Překlad podcstu „Kaulitzhills – Senf aus Hollywood: Episode 16 „Fuckbuddiey und Premium-Freundin“ 15. 12. 2021
Překlad: @_torgasmus | FC_DE, @Like_a_Color a @Cammi
B: Ahoj, milí „Kaulquappen“ tam venku! Je to váš oblíbený den: je středa a vy dostáváte zbrusu nový díl „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood“! Vítejte a přejeme vám příjemnou hodinku!
T: Co teď děláš? Letušku nebo co? (smích)
B: (směje se) není to hezké? Ne, to je jako… rozhlasový moderátor, víš? Který vždycky zve na takovou příjemnou útulnou společnou hodinku…
T: Stejně máš rozhlasový hlas, víš to? Já takový nemám…
B: Myslíš?
T: … jsem prostě sám sebou.
B: uf, Anton mi pořád heká do ucha…
T: Zrovna jsem to chtěl říct: Dnes je…
B&T: …všechno je zase jinak!
T: …v Kaulitz Hills. Protože dneska jsi v… jo, co to je… to jsou spíš západní kopce nebo…?
B: to je… eeehm… u vás doma! To já nevím. Já nikdy nevím: JAK lidé vědí, kde jsou světové strany?
T: já nevím… je to prostě v pocitu. Je to jako vlevo a vpravo.
B: Ale řekni mi to! Jak to lidi vědí? Protože tuhle mi někdo řekl, no jo, to je trochu dál na západ, ne? A já na to: Já to nevím, jaké mám ještě slabiny?
T: ty taky neumíš levou a pravou…
B: ne… já mám taky… je to slabost? Slabost „směr nebe“? (směje se)
T: dneska jsem udělal mňam mňam mňam mňam svařené víno, které se hodí k předvánočnímu období.
B: Mhm!!
T: a k němu je dobrá štola! (tužší vánočka plná kandovaného ovoce, to znáte J)
B: mňam!
T: a to je „Tomovo svařené víno“.
B: Co je… co charakterizuje „Tomovo svařené víno“?
T: liší se tím, že si ho neděláš sám, ale vezmeš si hotové z láhve.
(oba se smějí)
T: ehm… trochu jako… jak máme rádi pizzu. Prostě z obalu…
B:… s čerstvým sýrem.
(oba se smějí)
T: ne, udělal jsem ho s hřebíčkem, s pomerančem a se skořicovými tyčinkami.
B: Dobře, to znamená, že tam prostě vyklopíš to hotové svařené víno a zjemníš ho.
T: přesně tak
B: přesně jak jsme si řekli, že kdybychom se zúčastnili „promo večeře“, tak si prostě vezmeme hotové těstoviny, všechny hotové věci a budeme jen předstírat, že jsme si to udělali sami – nikdo si toho ani nevšimne!
T: …nikdo by si toho ani nevšiml!
B: …hlavně, že to posypete čerstvými věcmi.
T: nebo prostě rozmíchat špagety v omáčce miracoli.
B: říká se tomu miracoli?
T: ano…
B: aha, ano…dobře… na zdraví! Zkusíme to.
INTRO
B: mhhhhm…vynikající!
T: že jo? Dopadlo to dobře, že jo?
B: mhm!
T: ah! Na co jsem ještě zapomněl! Což samozřejmě musí jít! amaretto!
B: ahhh, vynikající!
T: to je to, co… to je ta dobrá část! To je to, co ho dělá opravdu lahodným!
B: jé, to chutná tak dobře… nemám amaretto, ale je to opravdu sladké, že?
T: mhm
B: mám z toho vlhko v puse
T: Lecker lecker lecker lecker zuckerbäcker! (mňam mňam, mňam)
B: Lecker zuckerbäcker! (mňam, mňam!!)
T: a já mám taky štolu! Chceš taky štolu?
B: můžeme si dát taky štolu… tak teď jsme neřekli: jsme u TEBE doma v kanceláři. Tak jsem dneska jel kolem, naložil jsem naše malé mikrofony do kufru.
T: …zpátky do toho chlupatého kufru vzadu… dostává se tam čím dál víc psích chlupů!
B: víc a víc psích chlupů (oba se smějí) a teď sedíme… ve tvé kanceláři nebo také: v pokoji Sarah Connor, protože tady jsou také všechny tvé ceny (směje se)
T: (smích) neměl bys lhát! Nikdo ti už nevěří! Už jsme to probírali: na krbu nic není!
B: já chci teď popsat ten pokoj: tak tohle je pokoj s takovýma velkýma oknama a takovýma křídlovýma dveřma, aby se dalo vejít, moc moc hezký. Máš výhled na celou zahradu, na celou její zeleň, pak moc hezký starý komín s krbovou římsou a sedíme tady u takového dvojitého stolu, takže to je velký dvojitý stůl… pravděpodobně nějak taková starožitná věc…
T:…to se mi líbí, není to super stůl?
B: jo, je krásný, je v něm vložená kůže.
T: to je můj nejoblíbenější kus nábytku v celém domě
B: je to opravdový stůl pro starého muže. Vždycky si říkáš: když u něj budeš sedět, budeš mít vždycky chytré nápady
T: díky němu si připadáš moudrý
B: přesně tak, moudrý, a taky: je šéfovský. Je to taky šéfovská věc! A jsou tu taky šéfovské židle, takže jsou obě takové… mohly by být taky trochu jako v bílém domě.
T: ano, tak to je. My odtud vlastně vládneme světu.
B: odtud vládnete světu…
T: ano!
B: pěkné! A pak jsou v pozadí všechny ty ceny, na které jste obzvlášť pyšní! Je tam Bambi,…
T: tohle všechno je teď vymyšlené! Takže odteď už budou jen samé lži.
B: táááák… tady to stojí… přiznej se!
T: ne!
B: je tam napsáno evropská hudební cena MTV, co to je… Emmy… co je to tam vzadu… s tou ženskou?
T: nevím, vymýšlíš si, tak nevím…
B:… tady je napsáno, že je to cena za krásu! A video music award z mtv tak… a několik párových fotek…
T: ano, je tu pár párových fotek, které nejsou lež, to je pravda, ale kromě toho: podívej, tady dole je fotka, kterou mi právě dala máma… podívej se tam!
B: ano, to vím… nejdřív mi ji chtěla dát do kufru a já jsem řekl, že v žádném případě, a pak mi ji poslala sem, protože já si ty věci nemůžu pořád brát s sebou! lidi mi vždycky chtějí dávat věci pro tebe, když jsem v Německu, a to samozřejmě nejde, protože mám kufry narvané až po okraj, takže si dám ještě jeden doušek…
T: lokni si! Chceš vlastně ochutnat kousek štoly? Protože štola… je jako svařené víno i z obalu (oba se smějí), ale výborná!
B: chutná dobře i ta štola z obalu!
T: chutná dobře! Ale ta z pekárny je taky výborná… už dlouho jsi ji neměl… protože když ochutnáš tu z úžasné pekárny v Německu… ta taky chutná moc dobře!
B: mhm, taky bych si ji dal!
SENF AUS HOLLYWOOD
T: Byl to týden plný událostí. Co se stalo? Vyhráli jsme 2:1 nad Mohučí. Bylo to sice pracovní vítězství, ale lepší než žádné… a…
B: Co je to pracovní vítězství? Co to zase znamená?
T: 2:1… To nebylo vůbec jasné. Byl to dost těžký zápas, víš. Hra, ve které si musíš své šance vydřít, ve které se ti nedaří, ve které ani štěstí nestojí na tvé straně. S velkým úsilím a energií přesto dosáhneš svého cíle, víš. To je vítězství prací. Jinak je to bis senzace! Verstappen je mistrem světa formule 1. Zachytil jsi to?
B: Já ani nevím, kdo to je, Tome.
T: Verstappen vyhrál a já mu to strašně přál.
B: Jak se jmenuje? Ver-Stappen?
T: Verstappen!
B: Verstappen?
T: Ano.
B: Verstappen…
T: Ano (směje se).
B: O tom jsem nikdy neslyšel.
T: Max Verstappen je mistr světa formule 1, a ne Luis Hamilton. To byl ten nejnapínavější závod, jaký si dokážeš představit. To se stalo myslím jen dvakrát. Luis Hamilton a Max Verstappen nastoupili do posledního závodu se stejným výsledkem. V tento den bylo o všem rozhodnuto. Není to vzrušující?!
B: Pořád si v duchu říkám, co mi přijde nudnější: fotbal, nebo řízení aut.
(oba se smějí)
T: Zbláznil ses?
B: Právě jsem o tom přemýšlel: Kdybych MUSEL, na co bych se raději díval? Pil bych hodně svařeného vína, protože jinak by to bylo k nevydržení.
T: Jsi blázen. Přestaň. To je nesmysl!
B: Ale ten hluk jedoucích aut je naprosto otravný.
T: To říkáš jenom proto, že chceš provokovat.
B: To není pravda. Viděl jsi mě někdy, že bych se dobrovolně díval na nějakou sportovní událost v televizi?
T: Ne, ale ten poslední závod, kde do finále startovali dva nejlepší závodníci s naprosto stejným skóre… To je jako sledovat mistrovství světa ve fotbale. Je to prostě vzrušující. Dokonce i jako nesportovní fanoušek by ses díval.
B: Ne! Ani bych nevěděl, kde se na to dívat. Ne!
T: Samozřejmě se mnou! Mám všechny sportovní předplatné na světě. Se mnou se můžeš dívat na všechno.
B: Se mnou se děly OPRAVDU rušné věci, protože jsem měl rande, ne?
T: A jak je to teď? Jsi zamilovaný?!
