autor: memories1
Ahoj všichni, je tu další překlad. Název asi tentokrát překládat nemusím, že? 😀 Je to totální oddechovka, nic extra složitého… Jak už z názvu vyplývá, Tom a Bill jsou nejlepší přátelé, a jak moc dobří „přátelé“ vlastně jsou, zjistíte při čtení této povídky. Je to happyendová povídka, tak si ji užijte. Vaše Lauinka
„A tak jsme strávili celý večer u jezera.“
„Woow, vážně?“
„Jo… Panebože, ani nevíš, jak to bylo krásné. A on je tak… tak… tak sladký!“
„Mmm…“
Ticho.
„Bože, Tome, trochu nadšení, člověče. Vyprávím ti o nejzajímavější události svého života… a co děláš ty? Vůbec tě to nezajímá! Jsi můj nejlepší přítel, nebo ne?“
Tom si povzdechl.
Bylo to drama! A to už nějakou dobu.
S Billem se seznámil před šesti lety, v prvním ročníku na střední škole. Od prvního dne si padli do oka, seděli spolu a takhle to zůstalo i dalších pět let. Jejich charaktery k sobě dokonale ladily, protože kam nešel jeden, šel druhý, a naopak.
Existovaly Billovy postoje, které mohl ovládat a snášet pouze Tom, a Tomovy postoje, které mohl ovládat a snášet pouze Bill.
Faktem bylo, že Tom byl klasický „bad boy“, u kamarádů dost oblíbený, sebevědomý, a především se mu dvořilo dost dívek z okolí, zatímco Bill byl klasický „princ“ na hrášku. Žil ve svém vlastním světě a stále věřil v mnoho krásných věcí. Někdy si Tom říkal, jak to dělá, když se každý den dozvídá řadu negativních událostí. Většinu času se usmíval a vždy si organizoval dny tak, aby byly zábavné a plné aktivit.
Postupem let si Tom uvědomil, že se bez něj neobejde a že potřebuje být každý den v jeho společnosti, i kdyby jen na patnáct minut, aby měl po zbytek dne klid.
Ten druhý se od něj nijak nelišil.
Kromě toho, že měli očividně odlišné charaktery, byli také bizarní, když je viděli společně.
Tom měl klasický vzhled rappera, gangsterského hip-hopera, vyzbrojeného černými rasta copánky, které Bill na první pohled nepřijal jako náhradu za blonďaté dredy, a nadměrným oblečením, jež však bylo od změny účesu umírněnější.
Bill naopak vypadal, jako by každý den vystupoval z nového katalogu Gucci. Oblékal se do velmi těsného oblečení, často nosil podpatky, i když už měřil metr osmdesát, a navíc měl husté černé vlasy, které mu spadaly přes ramena a byly protkané tenkými bílými dredy.
Byli klasické protiklady a znáte to: „protiklady se přitahují“. Od prvního okamžiku se přitahovali, ale jako nejlepší přátelé a nic víc.
Tom Billa zbožňoval, ale někdy dokázal být velmi nedůtklivý a tohle byl jeden z těch případů.
Nejhorší pro Toma nebylo ani tak to, že ho ten druhý neustále bombardoval, ale to, že tahle osina v zadku trvá už příliš dlouho.
Ano, protože od chvíle, kdy se Bill zamiloval do Matta, Tomovi explodoval mozek.
Nejdřív byla celá ta fáze, kdy ho Bill nutil, aby se k Mattovi připlížil, aby zjistil, kde bydlí a co dělá; pak fáze nerozhodnosti: „Bože, mám za ním jít a promluvit si s ním, nebo to mám nechat být?“ Pak zase fáze, v níž se s ním měl náhodou Bill potkat; a teď byl ve fázi, kdy musel poslouchat zprávy pokaždé, když si ti dva, teď už zasnoubení, vyšli ven!
„Ale já tě poslouchám…“ snažil se ho přesvědčit Tom při pohledu do zrcadla.
„Ne, Tome! Děláš něco jiného, slyším, že se nesoustředíš!“ Postěžoval si druhý a sevřel telefonní sluchátko.
Tom si těžce povzdechl a přejel si rukou po tváři. „Bille, už jsem byl na odchodu a ty jsi mi zavolal, abys mi vyprávěl o svém odpoledni s Mattem!“
„Chceš tím říct, že tě nudím?“ Zeptal se černovlásek na druhém straně. „S kým jdeš?“ Zeptal se hned nato zvědavě.
„Jdu ven s Georgem a Gustavem, jdeme do hospody na pivo!“
„Proč jsi mi nezavolal a nepozval mě?“ Bill se otráveně zavrtěl.
