Kaulitz podcast epizoda 17

Překlad podcastu „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood: Episode 17 „Stinkt wie Hupatz“ Překlad: @aislaend, @Cammi, @_torgasmus | FC_DE a @Like_a_Color 22. 12. 2021

B: Myško!
T: Myšičko.
B: Malá myško!
T: Myšáčku.
B: Malý myšáku! Aaahh!
T: Co se děje?
B: Mrznu, brrr.
T: Je tu zima, protože tu není samostatné topení… víš to vlastně? Není tu žádné samostatné topení, žádná klimatizace, opravdu. I když musím dodat, že tahle místnost – protože je obklopená kamenem, jako v jeskyni – má přirozené-
B: Místnost se upravuje sama.
T: Vlastně tam nikdy není ani moc zima, ani moc teplo, vlastně je to většinu času docela v pohodě.
B: Vím, že až tu budeme nějakou dobu, zlepší se to, ale do místnosti jsme vešli až teď.
T: Ale odpovídá to téhle teplotě, vykouzlil jsem k tomu nějaký vhodný nápoj. Nešetřil jsem náklady a námahou a u plotny jsem byl několik dní.
B: Viděl jsem, že vaříš. Dneska už jsme byli nakupovat vánoční nákupy, a všiml jsem si, že sis celou dobu tajně dával do košíku nějaké věci na naše dnešní natáčení. Už jsme si dali svařené víno.
T: Už jsme měli svařené víno, a abychom se od toho příliš nevzdálili, přinesl jsem s sebou „Tomův punč z červeného vína“. (smích)
B: Co teď znamená „Tomův“? Znamená to, že jsi ho vypil půlku z láhve?
T: Než si přisvojím zásluhy někoho jiného, tak jenom zmíním, že tenhle recept je od Sonji, která nám ho navrhla přes mail a já ho jenom použil. Vzal jsem si trochu rumu, protože doma žádný nemáme. Nějak nikdy doma rum nemáme. Pak dobré červené víno, nechtěl jsem vzít VELMI dobré červené víno, protože na vaření není potřeba moc dobré červené víno.
B: Co přesně s tím teď budeš dělat? Pořád nevím, co…
T: Punč z červeného vína! A na to potřebuješ: 750 ml vroucí vody, cukr, skořici, citron a rum. Stačí zalít cukr a tyčinky skořice vroucí vodou a nechat stát, dokud se cukr pomalu nerozpustí. Pak můžeš přidat červené víno, citron a rum, který pak můžeš 30 minut zahřívat, ale nesmí se to vařit, a pak to můžeš nechat několik hodin a podávat BEZ skořicových tyčinek. Tak jsem to dělal já: hodiny.
B: Nedělal, ty lháři!
T: Ale ano, dělal!!
B: Ne!!
T: Ano, dělal!!
B: Co??
T: Ano!
B: Kde? Právě teď?
T: Dneska ráno jsem vařil celé hodiny! Celé hodiny!
B: To ti nevěřím.
T: Samozřejmě.
B: Proč říkáš…
T: A teď můžeš ochutnat, co jsem tak krásně připravil.
B: No, to zní fantasticky.
T: Říkám ano, nešetřil jsem námahou a na dlouhé hodiny jsem se vrátil ke sporáku.
B: Teď ochutnáváme.
T: Ne jako dneska s těmi sušenkami, kdy sis říkal čím rychleji, tím lépe.
B: Tak jo, myško: na zdraví do posledního dílu pro tento rok.

INTRO

B: Mmch.
T: Mňam, že jo?
B: Docela chutné.
T: Je to jiné, že? Není to jako svařené víno, bál jsem se, že to bude chutnat jako svařené víno.
B: Ne. (znovu si lokne) Mňam.
T: Dobré, že?
B: Hmmm. Velmi chutné. Myslím, že je to trochu jemnější než svařené víno.
T: I když je v něm skutečný alkohol.
B: Chutná to…
T: Je to opravdu-, protože mě znáš, rumem nešetřím (směje se).
B: Chutná to opravdu výborně, ale lepí se to jako Hupatz. [německé přísloví] (oba se smějí)
T: Odkud to vlastně pochází?
B: „Drží jako Hupatz!“ Ale taky se dá říct „Smrdí jako Hupatz“.
T: Jo?
B: Hm. Nemůžeš taky říct: „Smrdí jako Hupatz“?
T: Já umím jen „Smrdí jako tchoř“.
B: Uhhh… ne, říká se „Smrdí jako Hupatz“ nebo ehhh…
T: Ne, říká se „smrdí jako Hupatz“, to si zase pleteš přísloví.
B: NE-
T: Ano, ano!
B: Taky můžeš říct „smrdí“!
T: Ne.
B: Ano, můžeš.
T: Ne!
B: ANO!!
T: „Smrdí jako Hupatz“ se říct NEDÁ.
B: Ano, můžeš. O kolik se chceš vsadit?!
T: O všechno, co mám.
B: Jo? (Tom se zasměje) Jo, no tak, tak se na to třes! Pojď sem.
T: To rozhodně neudělám.
B: Jo, vidíš?!
T: No jo no, ale podle mě nemůžeš říct: „Smrdí jako Hupatz“. Kolik si na to chceš vsadit?
B: Já nevím, co třeba 10 000?
T: 10,000.
B: 10,000€.
T: Dobře.
B: Dobře, pojďme. Dobře, hotovo, za chvíli se na to podíváme.
T: Kromě toho to byl super nabitý týden, že?
B: Uhmm… to…
T: Minulý týden byl neuvěřitelně nabitý, bylo hodně práce, bylo to neuvěřitelně vyčerpávající. Je to „nálada konce roku“.
B: Rok se plíživě blíží ke svému konci-
T: Každý chce zase poslat poslední e-maily, vyřídit všechny účty, všichni naposledy telefonují (smích), že?
B: Já mám vždycky pocit, že se plahočím. Plazím se z posledních sil a…
T: Musím říct, že tento týden jsem měl velkou motivaci. Zase jsem to všechno dostával ven.
B: Chtěl jsi to všechno zase dostat ven-
T: Přesně tak.
B: -aby ses teď pořádně vyjebal, až ten týden skončí (smích).
T: Přesně tak. O víkendu je třeba dát do toho opravdu všechno. Takže plnou parou vpřed [doslova německy: Volle Lotte] do víkendu. (smích)
B: Ano, plnou parou vpřed, ruce vzhůru do víkendu [německy se to rýmuje]. „Volle Lotte“ je taky super. (smích)

Senf aus Hollywood

B: Už máš všechny vánoční dárky?
T: No, dneska jsme byli…
B: na vánočních nákupech!
T: Vánoční nákupy a udělali jsme poslední pochůzky, i když mi ještě nějaké věci zbývají, ale už můžu jít. Většinou nakupujem na poslední chvíli. To samé s cestováním u nás. Například když vím, že… já nevím… že budu tři týdny v Německu kvůli práci, turné, propagaci, je jedno proč… sbalím si věci v den odletu.
B: Já taky!
T: Vždycky! Nezáleží na tom, jak dlouho budu pryč. Bez ohledu na to, jestli to budou tři měsíce, nebo jen týden. Balím si věci v den, kdy letím.
B: Jo, vždycky odkládám takové blbosti na co nejdelší dobu. To už jsem dělal ve škole. Beru si…
T: Nemyslím si, že je to jen kvůli tomu, nebo ano?
B: Myslím, že jo! Tenkrát to bylo stejné jako s učením… nebo se učit něco nazpaměť, nebo něco psát… Je to tak i dneska. Když se mám na něco připravit, tak to pořád odkládám a… jako: „Ale no tak, to udělám zítra, až se budu líčit.“ A taky to pořád odkládám. Nebo: „Udělám to v autě cestou na místo.“ A taky si to připravím.
T: Mám pocit, že se dokážu lépe soustředit, jako třeba: „Dobře, dneska to začíná.“ A taky se mi to líbí. A pak přemýšlím o tom, co potřebuju, víš?
B: Ale taky je to jako…
T: Já si opravdu rád dávám na čas, tak 5, 6, 7 hodin… Záleží samozřejmě na tom, jak dlouhá bude cesta…
B: Jo.
T: a není to výlet na nějakých pět dní, ale když se balím na zájezd, tak si dávám na čas tak 5 až 7 hodin-.
B: Já taky.
T: Nejdřív vstanu, dám si sprchu, kávu a pak začnu balit svých sedm kufrů.
B: Já taky. Ale pak jsem soustředěnější, protože předtím si myslím, že jsem vždycky nejlepší v posledních vteřinách.
T: Jo, jasně.
B: Být pořád pod tlakem…
T: Správně.
B: … a pak, když vím, že to teď začne a že už to nejde obejít, tak si to vyřeším.
T: Jasně, tak to je. Stejný případ s vánočními dárky. Obvykle v této době…
B: Překvapuje mě, že už máš všechny věci.
T: Jo, mně taky. Úplně mě to překvapuje. Obvykle v tuhle dobu nemám nic. Moje žena už kupuje vánoční dárky na východě.
B: Heidi vždycky balí…
T: Ona je kupuje měsíce před-
B: Heidi si balí, když ví, že příští rok pojede na Maledivy, už má v taškách bikiny.
