autor: memories1
Dlouho stál uprostřed svého pokoje a zíral do prázdna. Ne tak úplně do prázdna, ale na místo, kde stál Bill těsně předtím, než odešel.
Všechno se stalo tak rychle.
Ani se nestačili pořádně usmířit a už se zase pohádali. Dalo se to, co se právě stalo, vůbec považovat za hádku?
Tom to nevěděl.
Situace se dokázala obrátit až s neuvěřitelnou rychlostí. Usmířili se, pak se s urážkami znovu pohádali, a pak se dostali k okamžiku, kdy mu Bill se smutkem v očích odhalil pravdu.
Bill si uvědomil, že se něco změnilo stejně jako Tom. Přiznal se, že žárlí, ale ne tak, jak je to mezi kamarády normální, ale žárlí při představě Toma s jinou dívkou.
S někým jiným, kdo by mu ho mohl vzít.
Vzpomněl si na Georgova slova o tom, že je přece úplně normální se věnovat potencionální přítelkyni víc než kamarádům. A stejně jako Tom přiznal, že by se asi cítil špatně, kdyby ho Bill zanedbával, aby mohl být s Mattem, i Bill mu to řekl na rovinu.
Byli na stejné lodi. Problém byl v porozumění. Týkala se ta žárlivost jen toho, že jsou stále jen spolu, a prostě se bojí, že se to změní, anebo se to týkalo něčeho jiného?
Jaké to mezi nimi bude teď?
Měl to prostě nechat plavat, nebo to, co se stalo, znamená, že už to nikdy nebude takové jako dřív?
Ne!
Tom na to nemohl myslet. Nechtěl jít opět na univerzitu a vyhýbat se mu jako ty dva dny. Byl přesvědčen, že utrpení skončilo, a při pomyšlení, že by mělo začít znovu, se mu dělalo špatně.
Byl zmatený.
Už nevěděl, co si o té situaci myslet.
Bylo to vážné?
Copak už s Billem opravdu nebyli takoví přátelé jako dřív? Co tedy byli? Nebo spíš, co se s nimi po tom všem zmatku stalo?
Tom si povzdechl a unaveně si přejel rukou přes oči. Přicházel o rozum a nejspíš by ten stres už dlouho nevydržel. Potřeboval co nejdříve pochopit, zda se vztah mezi ním a Billem opravdu vzdaluje. Potřeboval pochopit, jak se cítí.
Aniž by to chtěl, vybavil se mu sen, který se mu včera zdál.
Proč se mu zdál?
Byl to důsledek toho, že viděl kondomy v Mattově ruce, nebo to byla věc, která v jeho hlavě byla vždy, jen se skrývala v nejtemnějším koutu mysli?
Oči se mu rozšířily.
Ne, to není možné. Nad čím to přemýšlel? Pouhý náznak, že by se mohlo jednat o něco v jeho mysli, znamenal, že někde hluboko v sobě Billa chtěl. Takže o sexu s Billem doslova snil. Pamatoval si každý okamžik, a ty věty, které vyšly z černovláskových úst: „Milujeme se, Tomi. Vždycky jsme se milovali.“
Vždycky jsme se milovali.
Vždycky se s Billem milovali.
Milovat.
Tom možná nevěděl, co to znamená milovat. Nikdy nebyl zamilovaný a ani to neměl v úmyslu.
Byla pravda, že nebyl typ na trvalý, sentimentální vztah, ale pravda byla i to, že nikdy nepotkal nikoho, kdo by dokázal milovat jeho, někoho, kdo by měl v sobě něco, co by ho k té osobě přitahovalo k něčemu víc než jen k fyzické přitažlivosti. Na čem závisí láska? Jak člověk pozná, že se začne zamilovávat? Jaké pocity ovládají tělo a mysl? V tomhle si připadal trochu jako amatér, ale nevyčítal si to.
Byl si jistý, že Bill ví, co je to láska.