B: No… podívej… bylo to ještě horší. (směje se)
T: Ou ne…
B: Zhoršilo se to. Řekl jsem, že ten člověk bude jako doprovod na večírku. Po natočení posledního dílu podcastu jsem si řekl: „Dobře, jdu na vánoční večírek.“
T: Dobře…
B: Byla to oslava kamarádových narozenin, tak jsem si řekl, že si tuhle osobu vezmu jako doprovod. Takže to bylo docela vtipné. Užili jsme si skvělý večer a velmi dobře jsme si rozuměli. Myslím, že tam byla trochu nervozita a nejistota.
T: Od tebe nebo…
B: Ne, z té druhé osoby. Myslím, že ta osoba nevěděla nebo… byla trochu přetažená mojí pozorností, myslím.
T: Dobře.
B: Trochu stydlivá.
T: Dobře…
B: Zatímco já jsem vlastně ten stydlivý. TEDY se ukázalo, že ten člověk začal v říjnu s někým chodit a druhý den ráno šel do své-
T: … ke svému partnerovi?
B: … odletěl do Mexika.
T: Dobře.
B: Na týden… Takže to bylo zase… Nejen, že jsem to zkomplikoval v tomhle přátelství, ale i v dalším vztahu… Teda oni spolu nechodí doopravdy, protože ten druhý žije v-.
T: Vztah na dálku… kde? V Mexiku?
B: V Mexiku a v Los Angeles… To nebude fungovat. Takže…
T: To je…
B: Říjen není ani tak dlouho.
T: … spíš prázdninový flirt. Zapomeň na to. Je to jako tenkrát… Pamatuješ si to? Naše první dovolená… Naše úplně první dovolená na Menorce? Kolem tebe se shromáždilo několik holek, které byly ve stejném rodinném hotelu se třemi klíči (oba se smějí), a pak ses zapřísahal: „Ne, samozřejmě, že zůstaneme v kontaktu!“ (smích).
B: „Samozřejmě, že budeme!“
T: MOŽNÁ, PŘI ŠTĚSTÍ, napíšeš jeden dopis, do kterého dáš nějaké tvé fotky. Pak to přestalo… Že jo?
B: Pravda… Jinak přátelství za těchto podmínek zvládám docela dobře.
T: No… S tvými starými přáteli z Německa.
B: Jo, jasně!
T: Dneska je to mnohem jednodušší než dřív. Máš Instagram, kde se můžete navzájem sledovat.
B: Můžete mít sex přes Facetime. Dnes je tolik různých možností. Dříve to nebylo možné. Vždyť… se Sabrinou z vedlejší vesnice jsme si museli psát dopisy nebo si volat.
T: Posílali jste si dopisy s fotkama z polaroidu.
B: Jo, s obrázkem uvnitř. (směje se) V lakovaných botách od mám… NEBO OD STARŠÍ SESTRY! Víš… Sabrině bylo třináct a vyfotila se v botách své patnáctileté sestry.
T: Jo, a doufal jsi, že se vyfotí i její sestra.
(oba se smějí)
B: Nicméně ti musím dopovědět o tom rande.
T: Ano.
B: Bylo to docela dobré a já teď vážně nevím, co mám dělat, protože nechci být otravný. Ten člověk teď jede do Mexika a já ho teď nechám prozkoumat. Takže jen čekám, jak to dopadne. Opravdu jsem udělal krok zpět, také proto, že jsme dostali zprávu od Sandry „Bros before hoes!“ (doslova: bratři před děvkami, ale co to přesně znamená, netuším). Absolutně se jí nelíbilo, že jsem…
T: Taky jsem to četl.
B: Absolutně se jí nelíbilo, že zasahuju do tohohle přátelství, ALE…
T: A taky se jí nelíbilo, že ten druhý do tebe byl očividně zamilovaný.
B: Teď chci říct tohle.
T: Chceš to uvést na pravou míru.
B: S tím druhým člověkem jsem se znovu setkal na jiné party, v jinou noc. Víš, já mám se svými společenskými setkáními hodně co do činění. Na této noci tato osoba opět osahávala jinou osobu. STEJNÉ, co se stalo mně. Pomyslel jsem si: „Takhle jsem zaměnitelný.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Neznám žádnou…
T: Na svou obhajobu můžeš říct: Jsi děvka, ale to jsou všichni kolem tebe. Takže jsi v kruhu děvek.
B: Já jsem ta… ta… Jak se to jmenuje?
T: Ty jsi ta coura, která se schází s courami.
B: Haló?! Co to má společného s tím, že jsem coura?! Jsem svobodný…
T: Ano! Ne! Takže první noc se líbáme s několika, osaháváme se…
B: CO TO… DĚLÁŠ Z TOHO…
T: … zmizet na záchodě.
B: Promiň, ale zase překrucuješ všechny příběhy. Takhle to přece nebylo. Proč „s několika“? Co to znamená?!
T: Promiň, ale líbat se s někým, ale ve skutečnosti mít oko na doprovodu. Mmhh…
B: Ano!
T: Hmmmhaiiuuuahiuuuuu
B: Já jsem se nelíbal s doprovodem.
T: Ale druhý den. To není ještě lepší.
B: Ne ne! Ani jsme se nepolíbili. Ani jsme se nerozloučili polibkem. Respektoval jsem, že je tu další člověk, a tak jsem si říkal, že počkám, jak to dopadne.
T: Když už jsme u těch drbů jako v Sexu ve městě, jaká byla tvá SATC-night?
B: O tom ti samozřejmě musím říct. Měl jsem svou velkou SATC-party.
T: Mám chuť být s Amandou a Carrie ráno u kafe na stole.
B: Proto jsem v takovém humbuku. Měli jsme opravdu skvělou párty, s Cosmopolitany, Appletiny… Pěkně jsme se oblékli. Měl jsem na sobě [nerozumím značce], kdyby to lidi zajímalo, a Gucci… Bylo to opravdu elegantní. Byli jsme u mě doma.
T: Zveřejnil jsi to, nebo proč to lidi vědí-
B: Ne, nezveřejnil. Zveřejnil jsem jen jednu fotku, ale byl jsem úplně v extázi Cosmopolitanu a byl jsem dost opilý. Proto jsem nic nezveřejnil, protože to jsou takové ty momenty, při kterých si člověk druhý den ráno říká: „Uf, do prdele.“. Pak jdete na Instagram a okamžitě si říkáte „To jsem neměl zveřejňovat“. Proto jsem si řekl, že toho nebudu moc sdílet, a zveřejnil jsem jen jednu fotku. Byla to docela malá oslava. Přišlo jen pár velmi dobrých přátel. Dívali jsme se na to společně a bylo to…
T: Uuuuh… ta pauza… Je slyšet to zklamání.
B: Bylo to šokující. Díval jsem se na oba díly dvakrát, protože potřebuju každý detail… musím přemýšlet. Musím se do toho znovu ponořit, nesmím nic vynechat. Začátek se mi nelíbil. Nelíbilo se mi, jak seriál začal. Tak jsem zmáčkl pauzu. Byl jsem ten typ člověka, který se ovládal. Všichni jsme seděli na mé obrovské pohovce v mém televizním pokoji. Tam jsme všichni leželi.
T: Ty jsi byl ten, kdo pořád mačkal pauzu a říkal „OH GOD-„.
B: NE! Už po dvou vteřinách jsem zmáčkl pauzu a řekla: „OH. MY. BOŽE. POJĎME SI O TOM PROMLUVIT. To je šílené!“ A všichni hned byli jako BLLBLBLBLBLLBLBLBL…
T: Takže se jim to líbilo, že-
B: To nemáš ani ponětí! Diskutovali jsme o tom seriálu asi sedm hodin, celou noc až do tří čtyř do rána-.
T: Ty ses zbláznil!
B: Úplně nás to inspirovalo k rozhovorům a tématům. Přecházeli jsme od jednoho k druhému a mezitím bylo tak hlučno, že jsem musel „AAAAAAAAAAHHHH! STOP!“
T: STOP! (směje se)
B: „UKLIDNĚTE SE VŠICHNI!“ Všichni byli tak zažraní do svých diskusí a křičeli na sebe-
T: Jen kvůli tomu pořadu?
B: Ano. Začali jsme se bavit o přátelství, samozřejmě; o životě a o lásce. Všichni máme nějaký příběh. S mou velmi blízkou kamarádkou Shay jsme na tomhle seriálu vyrostli. Začali jsme se na něj dívat v roce 1995, a také na náš milostný život a všechno… jako opravdu dobré kamarádky po padesátce.
T: Ty jsi úplně praštěný. Opravdu. (směje se)
B: Nechci nic spoilerovat.
T: Naši Kaulquappen se na to nedívají.
B: Mají se dívat! (Tom se směje) Všichni se na to dívají! Nechci spoilerovat, protože ve druhém díle se stalo něco, co je… Když o tom teď mluvím, mám všude husí kůži.
T: Nebuď blázen.
B: Bylo to tak dobře zahrané.
T: Líbilo se ti to, nebo ne?
B: Obojí! Bylo tam tolik emocí… Mohlo to být lepší… Takže moje největší zklamání je, že Carrie už nemluví s diváky.
T: Dobře…
B: Kde je? Nemohl jsem na to přestat myslet. Ani jednou její slavná slova. Už jen proto, že už nepíše. Není to vyprávěno z jejího vlastního pohledu.
T: To je pravda. To je blbost.
B: To je úplně na hovno.
T: Proč?
B: … protože tě snadno vtáhne do svých emocí. Dřív si otevřela notebook a…
T: Vždycky vyprávěla všechno, co se v té epizodě stane.