T: Správně. Podobně je to s vánočními dárky. Heidi má vždycky všechno pro všechny připravené. Naše kancelář je už týdny předtím plná dárkových balíčků.
B: Já vím.
T: Pro všechny!
B: Už jsem to viděl.
T: Letos jsem ale opravdu připravený. Příští týden seženu posledních pár věcí a pak jsem připravený.
B: Dneska jsem byl… no… Tento týden jsem měl kocovinu už v úterý, protože vy-.
T: Jako by to byla výjimka. (Směje se) Ty to říkáš jako: „Já už jsem měl kocovinu v úterý.“. Vždyť ty máš kocovinu každý den.
B: To je ale nesmysl!
T: Takže…
B: Takže jsem měl kocovinu v úterý, protože jsi mě taky popostrčil, že jsem blázen.
T: Já?
B: Jo, v to pondělí. Ty jsi byl… Pamatuju si, že jsi byl tady u mě doma a já měl zrovna návštěvu, tak jsi říkal: „Uf, co teď děláš? Otevíráš láhev vína?“ Nějak jsi nás popostrčil a inspiroval v tom, abychom dělali nějaké věci, takže jsme měli-
T: Říkám: „Teď si dát chutnou pizzu a skleničku červeného vína, to by bylo docela fajn.“ A taky jsem si říkal, že bychom si měli dát pizzu.
B: Ano, takže to skončilo dvěma, třemi, čtyřmi, pěti lahvemi červeného vína a pak to samozřejmě bylo-
T: No, to je…
B: To už křičelo, že mě bolí hlava. Proto jsem měl v úterý kocovinu, ALE ve středu (chichotá se) to pokračovalo (smích), protože tam jsme se seznámili s novými přáteli.
T: Jo, naši kamarádi z Milky Chance [německá alternativně-indie kapela].
B: Milky Chance, jasně.
T: Bylo to hrozně vtipný, protože jsme nestihli jejich koncert, to jsme si museli říct. Opravdu bychom byli rádi. Opravdu bych je rád viděl.
B: Naživo jsou skvělí.
T: Myslím, že dělají skvělou hudbu. Opravdu bych je rád viděl, ale opravdu jsme to nestihli. Bylo to příliš spontánní.
B: Bohužel jsme to nestihli, ale šli jsme na luxusní večeři (smích).
T: Jasně, byli jsme spolu na luxusní večeři, dali jsme si výborné sushi a hodně jsme si povídali. To trvalo celé hodiny, že? Byli jsme poslední lidé v restauraci.
B: Byli jsme tam poslední. Na druhou stranu musíš uznat, že to není jako v Berlíně, kde smíš sedět v Grillu [myslím, že mluví o Grillu Royal] do čtyř do rána. Tady se na vás číšníci dívají už v půl dvanácté večer, jako že „Tak…“.
T: „Poslední runda!“ říkají, že?
B: „Vstávej!“
T: Byla to opět taková typická věc. Vstoupili jsme do restaurace, museli jsme čekat, až budeme všichni kompletní, museli jsme se věčně motat kolem baru, restaurace byla prázdná, stůl vám stejně nedají…
B: To je…
T: Je to takový typický… ugh… LA-
B: Je to na hovno!
T: …Rádoby…
B: Museli jsme se asi dvacetkrát ptát, jestli si konečně můžeme sednout. Bylo nás devět lidí.
T: Ale jídlo bylo úžasné! Kluci byli milí.
B: Ano.
T: Užili jsme si super večer.
B: Martini s espressem bylo vynikající.
T: To bylo! Měl jsem nový drink, ale nevím, co to přesně bylo, ale jednou nám ho udělám.
B: To, co jsi měl, vypadalo opravdu lahodně…
T: To bylo.
B:… se sušeným pomerančem.
T: S pomerančem…
B: … a nějakou bylinkou nahoře.
T: Úžasně kořeněné!
B: Jinak mnozí se teď asi zbláznili, protože jsem řekl: „Poslední díl pro tento rok.“ A ono to tak opravdu je, protože si dáme týden pauzu, prostě takovou malou vánoční pauzu.
T: Správně.
B: Ne na dlouho, jenom taková krátká pauza. Takže se můžeme společně pohodlně napít.
T: Pátého ledna jsme zpátky.
B: Jo, dobře, dobře. Jsi informovanější než já. Já bych to teď neměl na očích.
T: Jsme zpátky 5. ledna. Takže žádný strach! Tuhle přestávku děláme jen proto, že to arogantnější dvojče nechce přes Vánoce pracovat.
B: To není pravda!
T: Jo…
B: Proč dneska tolik lžeš?
T: To vůbec není pravda. Já nelžu (směje se).
B: Nejdřív jsi lhal, že jsi strávil hodiny u plotny. Vůbec bych mu nevěřil, milý Kaulquappene! (Tom se směje) Nicméně tento týden jsme toho měli hodně na práci. Natočili jsme spoustu věcí, dneska jsme pekli nějaké sušenky, natočili jsme něco pro Instagram, Tokio Hotel TV…
T: Tento týden jsem byl na spoustě schůzek, psal jsem e-maily… tuny mailů. Řekl bych, že tento týden jsem poslal asi 300 až 400 mailů.
B: Je to tak šílené, protože spousta firem a lidí si také všimne, že jim ještě zbývá nějaký rozpočet, a na něco se ptají nebo ti posílají žádosti. Pak vám toho zase přijde docela dost, i když spousta lidí už je pryč, ale nějak těch posledních pár dní bylo opravdu-
T: Jasně.
B: … rušno.
T: Opravdu hodně práce! Týden jsem začal živým chatem na Discordu, kde jsem prostě odpovídal na otázky všech, kteří na mě měli dotazy. To byla vážně zábava a byl jsem tam minimálně hodinu a půl. Od fanoušků jsem dostal téměř stejnou zpětnou vazbu jako od Kaulquappen, že jsem mnohem zajímavější než ty.
B: Zase lžeš! Opravdu bych to být tebou přestal dělat-
T: Ale to udělali oni! Můžu říct jen to, co mi řekli fanoušci (smích).
B: JINAK TI LETOS SANTA CLAUS ŽÁDNÝ DÁREK NEPŘINESE, TOME!
T: Můžu říct jen to, jakou jsem dostal zpětnou vazbu.
B: Jo, samozřejmě. Četl jsem, že mnozí chtěli po posledním díle revizi.
T: To není pravda. Tak to je od tebe lež!
B: Jaja! Každopádně by mě zajímalo, protože tohle je náš poslední díl, teď to má začít. Všichni mají vánoční náladu a spousta z nich jede na dovolenou někam jinam. My letos nikam nepojedeme, což je úplně v pohodě, protože jsme měli letos tolik shonu. Bylo toho tolik, že jsem nedokázal pochopit, kolik se toho vejde do jednoho jediného roku, víš, co tím myslím? Cítíš se někdy stejně?
T: Samozřejmě. Zrovna jsme dělali rozhovor, ve kterém jsme revidovali náš rok, a já vždycky všechno míchám, jako třeba: „Které písničky jsme zase vydali? Co se stalo na začátku roku? Co Kaulitzhills? Jak dlouho to zase děláme? Kolik let, nebo jsme teprve začali?“. (oba se smějí) Víš?
B: Jo.
T: MY…
B: Co bylo… no… napadlo mě, že se tě zeptám a uděláme takovou rekapitulační epizodu, ve které bychom si povídali o našem roce a prostě byli trochu… já jsem vždycky na konci roku trochu emotivní, víš. Ohlédnu se zpátky a říkám si: „Koho jsem potkal? Koho jsem měl rád? Kdo už není v mém životě?“. Zjistit, které osoby…
T: Které kontakty jsou nadosah… Někdy je to opravdu zvláštní, protože máte přátele, skupinu přátel nebo prostě jen lidi, se kterými jste si najednou bližší, s jinými méně. Vždycky je to v životě takové tam a zpátky. I když, jak vždycky říkám, o opravdu dobré přátele stejně v životě nepřijdete.
B: Noo…
T: Nezáleží na tom, jak moc nebo méně jste v kontaktu. I kdyby to byl rok, kdy jste byli v menším kontaktu. Pokud je to opravdu blízký přítel, nikdy spolu neztratíte kontakt. Vždycky začnete v bodě, kde jste naposledy přestali, bez ohledu na to, kolik času uplynulo.
B: Jo…
T: Ale z profesního hlediska byl pro mě Kaulitzhills jednou z nejlepších věcí tohoto roku. Úplně jsem si to zamiloval.
B: Chtěl jsem se tě zeptat na tvůj vrchol.
T: Vlastně mi to nepřipadá jako práce (smích) Víš.
B: Cože?! Jako práce?!
T: Jo, protože jsem řekl: „Z profesního hlediska…“ A to je to, co jsem řekl.
B: Z profesionálního hlediska je to nějak směšné. Není to taky trochu divné? Z profesionálního hlediska…
T: Ne… já nevím… Možná je to pro nás divné jen proto, že nemáme žádnou práci. (oba se smějí) Zvlášť když…
B: Práce už zní tak… fuj…
T: Jo, ale tvoje práce je prostě být sám sebou.
B: A to je hezké.
