Kaulitz podcast epizoda 18

Překlad podcastu „Kaulitzhills – Senf aus Hollywood: Episode 18 „Quarantäne statt Silvesterparty“ 5. 1. 2022
Překlad: @aislaend @_torgasmus | FC_DE @RoyalCrysis @kobra kid @Like_a_Color a @Cammi

B: Ahoj, ahoj, ahoj! Váš oblíbený podcast je zpět!
T: Šťastný nový rok!!! (oba se smějí)
B: Jak se máš, myšáku?
T: Dobře! Šťastný nový rok!
B: Šťastný nový rok… hmm… jsme zpátky po dvoutýdenní pauze. Připadalo mi to jako hodně dlouhá doba, nemyslíš?
T: Ano, připadalo mi to hodně dlouhé.
B: Opravdu mi připadalo, že jsme to nedělali několik týdnů.
T: Hm.
B: Super je, že jiné podcasty mají mnohem delší přestávky.
T: To znamená, že jim teď můžeme ukrást publikum (smích).
B: Teď jim můžeme -BAM- všechny přebrat!
T: To by bylo super.
B: To by bylo super, ano. Poslední dobou poslouchám i jiné věci, protože to teď děláme taky-.
T: Proč…
B: Protože dřív jsem nic takového neposlouchal.
T: Takže špehuješ naše soupeře.
B: Protože jsem se chtěl podívat, co dělají, ale ano… těch dobrých zase tolik není (oba se smějí).
T: Takže to znamená, že jsme nejlepší, nebo co?
B: Jo, to nevím. Nejsem největší podcastový člověk, nevím. Možná je to taky-, myslím, že dva tři jsou docela dobrý, i když-.
T: Takže bys nedoporučil nic jiného než nás?
B: Kromě Kaulitzhills nemůžu doporučit žádný.
T: Dneska jsem si zase přinesl něco dobrého na zub.
B: Co sis přinesl s sebou?
T: Něco jiného pro mě než pro tebe. Podívej, jaké jsem přinesl pěkné hrníčky.
B: No, to vypadá jako ehm… jak bych to řekl… ano, dal bych to někam jako dekoraci.
T: Fantastické, že? To jsou dva měděné ananasové šálky.
B: Ty jsi koupil, nebo jsi je měl doma?
T: Koupil jsem je na dnešek.
B: To jsi neměl!!
T: Ale ano, koupil!
B: To jsi udělal?
T: Ne (oba se smějí) Ne, Heidi je měla doma, ale jsou tak roztomilé, že?
B: Hm.
T: Co myslíš, že tam je?
B: No, z jednoho hrnku visí provázek, takže si myslím, že je to něco s čajovým sáčkem.
T: (směje se) Sáhni si na to, jeden by měl být pěkně studený, druhý teplý.
B: Jo, tenhle je horký…
T: Přesně tak.
B: A tenhle je studený, jo. A já si vezmu ten studený.
T: Ty si vezmeš ten studený jako svou duši. (Bill se směje) A já dostanu ten teplý, jako je moje duše.
B: Duše je „černá“, pokud vůbec, a není studená.
T: Jo, fajn. Stejně jsi pochopil, co jsem chtěl říct. Ale udělal jsem si něco teplého, protože jsem pořád nemocný, tak se musím omluvit, nevím, jestli pořád zním tak nosově. Oba nápoje obsahují zázvor. Já si dneska dám zázvorový čaj s malým panákem, protože potřebuju něco na krk, pořád mě bolí v krku, a ty si dneska dáš pěkně udělanou Moscow Mule.
B: Mmmmh! Počkej, a ty teď nepiješ, nebo co?
T: Ne, dám si do toho jenom malého panáka, protože potřebuju něco horkého. Ochutnej to.
B: ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, VÍTEJTE ZPÁTKY, VY HLAVÁČI, POJĎME DÁL S KAULITZ HILLS!

INTRO

B: Vypadají fantasticky! Hned to zkusím.
T: Zkus to! (mlaskavý zvuk) Piju čaj z brčka. Má měděné brčko, úplně skvělé. Je to uzavřený ananas s měděnými brčky. Fotku můžeš dát na Instagram.
B: Jo. Vypadají fakt skvěle. Hned to zveřejním, abyste viděli, z čeho tady pijeme a jak to vypadá super.
T: Takže…
B: Chutná to dobře! Chutná to moc dobře! Co jsi tam dal?
T: Ty vlastně znáš nějaký hnusný přípitky? Na Nový rok? „Zur Mitte, zur Titte…“ [do středu, na prsa…]
B: „…zum Sack…“ (do pytle). [na koule]
Oba: „Zack, Zack!“
T: No… (směje se) Piju čaj z brčka, ale je to skvělé! Mňam, mňam!
B: Uf… Pfff… Ty sis tam fakt něco dal.
T: Vážně?
B: Mmmh… Na to, že to je odpolední pití, bych se asi fakt opil.
T: Já jsem to neochutnal. Jak to chutná? Je to dobré, nebo ne? Je to dost ostré, protože…
B: Pikantní?
T: Dobrá Moscow Mule závisí na… Obsahuje citronovou šťávu, zázvorové pivo a samozřejmě vodku. Opravdu si myslím, že záleží na tom, jaké zázvorové pivo jste si vybrali. Já jsem nedostal to, co jsem vlastně chtěl. To je teď béčková verze.
B: Myslím, že mi to chutná!
T: Opravdu?
B: Mmch… Možná trochu moc ledu.
T: Trochu moc ledu. No…
B: Je to trochu vodnaté, víš?
T: Mmmhh… No, tak to musíš vypít rychle.
B: (povzdechne si) Tohle hned srazím (Tom se zasměje), ale… ty… teda, my si vážně musíme udělat detox, protože naše Vánoce a svátky byly chlastačka (boozy v originále).
T: Chlastačka-
B: Bam-boozy. (směje se)
T: Už si ani nepamatuju, kolik krabic vína jsme vypili. Podívej, co jsem si mimochodem taky koupil… Víš-
B: Co to je?
T: … to je?
B: Ne!
T: To je Panettone, tak se říká italské štole [německé vánoční pečivo] (smích).
B: A chutná to dobře?
T: Já nevím. Zkus to. Já jsem to nikdy nezkoušel.
B: Zkusíme kousek.
T: Můžeš ho snadno roztrhnout.
B: Je to spíš jako chleba, ne? Ne jako koláč.
T: Je to trochu jako…
B: Vypadá to jako koláč, ale s rozinkami.
T: Chutná to jako štola. Musíš to ochutnat.
B: Já jsem to teď taky dostal jako dárek.
T: Je to opravdu italská štola. Někteří lidé ji jedí s pistáciovým krémem na povrchu. To je také velmi chutné.
B: Chutná to dobře.
T: Že jo?
B: Jo. Můžeš si k tomu udělat horkou čokoládu.
T: Jo, proto si dávám čaj.
B: Aha, dobře. Opět jsi myslel jen na sebe. (směje se)
T: Cože?! Vždycky ti přinesu tak hezké věci, a pak myslím jen na sebe?
B: (s plnou pusou) Výborně! Velmi lahodné! Víš, je to trochu jako Milchbrötchen [sladká buchta, jako brioška]. Pamatuješ si Milchbrötchen?
T: Samozřejmě! Miloval jsem je! Tenkrát jsme chodili do pekárny jen pro…
B: … Milchbrötchen. Cpali jsme se jimi.
T: Něco jiného, co jsme jedli, se jmenovalo Amerikaner. Tak jsme jim říkali. Byly dost placaté s polevou na jedné straně.
B: Taky byly výborné. Někdy měly jednu půlku s čokoládou a druhou s…
T: Víš, které pekařství jsem měl rád?
B: To v Beimsiedlungu.
T: V Beimsiedlungu, ale blízko našeho domu, na rohu.
B: Za rohem, ano!
T: Ano! My jsme bydleli… Nejdřív jsme bydleli v takovém velkém bloku, no, měl pět pater. Tam jsme bydleli, ve starém ruském-
B: Ve starých ruských barácích.
T: Ve starých ruských barácích. Dole byla pekárna.
B: Správně.
T: Když jsme neměli peníze, tak jsme vždycky na konci týdne šli do zadní části obchodu, kde měli tenhle přívěs.
B: Se starými věcmi.
T: Tam měl staré věci. Všechno staré naházel do přívěsu a my děti jsme to prostě popadly.
B: Aha, jasně.
T: Vzali jsme starý chleba a další věci.
B: To je fakt ghetto, ne? Vždycky jsme šli dovnitř a brali staré pytle… a další výborná věc byly sýrové buchty, zapečené se sýrem navrchu.
T: Ty mi chutnaly, když už byly staré. (směje se)
B: Jo, staré byly ještě docela chutné. Vždycky jsem si říkal, proč je ještě neprodávají? Byly trochu tvrdé…
T: Jo, byly tvrdé.
B: … ale byly výborné!
T: Uvnitř, víš… Když už je ten chleba zevnitř opravdu suchý. Tak to byl trochu starý, řekl bych.
B: Pár jich bylo ještě starších a dalších pár bylo čerstvě upečených.
T: Vždycky je prodával tak týden. Všechno, co po tom týdnu zbylo, hodil do přívěsu pro děti. (smích) No… Začneme s první kategorií a povíme lidem, jaké byly naše Vánoce a Silvestr.
B: Uf… Měli jsme tolik akcí…

SENF AUS HOLLYWOOD

B: Tak… Měl jsem návštěvy opravdu dlouho. Zůstali u mě asi dva týdny. Myslím, že jsem nikdy neměl návštěvu tak dlouho.
T: Jo… a?
B: Pak jsem si vždycky všiml, že jsem…
T: Ty jsi ale podivín.
B: Ano. (Tom se směje)
T: Vážně?!
B: Ano, protože si pak uvědomím, jaký… uf, tak strašně se mi to nelíbí… Jaký jsem Eigenbrödler [samotář]. Dá se to tak říct?
T: Ano! To musím říct. Vždycky o Vánocích jsi s námi a já si vždycky myslím, že už jsi zase na cestě domů. Vždycky si říkám: Teď zůstaň s námi. Uvolni se.“
B: Cože?! Zbláznila ses?!
T: Jo, ale…
B: Zůstal jsem s vámi aspoň pět nocí.
T: No dobře. Myslel jsem, že s námi zůstaneš tři týdny.
B: Ale to je dlouhá doba. Zůstal jsem s vámi skoro týden. To se musí říct…
T: Ale ty jsi pořád na cestách a poslední dva nebo tři dny tě musím opravdu přemlouvat, protože už chceš jít domů a sedět na gauči. Proč si prostě nesedneš na náš gauč, víš? (směje se)
B: Jasně, ale já myslím… Byla taková bouřka a já jsem se jenom chtěl podívat, jestli je tady všechno v pořádku. Já mám prostě všechny ty svoje interiérové projekty a trochu to tady renovuju… Takže chci někdy zůstat doma. Jsem opravdu rád chvíli sám. Taky je to pro mě přetížení. Tak dlouho jsem měl návštěvy, pak jsem byl s tebou a s dětmi… Je toho tolik, což mě vlastně hrozně baví, ale někdy mám chuť „Teď být sám…“.
T: Být sám… a dívat se na Bachelora (smích).
B: Být sám… Ano! Víš, co jsem si uvědomil? Že se bojím toho, že čím déle budu sám…
T: … tím lépe to pro tebe funguje.
B: … tím líp to funguje. Já už jsem sám tolik let a taky… žil jsem s tebou strašně dlouho. Teď už žiju několik let sám.
T: Mohl bys se mnou žít dál.
B: Ještě bych mohl, ale žiju-
T: Nemyslíš?
