autor: memories1
Probuzení toho dne nebylo nejlepší. Začátek týdne nikdy nepatřil k jeho oblíbeným chvílím, protože po dvou dnech volna nebyl moc nadšený, že se musí vrátit na univerzitu. Tentokrát byla situace ještě horší, protože víkend bez Billa v něm vyvolával divné pocity.
Po hádce v parku o něm neslyšel.
Žádný hovor, žádná návštěva, vůbec nic. Tom ani nevěděl, jestli se vrátil k Mattovi, nebo ne. Ale jelikož ho dobře znal, určitě už byl v náručí té nemyslící gorily. Naštěstí byl Tom chytrý kluk, který když se k něčemu zavázal, vždy to také dodržel. Díky tomu našel vůli vstát a připravit se na vyučování.
Bylo mu divné vstávat s myšlenkou, že nebude s Billem na univerzitě. Největší chybou, kterou v životě udělal, bylo asi to, že věnoval všechnu pozornost svému příteli, a tak se kromě Georga a Gustava odcizil všem ostatním. Rozhodl se izolovat a nyní neměl žádné jiné lidi, se kterými by mohl být. To je to, co člověk riskuje, když tráví příliš mnoho času jen s jednou osobou, nakonec se totiž může stát, že člověk zůstane sám a nebude si mít s kým povídat.
Možná nastal čas na změnu, na definitivní změnu, na ukončení starých příběhů a začátek nějakých nových, začít se stýkat s ostatními místo toho, aby zůstával stranou jen s jedním přítelem.
Ano, to bylo to, co potřeboval.
Ne zcela přesvědčen o svých úvahách se připravoval rychlostí lenochoda, a když sešel dolů na snídani, nebyl ani zcela přesvědčen, že se vhodně oblékl. Ne že by byl otrokem vzhledu jako Bill, ale přesto se rád přizpůsoboval a cítil se dobře. Ve skutečnosti se necítil vůbec dobře. Vůbec ne. Rychle něco snědl a spěchal z domu, jen rychle pozdravil matku, aby se vyhnul jejím otázkám. Christina ho ale prokoukla a rozhodně jí neuniklo, že s jejím synem není něco v pořádku.
Tomovi někdy vadilo, že jeho matka má takový šestý smysl, nedokázal dost dobře před ní skrýt svou náladu a pokaždé musel snášet „mateřské“ řeči, které ho přesvědčovaly, aby byl v klidu a přestal se zlobit na celý svět, a podobně. Byl naštvaný a nechtěl poslouchat rady, chtěl jednat tak, jak sám uzná za vhodné.
S tímto přesvědčením se vydal na univerzitu a doufal, že den nebude ještě horší. Všechno záleželo na něm, pokud se mu povede den zvládnout s klidem a nasazením, určitě to nebude až tak špatné a večer bude tak unavený, že usne hned, jakmile padne do postele. Byl si jistý, že to při troše dobré vůle zvládne.
Když přecházel přes parkoviště, útrpně si odfrkl. Všechno bylo tak těžké. Věděl, že je dramatický, ale bylo to, jako by nežil svůj život. Cítil kolem sebe prázdnotu, něco mu chybělo. Někdo mu chyběl. Snažil se nepřemýšlet a kráčel ke vchodu do budovy před sebou. Nechtěl si dát snídani v kavárně jako obvykle, neměl na nic chuť a žaludek měl stažený.
Jako obvykle měl regionální geografii a zimní zkouškové období bylo za dveřmi. Nevěděl, s jakými schopnostmi by zkoušku mohl zvládnout, ale pokud by nedokončil studium včas, Christina by mu dál školu neplatila. Dodal si odvahy, přitáhl si popruh batohu, vešel dovnitř a zamířil do velké učebny, kde měla probíhat výuka.
Jakmile se ocitl uvnitř, instinktivně se začal otáčet a rozhlédl se po celé místnosti a hledal Billa. Po chvíli si však vzpomněl, že se s ním pohádal a že by mu v hloubi duše mělo být jedno, kde je.
To je jenom tvůj zkurvenej zvyk, Tome, pomyslel si a snažil se prodrat davem studentů ke svému obvyklému místu. Ztěžka se sesunul na židli a několik vteřin zíral před sebe, pak odhodlaně otevřel batoh a popadl sešit a pero. Aby se rozptýlil, protože učitel ještě nedorazil, začal si do sešitu čmárat nějaké obrázky.
