autor: °GinevrA°
Epilog
„A jaké je moře?“ Zeptal se Bill. Jeho hlava jemně spočinula na jeho hrudi.
„Je to nekonečná vodní plocha, kam až oči dohlédnou. V nejvzdálenějším bodě se zdá, že se spojuje s oblohou…“ odpověděl Tom a při řeči ho nepřítomně hladil po vlasech.
„Takže nebe a moře mají stejnou barvu?“
„Ano, víceméně…“
Bill měl zavřené oči, a když mu Tom vyprávěl o všem, co nikdy neviděl, skoro jako by to viděl svýma vlastníma očima. Viděl nekonečnou vodní plochu a místo, kde se spojuje s oblohou.
„A co hvězdy?“ Zeptal se potom. „Líbí se mi, když o nich mluvíš…“
„Ty jsou tam jen v noci, jako měsíc…“
Billovi se v mysli objevila zlatá světla, o kterých mu Tom tolik vyprávěl, a stříbrná koule, kterou mu vždycky sliboval, že mu ji jednou ukáže. Když měl zavřené oči, viděl ji a byla nádherná.
„Jednoho dne tě vezmu, abys viděl všechny tyhle věci, Bille. Slibuji.“
Bill přikývl a otevřel oči. Na okamžik ho objal pevněji a poté stisk uvolnil. „Vyprávěj mi o světě, Tome… prosím, nepřestávej…“
°*°*°
Zámek se s mechanickým zvukem otevřel a Billa nesmírně překvapila lehkost, kterou pocítil, když si uvolnil krk z dlouhého řetězu, jenž ho obepínal, co si pamatoval. Cítil, jak ho po stranách očí pálí slzy. Jako by jedna část jeho já byla odebrána.
„Jsi svobodný,“ řekl Tom, stejně dojatý, že vidí své vlastní dvojče a milence osvobozeného z otroctví. Volného. To slovo se ohlušujícím způsobem ozývalo v jeho i Billově hlavě.
Nyní už byly všechny zákony, které bylo nutné změnit, změněny. Nikdo už nikdy nebude mít stejný osud jako on a nikdo nezemře jen proto, že se narodil jako druhý, ale teď si musel zvyknout na nový osud, který ho čekal.
Mladší muž se snažil zvednout pohled ke druhému a nedokázal zadržet slzu, která mu tiše sklouzla po tváři.
„Jsi… šťastný?“
Bill si vzal čas na rozmyšlenou, a to ne proto, že by si nebyl jistý, ale proto, že si význam toho slova teprve uvědomoval. Pomalu přikývl. Musel být šťastný, jinak to nešlo.
Byl svobodný, nemohl být smutný.
Podal řetěz Tomovi a natáhl ruce. „Chci, aby sis ho vzal,“ řekl přerývaným hlasem, a než mohl druhý odpovědět, pokračoval: „Na památku toho, čím jsem byl a čím už díky tobě nejsem.“
Tom polkl, vzal řetěz do rukou, přitiskl si ho k hrudi a přikývl.
Cítil, jak ho Billovy hubené ruce objímají kolem krku, ale zdržel se okamžitého polibku. „Počkej,“ zastavil ho a odtáhl se od něj jen na chvíli, aby položil řetízek na nejbližší kus nábytku a klíč vedle něj. Vrátil se k němu, neztrácel čas a vrátil se do polohy, v níž se drželi, rukama ho hladil po bocích a ztrácel se s ním v dlouhém, velmi sladkém polibku.
„Je čas,“ řekl Tom, jakmile se od těch rtů odtrhl. „Jsi připraven?“
Bill přikývl, i když se mu v hrudi sevřel strach a obavy. Tom se opřel čelem o jeho a dal mu další malý polibek. „Buď opatrný, světlo pro tebe bude velmi silné.“
Bill znovu přikývl, neschopen cokoli říct. Viděl Toma, jak se blíží k velkým dveřím na terasu, odkud byl představen lidu jako nový císař, jen aby otočil klikou a otevřel je, pak se k němu vrátil a poté, co ho vzal za ruku, ho vedl před ně.
Tom na něj kývl, jako by se chtěl ujistit, že je připraven, a poté, co Bill na toto gesto zareagoval, pomalu otevřel dveře.
Světlo, které mu dopadlo do očí, bylo tak silné a neznámé, že si musel zvednout ruku k obličeji, aby si je zakryl. Když se mu je podařilo otevřít, uviděl před sebou svět, obrovský a jasný, a zapomněl, že se už dávno zapřísahal, že se obejde bez slunečního světla.
KONEC
autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