B: Myslím, ale to je úplně jiný příběh, než být ve vztahu. My jsme se neomezovali. Ale myslím si, že ve vztahu… v romantickém vztahu s partnerem tam člověk dělá kompromisy. Nedávno jsem o tom mluvil s kamarádkou a ta říkala to samé. Ona také žije sama… Říkala: „Samozřejmě, že musíš tu a tam dělat kompromisy.“ To je pravda.
T: Jistě.
B: Uvědomil jsem si, že čím déle zůstávám sám, tím je to těžší. Je mi skoro třiatřicet…
T: A taky tím míň to chceš.
B: Uvědomil jsem si: „Sakra, začínám v tom být fakt špatný. Jsem si jistý, že budu jeden z těch divných…“
T: … samotářů.
B: „… samotář.“ To mě strašně štve, ale uvědomuju si, že se ze mě prostě stává takový člověk, víš. Když jsem měl návštěvu, tak jsem byl takový… NIKDY bych o tom nepřemýšlel, protože se máme moc rádi a já byl tak šťastný, že ta návštěva přijela, ale už jsem se mezitím díval na kalendář a říkal si: „Kdy už odjede?“.
T: „Kdy odjíždí?“ (oba se smějí)
B: Naštěstí to můžu říct, protože on nemluví německy a-.
T: Takže o něm můžeme drbat v naší tajné němčině. (směje se)
B: Správně.
T: O lidech, kteří nemluví německy.
B: Proto mě napadlo… Už jsem v takovém rozpoložení, že si někdy říkám: „To všechno…“ A taky jsem si říkal, že to není jen tak. Jsou takové ty tajné jednotlivé věci, které děláš, víš, co tím myslím? Věci, které děláš, jen když jsi sám.
T: Například?
B: Poslouchání určitých písniček, sledování určitých pořadů nebo…
T: Takže jednoduché věci, o které se nechceš s nikým dělit, u kterých nechceš být přistižen.
B: Správně, věci, při kterých nechcete být přistiženi. Jsou takové věci, jako…
T: To nevím.
B: Například někdy se připravuju asi 4 hodiny.
T: Mmch…
B: V koupelně. S maskami, sušením vlasů, zapínáním… když se připravuju na schůzku… Pořádně se nakrémovat, ošetřit si nehty na nohou a rukou… Prostě opravdu dlouhý kosmetický den. Ale když se mnou zůstane návštěva, hned by mi řekla: „HALÓ?! CO DĚLÁŠ TAK DLOUHO V KOUPELNĚ?!“ Nebo… nebo… nevím… Například nechat nádobí chvíli stát… S příchodem návštěvy je to jako: „Do prdele, snad si nemyslí, že jsem tak nepořádný.“ Nebo zůstávání celý den doma se psem a nechodění ven na procházky. Mysleli by si…
T: „Chudák pejsek.“
B: „Chřadne.“ (směje se) NEBO…
T: Nemůžeme si tady teď říct všechno.
B: Nebo… Jsou takové ty tajné věci… nebo zůstat v posteli do dvanácti a nevstávat…
T: Jo.
B: Nebo si hned objednat pizzu, místo abych se pořádně nasnídal, víš. Takové věci! To se prostě nedělá, když u vás někdo nějakou dobu bydlí. Tohle mi mezitím chybělo, takže jsem si říkal: „Uf…“.
T: V dobrém manželství nebo v dobrém vztahu se s takovými věcmi začíná okamžitě.
B: Jo.
T: Protože pak… Už jsme o tom mluvili. Když máš vážný vztah nebo někoho opravdu z celého srdce miluješ a jste spolu už nějakou dobu, samozřejmě ne od prvního dne, tak se tvůj partner stane tvým nejlepším přítelem. Pak se o ty věci dělíte, jako jsi to udělal ty se mnou.
B: To je pravda.
T: Ty bys se mnou dělal všechny tyhle věci.
B: To je naprostá pravda.
T: S tím bys neměl žádný problém.
B: To je pravda. Kdežto v romantickém vztahu by sis podle mě měl udržet nějaké hranice.
T: Jo, chodit na záchod jeden před druhým. (směje se)
B: Například kadit jeden před druhým. To se nesmí! Nedávno mi to někdo řekl (smích)… To mě tak šokovalo. Neřeknu kdo, ale oba víme kdo.
T: Jo…
(oba se smějí)
Oba: Že oba před sebou kadí.
T: To je zvrácené…
B: A taky jsou mladí! Opravdu mladí! Pak jsem si pomyslel: „Fuj…“.
T: Možná je ta mladší generace ještě uvolněnější.
B: To mi přijde neuvěřitelné. VŽDYCKY ŘÍKÁM, ŽE KDYŽ NĚKDO PŘEDE MNOU…
T: Jednou to řekli… Oba sedí na záchodě. Jeden z nich kadí (Bill se směje) a vedou spolu rozhovor o svém dni.
B: Tome! Kdyby přede mnou někdo začal prdět nebo kadit (Tom se směje), okamžitě bych ho vyhodil. Pak začínám být agresivní. Není v tom žádná úcta a je to tak nechutné. Pro mě je to ten moment, kdy se zavřou dveře a člověk si dělá svoje věci sám a…
T: Pro mě taky. To je taky věc, kdy já…
B: … diskrétně. To by pro mě byl konec jakékoli romantiky.
T: Pojďme od kadění zpátky k Vánocům a Silvestru. Povězme si, jak to všechno začalo. Ozdobili jsme nádherný stromeček. Tím MY myslím MĚ. Sám. Téměř.
B: To není pravda.
T: Takže…
B: To není pravda.
T: Musel jsem ten stromek rozsvítit třikrát.
B: Klobouk dolů, že jsi musel třikrát rozsvítit pohádková světýlka, protože… No, musíme říct, že ten stromek byl…
T: Velký!
B: … obrovský! Sahal až po střechu.
T: I když nevypadal tak obrovský, dokud jsme ho nezačali zdobit. Když jste ho zdobili… eee…
B: Člověk si taky zvykne na ty místnosti. Vaše pokoje jsou také tak vysoké a stromek sahal až po střechu. Museli jste do něj zauzlovat asi pět pohádkových světýlek.
T: Jo, na konci jich bylo sedm.
B: Vidíš?
T: 7 pohádkových světýlek, a když se třeba jenom jedno někde uprostřed rozbilo, tak jste museli celý stromek zapojit znovu. Myslela jsem si… Bylo to extra těžké, protože jsem to na začátku rozsvítil super profesionálně, jenom s pohádkovými světýlky… A pak přišly na řadu ozdoby.
B: Jo.
T: Když už ozdoby visí a jedna pohádková lampička se rozbije… To je naprostá noční můra. To byla taková otrava.
B: Musíme říct, že si musíme vzít žebříky, abychom se dostali až na vrchol stromu. Mezitím jsme čtyři stromeček ozdobili. Heidi nás naučila novou věc, která se mi moc líbila: shluk! Malé… vezmeš si ozdoby, také v různých velikostech.
T: Zauzlujete je dohromady.
B: Zauzluješ je dohromady, takže se z nich stanou…
T: Aranžmá.
B: … vánoční aranžmá. Máš rád malé hromádky.
T: Funguje to hlavně na těch obrovských stromech, protože malé jednotlivé ozdoby by se úplně ztratily.
B: Heidi má tu nejkrásnější vánoční výzdobu. Letos jsme se rozhodli pro červené téma Všechno v červené barvě.
T: Červená a zlatá.
B: Červená a zlatá, se spoustou ptáků. Ne pravých, ale umělých s peřím. Opravdu krásné. Pak jsme udělali tenhle shluk. To jsem nikdy předtím nedělal, bylo to pro mě úplně nové. Abychom stromek naplnili ozdobami, museli jsme zdobením strávit osm hodin, řekl bych.
T: Jo, já taky. Pokračoval jsem v tom, i když jste mě všichni opustili. Pak jsme měli druhý stromek. Děti dostaly své vlastní stromky do svých pokojů, které jsou dodnes-
B: Prázdné.
T: … neozdobené. (směje se)
B: To bylo tak jasné. Příští rok už se to nestane.
T: Rozhodně ne.
B: Toho nápadu se zbavíme.
T: No, no, no… máme tady přísného strýčka.
B: Musím se k tomu postavit čelem, protože jsem taky přišel, protože jsem vlastně nepřišel kvůli práci. Byl jsem tam, protože jsem musel kvůli problémům s termity na deset hodin opustit svůj dům. To bylo taky skvělé… Přišel jsi v pět ráno…
T: Bylo to skvělé. Museli jsme odstranit studio.
B: Museli jsme odstranit celé studio, všechnu elektroniku, magnety, baterie, ovladače… všechno, co se mohlo roztavit… svíčky, kosmetiku… eerrm… jídlo, které se válelo venku.
T: Protože kolem tvého domu postavili stan, aby ho mohli ohřát, že?
B: Zahřáli ho na 65 °C.
T: To je pěkně teplé.
B: Představ si opravdovou saunu. Opravdu musíte z domu všechno odstranit. Pak bylo deset hodin dopoledne a víš, že to absolutně není moje parketa. Každá maličkost si žije na svém místě… (Tom se začne smát) Pak přišel můj asistent a hodil…
T: Všechno naházel dohromady. (Směje se pochvalně)
B: Uuuuugh… Přišel…
T: Vzal stěhovací krabici a všechno tam nacpal.
B: Přišel, protože jsem si myslel, že bych opravdu mohl potřebovat pomoc. Ale díky své hrubé motorice proběhl celý dům a posbíral každou poznámku (note). A každá poznámka má své místo, takže vím, že-
T: Tak víš, že už se na to nepodíváš.
B: Už se na to nebudu dívat (směje se) Takže…
T: „Nechám si to pro případ, že bych to opravdu potřeboval, ale vím, že tohle už nikdy potřebovat nebudu.“ A taky jsem si to nechal.
B: Hromada problémů.
T: Jo, hromadu problémů většinou v určitém okamžiku pohřbíš, ale je to skvělý pocit vědět, že sis to nechal.
B: Správně!
T: No…
B: Nebo když si řeknu: „Počkej! To si musím vyhledat. To může být jen v jedné z těch mizerných smluvních hromádek“. Pak se podívám do té mizerné hromádky smluv.
T: Jo.
B: Všechno má své místo. A on všechno házel do jedné krabice. Nemohl jsem se na to dívat a říkal jsem si: „Dobře, tak jo. Nech to být.“ Protože kdybych… Už tak jsem se cítil hrozně špatně, protože v mém domě bylo tolik lidí, kteří stěhovali věci. Pak jsem musel odejít. Nečekal jsem na společnost, protože jsem nechtěl vidět, jak staví stan kolem domu a jak tam pobíhají cizí lidé… Úplně jsem propadl panice.
T: Sejde z očí, sejde z mysli.
B: Sejde z očí, sejde z mysli. Tak jsem jel k tobě domů, a pak jsem s tebou celý den zdobil stromeček. Večer jsem se mohl vrátit.
T: To bylo moc hezké.
B: Ale byl to takový malý krok.
T: Jako malý krok. Byl to opravdu vyčerpávající den. Takže… Co se stalo potom? Všechno jsme opravdu krásně vyzdobili. Oslavili jsme Vánoce. Vypili jsme krabice červeného vína, opravdu výborného. Dívali jsme se na filmy… Nepamatuji si, že bychom se někdy dívali na tolik filmů. Pili jsme, jedli… Vařili jsme výborné jídlo. Musím přiznat, že se ze mě stává opravdu dobrý kuchař.
B: Nutno říct, že to lidi zajímá. Vždyť jsme… vlastně jsem chtěl… No, měli jsme opravdu tradiční, super útulné Vánoce… eeerm… vařili jsme. Jen jsem chtěl říct to samé: Stává se z tebe opravdový kuchař. Jsem naprosto nadšený. Opravdu v kuchyni smažíš, pečeš a prostě děláš, co umíš. To by mě nenapadlo, Tome. To je největší změna za poslední roky.
