sejdeme na večeři a uvidíme… „Jsou to jedny z nejdůležitějších novin v Německu a on nás bude při tom setkání doprovázet, proto to pro nás bude pozitivní. Proto bychom se měli sejít na večeři. Bylo nám patnáct, byli jsme super naivní a neměli jsme žádnou představu. Byl to jeden z našich… V té době jsme neměli ŽÁDNÉ zkušenosti s médii. Takže jsme se sešli na večeři a on nás svým investigativním způsobem velmi chytře zmáčkl. Celou dobu jsme si mysleli, že jde o soukromý rozhovor.
B: A dělali jsme si legraci.
T: Úplně jsme si dělali srandu a ťukali do sebe nějaké hloupé hlášky.
B: Ty jsi nechal věci vyklouznout v žertu, ironicky vtipným způsobem.
T: Co mi vždycky přišlo divný: vždycky jsme trousili takový hlášky, že on si z nás něco utahoval a vždycky to zase opakoval, víš. Bylo to…
B: Správně.
T: Bylo to jako „No tak, řekni to!“
B: NE, BYLO TO TAKHLE: „Tak ty bys řekl, že ses úplně odvázal a byl jsi v posteli s víc než s těma a těma ženskejma…“
T: Jasně!
B: Takových lidí je strašně moc. Nedávno jsem měl rozhovor s jednou ženou, kde jsem něco řekl. Teď už mě nikdo neoblafne. Ona byla úplně stejná! Úplně mi připomínala toho chlapa. Byla z úplně slušných novin. Položila mi otázky, na které jsem podrobně odpověděl, a ona udělala přesně totéž.
T: Přeformulovala to vlastními slovy…
B: „OKAY PANE KAULITZI, TAKŽE VY BYSTE ŘEKL, ŽE… DADADADA…“. Zopakovala to. Podíval jsem se na ni a řekl: „Ne!“
T: Ne!
B: „Řekl bych to tak, jak jsem to řekl já, a ne tak, jak jste to právě zopakovala.“ Musíme to říct pro lidi, kteří to nevědí, protože to jsou postřehy, jak fungují tyhle bulvární noviny a všechny ty drby. Tím, že to opakují svými slovy, manipulují s titulky svými vlastními formulacemi. Tím, že řeknou „Ano!“, použijí to jako vaši citaci. Vy musíte okamžitě říct „Ne!“. Pak mi poslali rozhovor, abych ho zkorigoval, a bylo to, jako bych s ní nikdy nemluvil.
T: Úplně se mění.
B: Úplně to změnila, úplně to přepsala, jak si myslela, že to bude úžasné, a poslala mi to jako návrh. Jako: „Podívejte, pane Kaulitz! Takhle bych to udělala já.“ Odpověděl jsem jí, proč jsem s vámi hodinu a půl seděl a ztrácel čas. Protože ten článek mohl být napsán i beze mě. Nikdy jsem takové věci neřekl.“
T: Vždycky si vezmou jen jeden námět, který se jim lépe hodí do jejich stylu. Snaží se z vaší odpovědi zformulovat obecnou zásadu, která se hodí do jejich článku, a nakonec napíší úplně novou odpověď a doufají, že ji přijmeme, což samozřejmě nepřijmeme.
B: Mě to tehdy úplně zarazilo, že to bylo poprvé, co jsme se probudili a cítili se úplně zranění… Vzpomínám si, že když vyšel tenhle titulek, bylo nám patnáct a druhý den jsme museli jít do školy.
T: Bylo to tak…
B: Všichni to četli a my jsme se strašně styděli. Dneska myslím na to, jak nám náš manažer totálně vrazil nůž do zad, protože přesně věděl, co se stane. Het to nastražil, že si s ním sedneme, že si necháme tyhle věci vyklouznout, víš, co tím myslím? Bylo to úplně v prdeli.
T: Vzpomínám si, že jsem měl po té schůzce divný pocit v útrobách. Seděli jsme v taxíku na cestě domů a všichni jsme si říkali: „Ugh…“. Všichni jsme se cítili tak špatně.
B: Úplně jsme si připadali instrumentalizovaní.
T: Přesně tak.