Vždycky o ní mluvil zasněně, vždycky byl romantik, takže bylo jasné, že když šlo o lásku, dělal to s velmi jasnou a přesnou představou. Mluvil o tom jako někdo, kdo lásku pocítil nebo kdo ji prožil. Tom mu z tohoto pohledu k smrti záviděl a zaplatil by zlatem za to, aby měl v hlavě tu malou částečku, která bloudila v mozku jeho přítele.
Nespokojeně zafuněl, posadil se na postel a zabořil obličej do dlaní. Cítil se kvůli tomu špatně, velmi špatně. Přál si, aby vedle něj byl Bill, aby se situace nevyhrotila a aby dál spokojeně jedli čínu. Jako kdysi. Ale věci se změnily a on v hloubi duše věděl, že dokud nedospějí k nějakému závěru, nebude nic v pořádku.
Začít po všech těch odhaleních, nervozitě a hádkách znovu mluvit, jako by se nic nestalo, by bylo pokrytecké, ale především masochistické, protože by to znamenalo pokračovat v chození po tenkém ledě. A to nechtěl a slíbil si, že bude muset všechno pochopit a že až s Billem bude mluvit příště, bude to rozhodující. Musel prostě pochopit, co mezi sebou mají za vztah, nebo ještě lépe, co se s jejich vztahem stalo.
Byl unavený, otrávený, netrpělivý a věděl, že kdyby v tomhle pokračoval, byl by jen více a více nervózní; rozhodl se, že situaci bude muset buď ukončit, anebo nějak vyřešit. A on ji chtěl vyřešit. Nechtěl, aby ho Bill opustil, alespoň tím si byl stoprocentně jistý. Tak či onak si přál, aby se s Billem opět měli bezstarostně rádi.
Ať už to bude znamenat cokoli.
Jak tam tak seděl a ubíjel se myšlenkami, které byly spíš negativní než pozitivní, uslyšel, jak se otevřely vchodové dveře, a pak se zabouchly. Aniž by dokázal uhlídat své nohy, vyskočil z postele na chodbu a spěchal dolů po schodech v naději, že ve dveřích najde Billa, který si to rozmyslel.
Když viděl, jak Christina spěšně vchází a odkládá deštník do kyblíku na deštníky, nedokázal skrýt zklamání, které se mu rýsovalo ve tváři.
„Ahoj, zlato,“ přivítala ho trochu zadýchaná matka. „Ten déšť je příšerný, museli jsme se vrátit dřív,“ odfrkla si a sundala si kabát. „Na dnešní noc předpovídají sníh.“
Tomovy oči se překvapeně rozšířily. „Vážně?“
„Jo,“ přikývla Christina a přistoupila k němu. „Jak se máš? Snědl jsi těstoviny?“
„Um… vlastně ne.“
Tom sebou trhl a postavil se přímo před svou matku, aby jí zabránil vejít do kuchyně. Se vším tím nepořádkem, který po sobě s Billem zanechali, by nebyla moc nadšená.
„Musím uklidit kuchyň, ujišťuji tě, že nebudeš příliš nadšená, jestli tam půjdeš.“
Žena zkřížila ruce na prsou a povytáhla obočí. „Doufám, že vše uklidíš, Tome Kaulitzi!“
Tom protočil oči. Ten způsob oslovování ho celým jménem ho rozčiloval, zvlášť když to používal Bill, když byl netrpělivý, nebo se chystal mu pořádně vynadat.
„Hned to udělám,“ slíbil, když jeho matka zamířila ke schodům.
„Dobře, zlato, neudělal bys mi heřmánkový čaj, prosím?“
Tom se usmál a přikývl. „Přinesu ti ho nahoru.“
„Dobře!“ Zakřičela Christina z horního patra. „Ah! Jsem tak unavená.“
Tom zavrtěl hlavou a zafuněl, když vešel do kuchyně. Čína stále ležela na stole, otevřené byly jen krabičky s nudlemi a knedlíčky, další krabičky byly netknuté. Trochu smutný hodil všechno do koše a pomyslel na svých dvacet eur, které utratil zbytečně. A přemýšlel i o večeru, který zničila jen špatně zvolená slova v nejméně vhodnou chvíli.