Tomovi se rozšířily oči a drtil jeden ze svých copánků, který mu spadl na rameno. „Ale… já myslel, že budeš s Mattem!“
„Musí pracovat!“ Podotkl druhý otráveně.
„Oh, OK, tak pojď s námi!“ Řekl Tom, vložil do toho víc nadšení, než ve skutečnosti měl, jinak by Bill přišel na to, že ho s nimi nechce.
„Ehm… Fajn!“ Souhlasil Bill a Tom se divil, proč musí předstírat, že o tom přemýšlí, když už vyjádřil přání jít ven.
„Vyzvednu tě za dvacet minut, počkám na tebe před domem!“ Řekl nakonec.
„OK! Uvidíme se později!“ Odpověděl černovlásek a rychle telefon položil.
Tom se chvíli díval na sluchátko, pak s úsměvem zavrtěl hlavou a položil telefon.
„Uff… Svatá Panno! Je možný, že zrovna, když odcházíš, rodiče si myslí, že je nejlepší nápad zastavit tě na prahu a vyptávat se na spoustu blbostí?“
„Ahoj Bille!“ Usmál se Tom a pozoroval ten naštvaný výbuch černovláska, který většinou zapomínal pozdravit, jen aby si mohl postěžovat.
Otočil se a usmál se na něj tisíci pěti sty zuby. „Ahoj, Tomi.“
„Co vaši říkali?“ Zeptal se Tom, nastartoval a vyjel.
„Nah, obvyklé kraviny!“ Vydechl druhý a zapálil si cigaretu, „um… měl bych přestat kouřit! Mattovi se to nelíbí!“ Řekl a podal ji svému kamarádovi.
Ten si ji vzal a posmíval se mu. „Mattovi se to nelíbí!“ Cukroval jako malá holka a od černovláska si tak vysloužil ránu do ramene.
„Je to blázen do zdraví!“ Řekl černovlásek celý nadšený „A taky hodně cvičí!“
„Zdraví lidé umírají jako první!“ Zasmál se Tom.
Bill rozšířil oči a dal si ruku před otevřená ústa. „O čem to mluvíš?“
„No jo…“ pokračoval druhý. „To, že nedělají nic, co by bylo jen trochu v rozporu s jejich vlastním tělem, jim brání v tom, aby si vypěstovali pořádnou imunitu!“
Černovlásek vyděšeně zamrkal, podíval se před sebe a něco nesrozumitelného zasyčel.
Tom vyprskl smíchy. „Dělám si legraci… jak jsi mi na to mohl skočit?“
Bill se k němu otočil a zamračil se. „Vyděsil jsi mě! Byl bych v panice po zbytek života!“
„No, nechtěl jsem tím říct, že by v pětadvaceti zemřel, nebo tak něco…“ řekl Tom.
Černovlásek se na něj zvědavě podíval a čekal, až bude pokračovat.
„Možná, že do třiceti vydrží…“ ušklíbl se nakonec a vysloužil si tím další ránu za necelých pět minut.
„Bille, já to prostě nechápu!“ Zamumlal Georg opile a podíval se na černovláska. „Jak se můžeš připravit o tu nejkrásnější věc na světě?“
Bill zkřížil ruce na prsou a povytáhl obočí. „O čem to mluvíš?“
Brunet se rozesmál a málem se udusil. „Bille! Ta věc, kterou mají holky mezi nohama, je stejně příjemná jako uspokojující!“
Celý stůl se rozesmál, až na Billa, který si odfrkl, když usrkával svou gin-sodu. „Zřejmě mě nezajímá ta mezi holčičíma nohama, ale to mezi klučičíma!“
Tom si hlasitě odkašlal, zatímco Gustav se na něj překvapeně podíval.
„Fuj…“ řekl brunet a nasadil výraz znechucení.
„Když ti tolik vadí gayové, mohl bys takové rozhovory vynechat!“ Řekl černovlásek a narovnal se.
Tom se vzpamatoval ze šoku a hned souhlasil. „Jo, kluci, nechte ho na pokoji! Je to jeho volba, nikdo vás nenutí to dělat taky.“
„Ani ve snu!“ Vykřikl Georg a dychtivě se podíval na blondýnku sedící na malé pohovce. „To je kost, co?“ Tom a Gustav se na dívku podívali a vzápětí se přistihli, že přikyvují.
Byla to skutečně bomba a měla všechny vlastnosti, které v nich vyvolávaly nečisté myšlenky.