B: To nebylo v pohodě. Pak začala smlouva s ďáblem. Od toho dne ta podivná dohoda a předávání příběhů tam a zpět, aby splnili své požadavky…
T: Byla to taková blbost, protože nás hodili do hloubky a my jsme se z toho hodně naučili. Hned první den nás s tou večeří a titulky, které z toho vzešly, pěkně podrazili, takže jsme to okamžitě ukončili, což taky nebylo nejlepší. Na druhou stranu jsme se z toho hodně poučili a rovnou jsme se stali velmi obezřetnými. Dneska už víme, že taková dohoda je k ničemu, že by se taková věc neměla dělat, že je to totální blbost. Říkali nám: „Jé, oni stejně píšou, tak jim něco dejte. Aspoň napíšou něco pozitivního“. To je blbost, oni nic pozitivního nenapíšou. Píšou jenom kraviny, což je úplně přes čáru a nikdy to nepřinese nic dobrého, a už vůbec ne pomoc vaší hudební kariéře.
B: Proto už se s bulvárem nebavíme. V pohodě!
T: Ale stejně si v nich nějak najdeme svoje místo.
B: To je snadné!
T: Proto si z nich občas něco přečteme, protože někdy je to fakt sranda. Dnes se na to díváme s odstupem a bereme to s humorem. Proto už s nimi neděláme rozhovory. Je legrační, co teď píší, protože to není pravda.
B: To je pravda.
T: Takže…
B: Jo…

Durchgekaulitzt

T: Tak jo, zase se nám ozvalo hodně policistů, mezi nimi i Kim – pracuje na kriminální policii. Myslím, že je to mnohem zajímavější, ale ona říká, že to není tak vzrušující, protože nejezdí v policejním autě, ale… ale myslím, že je to mnohem lepší, protože se skutečně zabývá kriminálními případy.
B: To je mnohem víc cool než jezdit autem, to zahrnuje i vraždy a všechno, co s tím souvisí? Znamená to, že…
T: Hm jo, jsem si celkem jistý, že existuje speciální oddělení pro vraždy, ale myslím, že je to součást kriminální policie. Ale nejsem si tím jistý.
B: Ale to je prostě jako… jak se to jmenuje, všichni se na to dívají na ARD [německý televizní kanál]…
T: Tatort! [německý kriminální seriál].
B: Tatort, přesně. To znamená, že někam jedeš a je tam zajímavý případ, a pak musíš dělat rešerše – dělat rozhovory s lidmi, chodit k lidem domů, zvonit na zvonek a říkat: „Dobrý den, pane V., vaše žena…“
T: směje se Jo a lidi ti věří, to bych rád dělal…
B: To bych rád dělal! Protože bychom mohli spojit naše oblíbené fantazie, chodit do domů lidí, které neznáme, podívat se, jak žijí, a nechat se pozvat na kafe.
T: Sníst nějaký Bienenstich! [německý koláč]
B: Sníst Bienenstich a pak se zeptat, zeptat se jich: „Tak kde jste byli včera večer v 18.30?“.
T: A taky si myslím, že…
B: A pak se ptá „proč?“ a ty říkáš „to já se ptám!“
T: Ale taky si myslím, že bych hned poznal, kdyby přede mnou seděl vrah.
B: Tome, já bych se tak rád vyučil policistou.
T: Jsme ještě mladí, to bychom ještě mohli. Potřebujete maturitu? [nejvyšší německá maturita, dvojčata ji nemají] A musíte umět psát? Protože pak už jsi mimo, Bille.
B: Myslíš, že bychom to mohli přeskočit, když jsme celebrity?
T: Možná…
oba se smějí
B: Prostě by si řekli: „No tak, tihle dva můžou prostě jet dál…“ Možná bychom mohli udělat stáž.
T: Jo…
B: Ale stejně chci vidět policii…
T: EY, Kim nám nabídla, že nám sežene stáž, to by nebyl problém.
B: aha, vážně?
T: jo, Kim nám nabídla stáž. Nemám teď ten e-mail, ale myslím, že byla z Essenu a že bychom tam mohli absolvovat stáž. Nebo můžeme dělat něco protizákonného a ona by nám pak ukázala vězeňskou celu zevnitř. Takže když budeme někoho urážet na ulici, může nás zavřít.
B: To bych jednou rád zažil. Tome, měli bychom založit pořad, kde bychom si mohli vyzkoušet všechny tyhle věci, jeden den ve vězení, jeden den u kriminální policie, jeden den jako právník, jeden den jako lékař… Jeden den tohle, jeden den tamto… Víš, kde si můžeme vyzkoušet věci na jeden den. Chtěl bych být jeden den policistou, jen si to představ…
T: Já taky!