Jednou se mu s Billem podařilo dostat se v noci do metra. Tom si moc dobře pamatoval, že černovlásek málem umřel strachy, když se svou sbírkou sprejů čmáral na vagón metra. Rád sprejoval po městě, protože pokud to bylo dobře udělané, bylo to umění. Škoda, že to bylo posuzováno jako „poškozování veřejných míst.“
Ačkoli měl celkově rád umění a často se setkával se zkouškami typu „Umění 19. století“, považoval za správné, aby se umělci mohli vyjadřovat pomocí svých značek, zejména ve 21. století.
Nebylo již možné ztrácet čas kreslením posvátných obrazů, tanečních škol nebo veselých zahrad, kde se dvorní dámy oddávaly konverzaci. Ty časy už pominuly a bylo více než normální, že ve společnosti, jako je ta, ve které žije, existují modernější formy vyjadřování. Byl proti těm, kteří považovali za správné počmárat veřejná náměstí nebo sochy v centru, ale pokreslit nějaké staré zdi, na tom neviděl nic špatného. Jeho argumentace byla spletitá a téměř nikdo ji plně neschvaloval. Ale faktem bylo, že on se tímhle řídil.
Usmál se.
Bill se tu noc třásl jako osika a stále opakoval, že je každou chvíli někdo chytne. Tom, nevšímaje si kamarádova neustálého kňučení, pokračoval ve sprejování snad dvě hodiny. Nikdo je neviděl ani nezavřel, ale Bill zdůraznil, že tohle bylo naposledy, co něco takového udělali.
Výsledkem bylo, že se tam dva večery po sobě vrátili.
Zavrtěl hlavou.
Ale proč nebyl schopen myslet na nic jiného? V každé zasrané myšlence se objevil Bill. Nechtěl na něj myslet!
Šum ve třídě okamžitě ustal a z toho usoudil, že učitel právě vešel. Jako obvykle si položil pár věcí na stůl a po několika dalších minutách se ujal slova a vyzval studenty, aby se začali soustředit na výuku. Tom otočil svůj sešit a připravil se na psaní poznámek. Doufal, že ho hodina zaujme natolik, že už nebude muset přemýšlet.
Uběhlo jen deset minut a on seděl v roztažené a znuděné pozici. Koncept ekosystému mu byl ukradený, jen měl nutkání zmizet z učebny, a to rychle. Většinou se mu dařilo učitele vnímat a držet s ním krok, ale ne dnes. Nespokojeně si odfrkl, ale náhle ho vyrušil zvuk otevírajících se dveří.
Instinktivně otočil hlavu a uviděl ho.
Bill přišel a snažil se dělat co nejmenší hluk. Tvářil se vyděšeně, vlasy měl rozcuchané a i jeho oblečení působilo dojmem, že si ho snad vybíral poslepu. Naposledy ho takhle viděl u maturity: po bezesných nocích strávených učením a pláčem kvůli trémě z blížící se zkoušky, se černovlásek změnil do ztrhaného stavu a ke zkoušce se dostavil úplně zničený.
Jakmile ho Tom spatřil, rozbušilo se mu srdce. Musel se co nejdříve uklidnit.
Co je tohle za zmatek?
Byla to pravda: s Billem se nikdy nepohádali natolik, aby spolu nemluvili, takže když ho Tom viděl a musel předstírat, že se nic neděje, byl to pro něj nový a špatný pocit. Nikdy na něj nedokázal být dost tvrdý, vždycky ho dojal ten vyděšený kotěcí obličej, který Bill dokázal vykouzlit, i když věděl, že Bill tenhle výraz používá hlavně proto, aby dokázal přesvědčit ostatní a oni s ním potom souhlasili.
Neodolal, znovu se rozhlédl a uviděl, jak očima hledá volné místo.
Bill si jako obvykle všiml toho vedle něj a proklouzl mezi řadami stolů. Tom cítil, jak mu mozek šrotuje. Nevěděl přesně proč, ale jednal impulzivně, a když se černovlásek protlačil mezi sedícími studenty na své místo, Tom okamžitě vstal.
Když to udělal, setkal se s pohledem Billa, který se na něj šokovaně díval.
Možná proto, že tušil, co se Tom chystá udělat. Tom se k němu otočil zády a poté, co požádal dívku vedle sebe, aby ho nechala projít, vyklouzl z řady lavic přesně na opačné straně, než do které vstoupil Bill.