B: Nejdřív byl sledovací záběr z výšky na stromy a New York, její ulici, její okno… a pak přišel její voice over a dozvěděli jsme se, co se stalo s Charlotte minulý týden, co Amanda udělala, jak se měla, co udělala… a pak to začalo první scénou s monologem… nebo dialogem. Tohle se nedělo.
T: Jsou to ti samí scénáristé? Nebo v čem je problém…
B: Stejní scénáristé, stejný režisér… já nevím. Myslím, že se chtěli stát modernějšími?
T: No, to je škoda! Takže-
B: Ale budu se na to dívat dál.
T: … Nebudeme se na to dívat.
B: Ale ano! Rozhodně se na to dívej! Ten večer jsme se vsadili a já doufám, že si k nám Carrie najde cestu a bude si s námi zase povídat. Ve druhém díle se stalo opravdu velké drama, které by ji mohlo přivést zpátky k psaní.
T: Myslíš si to?
B: Ano!
T: Můžeme v to jen doufat.
B: Můžeme v to jen doufat, protože pak se k tomu vrátím. Opravdu jsme vedli těžké diskuse až do pěti do rána a opravdu nás to bavilo. Samozřejmě jsme hodně pili a byla to opravdu skvělá noc! Lepší SATC-party jsem si ani nedokázal představit.
T: (směje se) No! Já nevím.
B: Dobře, mohl jsem to napsat líp.
T: Jo… já nevím.
B: Ten večer byl skvělý.
T: Takže sis to dokázal představit líp?
B: NE, ta noc byla skvělá!
T: Obrovští fanoušci SATC a Senf aus Hollywood – nejžhavější novinka z Hollywoodu. Bille, našel jsem dva chlápky, kteří reprezentují Hollywood: Georga a Gustava! (oba se smějí) Od minulého dílu jsme přemýšleli o tom, kdo říká Ämäzn.
B: Ano.
T: Zeptali jsme se Georga a Gustava…
B: Kteří náš podcast neposlouchají, ta prasata.
T: … kteří neposlouchají náš podcast, ta prasata, jak to vyslovují. Hned jsme našli dva. Jeden říká AMAZOHN, protože… víte… Jsme v Německu, kde se to vyslovuje Amanzohn.
B: (posměšným hlasem) „Samozřejmě Amazohn.
T: Kdo to je? Samozřejmě, Gustav!
B: Gustav!
T: A pak ten druhý, který říká: No, ÄMÄZN.
B: Ämäzn
T: ÄMÄZÄN je-
Oba: Georg.
T: No. Skvělé.
B: Jak byl naštvaný, že s námi ještě diskutoval, protože jsem říkal: „HAA! TEĎ MÁME NEJLEPŠÍ VÝBĚR!“ Je to prostě zrcadlo osobnosti. To, jak ho vyslovíte, o vás jako o člověku hodně vypovídá.
T: Správně… No, zatímco…
B: Ne! To je pravda! Vypovídá to něco o člověku.
T: Hodí se to k nim.
B: Lépe už to sedět nemohlo.
T: Naprosto. To je pravda.
B: A on na to (posměšným hlasem): „Ty vždycky říkáš ÄMÄZOOOOHN! Ty jsi takový LA“.
T: „Tak mezinárodní“ (smích).
B: Byl tak naštvaný. Říkal jsem si: „Uklidni se, Georgu.“ Georg se hned cítil chycený, až to řekl, že uběhla hodina.
T: Jasně, protože oni… no, když se člověk na něco takového zeptá, tak se vždycky bojí, že se mu budou posmívat. Jinak jsem mluvil s mámou, než jsi přišel. Mluvili jsme o její kamarádce a ta bydlí v… No, to je dlouhý příběh. Bydlí ve vícegeneračním domě. Tehdy mě napadlo, že je to evropská záležitost. Neřeknu, že je to německá záležitost, protože to hodně existuje i v Itálii, kde žije hodně lidí ve vícegeneračních domech. Je to také nějak odstupňované jako rodokmen. V přízemí bydlí většinou vaši prarodiče, uprostřed rodiče s dětmi a nad nimi většinou dospělé děti.
B: Ano.
T: Víš. To je takový velký vícegenerační dům, kde žijí všichni pohromadě… Tak… Co si o tom myslíš?
B: Já to docela dobře znám, protože moje první přítelkyně, moje první opravdová přítelkyně takhle žila. Bylo to úžasné! Protože babička pořád docela dobře vařila. Člověk přišel a hned to vonělo červeným zelím nebo pečeným masem, dobrou bramborovou polévkou… Zástěra tam visela… Člověk byl hned jako u babičky doma. Pak jste šli nahoru a tam jste si všimli… Rodiče chtěli být velmi sexy a mladí. Byli v tée kategorii, fotky pinďourů, aby ho pověsili na-
T: Funky rodiče.
B: Správně, funky rodiče. Takoví ti, co měli v ložnici pověšené akty, nebo matka nechávala kolem sebe…
T: Zatímco… Když řeknu „funky rodiče“… (smích) Někdy mám pocit, že Heidi a já jsme takoví.
B: To jste!
T: Tak my jsme ti funky rodiče, víš, co tím myslím?
B: Určitě!
T: Nikdy jsem nechtěl být ten srandovní rodič (oba se smějí) Víš?
B: Protože se staneš uncool, ale v určitém okamžiku jím jsi.
T: Ano! Jak můžeš zůstat v pohodě? Já nevím!
B: No…
T: Nebudeš v pohodě. Pro generaci po nás už nebudeš cool. Zapomeň na to. Proti tomu nic nezmůžeš.
B: Správně. S přítelkyní jsme měli svůj vlastní prostor s vlastním vchodem. Bylo to pro nás úžasné, víš?
T: Úžasné.
B: Mohl jsem chodit dovnitř a ven, kdykoli se mi zachtělo. Mohl jsem zůstat venku…
T: A starší sestra úplně nahoře, že?
B: Starší sestra byla v garáži. Měla rozšířenou garáž, což znamená, že byla naprosto soběstačná. Byla na další úrovni, jako by žila sama za sebe.
T: Ale pořád na máminy náklady.
B: Pořád na máminy náklady a táta jí nosil cigarety.
T: Správně.
B: Ale už jí bylo osmnáct, už jezdila v Polu [model Volkswagenu].
T: V Americe taková forma života neexistuje, že? Tahle vícegenerační věc… Je to docela evropské, ne? Jak jsem říkal: Italové to dělají hodně, v Německu je to docela běžné. Musím uznat, že je to docela hezké. Není to úžasné?
B: To je.
T: Pořád se tam něco děje.
B: O víkendech můžete společně sedět na zahradě…
T: Ano! Vždycky máte to skvělé rodinné spojení. Samozřejmě se pořád něco děje, protože se střetávají generace, pořád se diskutuje. Většinou se tváříte, že se nemáte rádi, ale ve skutečnosti je to super milé.
B: To se nám vždycky líbilo. Vždycky jsme milovali rodinná setkání, svatby a rodinné oslavy.
T: Svatby jsou nejlepší.
Oba: Svatby miluju.
T: Musíme říct, že jsme na moc svatbách nebyli.
B: Ne, ale svatby máme rádi. Nejdřív jsem si myslel, když jsi říkal, že jsi s mámou mluvil o jedné její kamarádce, že je léčitelka nebo něco takového.
T: Ne.
B: Nebo guru.
T: Ne.
B: Protože jsem zase poznal léčitelku… A s těmi léčiteli je to tak… už při slově léčitel se okamžitě zase zhrozím, protože jde o to, že…
T: Mně připadají takoví složití…
B: Přijde k vám léčitel a OKAMŽITĚ vás obviní z něčeho, proč potřebujete pomoc, a já na to: „Promiňte, ale-„.
T: „Já jsem neřekl, že mám problém.“
B: Přišla na mou SATC-party a moje další velmi dobrá kamarádka…
T: Kdežto při pořádání SATC-party hned víš, že máš problém.
(oba se smějí)
B: Takže přišla a chtěla s námi držet krok, povídat si a být prostě v pohodě, ale samozřejmě nepije, což pro ni znamená žádný Cosmos. Pak jsem měl pocit, že jí musím pořád něco vysvětlovat, protože jsme u mě doma kouřili. Říkala, že občas kouří trávu, protože taky dělá ayahuasku a… Já nevím. Hned řekla: „Tvůj dům je ideální pro soukromé ayahuasca-session. Pojďme na to. Přijdu k vám soukromě…“ Prodala to a, to bylo tak urážlivé, obrovský dárek pro mě. Jejím dárkem bylo tohle soukromí… protože moje druhá kamarádka řekla: „Panebože, ona pracuje všude s každým. Ona mi zachránila život, celý můj život!“ A já jsem se na ni podíval. A já na to: „Vypadám snad, že jsem chtěl být zachráněný?! To jsem nikdy neřekl…“
T: Připomíná mi to… Když tvá kamarádka řekla, že jí zachránila život, tak mi to úplně připomíná můj nový oblíbený seriál „Cvokař odvedle“ a pak si s sebou přivede i toho člověka.
B: Přesně tak! Přivedla si ji s sebou a hned se mi vplížila do života. To je pro ně [léčitele] typické, jsou tak útoční. To je v pořádku, že mi řekne, že je léčitelka, jaká je její profese a že dělá ty ayahuasca-sessions, ale když si o to neřeknu, abych to dělal taky… To je v pořádku.
T: Nemůžeš to někomu takhle vnucovat.
B: Ona si to vynutila, a to je vždycky takový… Člověk si je pustí do života docela rychle a můj kámoš je úplně náchylný k takovým věcem. Okamžitě byl jako: „Uf! ČARODĚJNICE!“ Říkal jí čarodějnice a já jsem nechtěl, aby u mě doma zůstala tak dlouho. Taky tam schválně něco nechala.
T: Něco tam nechala?
B: Nechala! Schválně.
T: Oooouuuhh…
B: Správně. A já jsem si říkal: „To musí okamžitě vypadnout z mého domu!“. Viděl jsem, že to tam nechala schválně, protože chtěla zůstat v kontak…
T: To nemůžeš udělat.
B: Taky byla okamžitě spojená se psy. Nenechala je na pokoji. Capper byl se mnou. Úplně na nich pracovala, léčila je a přiložila na ně ruku. Říkala jsem si: „Waahaa…“.
T: To přece nechceme.
B: „Já to nechci. Co to děláte s tím psem?!“ Ona řekla: „Jo, jsem s ním spojená.“ A…
T: S kterým? S mým nebo s tvým?
B: Se Stitchem.
T: Díky Bohu!
(oba se smějí)
B: Hned se ujala obou psů a chtěla vyřešit nějaké problémy. Víš, jaký Stitch je… Řekl jsem: „Jestli je to na tebe moc, můžu ho odvést do jiné místnosti.“ Stitch pak umí být velmi dotěrný a chce pozornost.
T: To jsem chtěl jenom říct. Jsou léčitelé, kteří… Chci říct, my už jsme tady v Los Angeles chodili k léčitelům před takovými… mnoha lety, asi deseti až patnácti.
B: Ale jenom proto, že nám někdo řekl, že jsme prokletí.
T: Ano, to je pravda, ale právě tehdy jsme se rozhodli sami. Člověk si může říct: „Hele, já mám trochu duchovní zájem. Chci někoho vidět…“ To je jiná věc, ale někdo, kdo za tebou přijde, schválně tam něco nechá, nebo, jak jsi říkal, už do tebe mluví jako: „Uf, ty jsi úplně zablokovaný. Naléhavě potřebuješ pomoc.“ Jak jsem řekl, přišla a viděla, jací lidé jsou pozvaní a že je to SATC-party. Pak ji okamžitě napadlo, že potřebuješ pomoc (smích).
B: Ne! Bylo to spíš…
T: Vidíš teď své přátele jinýma očima, když jsi zjistila, že se přátelí s léčitelkou?
B: Jo, vlastně je s ní úplně sranda a je hrozně hlasitá. Je spíš jako… Amantha, řekla bych.
T: Byla tenhle večer jiná?
B: Ne, nebyla. Nenene… Nebyla jiná, ale myslím, že má tyhle dvě stránky. Ta druhá duchovní stránka, která potřebuje pomoc a hledá léčitele, guruy, šamany a všechny tyhle věci a potřebuje to, to je stránka, kterou jsem předtím neznal. Jednou mi o tom řekla, ale já ji znám jako holku na večírky. Znám ji, jak pije tři dny v kuse, jak jde domů se dvěma muži za jednu noc… Takhle. Vždycky si říkám, že když se tomu člověk otevře… tomu, že je prokletý, duchům a tak dále… a vypořádá se s tím, tak věřím, že si to pustí do života. Ale já to nedělám.
T: Chci říct, že to, co máme opravdu rádi, je požádat astrologa, aby nám vyložil.
B: Ano.
T: To je to, co děláš. Někdy je to fakt super.
B: Jo, ale čím jsem starší… Dřív jsem to dělal docela často, ale teď… Pro mě osobně, každý si to musí rozhodnout sám, ale pro mě osobně už to nedělám rád, protože mi podsouvají věci… I ten astrolog. Věci, které říkala, byly opravdu pozitivní a měl jsem ji opravdu rád, ale podstrčila mi věci…
T: Zasadila ti do hlavy věci, na kterých ses zasekl.
B: Teď řekla, že můj partner bude mít něco společného s nohama. Vždycky, když někoho potkám a není tam nic s botama, s nohama nebo něco takového.
T: Tak si řekneš: „Ne! To není možné.“ (směje se)
B: Víš? To je něco… Nebo konkrétní datum, konkrétní místa, kde řekla: „To není…“. Udržíš si to v paměti. Taky si v hlavě uchováš to, co ti řekla.
T: Jistě, to si pamatuješ.
B: Pomáhá ti to? Zlepšuje to tvůj život! Já nevím.
T: Když už mluvíme o očistě, Bille. My, Heidi a já, jsme se rozhodli, že si uděláme novoroční očistu. Obvykle nejsem ten typ člověka, který si dává novoroční předsevzetí. Nemám to rád, ale zvlášť v době Vánoc… Nejen kvůli našemu podcastu, kde pořád pijeme, ale i v předvánočním čase… Objednal jsem si krabice a krabice svařeného vína. (Bill se směje) Pijeme jen červené víno, svařené víno, šampaňské… (směje se).
B: Jo…
T: Že jo? Sledování filmů… Kvůli tomu je nejvyšší čas udělat příští rok očistu.
B: Jdu s tebou! Ayahuasca-
T: Ne, nemusíš jít s námi, protože my si to prostě uděláme doma.
B: Uf. Dobře.
(oba se smějí)
T: Ne, začneme s jedním týdnem… Heidi mi několikrát říkala, co tam budeme dělat, ale já to zase zapomněl. Je to vlastně jenom pití. Žádné jídlo, jen pití. Jen voda, citron a javorový sirup, kterého se dá použít trochu… Jako čarodějnický odvar, abych tak řekl. Má to být super zdravé a vyplavit z těla všechny toxiny. Všechno. Špatné jídlo… Všechno, co jíte. Maso, ryby, všechno před-
B: Rychlé občerstvení.
T: Rychlé občerstvení, konzervanty… To všechno z těla jako hloubková očista. A také alkohol. Myslím, že kdybyste to dělali jeden týden… Představte si to: Jeden týden! Zní to jako krátká doba, ale…
B: Je to tak dlouho.
T: Jeden týden bez jídla. To bych umřel hlady. Bude to opravdu těžké, ale myslím, že to bude i docela dobré.
B: Mmhh… Kdybychom jeli do nějakých lázní… (smích)
T: No, to ne. To taky existuje.
B: To taky existuje.
T: Existuje, ale my to budeme dělat týden tady.
B: Mmhhh… Páni… To bude těžké, ale můžeme to zkusit.
KAULITZ COLUMNA
T: Co se psalo v bulvárních sloupcích národa, bratře [vyslovuje se jako „brasa“].
B: „Brasa Louie“… „Leni Klumová s šíleným účesem – dcera Heidi napodobila Billa Kaulitze“.
T: Uuhh…
B: Jak hloupé!
T: Co se tam stalo?
B: Četl jsem to docela často. Vyfotili Leni, a fotku nedávno zveřejnila. Měla extravagantní focení s šílenými vlasy. Pár pramenů jí viselo ve vzduchu a měla tmavé líčení očí, a pak (smích) vytáhli mou fotku a řekli, že já mám teď na její změnu stylu přehnaný vliv. Protože předstírají, že to není jen kvůli focení, ale že Leni mění kompletně svůj styl. Já jako…
T: Jako strejda.
B: Jako ŠÍLENÝ strejda, protože napsali „s kreativním účesem“.
T: No…
B: Říkali, že jsem zase inspirací. Já, bláznivý strejda, který-
T: Bláznivý strejda.
B: ovlivňuje Leni v jejím bláznivém stylu a no…
T: Vlastně jsem to já, kdo ovlivňuje její styl.
B: Pak se stalo něco, co mě tento týden šokovalo. Říkal jsem si: „Pfft…“
T: Co to je?
B: Žena se pokusila spláchnout opici do záchodu. Viděl jsi ji?
T: Cože? Teď… Kde? V Německu?!
B: Eeerm… Nevím přesně kde…
T: První otázka: kde je ta opice…
B: Odkud je ta opice? Asi to nebylo v Německu, ale nemohl jsem se na to dívat. U těch příběhů o zvířatech musím dost rychle scrollovat.
T: Ne…
B: Nemůžu se na to dívat.
T: Já taky ne.
B: Viděl jsem jen tu malou opičku, která se držela na záchodě a křičela. Naštěstí tam bylo napsáno, že ta žena teď dostane velmi ošklivý trest.
T: Malinká opička Pipi Dlouhé punčochy?
B: Malinká opička Pipi Dlouhé punčochy, ano.
T: Aha!
B: Lidé jsou… Tak… Nechápu, jak mohou lidé takhle mučit zvířata.
T: To je nepochopitelné!
B: Pro mě je to nepochopitelné. Nemůžu se na to dívat. Okamžitě se rozbrečím. Jen se dívám na ten obrázek a nemůžu na to kliknout.
T: Samozřejmě že ne.
B: Co jsi četl tento týden?
T: Samozřejmě titulky o tobě, které taky nebyly hezké. Samozřejmě, o tvém záchodě.
B: Ještě?!
T: „Toaletní kvikot Billa Kaulitze“ Fuj…
B: Není tam napsáno „fuj“!
T: Ne, není.
B: Jen jsem chtěl říct.
T: Já jsem to tam dal.
(Oba se smějí)
T: Ne, ale taky se tam píše něco jako „Rozhovor s uplakaným Tomem Kaulitzem – stěžuje si na svůj život“. Že hluboce lituji toho, že jsem ženatý s Heidi, a že si TEĎ uvědomuji, že jsme oba na očích veřejnosti. Uvědomuji si to TEĎ!
B: O tom jsi dřív nepřemýšlel.
T: Nikdy jsem o tom dřív nepřemýšlel, a teď to vyšlo najevo v našem podcastu, že toho hluboce lituji. Tady se píše o „detailech- a že na naší svatbě všichni plakali. Často se tam nepíše-
B: Proč?
T: Neříkají nic pozitivního. Jen to nadepisují jako „Šokující detaily Klumlitz-ovy svatby. Lidé…“
Oba: „…si vyplakali oči.“
T: Je to jako, že se stalo něco opravdu špatného, ale…
B: Jo.
T: …ne proto, že by se lidí emocionálně dotklo a ty jsi měl úžasný proslov. Naprosto skandální detaily naší svatby, a lidi plakali, až si málem vyplakali oči. Ty jsi to ze sebe vysypal. Takže…
B: Přímo do očí.
T: Přímo do očí, jasně. Jinak už jsi to možná slyšel. Moje žena dosáhla toho, o co jsme se zoufale snažili. (směje se)
B: Cože?
T: Být TikTok-senzací, četl jsem „Heidina píseň Wonderland se stala virální na TikTok“.
B: Co to znamená?
T: Znamená to, že všichni tančí její tanec, který vytvořila k písni Wonderland, kterou nahrála… já nevím… před šestnácti lety.
B: Co znamená virální? Co to znamená? Miliony?
T: Jo, hodně… vlastně ani nevím. Jen ti říkám, co se o tom píše v médiích.
B: Aha!
T: Píšou, že se ta písnička stala na TikToku úplně virální a všichni na ni tančí. Všichni jsou z té vánoční písničky úplně vedle. Dovedu si to dobře představit
B: Kdy budeme tančit?
T: My ho musíme udělat taky. Musíme k němu udělat videoklip.
B: Byli jsme opravdu dobří TikTok tanečníci.
T: Jo…
B: Takže…
T: Můžeme se podílet na té TikTok-senzaci. Můžeme naskočit do toho vlaku a chytit se…
B: Kaulitz-twin-
T: … a zatančit si Kaulitz-Twin-dance.
B: Jo! Pojďme do toho! Už je to dlouho, co jsme spolu tančili.
DURCHGEKAULITZT
T: Katharina mě kontaktovala kvůli vánočnímu trhu. Katharina je Němka a žije, myslím, v San Francisku. A napsala: Je tu už nějakou dobu a stejně i jí chybí vánoční trhy. Je jich tu několik. Ale je tu jeden problém. Katharina mi doporučila pár věcí z německých vánočních trhů, které tam jsou. A německé restaurace. Jsou lidé, kteří je pořádají. Potřebuju je: A – víc fotek, protože si toho o nich moc nedokážu představit. Jeden je například v Saint Jose. Ale moc jsem toho o něm nenašel. A pochybuji, že je to opravdu možné, zvlášť když to děláte s lidmi, kteří už tady jsou, kteří jsou trochu „amerikanizovaní“. Jestli je to opravdu tak skvělé, jak si to představuji. S dřevěnými kabinkami a velmi útulnými a opravdu tradičními…
B: Ano.
T: Když se tady snažíte něco okopírovat, např. potřebujete německé ingredience. Protože preclík tady chutná úplně jinak než preclík z Bavorska.
B: Ano, to se nedá říct: Místo těch dřevěných chatek použijeme plastový stan.
T: Ne, to není možné.
B: Protože pak bych si myslel, že je to bleší trh.
T: Ano, přesně tak.
B: Protože pak už nejsme na vánočním trhu.
T: Ano, rozhodně.
B: Protože právě teď (oba se smějí)…
T: Já to cítím stejně, musí to být opravdu rustikální.
B: To je jako s vařením, naposledy jsi to říkal s mámou, buď použij původní recept, nebo to nech být. (oba se smějí). Jsme velmi typičtí jako naše hvězdné znamení. No a teď si to chceme zopakovat, protože maminka byla opravdu smutná.
T: Ano, když slyšela, jak říkáš, že „není moc dobrá kuchařka“.
B: Ale myslím, že ráda vaří. A její přátelé u ní vždycky rádi jedí. A neměli bychom jí vyčítat, že „neumí dobře vařit“. A samozřejmě tam byla nějaká oblíbená jídla. Milovali jsme například „Senfeier“ (Vejce v hořčičné omáčce). Máma je dělá nejlepší.
T: Vzpomínáš si, zeptal jsem se tehdy Heidi. Vzpomínáš si na kynuté knedlíky s… co měly?
B: S borůvkami.
T: Přesně s borůvkami! Teplé.
B: Velmi chutné.
T: Velmi dobré. Už dlouho jsem je nejedl. Mohl bych je jíst znovu.
B: Jde o to, že se mi trochu pokazily v „hortu“. (něco jako školní jídelna)
T: Jo, jasně. Noční můra.
B: Protože v „Hortu“ jsou ty plátky, fuj. Boah…
T: O tom se vůbec nebavme, dost nechutné.
B: Už teď se mi dělá špatně, jen na to pomyslím.
T: „Hort“ byl jeden z nejhorších v mém životě.
B: Pak jsi tam musel sedět s rozkousaným plastovým příborem, který už všechny ostatní děti v družině okusovaly. A pak jsi to musel sníst, protože jinak by tě paní XY zezadu praštila.
T: Ano, ano.
B: Víš, koho myslím? A musel jsi tam sedět tak dlouho.
T: „Hort“ byl jako vězení.
B: Musela jsi tam sedět, dokud ses málem nepozvracel na talíř, protože už jsi to nemohl vydržet.
T: Já jsem se taky pozvracel na talíř.
B: Já taky, několikrát jsem se pozvracel na talíř. (Tom se směje) Ano. Taky jsem se pozvracel na talíř (směje se).
T: Ty jsi hrozný (směje se).
B: Ta ženská nás tak mučila. Byla tak zlá. Pak měla vždycky brož, která jí vzteky vyskočila. Pamatuješ si, jak jí vylezly žíly?
T: Ano, doslova „jí naběhl krk“.
B: Naběhl jí krk a byla jasně červená a pak měla brož. Byla malá, jako malá včelka. Byla z kovu a vždycky jí seděla na tom směšném polyesterovém svetru. A kdykoli promluvila, „vyskočila“, ta včelka. Jako by se jí zdvojnásobilo srdce a nosní dírky měla vždycky tak široké. Pak se vymrštila a dala vám facku.
T: Nesnášela děti.
B: Ano, přesně tak.
T: Prostě nesnášela děti.
B: Ano, byla hrubá… Tento týden jsme dostali tolik zpětné vazby jako nikdy předtím. Takže to je tak moc a tak milé. A proto to chci ještě říct: Samozřejmě, že nemůžeme brát ohled na všechny a zmiňovat se o všech každý týden.
T: Ne, to je jasné. Ale my jsme vždycky moc rádi. A čteme, jak jen můžeme.
B: Přesně tak.
T: Myslím, že to je super. Čím víc zpětné vazby, tím líp.
B: Ale prosím, nebuďte z toho smutní. Například je tu Sabrina, zmíním se o ní velmi krátce: Sabrino, moc děkuji za tvůj e-mail. Byl velmi dlouhý a velmi milý a já jsem z něj měl velkou, velkou radost. A rád bych si přečetl něco od Malu. Malu má také skvělou práci. Cítí se naprosto spojený s našimi představami o řízcích a smažených bramborách a Kaiserschmarnu a tak dále. Protože ona nás zve do „tyrolské idyly“. Chce si s námi odpočinout pravým tyrolským způsobem. To zní opravdu mega.
T: Ano.
B: A skvělé je, že bydlí ve výšce 1000 metrů v dřevěné chatě. A zakládá luxusní hotely. To znamená, že nejenom že bydlí v takové skvělé dřevěné chatě, kde má tak skvělé jídlo. Ale ona také zřizuje luxusní hotely.
T: Ano, ale pak musí mít…
B: a ona si myslí…
T: …perfektní doporučení na skvělou zimní dovolenou.
B: Myslí tím, že má pro nás všechny ty nejlepší tipy. Kdybychom něco potřebovali, hned ví, kde co je.
T: Ano, pak už můžu jen říct: Pokud chcete, abychom si takové kontakty uložili – vždycky je nejlepší poslat spolu s Instagramem. Nebo telefonní číslo. Nebo e-mail. My máme e-mail.
B: Přesně tak.
T: Ano, jinak se mi ozvala Feline, Bille. A Feline položila opravdu skvělé otázky. Takže několik dobrých otázek v jejím e-mailu. A jedna z nejvtipnějších věcí od ní byla podle mě „5 nejbolestivějších malých bolestí“. Takže něco jako „nakopnutí palce u nohy“. Nebo tak nějak.
B: Jo (oba se smějí). Dřív jsme měli takovou radost, když měl ten druhý takovou bolest. Pak jsme si vždycky řekli: Aha, nech tu bolest být.
T: Já to miluju dodnes, když máš bolest.
B: Co jsme si dělali?
T: Dávali jsme si „koňské polibky“ (u nás se tomu říkávalo dostat koňara).
B: Ááá, to je pravda.
T: Koňar je něco, jako když ležíš na gauči a kopeš toho druhého co nejsilněji do stehna.
B: Opravdu výpad.
T: Ale opravdu.
B: Chci říct, že určitě můžeš někomu dělat ošklivé věci a myslím, že jsme to jednou dělali až moc často. Možná proto jsou teď naše těla taková a připadají si jako stoletá, protože jsme si v sobě všechno rozbili (Tom se směje). Strašně to bolelo. Takže „nakopnutí do prstu“ je podle mě daleko vepředu. Protože když si nakopneš prst u nohy, bolí to opravdu dlouho a opravdu si myslíš: teď mi to upadne. Myslíš, že sis někdy zlomil ten svůj? Prst na noze?
T: Ne.
B: Nebo nějaký malý.
T: Ne.
B: Myslím, že jsem si zlomil prsty na noze před…
T: Ano, protože pořád nosíš příliš malé boty.
B: Ano, ale ne kvůli tomu. (Oba se smějí)
T: Bill si vždycky kupuje příliš malé boty, protože si myslí, že malé nohy vypadají lépe.
B: Ano a?
T: Proto jsou vepředu celé černé a ohnuté (oba se smějí).
B: Já mám krásné… proto se mi zmenšily. Protože jsem je vždycky vtěsnal do malých bot.
T: Mhm.
B: Protože jsem vždycky byl malá Popelka.
T: Každopádně… takže… takže nakopnutí prstů, dobře… jo… koňar se nepočítá jako malá (bolest), protože to je úmyslná bolest.
B: A pak, co taky patří k těm malým, protože to se může stát v běžném životě, je samozřejmě, když se (zraníš) papírem…
T: kus papíru …
B: Když se vám zařízne do (kůže), když otáčíte stránku … papírová rána.
T: To také hodně bolí.
B: To strašně bolí.
T: Pak se spálit o koberec. Také dost nepříjemné.
B: Uääh.
T: Když jsme byli malí, tak jsme se na koberci prali.
B: Ano.
T: A dostali jsme takovou …když se takhle kloužeš po koberci, tak z toho máš „kobercovou spáleninu“. To je taky nepříjemné. Jinak musím říct: co nesnáším, jsou bodavé kopřivy…
B: to je tak vtipné, že si myslím přesně to samé… právě jsem to chtěl říct taky.
T: Tak kopřivy jsou taky taková nepříjemnost. Nebo když se silně praštíš pedálem na kole do přední holeně…víš?
B: Áááá.
T: Když se do ní netrefíš, a pak ti uklouzne a druhý pedál ti naplno narazí na holeň.
B: Nebo jako když jsem spadl ze skateboardu, se zuby…
T: Ano, ale dobře, to je nehorázná bolest. Zuby na asfalt.
T: Ano, ano.
B: A pak si ulomíš jednu hranu…
T: Teď zase ty!… jo… nebo když si usekneš ruku…
B: NE! Jen kousek rohu se prostě vylomil.
T: Jo, jasně.
B: A pak abyste viděli, jak je to špatný (Bill tahá vzduch mezi zuby), takhle taháte vzduch a pak si všimnete, kde všude pak chybí kousky. V zubu. To taky nesnáším jako mor.
T: Mhm.
B: Henrietta mi doporučila budík na denní světlo. Ale: Vždycky spím s maskou na spaní. To znamená, že budík s denním světlem by mi vůbec nevyhovoval, protože když se ráno probudím, mám stále nasazenou masku na spaní.
T: Aha.
B: Já jsem člověk, který má masku na spaní.
T: Nechápu, jak můžeš mít masku na spaní pořád nasazenou.
B: Vždyť jsem ti ji dal. Proč ji nepoužíváš?
T: To nevím. Protože na to nějak nejsem typ. U mě by celou noc sklouzávala dolů.
B: Já jsem ti nějakou dal. S vyrytými tvými iniciálami. To bylo opravdu hezké. Dal jsem Heidi jednu růžovou. Růžové a z hedvábí jsou docela krásné. A ta tvoje je celé černá.
T: Ano, myslím, že vypadají hezky. Ale pořád mi to nějak padalo z hlavy… Kromě toho Verena napsala moc hezký e-mail. Říkala: „To je v pořádku: Run Run Run jí jako písnička úplně pomohla a bylo to ve velmi emotivním období, byla to velmi emotivní písnička, a proto si myslí, že naše verze je nejlepší ze všech.
Protože jste se ptali, že? Je Kelly Clarkson…
B: Ano.
T: … je tak skvělá, tak dobrá jako já? Chtěl jsi to vědět. A odpověď zní: Ne. (Oba se smějí) Takže pro Verenu jsi stejně vítěz a my jsme vítězové s naší verzí Run Run Run. A pak mě to zajímalo, protože Verena napsala, že když tu písničku slyšela, bylo to pro ni velmi smutné období. A že jí to pomohlo. To mě přimělo přemýšlet o tématu: Ve smutných chvílích nebo obecně: poslech smutných písní. Heidi je například člověk, který smutné písničky neposlouchá. Tedy vůbec ne. Ona si opravdu myslí, že je to na nic. Takže smutné písničky by pro ni absolutně nepřicházely v úvahu, nikdy by si je nepustila. A já na to: Já smutné písničky miluju. Na jedné straně: psaní, ale na druhé straně také – poslech. Rád poslouchám smutné písničky. Tak je to například se mnou: Když jsem trochu náladový/nemám dobrou náladu nebo se mi něco nedaří… nebo byly v mém životě situace, kdy jsem byl smutný. Rád posloucháš smutné písničky. A já na to: Zase ti pomáhají. Není to tak, že když si říkáš: Tohle tě ještě víc srazí na kolena.
B: Ne.
T: Já si vždycky myslím, že smutná píseň není jenom …že ty jako umělec, když píšeš tu píseň… jo, něco s ní zpracováváš. Ty tou písní zpracováváš své smutné pocity. Věřím, že člověk, který tu píseň slyší, se také cítí stejně. Že mu ta píseň v dané situaci pomáhá. Protože se prostě cítíte pochopeni.
B: To říkám vždycky: Já se v těch pocitech utápím. Pustím si Adele, pustím si ten nejhorší film. Musím to ze sebe dostat.
T: Ano.
B: Už jsem to udělal…
T: Ano, přesně tak. Ale pak je otázka: Můžeš to ze sebe dostat tím, že se podíváš na smutný film?
B: Ano, dokážu.
T: Já si to myslím také. Protože se cítíš pochopen. Protože si myslím, že za tím stojí psychologie: jsi pochopen. Máte pocit, že nejste sami. Víš?
B: Hm, já mám víc.
T: Mhm.
B: Sandra chtěla, abychom mluvili o “ Freundschaft Plus“, a chtěla znát náš názor na to.
T: O „Freundschaft Plus“? Co to je?
B: Co? No, je to Friends with Benefits. (přátelé s výhodami)
T: Aha, to je „Freundschaft Plus“ nebo co?
B: V němčině je to „Freundschaft Plus“.
T: Myslel jsem, že „Freundschaft Plus“ je něco jako – nejlepší přítel. Takže plus, že?
B: Ne, přátelství plus víc.
T: Aha. To tím myslí?
B: Samozřejmě.
T: Nebo prémiovou přítelkyni.
B: Ne.
T: Aha.
B: No, co si budeme povídat. (Tom se směje)… (ironie zapnuta:) Prémiová přítelkyně je skvělá. Každý má rád prémiovou přítelkyni (ironie vypnuta) (smích): Ne, ona znamená – no, jestli je v tom něco víc. Musím říct, že to jsem ještě opravdu neměl. Takovou kamarádku nemám. Je to spíš taková šukací kamarádka.
T: No.
B: Takže někdo, komu zavoláš a víš – ok, tohle bude rychlý. A jde jen o sex.
T: Kamarádi s výhodami… Na to moc nevěřím, upřímně.
B: Já si to taky nemyslím.
T: Vždycky se objeví zraněné city nebo…
B: Takže když jste opravdu kamarádi a stýkáte se a máte se rádi. A občas spolu spíte, tak jste tak nějak skoro spolu. Takže nechápu, když máš přítele… se kterým taky spíš… to je vlastně ideální partner, ne?
T: Ano, vlastně ano.
B: Ano.
T: Ty chceš být…
B: …být nejlepšími kamarády. A pak, když vás to k sobě pořád přitahuje… tak šukat kamarády, to chápu.
T: To je asi ono.
B: Ne, ona myslela „Freundschaft Plus“. Protože tam je taky ten film s Jennifer… ne, jak že se to jmenuje?
T: S Ashtonem Kutcherem?
B: S Ashtonem Kutcherem…
T: …a Milou Kunis. A co se stalo?
B: Jsou spolu, samozřejmě.
T: Vidíš? Protože to nefunguje.
B: Protože to nefunguje. (Tom se zasměje) Já si taky myslím, že to nebude fungovat.
T: Ano, ale to… Já nevím. Mně to nikdy nefungovalo, protože – samozřejmě jsem měl kdysi kamarádky. Hlavně když jsem byl v pubertě. A holky se do mě vždycky dřív nebo později zamilovaly.
B: Mhm.
T: A tím se dostáváme k dalšímu tématu: TY jsi to arogantnější dvojče. Aaahaaa! (smích)
B: Po tomto prohlášení… prostě… bych rád znovu zahájil průzkum.
T: To jsem řekl schválně, protože to bylo samozřejmě myšleno ironicky, příteli. Byla to jen dobrá odbočka k tomu, že si všichni „Kaulquappen“ myslí, že jsi arogantnější. A to zcela zjevně. Podle toho, co jsem viděl.
B: To není jasné. Dostali jsme e-mail, že výsledky ankety byly opravdu těsné (Tom se směje). To bylo takový překvapivý, jako u Trumpa, kde se stal prezidentem takhle najednou.
T: Ne.
B: A všichni říkali: V žádném případě.
T: Pro mě to žádné překvapení nebylo. Víš proč? Celý týden jsem tu anketu nesledoval, protože mi to bylo jasné. Že lidé pochopili tvůj pravý charakter (smích).
B: Ne, říkali, že se to pořád vrací a vrací. A kdyby ta anketa pořád probíhala, tak by to dneska asi bylo jinak. Chce říct: každý den to bylo jiné.