Všechno uklidil, umyl stůl a šel vyhodit odpadky. Vyšel ze svého domu, snažil se pořádně schovat před bouřkou a došel až k popelnicím, aby všechno vyhodil. Jakmile vešel dovnitř, napustil vodu do konvice, vyčerpaně se posadil a čekal, až se voda uvaří.
Přemýšlel, jestli nemá uvařit jeden čaj i sobě. Poslední dobou se naučil ho pít, a přestože si na začátku myslel, že je to jen pro staré lidi, kteří posedávají na pohovce, nyní si to už nemyslel. Přemýšlel, jestli…
Ne! To nemohl udělat! To by bylo opravdu směšné!
Ano, ale možná…
Ne, ne! Styděl se, něco takového nemohl udělat, sakra, bylo to trapné. Nemohl jít za matkou a zeptat se jí, jaké to je, když se člověk zamiluje. Ne! V žádném případě!
A právě proto se asi o deset minut později ocitl na prahu Christininy ložnice, zcela nejistý a se dvěma heřmánkovými čaji v rukou.
„Mami?“
„Ano, zlato?“
„Tady máš ten heřmánkový čaj.“ Řekl a usmál se na ni, když položil kouřící hrneček na noční stolek.
„Oh! Děkuji, zlato.“ Usmála se na něj žena a pohladila ho po tváři.
Tom tam stál a nehybně ji pozoroval, jak si svazuje vlasy, a stále nevěděl, jestli má promluvit, nebo ne. Samozřejmě jí nechtěl říct všechno, ale opravdu si přál, aby mu nějak pomohla. Jediný blízký přítel, kterého měl, samozřejmě kromě Billa, byl Georg, ale za ním jít nemohl, jelikož by hned věděl, o co jde. S matkou mohl mluvit obecně, aniž by hned pochopila, o kom to vlastně mluví.
Christina si všimla, že její syn neodešel, a tázavě se na něj otočila. „Děje se něco, zlato?“
Tom polkl a podíval se na svůj šálek heřmánkového čaje. „Já… musím se tě na něco zeptat.“
Žena se zamračila. Její syn za ní chodil jen zřídka, aby se jí na něco zeptal, což ji, vzhledem k jeho výrazu ve tváři, zjevně znepokojovalo.
Tom byl vždycky kluk, který jí nepřidělával velké starosti, vždycky si poradil sám, byl samostatný, nezávislý a nikdy ho neviděla tak napjatého jako teď. Co se v poslední době dělo s jeho kamarádem? Proč ho viděla nervóznějšího než kdykoliv předtím?
„Jen mi řekni, co se děje,“ řekla tiše a snažila se ho uklidnit. „Máš nějaký problém?“
Tom si povzdechl, posadil se na postel, a konečně se jí podíval do tváře. „Slib mi, že se mi nebudeš smát.“
Christina rozšířila oči. „Zlato, samozřejmě že ne. Víš, že bych to nikdy neudělala.“
Tom si odfrkl a zadíval se na svůj heřmánkový čaj. „Chci se tě na něco zeptat.“
„Ano, to už jsi mi říkal,“ přikývla. „Takže na co se mě chceš zeptat?“
Tom se kousl do rtu, byl napjatý jako houslová struna, a podíval se matce do očí. „Jaké to je, když se člověk zamiluje?“
Christina nedokázala zadržet překvapený povzdech, který se jí vydral z úst.
Zamiloval se její syn? Culila se jako idiot, zatímco Tom na ni stále zíral.
„Děláš si ze mě srandu,“ řekl a zachmuřeně se na ni podíval.
„Ne, zlato,“ snažila se omluvit, aniž by se přestala usmívat. „Je zvláštní, že se mě na tohle ptáš. Nikdy jsem tě neviděla zamilovaného.“
„Nejsem zamilovaný,“ podotkl pohotově. „Jen se tě ptám, jaké to je, když jsi.“
„A ty se mě ptáš, protože si myslíš, že bys mohl být?“ Zeptala se se šibalským úsměvem.
„Mami, já věděl, je to zbytečný. Místo abys mi odpověděla, nasadíš svůj výslech třetího stupně,“ stěžoval si, když vstával z postele.
„Ne, zlato, počkej,“ zastavila ho a naznačila mu pohledem, aby se znovu posadil.