Aniž by se ohlédl, rozběhl se k východu ze třídy.
Byl zbabělec, opravdový zbabělec, ale bylo mu to jedno.
Mít v tu chvíli Billa nablízku bylo to, po čem toužil nejméně.
Nechtěl být v jeho blízkosti, nechtěl ho ani vidět, nechtěl nic.
Rozhodl se, že změní svůj způsob života, že přestane dělat věci stejným způsobem.
Rozhodl se s tímhle skončit.
Zbytek dopoledne strávil studiem v knihovně. Osvítil ho okamžik moudrosti a rozhodl se, že není nic lepšího než studovat v očekávání obrovské zátěže, která ho čeká v lednu a únoru v podobě zkoušek.
Navzdory tomu, co očekával, se mu to podařilo. Měl za sebou padesát stran z učebnice dějin středověku a dalších padesát stran z učebnice dějin umění, takže mohl být spokojený, protože když se učil s Billem, byl zázrak, když udělal alespoň dvě stránky. A byl tu znovu: ze všech věcí, na které mohl myslet, myslel právě na něj.
Ucítil, jak mu kručí v žaludku, a podíval se na hodiny. Překvapilo ho, když si uvědomil, že je čas oběda. Rád by se najedl doma, ale ve dvě hodiny měl dějiny umění, a proto byl donucen dát si jídlo v jídelně.
Sebral všechny své věci a odešel z knihovny. Doufal, že se vyhne chvíli, kdy bude jídelna přeplněná lidmi, protože nechtěl stát frontu. Naštěstí situace nebyla tak katastrofální, a tak po vstupu popadl tác, příbor a vyrazil, zvědavý, co kuchyně ten den nabídne.
Po nekonečném bloudění kolem pultů s různými pokrmy se nakonec rozhodl pro hovězí pečeni a salát, i když nebyl úplně spokojený. Čekal něco uspokojivějšího. Zamířil k ošatkám s chlebem a usmál se, když zjistil, že dnes mají jeho oblíbený. Tom byl blázen do chleba s olivami, měl ho nejraději a v jídelně ho měli málokdy. A v tu chvíli byl v ošatce poslední.
Nebyl to tedy tak špatný den, někdo tam nahoře ho měl přeci jen rád. Odhodlaně natáhl ruku, ale najednou uviděl jinou, která popadla chleba a vložila si ho na tác.
„Hej,“ nedokázal se ubránit výkřiku, když se podíval na postavu svého zloděje chleba.
Rozšířil oči.
Bill stál před ním a díval se na něj s výrazem naprostého nezájmu. A na tácku měl krajíc chleba s olivami. Tom se instinktivně zamračil a podíval se na něj.
„Není chléb s olivami až příliš tučný? Dej mi ho!“
„Promiň,“ odpověděl černovlásek s úsměvem na tváři. „Já byl první.“ Svoji řeč zakončil tím, že se k němu otočil zády a nechal ho tam stát jako idiota. Tom zaťal pěsti a zmocňovala se ho dětinskost.
„Doufám, že se tím zadusíš,“ vykřikl na svého „kamaráda“.
Bill se otočil a ohromeně se na něj podíval. „A já doufám, že to tvoje jídlo bude stát fakt za hovno!“ Pak se zase otočil a rychle se vzdaloval.
Tom tam stál bezmocný, v háji a bez svého chleba s olivami. V návalu vzteku popadl tác a zamířil k pokladně, aby za jídlo zaplatil. Cítil, jak se mu vzteky zvedá žaludek, a toužil vyhodit svůj tác do vzduchu, a to samé udělat s tácy i ostatních studentů. Pak chtěl jít za Billem, vzít tu nechutnou kaši na jeho talíři a rozmazat mu ji po obličeji, až by ji měl všude jako masku. A potom, co by tohle všechno udělal, postavil by se v jídelně na stůl a spustil tak sadistický smích, že by vyděsil každého, kdo by byl poblíž.
Ano, přesně to chtěl v tu chvíli udělat.
„Bude to tři eura padesát.“
„Huh?“
Pokladní se na něj dívala zpoza brýlí a zmateně mrskala řasami. „Říkám, že to bude tři eura padesát. Cena.“ Upřesnila mu, když se na ni Tom díval s výrazem člověka, který právě spadl z Měsíce.