T: V tomhle nejsi dobrý, Myšáku. (směje se)
B: Proto jsem… (směje se) Jsem úplně… No, je to pravda. Není to další nudná odpověď na rozhovor. Po dlouhém přemýšlení a od té doby, co se rozhovory silně ubírají tímto směrem. Je to tak, že z toho mám opravdu radost, když se podívám na to, kolik úžasných věcí můžeme dělat celý den.
T: Samozřejmě. Naprosto. Ale musím říct, že Kaulitzhills vyčnívá, protože je to opravdu zábavné.
B: Je to opravdu zábava. To je pravda.
T: Však víš. Jsou i jiné věci, které děláte, a já si opravdu nechci stěžovat…
B: … prostě děláte pro peníze. (směje se)
T: Děláš to pro peníze, to je pravda. (směje se) Nebo prostě děláš, protože to k tomu patří. Pro mě jsou to věci jako, a prosím, ať to nevypadá, že si stěžuju na svůj luxusní život… věci jako focení, červené koberce nebo poskytování rozhovorů… To prostě není můj šálek čaje vlastně. Proto…
B: Je to opravdu těžké, Tome. (směje se)
T: Ty jsi takový kretén! Ale víš, jak to myslím. Prostě mě to nebaví tolik jako třeba dělat hudbu. Miluju být na pódiu. Rád produkuju…
B: Nebo podcasteln [poněmčené „dělat podcasty“].
T: A dělat podcasty mě opravdu baví, to musím přiznat. Opravdu mě to baví. Není to jen věc, kterou…
B … musím dělat.
T: … musím dělat, protože jsem podepsal smlouvu. Opravdu mě to baví.
B: Jo, mě taky. Taky mě to čím dál víc baví, myslím.
T: Co pro tebe bylo dalším vrcholem letošního roku?
B: Tak… Mým vrcholem pro mě bylo…
T: Kromě těch úžasných drinků, které ti vždycky namíchám-
B: To je-
T: … každý týden.
B: Takže z profesního hlediska (smích) to byl vlastně nejlepší rok.
T: Měl jsi opravdu hodně práce. Dělal jsi toho docela dost.
B: Udělala jsem toho HODNĚ moc, i když-
T: Nebyli jsme na turné.
B: … nejeli jsme na turné, jo. Hodně jsem cestoval, navzdory Coroně. Bylo to ještě složitější s tím, že jsem se nechal testovat, byl jsem opatrný… Byl jsem tak šťastný, protože v roce 2020 nebylo nic možné. Letos se mi podařilo udělat tolik věcí. Natočil jsem tolik televizních pořadů. Dělal jsem spoustu reklam. Na rozdíl od tebe mám tyhle věci rád: natáčení, focení obálek, vystoupení… Všechno, co k tomu patří.
T: Cokoli, kde jsi středem pozornosti.
B: Cokoli, kde jsem středem pozornosti… (oba se smějí) To miluju. Udělal jsem tak úžasné věci. Měl jsem extrémně skvělé výkony. Potkal jsem spoustu skvělých lidí. Samozřejmě jedním z mých největších zážitků, ze kterého jsem byl tak nadšený, bylo vydání mé knihy v tomto roce.
T: Ach, pravda.
B: Teď mi to připadá mnohem delší.
T: Pravda, to bylo také vzrušující.
B: Bylo to opravdu vzrušující, protože to byl projekt, do kterého jsem vložil celé své srdce a duši. Pokud ještě potřebujete vánoční dárek na poslední chvíli (Tom se směje), podívejte se na Amazon. To bylo samozřejmě super vzrušující. Bylo s tím tolik starostí. Jen tam jsem už proseděl celé dny v hotelech, udělal spoustu rozhovorů. Byl jsem ve všech pořadech… Dělal jsem všechno možné a představoval svou knihu, mluvil o ní. Pak vyšla další písnička. Dalším velkým vrcholem byly White Lies, naše písnička.
T: Samozřejmě!
B: Včera se stala platinovou.
T: V Rakousku!
B: V Rakousku! To je šílené.
T: Musím říct. Poznali jsme spoustu nových lidí, spoustu skvělých producentů a skladatelů. Letos jsme měli úžasný tvůrčí výstup. Na druhou stranu se moc těším na příští rok, protože jsme nevytvářeli jen věci pro tento rok, ale měli jsme i tvůrčí výstup v přípravě, protože příští rok přijdeme s poměrně velkým množstvím věcí, které jsme letos iniciovali.
B: Příští rok má potenciál stát se ještě úžasnějším.
T: Já se na to úplně těším. Proto musíme udělat úžasný silvestrovský večírek, abychom příští rok odstartovali tím správným způsobem. Jaké jsou vaše plány? Řekněte nám to!
B: Někteří naši přátelé chtěli přijít.
T: Jsi ústředí Kaulitz. Určitě sis na náš silvestrovský večírek něco naplánoval.
B: Jistě, máme nějaké přátele, které jsme pozvali a kteří chtěli přijet z Německa. To bude úžasné. Máme také pár přátel tady v LA, se kterými jsme chtěli slavit (smích) Nechci moc spoilerovat.
T: Nespoileruj! Ne že by přijeli nějací další lidé.
B: Nechci říkat s kým, nebo-
T: Máme milé přátele, u kterých bychom mohli slavit.
B: … kde budeme slavit. Přijedou velmi dobří přátelé z Německa, z nichž jeden v Americe nikdy nebyl. Nikdy nebyl v LA a je to jeden z mých nejlepších přátel z Německa a já jsem moc rád, že konečně přijede.
T: Úžasné!
B: Takže…
T: Tak to jsme se opravdu spustili!
B: Tak to jsme se opravdu odvázali. Je skvělé, že si uděláme týdenní pauzu, takže můžeme…
T: Samozřejmě, proto děláme tuhle pauzu, protože se chceš úplně zničit.
B: Opravdu. Byl to opravdu úžasný rok! Začít tento podcast jako dárek k narozeninám. Bylo to tak vzrušující. Dlouho jsme o tom přemýšleli a mluvili. Když nastal čas, bylo to opravdu vzrušující a šlo to opravdu dobře. Takže za to můžeme být opravdu vděční. Co mi na tomto roce přijde skvělé, je to, že pokud se chceme opravdu úplně zmařit… Protože na konci každého roku mám strach o svou budoucnost. My máme ten strach o naši budoucnost.
T: Odjakživa.
B: Odjakživa.
T: To musíš říct taky. To už bylo ve škole. Já nevím… v páté třídě cestou na další písemku z matematiky jsem se-
B: Už jsem měl záchvaty paniky.
T: Záchvaty paniky a strach z budoucnosti. Cítil jsem se nesvůj tam, kde jsme byli, nenáviděl jsem školu-.
B: A nemělo to nic společného s…
T: Bál jsem se, co ze mě bude.
B: Nemá to nic společného s jednou konkrétní věcí.
T: Vlastně jsem se spíš bál, co by z tebe mohlo být, ale dobře…
(oba se smějí)
B: Nemá to nic společného s jednou konkrétní věcí, je to spíš takový ten základní strach o budoucnost, který do nás byl zasazen v dětství.
T: Nikdy to nepřestalo. Nemá to nic společného s…
Oba: … jak dobře nebo špatně…
T: … se věci vyvíjely.
B: Správně. Bylo to skoro vždycky jako… Čím líp se něco daří, tím větší paniku někdy máš. Víš, co tím myslím?
T: Ano. Pod heslem co můžeš ztratit.
B: Ale letos musím říct, že poprvé mám takovou…
T: Tvůj přístup je pozitivní.
B: … cítím se příjemně. Opravdu útulně, víš. Opravdu šťastný, spokojený a pozitivní. Na příští rok jsme si naplánovali tolik skvělých věcí, protože většinou se nedá plánovat dopředu. Ale teď, když mám tyhle skvělé plány na příští rok, které jsou už fixované i na delší časové období, tak si říkám: „Dobře, i kdyby-„.
T: … třeba jen polovinu.
B: …i kdyby půlka světa skončila, a jenom ta druhá půlka se chystá… No, já mám pravdu jako „Polovina je plná sklenice.“. To mi vůbec nesedí.
T: Cože jsi?
B: Já jsem jako „Polovina je plná sklenice“.
T: Sklenice je napůl… To je…
B: Sklenice je napůl plná! Dvakrát jsem to řekl špatně. Skvělé! (směje se)
T: Říkal jsem ti, že ty drinky padají docela rychle.
B: Ach bože, jak trapné (chichotá se, Tom se hlasitě směje) Sklenice je… (oba se hystericky smějí)
T: Skvělé. Ptal jsem se tě a ty jsi to podruhé řekl špatně. Úžasné.
B: Hned to řeknu „Sklenice. Je. Napůl. Plná.“
T: Jo.
B: A to je…
T: Co tím myslíš?
B: Náladově! Obvykle jsem spíš říkal: „Sklenice je poloprázdná.“ To se mi líbilo.
T: Aha, dobře, jasně.
B: Postojově. Životně.
T: Aha, dobře. Jo, rozumím.
B: Proto jsem právě teď tak nějak… Je to docela příjemné, a proto jsem tak nadšený…
T: Protože příští rok sklidíš, co jsi zasel. Letos jsme pořádně zaseli a příští rok se všechno sklidí.
B: Ne, já už jsem letos sklidil (směje se).
T: To jsi sklidil? Hohohoo… Tak to se opravdu těším na vánoční dárek (oba se smějí).