B: Představ si, my v uniformě, potom ve sprše se všemi… smích.
T: Jsi blázen! směje se Ty…
B: To bych se rád stavil…
T: Ty, hele, co jsem si myslel, že je vzrušující – Kim, protože ona mluví i o svém jménu. Ve východním Německu bylo Kim jméno, žádná zkratka, prostě jméno. Ale může to být ženské jméno nebo mužské. Vzpomněl jsem si, že ty ses měl jmenovat také Kim!
B: Jo, máma nám chtěla říkat… chtěla mi říkat Kim.
T: A mně chtěla říkat Kevin. Byli jsme skoro Kim a Kevin. Nebo Kim a…
B: Kim a Kevin. To se k nám nehodí.
T: Já nevím, Kim pro tebe, to nezní tak špatně…
B: Myslel jsem, že Bärbel.
T: Jo Bärbel samozřejmě, nejdřív Bärbel, pak dlouho nic. Ne, ale Kim, Kim by nějak sedělo.
B: Víš, co… Poslouchej mě, já mám taky nějaký skvělý věci tenhle týden. Kathrin psala o těch slovech, co se mi nelíbí, myslí si, že jsou stejně špatná jako já, a říká mi pár dalších. Existuje takové hlasování o „Jugendwort des Jahres“ [slovo roku pro mládež – je to slovo, které mladí lidé v určitém roce používají nejčastěji] a 2021 to bylo cringe, které vyhrálo před sheesh a sus.
T: Nikdy jsem neslyšel sus.
B: Cringe znamená krčit se, když někdo udělá něco, co vám připadá divné. Hlasování pořádá nakladatelství Langenscheidt. V roce 2020 to bylo slovo Hurensohn (son of the bitch/zkurvysyn) – také strašný.
T: Taky strašný.
B: Ale víš, já jsem si říkal, že když si vždycky dělám legraci z toho, co říkají ostatní, tak bych si mohl dělat legraci i z někoho, koho vždycky říkám. Uvědomil jsem si, že mluvím strašně moc kravin.
T: Jo, například? Já vím, že mluvíš spoustu kravin, ale co přesně tím myslíš?
B: Poslouchal jsem… Musí to být nějaký… mozkový uzel nebo co, nedává to smysl a nejsem si jistý, odkud to pochází, ale často říkám „většinou vždycky“.
T: Pravda, říkáš to velmi často.
B: Je to taková blbost, říkám to tak často, když mluvím rychle – „většinou vždycky dělám…“, „většinou vždycky dělám džus“.
T: Myslím, že to říkáš tak rychle, protože si nejsi jistý, jestli to děláš většinou, nebo vždycky. Víš?
B: Ale samozřejmě to nemůže být obojí, buď to děláš většinu dní, nebo to děláš vždycky, ale obojí není možné, to je taková hloupost. Nemůžeš ta slova míchat. A já jsem to asi jenom jednou řekl špatně a pak mi to zůstalo v mozku a určitě to tady budu říkat špatně dál.
T: Určitě, říkáš spoustu věcí špatně.
B: A nejhorší je, že se člověk může zamilovat do takových malých chyb. Může to být krásné a roztomilé, zvlášť u lidí, kteří ti připadají atraktivní. Já jsem se často zamiloval do těch malých chyb, které lidé dělají, když mluví, nebo do malých chyb v gramatice lidí, protože mi to připadá okouzlující.
T: Jo, to může znít tak roztomile.
B: Vždycky je to okouzlující, dokud mě to nenaštve, a pak si člověk říká „ach, ten idiot“.
T: Chtěl jsem říct, že jsi prostě spíš hloupý než roztomilý.
B: směje se Že mám…
T: Ty jsi živý důkaz toho, že mozek se může z pití alkoholu scvrknout.
B: Ne, my dva máme taky chyby ve výslovnosti, víš?
T: Vážně? Ne.
B: Ano, ty je máš taky, nejhorší je, poslouchej, oba to říkáme špatně, je to „dürch“ – „durch“.
T: „dürch“
B: Oba říkáme „dürch“.
T: „dürch“ – mhm…
B: Oba bychom řekli… „Wir mussten da schon ganz oft dürch.“ – „Dürch“. [durch znamená skrz a správná výslovnost je s u, oba to vyslovují jako ü].