„Omlouvám se, omlouvám se. Místo, abych ti odpověděla, jsem jako vždy nedokázala zastavit svou zvědavost,“ řekla rozpačitě.
Tom si povzdechl a znovu na ni upřel pohled. Christina si odkašlala, podívala se na něj a rozhodla se promluvit.
„Láska je podle mě ten nejkrásnější cit, co na světě existuje.“
Tom obrátil oči v sloup. Tady to je, klasická definice lásky jako pocitu, který potěší každý smysl a rozbuší srdce a bla… bla… bla… Věděl, že byl špatný nápad ptát se matky. Teď to začne jedním z těch rozhovorů, které nikdy neskončí.
„Když už se mě na nějaké věci ptáš, tak nevrč, nemůžu za to, že se ti má odpověď nelíbí.“ Stěžovala si Christina a mračila se.
„Vlastně na to zapomeň.“ Tomovi došla trpělivost a vstal. „Vůbec nevím, proč jsem se tě na to ptal,“ řekl a spěšně opustil místnost. Jak ho napadlo se na něco takového zeptat? Co se to s jeho hlavou dělo?
„Co je však jisté,“ zakřičela Christina ze svého pokoje a snažila se, aby ji syn slyšel. Tom na chodbě ztuhl. „Je to, že když někoho miluješ, nemůžeš bez něj být, srdce se ti rychle rozbuší pokaždé, když jsi té osobě nablízku, a když se tě dotkne nebo se na tebe podívá, upadneš do naprostého zmatku. Když jsi zamilovaný, žárlíš na toho člověka a všechno, co dělá, tě rozčiluje, protože chceš, aby byl pořád jen s tebou. Když někoho miluješ, jsi zmatený a nejistý, jak se k tomu člověku chovat. Když někoho miluješ, neustále na toho člověka myslíš a nedokážeš to ovládnout.“
Tom přísahal, že mu exploduje srdce. Ta slova ho zaplavila jako řeka a rozrušila ho. Všechno, co mu matka právě řekla, se shodovalo se vším, co cítil k Billovi. To však nebylo možné.
Bylo to nemožné.
Nemožné.
„Kurva!“ Zavrčel, když vešel do pokoje a praštil hlavou do polštáře. Nebyl do Billa zamilovaný. Byl to jeho nejlepší kamarád, člověk, se kterým léta sdílel všechno, ale hlavně to byl zasranej kluk. Prostě kamarád, ne kamarádka. A on nebyl gay, nebyl. Nikdy se mu kluci nelíbili ani nechoval žádné city ke stejnému pohlaví. Vlastně se mu dělalo špatně, když na to pomyslel. Neměl nic proti gayům, to vůbec ne, ale to neznamenalo, že i on je.
„Kurva,“ opakoval, přitiskl si konečky prstů ke spánkům a přivřel víčka. Situace byla nesnesitelná, a to hodně. Všechny myšlenky, na které před tím myslel, se opět vrátily do jeho hlavy a přivedly ho k rozumu. Sám sobě před chvílí přiznal, že nechce Billa znovu ztratit a že to musí vyřešit, ale teď už o tom nebyl až tolik přesvědčený.
Během dvou minut dospěl k téměř katastrofálnímu závěru. Možná byl čas to celé skončit, protože se začínal bát, že mu to celé vybouchne v rukách.
Možná byl čas na to, aby veškerý vztah s Billem ukončil.
Možná bylo načase, aby toto přátelství skončilo.
Druhý den ráno se probudil o dvě hodiny dřív, než si nastavil budík.
Bylo pět.
Cítil se nervózní, napjatý, a ještě ke všemu špatně spal. Okamžitě vstal a šel rovnou do koupelny s neodkladnou touhou dostat se pod horkou sprchu. Potřeboval se uvolnit, nemyslet na nic, ponořit se do absolutní prázdnoty. Než včera večer usnul, hodně o tom všem přemýšlel a došel k závěru, že by Bill měl zmizet z jeho života.