B: Jaký byl tvůj nejhorší zážitek?
T: Moje letošní slabší chvilka? Uf…
B: Naštěstí nebyly žádné absolutně, totálně špatné věci.
T: Mým nejslabším bodem bylo samozřejmě odložení turné. Letos jsme ho museli, pokud si dobře vzpomínám, odložit ZASE na příští rok. Vlastně to bylo naplánované na letošní rok, ne? MY bychom to mimochodem letos nestihli. (oba se smějí) No, vlastně bychom to zvládli, ale pak…
B: Místo toho bychom zrušili jiné věci.
T: To je pravda. Takže odložení turné bylo slabé místo. Vždycky to naštve lidi, hlavně ty, kteří už měli lístek a chtěli vyrazit znovu. Pro nás taky… Pro nás je vždycky hodně komplikované turné odložit, přeložit. Nejen pro naši hlavu, ale i pro logistiku. To pro mě bylo určitě slabé místo… nicméně… Myslím, že jsme byli docela šťastní v celkově nešťastném roce, v pro všechny s Covidem velmi těžkém roce.
B: Jo…
T: Mnozí říkali, protože jsem nedávno nakupoval dárky. Byla tam jedna prodavačka, která řekla… Řekla to anglicky, ale já to teď řeknu německy: „Ja, Mensch. Wie geht es den Ihnen?“ [Ach, jak se vám daří?] A já na to: „Eigentlich ganz okay. Ich kaufe jetzt dies-“ [Vlastně docela dobře. Chtěl jsem si to koupit-]. A pokladní řekla, když jsem k ní přišel a ona si mě prohlédla: „Du hast ja schön eingekauft. Ich kaufe dieses Jahr nichts ein. Die Familie bekommt nichts. Ich bin einfach nur froh, dass ich mit meinen Leuten zusammen bin. Das Jahr war so hart. Fast schon härter als das Jahr davor. Ich kann mir keine Geschenke leisten.“ [Nakupoval jsi celkem hodně. Já si letos nic nekoupím. Moje rodina nedostane žádné dárky. Mám radost jen z toho, že jsem se svými lidmi pohromadě. Letošní rok byl tak těžký, ještě těžší než ten předešlý. Nemůžu si dovolit žádné dárky], řekla mi.
B: Ooh… jo…
T: Pak jsem si pomyslel: „Sakra… do hajzlu s tím.“
B: Tak proto. Pořád jsme měli velké štěstí. Proto jsem takový. Já o tom vím. Není to tak, že bych běhal kolem a byl jako…
T: Jaký byl tvůj nejhorší zážitek? Máš vůbec nějaký?
B: Přemýšlel jsem o tom, ale nemůžu říct nic konkrétního. Nebyla tam ta JEDNA VELKÁ věc. Samozřejmě odložení turné.
T: Samozřejmě, že v každém projektu byla spousta nezdarů, ale…
B: Přesně tak.
T: Věci, které nevyšly nebo které způsobily problémy. Už teď se mi ježí šediny, když si vzpomenu na to či ono téma, ale nemůžu si vůbec stěžovat.
B: Ne.
T: Neexistuje jediná věc, o které bych mohl říct: „Ooahah, to bylo-„. Viděl jsi to. Před jedním nebo dvěma týdny jsem byl docela na dně, protože toho bylo moc, ale…
B: Myslím, že v rámci rodiny byla jedna nebo dvě věci, kdy jsme pomáhali… Takové věci, ale nic, naštěstí, opravdu dramatického nebo hodně smutného. Takže klepu na dřevo, že to tak zůstane. Kde máme něco dřevěného?
T: Počkej… tady… na stole.
(zvuky klepání)
B: Tak!
T: Ale už neklepeš tak často jako dřív. Děláš to jen třikrát.
B: Možná máme víc štěstí.
T: Ne! (směje se)
B: Takže… Něco, co na Silvestra dělat nebudeme, je odpalování ohňostrojů.
T: To nikdy neděláme.
B: To nikdy neděláme. Chtěl jsem o tom mluvit, protože v Německu se lidi zase zbláznili do nakupování všech těch věcí.
T: Ale letos je to zakázané, ne?
B: Oni jsou z toho tak šílení a je to pro ně TAK důležité. Oni to opravdu cítí.
T: Známe jednoho člověka, pro kterého je to tak důležité – Gustava.
B: Jo, cítí se tak okradení na svobodě, protože nemohou střílet ohňostroje. Myslím, že… vzpomínám si, že když jsme se přestěhovali do Ameriky…
T: My jsme taky nutně chtěli střílet ohňostroje, jo.
B: Okamžitě jsme si koupili nelegální ohňostroje… Když si na to vzpomenu… (trapný smích).
T: Nevěděli jsme, že riziko požáru je tady tak vysoké…
B: Věděli jsme to, ale říkali jsme si: „No, taková malinká rachejtle…“ víš?
T: Hrozné! To je to nejhorší, co tady můžete udělat.
B: To si ani neumíte představit. Ale my jsme opravdu rádi: „Samozřejmě, že musíme v každém případě vystřelit ohňostroj!“ A taky jsme si říkali: „To je pravda. Když jsi z Německa a přemýšlíš o tom, že bys nestřílel ohňostroj, je to směšné.“
T: Jo…
B: Teď, když tady žijeme jedenáct let, je to spíš… „Střílet ohňostroje? Rozhodně ne!“
T: Ne…
B: Víš…
T: Na druhou stranu, v Německu se opravdu rád toulám po ulicích a…
B: Ne, myslím, že je to taky moc nebezpečné.
T: Ne, mně se to líbí.
B: Já bych se úplně bál. Ty věci…
T: Pěkný ohňostroj, jaký jsme vždycky měli na našem letním táboře.
B: No jo… oficiální ohňostroj, který vypouští někdo jiný…
T: Ale v soukromí by to bylo hezké. Mít batoh plný ohňostrojů…
B: Já bych nikdy s… rakety jsou docela hezké, ale ostatní ohňostroje? To v žádném případě! Ty červené věci už vypadají opravdu nebezpečně… a pak s tím krátkým závitem… nikdy bych žádnou z nich neodpálil.
T: Gustav je jeden z těch lidí, kteří si je staví sami.
B: Je to blázen!
T: Slepí je všechny dohromady a střílí je… Hlavně jako bubeník. Člověk musí být opravdu opatrný.
B: To je absolutní zákaz! Myslím, že…
T: Musíme to vystřihnout, než to uslyší jeho pojišťovna. (směje se)
B: Víš… Lidé, pro které je to tak důležité, tak moc lpí na tradici. Myslím, že to je největší rozdíl, protože se nás na to ptají docela často: „Jak slaví Američané a Němci…“ a tak dále. To je-
T: To je obrovský rozdíl. Jinak si myslím, že zrovna v Kalifornii se nestřílí ohňostroje. Myslím, že v jiných městech a státech je jejich odpalování povoleno.
B: Ale já ohňostroje miluju, jak víš. Miluju ohňostroje, panebože… Miluju oficiální, profesionální ohňostroje.
T: Jo, jsou úžasné.
B: Je to tak krásné. Pro mě je to ta nejromantičtější věc na světě.
T: Naprosto.
B: Takže… Kdyby mě chtěl někdo požádat o ruku, tak s ohňostrojem.
(oba se smějí)

Kaulitz Kolumna

B: A protože se pěkně „ohlédneme“ za uplynulým rokem, tak mě to napadlo: „Hmm, co budu dneska dělat v Kaulitz Kolumna“ a napadlo mě, že se podívám na nejbláznivější titulky letošního roku. A podíváme se, který z nich byl ten nejšílenější.
T: Mám tedy říct, které z nich byly správné a které ne?
B: Ne, přečetl jsem si je všechny a prostě jsem si řekl: To je taková blbost, co napsali. Bylo tam tolik blbostí.
T: Samozřejmě. To, co jsme udělali, byl podcast a kniha.
B: Prostě jsem si to prošel a to, co o nás píšou… to se prostě nedá číst nahlas. Protože mám dobrý a příjemný pocit, napadlo mě, že se pro tebe podívám na něco pěkného.
T: Ano, prosím. Chtěl jsem říct: …
B: Tak jsem si řekl, že vyberu něco lepšího, a tam bylo něco pěkného a ten člověk napsal: “ Bill Kaulitz o pěkném životě v Tokio Hotel“. A pak mě napadlo: Jo.
T: Jo. Pěkný titulek.
B: To je pěkný titulek a má to nějakou p..
T: Jaký typ rozhovoru to byl?
B: Ne, byla to recenze na mou knihu.
T: Aha.
B: Myslel jsem si, že je to dobré, protože spousta …
T: To je titulek z té knihy? „Bill Kaulitz o příjemném životě v Tokio hotel“?
B: To mi přišlo strašně vtipné, protože někdo z nich napsal: „Všichni jsou na hovno, kromě mámy.“ To je fakt vtipné.
A někdo napsal titulek “ Já – já – já – Salát“. A drogy a sexuální skandál. A všechny tyhle věci.
T: Mhm.
B: A „Sex se šlapkou“ a já nevím… A: „Bill – teď jde s pravdou ven“. Ale ona to vystihla nejlíp: „Bill Kaulitz v Tokio Hotel“. A to mi přišlo nějak hezké.
