autor: memories1
To, co se právě stalo, nemohlo být možné.
Bill tam stále šokovaně stál, oči dokořán a ústa napůl otevřená úžasem.
Tom ho právě políbil.
Nebyl to sen, nepředstavoval si to, ani na to nemyslel.
Stalo se to.
Podíval se dolů na asfalt. Cítil, jak se mu třesou nohy a srdce mu divoce buší.
Stále tomu nemohl uvěřit.
Bylo to to, proč byl poslední dobou Tom tak strašně divný? Zjistil Tom, že k němu něco cítí? Ano, tím si byl jistý už proto, že mu jeho přítel dal ultimátum.
„Tohle je moje řešení, Bille,“ řekl a z té věty Bill usoudil, že Tom s ním za jiných podmínek být nechce. Tom mu v podstatě jen dal najevo, že s ním zůstane, jen pokud jejich vztah nebude pouhým přátelstvím, jen pokud jejich vztah bude tím, co polibek znamená.
Zaťal pěsti a vztekle zaťal zuby.
Všechno to duševní hledání, které v noci dělal, bylo zbytečné.
K ničemu.
Celou noc se snažil najít způsob, jak Toma neztratit, ale zároveň najít záminku, jak se od něj odpoutat a nebýt nucen s ním trávit tolik času jako dřív. Od chvíle, kdy zjistil, co k němu cítí, dělal všechno pro to, aby se od něj držel co nejdál.
Všechno.
Dokonce si našel přítele.
Ano, předvedl dobrou show a ještě si za svoje umění gratuloval.
A sám tomu uvěřil.
Sám sobě přiznal, že ho Matt zaujal natolik, že se mu vlastně podařilo odpoutat se od Toma k někomu jinému.
Nakonec, jak se jeho vztah s Mattem prohluboval, zjistil, že je mu s ním hezky, a skoro sám sebe přesvědčil, že to, co cítil k Tomovi, byla jen slabá chvilka. Matt, kromě toho, jak se nakonec zachoval, se k němu choval mile a Bill skutečně zapomněl na všechno, když byl s ním.
Ačkoli…
Každý den také trávil s Tomem.
Je pravda, že Matt pracoval, ale často jen dopoledne. Bill řekl svému příteli, že se musí učit, aby mohl být s Tomem, ale Tomovi řekl, že Matt pracuje. Když se nad tím zamyslel, podařilo se mu zahrát opravdu dobrou hru.
Připadal si jako skutečný hráč – taktik.
Zmátl dva lidi.
Ale kdyby trávil s Mattem jeho volný čas, strávil by s Tomem jen dopoledne na univerzitě, a to nechtěl. Odpoledne strávená blbnutím s Tomem pro něj byla jako svěcená voda a nikdy, nikdy by o ně nechtěl přijít.
Ale Matta miloval, ano!
Opravdu to miloval!
Ale…
Vše se zvrtlo ten večer na večírku, kdy se pohádali.
Tu noc, i když se cítil špatně kvůli Mattovu chování, odešel domů částečně šťastný, protože se mu líbilo, jak ho Tom bránil, jak se postavil Mattovi, jak proti němu brojil a jak chránil svého nejlepšího přítele.
Nějakým způsobem se cítil někým milován, někým, kdo tu vždycky byl a kdo se k němu nikdy nechoval špatně nebo ho nerespektoval jen kvůli špatné náladě.
Ale jako by to nestačilo, hádka v parku, kde Tom řekl, co si o Mattovi myslí, vše ještě více zkomplikovala.
Billovi, ačkoli to nedával najevo, se to také líbilo, protože měl silné tušení, že na něj Tom žárlí. V tu chvíli byla situace až moc vyhrocená, protože ho Tomova slova ranila, jelikož mu vmetl pravdu do tváře, utekl. V tu chvíli byl příliš zmatený a hloupý, než aby pochopil, co se za těmi větami skrývá.
A teď, po období „práce“, kdy se s ním chtěl smířit, poté, co opustil svého „krycího“ přítele, který ani tak moc krycí nebyl, se ocitl proti tomu všemu. Kdysi mu někdo řekl: „Když plivneš do větru, vrátí se ti to do obličeje.“ A on měl pocit, že do větru plivl.
Usilovně se snažil potlačit své city, začal s někým chodit, pak se s ním rozešel, strávil noc tím, že se snažil najít způsob, jak se s Tomem spřátelit, ale nebýt na něm závislý, a teď? Co se stalo? Tom si dovolil vyjádřit to, za co se on vždy styděl. Kdyby to byl někdo jako Bill, už dávno by se přiznal. Přesto to nikdy neudělal.
Zaprvé proto, že Tom byl heterosexuál a byl svědkem spousty jeho flirtů a podobných věcí, a zadruhé proto, že i kdyby byl gay, stejně by se bál, že mu to nebude opětovat, a tím by spláchl jejich přátelství do záchodu.
A „on“ si ho dovolil popadnout a políbit ho, jako by se nic nestalo.
Bill všemu rozuměl.
Tom potřeboval Matta, aby si to všechno uvědomil.
Tom žárlil a Bill to pochopil, ne, že si to jen představoval.
Tom se bál, že mu ho Matt navždy vezme a připraví ho o všechen čas, který spolu trávili.
A proč se Tom tak bál?
Protože Bill věřil v lásku.
Svým způsobem černovlásek na Tomovy vztahy nikdy příliš nežárlil, protože věděl, že Tom žádný z nich nebere vážně, jen se potřebuje občas „udělat“ a hotovo. Na druhou stranu Tom znal Billův pohled na lásku, a proto věděl, že pokud se zamiluje, může to být navždy. Možná.