Někdo by ho mohl obvinit ze zbabělosti, že nemá odvahu postavit se takové situaci čelem, že nemá odvahu postavit se a nést všechny následky toho, co se stalo.
Měl strach z toho, co se děje, a proto chtěl za tím vším udělat tlustou čáru. Nechtěl si komplikoval život a ocitl se v situaci, kdy by si uvědomil, že to, co k Billovi cítí, je možná víc než jen přátelství, a tak to raději vzdal a přestal o tom přemýšlel.
Cítil v sobě takový vztek, že černovláska div nenáviděl. Nechtěl ho vidět, dotýkat se ho, mluvit s ním nebo s ním cokoliv sdílet. Jednoduše chtěl, aby přestal existovat.
Bill včera večer ztropil scénu a řekl, že chce být sám a přemýšlet.
Ale Tom už to nevydržel.
Nehodlal tam sedět a čekat, až černovlásek zažehná svou další krizi.
Ne!
Chtěl si znovu pracovat na svém životě, starat se o sebe, a to bylo vše. Bylo neuvěřitelné, jak se z jeho smutku stala nenávist a touha být sám. Slova Christiny a ta strašná pravda o tom, co k Billovi cítí, mu stačily k tomu, aby se vyděsil natolik, že si uvědomil, že být dál s černovláskem je prostě extrémně nebezpečné a deviantní.
Byla to jen sugesce, ve skutečnosti nic z toho necítil, byl jen celkově ovlivněný celou tou situací. Byl o tom přesvědčen, a tak se připravoval s odzbrojující pomalostí, nespěchal a snažil se věnovat nějaký čas sobě.
Vcelku pěkně se oblékl, měl na sobě mega červené triko a tmavé džíny, a pak si nasadil černou čelenku. Podíval se na sebe do zrcadla a na okamžik si připadal jako ten největší fešák na světě.
Ano! Určitě to dokáže, šlo jen o to být rozhodný a chladný. Musí jen přimět Billa, aby od něj odešel sám od sebe. Stačí se k němu chovat hnusně, odměřeně, pak ho černovlásek uraženě pošle do háje a nebude s ním chtít mít nic společného. Pokud se bude dostatečně snažit, uspěje.
Než se nadál bylo půl osmé a on vyšel z domu s tím, že chce prožít klidný den na univerzitě.
Už žádná úzkost, žádné duševní útrapy, žádný špatný pocit.
Byl si jistý, že to zvládne.
Když dorazil na univerzitu, všiml si, jaká je tam zima. Jeho univerzita se nacházela na velkém otevřeném náměstí, takže ho ze všech stran ovanul vír. Obloha byla celá tmavá, a jak Christina řekla, hrozilo, že vážně bude sněžit. Zapnul si bundu, sebral se a zamířil k budově.
Právě si chtěl dát batoh na rameno, když ho zaskočil hlas, který už nikdy nechtěl slyšet, a zavolal jeho jméno.
„Tomi.“
Cítil, jak mu tuhne krev v žilách, okamžitě se zastavil a téměř nepřirozeně se otočil k místu, odkud hlas zazněl. Uviděl Billa, jak k němu běží se svými obvyklými chlupatými ušankami a popruhem přehozeným přes rameno.
Vypadal šokovaně.
Cítil, jak se mu napínají rty, jako by se chtěl usmát; takový obraz Billa vždycky zbožňoval, ale ovládl se.
Nemohl si takhle odporovat.
„Tomi, uh…“ černovlásek lapal po dechu, když k němu došel. „Běžel jsem…“
Tom tam stál a přísně na něj hleděl, když se vzpamatoval. Snažil se, aby ho nenahlodával žádný pocit. Chtěl zůstat přísný a strohý. Chtěl vypadat lhostejně.
„Jak se máš?“ Zeptal se ho Bill, když se na něj podíval, jakmile se vzpamatoval.
Tom trochu přikývl a pokrčil rameny. „Fajn, díky,“ řekl nenuceně a vydal se směrem k budově. „Za chvíli začne hodina.“
„Počkej,“ zastavil ho Bill a chytil ho za paži. „Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl a pevně ho stiskl.