T: Ale jak se to správně říká?
B: Řekněte to rychle. Řekni to rychle!
T: „Ich musste da schon ganz oft… durch.“ (Musím to udělat.)
B: HEJ, no, ty teď… no, obvykle se říká „da musste ich schon ganz oft dürch“.
T: směje se Jo, mhm.
B: Říkáme DÜRCH a musí to být DURCH. A to je nejvtipnější, když si vzpomeneš na náš největší hit Durch den Monsun a já si dodnes vzpomínám, když jsem byl ve studiu a oni mi vždycky říkali: „Bille, to je špatně, to se nejmenuje dürch den Monsun, ale durch den Monsun a teď to musíš zopakovat.“ A taky jsem si vzpomněl, jak jsme to dělali. Musel jsem to zpívat tolikrát a dodnes si musím dávat pozor na jazyk. Když mluvím rychle, taky bychom řekli dürchgekaulitzt, ne durchgekaulitzt. smích.
T: Pravda, já vždycky říkám dürchgekaulitzt, to máš pravdu.
B: Dürchgekaulitzt. To je úplně špatně, my to vždycky děláme s Ü… üüüü.
T: Divné, proč to děláme?
B: Myslím, že je to východoněmecká věc, kterou máme pořád v jazyce, myslím, že je to z toho dialektu.
T: Divné.
B: Je to trochu trapné.
T: Je to trochu trapné.

Co nevím, to mě nepálí

T: Co mě zajímalo… já jsem to nezkoumal… jenom jsem si s tebou o tom chtěl popovídat, jestli víš z hlavy, jaký je největší časový rozdíl. Protože 10 hodin je docela hardcore, jak jsme teď rozděleni. Jaký je podle tebe největší časový rozdíl mezi zeměmi?
B: Hm…
T: A nezačínej teď googlit, kamaráde.
B: Nebudu googlit. Tady mám ruce… 16 hodin.
T: 16? Ne.
B: Příliš mnoho?
T: No… tedy ano, protože jak jsem říkal, ještě jsem se pořádně nepodíval. Dělám to právě teď.
B: Řekl bych, že 16 hodin. To je nějak intuice.
T: Ne.
B: Ano, i když… tady je teď 10 hodin… to je asi míň. Nejspíš 12.
T: No, já si myslím, že je to 12. Jsem tady na fóru. Vlastně je to přesně 12, to bych si tipnul. Těch 12 je maximum. Jeden říká: „skutečně 13“… To je vlastně lež, protože „skutečně“ je před tím. (Směje se.) Je 24 časových pásem, a když jdeme od středu, je to 12 hodin oběma směry. Víš, co tím myslím?
B: Přesně tak.
T: 12 hodin jedním směrem a 12 hodin druhým směrem.
B: Tak to se bavíme o nesmyslu. 12. 12 a pak s nějakým podivným časovým rozdílem asi 13.
T: Ale není to trochu šílené, když se zamyslíš nad časovými pásmy?
B: Myslím, že maximum je 13, řekl bych. 13.
T: 13? Vždyť sis to právě vyhledal, ne?
B: Ne, nedíval jsem se. Ale když o tom teď přemýšlím, řekl bych, že 13.
T: Proč zrovna 13? Proč ne jen 12?
B: Ano, myslím, že kvůli časovému rozdílu a změně času. Třeba někdy nás dělí 10 hodin, někdy 9 hodin.
T: Někdy 9 hodin kvůli změně času, mhm.
B: Ano, změna času. Někde se ještě nezměnil čas a tak, pak tam určitě může být někdy 13 hodin. Kai Pflaume mi řekl něco chytrého. Protože on toho vždycky ví strašně moc ze svého pořadu. On dělá vědomostní pořad. A člověk si pamatuje spoustu věcí. Tuhle mi něco řekl, ale už jsem to zapomněl. Uf, můj mozek je taky „jako řešeto“.
T: Ano, a to taky není žádná novinka.
B: Hm, o čem jsem s tebou chtěl mluvit…
T: Jo, počkej, počkej, počkej. Mimochodem, tady v naší kategorii se stalo dobrou tradicí, že tě taky trochu ztrapňujeme. Jak se píše „Ouzo“? (smích)
B: Ano, když se na to takhle ptáš, tak bych si pomyslel:…
T: Říkáš?