T: Je to hezký pohled na tu knihu.
B: Taky to pěkně uzavírá rok. To je to, co mám na mysli. Já si říkám: Jo, dobře, takhle to beru. A kromě toho: Přemýšlel jsem o dalších věcech, jako – co je to za fenomén a co nechápu, je: …
T: Mhm. Je jich spousta, ale jo… (Oba se smějí).
B: … ten skandál kolem Meghan a Harryho.
T: Aha.
B: To byl TEN největší letošní skandál.
T: No dobře, dobře. Byl to skandál, co řekli, protože to byl domluvený rozhovor s nimi oběma, který ale nebyl domluvený s královskou rodinou. To byl skandál sám o sobě. Protože nikdo jiný by si to nedovolil.
B: Ale nechápu tu fascinaci královskou rodinou.
T: Ale vždycky to tak už bylo.
B: Jo, ale rozumíš tomu? Já jsem tomu nikdy nerozuměl.
T: Nerozumíme tomu, protože…
B: Jo, ale já tomu nerozumím jako: No a? A co je na tom tak vzrušujícího?
T: Já bych řekl: je to starší generace než my? My se můžeme cítit mladší…
B: Jo, ale oni nedělají nic vzrušujícího. Proč jsou tak úžasní?
T: Je to taková tradiční věc. Jako když si myslíš, že Santa Claus je skvělej.
B: Ale jo… ale oni nedělají… Meghan se vdala do rodiny. Je to hoollywoodská herečka. Co je na tom tak…
T: No, dobře. Ale ona se vdala do…
B: No, protože se dá říct, že byla dobrá herečka. To je v pořádku. Ale u některých lidí, jako jsou Dianini synové – proč bych je měl mít rád? Kvůli čemu?
T: Jo, no… to je ta fascinace královskou rodinou. Oni jsou slavní od začátku.
B: Ale já si myslím, že je to vzrušující, že je lidi mají rádi. Protože mě nezajímají. (Oba se smějí)
T: To je pro spoustu lidí něco jiného.
B: Mně je úplně jedno, co dělají.
T: No, to je velká věc – hlavně v Anglii. Protože je to anglická královská rodina a taky téma v Anglii.
B: Jo, ale Frauke Ludowigová stojí na (?)…
T: Nech mě to dokončit.
B: A pak je to prohlášení, co má na sobě a bla.
T: Protože v Anglii je to tak nesmírně důležité.
B: A na té podivné premiéře Jamese Bonda. Vystoupí z auta a lidi říkají (o jejich oblečení): To je ale prohlášení! A co nám tím chce říct? A já si říkám: Cože?? O čem to mluvíš?… Co tím chce říct? Ona o tom nechce nic říct. Jen si chtěla vzít hezké šaty a být na premiéře. Dělají z toho politickou záležitost.
T: Je to humbuk a…
B: Ale ty jsou podle mě dost nudné. Jsou úplně nudné. Co je to za humbuk?
T: Né, média z toho dělají humbuk. Protože nedávají moc rozhovorů a jsou tajnůstkáři. A je tam „hodně prostoru“ pro interpretaci.
B: To je úplně nudné. Nejsou tajemní, jsou nudní.
T: Můžu ti stručně říct, kdo není nudný a už jsem o ní hodně četl. Často jsem si o ní s tebou chtěl popovídat. Je to: finská premiérka.
B: Ano.
T: Sanna Marinová.
B: Nikdy jsem o ní neslyšel.
T: Sanna Marin – říká se tady v Americe.
B: Nikdy jsem o ní neslyšel.
T: Já jsem se o ní dozvěděl – je to nejmladší šéfka vlády vůbec. Na celém světě.
B: Kolik jí je let?
T: Myslím, že je jí 36 let. Ale začínala ve 33 letech. Takže zhruba v našem věku, šéfka vlády. Myslím, že je to úžasné mít tak mladou premiérku.
B: Jo.
T: Taky bych mohl rozhodně být…
B: … premiérem. (Oba se smějí).
T: A vůbec, vždycky na sebe upozorňovala, protože je tak mladá a ráda se baví. A otevřeně říká, že je se svým přítelem do čtyř do rána. Nebo v pět, v šest ráno. Vychází opilá z klubu, ráno.
B: Vážně?
T: Jako premiérka.
B: Pěkné!
T: A pak vyleze a dává rozhovor, že je mladá, a je jiná a chodí na večírky. Stávalo se to často. Myslím, že je to úplně v pohodě.
B: Sympatické.
T: Ale teď se s ní něco stalo – kde spousta lidí, kde, právem, byli v šoku: Jeden z jejích kolegů byl pozitivně testován na Covid-19. A ona s tím člověkem přišla do styku.
B: S někým „blízkým“?
T: Byl to nějaký ministr nebo tak. Byla pozitivní. A existují důkazy, že měla kontakt s touto osobou. A pak, když to vyšlo najevo, když byl pozitivní test, jestli byla celou noc v klubu až do 4 hodin ráno, ten samý den.
B: Ou.
T: A to se samozřejmě nesmí.
B: Ne.
T: A je to fakt hulvátský, že to udělala, taky se omluvila tisíckrát, myslím.
B: Teď už je odvolaná, nebo?
T: Ještě jsem to nesledoval. To by mě zajímalo.
B: To je divný, že jí to nikdo neřekl – co za posranej stát za ní teda stojí?
T: Já tomu také nerozumím. Možná to s nikým neprobírala. Zdá se, že je tak trochu „rokenrolistka“ – ale tam to „přehnala“.
B: To není dobré.
T: Co bylo dalším velkým tématem – mluvíme o politice – nová koalice tvořená SPD, FDP a Stranou zelených chce legalizovat trávu.
B: Musíme se urychleně „nalodit“. Chtěl jsem to s tebou probrat, jo.
T: Co si o tom myslíš? Nejdřív úžasně.
B: Jo.
T: Cože? (směje se)
B: Jo, bohužel to nemůžu kouřit, protože dostávám záchvaty paniky, hned. Chvíli jsem rád kouřil trávu.
T: Ty jsi kouřil trávu? (směje se)
B: Kouřil jsem trávu, Mario Kart. Rok jsem kouřil trávu a miloval jsem to. V určitém okamžiku se to „převrátilo“ a teď už to nemůžu dělat. To je škoda, protože já osobně z toho nemůžu být nadšený.
T: Jo, ale ta legalizace dává naprostý smysl. Dává naprostý smysl, že lidé budou moci kouřit trávu, pokud budou chtít.
B: Já si myslím, že v podstatě by lidi měli mít možnost si dát do těla cokoliv, co chtějí.
T: Vložit (do těla), hned? (Oba se smějí)
B: No, samozřejmě, že si každý může do sebe dát, co chce. Proto, mně je to jedno.
T: Jasně, to dává naprostý smysl.
B: Dokud někoho nevystavuješ nebezpečí a řídíš auto…
T: O to právě jde.
B: … a děláš hlouposti. Toho jsem si tady vždycky všiml.
T: Ale tady se to začíná legalizovat a myslím si, že se do toho rozhodně musíme zapojit. Dovedu si představit, že umělci chtějí dělat „signature weed“ (spojit svou značku s trávou).
B: Ano, měli bychom někde koupit plantáž…
T: Jo.
B: … a musíme to okamžitě probrat s Georgem.
T: Jo.
B: Dobrý nápad. A pak si pořídím takovou, která takhle vypadá a takhle se prostě chová. (fakt nechápu, co tím chtěl básník říct :-D)
T: A co jiného bys tam chtěl dát místo toho?
B: Alkohol. (směje se)
T: Kouřit alkohol (oba se smějí).
B: Já mám takovýho malýho jointa, víš, odkud se dá pít. (Oba se smějí).
T: „Brčko na jointy“.
B: Malé „jointové brčko“. Vždycky je v něm trochu šampaňského. Malý doušek.

Durchgekaulitzt

B: Ach, jakou krásnou zpětnou vazbu nám „Kaulquappen“ opět poskytli! To bylo…
T: Krásné!
B: KRÁSN-NÉ! Jako každý týden! Měli jsme opět velkou radost a nechyběla ani nádherná témata! Ehh… Maria se ptá:
T: Počkat… Lovely (krásné) mi připomíná tohle tričko, které je vlastně taky super vánoční dárek. Taková ta povedená trička s opravdu hnusnými nápisy nebo s takovými obrázky, protože existuje… někde jsem takové tričko viděl! Kde že to bylo? Kde je taková záchodová mísa a pod ní ve vodě plave kus hovna a říká: „Jé, tady je to krásný!“ To je taky takový tričko.
B: Nene… říká:
T&B: „Pojď do vody – je tu krásně!“
T: Přesně tak! oba se smějí No… já nevím.
B: Na ten druhý kus hovna!
T: Ano, na ten, co ještě není venku.
B: Fuj. (oba se smějí) Ale jak se to bude ilustrovat??? To si nedovedu představit!
T: Ale vidíš! Vždyť víš, o čem mluvím! Protože to kdysi existovalo!
B: Ano.
T: To by bylo tričko…
B: Nebo to byl komiks?
T: Ne, to bylo na tričku! To by bylo taky super tričko pro Georga…
B: To by bylo mega pro Georga, jo!