Tom zaťal zuby a setřásl černovláskovu ruku. „Je pozdě, Bille, máme hodinu.“
„Počkej,“ zastavil ho znovu černovlásek a ostražitě si ho prohlížel.
„Co se děje? Proč se na mě tak díváš?“ Zeptal se a nechápal, co se mu honí hlavou.
Tom protočil oči a zmocnila se ho neovladatelná touha křičet mu do obličeje a nechat ho tam jako idiota, ale neudělal to.
„Nechci slyšet další kecy, Bille. Chceš mi říct, že jsi zmatený? Že už nejsme stejní přátelé jako dřív? Že se něco mění? No, je to pravda. Takže nemá smysl o tom dál mluvit.“ Vyhrkl přímo, nechtěl si brát servítky. Chtěl se otočit a vstoupit do budovy, ale byl opět zastaven.
„Tome, počkej!“
Tom se otočil a probodl ho pohledem, ale černovlásek se nevzdal, přitáhl ho k sobě a odtáhl ho do klidnějšího kouta nádvoří.
„Přemýšlel jsem o tom, Tome,“ řekl, jakmile se dostali dál od vchodu. „Přemýšlel jsem o tom a došel jsem k závěru.“
Tom polkl a snažil se odvrátit pohled, vypadal otráveně.
„Ty a já jsme si příliš blízcí,“ pokračoval černovlásek rozechvělým hlasem. „Jsme na sobě příliš závislí, a proto jsme tak naštvaní, když nás něco rozdělí.“ Bill polkl, ale téměř okamžitě pokračoval dál. „Možná bychom měli ubrat a žít trochu nezávisleji. Problém je v tom, že jsme na to zvyklí už od střední a nesneseme být tak moc od sebe. Ale to je fixace, Tome, my dva můžeme být přátelé, dokonce nejlepší přátelé, ale měli bychom mít také nějaký soukromý prostor.“
Tom si olízl rty vyschlé zimou a hlasitě zafuněl, jako by se snažil potlačit všechnu úzkost, která se v něm nahromadila.
„Takže jsi dospěl k tomuhle rozhodnutí? A trvalo ti celou noc, než ti tohle došlo.“
Bill se na něj smutně podíval, ale vzchopil se a pokusil se ho pohladit po tváři. To, co dostal, byla Tomova ruka, která náhle chytila tu jeho.
„Nedotýkej se mě,“ zahřměl s nerozluštitelným pohledem.
Černovlásek rozšířil oči a v krku ucítil obrovský knedlík. Tom se k němu takhle nikdy nechoval. Nikdy předtím nebyl takhle zlý.
„Tome, co je to s tebou, nerozumím tomu…“
„Jsem z tebe unavený, Bille!“ Tom se k němu otočil a byl sám překvapen s jakým hněvem. „Máš pravdu. My dva jsme si až moc blízcí, posedlí, musíme být neustále spolu, a to mě už unavuje.“
„Právě proto jsem mluvil o těch věcech,“ zasáhl černovlásek a trochu zvýšil hlas. „Řekl jsem to kvůli tobě, kvůli nám, Tome! Bolí nás to oba a já jsem si toho všiml. Taky jsem myslel, že…“
Jeho hlas však utichl a vyšlo z něj jen tlumené zasténání.
„Co sis myslel?“ Zeptal se Tom a zachmuřeně se na něj podíval.
„Myslel jsem, že…“
„Co?“
„Myslel jsem, že když budeme takhle stále spolu, hrozí, že si ostatní budou myslet, že jsme pár a ne přátelé, a já už nechci, abys to musel riskovat. Když říkají o mně, že jsem teplej, je mi to jedno, protože já gay jsem, ale ty nejsi a není fér, aby tohle o tobě říkali, když to není pravda.“
Tom přikývl a zkřivil tvář do naštvaného výrazu. „Přesně tak,“ zavrčel. „přesně to jsem si vždycky myslel a sorry…“ Hlasitě polkl, protože věděl, co se chystá říct. „Je mi zle z toho, že si mě pletou se zasranou buznou.“
Billovy oči se rozšířily, byl zaskočen. Tohle nebyl Tom, kterého znal. Tom nikdy takhle nemluvil, nikdy mu neřekl, že je buzerant, nikdy nebyl tak hrubý, nikdy mu v očích nesvítilo to zlé světlo, když mluvil. Co se stalo? Proč byl tak přehnaně odtažitý? Proč byl najednou tím, čím nikdy nebyl?