T: Jo, ale… no… je to velká zábava. V běžném životě bych to ještě nedělal, protože na to nemám čas ani nervy, ale ve volném čase se sklenkou vína, kdy jsou všichni v kuchyni a dělají si to svoje… To je fakt.
B: Jo, to je pravda.
T: … pak je to velká zábava!
B: Musím říct, že to bylo velmi útulné a tradiční, na druhou stranu jsme určitě dělali velkolepé Vánoce.
T: Jo, trvalo mi celý den, než jsem vyhodil všechen balicí papír a krabice.
B: Já jsem se mezitím rozhlížel kolem sebe a nechci být taková rodina, ale dívám se na to a pak si sám říkám: „My jsme někdy takoví Beverly Hills“.
T: Jasně.
B: Opravdu to zašlo tak daleko, že jsem si myslel…
T: Mluvíš o dárcích?
B: O dárcích! Víš? My jsme někdy takoví ti s autem s mašlí před domem. A pak si říkám: „Uf, to je tak směšný.“
T: Mělo by se říct, že jsem od tebe tu jachtu nedostal.
B: Ne, nedostal jsi ji ode mě, protože jsem si myslel…
T: Byl jsem opravdu zklamaný. (Bill se směje) Byl jsem opravdu nadšený.
(oba se smějí)
B: No, ani já jsem nedostal svých 10 000 €. Mimochodem, můžeš mi je dát.
T: Dostaneš je takříkajíc do minuty.
B: Ne, tak jsem si myslel… Poslal jsem fotky rodině… To se dělá: posílat věci dál, nebo kamarádům. Všichni ti posílají fotky. Prolistoval jsem si došlé fotky a říkal jsem si: „Ne, tohle jako dárek nedám. To je příliš přepychové.“
T: Ale náš Silvestr tedy vůbec nebyl připravený. Objednali jsme si v řetězci rychlého občerstvení, dívali se na film a poflakovali se na pohovce. Neměli jsme ŽÁDNÝ… dokonce ani párty klobouk. Neměli jsme žádné extra párty doplňky ani výzdobu. Absolutně nic. Zůstali jsme doma a měli Covid.
B: Ano.
T: No… Bum, bum… pořád jsem nemocný. Myslím, že to ještě trochu slyšíš.
B: Já taky. Pořád je mi špatně. Chytili jsme Covid.
T: Chytili jsme Covida. V tak velké rodině se nedá poznat, kdo nás nakazil.
B: Nevíme, kdo a kde to chytil.
T: I když jsme nesmírně opatrní. Proto mě to štve dvakrát tolik. Lidé si z nás kvůli naší extrémní opatrnosti dělali legraci.
B: Jo.
T: Opravdu. Nosit masku. Držet si odstup. Nedělali jsme žádná setkání, mimo rodinu jsme se setkali jen s několika málo lidmi.
B: A teď jsme to všichni nějak pochopili a…
T: Právě včas na Silvestra. Pro tebe to byl absolutní sen-
B: Noční můra.
T: … absolutní noční můra, protože… no… žádná oslava.
B: Myslel jsem, že musím umřít.
T: Jo…
B: Bylo to opravdu… Musím říct, že nemám skoro žádné příznaky.
T: Já jo.
B: Já jsem skoro bez příznaků. Neměl jsem žádnou zimnici, žádnou horečku, nic. Bolelo mě v krku. Opravdu silná bolest v krku.
T: Mně taky. Pořád ji mám.
B: Měl jsem ji několik dní, ale dalo se to vydržet. Pil jsem hodně čaje, takže přes den to šlo líp, ale v noci a po ranním probuzení… To bylo jediné. Jinak jsem se cítil opravdu fit a samozřejmě jsem se denně testoval a doufal, že budu mít negativní výsledek… až do poslední chvíle, protože jsem si říkal: „CHCI JÍT NA ÚŽASNOU PÁRTY!“.
T: „NECHCI PŘIJÍT O TU ÚŽASNOU PÁRTY!“
B: Naplánovali jsme takovou úžasnou párty, na kterou jsme byli pozvaní. Byl jsem z toho tak nadšený a myslel jsem si, že si užiju divoké muchlování… sex… (smích) na záchodě… (smích) Už jsem si to slíbil, protože ten rok byl tak úžasný a myslel jsem, že se na konci roku pořádně ožeru a udělám si pořádný mejdan… ale pak z toho nic nebylo. I když jsem…
T: Nic? Byli jsme doma a ty ses totálně opil.
B: Ty taky.
T: Vyléčil sis Covida jako vždycky: Alkoholem.
B: Dezinfikoval. Zevnitř.
T: Vydezinfikovaný zevnitř alkoholem a cigaretami.
B: Ano.
T: Kromě bolesti v krku jsi kouřil cigarety…
B: Říkal jsem si, že když už máme sedět na gauči a nic nedělat, tak si aspoň dáme pár koktejlů. Stejně jsem si vzal pěknou košili. Taky jsme neměli žádné… (směje se) Musím se k tomu vrátit. Taky jsme neměli žádné doplňky, protože jsme najednou doma neměli žádný personál.
T: Jo, neměli jsme nikoho, kdo by nám něco obstaral.
B: Nikdo, kdo by nám něco sehnal. Sami jsme si nemohli nic objednat.
T: Nemohli jsme vyjít z domu.
B: Nemohli jsme vyjít z domu, nemohli jsme si nic objednat. Nikdo nás nesměl kontaktovat a přijít k nám.
T: Právě teď jsme stále v karanténě.
B: Správně.
T: Zatímco spolu mluvíme.
B: Správně. Proto nám v domácnosti NIKDO nepomohl. Provozovat domácnost pro tolik lidí…
T: Je to taková zábava. (směje se)
B: Tome, já mám pocit, že jsme byli jenom v kuchyni.
T: Mám opravdové ruce na mytí nádobí.
B: Já taky. Mám opravdu… musím si vzít… měl jsem tam jar na nádobí a hned vedle něj krém na ruce. (Tom se směje) Víš? Jako za dávných dob… Prostě jsi myl nádobí a děti dělaly takový nepořádek.
T: Jasně.
B: Protože se nedívají pořádně. Proto jsem řekl: „Johane, Henry, ne! Pojďte mi dolů pomoct, protože já po vás nebudu celý den uklízet.“ A tak jsem se na to podíval. Opravdu jsem si připadal jako ta unavená teta, která neustále křičí: „NE! PŘIJĎTE DOLŮ! POŘÁD TU MÁTE MÍSY!“
T: Tak to bylo, ale měli jsme…
B: V určitou chvíli už jsem na to nestačil.
T: Opravdu jsme vedli domácnost.
B: Opravdu jsme se do toho museli pustit, protože já-
T: Na všechno! Vaření pro osm lidí.
B: Vaření. Mytí nádobí.
T: Mytí nádobí, praní prádla pro osm osob, praní ručníků…
B: Vynášení odpadků.
T: Vytírání podlahy. Vysávání.
B: Byli jsme opravdoví hospodáři (housemen). Byli jsme jen…
T: Domácí… (smích)
B: Pak ještě tři psi.
T: Jo.
B: Ti chtěli pořád chodit ven. Krmení. Na procházky. Vytírat podlahu, protože pršelo.
T: Řekněme to takhle: Nemůžete pracovat paralelně. Zapomeň na to. Je to práce na plný úvazek… S takovým množstvím věcí jste hospodáři na plný úvazek.
B: Hospodáři na plný úvazek. Kdybychom neměli žádnou pomoc v každodenním životě-
T: To je chvíle, kdy to opravdu vynikne. To potřebujeme. Jiná možnost není.
B: To opravdu potřebujeme. Není jiná možnost.
T: Pokud chcete pracovat, není jiná možnost.
B: Nemohli bychom dělat nic jiného.
T: Ne.
B: Vůbec bychom ten podcast nemohli natočit, kdyby v pozadí někdo nekřičel a neměl hlad, nechtěl něco jíst, nespadl nebo tohle a tamto…
T: Že ta kytka umírá.
B: Že kytka umírá.
T: Jen zalévání kytek trvá asi tři hodiny. (směje se)
B: Když jsem si říkal: „Kurva, musíme zalít ty kytky…“ Tak jsem si říkal, že je to v pořádku. Říkal jsem si: „Néééé, teď musíme jít do každého koutu domu a dát tam vodu.“ A pak jsem si říkal: „To je v pořádku. Trvá to tak…
T: A pak jako já, jak zalévat orchideje. Já to fakt neumím.
B: No, jde o to, že…
T: Je tam takové zvláštní uspořádání, takže…
B: Říká se, že se musí namočit. To se nedá udělat. Máte TAKOVÉ množství orchidejí, že je nemůžete namočit všechny najednou. Na to potřebuješ celý den.
T: Lidé si dovedou představit, jak jsme dobří ve vedení domácnosti, protože vědí, že neumíme poslat balíček. (smích)
B: Myslím, že jsme se toho hodně naučili.
T: Já si to myslím taky.
B: Myslím, že jsme se toho hodně naučili pro náš každodenní život. Věci, které bychom mohli předat dětem. Například, jak se nesmí dávat misky do myčky na nádobí, protože se v nich shromažďuje všechna voda. Musíte ji otočit. (smích)
T: Dobrý postřeh! (smích) Skvělé je, Bille, nemůže být lepší jen nový rok. TO byl mizerný Silvestr… No, pořád to bylo hezké a útulné. Byli jsme všichni pohromadě. Všem se daří dobře.
B: Naštěstí!
T: Nikdo neměl…
B: Nikdo z nás se nemusel léčit.
T: Všem se nám daří dobře. Všichni jsme měli mírný průběh.
B: Ale ty jsi měl zimnici a horečku.
T: Jistě, bylo to pro mě jako mít těžkou chřipku. Je to tedy stále lehký průběh? Určitě, že? Relativně ano.
B: Řekl bych, že ano.
T: Můžeme se považovat za opravdu šťastné, ale… no. Jo. Celkově se dá říct, že jsme rozhodně měli divočejší začátek roku.
B: Pořád jsem měl kocovinu. Jaký byl tvůj nejoblíbenější letošní vánoční dárek? Máš nějaký?
T: Eeeerrrm… Můj nejoblíbenější dárek.
B: My si navzájem nic nedáváme. Takže jsi nedostal svou jachtu. Nakonec ji dostaneš jinak. Já se na to prostě vykašlu.
T: Jen tak? Jachta je taky něco, co můžeš jen tak dát. Nepotřebuješ k tomu žádnou příležitost.
(oba se smějí)
B: Jaký byl tvůj nejoblíbenější vánoční dárek?
T: Myslím, že náhrdelník od mé ženy. Dostal jsem náhrdelník od manželky.
B: Jo, je opravdu krásný.
T: Opravdu krásný.
B: Úžasný.
T: A dostal jsem nový batoh, který se mi moc líbí.
B: Říkal jsem ti to! Jsme opravdu klišé: Diamanty, auta…
T: Ano!
(Oba se smějí)
T: Já jsem to auto nedostal.
B: Ne, to auto jsi nedostal. Chceš se mě taky zeptat?
T: Jistě, jaký byl tvůj… (oba se smějí) Řekni nám o svém oblíbeném dárku.
B: Dostal jsem opravdu krásné oblečení. Dostal jsem opravdu pěkný kabát, na který se už strašně těším. A mimořádný dárek, ze kterého jsem měl opravdu radost a který jsem vůbec nečekal…
T: Jo?
B: … je to originální scénář Sarah Jessicy Parkerové ze Sexu ve městě.
T: Hm! Úžasné!
B: To je…
T: Můžeš si ho prostě koupit?
B: Já nevím!
T: Co myslíš tím „originálním scénářem“? Existuje jen jeden? Ne, že ne?
B: Je to JEJÍ scénář… Alespoň tak se to propaguje. Byl opravdu pěkně zabalený v igelitové fólii. Je to její originální scénář z natáčení.