T: Jen si to představ… fakt. My si dárky nedáváme, ale já bych mu to dal hned…
B: Mhm!
T: Já bych nešetřil náklady a námahou a koupil bych takové tričko za 30 € (oba se smějí).
B: Jinak se Maria ptá na vánoční tradice. Protože Maria je vdaná za Američana a říká, že je to vždycky těžké. Samozřejmě, že lidi chtějí vědět, jak trávíme Vánoce a jak to máme s tradicemi. Tak my už jsme hodně německý, kupujeme všechny německý věci: svařený víno, dneska pečeme cukroví… „babi kaulitzová recept“
T: Ano, chodíme na takový mezinárodní trh, kde se dají koupit speciality…
B: Přesně tak! Červené zelí, knedlíky, brambory.
T: Já jsem si objednal všechno! Apropos víš, co se dneska stalo?
B: Co??
T: Volali mi od brány a říkali: „Máme tady pro vás balík. A omlouvám se, ale už jsem ho musel nechat vepředu. Musíte si pro něj teď přijít, protože z něj něco vytéká“. A já na to: „Uf, co to teče? No, teče to…“
B: Fuj.
T: To snad ne!? To bylo taky v neděli… Vyzvednu ten balík, který teče a smrdí jako čert, a pak to otevřu a je tam celá… objednal jsem… nevím, 13 sklenic kysaného zelí. (smích) Takže jsou tam rozbité sklenice a pak to kysané zelí, ta šťáva tam vytekla.
B: Fuj.
T: … a stálo to několik dní na nějaké poště asi v okolí… urggh, to smrdělo! Tomu neuvěříš!!! Takže kysané zelí máme v každém případě doma…
B: Proto jsme hodně německý… jde samozřejmě o to, že všechny tvoje nevlastní děti vyrostly hodně americky, to znamená, že vědí, že rozbalujeme na Vánoce ráno… takže 25. ráno rozbalujeme dárky.
T: Ráno rozbalujeme dárky, ano.
B: Tady v Americe není žádný „Heiligabend“ (Štědrý den).
T: Ano.
B: To znamená, že 24. se tady vůbec nic neděje.
T: Ne.
B: Ale někdy si to večer trochu zútulníme.
T: Ale nebudeme rozbalovat žádné dárky! Ale vaříme.
B: Většinou vaříme… výborně, to ano! A pak 25. už je ráno šampaňské a dárky.
T: Dárky…
B: … a svařené víno.
T: Jsou vlastně…? To jsem nikdy nepochopil, pořád se dávají na krb takové legrační punčochy…
B: To my neděláme!
T: A to je vlastně… není to vlastně naplánované tak, že máte u krbu takové velké ponožky a vlastně smíte dostat jen dárky, které se do těch ponožek vejdou?
B: To by nám tolik usnadnilo život.
T: Myslím, že by to bylo mnohem lepší. Měli bychom to iniciovat! Proč to neuděláme?
B: To by mi přišlo mnohem lepší!
T: Pak bys toho nemusel tolik kupovat… hlavně drobnosti, víš?
B: Ano.
T: Pak bys mi mohl naplnit ponožku šperky až po vrch… (oba se smějí) nebo mi do ní dát velký diamant.
B: Dárkový poukaz na jachtu! (oba se smějí)
T: Nebo přesně… nebo velký dárkový poukaz na velkou jachtu!
B: Já bych řekl, že uděláme smíšené Vánoce. U nás je to trochu americký a trochu německý… tady není 1. a 2. svátek vánoční, ale proto… děláme takovou smíšenou oslavu.
T: Takový smíšený… ano, ano, správně. Uhm, mám velkou… říkal jsem, že v minulém díle jsem si stěžoval na svůj uživatelský problém s macem, že? Ty to jako uživatel windows nevíš, ale Kathrin mi napsala super email, jak to můžu vypnout a já to hned udělám. Takže to hned zkusím. Děkuji ti za to, Kathrin! Bylo to super užitečné! Jinak jsem se opět viděl, Bille: Někdo se ptal… to myslím nebylo mailem, ale prostě… proto nevím jméno… ne, ale prostě někde DM: „pod co se maže máslo?“.
B: Všude! (oba se smějí)
T: Ne tak… ne… opravdu???? Takže když děláš chleba. S krémovým sýrem… dáváš pod něj máslo?? Pod smetanový sýr?
B: Ano!
T: Fuj! Vážně?
B: Velmi tenké.
T: Ne!!! Pod smetanovým sýrem… to je například pro mě věc… nedělám to. Myslím, že se ptal na marmeládu? Ano! Určitě!
B: … tak když jsem líný, tak ne… když to má jít rychle… ale: Mně to chutná! Takže… hodně tenké máslo, a pak ten krémový sýr navrch.
T: Já miluju anglický muffin s krémovým sýrem, a pak dělám taky švýcarský… nebo ementál!
B: Sýr ementál!! Nahoře.
T: A je tam máslo? Takže máslo, smetanový sýr a navrch ementál???
B: Jako… jo! To mi chutná.
T: Jo??
B: Ano, pod všechno si dávám máslo.
T: Taky si dávám máslo pod nutelu.
B: Určitě!
T: Takže pod povidla… Já si pod ně například rád dávám máslo.
B: Ohhh povidla! DELIKÁTNÍ! Už se mi zase sbíhají sliny!
T: Ano, to samé …taková skvělá buchta, Bille! Krásná německá houska s hustým máslem a na ní povidla.
B: DELICIOUS! Ano, když už jsme u toho jídla. Marleen se ptá, kde… z kterého jídla se nám chce hned zvracet (směje se).
T: Zvracet??? Tak v negativním slova smyslu.
B: Ano, opravdu nechutné… Co tak nesnášíme.
T: Tak… nic moc, musím říct! Jsem upřímný a jako dítě jsem si to nikdy nemyslel, protože jako dítě si vždycky říkáte NE, to mi nikdy nebude chutnat… ale musím říct: To byla jedna z mála úsměvných věcí v mém životě, kde jsem se mýlil… takže chuť se v každém případě v průběhu let mění.
B: Ano.
T: A já bych řekl, že jsem se stal takovým všežravcem. Podle mě je jen málo věcí, které nejím.
B: Ale je pár věcí, na které teď nemyslíš. Je pár opravdu nechutných věcí.
T: Jo, tak my jsme teď měli sýr. Opravdu plesnivý sýr.
B: Plesnivý sýr, nebo co jiného tam je? Třeba nechutné houby, jako ochablé…
T: Jo, já obecně nejsem fanoušek hub. To musím říct.
B: Ne.
T: Přesně to jsem chtěl říct.
B: Nejspíš existují i smradlavé houby. Nebo co bys nemohl jíst: třeba opičí mozek nebo tak něco. Víš?
T: Jo, no.
B: Jo, a co? Tam jsou „lahůdky“.
T: A psa bych taky nejedl, ale … teda…
B: Jo, no… ale… tak to samozřejmě vůbec nefunguje. Ale když se bavíme o každodenním jídle, tak si taky vzpomenu: Hned si vzpomenu na Hort: Třeba „Mrtvá bába“ nebo tak (sarkastický název jídla z dob NDR)…
T: Ouuh, co že to je?
B: Fuj, já nevím… nechutný!
T: My jsme tomu jako děti říkali „mrtvá bába“.
B: Bah!
T: Co to je? Něco jako „mletá kaše“ nebo tak něco. S nějakou divnou omáčkou.
B: Mně z toho běhá mráz po zádech. Před lety jsem kvůli brokolici musel často zvracet.
T: Brokolice, jo. Pořád nemáš ráda brokolici, že?
B: Myslím, že mám trauma. Protože ona taky psala, že musela zvracet. Myslím, že to bylo kvůli růžičkové kapustě. Já to mám s brokolicí, proto je to pro mě, že se mi nedělá špatně… ale nikdy bych si brokolici neobjednal.
T: Já bych si ji dal. Já mám brokolici rád. Co nemám rád, jsou houby a nemám rád rizoto.
Ale houbové rizoto je pro mě opravdu těžké.
B: Já taky nesnáším petržel. To je taky nechutné.
T: OH! Teď si vzpomínám: Jo! koření… koriandr…
B: Jo.
T: … to nemůžu jíst. Nesnáším to.
B: Jo.
T: Já nemám rád koriandr.
B: Pak je tu příběh: Víš, kdy „změkneš“ (směje se)
T: Zrovna včera večer se to stalo.
B: Jo! Když změknou nohy nebo ruce tak, že nemůžeš zatnout pěst.
T: Já jsem včera večer nemohl zatnout pěst.
B: Jen tak náhodně?
T: Jo, to bylo proto, že… jsem se díval na film a stalo se tam něco šíleného.
B: Jo. Když se něco (šíleného) stane. Já prostě vůbec nevidím krev. Když se lidem stane nějaká ošklivá nehoda nebo si něco rozbijou. Nebo mají hluboké/otevřené rány nebo tak. Když to vidím, tak vždycky říkám, že jsem „naměkko“… Moje ruce jsou pak jako „mrtvá guma“. A nemůžu pak ruce opravdu pevně sevřít v pěst. A právě teď, když o tom mluvím, to cítím stejně. Nemůžu držet pero.