Georg se znovu obrátil ke svým přátelům. „No tak, Bille, podívej se na ni! Jak tě nmůže nepřitahovat?“
„Nepřitahuje mě, Georgu, pochop to!“ Zamumlal Bill znuděně. „A navíc, nemám rád blondýny! Všechny vypadají stejně a působí na mě nudným dojmem!“
„Když se nad tím zamyslím… nelíbí se ti ani brunety,“ odsoudil Gustav.
„Přesně tak!“ Podotkl černovlásek. „Líbí se mi muži, ať už se vám to líbí, nebo ne.“
Tři „heterosexuálové“ se na sebe podívali a rozhostilo se ticho.
Tom se usmál. Koneckonců jemu nevadilo, že je Bill gay.
Když se mu černovlásek před téměř dvěma lety přiznal, jen se mu potvrdilo to, co tušil. Že má Bill jiné preference, si uvědomil už podle toho, že se nikdy nedíval na holky, rád se líčil a odličoval jako žena a často se zastavoval před výlohami dámských obchodů, když šli nakupovat.
Samozřejmě bylo zvláštní představovat si, že líbá kluka; ještě neměl příležitost vidět, jak se líbá s Mattem, protože neměl příležitost se s ním seznámit.
Když byli ostatní kolem, Bill se větším projevům lásky vyhýbal a Tom za to byl docela vděčný. Ne proto, že by měl něco proti, ale prostě proto, že se bál, že mu to bude nepříjemné.
Samozřejmě věděl, že jako v každém plnohodnotném páru přijde den, kdy se Bill Mattovi oddá.
To bylo ono! I z toho se otřásal hrůzou. Při pomyšlení na něj v posteli s tím machem se bál, že ho zlomí nebo zabije, a nechtěl, aby Bill trpěl.
Pokaždé, když se nad tím zamyslel, si v duchu nadával do idiotů, protože i kdyby se Bill svému příteli oddal, znamenalo by to, že to chce především on.
Tom se znovu usmál a sledoval svého přítele, jak pije a pozoruje celou místnost. Bylo na něm něco, co ostatní neměli, a to nejen proto, že byl jeho nejlepší přítel. Bill zářil ve svém vlastním světle a nemusel dělat mnoho, aby si ho někdo všiml. Pokud chtěl sbalit holku, bez ohledu na to, jak moc byl cool, musel se stále snažit zaujmout nebo se chovat provokativně.
Na druhou stranu Billa si dokázal všimnout každý, aniž by si to vůbec uvědomoval.
„Tome, myslím, že tě Bill svádí na špatnou cestu,“ ušklíbl se Georg a stáhl ho z oblaků na zem.
„Co-cože?“ Zamumlal zmateně.
„Zíral jsi zasněně na Billa,“ zasmál se Gustav a posmíval se mu.
Tom zmateně zamrkal, ale Bill se ho hned zastal. „No, aspoň se dívá na mě, místo aby se díval na vás, ošklivé flákače, jak se opíjíte!“
Tom se na něj podíval a Bill na něj kývl. „Pojď, Tomi!“
„Ale proč?“ Zasáhl Gustav. „Nezůstaneš s námi?“
Bill se podíval na Toma, který se cítil probodnutý černovláskovým pohledem, a vstal.
„Ne, jdu s ním! Mějte se!“ Řekl a položil na stůl desetieurovou bankovku.
„Kdy se mi ozveš?“ Zeptal se Georg, než odešli.
„Zavolám ti zítra!“ Odpověděl mu Tom. „Hned jak se vrátím ze školy.“
Brunet přikývl a sledoval je, jak odcházejí, pak se obrátil na svého druhého přítele. „Jsou trochu divní, že?“
„Jsou prostě nejlepší přátelé!“ Pokrčil Gustav rameny.
„A pak mě políbil! Věřil bys tomu? P.O.L.Í.B.I.L.“ Poslední slovo Bill pomalu vyhláskoval.
„Mhm…“ přikývl Tom.
Věděl to! Celý večer viděl, jak se Bill chvěje, a bylo mu jasné, že je to proto, že mu chce všechno podrobně vyprávět. Nestačilo mu jen tyhle věci řešit po telefonu, chtěl si promluvit i tváří v tvář, aby viděl Tomovy reakce, které měly být nadšené.
„Vidíš?“ Řekl černovlásek podrážděně, „zase tě nudím.“
„Bille, nenudíš mě, přísahám! Já jen, že víš, jaký jsem, poslouchám tě, ale nemůžu skákat radostí po celém autě!“ Odpověděl s obtížemi.
Bill se zatvářil ublíženě, sklopil pohled a hrál si s rukama.