B: Že se to píše nějak zvláštně.
T: Zvláštně? Ano a jak?
B: Normálně by sis myslel, že se to píše snadno: „Uso“. (Oba se smějí)
Ale ty to asi píšeš se „Z“, řekl bych.
T: Ano, píše se to se „Z“ a nepíše se to s „U“, ale s „Ouzo“.
B: o u?
T: z o. Mhm.
B: O u z o. Ano, dobře, ale pak jsem se tak nemýlil. Vidíš? Se „Z“.
T: No, říkal jsi to: „Uso“. To byla tvoje první odpověď. Takže.
B: Ano, ale (Tom se směje), proto jsem řekl hned: Myslím, že se to píše se „Z“.
T: Ano, ano. Mimochodem, co jsem chtěl také říct: Máme zpětnou vazbu. Také od Sandry, která je uroložka. A pak jsem si vzpomněl. Kdy jsi byl naposledy u urologa? (smích)
B: Aha, to jsem taky viděl. A pak mě napadlo: Myslím, že urolog je „noční můra“ každého muže. Že tam člověk musí chodit.
T: Že tam musíš jít, ano, určitě.
B: Protože ženy chodí ke gynekologovi. Ty si s tím poradí mnohem líp. Protože to k tomu prostě patří už od malička. Ale urolog… tam se chodí opravdu jenom, když máš nějaký závažný problém. A muži jsou strašně upjatí a dělají takový povyk. A nemají takovou důvěru v lékaře. Že si sednou na židli a prostě si vyndá ptáka.
T: Ne, to vůbec ne.
B: To je noční můra všech mužů.
T: Pokud vím, tak tam vlastně nemáš nic zkontrolovaného.
B: Ne, vlastně když máš problémy.
T: Počkej, já myslel, že tam třeba chodíš častěji, protože máš nějak problémy s anální žlázou. Taky jsi tam nebyl (smích).
B: Já je mám jenom občas zmáčknuté. Víš, u veterináře. (oba se smějí)
T: Ty a Stitch se tam oba chystáte, že jo? (oba se smějí)
B: Ach, jak jsi nevtipný. To už jsme měli s tou anální žlázou, ty idiote.
T: Ano, to jste udělali.
B: Doufám, že naše přátele urology nikdy nebudeme potřebovat.
T: Jo, to doufám taky.
B: Protože já tam, upřímně řečeno, chodím nerad.
T: Ale každopádně ti moc děkuju za e-mail. Moc nás potěšil.
B: Ano, to nás potěšilo. Máme dobrý kontakt pro případ, že bychom měli problémy s čůráním.
T: Určitě ano.
B: Hm.
T: To, co všechny opravdu zajímá, Bille, je: Vyřešili jste svůj problém s RTL Trash TV?
A tady přichází konkrétní otázka: Vyzkoušel jsi někdy aplikaci na svém mobilním telefonu?
B: Na telefonu nefunguje. To už jsem vám řekl v minulém podcastu. Naznačili jste mi, že se vždy díváte z telefonu. Pak jsem řekl: To mi taky nefunguje. Nemůžu se na RTL dívat z telefonu. Aplikace je na tom ještě hůř. Ta nefunguje vůbec.
T: Aha, myslel jsem přes webový prohlížeč v telefonu, ne přes aplikaci.
B: To nefunguje vůbec. Webový prohlížeč… hned to píše, že si musíte stáhnout aplikaci. Vůbec se neotevře. Musíte si okamžitě nainstalovat tuto aplikaci. Rozpozná, že jste uvnitř s iPhonem, a ani přes něj se nemůžete dívat.
T: Dobře, nový tip: Zkoušeli jste to přes Rakousko? I s rakouskou webovou stránkou.
B: No, to bych mohl zkusit…
T: To je tak říkajíc: „RTL.at“. A také se vytáčíte přes rakouský server. Možná bys to mohl zkusit.
B: Ano, byl jsem tento týden v detoxu. Nedíval jsem se na žádný brak, nepil jsem žádný alkohol.
T: A chceš mi říct, že jsi teď taky přečetl nějakou knížku?
B: „Vskutku.“ (Oba se zasmějí).