T: Mhm, jo. To je zvláštní, že? Právě teď, když o tom mluvíš, mám…
B: Jo, mám to hned. Dneska mi to udělal jeden e-mail. Musel jsem pak chvíli počkat, abych si to zapsal, protože jsem si to přečetl. Takže: Carla, která mi řekla o – protože jsme se bavili o papírovém říznutí-.
T: Jo, z těch malých bolestí, které jsou docela extrémní.
B: Měla papírovou ránu v oku. Ona měla nějak.
T: No. Fíha!!!
B: Ona si jakoby sedla a vytáhla něco někde z tiskárny. Víš, naklonila se a…
T: Ale ne! AHA!
B: … a řízla se do zřítelnice oka. UAH!
T: To zní jako v hororu.
B: Jako v hororu. A pak měla na mysli…
T: Otevřel, nebo co?
B: Otevřený a rozříznutý, v oku.
T: AHA!
B: Teď už sotva držím pero, už… a pak spadla dozadu a viděla jen tu věc, nějak.
T: (směje se) Ach bože.
B: A já myslel, že papírovka, to už bolí na ruce… Do oka (nadechne se).
T: Ouha!
B: … jak to vyleze. A ona spadla na zem.
T: Ieeh.
B: A rozřízla si oko. Ne nahoře, ale v oku.
T: Pomoc, fakt…?
B: Pak ji její manžel velmi rychle odvezl do nemocnice.
T: Nepřišla o oko tahle myška?
B: Naštěstí ne. Samozřejmě se toho bála. A musela nosit náplast na oko a zase se to zlepšilo.
T: Bože.
B: Ale to je příběh, woahh. Victoria se ptá, jestli – a to mi taky přijde vtipné – používáme při objednávání alias (přezdívku). Že jo?
T: Neprozrazuj teď naše aliasy.
B: Ne, takže… (Tom se směje) naše alias jsou jména (našich) bývalých spolužáků. (Oba se smějí)
T: Jo, hlavně, že si je pleteš. To je na tom to nejzábavnější.
B: A ubytováváme se v hotelech, objednáváme si pizzu a děláme s nima jakékoliv objednávky.
T: Jo.
B: Takže: Všechno, co děláme, samozřejmě děláme pod cizími jmény.
T: Ale já mám úplně smyšlenou postavu.
B: Mhm.
T: Ta postava je úplně vymyšlená.
B: Jo.
T: Občas ji používám na internetu při objednávkách nebo registracích. Ale většinou pro…
B: Pro… pro youporn nebo…
T: Jo, přesně tak. (Oba se smějí) Né, ale většinou s podobnými iniciálami, víš?
B: Jo.
T: Jako jsou ty moje skutečný.
B: Aha, vážně?
T: Jo.
B: Mhm. To jsem měl taky. Takže jsem dlouho míval – a pořád to dělám… s aplikacemi.
T: Tohle je jedna z mých oblíbených. Poslouchej: Máme kamaráda, který, myslím, neměl žádného právníka ani účetního. Vždycky měl alias, kdykoli se mu to stalo s podnikáním nepříjemné, „obraťte se na mého účetního manažera“. A pak napsal – ale já jsem ho poznal podle jazyka, že je to stejná osoba (Bill se směje). Žádná taková osoba neexistuje.
B: To je mega!
T: Není to legrační?
B: Pak jsem zvedl telefon a řekl: „Aha, vy chcete mluvit s Billem Kaulitzem?
T: „Já ho rychle seženu.“
B: „Rychle ho seženu. “ Já mám taky jednoho. Už dlouho. A to je jméno, které jsem také používal, když jsem většinou šel ven, schovaný.
T: Mhm.
B: Taky jsem to dělával, když jsem… někdy jsem měl na hlavě kapuci a čepici a pak za mnou (ke mně) chodili lidi… Pamatuji si to velmi jasně. Jednou jsem byl v hamburském žaláři. (Hamburg Dungeon)
T: Mhm. Co že to je?
B: To je taková „strašidelná věc“, něco jako.
T: Takže „komnata hrůzy“.
B: Jo. A pak jsem tam byl a byl jsem strašně nervózní, protože jsem neměl žádnou ochranku (s sebou) atd. A byl jsem tam s kamarádem a pak… proto jsem měl takovou noční můru: pak po mně ti herci fakt šli. Protože člověk tam musel jít se skupinou.
T: Mhm.
B: A já už jsem byl nervózní z té skupiny a snažil jsem se zůstat nepoznaný. Aby mě nikdo nenatáčel a nefotil. A pak jeden z těch účinkujících řekl… i když jsem se nehlásil. Vždycky jsem byl vzadu… Někdy hledají dobrovolníky. To je pro mě stejně vždycky hrůza.
T: Mhm.
B: To je jako komediální představení. Což taky nesnáším jako mor.
T: A teď jsi na řadě ty. Vybrali tě.
B: Pak se vždycky takhle podívají dovnitř a vyberou tě.
T: Ano.
B: A to mi připomíná školu: Teď jsi na řadě ty, oni na tebe ukážou a ty musíš jít dopředu. (Tom se směje)
B: Na hovno! A pak tam bylo také něco jako: Kdo by tu teď chtěl zkusit něco šíleného?
T: Ano.
B: A pak těch dvacet ze skupiny zvedlo ruce nahoru… já samozřejmě ne.
T: Ne.
B: A samozřejmě si vybrali mě. Kde si myslím: Dopr… Nesnáším, (Tom se směje) když to lidi dělají. A pak: „Jo, jak se jmenuješ?“. Hned jsem věděl, že to dělá. A pak jsem tam použil i svou přezdívku. A to jsou ty chvíle… nebo i dnes, když se mě řidiči Uberu ptají, často říkám „Peter“.
T: Petr?
B: Mhm.
T: Ale to je nereálné: Peter.
B: Jo? Peter Myslím, že…
T: Nevypadáš jako Peter. Víš, co bys měl říct? Billinda. (Oba se smějí)
B: Bärbel.
T: Ano, nebo řekni „Bärbel“.
B: Bärbel(?)
T: Řeknu ti, že kdybys řekl: „Hej, já jsem Bärbel.“ (Bill se směje) …t ak by lidi řekli: „No dobře.“ A pak by se to stalo.
B: A pak tady v Americe taky říkám… Mám tedy říkat Bärbel?
T: Ano.
B: Ahoj…
T: Na tvém místě bych to řekl, to se hodí. Řekl bych Dagmar, Bärbel nebo Billinda. Jedna z těch tří. (Směje se) Pak už nejsou žádné další otázky. Pak mi to přišlo opravdu milé – musím si to chvíli přečíst… Dostal jsem e-mail od kamarádů, kteří pracují v baru. Moc hezky to popsali, že jsou všichni dohromady fanoušci našeho podcastu. A to mi přišlo strašně milé: „Nakazil jsem své přátele podcastem. A od té doby si žijeme velmi luxusně a přepychově, jako popové hvězdy.“ A tak jsem se dočkal. (Oba se smějí)
T: Jak? Jak to myslíš?
B: Myslel jsem, že je to úplně sladké. Já nevím. Ale myslel jsem si, že je to mega úvod. Hned mě to zaujalo. Takže vás zdravíme. Jmenují se: Sir Chwilly, Fidan a Tillah (?). Cítí se opravdu zaháčkováni naším…
T: Skvělé.
B: …Hills-Life. A teď si žijí jako popové hvězdy.
T: Mega.
B: Myslím, že je to dobře.
T: Stejně bys měl… život je příliš krátký… všichni lidé by měli žít jako popové hvězdy, ne?
B: Jo.

Co neznám, to mě nepálí

B: Jak se píše „Hupatz“? (Oba se smějí)
T: Hupatz?
B: Mhm.
T: Je to opravdu registrované slovo?
B: Ano.
T: Odkud se to vůbec vzalo? To chci vědět jako první.
B: A teď velmi stručně, milý příteli.
T: Cože?
B: 10 000 eur. Protože jsem si předem udělal nějaký průzkum a říkají: smrdí to jako Hupatz. Ale mnohem častěji říkají: Smrdět jako Hupatz.
T: To ti nevěřím.
B: Ano.
T: Kde jsi to četl?
B: Našel jsem si to na Wikipedii. Myslím, že tam jsem si našel, jak se to píše.
T: To se píše na Wikipedii?
B: Ano.
T: Smrdí to jako Hupatz?
B: Ano.
T: Odkud to pochází?
B: Je to rostlina.
T: To jsi napsal sám.
B: Ne a na těch 10 000 eur mi můžeš napsat šek nebo je přinést v hotovosti.
T: Stejně dostaneš všechny moje peníze. Já nedostanu nic.
B: Dej mi ty peníze.
T: Nemám vlastní bankovní účet.
B: Ale máš! Doma máš kufr plný peněz.
T: AHA!
B: Už jsem ho viděl.
T: To je od tebe opravdu hnusné, když už sis to vygooglil a pak se naše sázka…
B: Ano, varoval jsem tě.
T: A tady je vidět tvůj charakter. (Bill se zasměje) Ouha!
B: Ale to jsi přece nečekal.
T: Ne, to jsem nečekal.
B: Ale já jsem ti říkal – říkal jsem: „Varuju tě“. Říkal jsem si: „Já vím, že to tak je“. A ty jsi řekl: „V žádném případě“.