„Tomi, co to říkáš?“ Řekl vzlykavě. Všechno mělo své meze a on už to nedokázal vydržet. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy, chtěl Tomovi vrazit facku a donutit ho, aby se omluvil za to, jak se chová. Nemohl a nechtěl tomu věřit, trpěl jako pes, měl pocit, že mu Tom vrazil kudlu do zad. Měl pocit, jako by Tom, kterého znal a miloval, nikdy neexistoval, ale jako by se jeho skutečná část vynořila až teď a ukázala mu úplně jiného člověka, než byl ten, který mu byl vždycky blízký.
„Jsi bestie,“ řekl šeptem. „Vůbec nevíš, co říkáš,“ vykřikl zničeně a strčil do něj. Tom sebou při tom nárazu trhl a cítil, jak se mu rozbušilo srdce, když Billa takhle viděl. Zašel příliš daleko. Odvážil se zajít až příliš daleko. Neovládl se.
A teď byl Bill kvůli němu na dně.
Plakal, těžce dýchal, oči měl doširoka otevřené a pohled upřený k zemi. „Myslel jsem, že najdu řešení, abychom ani jeden z nás netrpěli, a ty mi říkáš takové věci,“ vzlykal černovlásek a tiskl si ruce na břicho. „Všechno jsi posral.“
Tom ztěžka polkl, cítil se jako kus hovna.
Co to udělal? Co to řekl?
Jak to mohl udělat? Jak si tenhle názor mohl osvojit? Co se to z něj sakra stalo? Pevně sevřel pěsti a cítil se provinile. Pro Billa by bylo nejlepší, kdyby okamžitě utekl a aby už nebyl součástí jeho života. Tohle byl jediný způsob, jak zajistit, aby černovlásek už nikdy netrpěl.
Povzdechl si a podíval se na něj, jak tam stojí, pláče a zírá do prázdna.
„Je mi to líto, Bille…“ řekl tichým hlasem a odvrátil pohled. „Možná bude nejlepší, když to tady všechno ukončíme. Nejlepší by bylo, kdybych z tvého života zmizel. Takhle už to dál nejde, můj mozek je na dně, už ničemu nerozumím…“ Povzdechl si a přejel si rukou přes oči. Hlava mu hořela. V tu chvíli si ze všeho nejvíc přál černovláska pevně obejmout a utěšit ho, pohladit, políbit…
Zamrkal.
Na co to sakra myslel?!
Políbit Billa?
Znovu se na něj podíval, byl tam sám a zíral na něj, visel na jeho slovech.
Ano, byla to pravda.
V tu chvíli si uvědomil a potvrdil, že ho chtěl políbit.
Pak to byla pravda.
Cítil, že jeho pocity přesahují hranici kamarádství. Všechna pravda, která mu byla v těch dnech vmetena do tváře, jen vyřešila složitou hádanku v jeho mozku. Byl na Billovi závislý, miloval ho a chtěl ho mít jen pro sebe. Nechtěl, aby si našel jiného přítele, nechtěl, aby se jeho pozornost přesunula k někomu jinému. Nechtěl se vzdát všeho toho společného času. Když o tom přemýšlel, uvědomil si, že už od pradávna Billa zbožňoval.
Líbilo se mu, když trávil hodiny před zrcadlem, líbilo se mu, když ho tahal na nákupy, i když to nikdy nepřiznal, a rád ho překvapoval nebo mu zaplatil zmrzlinu, večeře nebo cokoli jiného.
Tohle všechno musel dát do pohybu Matt. Tom nikdy neviděl Billa zamilovaného, nikdy za ta léta, co ho znal. A teď, když riskoval, že mu ho někdo vezme, dospěl k osudovému závěru.
Teď před ním Bill stál, smutný, zničený a on se na něj nemohl přestat dívat.