T: Bezva dárek!
B: To je tak skvělé. Byl jsem z toho tak nadšený. Říkal jsem si: „Páni… To je skvělý nápad!“ Není vždycky tak snadné pro nás něco vymyslet.
T: Máš přece všechno.
B: Ano.
T: Já jsem velmi jednoduchý! Můžeš mi dát úplně normální… Opravdu, když hledáš „Co chce muž v roce 2021“, dostaneš všechno, co by mě mohlo zajímat: nože, doutníky, řezačku na doutníky, humidor, novou helmu, motorkářské doplňky, kožené rukavice… A co bys mi mohl dát?
B: Já jsem taky takový.
T: To je úplně moje věc. Whisky-, nové skleničky na whisky, dobrá whisky, alkohol… víš, úplně jednoduché.
B: Ale já jsem taky takový. Já jsem taky jednoduchý. Taky mi můžeš dát všechno jako dárek.
T: Ne.
B: Ano, všechno hezké.
T: Potřebuješ všechno, co se třpytí.
B: No a?
T: Když to není třpytivé…
B: Ne, nemusí být třpytivý. (Tom se směje) Víš, co je vtipné? Naše Vánoce byly opravdu… Takže jsme měli tolik vína, povalovali jsme se, lenošili… celé dny jsme se hrbili ve vánočním pyžamu. Koukali jsme na všechny filmy, na všechny seriály… Mám pocit, že už to nejde. Čtrnáct dní jsme viseli u televize… Opravdu útulně, ale myslím, že to bylo vlastně skvělé, protože jsme nikam nejeli. Takže jsme se opravdu jen tak poflakovali. Samozřejmě, že tam bylo hodně alkoholu… a pak jsou lidi, Tome, kteří říkají, taky na Vánoce… Někomu jsem volal a oni říkali, a já na to: „Co děláš? Už se opíjíš?“ A kamarád něco připravoval a říkal: „Já jenom připravuju něco na večírek, protože jsme u kamaráda a ten vůbec nepije.“ (Tom se směje) A já na to…
T: Pro tebe nemožné vymyslet.
B: Pro mě je to takový divný.
T: Možná je to někdo, kdo se potýkal se závislostí na alkoholu, a proto už nepije.
B: Dobře, to je jiný příběh. Pak by mohli říct: „Jsem střízlivý!“.
T: Jo, „Jsem střízlivý!“.
B: To vůbec není divné.
T: Nebo třeba někdo, kdo má špatné zkušenosti v rodině, protože třeba říkal, že jeho otec byl alkoholik.
B: ALE PAK BYS MOHL…
T: … nebo byl opravdu násilnický, nebo… já nevím.
B: Jo, ale pak bys to mohl říct jako vysvětlení.
T: No, tak to nevysvětlíš. Znám spoustu lidí, kteří nepijí.
B: Kdo?
(Pauza)
(Oba se smějí)
B: Tak já jich znám jen pár. Opravdu málo.
T: Já znám dva! Dva! Opravdu dobrý kamarád, který nepije.
B: Kdo? Řekni mi to rychle.
(pííííp)
T: Nikdy.
B: Jo… To je pravda… Ale bere drogy!
(oba se smějí)
T: TAK… (pííííp)
B: Jo, to je divný… No… Ale říká se, že na to mají jakousi alergii.
T: To je taky úplný nesmysl.
B: Protože se říká, že… Jsou lidi, kteří…
T: Že jsou alergičtí na alkohol? Tomu nevěřím.
B: Existují. Ona ji opravdu natočila, viděl jsem to na TikToku. Dala si dva loky sektu nebo něčeho takového a zrudla… Okamžitě reagovala vyrážkou, aby lidi viděli, když říká, že má nesnášenlivost alkoholu a že ten stav opravdu existuje, protože spousta lidí to smetá jako nesmysl. Vypadala opravdu hrozně… nebo jiný náš kamarád (pííííííp).
T: Ale to je opravdu vzácné, že?
B: Taky se na večírcích párkrát napil a já si pak někdy říkal: „Ou-„.
T: Tak to vypadá jako rajče.
B: „… vypadáš jako rajče“. Měl červené oči a vypadal, jako by měl každou chvíli vybuchnout a měl horečku…
T: To je opravdu vzácné, že…
B: Ano, ale jsou lidé, kteří říkají: „Ne, já prostě nepiju. Já nechci.“
T: „Já nechci!“
B: (posměšným hlasem) „Já se dokážu bavit i bez alkoholu.“ (Tom se směje) To je vždycky… To mě úplně štve. (směje se) Neřekl jsem, že se bez alkoholu nemůžeš bavit. To ti věřím, ale dneska jsme se chtěli bavit S alkoholem.
T: „… bavit se s alkoholem.“ (směje se)
B: „Tak si dejte panáka!“ To je vždycky tak vyčerpávající. Nemusíš pít, dokud nepadneš do komatu, ale můžeš si s námi dát aspoň jednoho panáka. Teda… já jsem takový byl už jako dítě, když jsem nesměl pít, pak jsem… Vždycky jsme něco dostali od… to jsou vždycky babičky, které ti dají „něco malého“, třeba malý vaječný koňak.
T: Nebo šumivé víno.
B: Nebo šumivé víno. My už jsme dostávali hodně na pití, ale hlavně být na oslavě, kde už maminka věděla, že by mohlo být problematické nás vzít s sebou a nechtěla, abychom měli něco na pití. (Tom se směje) Pak to bylo vždycky tak, že se nás máma zeptala: „Tak co máte rádi? KiBa [Kirsch-Banane, směs višňového a banánového džusu] (oba se smějí) Jen proto, že to bylo trochu nóbl.
T: Jo, KiBa bylo pití pro děti na večírky. Nealkoholické.
B: Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak je KiBa lahodný.
T: Miluju KiBa. Mohli bychom si ho doma dát znovu. Hlavně na ledu.
B: Taky jsem přemýšlel, že bych si ho znovu objednal, abych ho měl doma. Banán-
T: Ale musíš si ho udělat sám. Ten předpřipravený chutná jako hnus.
B: Nenene, Banán- dva…
T: Většinou máš rád věci z tetrapaku. (směje se)
B: Ne! Extra láhev banánového džusu a extra láhev… Ki-Ba…
T: Třešně!
B: Třešňové! (směje se)
T: Ty jsi jako „Počkej…  Byla to jahoda nebo třešeň?“
B: Opravdu jsem na vteřinu přemýšlel, jestli to byla jahoda, ale ne… třešňový džus! MŇAM!
T: Třešňový džus… mňam!
B: Vždycky je výborný. Pamatuješ si na třešňový džus, který dělala naše babička?
T: Jasně, ten jsem miloval!
B: Už se mi zase sbíhají sliny.
T: A krupicová kaše s višňovou šťávou… višňová šťáva to byla! To bylo úžasné.
B: To je taky skvělé jídlo, když máš Coronu. Bylo by tak fajn, kdyby tam někdo vařil krupicovou kaši.
T: S višněmi… Mmmh…
B: To je jídlo pro nemocné lidi, víš. Když ležíš doma a…
T: Myslíš, že jsou to ti samí lidé? Ti samí lidé, kteří kategoricky říkají „Ne, já nepiju“, jsou ti samí, kteří také říkají… To si nemyslím, ale jsou ti samí, kteří také říkají „Pojďme to rozjet!“.
B: Ach bože…
T: Není to legrační? To je něco, co chápu. Když dostanu zprávu od někoho, kdo říká: „Pojďme se dostat…“, tak se mi to líbí. Rozjedeme to v roce 2022!“
B: Ne „Rozjedeme to!“.
T: „We’ll rock that!“ (Rozjedeme to!)
B: Ne… Co jsi říkal?
T: „Rozjedeme to!“
B: Myslím, že mnozí by řekli „Rozjedeme to!“.
T: „Rozjedeme to spolu!“
B: Nebo když řeknu… když někdo řekne: „Uf… zítra nemám náladu na blahblhablhu.“ T: A pak někdo přijde a řekne: „Pojď, rozjedeme to spolu!“.
B: „Rozjedeme to spolu!“… Bože…
T: Kdyby tohle někdo řekl, okamžitě bych ho vyhodil! (oba se smějí) Protože my to říkáme jako vtip před vystoupením, jako „Rozjedeme to!“.
B: To je pravda! (směje se)
T: Ale… vážně… Jsou lidi, kteří to říkají vážně: „Pojďte! Pojďme…“… nebo když se něco povedlo, třeba focení nebo tak něco, a přijde za vámi fotograf, plácne si s vámi a řekne: „To jsme fakt rozjeli!“. Nebo asistentka.
B: Mám říct, co je to za člověka? Ti, kteří o sobě mluví ve třetí osobě.
T: Jo… a taky ti, kteří říkají tatsächlich [vlastně].
B: Jo, ale taky ti, co mluví ve třetí osobě a dělají se menší, víš.
T: Jo.
B „Malý…“
T: Ale ti přece rádi pijí alkohol!
B: Ti, co o sobě mluví ve třetí osobě? Ne!
T: No… Jistě! Ti to dělají! Oni přece pijí alkohol. To by kategoricky nepopřeli.
B: To je pravda.
T: Oni by to kategoricky nepopřeli.
B: „Dávám si spontánně malého panáka.“ To je člověk, který o sobě mluví ve třetí osobě a nepije alkohol.
T: Oni nepijí alkohol? Oni ho pijí! Při speciální příležitosti bych řekl-
B: Jen jeden doušek!
T: Třeba: „Dáme si Kölsch [druh piva, preferovaný v Kolíně nad Rýnem].
B: Teď už vím, o koho jde. (smích)
T: Ne, Kölsch jich pije několik.
(Oba se smějí)

KAULITZ KOLUMNA

B: víš, co je hezké? Co mě na téhle době baví? Probudím se a nemám na mobilu žádné zprávy. Google neukazuje žádné šmejdské zprávy… tedy… MÉNĚ…
T: MÉNĚ. Všichni jsou pořád na dovolené.
B: všichni jsou pořád na dovolené. Tenhle zvláštní týden mezi Vánocemi a Novým rokem, kdy nevíš, který je den. Nevíš nic. Nikdo nepracuje, všichni jsou pryč, všichni jsou s rodinami. Nikdo tě neotravuje. A samozřejmě to platí i pro paparazzi a pro novináře. Jsou prostě v tu dobu líní.
T: v té době jsou líní, v té době nechcete začít žádný nový stres.
B: takže oni opravdu píšou jenom trochu, protože musí. A pak už jenom takový nudný kecy, a proto mi vlastně tenhle týden přijde takovej hezkej a bude mi strašně chybět. Protože to, co se děje teď, je moje absolutní noční můra…
T: ano, teď jsou všichni motivovaní. Teď přichází motivovaný první týden v lednu… (smích)
B: Tome, už teď nemám rád to první pondělí! Protože lidi začínají hned v devět ráno…
T: nesnáším ty přemotivované!
B: páni, ti přemotivovaní! kteří pak říkají…
T:… „ale no tak, dovolená byla fakt pěkná! opravdu jsme si dobíjeli baterky! a teď máme spoustu nových předsevzetí do nového roku!“
B: já si říkám: „drž hubu, já jsem nic nedoplnil!!! pořád mám kocovinu z těch dnů! pořád jsem v zimním spánku! já to mám úplně opačně: jsem takový pomalý. myslím si: faaaakt pomalý, hodně pomalý. nezačínej mě hned otravovat.
T: ano, taky si to myslím
B: se všemi těmi úkoly na celý rok. říkám si: „no tak, teď mi můžeš dát malý úkol na pondělí a pak uvidím, jestli na něj v úterý odpovím…“
T: ano.
B: a prosím všechny, kdo teď poslouchají podcast a pracují pro nás: vezměte si to do hlavy!!!! oba se smějí
T: ano, přesně tak!!! klidně!