B: Vidíš…
T: Ale pozor. Jako dobrý člověk bys to řekl: „Tome, právě jsem se na to podíval. Přečetl jsem si to. Mýlíš se.“
B: Ne, nesmysl. Kdo by to udělal? Chtěl jsem vyvrátit tvou arogantní nadutost. Ano.
T: Ne. A ty zase, peněz chtivý jako ty. Chtěl jsi mi vzít deset tisíc…
B: Řekl jsi to hned: To je nesmysl, to se neříká. „Ale Bille, ty… To je nesmysl, to se přece neříká.“
T: Aha. Fuj, fuj.
B: A jak se to teď píše?
T: Fuj, fuj…
B: A jak se to teď píše?
T: No: H – u… (Oba se smějí)
B: Správně.
T: Hupatz. Možná s P nebo B, nejsem si jistý.
B: Ne ne ne. Řekni to.
T: Hupatz. (Bill se směje) S B.
B: Ne. Ne.
T: S P?
B: Mhm, pokračuj? Dvojité P?
T: Ne, ne s dvojitým P.
B: Mhm.
T: Ne s dvojitým P. Protože to by bylo…
B: Prozradil jsem se. Jo, dobře…
T: Jo, takže Hupatz… H-u-p-a… H-u-b-a-t-z?
B: Ne.
T: H-u-p… (oba se smějí) H-u-p-a-t-z?
B: H-u-p-a-t-z
T: Ano.
B: Zase ses (něco) naučil.
T: Jen jsem ti chtěl říct o prstenu, který teď mám. Kvůli mému problému se spaním. Říkal jsem ti o něm.
B: A?
T: A udělal jsem to a je to docela super. Trvá to dlouho, než se to nastaví, a je to trochu děsivé. Protože musíš sdílet data. Takže: všechny ty věci, které nerad dělám. Znáš mě, já nemám nic. Nemám žádný Icloud, nemám… nic… nemám otisk prstu… nic. Jsem úplně…
B: Chtěl jsem říct… to vůbec není tvoje parketa.
T: Jsem velmi tajnůstkářský, co se týče mých dat a všeho. Nepoužívám ani Instagram, protože se bojím, že mě někdo hackne nebo tak něco, ne? Jsem hodně…
B: Nejsi tajnůstkář, jsi paranoidní.
T: Ale teď s touto aplikací… to bylo poprvé, co jsem si stáhl aplikaci od třetí strany. Kde jsem pak nějak musel jít na: Sdílet data. Ano, tento prsten musí umět komunikovat s vaším tělem a vašimi daty. A odtud to musíte všechno zapnout. Protože to máte v telefonu. To už se mi nelíbilo. Ale technologie, která za tím stojí, je docela úžasná. Protože je to opravdu jako film budoucnosti. Zapnete tuhle věc. Samozřejmě musíte vyplnit pár věcí a pak se to dá ovládat podle vašeho tepu atd… takže nejlépe to funguje na ukazováčku. Prsten umí číst přes různé věci ve vašem těle… takže opravdu „čte“: jak dlouho jste vzhůru. Jak dobře spíte. Jak dlouho jste v hlubokém spánku atd. A zatím jsem ho vyzkoušel na jednu noc. Chci to zkusit déle, protože první noc jsem měl pocit, že to čtení je špatně. Další noc jsem prožil jako z hororu. Zase jsem měl pocit, že spím jen napůl. A hodně to analyzuje… pak to na konci řeklo: „Ano, spalo se mi skvěle. Skvělé zotavení. Fáze hlubokého spánku byla taková a takhle dlouhá. A já si pomyslel: To nemůže být pravda.
B: Ale Tome, chtěl jsem říct: Asi jsi hodně citlivý. Tvoje problémy jsou: Fotografové a život celebrit. „Ach jo, tak špatně jsem se vyspal.“ (Tom se směje) Ale technika říká: Hele, super. Jsi zotavený.
T: Neměl by sis o mně dělat tak divný obrázek.
B: Ty jsi fakt malá myška.
T: Jsi moje dvojče. Cítíš se stejně jako já. Spíš stejně špatně jako já. Jsi moje dvojče. Nepředstírej to.
B: Ale já taky spím hrozně špatně. Možná bych si měl půjčit ten prsten.
T: Ano, s radostí. Rád ti ho nasadím.
B: Ano, tak ho přines.
T: Tak to už se s tebou můžu vsadit: S tebou na něm bude napsáno: Dokonalý spánek. Všechno je v pořádku. Jen pijte méně alkoholu. (směje se)
B: Dám si to na penis. (směje se)
T: Jo, to udělej. (?) Myslím, že ti tam bude akorát sedět.
B: Ale říkal jsi, že jsme dvojčata.
T: Ano, ale ne dole. (Oba se smějí)
B: Báječné. Co si dáte do… náš poslední díl v tomto roce… sakra… ještě jednou všem děkuju.
T: Ano, především: Moc, moc děkuju. Za veškerou podporu. Za poslech podcastu.
B: Jsme úplně „na větvi“, že nás všichni tak rádi posloucháte, tak moc. A že nás každý týden ladí tolik lidí a že máme všechny vaše ohlasy. Takže vám moc děkujeme…
T: … za sledování. Sledovat… to samozřejmě můžete i nadále. Pokud nás ještě nesledujete, můžete samozřejmě kliknout na tlačítko sledovat. Mimochodem, blíží se…
B: … nová funkce…
T: … chystá se nová funkce, kde můžete hodnotit epizody.
B: Uf.
T: A my už se samozřejmě moc těšíme. (oba se smějí)
B: Samozřejmě, že už se docela těšíme. (Tom se směje). Můžete nám samozřejmě, ano, dát plný počet hvězdiček. (Bill se směje)
T: Ano, vždycky plný počet hvězdiček.
B: A samozřejmě stále sbíráme… stále nám můžete psát a mailovat na kaulitzhills.podcast. Takže na Instagramu. Nebo nám také napište na: hey@kaulitzhills.com. A posílejte nám náměty. A posílejte nám zpětnou vazbu na jednotlivé epizody. A ano, děkujeme vám, zlatíčka, všichni „kaulquappen“.
T: Zůstaňte zdraví. Mějte se hezky.
B: Mějte se dobře. Jo, dávejte na sebe pozor.
T: Nestřílejte si z rukou petardy.
B: Nestřílejte si z rukou petardy.
T: A kromě toho můžu říct, že nás někdo z týmu opustil. Kdo už s námi prozatím není… kdo odchází na rodičovskou dovolenou. Takže není úplně pryč, ale minimálně v dohledné době už s námi není. Milý Juliene Quermanne. A ještě: milý, milý pozdrav. Proto ho dávám do playlistu:… Protože měl ještě jedno přání a já mu ho chci splnit. A to je od: Audio Bullys. Předtím jsem to nevěděl.
B: Mhm.
T: I’m in love – tak se ta písnička jmenuje. A bylo to jeho přání a my ho chceme splnit. Tak si to užijte. A kromě toho mám super písničku, která je podle mě fakt skvělá: Od Hippie Sabotage – Devil Eyes.
B: Balím na to… Říkal jsem si: hele… konec roku. Jaká byla jedna písnička, která nás všechny letos „poznamenala“?
T: White Lies.
B: Samozřejmě: Tokio Hotel s WHITE LIES.
T: YAY!
B: A pak jsem si říkal: Člověče, no tak, vždyť už je platinová. Můžu to dát i na „Kaulhitz“. A pak jsem tam dal i Auld Lang Syne. Znáš ji? Je to pěkná… vánoční píseň.
T: Je to písnička, kterou si můžeš poslechnout vždycky? Nebo je to jen vánoční píseň? Protože pak ji budeme muset brzy zase stáhnout.
B: Někdy ji můžeme zase vytáhnout.
T: Mhm.
B: K této době se to perfektně hodí. Přijde mi to nějak emotivní. Myslel jsem si: Co můžu udělat pro pěknou vánoční píseň? Nebo novoroční píseň. A tak nějak se k té sváteční náladě krásně hodí. Tak příjemný poslech. Uvidíme se v novém roce.
T: V novém roce. Už se na něj těším.
B: Jo, mějte se všichni hezky.
T: Máš nějaké plány? Předsevzetí?
B: Ne.
T: Například: Buď na svého bratra hodnější, nepředstavuj ho v podcastu vždycky tak špatně – nebo tak něco?
B: Ne.
T: Ne?
B: Ne, budu dál dělat všechno tak, jak jsem to dělal doposud.
T: S tím se dá žít, jo?
B: Budu dál dělat všechno jako dřív.
T: Mhm.
B: Proto: a…
T: Jenom láska.
B a T: žádná nenávist. Ahoj, ahoj, čau… (oba se smějí)

Kredity

B: Vlastně bych byl na řadě já, protože minule jsi mluvil sám.
T: Minule jsem to dělal sám, protože tomu arogantnějšímu dvojčeti se nechtělo a odešlo dřív.
B: Mhm. (směje se)
T: Ano, je to tak.
B: Ale myslel jsem, že to zase uděláme spolu. A taky že jo: Ještě jednou opravdu moc děkuji našemu skvělému týmu. Že jo?
T: Ano, moc děkuji…
B: Právě proto. Prostě můžeme být rychlejší. Protože můžeme zkusit, jak rychlí můžeme být.
(Dvojčata synchronně čtou titulky)