autor: °GinevrA°
Bill bázlivě procházel dveřmi paláce, který ho měl hostit, a v duchu děkoval za promyšlenost při rozhodování o čase té výměny a snažil se být nenápadný, protože bylo obtížné pohybovat se v tak odlišném a novém prostřední. Během krátké cesty mezi kočárem, v němž přijel, a palácem, se díval na nohy a vyhýbal se pohledu na vše, co bylo venku.
Čím déle šel v doprovodu konzula a jeho služebnictva, tím více si uvědomoval rozdíl mezi uměním východních a západních zemí. Chodby nebyly rozděleny závěsy jako v jeho komnatách, ale dveřmi nebo jednoduchými průchody, místnosti nebyly ničím odděleny a zdálo se, že převládá červená barva, a ne sytě zlatá, jak ji znal.
„Ukážu ti tvůj pokoj, Bille,“ uslyšel, jak mu konzul říká, a okamžitě se probral z pozornosti, kterou věnoval vybavení paláce.
Šlechtic se však překvapeně odvrátil, když uslyšel, jak otrok hlasitě a vyděšeně vydechl. Když viděl, jak Bill vyděšeně lapá po dechu, zamračil se a pomyslel si, že je mu špatně. „Děje se něco?“ Chtěl říct, ale chlapec rychle couvl, aniž by spustil oči z toho, co ho děsilo.
„Děsí tě moje kočka?“ Zeptal se falešně udiveně, když viděl, že předmětem takového strachu je jeho vlastní krásná bílá angora. „To je zvláštní, na vašem území je tolik exemplářů… tahle je z Turecka.“
„Já… nemůžu být v kontaktu s kočkami,“ snažil se lhát. Nikdy se s kočkou ani s jiným zvířetem nesetkal, a když ji poprvé viděl volnou a hrozivou, vyděsilo ho to.
„Oh,“ podařilo se šlechtici říct a zachytil tuto cennou stopu. „Pokusím se, aby se vaše cesty nezkřížily,“ řekl, když zvedl kočku do náruče a odnesl ji do jiné místnosti – pod dohledem a v bezpečné vzdálenosti od mladého muže – ale jeho tón zněl posměšně a Bill se cítil rozhodně nepatřičně, stejně jako byl stále otřesený.
Udělali ještě několik kroků a šlechtic otevřel dveře, s Billem v závěsu, který se stále třásl strachem, že uvidí, jak odněkud vyskakuje to zvíře. Pokoj, který mu ukázal, byl velmi bohatý, ale rozhodně skromnější než ostatní místnosti v paláci.
„Tohle je tvůj pokoj,“ oznámil muž. „Předpokládám, že si chceš odpočinout.“
Bill přikývl: „Ano, děkuji.“
„Sluha ti za chvíli přinese jídlo. Zítra začneš pracovat.“
„Ano,“ odpověděl sluha uctivě, a když šlechtic opustil pokoj, sedl si na postel a bez hnutí dlouho přemýšlel, až se nakonec podvolil a upadl do hlubokého spánku.
°*°*°
Bill vykřikl, když ho do právě otevřených očí zasáhl velmi silný paprsek světla. Zakryl si obličej rukama a vydechl, jako by se popálil.
„Co se děje?“ Zeptala se služebná, která odhrnula závěs, znepokojena jeho reakcí.
„Zatáhni to, prosím!“ Prosil Bill. Mladá žena ho poslechla a přistoupila k němu. Když chlapec v lehkém světle pokoje s obtížemi znovu otevřel oči, měl je zarudlé a trochu vlhké.
„Mám ti něco přinést?“
Bill se na ni tázavě podíval.
„Na tvé oči.“
„Ne… ne.“
„Dobře. Konzul na tebe čeká ve svých lázních,“ oznámila mu služebná. „Ukázal ti, kde jsou?“
Bill nesouhlasně zakroutil hlavou a mladá žena se zvedla, aby odešla. „Oblékni se, počkám venku a ty půjdeš za mnou.“ Po těchto slovech služka opustil místnost.
°*°*°
„Jaké bylo tvé probuzení, Bille?“ Zeptal se šlechtic a uvolnil se pod odbornými a jemnými doteky svého nového sluhy, který mu masíroval ramena, zatímco se máchal ve velké vaně.
„Příjemné,“ snažil se černovlásek lhát.
„Takže moje služka mi lhala?“ Zeptal se řečnicky muž a Bill mohl jen doufat, že na toto téma najde správné výmluvy.
„Jak to myslíte?“ Zeptal se trochu ustaraně. Nemohl dopustit, aby o něm někdo pochyboval. Zvláště muž, kterému sloužil.
„Víš, moje služebná mi hlásila, že jsi měl dnes ráno nějaké potíže, když otevřela okno ve tvém pokoji.“
Bill sevřel rty. Cítil se bezpečně, protože věděl, že tu reakci viděla jen služebná, ale zřejmě se v tomhle paláci nemohl cítit bezpečně. „Ano, mám trochu potíže s jasným světlem, jakmile se probudím. Není to žádný velký problém,“ byla jediná výmluva, kterou v tu chvíli dokázal vymyslet, a doufal, že to jako vysvětlení stačí.