B: nechci takový přehnaně vzrušený hovor nebo tak dlouhou textovou masáž.
T: nechceme „rozjet“ 2022!!!
B: nechci se hned „rozšoupnout“, ej! oba se smějí
T: neee
B: a proto: v pondělí tam zase sedí všichni frustrovaní novináři a musí psát ty svoje kraviny… proto jsem toho vlastně moc nenašel. našel jsem live video, na kterém jsem dělal live interview pro live-show… měli jsme to dělat spolu, ale ty jsi byl nemocný.
T: ležel jsem v posteli s horečkou
B: a pak jsem to dělal sám a dělal jsem rozhovor u Braniborské brány a to bylo docela hezký. a pak se mě ptali… už nevím. na Německo něco. nějak jestli se vrátíme do Německa nebo tak? přišlo mi to divný… a teď samozřejmě všichni zase napsali „jejich plány na návrat do Německa!“ a já si říkám: co?? my se do Německa vracet nechceme, ale to je zase něco takového, jak se tomu říká, když se na to má takhle kliknout?
T: clickbait
B: clickbait. to jsou zase jenom titulky, aby na to lidi klikali, protože v článku se píše „ne!“, protože jsem zase jasně řekl „Amerika je náš domov“, taky zase úplně nudný. To byl zase takový článek, u kterého bych si říkal, PROČ mě oblbují… že na to teď kliknu, protože vůbec neřekli, že jedou do Německa.
T: to je… Bill…
B: je tam napsáno „VAŠE PLÁNY!“.
T: když mluvíme o clickbaitu, to je dobře, že to zmiňuješ, zase jsem něco našel. Je to stránka s názvem „promiwood“… to už je vražedný název.
B: úžasné…
T: a píšou jenom nesmysly. Našel jsem to, protože napsali: „Ve 48 letech! Heidi Klum chce od manžela Toma Kaulitze dítě číslo 6!“ a to je prostě úplně vymyšlené, a pak taky udělají takovouhle fotku… prosím tě, podívej se! fotka: my dva, na červeném koberci a s… DÍTĚTEM… v náručí. Pak to zveřejní takhle… podívej se na to.
B: to je… to není dovoleno! To je ano… ukaž!!!
T: ano, pak tam zveřejní dítě.
B: COŽE??? To je divoký!!! (směje se) nemůžu té fotce uvěřit!
T: tak a teď pozor.
B: hlavně: jako kdybys měl takovouhle fotku… tak to je taková sranda!!!! FOTKA!!!“ jako kdybyste se na červeném koberci taky tak zřídili…
T: s dítětem…
B: s dítětem, s vlněnou čepičkou, ale myslím, že to se nesmí dělat! Smí se to dělat? Takovou fotku?
T: já nevím, nic takového nesmíš dělat, stejně se nesmí lhát!
B: retušovat fotku? A přidat na ní dítě?

T: ale oni to stejně dělají… a čekají jen na to, až o tom zase budeme mluvit. Taky píšou něco o našem podcastu… že jsme jim dali najevo, že nejsme tak neochotní mít zase děti. Takže si tady úplně vymýšlejí, a pak sjedeš dolů… takže úplně nudné a vymyšlené… pak sjedeš zase dolů, ze stejné stránky, teď ti přečtu pár titulků! taky všechny úplně nové: před 3 dny, před 6 dny, před 5 dny… např: „Heidi Klum vede její hubnoucí mánie k rozchodu s manželem Tomem Kaulitzem?“ nebo „Heidi Klum v šoku – Tom Kaulitz si užívá ve striptýzovém klubu!“ nebo „Tom Kaulitz rozbaluje-…“
B: kámo, taky jsem četl o striptýzovém klubu… co to je?
T: „… tak strašný je život s Heidi Klum!“ jako: nejsou to divoké titulky? A hele, pozor, to jsou všechno titulky z našeho podcastu, Bille, protože: „Heidi Klum v šoku – Tom Kaulitz se baví ve striptýzovém klubu!“ je proto, že jsme vyprávěli nějakou historku ze striptýzového klubu s Jay-Z…
B: aha, no jo! … v 18
T: to bylo před víc než 22 lety! (:-D trochu si přidali, ale budiž :-D) a teď… podívej: pak tady zveřejní tuhle fotku: my dva utíkáme… a pak tam je napsáno „Heidi Klum v šoku – Tom Kaulitz se baví ve striptýzovém klubu!“… to je blbost???? Takže mají za lubem všelijaké sračky. Takže na „promiwood.de“…
B: Ještě něco mě pobavilo, to musím říct. Máme nového spolkového ministra zahraničí.
T: hmm.
B: že jo? víš to?
T: mhm, já vím. taky máme nového ministra zdravotnictví a úplně novou vládu, ano, toho jsem si všiml…
B: ok, dobře, jen jsem si to chtěl ověřit!!! směje se a… viděl jsi inauguraci? v Bruselu?
T: s Baerbockovou?
B: mhm
T: Ne.
B: protože si pořád kladu otázku: proč je spolkovou ministryní zahraničí? Co ji k tomu opravňuje? Vždyť se o tu funkci ani neucházela. Proč je vůbec jmenována?
T: no, ona už se o to asi ucházela…
B: aha?
T: ano, asi…
B: jen jsem slyšel, že chtěla být kancléřkou, ale na tu pozici?
T: oni pak, abych tak řekl, jmenují všechny nejlepší kandidáty ze všech stran do vysokých funkcí…
B: ale co ji teď kvalifikuje na post ministryně zahraničí? No, myslím…
T: nejspíš si odněkud opsala pár příběhů ze své knížky… směje se.
B: směje se, ale to je přesně ono! Takže ona by byla ta poslední, která by mě napadla! Jako ministryně zahraničí! Myslím, že se na ni podíváš a už víš… jako… mezinárodní rozhovory…
T:… ona nemá mezinárodní talent! Oba se smějí
B: … ano mezinárodní talent nemá směje se a pak tam přijde a řekne: „já cOme HeReee – as a tRulY eUropean bY hEaaaart!!!“ a už si myslíte jako…
T: aha, teď když jsi to řekl, tak to zní vlastně docela sladce… taky kdybych slyšel to „I cOme HeReee – as a tRulY eUropeEEan bY hEaaaart!!!“ tak bych řekl… „aha, co je to za miláčka“… to je docela milé…
B: to prohlášení je sladké! Ale jak to vyslovuje…
T: ale možná ten německý přízvuk… pro nás Němce…
B: okouzlující?
T: ne… takže pro nás Němce je to horší než pro ostatní Evropany…
B: to si nemyslím!
T: například italský přízvuk nám připadá naprosto roztomilý…
B: … ano! Myslím, že je skvělý!
T: a možná si Italové myslí totéž o Němcích. Dívají se na Baerbockovou a říkají si „jé, ta je roztomilá s tím svým německým přízvukem!“.
B: ty si to myslíš?
T: ano, víš, co tím myslím?
B: ano, to může být… dobře…
T: možná je to docela sympatické…
B: možná se kvůli tomu rozčiluju zbytečně…
T: ano, možná se mi to zdá docela sympatické!!!
B: možná si myslí něco jako „ohhh, podívej SE GERMAAAANS!!!! CUUUUTE!!!“
T: „Se GERmans“ – roztomilé, ano. A já si to tak nějak dovedu představit. Protože třeba já mám pořád rád svůj německý přízvuk, když mluvím. No… co to jako znamená?? Ale nesnažím se ho zbavit, víš?
B: ne, ale! ona říká… – Promiňte, jen jsem tam takhle vsunula kousek štoly -…
T: to není štola! Ale? Jak že se to jmenuje?
B: já nevím…
T: ahhhh! Copak jsi nedával pozor!
B: ne…
T: panetone! PANETONEEE!
B: mhhmm… myslím, že můžeš mít takový německý šarm samozřejmě. Ale s ní je to jako…myslím, že je to taková školní angličtina.
T: mhm… mimochodem! Já jsem ze školní angličtiny nepobral vůbec nic…
B: ale… my nejsme ministři zahraničí!!!
T: ale ty bys byl vlastně velmi dobrý ministr zahraničí…
B: já vím! proto…
T: já bych byl lepší… ale ty bys byl taky fajn!!! smích.
B: mohli bychom to dělat spolu… nebo bychom mohli Baerbockové dávat lekce angličtiny…
T: stejně jsem si to myslel! stejně jsem si to myslel! myslíš, že jednou skončíme v politice? možná později? vždyť to udělali Kličkovové, ne?
B: mhm…
T: oni byli… já nevím… nechci říct baviči. byli to sportovci, vrcholoví sportovci, pak v určitém období byli trochu víc baviči, protože se vždycky účastnili pořadů… měli vlastní film a tak, taky hráli, myslím, ne? pak začali dělat takové věci… a teď se jeden z nich věnuje spíš zábavě – takže už oba nejsou sportovci – a ten druhý se stal opravdu vážným politikem, je teď starostou Kyjeva.
B: Vladimira mám moc rád. Myslím, že je skvělý!
T: mám je oba moc rád! Nějak dobře je známe ještě z dřívějška… a podívej, když jsme je poznali, byli ještě vrcholoví sportovci, teď jsou z nich vrcholoví politici… to je vlastně super! Možná jednou budeš sedět ve federálním parlamentu!
B: jedna moje kamarádka spala s Vladimírem. Řekla mi všechny podrobnosti…
T: ehm! A řekneš nám to teď?
B: neee! Mám Vladimira moc rád. Nechci to prozradit.

DURCHGEKAULITZT

B: Dárek k Vánocům byl 2021: Moje kniha „Career Suicide“.
T: aha. Kde jsi to četl? Nikde.
B: No, všiml jsem si toho v žebříčcích. V knižních žebříčcích. (Tom se směje.) Ale samozřejmě je to i tak, že mi na Instagram přišlo neuvěřitelné množství zpráv. A chtěl jsem to zopakovat: Mnozí píší i dva vzkazy. „Vidíš, já věděl, že to nebudeš číst“. Ale já si to stejně přečtu. Už jen proto, že nemůžu odpovídat všem a pořád nebo je všechny nepřijímám.
T: Mhm.
B: Často ani nevidí, že jsem to vůbec viděl. Ale já to stejně vidím. Protože je nepřijímám všechny. Někdy si to prostě přečtu.
T: „Ich versteh nur Bahnhof“ (německé rčení pro: „Nemám ponětí, o čem mluvíš“).
B: Takže na Instagramu vidíš, že si někdo přečetl tvoji zprávu: (Ale nejdřív) to musíš přijmout.
T: Přátelé? Nebo?
B: No, ne, prostě přijmout… Přijetí zprávy.
T: Aha.
B: A pak to jde do jiné složky. A když to neuděláš… Ale stejně si ji vždycky můžeš prohlédnout. A rozmyslet si, jestli ji přijmeš. A já přijímám jen velmi málo lidí. A vždycky si to jenom přečtu. A myslím, že spousta lidí si vždycky řekne: Tak to nebudu číst. Ale já si to stejně přečtu. A proto… „Career Suicide“… úplně sladké, Lisa dostala mou knihu. Nebo si ji koupila. Já jsem na ni zapomněl. A teď se ptá… no, říká, že si myslí, že je to velmi, velmi dobré. A už dlouho je její fanynkou. A zjistila, že je naprosto vzrušující, co vyprávím a prozrazuji. A teď se sama sebe ptá, jestli je to něco i pro její matku.
T: Ano?
B: A co bys tedy řekl? Její matce je 60 let a říká, že má trochu obavy, protože si myslí, že ten jazyk je samozřejmě tu a tam velmi urážlivý. A bojí se, že kvůli věku… spíš se bojí kvůli, že…
T: Nejdřív musíte říct: 60 „není věk“, ale myslím si, že ta knížka je pro všechny, kteří jsou trochu… jo…
B: Chtěla jsem říct: Záleží na tom, jaká je. Nemyslím si, že by se to dalo přičítat věku.