„Oh, ano, samozřejmě,“ zamumlal, zběsile prohledával kapsy, ze kterých vylovil nějaké drobné. Za ním se ozvalo chichotání a on viděl, jak se mu nějaké dívky posmívají. Připadal si malý jako komár, zaplatil za oběd a spěchal pryč. Chtěl se najíst u svého oblíbeného stolu, u okna. Spěchal na své místo, ale zastavil se, když uviděl Billa, jak tam jí. Kromě toho, že si vychutnával oběd (s olivovým chlebem), se také zamyšleně díval ven. Kdo ví, na co myslel, že vypadal takhle ztraceně.
Tom pevněji sevřel tác a podíval se jiným směrem, aby našel stůl hned za ním. Bill mu to dělal schválně. Místo aby sebral koule a šel si s ním promluvit, dělal černovlásek všechno pro to, aby na sebe strhl jeho pozornost a motal se mu pod nohama.
V tu chvíli ho nenáviděl.
Obrátil k němu oči a záviděl mu. Bill v tu chvíli držel olivový chleba a kousek si z něj ulomil. Tom se díval, jak ho pomalu žvýká, a Tomovým jediným přáním bylo vidět, jak má černovlásek kolem krku oprátku a jeho tělo se houpe ve vzduchu. Ale něco ho vyrušilo z myšlenek. Bill kašlal, a to dost hlasitě. Jednou rukou se bil do hrudi a v obličeji byl celý rudý. Tom tomu nemohl uvěřit. Sám mu řekl, že doufá, že se tím chlebem zadusí, a to se také dělo.
Kurva, přivolal to on.
Ještě stále ohromený si uřízl kus hovězí pečeně a nacpal si ji do úst. Po dvou okamžicích, které byly opravdu jen dva, se jeho tvář zkřivila znechucením. Bez váhání popadl ubrousek a sousto do něj vyplivl. Ta věc chutnala opravdu příšerně. Šokován tím, jak ho osud uměl někdy potrestat, se rozhodl, že jeho oběd skončil. Bylo mu tak špatně, že už nechtěl sníst ani salát, a uvědomil si, že utratil tři eura padesát za to, že vůbec nic nesnědl.
Naštvaně vstal od stolu a popadl tác. Naposledy se podíval na Billa, který nejedl, ale upřeně se na něj díval. Tom se okamžitě otočil, přesvědčený, že už ho nechce vidět.
Měl toho dost.
Univerzitu opouštěl se silnou migrénou. Dnešní den byl opravdu na hovno a on si ze všeho nejvíc přál vzít si něco na bolest hlavy a jít domů. Jeho matka byla bohužel typickou ženou, jejíž srdce a mysl byly zaměřeny na bylinky a výsledkem toho všeho bylo, že v domě byly pouze homeopatické léky, které podle Toma vůbec neúčinkovaly. Když ho bolela hlava, potřeboval něco silného, a jelikož v poslední době jako na potvoru nebyl nemocný, v lékárničce nebylo nic.
Musel by jít do lékárny.
Dal dohromady několik dalších možností, nasedl do auta a odjel z univerzity s úmyslem vrátit se domů. Byl k smrti unavený, a přestože ráno odešel domů s dobrými úmysly, nic se mu nedařilo tak, jak si přál. Nedokázal vnímat přednášky, zejména zeměpis, ale při dějinách umění se mu alespoň podařilo zůstat vzhůru. Když byl Bill přímo v zadní lavici, necítil se tak uvolněně.
Pak došlo k incidentu v jídelně. Nic nešlo podle jeho plánu; zdálo se, že někdo tam nahoře si na něj zasedl a rozhodl se, že se dnes bude dobře bavit. S odfrknutím zastavil auto u obrubníku, vystoupil a spěchal k lékárně. Když však stál před lékárnou, překvapil ho hlas.
„Ahoj Tome.“ Někdo ho plácl po rameni tak silně, že málem upadl.
„Hej,“ řekl překvapeně, když po svém boku uviděl Georga.
„Vypadáš na hovno,“ řekl a nakrčil nos.
„A ty jako zasranej kretén,“ oponoval mu jeho přítel.
Oba se zasmáli.
„Nedáš si kafe? Zvu tě, už jsem tě dlouho neviděl.“ Navrhl mu brunet.
Tom na okamžik zaváhal, pak si ale pomyslel, že setkání s Georgem je možná jediná dobrá věc, která se mu za dnešek mohla přihodit.
„Když počkáš dvě vteřiny, zaparkuju auto,“ řekl s úsměvem.
