autor: °GinevrA°
Mladá služebná s havraními vlasy staženými do culíku, který zdůrazňoval jejich přehnanou délku, přejela prsty namazanými krémem tělové barvy po Billově tváři a dodala jí lesk, který ještě více zvýraznil jeho už tak přirozeně zářivý obličej.
Všichni otroci, kteří byli vybráni, aby sloužili na banketu, procházeli touto procedurou, byli pro tuto příležitost nalíčeni a učesáni; jejich příchod se blížil a toto byly jen poslední úpravy.
Když mu Tom řekl o druhém banketu, měl tušit, že se to bude opakovat, ale přesto ho to překvapilo. Odpor by mu moc nepomohl a nemohl se zbavit dojmu, že by mohl situaci s konzulem Rahmem ještě zhoršit.
Věděl, že tam je, a také věděl, proč.
Tentokrát ho vyhlídka na veřejné vystoupení ve společnosti jiných otroků moc nebrala ani nevzrušovala jako poprvé, ani strach, který cítil, nebyl stejný. Znovu viděl Toma, jak vypadá krásně a královsky ve svém oficiálním oblečení, ale to už mu nestačilo k tomu, aby se zbavil napětí, které cítil uvnitř.
Někdo ho vytrhl z myšlenek upozorněním, že všichni přítomní sluhové mají zaujmout svá místa u vchodu, a Bill se postavil do řady, jak mu bylo řečeno, a čekal, až na něj přijde řada, aby vzal tác, který dostal, a spolu s ostatními opustil místnost, kde čekali.
Když přešel krátkou chodbu vedoucí k těžkému závěsu, který vymezoval hranici mezi touto místností a velkou přijímací halou, jeho výraz se změnil z šokovaného na udivený a ohromený.
Nebyli tu žádní zruční polykači ohně ani ladné tanečnice a nad měkkým světlem svíček, které bylo jedinou ozdobou místnosti, panovala tma; atmosféru naplňovala jen tichá hudba.
Zdálo se, že Bill není jediný, koho to překvapilo, ostatní otroci byli zřejmě také zaskočeni a hosty tato neobvyklá volba stylu zaujala.
Usmál se, konečně klidný a uvolněný v prostředí, které se pro něj stalo přirozeným, a zamířil k místu, kde sedělo jeho dvojče.
Když stál před ním, Tom si všiml jeho uvolněného výrazu a zvedl koutky úst, když se jejich oči setkaly, protože se nemohl na veřejnosti otevřeně usmívat a být se sluhou příliš familiární.
Bill gesto opětoval a zůstal neutrální. Nemohl ukázat vřelý vztah se šlechticem na veřejnosti.
°*°*°
„Dovolte mi, abych vám ještě jednou poblahopřál, princi Tome. Duch této hostiny je …skvělý.“
Tom se po mužově hlase otočil a snažil se zachovat neutrální výraz. Nechtěl se ke konzulovi chovat nepřátelsky, ani nechtěl vypadat, že ho jeho přítomnost těší.
„Děkuji,“ odpověděl jednoduše. „Zřejmě jsi pochopil, že to všechno bylo uspořádáno z nějakého důvodu…“
„Důvodu?“ Zeptal se falešně udiveně. „A z jakého důvodu jsi mě sem pozval?“
Tom se snažil zadržet nervózní smích, než promluvil. „Oba potřebujeme novou schůzku, musíme uzavřít obchod, nebo bys raději pokračoval bez skutečné dohody?“
„Souhlasím,“ odpověděl rychle konzul a napil se vína ze svého poháru. „Až se rozhodneš přijmout mé podmínky, rád tě budu očekávat ve svém paláci.“
Tom si nemohl pomoct, ale při těch slovech se zachvěl, řekl by něco, co neměl, kdyby Janis nezasáhl a nevmísil se do hovoru.
„Konzule Rahme,“ začal srdečně. „Líbí se ti tato nová atmosféra?“ Zeptal se v narážce na styl banketu. Tom děkoval staršímu, že ho dokáže dostat z nepříjemných situací.
„Již jsem prince chválil, opravdu velmi zvláštní.“
„To jsem rád,“ odpověděl samolibě. „Konzule, pokud souhlasíš, můžeme později rozhodnout o způsobu a načasování nového setkání, na němž se definitivně rozhodne o imperiálních záležitostech.“
„Ano, samozřejmě. Princ se mi již zmínil.“
„Oh, velmi dobře.“ Janis se podíval na Toma, a pak mu položil ruku na rameno. „Teď si potřebuji promluvit se svým chráněncem, jestli dovolíš.“
„Samozřejmě, jen do toho,“ povolil Rahm.
„Omluv mě…“ rozloučil se s Tomem a muž sledoval, jak se vmísil do skupiny šlechticů, kteří se kolem něj zdržovali. Když odvrátil zrak, neviděl, že Tom dělá totéž.
„Zřejmě je to všechno tvoje…“
Rahm se otočil za známým hlasem za sebou. „Odvedl jsi skvělou práci,“ pochválil ho a znovu se napil vína.
„Bylo to nechutně snadné,“ řekl druhý s falešnou skromností.
„V noci tu spí královská garda…“
Konzul se při těch slovech usmál. Dalo by se říci, že mu bylo vítězství naservírováno na zlatém podnose.
„Takže? Bill?“
„Jako by už byl v mém paláci. Tento princ je příliš mladý a naivní…“ Znovu se podíval na skupinu, která se bavila s Tomem.
„Bude muset přijmout.
„Jsem si jistý, že nám ten otrok řekne víc, než už víme,“ zasmál se druhý.
„Tím jsem si jist.“
Bill, který stál na druhé straně stanu, kde se oba muži zastavili, aby si promluvili, vše slyšel a byl šokován.
°*°*°
„Jsi dost silný na to, abys mě dnes v noci přivítal v sobě?“
Bill při tom hlase vyskočil, rychle se otočil a zjistil, že stojí tváří v tvář Tomovi. Byl přesvědčen, že je sám, že jeho bratr má společnost a ani si nevšiml jeho nečekaného příchodu.
„Tome?“ Zeptal se nedůvěřivě. „Neměl bys být s dívkami, které ti byly nabídnuty jako dar?“
Zdálo se, že znovu prožívá stejnou scénu z předchozího banketu, nebýt Tomovy zcela odlišné odpovědi.
„Odmítl jsem je,“ zněla prostá odpověď a Billovi se při těch slovech rozšířily oči.
„Co… cože jsi udělal?!“ Bill překvapeně ucítil, jak ho jeho ruce objímají kolem trupu a tisknou ho k sobě. „Neměl bys tu být…“ snažil se říct, ale jeho tón nebyl vůbec přesvědčivý, snad proto, že se mu dvojče rty otřelo o krk, nebo alespoň o tu část, která nebyla omotaná řetězem, a na oplátku mu ovinulo své hubené paže kolem krku.
Přemýšlel, jestli si s ním má promluvit o věcech, které slyšel od Konzula na muže, který ho doprovázel, ale jeho rty posílaly pryč všechny negativní myšlenky a on se rozhodl, že mu to řekne jindy.
„Jsem přesně tam, kde mám být…“ odpověděl Tom téměř šeptem.
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