T: Ale pokud má „vyšší úroveň“, tak to pro ni není. (smích)
B: To už jsi říkal často. Takže…
T: Ano, ale to je nejlepší způsob, jak to vysvětlit (oba se smějí).
B: No, já myslím, jestli ona nějakým způsobem…
T: No, jestli má smysl pro humor, tak…
B: Pokud má smysl pro humor a je chytrá. A taky sarkastické věci a má černý humor…
T: Přesně tak, sarkastické. Ano.
B: A je sarkastický. A taky nějak drží krok s dobou, tak si myslím, že to určitě jde. Jestli si nějak myslí, že můj pohled by byl stejně moc obscénní nebo tak něco, tak ta kniha asi není pro ni. Pak ta kniha její názor nezmění, například.
T: Ne.
B: Pokud si myslí – eh, Bille, stejně vypadá nemožně.
T: Mhm.
B: … nebo si myslím, že mluví jako asociální člověk nějak…
T: I když… ne… myslím, že je spousta lidí, kteří si myslí, že vypadáš jako hovno, a přesto se jim ta kniha líbí.
B: Jo, jasně.
T: Není to tak jednoduché.
B: To je fér, záleží na…
T: Třeba na mně. (směje se)
B: Vždyť jsi ani nečetl celou knihu, ty malý… Schrulle. [slabá urážka; často se spojuje se svéráznou starší dámou].
(oba se smějí)
B: Schrulle je úžasná, že?
T: Schrulle je úžasná.
(další smích)
T: Schrulle… kdy jsem to slyšel naposledy?
B: schrullig … protože schrullig [svérázný] je podle mě úžasné slovo, musí se vrátit!
T: Jo, schrullig je super!
B: Protože hodně…
T: Dokonale to vystihuje.
B: S hodně mě to nenapadá a myslím si, že je to hodně… schrullig, víš, a schrullig, když je někdo schrullig, tak je to špatný.
T: Jo, hrozný (oba se smějí).
B: To je moje nová nadávka pro rok 22.
T: Jo, to není špatný, ale mimochodem teď, když jsme udělali tolik úklidu, tak jsem chtěl…
B: Úklid je taky schrullig…
T: To je taky schrullig a já jsem si s tebou chtěl promluvit (durchkaulitzen) o tom, co ti přijde horší… nebo co se ti líbí víc? Například: vysávání nebo vytírání?
B: Vysávání!
T: Určitě vysávání, ano!
B: Rozhodně vysávání!
T: Jo, mně taky.
B: Protože vytírání… dělat to tak, aby to nezanechávalo stopy… to je jako… to dělá… na to musíš mít opravdu koncept…
T: Nejdřív to musí být opravdu dobře vyluxované, než se začne vytírat.
B: Ano, protože…
T: Protože jinak vytíráš špínu… Zvlášť se třemi psy bys vytíral jenom
B: špínu zleva doprava (oba se smějí) a hlavně to musíš dělat velmi metodicky, jinak budeš chodit po vytřené ploše se špinavými botami.
T: se špinavými botami, a pak tam necháváš otisky, to je odporné! Vytírání je opravdu těžké!
B: Vytírání je pro odborníky!
T: vytírání na… vytírání, zvlášť na dřevěné podlaze… na tmavé dřevěné podlaze je opravdu pro odborníky, ano!
T: Nádobí: dát nádobí do myčky nebo vyndat, co se ti líbí víc?
B: Dávat je do myčky…
T: Ty je radši dáváš do myčky?
B: Ano!
T: Jo, já taky, ale víš proč? Protože já to mám rád… když se musím ušpinit, tak chci jít do toho naplno.
B: Ano, přesně tak.
T: Nemám rukavice a sáhnu do té kaše… a do těch špinavých sklenic, a pak to udělám jako (oba vydávají zvuk něčeho uvízlého v blátě) a všechno to umyju, a pak to všechno dám do myčky… a to se mi líbí víc, než to vyndat a asi to i sušit…
B: Jo, a pak musíš zkontrolovat, jestli tam nejsou skvrny od vody.
T: Skvrny od vody, přesně tak
B: Pak to musíš dát do správného prostoru a výsledek nevidíš… když dáš nádobí do myčky, tak ta špína je hned pryč, to znamená, že ta kuchyň vypadá čistěji. To také znamená, že během ukládání nádobí do myčky máš pocit, že jsi něco dokázal, ale tím, že nádobí ukládáš do skříněk, to nevidíš.
T: Ano, to nevidíš, tam se toho moc neděje.
B: Ano, za tu práci, kterou jste do toho vložili, se toho děje málo.
T: Mám ještě jednu dobrou: Prostírání stolu nebo uklízení stolu?
B: Prostírání stolu!
T: Prostírání stolu? Protože já si myslím, že taky rád uklízím stůl.
B: Neee, myslím, že bych radši prostíral, protože mě baví zdobení.
T: Jo, protože jsi takový dekoratér.
B: Jo, já jsem takový… myslím… já to prostírání dělám krásně, a pak je všechno špinavý a půlka lidí tam nechá zbytky a brambory a pak musíš nejdřív všechno seškrábat z nádobí a pak… víš, to je na mě moc práce.
T: Jo, ne, máš pravdu. Ale chci říct, já nevím. Uklízení stolu… já to taky dělám rád, protože pak je ten stůl zase čistý, to špinavé nádobí je pryč, to je to samé, to má u mě stejný efekt. Pak je všechno pryč, všechno je zase čisté, máte to za sebou, skončili jste to, je to hotové, jdete na další, víš? Takhle nějak…
B: Ne, mě to baví… nazdobit, udělat to hezký pro všechny, dát všechno na stůl postupně…
T: Také jsem chtěl poslat laskavý pozdrav Kathrin, naposledy mi vysvětlila ten softwarový problém s Macem a fungovalo to, od té doby nemám žádné otravné věci s oknem, které mi říká, že mám stáhnout novou aktualizaci softwaru. Opravdu to fungovalo dobře. Dál jsem také viděl e-mail od Kathi, Bille, která chce vědět víc o našem novém začátku tady v L.A. „Nové začátky“ obecně mi připadají jako zajímavé téma a jak se začíná v novém městě, zvláště v zahraničí, jak se začíná? Jdete… co jsme dělali? My jsme… například vybrali jsme si dům přes internet… u nás to bylo… vykradli nás… zkrátka a dobře, protože je to dost dlouhý příběh, ale vykradli nás ještě v Německu, náhodní lidé, celý den jsme měli před domem stovky lidí, jeden z nich se násilím dostal do našeho domu, když jsme byli venku a slavili narozeniny, pak jsme se vrátili domů a ještě ten den jsme si vybrali dům přes internet nebo šli do hotelu…?
B: Nejdřív jsme šli na čtyři týdny do hotelu.
T: Přesně tak, čtyři týdny jsme byli v hotelu, pak jsme si vybrali dům přes internet, a pak jsme si objednali stěhovací firmu, zamluvili letadlo a vzali rodinu… Myslím, že taky chtěla vědět, jestli jsme se stěhovali sami, jak to bylo…
B: Ale já jsem jen chtěl říct, že… u nás to byla velmi specifická situace.
T: Ano, stěhovali jsme se s celou rodinou, stěhovali jsme se s maminkou a nevlastním tátou…
B: A stěhovali jsme se všichni dohromady do jednoho obrovského domu, což je zase velmi specifická situace, byl to obrovský dům…
T: Vícegenerační dům (smích).
B: Jo, ale víc cool a všichni jsme byli… každý měl svůj obývák, každý měl svůj pokoj s postelí, svou koupelnu, a pak jsme měli taky jednu obrovskou společnou… kuchyň byla taky společná pro všechny…
T: Jo, jako vícegenerační dům, opravdu… jo, pak jsme tam přijeli a polovina z nás neuměla pořádně anglicky. Naše angličtina byla tenkrát taky hodně špatná…
B: Ne, to bylo fakt špatný, já jsem neuměl vůbec anglicky.
T: A pak jsme tam jeli a neměli jsme skoro žádné kamarády, jen pár, měli jsme dva opravdu dobré kamarády, kteří jsou dodnes velmi dobrými kamarády, kteří nám ukázali město…
B: Kdybychom neměli ty kamarády, tak by nám určitě trvalo déle, než bychom se zabydleli, protože oni nám ukázali místa, která jsou super, kam se dá jít, kde se dá nakupovat, kde se dá dělat párty, že jo, kde… všechno!
T: Kam bys neměl chodit
B: Ale jenom o tom bychom mohli natočit celý speciální díl, protože jsme byli i sociálně postižení, bych řekl.
T: Jo, samozřejmě, že to bylo těžký.
B: Jo, a taky psychicky, byli jsme takoví divní.
T: Ty jsi byl zase takovej trapnej… takovej samotářskej.
B: No jo…
T: (směje se)
B: Těch příběhů je mnohem víc a mohli bychom o tom natočit vlastní díl, protože jsme se neodvažovali chodit ven, já jsem se sotva odvážil podívat na jiné lidi nebo někomu do očí, byl jsem strašně stydlivý a nezralý a byl jsem psychicky hodně v háji… Nikdy jsem nechodil ven bez ochranky.
T: Každopádně si myslím, že pro nový začátek je velmi důležité znát někoho ve městě, kam se přestěhujete. Pokud nikoho neznáš… může to být i vzrušující.
B: Mohlo by to být vzrušující, ale pořád si vzpomínám…
T: Ale myslím, že pomáhá, když už máš někoho, kdo tě provede městem… kdo ti pomůže najít si přátele.
B: My jsme se v životě hodně stěhovali, stěhovali jsme se hodně často, vždycky jsme měli jeden druhého, ale vzpomínám si, že jsme někdy byli ve městech – jednou jsme si pronajali byt v Miami a oba jsme se tam přestěhovali a nikoho jsme neznali, žádné přátele!
T: Jo, ale to byl spíš takový druhý domov, to nebylo úplně…
B: Ano, byl to prázdninový byt, ale každopádně jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom se sebrali a říkali jsme si „prostě to všude vyzkoušíme“ a pronajímali jsme si byty v různých městech, abychom zjistili, jak se nám tam bude líbit… v Miami se nám nelíbilo (smích).
T: V Miami mi to nepřišlo tak špatný, v Miami mi to přišlo docela v pohodě, ale Miami je trochu plebejský, jako…
B: Mně to tam přišlo tak trochu underground…
T: Vlastně ti to sedí (smích).
B: Lisa a Lena [německé influencerky, které jsou také dvojčata] si k Vánocům nadělily moji knihu. (smích)
T: Zase tvoje kniha
B: Ano (smích), ale říkal jsem ti, že to byl TEN dárek letošního roku, a co mi přišlo roztomilé, bylo to, že o tom předem nevěděly a navzájem se tím překvapily, obě si rozbalily dárky a navzájem se obdarovaly knihou, což je právě proto roztomilé
T: To je roztomilé, ano.
B: A pak mi přišla jedna zpráva, která mi přišla až křiklavě vtipná. Doufám, že to říkám správně; je to od „kataspult“, myslím, že je to jméno na Instagramu, a pracovala spolu s manželem u veterináře a smáli se našemu rozhovoru o análních žlázách, protože to samozřejmě zná a ví, že spousta lidí vodí své pejsky k veterináři, aby jim vymačkal anální žlázu (oba se smějí)
T: Vymačkat anální žlázu, to je taky těžká práce.
B: A majitelka se vážně ptala, jestli by mu taky mohla vymačkat anální žlázu (smích)
T: Ne! (oba se smějí) Blbost, tomu nevěřím.
B: Je to pravda!
T: Opravdu?