Georg přikývl. „Počkám na tebe tady.“
Tom na oplátku přikývl a šel zaparkovat.
„Hej, zítra má pršet.“
Tom si nasypal do espressa pytlíček cukru a zamračil se. „Fakt? Škoda, že je mi to u prdele.“
Odpovědí mu byl Georgův srdečný smích, při kterém málem spadl ze židle, na níž seděl.
Tom se na něj překvapeně podíval.
„Idiote,“ vyhrkl jeho kamarád a plácl ho po hlavě. „Byl to jen vtip, abych si z tebe udělal srandu.“
„Vážně?“ Zeptal se druhý a třel si místo, kam dostal ránu.
„Jo! Myslel jsem, že bude pršet, protože nejsi s Billem. Co je s tím podivínem? Je nemocný?“
Tom několikrát zamrkal a zavrtěl hlavou. „Nevím, co s ním je.“
Georg se při téhle odpovědi znepokojeně zamračil. „Pohádali jste se?“
„Ne, ne,“ odpověděl druhý okamžitě a zavrtěl hlavou.
„Jo, samozřejmě, že jo,“ vysmál se mu brunet a povytáhl obočí.
Tom odfrkl a pocítil, jak se ho zmocňuje úzkost. „OK, pohádali jsme se.“
„Ale zítra si to vynahradíte jako obvykle, ne?“ Utěšoval ho kamarád a poplácal ho po rameni.
„Je to trochu vážnější než obvykle,“ řekl Tom se sklopenou hlavou. „Tentokrát jsem mu řekl různé věci.“
„A proč?“
„Protože mě to, kurva, sere!“ Vyhrkl Tom a praštil pěstí do stolu.
„Hej! Nemíním platit za stůl,“ vynadal mu Georg, když viděl, jak se stůl nebezpečně zakymácel.
Tom se uklidnil. „Promiň, ale jsem tak nasranej.“
Georg zavrtěl hlavou a zamyšleně si pohrával se lžičkou v šálku. Konečně se zřejmě rozhodl promluvit. „Poslyš, nechci se ti plést do života, ani nechci vědět, čeho se ta hádka týkala, ale musím ti říct, že tvůj a Billův vztah mi nepřipadá jako příliš normální, na to, že jde jen o obyčejný kamarádství.“
„Co tím myslíš?“ Zeptal se druhý a ušima plně nastraženýma a díval se na svého přítele se široce rozevřenýma očima.
„Nebuď naštvaný, OK? Chci být jen upřímný,“ snažil se ho uklidnit brunet.
Tom přikývl a nespouštěl z něj oči.
„Ty a Bill jste k sobě připoutáni od čtrnácti let, ten první den ve škole stačil, abyste se svázali a už nikdy nerozvázali.“
„Jo, jsme si velmi blízcí, to je pravda, ale nechápu, co je na tom divného?“ Zeptal se nechápavě Tom.
„Faktem je, že ty a Bill, s těmi všemi city, nevypadáte pro ostatní lidi jako přátelé, ale jako pár.“
Tomovi ztuhla krev v žilách.
„Chodíte ruku v ruce, bije tě, když jsi příliš hrubý, jakmile se na tebe podívá, taješ a děláš, co chce. Jdete na večeři a ty ji zaplatíš, s obědem je to stejné a se svačinou jakbysmet. Prostě, když jde o přítelkyni, nabídnu jí všechno, ale s Gustavem se střídáme.“
„To, co říkáš, nedává smysl…“ vyhrkl Tom a zavrtěl hlavou. „Takže tím chceš říct, že jsem…“
„Zastav! Zastav! Zastav! Neříkám, že jsi gay, jen říkám, že tvůj vztah s Billem je až příliš přehnaný, a proto si lidé myslí, že jste pár. Jste na sobě až příliš závislí.“ Georg si odkašlal. „Tohle jsem ti řekl, abych se dostal k něčemu jinému. S Billem jste si tak blízcí, že někdy už ani nevíte, co si říct. Jste si tak blízcí, že nemáš žádný společenský život. Chodil jsi někdy s někým, Tome?“
Tom zavrtěl hlavou. „Víš, že nemám rád dlouhé vztahy.“
„Okay,“ souhlasil brunet. „Tak jak je to dlouho, co sis užil jednu z těch nocí, které máš rád?“
Tom si uvědomil, že si ani nepamatuje, kdy naposledy viděl nahou holku.