V tu chvíli ho chtěl opravdu pevně obejmout, políbit a poprvé nebo možná ne, to chtěl udělat z celého srdce.
Ne! To si nemohl dovolit.
To všechno se nemohlo jen tak objevit, udeřilo ho to jako blesk z čistého nebe.
Nemohl Billa políbit.
Ale proč tedy pociťoval právě toto nepřekonatelné nutkání? Musel na to přestat myslet.
„Nechme toho, Bille,“ řekl náhle a zavrtěl hlavou. „Skončeme to tady, najdi si někoho lepšího, už nemůžu být po tvém boku, už to nejde.“
Dodal si odvahy, otočil se k němu zády a odmítl se mu znovu podívat do tváře. Kdyby to udělal, neovládl by se, jednal by impulzivně a všechno by to podělal.
Zrychlil krok z nutkavé touhy dostat se od něj co nejdál, ale když se ocitl zpátky přede dveřmi a chystal se vejít do univerzity, ucítil, že ho někdo znovu chytil za paži, a byl nucen se znovu otočit.
Bill stál opět před ním, tvář měl úplně zbrázděnou černými slzami od makeupu.
„Tohle mi nemůžeš říkat,“ zakřičel černovlásek a přiměl některé studenty na dvoře, aby se otočili a podívali se na něj. Naštěstí bylo teprve osm, a tak tu moc lidí nebylo. To ale neznamenalo, že by to snad bylo méně trapné, alespoň podle Toma ne. „Tohle mi nemůžeš udělat, Tomi, nechci se tě vzdát,“ Bill znovu vzlykl. „Promluvme si o tom, určitě najdeme nějaké řešení.“
Tom zaťal zuby a stiskl rty. Zuřivě se otočil k černovláskovi a přiblížil se k jeho obličeji na dva centimetry.
„Chceš řešení?“
Bill se na něj roztřeseně podíval, ale bez rozmýšlení přikývl. V tu chvíli byl ochoten udělat cokoli, aby Toma neztratil, dokonce byl připravený uzavřít dohodu, kdyby to bylo nutné, důležité bylo, že ho bude mít stále po svém boku.
Tom přikývl, ovinul ruku kolem černovláskova zápěstí a zamířil na opačnou stranu univerzity.
„Kam jdeme, Tome?“ Vykřikl Bill zaskočeně. „Kam mě to vedeš?“
Tom neodpověděl, jen pokračoval v chůzi, dokud nedošel k zadní části budovy. Když se zastavil, Bill do něj málem vrazil.
„Proč jsme tady? Co chceš dělat?“ Zeptal se Bill a rozhlížel se kolem sebe.
„Říkal jsi, že chceš řešení, že?“ Zeptal se Tom a přiblížil se k němu.
Černovlásek se na něj šokovaně podíval a zhluboka se nadechl. „Ano, ale nechápu, co chceš dělat…“
Neměl čas dokončit větu, protože Tom zrušil vzdálenost mezi nimi, přiložil své rty na přítelovy a lačně se k nim přisál. Billova víčka se zachvěla a instinktivně chytil oběma rukama Tomovu bundu, aniž by si uvědomil, co se děje. Tom sevřel konečky prstů kolem černovláskových boků a trochu oddálil rty, aby je pak zase srazil k sobě a vlepil mu další polibek na bezmocná ústa.
Bill tam stále stál a nebyl schopen se pohnout ani o milimetr. Trvalo to jen pět vteřin, ale bylo to pět vteřin, během nichž se mozky obou chlapců zbláznily, i když každý z jiného důvodu.
Když mu došel dech, spíše kvůli touze než vášni, Tom se od Billa odtáhl a podíval se mu přímo do očí.
Černovlásek se na něj podíval širokýma očima a široce rozevřenými ústy.
Tom si povzdechl.
„Toto je moje řešení, Bille,“ řekl, když pohledem uhnul k zemi a kousl se do rtu tak silně, až si ho prokousl. Chtěl ještě něco dodat, ale slova mu z úst nevyšla. Vyčerpaný tím, co právě udělal, se ještě naposledy podíval na černovláska, pak se otočil a rozběhl se k parkovišti.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