B: Říkala, že se ptal, jestli to dělají jenom psům, nebo jestli mu může taky vymačkat anální žlázu, a pak její manžel řekl, že lidé anální žlázu nemají, takže je všechno v pořádku, ale věřil bys tomu…
T: Co by bylo super „Lidi nemají anální žlázu, ale můžeme to zkusit, jestli chceš“…
B: „Stejně ti to můžeme zmáčknout.“ (oba se smějí) Můžu ti masírovat prostatu (oba se smějí). Taky mě potěšilo, že se mě Zenan – doufám, že to jméno říkám správně, myslím, že Zenan – z Vídně ptá, jak si upravuju vlasy, že mi to tak dobře dopadá, to je hezká otázka, protože se mě málokdo ptá…
T: Protože je jediná, kdo ti říká, že tvé vlasy vypadají dobře, proto.
B: (směje se) Ne, ale protože o tom rád mluvím.
T: o svých vlasech
B: o kráse, jo, o svých kosmetických tricích a tady o tom moc neprozrazuju, a když se mě lidi zeptají… třeba na moje vlasy, tak řekneš, že vypadají…
T: nikdo ti nevěří, že máš triky na krásu, proto…
B: třeba říká, že poslední dobou vypadají tak dobře, a říká mi: „teď máš nejlepší účes za dlouhou dobu a vypadají fantasticky“, a já musím říct, že děkuju, protože jsem si na tom dal záležet
T: ano, to můžu potvrdit, protože teď přede mnou sedí s neupravenými vlasy a vypadají úplně na hovno
B: Ano, přesně tak, je to úplně jiný vzhled, protože zajistit tenhle vzhled…
T: Dneska vypadáš jako Paula.
B: Ano, přesně tak, když nejsou upravené.
T: Dnes vypadáš jako Paula…
B: Protože to je účes…
T: Jako schrullige Paula (oba se smějí).
B: … to je účes, na který musíš vynaložit hodně úsilí… začíná to správným mytím, správným sušením, nejlepší je nechat je nejdřív uschnout na vzduchu a pak, poslední kousek – pokud jsou ještě trochu vlhké – je vyfoukám do sucha, pak se vyfoukají dopředu, pak se vyfoukají, aby získaly objem, pak se narovnají, to zní na první pohled divně, ale narovnám je žehličkou, ale taky do různých směrů, abych pak na narovnané vlasy použil kulmu a vytvořil opět přirozené vlny, ale ne v každém…
T: Zase moc angličtiny… takže kulmou myslíš Lockenstab?
B: Lockenstab
T: a pak… a pak se vytvoří přirozené vlny, přirozené kudrliny.
B: ano, přesně tak, vytvořit přirozené vlny, které vypadají jako z pláže, ne moc tuhé lokny, ale lokny, které vypadají jako sušené na vzduchu. To znamená, že umění kadeřníka spočívá v tom, aby to vypadalo jako „jé, ony jsou prostě divoké a krásné a nepotřebují moc úsilí“, ale ve skutečnosti mi trvá dvě hodiny před zrcadlem, než dám každý pramen tam, kam patří. A takhle vypadaly moje vlasy v posledních dnech a taky jsem si myslel, že výsledek je opravdu pěkný, a proto moc děkuji za otázku, jen to zabere hromadu času, to se nedá dělat každý den.
Lolari se, myslím, ptá, a to mi přišlo velmi zajímavé, říká, že máme stejnou DNA. Je to pravda?
T: Kdo má stejnou DNA?
B: Ty a já.
T: (odmlčí se) Ne.
B: (směje se) Hlavně jak dlouho o tom přemýšlíš. Je to pravda?
T: Ne.
B: Prostě předpokládala, že…
T: Ne, myslím, že DNA je velmi výrazná, že? Nemáme stejnou DNA. To by znamenalo, že bych mohl někoho zabít a svalit vinu na tebe.
B: A to je přesně její otázka. „Zradili byste jeden druhého?“ ptá se, když jde o vraždu. Byli byste oba obviněni?
T: Ne, nemáme stejnou DNA.
B: Nemáme, že?
T: Ne.
B: Napadlo mě, že ona možná ví něco, co já ne…
T: Nee, to není možné.
B: Protože ona říká: „Zradili byste se v tomhle případě, nebo se navzájem podpořili?“. My bychom se samozřejmě navzájem podpořili.
T: Podpořili bychom se navzájem, samozřejmě. Kdyby jeden z nás někoho zabil, je velká šance, že ten druhý v by v tom byl taky nějak zapletený. Proto…
B: No, mohlo by se stát, že bys řekl „do prdele!“…
T: … nebo jsi na cestě ke mně domů nebo tak něco a…
B: …a já řeknu „do prdele!“. Já jsem nějak…
T: …někoho přejedeš…
B: …přejel školní třídu…
T: Školní třída by byla trochu (oba se smějí) celá školní třída… někoho přejet cestou.
B: Ano, a já tě žádám, abys to udržel v tajnosti.
T: Jo, já bych to udržel v tajnosti.
B: My bychom to udrželi v tajnosti.
T: Jo, teda já bych tě samozřejmě poučil a asi bych jel zpátky na kontrolu…
B: To je ta nejblbější věc, jakou bys mohl udělat! (oba se smějí) JET TAM ZPĚT (směje se)
T: Ne, jel bych kolem…
B: To je jako vrah, který se vrací na místo činu…
T: Ne, ale přemýšlej o tom, kdyby někoho srazili, jet kolem a říct: „Pomoc, co se tady stalo, panebože“, samozřejmě vyměnit auto a jet kolem jiným autem, abys vyjádřil překvapení…
B: Ano, rychle bychom vymysleli plán…
T: Ano, jistě…
B: Abychom to zakryli… což mě absolutně přivádí k radě, kterou vám chci dát v naší další kategorii…

CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ

B: Tato otázka o vrahovi mě přivádí k mému ultimátnímu tipu, protože jsem si uvědomil, že mezi všemi těmi seriály, filmy a vším, co jsem zkoukl, je nejhorší seriál, na kterém jsem teď závislý, a který jsem sledoval – hlavně první sérii, je to šílené – Making A Murderer.
T: Taky jsem se na něj právě začal dívat. Velmi, velmi dobré.
B: Velmi, velmi dobrý.
T: Šokující!
B: A je tam přesně – šokující – lidi, jestli jste se na to nedívali, nechci moc spoilerovat, běžte se na to podívat! Ukazuje to korupci, špatnou korupci v americkém soudním systému, protože mám pocit, že v Německu by se to nikdy takhle nestalo. Nikdy!
T: To si taky nemyslím. Což je dobře, ne?
B: V Německu by to takhle nebylo možné, a tam si člověk všimne, jak je ten justiční systém v Německu opravdu dobrý. To by nikdy…
T: No, není to dobré, ale jo…
B: Ne, to by se nikdy, to, jak se to stalo v tomhle případě, by se nikdy nestalo v Německu, to jsem si jistý. A je to tak šokující. Je to dokument, lidi, ale je to natočený tak, že si myslíte, že se díváte na seriál, a neustále mačkáte tlačítko pauza a říkáte si: „Tohle se nemůže stát, tohle se nemůže stát“.
T: Neuvěřitelné, byl jsem v šoku.
B: A tady se člověk dostane k tomu – když už jsme u toho krytí někoho -, že proti němu vypovídá člen rodiny a oni tam jen tak sedí a já si říkám „takovej kretén“.
T: Ještě tam nejsem, nekaž mi to. Ještě tam nejsem.
B: Jo, přesně tak a musíš se na to dívat!
T: Jo, dneska budu pokračovat.
B: Chci si o tom s tebou promluvit, Tome, protože mě to šokuje. Protože tam si říkám: „No tak“. A pak by mě zajímalo, koho považuješ za podezřelé, protože já mám svou vlastní teorii o tom, kdo tu vraždu opravdu spáchal. A je to tak neuvěřitelné a je tak zřejmé, že ten člověk je nevinný…
T: Je to šílené, jo.
B: Že ho někdo podvedl, že policie… jak to říct?
T: Zfalšovala důkazy.
B: Zfalšovala důkazy a obvinila ho z věcí, o kterých nebyl žádný důkaz.
T: Jo, oni to tam dali, to je tak zřejmé.
B: Oni to na něj celé ušili a je opravdu neuvěřitelné, že je pořád ve vězení. Ten chudák bude za mřížemi celý život. A nejen to, navíc je tam i jeho šestnáctiletý bratranec, kterého taky přivedou za mříže za vraždu, kterou taky nespáchal.
T: Neuvěřitelné, neuvěřitelné.
B: Šokující. Lidi, musíte se na to podívat. Je to prostě… kdo to ještě nezná…
T: Making A Murderer je opravdu, opravdu dobrý. A je to trochu starší, ne? Je to z roku 2016 nebo tak nějak?
B: Je to trochu starší, je to z roku 2019, myslím.
T: No jo. Je to opravdu dobrý. Člověk z toho má chuť vyjít do ulic.
B: Přemýšlel jsem, že bych chtěl navštívit Stevena Averyho, víš. Říkal jsem si, že už pro něj nemůžeš nic udělat.
T: No tak, nekaž mi to, vážně?
B: No to jsem nechtěl. (směje se)
T: Můžeš ho navštívit?
B: Určitě můžeš. Takže bys ho musel kontaktovat a on by nás musel přidat na ten seznam. Stejně chci vidět vězení zevnitř.
T: Já taky, proto se ptám.
B: Takže bychom to mohli udělat. Díval jsem se na to s kamarádem a on ho chtěl taky navštívit, tak jsem si říkal, proč mu prostě všichni nenapíšeme a nejedeme tam.
T: Uděláme si z toho výlet.
B: Jo a prostě mu budem chvíli dělat společnost.
T: Možná by mu to udělalo dobře.
B: Nejdřív bychom si museli psát. Nejdřív mu musíme poslat dopis. Pak si nás může přidat na seznam a my ho můžeme navštívit.
T: Existuje takové přísloví, že jo, které říká… (směje se).
B: Chceš mě zase vyzkoušet? (směje se)
T: Ne, nechci tě zkoušet, chci tě přimět, abys něčemu věnoval pozornost…
B: Co to je, co to je?
T: -co děláš celý život špatně. Chci říct, že spoustu věcí děláš špatně (nesrozumitelně mumlá).
B: Jo.
T: Pořád říkáš „umso… umso“ (směje se).
B: Umso?
T: Jo, říkáš „umso mehr, umso besser“ [čím víc, tím líp]. Ale má to být „umso… desto“. To je správné pořadí.
B: A jak se to říká…?
T: Například „Umso mehr, desto besser“.
B: Ano.
T: Ale vždycky se říká „umso… umso“. Říkáš umso dvakrát.
B: Opravdu?
T: Jo, čím víc toho děláme, tím víc blablabla… Kde by sis řekl „jasně, umso… umso“ (smích).
B: (směje se) Aha, chápu.
T: Takhle se to neříká.
B: Máš pravdu.
T: Všiml jsem si toho v našem posledním díle. Děláš to docela často. Říkáš…
B: Umso größer, umso mehr Spaß macht es [čím větší, tím větší zábava].
T: Umso größer, umso mehr haben wir. [Čím větší, tím více máme]. Přesně tak. Nebo bys řekl horská dráha, umso steiler, umso mehr Spaß macht es [čím strmější, tím větší zábava]. Ale to je špatně. Musel bys říct „je steiler…“. [čím strmější], ne, není to „umso… umso“, je to „je… desto“, promiň! Teď jsem to taky špatně vysvětlil. (smích)
B: Aha, vidíš, typické, chceš mě něco naučit a sám to ani nevíš.
T: Ne, je to „je steiler, desto besser“ [čím strmější, tím lepší]. Ty bys řekl „umso steiler, umso besser“.
B: Aha.
T: „Je steiler, desto besser“.
B: A co říkáš po „umso“?
T: Nevím. Ale „umso… desto“ asi taky funguje.
B: Taky funguje.