Tom se cítil špatně, velmi špatně, a rychle zasáhl. „To neznamená, že ti to nepřeju,“ usmál se. „Vím, jak moc máš Matta rád, a když vím, že jsi vedle něj šťastný, nemůžu si pomoct, ale i já jsem.“
Tentokrát se černovlásek usmál a podíval se na svého nejlepšího přítele. „Vím, že jsem malicherný, Tomi, ale já jen… nedokážu mlčet, to je celé! Chce se mi křičet, skákat… jo… mám pocit, že on je ten pravý!“ Uzavřel vzrušeně a třel si ruce o sebe.
Tom se rozesmál, když ho viděl takhle rozjásaného, přejel mu rukou po hlavě a trochu mu pocuchal vlasy.
„Každopádně…“ pokračoval Bill, stále ještě rozrušený. „Chtěl by ses s ním seznámit? Nevím, mohli bychom jít všichni společně na večeři. Vlastně vás oba zvu k sobě.“
„No…“ Tom o tom přemýšlel. „Proč ne? Víš, že než si s tebou kdokoliv začne, musí projít přese mě,“ řekl povýšeně.
„Oh, pane Kaulitzi, to jsem vůbec nevěděl!“ Řekl Bill a předstíral, že ho ta slova vážně zaujala.
„Jo, pane nebo paní Trümperová!“
„TOME!“ Vykřikl černovlásek a plácl ho po ruce. „Neříkej mi paní!“
„Okay, okay, sorry, už to neudělám!“ Druhý se okamžitě omluvil, když si všiml kamarádova zamračeného výrazu. Bill se na něj několik vteřin nepřestával přísně dívat, ale pak oba vyprskli smíchy, a nakonec si klidně vydechli.
„Každopádně…“ Bill se znovu ozval. „Můžu to s Mattem naplánovat na zítřejší večer, nebo nemáš čas?“
Tom pokrčil rameny. „Nic zvláštního nemám, mám čas!“
„OK!“ Vypískl vzrušeně černovlásek. „Zítra vymyslím, co bych mohl udělat k večeři!“
„Objednat pizzu?“ Navrhl Tom, protože věděl, že jeho přítel není zrovna zběhlý v kulinářských záležitostech.
„Pizzu?“ Zeptal se Bill tónem, jako by mu Tom právě navrhl jíst lidské maso.
Tom se na něj podíval, jako by chtěl říct: Na tom není nic špatného…
„Ne! To snad ne!“ Řekl černovlásek a zavrtěl hlavou. „To je ubohé!“
„Ubohé?“ Zeptal se udiveně Tom. „Pizza je dobrá a nemusíš vařit a pak uklízet ten nepořádek, ne?“
V tu chvíli se Bill začal vážně rozčilovat.
„Ty jsi tak úžasný v plácání nesmyslů, Tomi! Prostě budu vařit!“ Řekl přesvědčeně. „Muž mého života přijde zítra na večeři a já chci, aby viděl, co všechno dokážu.“
Tom si povzdechl. Když si Bill něco usmyslel, těžko to mohl změnit, a pak si jen řekl, že je hloupý, když se o to vůbec snaží.
„Dobře, chceš, abych ti přišel pomoct?“ Nabídl se zcela rezignovaně.
Bill jako by spadl z oblaků, zřejmě proto, že už přemýšlel, co vlastně uvaří, a usmál se. „Ne, díky! Chci, aby to bylo překvapení i pro tebe, co budu vařit!“
Tom se ze všech sil snažil tvářit spokojeně, ale v tu chvíli mu bylo strašně úzko.
„Okay, fajn!“ Přikývl a usmál se.
„Ah… Jsem tak šťastný!“ Usmál se černovlásek a poskakoval na sedadle.
„Ehm…já taky, jo!“ Odpověděl váhavě Tom.
„OK! Už jdu, jinak mě naši zabijou, jestli přijdu pozdě!“ Bill spěšně vypískl a zavrtěl se na sedadle.
„Pojď sem a dej mi pusu!“ Nařídil Tomovi a naklonil se k němu.
Tom si povzdechl, naklonil se taky a políbil ho na tvář. Pak Bill vyskočil z auta a běžel k brance svého domu, kde mu naposledy zamával.
Tom mu zamával zpět, což Bill ani nezachytil, a znovu nastartoval auto a chystal se odjet.
Pokusil se alespoň vzdáleně si představit večer, který ho zítra čeká.
Kdo ví proč, ale něco mu říkalo, že tenhle Matt ovlivní i jeho vlastní život.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