T: „Vskutku, ano… taky jsem četl. Mhm.“ (sarkastickým tónem)
B: Ne, tak daleko to nebylo. Ale pořád jsem se díval na ‚Shameless‘. Ten se mi taky líbí. Ale nejvíc mě těší, na co se budu dívat teď. A na to se těším. A to mi osladí celé vánoční období. Ohh. A já se na to moc těším: „Just like that“. A já a moje kamarádka si celý den píšeme. Protože já se nikdy nedívám na Sex ve městě. Vždycky se dívám na „Sex ve městě“. Pořád to dávají. Když ho dokoukám, začnu znovu. Znám ho skrz naskrz. Je to můj absolutně nejoblíbenější seriál, ze všech mých oblíbených seriálů. A těším se na něj jako… ani si to neumíte představit. Budu mít opravdové večírky. Všechny pozvu.
T: Já už jsem mimo, v tomhle případě. Protože si myslím, že už ten název je tak na hovno, že už to znovu nepojmenovali „Sex ve městě“… tak ne…
B: A Tome, teď jsem chtěl vědět něco v „Co nevím…“
T: „… mě nepálí“
B: Kterou postavou bys byl ty? O tom samozřejmě všichni vždycky diskutujeme. Kdo by byl jaká postava. A byl bys Carrie, Miranda, Charlotte nebo Samantha?
T: Ne, to nemůžu přesně říct… protože je tak dobře neznám.
B: NEPŘEDSTÍREJ! Vždyť ses na to díval tak často.
T: Neznám je tak dobře, abych mohl říct: to bych byl já. Takže…
B: Aha! Samozřejmě že je znáš dost dobře. Vždyť přesně víš: kdo je kdo.
T: Takže Samantha je žena, která má otevřený sexuální život.
B: Ano.
T: A co má Charlotte? Jak bys ji popsal?
B: Charlotte je zkostnatělá Upper East Side.
T: Tak to jsem… tak to bych řekl já.
B: Spíš: květnatá misionářská poloha. Přikrývka přes ni. Snubní prsten.
T: Jo, dobře. Pak bych řekl: Jsem směs těch dvou. A se sexuálním apetitem Samathy. Ale s…
B: … filištínstvím Charlotty.
T: … filištínstvím a věrností a loajalitou Charlotty. Takhle. Kdybys dal dohromady nejpozitivnější vlastnosti ze všech čtyř, vyšlo by ti: já.
B: Kdo jsem já?
T: (směje se) No, samozřejmě jsi Carrie Bradshawová.
B: Jo! (Oba se smějí) Já jsem taková Carrie.
T: Jsi blázen. Dobře, co máš pro náš playlist na tento týden?
B: No, tento týden mám: „You’re mine“. Aww, taky pěkná písnička. Taky starší. Od Oskar and the Wolf. A Raving George.
T: Tak tohle, to je naprosto skvělá písnička. Raving George ještě není v našem playlistu? Jsi si tím jistý? To je mega.
B: „You’re mine“. To si nemyslím. Myslím, že to tam není.
T: Dobře.
B: A pak tam dám: Shelter od Madeona. Protože ano, tu taky miluju. A už jsem ji dlouho neslyšel.
T: Co tam taky není: Jack Garratt s Weathered. Taky super super skvělá písnička. Bavte se při jejím poslechu. Jinak jsme vždycky rádi za zpětnou vazbu. Stačí se ozvat na kanálech sociálních médií. Nebo: Bille, jaká je naše e-mailová adresa?
B: hey@kaulitzhills.com
T: Přesně tak. A účet na sociálních médiích je? Takže Instagram?
B: Kaulitzhills.podcast. Můžeš tam dát ty věci. To „durchkaulitzen“. Taky nám můžete napsat. Posílat žádosti o přátelství. Oblíbená barva. Práce.
T: Přesně tak. Koníček.
B: Oblíbený film. Koníčky (oba se smějí).
T: A kromě toho se těším na příští týden. Příští týden budu zpátky v Los Angeles.
B: Taky se těším na příští týden. Teď se tam chystám s holkama. Udělám si pěkný dámský večer. Po pánské jízdě teď potřebuju dámskou jízdu. A uděláme si pěkné cosmopolitany. A půjdeme na Den díkůvzdání.
T: Dám si další ouzo.
B: Whoppa. Ahoj, ahoj, myško.
T: Ahoj. Jen miluj, nenáviď. Ahoj.
B: Ahoj.
T: Ciao

Credits [Hlasem Sexu ve městě]