„Nejspíše to souvisí s tím, co mi doporučil tvůj pán, že?“
„Cože?“
„Zmínil se mi o těch tvých… nesnášenlivostech.“ Mužův umíněný tón ho stále znervózňoval. Vždycky se zdálo, že si ho dobírá, jako by věděl, že lže. „Je ještě něco, co bych měl vědět?“
„Ne,“ řekl rychle Bill. „Jak jsem vám již řekl, není to vážný problém.“
„Vlastně mě princ…“ Muž se odmlčel, když jejich pozornost upoutal zvuk klepání na dveře. „Dále,“ souhlasil a mladý sluha přinesl podnos s pohárem vína. Po krátké úkloně sluha opustil místnost a Bill se podíval na tác vedle sebe. To by mohla být ta správná příležitost.
„Bille?“ Oslovil ho šlechtic a luskl prsty. „Proč jsi přestal?“
„Odpusťte mi,“ omluvil se rychle a pokračoval v masáži tím nejlepším způsobem, jaký uměl. Rahm se napil z poháru, než začal znovu mluvit, a Bill si oddechl, že nevypil všechno víno, když pohár opět odložil na tác.
„Takže jak jsme říkali…“ začal znovu. „Je ještě něco, co nemůžeš vystát? Kromě koček, jiných zvířat a slunečního světla?“
Bill otevřel ústa, aby promluvil, ale nevěděl, co říct. „Ne,“ zmohl se jen na jediné slovo.
„Dobře,“ odpověděl šlechtic a Bill si z nějakého důvodu myslel, že téma je uzavřené, ale zdálo se, že mužova zvědavost stále žije. „Rád bych věděl proč…“ řekl. Bill v tom tónu téměř zaslechl stín úsměvu.
Znovu se přistihl, že neví, co má říct. „Já nevím…“ řekl unaveně.
„V každém případě jsem vše zařídil tak, aby pro tebe pobyt v mém paláci nebyl obtížný, jak mi doporučil tvůj pán,“ řekl Rahm, jako by to bylo břemeno. „Přestaň,“ nařídil a Bill přestal hýbat rukama na jeho ramenou a doufal, že se bude moci vrátit do svého pokoje nebo alespoň posloužit někde jinde. Když byl v Rahmově společnosti, cítil se vždycky nepříjemně, jako by ho ten muž rád stavěl do úzkých a dokázal ho přivést na dosah toho, aby řekl něco, co by rozhodně neměl.
Znovu přesunul pohled na pohár v naději, že se mu podaří odvést mužovu pozornost a nalít jed do vína. Přerušil ho šlechticův hlas, který ho vyzval, aby vstoupil do lázní.
„Cože?“ Zeptal se v naději, že mu špatně rozuměl, ale mužova slova ho ujistila, že mu rozuměl dokonale.
„Říkal jsem,“ odmlčel se, aby se napil posledního doušku vína, „že bych chtěl tvou společnost ve vaně,“ řekl tiše.
Bill se snažil neotevřít oči dokořán. Přikývl, i když ho druhý neviděl, a začal si sundávat náramky, jen aby získal čas. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale věděl, že to nemůže odmítnout, a téměř se začal potit napětím a nepohodlím.
Když někdo znovu zaklepal na dveře, téměř vypískl strachy.
„Ano?“ Rahm nervózně zavrčel.
„Konzule Rahme, očekávají vás v Senátu, až budete připraven,“ ozval se mužský hlas na druhé straně dveří.
„Jistě, hned tam budu,“ řekl šlechtic na adresu sluhy, který zaklepal, a pak se obrátil k Billovi. „Můžeš jít, už jsem tu strávil příliš mnoho času,“ uzavřel, vstal, přikryl se plátěným prostěradlem a rychle odešel.
Když zůstal v koupelně sám, Bill si sedl na kolena a dlouze si povzdechl, když zavřel oči.
Nevěděl, jestli si má oddechnout, že se mu nepodařilo víno otrávit, nebo jestli si kvůli tomu dělat starosti.
°*°*°
Tom tu noc nemohl spát.
Od chvíle, kdy si Rahm nechal Billa odvést, to nedokázal už několik nocí. Převaloval se mezi hedvábnými prostěradly pokrytý leskem potu, hlava mu třeštila a jediné, na co dokázal myslet, bylo to, co dovolil.
Dovolil Rahmovi, aby měl Billa, jako by to byla směnná mince, nařídil Billovi, aby ho zabil, Billovi, který byl nejčistším člověkem na světě… dovolil, aby byl Bill poskvrněn něčím tak závažným.
Odkdy se z něj stalo monstrum?
Byl vážně přesvědčen, že se nehodí k tomu, aby vládl impériu… kolik lidí by pod jeho vládou ještě zahynulo?
Co kdyby se Billovi opravdu něco stalo? Bez jeho přítomnosti by mu Rahm mohl udělat cokoli a byl si jistý, že by mu černovlásek nikdy nevyzradil nic, co by mohl použít. Kdyby se Billovi nepodařilo ho zabít, co by mu udělali? Rahm toho věděl příliš mnoho a věděl by toho ještě mnohem víc, kdyby Billa donutil, aby vše přiznal, a určitě by ho zabil, kdyby se dozvěděl o vraždě, kterou měl spáchat.
Se všemi těmi hádankami v hlavě nemohl ležet v posteli a snažit se usnout. Nehodlal Rahmovi dovolit, aby se Billa jen dotkl, a pokud měl zemřít, muselo to být jeho vlastní rukou.
Rychle vstal z postele a poté, co se oblékl, téměř uprostřed noci vyběhl ven.
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