T: Taky funguje, ale má to jiný význam. Ale když mluvíme o strmé horské dráze, tak bys řekl „je steiler, desto besser“.
B: Myslím, že někdy říkám „umso… je“. Jako „umso größer… je besser“ (čím větší, tím lepší).
T: Ne, to si nemyslím.
B: Ne?
T: Ne. (oba se smějí) Teď ze sebe děláš ještě většího hlupáka, než ve skutečnosti jsi.
B: A já jsem chtěl, protože jsme uklízeli tolik hrnců a pánví a-.
T: Jo, většina lidí by asi doporučila gumové rukavice.
B: Jo.
T: Víš, jsou tam ty velké, ne ty obyčejné, které ti stejně namočí a promočí ruce.
B: To je ještě horší. Myslíš ty žluté, že jo?
T: Jo, potřebuješ ty opravdu velké.
B: Jo, ale v těch nemám dostatečný cit v rukou. Protože když pak mám v rukou jemnou skleničku, tak to ne, to nepřipadá v úvahu. Uhm (oba se smějí), protože máme tolik pánví a já na nich vždycky vidím škrábance a nevím, jestli jsem to někdy doporučoval, ale dvakrát to doporučovat nechci.
T: Ten film…?
B: Ten film „Temné vody“? Ten mě napadl právě kvůli teflonu. Chystám se objednat nové pánve a tak a lidi, věděli jste, že my všichni…
T: -jsou kontaminované teflonem?
B: -mohli bychom podat žalobu? Mohli bychom všichni zažalovat tuhle americkou firmu? Každý z nás. Všichni bychom je mohli zažalovat a všichni bychom dostali peníze. To znamená, že ten, kdo nutně potřebuje nějaké peníze, by se na to možná mohl podívat.
T: Připojit se k hromadné žalobě?
B: Připojte se k hromadné žalobě, tady v Americe je skvělý právník, který se celý život věnuje tomu, aby tuhle společnost zažaloval, protože…
T: Teflon je opravdu, opravdu zdraví škodlivý.
B: Teflon je dost škodlivý a nachází se v – nechci říkat nic špatného – ale došlo k nějaké nehodě, kdy se teflon potom dostal do naší pitné vody.
T: A především se používá v tolika výrobcích.
B: Přesně tak, je ve spoustě výrobků, ale i když žádný z těch výrobků nevlastníte – tak je to tak.
T: -což je vlastně nemožné-
B: je v naší pitné vodě.
T: Ve všem, co je odolné proti dešti nebo-
B: A po mnoho let, zejména v 70. letech, se používal ve všem, co bylo nějakým způsobem odpuzující, v deštnících, pláštěnkách, gumových botách, ve všech těch věcech, které jsou odolné proti dešti. Musíte si to vygooglit, ale určitě se musíte podívat na ten film. Všichni se na něj musíte podívat!“ Film je skvělý a šokující a je správný. Všichni můžeme, 99,9 % všech živých organismů, nejen lidí, ale všech živých organismů je kontaminováno touto rakovinotvornou chemikálií. A my všichni můžeme…
T: Stejně jako máme všichni v sobě plast.
B: -pronásledovat tu společnost, protože nadobro zničila planetu. Protože se nikdy nerozloží a už nikdy neopustí naše těla. A mnoho lidí zemřelo na rakovinu, onemocnělo rakovinou a trochu mi to připomíná film Erin Brockovich. Jsou to obrovské chemické společnosti, ty největší na světě, není jich mnoho a jsou nedotknutelné, protože vydělávají miliardy. Dělají politiku, mají tolik peněz a vyrábějí všechno, co denně používáme v našich domácnostech. Všechny ty horké linky (v originále „hotlines“ – nenašla jsem, co to přesně znamená, ale asi ty nedotknutelný firmy) jsou zkorumpované.
T: Jo, ty horké linky patří samy sobě.
B: Ty horké linky patří těm firmám samotným, všechny ty přísady, které vidíte uvedené na zadní straně a které tam také přimíchávají, jsou také jejich výrobky. Je to naprostá korupce. A zametají toho tolik pod koberec, věci, o kterých se nikdy nedozvíme, a máme to v těle nadobro. A ti lidé dostávají odškodné, miliony a miliony, protože na tom vydělávají miliardy, každý rok.
T: (nesrozumitelně mumlá) Je to jako s bulvárem v Německu. Píšou nesmysly a už mají rozpočet na to, že dostanou písemné varování nebo že musí zaplatit právníka nebo že musí někoho odškodnit. Oni si takové věci plánují, protože si říkají, no jo, vyděláme tolik peněz, když takovou lež vytiskneme, tak si prostě rozpočítáme další peníze na věci, které budeme muset později zaplatit. Takhle funguje i ta společnost.
B: Přesně tak.
T: Vydělají tolik peněz, to jsou jenom vedlejší škody, zahrneme to do rozpočtu.
B: Přesně tak a vědomě zabijí tolik lidí. Je to takový intenzivní film, Temné vody. Rozhodně se na něj podívejte!
T: Jo. Dobré doporučení.
B: A teď, Tome, mám něco pro tebe. Znáš zakladatele Telegramu?
T: Tohle, tuhle aplikaci…
B: Tuhle aplikaci používají všichni ti konspirační teoretici.
T: Kdo ji založil? Ne, možná ten, co vymyslel Skype?
B: Ne, to je ten, co založil VKontakte.
T: Aha, to dává smysl, jo.
B: Ale divný, VKontakte bylo taky trochu pochybný, co se týče autorských práv a tak, ne? Je to něco jako Facebook z Ruska.
T: Ano, ale vlastně je to tam uznávané. Vzpomínám si, že jsme dělali promo speciálně pro VKontakte.
B: Já vím. Ale byl tu skandál, do kterého byl ten chlap zapletený, a je opravdu divný. Včera jsem ho viděl poprvé a měl by to být miliardář, který se teď skrývá v Dubaji. Musel opustit Rusko, protože je to tam zakázané, hlavně věci jako Telegram, věci, ke kterým vláda nemá přístup. Je jako veřejný nepřítel a musel utéct. Fakt divnej týpek, myslí si, že je hlavní postava Matrixu, když se takhle obléká…
T: Myslí si, že je něco jako rádoby revolucionář?
B: Myslí si, že je vyvolený, kdo pracuje proti systému, a obléká se jako ten chlápek z Matrixu, dělá si vlasy jako on.
T: Jak že se jmenuje? Právě jsem se na to díval.
B: Jak se jmenuje v tom filmu, ten hlavní herec? Keanu Reeves.
T: Keanu Reeves.
B: Tak on si myslí, že je on, a on se jako prezentuje nahoře bez, nabušený, i v Dubaji, samozřejmě aby nemusel platit daně, ale ehm, lidi, co žijou v Dubaji, to prostě nechápu.
T: Ale když máš stejně miliardy, proč chceš ušetřit na daních?
B: Jo, protože jsou tak chamtiví, víš.
T: Teda chápu, když teprve bohatneš, ale když už jsi bohatý, tak je to jedno.
B: Všichni pochybní podnikatelé jsou v Dubaji.
T: Jasně.
B: Všichni, kdo mají co skrývat, kdo mají kostlivce ve skříni, kdo vydělávají peníze online, šetří daně, bitcoin, schránkové firmy. Dubaj, ti všichni jsou v Dubaji. Je to nový ráj pro opravdu nekalé obchody. A je tam taky, samozřejmě, a je to nějaký divný, Telegram se nedá nikde sehnat. Je tam spousta porušení proti povinnostem a zákonům a dostali varování. Ale je tam jenom jedna adresa v baráku, ale tam není schránka a nedá se jim tam nic doručit a kancelář není obsazená. A ten chlap je takový divný a fotí se a na fotkách si tak hladce retušuje pleť. Vypadá, jako by neměl jediný pór, vůbec to nesedí. Nesedí ani to, že má vůbec účet na Instagramu, protože říká, že Instagram sleduje.
T: Nebo je chce uvést na špatnou stopu?
B: Mně to přijde strašně divný. Ten chlap se jmenuje Pawel Durow.
T: Nevím, jak on, ale já obecně revolucionáře podporuju, ale…
B: Jo, ale ne jeho.
T: Jeho ne. O něm toho moc nevím.
B: On není revolucionář.
T: Ale v podstatě chci říct, že když máš problémy se systémem a musíš někam utéct…
B: Jo, to mi taky přijde vzrušující.
T: To je nějak vzrušující, jo.
B: Ale ne on.
T: On ne.
T: Každopádně, eh, ano, jsme zase plně zpátky, týdenní, a každý týden nový díl…
B: Jsme tady, jsme zpátky a přemýšleli jsme o zavedení nové kategorie.
T: Ano, ale které, to vám zatím neřekneme.
B: Neměli bychom prozradit alespoň její název?
T: Hmmm, měli bychom?
B: Já bych to udělal, ano.
T: Dobře. (směje se)
B: Dobře, dobře. Sladká – Středně ostrá – Extra ostrá
T: Sladká – Středně ostrá – Extra ostrá
B: Tuto kategorii budeme používat od příštího týdne.
T: Od příštího týdne
B: Také jsme přemýšleli o něčem… Myslím, že ostatní jsou samozřejmě lépe připraveni, že by tu kategorii implementovali už do prvního dílu nového roku… to jsme nestihli, protože jsme toho měli tolik, že by to bylo moc, abychom vám to řekli.
T: Dneska by toho bylo moc… Do našeho playlistu bych chtěl přidat písničku od Snoop Doga…
B: mmhmm
T: „Sexual Eruption“, protože doufám, že jste všichni ještě doma a sladce se milujete a posloucháte tu písničku, a taky je zvláštní důvod, proč jsem vybral Snoop Doga, ale o tom až příští týden, protože příští týden vám řeknu nějakou velkou novinku.
B: Ty malá Spoiler Mouse (šklebí se)
T: (směje se)
B: Přinesl jsem ti… na nový rok jsem chtěl uklízet, tak jsem si říkal „co člověk rád poslouchá při úklidu a vaření“ a tak jsme toho úklidu udělali hodně a teď na nový rok…
T: Ano, co tedy rád posloucháš? Tokio Hotel?
B: Cheryl Lynn s písničkou To Be Real, absolutní feel-good song, hezky se poslouchá, a protože je to jedna z našich oblíbených kapel a myslím, že ji ještě nemáme v playlistu, tak jsem chtěl přidat Chvrches…
T: Ano.
B: The Mother we Share, což je nejlepší… jedna z nejlepších písniček Chvrches, a tak jsem si říkal, že je taky přidám, a taky je to moc pěkná feel-good písnička, abychom správně začali nový rok a opravdu to v novém roce rozjeli.
T: To truly rock the new year
B: Tak se moc nemotivujte, nestresujte své šéfy a hlavně sdílejte a sledujte!
T: Sdílejte a sledujte! A možná už také máte novou aktualizaci Spotify, kde můžete epizodu hodnotit, což je velmi dobře možné.
B: A opravdu nás musíte sledovat, protože když to neuděláte, tak nás pokárají… pak nám řeknou [napodobuje otravný hlas] „jo, ale lidi vás nesledují“
T: Jo, jinak zase dostaneme vynadáno.
B: Pak zase dostaneme vynadáno. Taky nám můžete poslat e-mail.
T: Jo, pravda.
B: Pošlete nám e-mail, pošlete nám témata, abychom se mohli-
T: O čem bychom měli mluvit (durchkaulitzen)
B: O čem bychom měli mluvit za vás (durchkaulitzen). Můžete také posílat DM nebo psát komentáře na @kaulitzhills.podcast na Instagramu nebo nám poslat e-mail. S Tomem čteme vaše vzkazy každý týden, máme radost z každého vzkazu.
T: Všechny zpětné vazby
B: hey@kaulitzhills.com
T: Přesně tak. A ano, uvidíme se příští týden. Těším se na to. Jen milujte, ne nenáviďte.
B & T: Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj…