autor: °Ginevra°
Sorry, nelze to kontrolovat
Tom právě odešel do práce jako každý den, a Bill byl jako obvykle zavřený v domě… přes den téměř nevycházel ven, raději se schovával v černé tmě…
Počkal několik minut, dost dlouho na to, aby se ujistil, že je Tom vážně pryč, a vykoukl z okna. Vstoupil do pokoje svého dvojčete, jako to často dělával.
Okamžitě pocítil jeho přítomnost; Tomův pokoj byl zrcadlem jeho vlastního… cítil se mezi těmi čtyřmi stěnami dobře.
Jeho typický pořádek narušovalo jen několik párů bot rozházených po podlaze a kšiltovka na posteli.
Na stole byly papíry všeho druhu a na televizi ležela kazeta s pornem, která mu připomněla, že je stále v Tomově pokoji…
Navzdory příjemnému prostředí Bill cítil, jak se v něm formuje zvláštní melancholie.
Přešel ke skříni a jednou rukou se dotkl dveří. Uvnitř bylo oblečení, které nosil a jež se mu každý den otíralo o kůži…
Obvykle by vzal jedno z triček velikosti XXL a přitiskl si ho k hrudi, ale už ho to předstírání nebavilo.
Došel k posteli, trochu pomačkané, a usoudil, že si musel před odchodem lehnout.
Bill si myslel, že tam stále zůstalo trochu jeho tepla…
Skutečně to pocítil, když si lehl na zmuchlanou část postele. Nedokázal říct, jestli to, co cítí, je dobré nebo špatné…
Kolik dívek prošlo touhle postelí… a on přitom neviděl ani jednu.
Uklidňovalo ho pomyšlení, že by Tom mohl být na té posteli s ním, když zavřel oči, dokázal si ho představit vedle sebe, jak mu něco sladkého šeptá, jak ho hladí po vlasech…
Když si však uvědomil, jak to bylo doopravdy, zamrazilo ho.
Byly doby, kdy se s Tomem opravdu milovali, ale jak se říká, dobré věci vždycky jednou skončí…
…flashback…
Bill a Tom spali vždycky spolu, objímali se, nohy zkřížené, hruď na hrudi.
Jednoho večera se však k sobě přitiskli příliš těsně, jejich těla se vzájemně dotýkala a oni pociťovali zvláštní pocity, které nikdy předtím necítili, a které jim rozhodně nevadily.
Postupem času se naučili tyto pocity prodlužovat, aby byly silnější a delší.
A tak se Tom, který byl vždycky zkušenější z nich dvou, jednoho dne rozhodl jít mnohem hlouběji, protože se cítil připraven jít dál než jen za hranice toho, co už zažili. Byl připravenější než Bill, který byl vždycky velmi skeptický a nikdy to nenechal zajít dál.
Jednoho obyčejného dne po škole, jak se často stávalo, je otec nechal doma samotné a jako vždycky v těchto chvílích samoty je využili k tomu, aby byli spolu, každou volnou minutu věnovali své „lásce“, i když to tak ani jeden z nich nikdy nenazýval.
„Bille… chtěl bys… chci říct…“ začal Tom a intenzivně políbil své dvojče s vášní, kterou k němu choval.
Bill věděl, na co naráží, a trochu rozpačitě se na něj podíval, kousl se do spodního rtu a marně se snažil najít nějakou věrohodnou výmluvu, aby mohl znovu odmítnout.
„Je nám už skoro šestnáct…“ snažil se ho rasta přesvědčit tím, že ho trochu pohladil.
„Tomi, omlouvám se, já jen, že… já nevím…“ snažil se černovlásek bránit sklopením pohledu, ale hned si všiml povzdechu rasty a bylo mu to líto. „To znamená, že… můžeme dělat… „něco jiného“…“ navrhl, ne zcela přesvědčen, a hlavně aniž by věděl, co jiného by mohli udělat.
Tom vypadal, že ho ta odpověď trochu rozčílila. „Ale já nechci dělat „Něco jiného“…“ řekl rozhodně a pohladil Billa po nohách, které měl téměř zabořené do svých. „Proč se prostě nesvlékneme a neuvidíme, co se stane?“ Řekl a téměř bezděčně si olízl piercing.
Bill byl tou žádostí ještě více vyděšený a snažil se jí ze všech sil vyhnout, ale nakonec se musel podvolit, nikdy nedokázal dlouho odolávat, a hlavně nevěděl, jak říct ne, takže za pár minut už byli v boxerkách na gauči v obývacím pokoji domu.
Tomovo tělo na jeho bylo příjemné, líbilo se mu to, ale ještě se necítil připravený na plnohodnotný vztah a to, co dělali, ho uspokojovalo, necítil potřebu jít dál… stačil mu i jeden polibek.
Ale on a Tom byli vždycky jiní.
Bill se vzpíral, když ucítil, jak si Tomova ruka razí cestu do jeho boxerek, a rychle se odtáhl, stále ještě lapal po dechu, protože mu to přece jen dělalo dobře, to nemohl popřít, ale byl v pasti, když mu v couvání zabránila opěrka pohovky.
„No tak, Bille… já ti neublížím,“ snažil se ho dredař uklidnit, když se plazil dál a dál po jeho těle, ale mělo to přesně opačný účinek.
„Ne, Tome…“
„Ani tohle? No tak, Bille!“ Odpověděl nervózně.
Rasta se nechal strhnout vzrušením, když začal, nemohl přestat.
Pokusil se Billovi násilím roztáhnout nohy, ten začal divoce kopat, pak jim oběma stáhl boxerky.
„Ne, Tome, přestaň!“ Bill se pokusil křičet, ale to situaci jen zhoršilo.
Tomovi vadilo, že nemůže mít, co chce.
Hněv se brzy změnil v násilí. Násilí, které ho vedlo k tomu, že se bezstarostně, bez respektu a možná i bez toho, že by si to uvědomoval, vnikl do jeho těla.
Čím víc na něj Bill křičel, aby přestal, tím víc se cítil odmítnutý. A hněv rostl, násilí rostlo, zbarvilo se do ruda…
Tom si vypěstoval nejen touhu jít „dál“, ale také aroganci, s níž dosáhl všeho, co chtěl, ať už to bylo po dobrém, nebo po zlém.
Ani na Billovi nešetřil, chtěl ho a dostal ho.
Tomu Kaulitzovi nemůže nikdo nic odepřít…
…konec flashbacku…
Celé Billovo tělo se na posteli otřáslo.
Jediné, co si z toho dne pamatoval, byla fyzická bolest toho okamžiku a duševní bolest po něm, křik a násilí člověka, kterému slepě důvěřoval, ruce, které ho držely pevněji a pevněji a stále násilněji, a všechny jeho sny se rozplynuly…
Pohádka o lásce neexistovala, proč ztrácet čas iluzí?
Tolik snil o svém poprvé, chtěl, aby bylo dokonalé, představoval si ho plné něžností, šepotu a sladkých pohledů…
Poprvé a naposledy s ním…
Někdy je lepší žít v iluzích, než být zklamán realitou.
autor: °Ginevra°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