„Řeknu ti, kdy to bylo,“ pomohl mu Georg. „Byl to večírek na konci roku ve čtvrťáku, když tam vtrhly ty dvě z druhé školy. Byl to čtvrtý, ne pátý, takže jsou to skoro dva roky!“
Tomovy oči se rozšířily šokem. „To máš kurva pravdu. Pamatuju si to.“
„A co se stalo tu noc na konci večírku?“
„Bill a já jsme se pohádali.“
„A proč?“
„Protože jsem s ním ten večer nebyl, ale byl jsem s holkou.“
„A to ti připadá normální? Ne, Tome, to není normální! Já, kdyby mi Gustav řekl, že bude mít čistý, zdravý sex s někým, jsem šťastný za něj, dokonce mu budu vyhrožovat smrtí, pokud to neudělá.“
Tom ucítil, jak ho něco bodá do hrudi. Tato Georgova odhalení ho přivedla k rozumu. On a Bill byli sebou vzájemně posedlí.
„Řekni mi, Tome, Bill se teď zapletl s tím Mattem a teoreticky, když s někým chodíš, měl bys být do své nové lásky tak zažraný, že bys měl své přátele nechat trochu stranou, ti by to zřejmě pochopili, ne?“
Tom přikývl.
„Ok, tak mi řekni, s kým Bill strávil většinu dnů?“
„Se mnou, ale to proto, že Matt pracoval.“
„OK, a s kým telefonoval pozdě do noci?“
„Se mnou.“
„S kým byl na webce?“
„Se mnou.“
„Přesně tak. A co ti řekl o Mattovi?“
Tom pokrčil rameny. „No… já nevím… líbali se.“
„Řekl ti někdy o, já nevím, rozhovorech, o věcech, které se týkají fyzického kontaktu?“
„No, možná mi o tom nechtěl nic říkat.“
Georg povytáhl obočí. „Mluvíme o Billovi, který ti bez okolků vypráví všechny své zážitky.“
Tom se podíval svému příteli do očí a nevěděl, co má říct.
„Co chceš, abych tímhle vším, co jsi mi řekl, pochopil?“ Rezignovaně se zeptal bruneta, jelikož věděl, že má ve všem pravdu.
„To bys podle mého názoru měl pochopit,“ řekl Georg a přátelsky se na něj usmál.
„Jak by ses cítil, kdyby tě Bill, který se zapletl s Mattem, přestal vyhledávat nebo omezil četnost vašich schůzek?“
Tom o tom přemýšlel a snažil se představit si podobnou situaci. Možná mu vyhovovalo, že Bill byl zadaný, ale vyhovovalo mu i to, že stále chodil ven s ním a byl středem jeho vesmíru.
„Nevím… asi špatně,“ řekl a překvapeně se zadíval na jeden pevný bod.
„To proto, že se od něj nedokážeš odpoutat. Přemýšlej o tom. Snažím se ti poradit na základě toho, co vidím, možná, doufám, že ti tenhle rozhovor alespoň trochu pomůže.“
Tom přikývl, ale mlčel.
„Oh, musím jít,“ přerušil jejich rozhovor Georg. „Za hodinu mám schůzku s Gustavem a ještě se musím osprchovat. Mimochodem, už jsem platil.“ Brunet naposledy poplácal přítele po rameni, odešel a nechal ho, aby se věnoval vlastním myšlenkám.
Tom vstal a hlava ho bolela ještě víc než předtím. Pomalu vyšel z kavárny a zamířil rovnou do lékárny, kde předtím nebyl. Vešel dovnitř a postavil se do fronty, když do něj někdo vrazil a on se zapotácel.
„Oh, promiňte,“ řekla postava před ním.
„To je v pořádku, já…“ pak náhle ztuhl.
Tohle byla třešnička na dortu.
Před ním stál Matt.
„Ahoj, Tome,“ řekl ten, který přešel od zdvořilosti k naprosté vážnosti. Tom ze zdvořilosti mírně pokýval hlavou a sklopil pohled. Okamžitě ucítil, jak se dusí.
Matt držel v ruce balíček kondomů.
Aniž by se ovládl, rychle vzhlédl a setkal se s Mattovýma očima.
Matt se usmíval a díval se na něj téměř vyzývavě.
„Měj se,“ řekl nenuceně, dva palce od jeho obličeje, a pak s pokrčením ramene odešel.
Tom zůstal nehybně stát a díval se přímo před sebe.
Teď se cítil opravdu špatně.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