T: Myslím, že jsem (dostal) hlasy jen tehdy, když to lidé četli rychle a nevěděli, o čem to je. A pak hned klikli pro Toma. A to je asi důvod, proč jsem dostal jen… (oba se smějí) Proto jsem dostal jen pár hlasů. Ale vyřešili jsme to.
B: Ano, to mě nebolí, to byl jen příliš těsný výsledek ankety. Ale apropo „super zaměstnání“, tolik lidí mi vypráví o svých skvělých zaměstnáních, o svém životě a tak. Protože my chceme vždycky všechno ochutnat a teď tam bylo zase něco zajímavého. A Melina napsala: Ona a její manžel vyvinuli biologický neutralizátor zápachu.
T: Jé, to by bylo skvělé do tvého bytu. (směje se)
B: To by bylo skvělé do mého bytu. Protože v našem studiu to smrdí po doutnících a alkoholu.
T: Mhm.
B: A tak je to teď i u mě doma. Protože jsem u sebe měl dva večírky. Měl jsem vánoční večírek, kde vařil můj velmi dobrý kamarád. A proto nikdy nevařím: u mě doma to smrdí jídlem. A to nesnáším. Přijdu a mám pocit, že teď každý den to tu smrdí jako směs cigaret a masa. Víš? Jako u babičky tenkrát. (Oba se smějí)
T: Ano, jako jídlo? Co vařil? Co měl?
B: Vařil něco takového, velmi propracované maso. A dlouho ho opékal. A on je ten typ člověka, který po sobě neuklízí. To znamená – kuchyně vypadala jako… Vlastně bych ji měl zrenovovat. Takhle opravdu vypadala. Pak chtěl uklízet a on je ten typ chlapa, co neumí ani uklízet. Prostě všude rozmazává mastnotu a utírá ji Zewou. Uklízí jako dvanáctileté dítě, víš?
A já pak otevřu myčku…
T: Dvanáctileté dítě vůbec neuklízí, to můžu říct z vlastní zkušenosti.
B: …a pak otevřeš myčku a jsou tam zbytky jídla. Já ji otevřu a najednou je tam celý chřest, který se tam uvařil, protože se myl tak horký. A pak to tam visí jako „pfft“. A pak tam najdeš kousky masa a brambor. A já si říkám: „Haló? Tohle je myčka a ne odpadkový koš. (Tom se směje) Nemůžeš tam přece dávat talíře ještě naložené polovinou jídla. Opravdu. Musel jsem znovu umýt celou kuchyň. Každopádně, to jsem si myslel…
T: Ale pak si říkám – taky ses stal trochu buržoazním. Ty jsi taky trochu buržoa. A i když nemáš ani děti, stejně ses stal tak trochu funkčním rodičem. (Oba se smějí)
B: Ano.
T: Který vlastně jen předstírá, že je cool, ale v jádru je to skutečný buržoust. (směje se)
B: Jsem velmi organizovaný a čistotný. A proto je to pro mě největší výzva. A v takové chvíli bych to udělal, protože jsem velmi milý hostitel…
T: Mhm
B: …v tu chvíli bych to nedal najevo a nemluvil bych o tom,
T: Teď mi to říkáš, jen tak mezi námi?
B: Já jsem mu to řekl: Nech všechno být. Prosím tě, prosím tě, nic neuklízej. A on na to: Ne, ne, tak zítra nemusíš uklízet (Tom se směje) Já na to: Prosím tě, nech to tak. (směje se) Ale on nepřestal.
T: Já si na takovém večírku taky rád uklízím sám.
B: Ano, raději to dělám sám. Ale pak jsem si toho taky znovu všiml: Já jsem spíš ten, kdo chodí na večírky, a ne ten, kdo hodně paří doma. To je pro mě nějak moc práce.
T: Ano.
B: Ale teď jsem měl… jak jsem říkal, ten neutralizátor pachů se dá docela dobře použít. Teď jsem měl kamarádka/ku (není to úplně jasné) a celý týden jsme strávili na gauči jako rockové hvězdy. Pili jsme pivo a koukali na filmy. A povídali si. A pak jsme byli pořád ve své bublině.
T: To mi nezní jako „rocková hvězda“, ale jako totální asociál. (směje se)
B: Ano, takový totální asociál. Úplně stejný. „Úplný asociál“ – víkend. Takže ve stejném svetru, neosprchovaný, vyvalený na gauči (Tom se směje). Celý den pil pivo. Kouřil cigarety. A nonstop mluvil.
T: Nemytý, jako alkohol a …
B: Přesně tak to teď u nás doma smrdí.
T: Mmh, oha.
B: A ten zápach se musí zase dostat ven. To není špatný nápad.
T: Takový přírodní čistič by to taky mohl udělat. Protože to byl takový biologický čistič. Myslím, že ten tvůj opravdu potřebuje chemikálie (oba se smějí).
B: Říkala, že to funguje opravdu dobře. Takže bych to rád vyzkoušel.
T: Ano.
CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ
T: Mám technický problém. Jako obvykle, abych tak řekl. Málokdy mám technické problémy. Ale tentokrát mám technický problém, a to je… a jsem si jistý, že pro vás je to stejné… pro uživatele Maců. No, my jsme uživatelé Maců…
B: Ano.
T: Ty vlastně vypadáš na Microsoft, ale… (oba se smějí), ale oba používáme Mac (směje se). Teď se zlobí (na nás) všichni, kdo používají Microsoft.
B: Jo. Jo, jo, myslím, že všichni chtějí znovu hlasovat o tom arogantním dvojčeti, Tome.
T: Neřekl jsem, že vypadáš jako hovno. Jen vypadáš jako uživatel Microsoftu.
B: Jinak, zajímavé.
T: Ale ne… co jsem vlastně chtěl říct: Jsme uživatelé Macu a nahoře je vždycky napsáno…
B: Mhm.
T: …v rohu: Aktualizace. Že se musí aktualizovat. Pak už si můžete jen vybrat: Nainstalovat teď, nainstalovat později, připomenout mi to zítra. Vždycky nabídnou nějaký nesmysl. A vy si vždycky říkáte – proč to nemůžu vypnout, ať už to nenabízí? Takže vůbec ne. Protože kdykoli jsem v e-mailech, najednou si nahoře nemůžu nic přečíst. Mám ještě dvě další věci, protože jsem…
B: Vždycky musíš kliknout na…
T: Přesně tak. Protože jsem si taky nenastavil Icloud, což mi přijde jako další drzost. Protože, promiňte, já nemám Icloud. Nechci ho nastavovat, nechci ho propojovat s telefonem. A můj notebook mi v podstatě celou dobu říká, ještě nemáš nastaveno, protože nemám svůj…
B: …Icloud…
T: …nemám připojený telefon k Icloudu ani k ničemu jinému. Chtějí po každém obličej, já to všechno nemám. Nemám FaceID, nemám otisk prstu, nic. Ne všechny tyhle věci. A když to všechno neuděláte, vždycky to vyskočí, jako: „Je mi líto, ale ještě musíte nahrát otisk prstu a fotku. A připojit svůj účet na Icloudu. A tak dále. A nejde to vypnout. A nemůžete vypnout, že po vás počítač vždycky chce, abyste si stáhli nejnovější aktualizaci.
B: To je prostě …ne, to je prostě to, že se rozhodnou: tohle je náš produkt. Můžeme na něj dát tolik reklamy a nervů, kolik chceme.
T: No, ale ve chvíli, kdy si to koupím, je to můj produkt.
B: Ano.
T: Já jsem za něj zaplatil.
B: Zase to přijde s těmi upomínkami.
T: Ale můžeš ty upomínky stáhnout… jestli někdo víte, jak to vypnout… ty upomínky, že si musíš vždycky stáhnout ty aktualizace. A jestli to nechci… nechci každý den klikat: Připomeň mi to zítra znovu. Protože nechci, aby mi to připomínalo vůbec.
B: Takže to nevíš, ale to „by tě hodně nažhavilo, kdybys to věděl“, jo?
T: Správně.
B: Dobře. (Oba se smějí) Takže to, co možná ještě nevíš…
T: Mhm?
B: …a „což by tě taky nemělo rajcovat“, ale je to fakt zbytečná informace, protože ty jsou hrozný. Nedávno jsem měl bramborového brouka (potatoe bug).
T: oohh
B: A bramborového brouka, takže se jim říká „bramboroví brouci“. Jako podle brambor.
T: A proč? Protože rádi lezou do brambor (?)… že jo?
B: Ne, udělal jsem si průzkum a myslím, že to souvisí s nedostatečně častým čištěním okapů nebo s tím, že jsou v určitém ročním období příliš mokré. Nějakým způsobem pocházejí z vlhkosti zvenčí. A rádi se povalují pod listím, dřevem a podobně.
T: Chtěl jsem říct – chtěl jsem říct, že nemáš dešťové okapy.
B: Ano, ale nemusím mít někde nahoře okap?
T. Měl bys mít, ale tvoje střecha je takříkajíc trochu šikmá. Vždycky se to táhne až dopředu, takže to všechno teče dolů.
B: Ale to není pravda. Protože u mého přístřešku na auto… tam voda vždycky teče dolů. Dešťový okap je tak nějak z boku.
T: Tam je to hned u tvého vchodu, u kuchyně, stříká to dolů. Tam dole už je spousta škod způsobených vodou.
B: Aha, ano?
T: Ano, ano. Nemáš dešťový okap. Nikde. Všechno to teče dolů, jako by to stékalo. Takže.
B: No jo, ale …
T: Ale ten dům je postavený trochu šikmo, takže to teče dolů.
B: Já jenom nechápu, proč mám bramborového brouka. Tak běžím do svého pokoje a je to takový hnus. Fakt to bylo tak, že jsem dva dny nemohl jít do svého pokoje. Byla to taková obrovská věc.
T: To jsou normálně taky tak velký, nebo to je…?
B: Vypadá to jako mimozemšťan.
T: Mutant, který se spářil s krysou.
B: Pak to spadlo na bok. Má to skutečný obličej. Vypadá to trochu jako Demogorgon ze seriálu Stranger Things. A má to skutečný mimozemský obličej. A spadlo to na bok a takhle se to plazí nohama. Oooogh! Natočil jsem to, protože jsem to chtěl poslat kamarádce, které se pavouci opravdu hnusí. A já jsem si říkal, že tu mám tvora, který vypadá jako… Ani nevím, co to je. Říkal jsem si: To jsem ještě nikdy neviděl. Takže kdo to chce vidět – vygooglujte si to. Je to nechutné.
T: Nebo vyčistěte okap, pak to nepřijde.
B: Bramborový brouk. Ano.
T: Mhm.
B: A kromě toho mám teď ještě termity. Toho jsem si všiml.
T: To znamená, že si musíš kolem domu udělat stan.
B: A já jsem se ptal sám sebe: Tome, mají to v Německu? O tom jsem se dozvěděl až od té doby, co jsme tady v Americe.
T: Ale tady je to pořád. I v současné době je jich hodně.
B: Protože teď to vidíš všude… no, každý, kdo byl někdy v Americe – vidíš stany nad domy docela často. Vypadá to jako cirkusový stan. Oni si prakticky dají stan přes celý dům. A zůstane tam několik dní.
T: Pak používají chemikálie…
B: Chemikálie. Protože pak ty domy… aha, proto asi – protože tady v LA jsou všechny postavené ze dřeva.
T: Ano. V Německu nejsou.
B: Z kamene se tu nic nestaví.
T: Vždycky říkají: V Americe na celý život a v Německu…
T a B: …na generace. (Tom se směje)
B: Mhm.
T: Ale to je pravda.
B: Proto je víc generačních domů. My to máme vymyšlené.
T: My to máme vyřešené. Máš naprostou pravdu.
B: A teď to musím udělat taky, pro můj dům se dělá tepelná úprava. To znamená, že ten dům vytápějí do určité doby. To znamená, že nemusím vynášet všechen nábytek a všechno. To je dobrý. Jinak by to bylo jako stěhování domu.
T: Ano, to je katastrofa… aha, takže všechno musí jít z domu ven?
B: Když se přes něj postaví stan, musí se všechno vystěhovat.
T: To si vůbec nedovedu představit.
B: Všechno tím zničíš a všechno se zhroutí.
T: Ale ne.
B: Ano, ano. On mi to řekl. Musíš tedy všechno vyndat.
T: To je šílenství.
B: Proto je to úplně šílené. Pak se lidi venku musí dostat do nějakých …ne, to se taky nesmí na kůži a na nábytek a na všechny ty věci. Víš, jak to myslím? Ale já dělám tepelnou úpravu. To znamená, že tam můžu nechat všechno. Možná budu muset vytáhnout kytky.
T: Dostali jsme velmi zajímavý e-mail od Olliho. A Olli je poradce ohledně vína. Což už je skvělá práce.
B: Mega! Všichni měli tenhle týden tak skvělou práci.
T: Ano, ano.
B: Bylo to skvělé.
T: A Olli toho samozřejmě ví hodně o „saufi-saufi“ (pití), jak sám říká (oba se smějí). Ale každopádně si všiml, že jsme se v minulém díle bavili o tom, že máš tak rád rajčatový džus… že? Namíchali jsme si vynikající Bloody Mary. A řekli jsme si: nějak máme pořád chuť na rajčatovou šťávu „ve vzduchu“ (jako v letadle). A teď nám poskytl pár informací. Jsou velmi vzrušující. Olli nám tedy napsal velmi podrobný a dlouhý e-mail. Zkrátím to: Chuťový vjem se ve vzduchu mění. Ve vzduchu se mění spousta věcí. Vzduch se stává vzácnějším k dýchání. V krvi je kvůli tomu méně kyslíku, a pak se mění čich a chuť. Receptory. Protože je prostě k dispozici méně kyslíku, říká. A tak například některé věci chutnají lépe a některé hůře. Tak například káva by nikdy neměla být příliš silná, protože káva se automaticky zdá mnohem silnější. A teď jsem si všiml, že například káva…
B: Je to tak hořké! Bah.
T: Je to tak hořké. Takže!
B: Ohh. To nemůžu pít. (směje se)
T: To je ta skvělá věc. Protože teď už všechno, všechno dává smysl. Protože například hořké není ovlivněno. Nejen vnímání rajčatové šťávy se v letadle mění. Ovlivňuje to i řadu dalších jídel a potravin. Obecně platí, že vše, co je dobře ochucené, si zachovává svou chuť. A je vnímáno jako chutné. Patří sem asijská jídla, ale také chipsy a arašídy. Jiné je to s lehkými potravinami, jako je například chléb a káva. A proto by káva měla být… zde se například píše: káva by měla být obzvlášť jemná, protože hořké látky se zachovávají.
B: Mhm.
T: Takže.
B: Jak hrubé, to jsem nevěděl!
T: Káva v letadle také chutná obzvlášť silně.
B: Ano!
T: A to proto, že například sladké a slané jsou velmi silně ovlivněny. A kyselá a hořká zůstávají stabilní… takže kyselá zůstává stabilní, hořká není ovlivněna vůbec. Takže takhle se to mění, a proto například rajčatová šťáva chutná najednou mnohem víc ovocně. A ne kyselá nebo něco podobného. Zůstane taková a najednou chutná úplně ovocně. Proto rajčatová šťáva „tam nahoře“ chutná mnohem, mnohem lépe.
B: Alkohol na vás také působí mnohem více ve vzduchu.
T: Ano, mám stejný pocit.
B: Dostaneš takovou malou skleničku. Doma z miniskleničky nepiju. A pak si dáš doušek vína, už jsi trochu opilý (v letadle).
T: Ano. Tady například píše. Tady „na zemi“ je rajčatová šťáva popsána jako zatuchlá nebo mdlá. V důsledku změny vnímání v letadle se však chuť výrazně mění. Vůně je náhle vnímána jako ovocná a chuť je popisována jako sladká a chladivá.
B: Mhm.
T: Přesně tak.
B: Zajímavé, zase jsme se něco dozvěděli.
T: Mhm. Taky mi to přišlo opravdu vzrušující. Takže: Káva tam často chutná jako hovno. Už si ji skoro neobjednávám.
B: Capper si prdnul. Smrdí jako čert.
T: Jo.
B: Fuj! Co to je? Baaah! (Oba se smějí) Ale smrdí to jako vnitřní rozklad. Něco je špatně. Bah.
T: Ano. (Oba se smějí) Každopádně si myslím, že to bylo velmi dobré, Olli. Moc ti děkuju za informace. Bylo to pro mě velmi vzrušující. Ty máš také velmi vzrušující práci. Myslím, že je to skvělé. Jinak musím říct: Sledujte, sledujte, sledujte. Kdo nás chce sledovat – prosím, prosím, sledujte nás. Slyšeli jsme…
B: Prosím, prosím. Slyšeli jsme, že ne všichni Kaulquappenové nás následují.
T: Ne všichni Kaulquappenové skutečně následují Kaulitzhills. A nejnovější díly si nemůžete nechat ujít, protože se k nim vrátíme příští týden:
B: …nový díl: Vaše oblíbené…
T: …váš oblíbený podcast.
B: …váš, váš.
T: …váš…
B: …váš oblíbený podcast
T: …váš oblíbený podcast. A můžete nám také napsat e-mail. Konkrétně?
B: hey@kaulitzhills.com nebo nám samozřejmě můžete poslat DM. Na adresu „kaulitzhills.podcast“.
T: Přesně tak, pokud chcete, abychom něco durchkaulitzen. Hm, přinesl jsem skvělou písničku do našeho playlistu. Je to: „6’s to 9’s“ od Rationale. Musíte si ji poslechnout.
B: Poslední dobou posloucháš Rationale tak často.
T: Miluju Rationale. Myslím, že je to velmi talentovaný skladatel, i jako zpěvák.
B: Ano.
T: A myslím, že v téhle písničce natočil další skvělou sloku. Takže wow!
B: Dobře.
T: Ta písnička je na konci trochu kýčovitá. Na začátku je to lepší. Ale pořád se to dobře poslouchá.
B: Musím si ji poslechnout. Napadlo mě, že si pustím: Instant Crush od Daft Punk.
T: Mhm.
B: Protože to je písnička, kterou mám například pod svým profilem na Raye. (směje se)
T: Takže ty jsi taky na Raye.
B: Já jsem taky na Raye, ano. (Raya app pro iphony)
T: Mhm.
B: Dlouho mě tam ale nepřijali. To přece víš, ne? Celé roky.
T: Ano, a to je pravda.
B: A teď jsem na něm. (Tom se směje) A ano, je pod tím napsáno „Instant Crush“. A pak bych si na ni rád dal – je to trochu oldschool, ale mega song: Myslím, že od Simian Mobile Disco.
T: Jo, taky ji miluju.
B: Skvělá písnička.
T: Jinak: Jedině milovat, ne nenávidět. Uvidíme se příští týden. Ahoj, ahoj.
B: Ahoj. Ahoj. Sbohem, Tschüsseldorf, Ciao.