„To je ale zasranej kretén…“ zašeptal černovlásek, zúžil pohled a potlačil frustrovaný smích.
Prudce zvedl tvář a podíval se směrem k parkovišti.
„Ty zasranej zbabělče,“ vykřikl a dal se do běhu. „Jsi zasranej zbabělec,“ znovu zopakoval, ale když doběhl na parkoviště, uviděl, jak kamarádovo auto odbočuje a vyjíždí ven, míjejíc příjezdovou závoru.
„Utíkáš…“ řekl s úsměvem. „Nemůžeš utíkat věčně,“ zašeptal a běžel ke svému skútru. Ani ne za pět vteřin měl na hlavě přilbu a už startoval motor. Byl přesvědčen, že vyučování je v tu chvíli ta nejzbytečnější věc na světě, a vydal se za svým zbabělým „přítelem“.
„Do prdele. Do hajzlu. Do hajzlu. Do prdele. … a sakra.“ Tom sebou trhl a položil si ruku na srdce, když se Christina objevila v kuchyni.
„Mlč, a už to neříkej,“ zastavila ho žena a dala mu ruku před obličej. „Oh ano! Jistě! Sakra!“ Uzavřela a předstírala, že si na poslední chvíli na něco vzpomněla.
Tom se cítil blaženě unesený, podíval se na matku a přenášel váhu z jedné nohy na druhou.
Christina se zamračila a dala si ruce v bok.
„Zlato, proč se tak rozčiluješ? Co se stalo? Dívka, kterou miluješ, ti to neoplácí?“
„Mami,“ zavrčel Tom, který ji v tu chvíli z celého srdce nenáviděl. „To je snad moje věc.“
„Okay, okay,“ usmála se žena a popadla kabelku. „Zrovna odcházím do práce. Hezký den, ty hysterko.“
Tom neodpověděl, jen zvedl prostředníček, jakmile se za matkou zavřely dveře. V tu chvíli ho začínala štvát ona a její neustálé pronásledování. Hodil batoh na zem a nemohl si pomoct, ale kopl do gauče v obýváku.
Udělal to.
Políbila Billa.
Co to sakra udělal? Bylo to silnější než on, neovládal se, řídil se instinktem.
A co teď?
Jak se mu po tomhle bude moct podívat do očí? Dá mu černovlásek příště šanci?
A co je důležitější, bude nějaké příště?
Tom měl pochybnosti.
Mohl otevřeně prohlásit, že ho navždy ztratil.
„Jsi velký blbec, to si pamatuj,“ řekl a ukázal prstem na svůj obraz v zrcadle na chodbě. „Jsi zatracený idiot a příště…“
Srdce se mu zastavilo v hrudi. Jeho setkání se sebou samým přerušil zvonek u dveří.
Někdo zvonil.
V žádném případě, Tome? Opravdu? Zvoní zvonek? Vážně? Pomyslel si. Zásadní problém však spočíval v tom, KDO zvonil?
Polkl a rozepnul si bundu.
Určitě to bude Christina, protože byla roztržitá a zjistila, že si doma zapomněla mobil, peněženku, řasenku, boty nebo cokoliv jiného, pomyslel si Tom rozrušeně. Zvonek zazvonil znovu a několikrát po sobě. Ať už to byl kdokoli, spěchal.
Spěchal a zvonění znělo v Tomových uších příliš rozrušeně a neuroticky.
Toho se bál.
Pomalu došel ke dveřím, a když zvonek zazvonil třikrát za sebou, naklonil se ke kukátku, ale uviděl tmu. Něco zakrývalo výhled.
„Všivák,“ zavrčel Tom a ztěžka se opřel zády o dveře.
„Otevři dveře, Tome, vím, že tam jsi.“
Billův hlas mu vlétl do uší jako vichřice. Na okamžik skutečně doufal, že je to jeho matka, ale pletl se. Jak si mohl myslet, že Bill zůstane na univerzitě, aniž by ho donutil zaplatit za jeho bláznivý čin?
„Bille, je mi to opravdu líto,“ řekl zpoza dveří jako srab.
„Měj aspoň tolik slušnosti, aby ses mi podíval do tváře, ty hloupý parazite.“
Tom zamrkal.
Byl opravdu naštvaný.
Polkl a znovu se otočil ke dveřím.
Pomyslel si, že kdyby v tu chvíli vyrazil, zasáhl by Billa přímo.
Zavrtěl hlavou.
„Na co to myslíš, ty idiote!“
Zoufalství ho přivedlo k naprostému chaosu, takže jeho mozek už v tu chvíli nebyl schopen formulovat inteligentní nápady.
„Okey, ale zachovej klid a promluvíme si, ano?“ Navrhl a snažil se být klidný.
„Otevři!“ Nařídil černovlásek a Tom si ho představil, jak tam stojí se zkříženýma rukama na hrudi a netrpělivě poklepává nohou o podlahu.
Povzdechl si, snažil se uvolnit a stiskl kliku dveří. „Teď, nebo nikdy,“ řekl si v duchu a bez dalšího přemýšlení otevřel. Obraz Billa, tak temný, jak už byl vzhledem k jeho oblibě barev obecně, byl temný i tam, kde oblečený nebyl.
Jeho výraz nevěstil nic dobrého.
Tentokrát Tom cítil, že překročil hranici, a byl si jistý, že Bill přišel, aby to zastavil. Už teď mu začínalo být úzko, když pomyslel na to, co ho čeká zítra. Když se dostal do tohoto bodu, věděl, že bez něj už nemůže žít, a byl si tím stoprocentně jistý.
Bill se protlačil dveřmi doprostřed chodby a nechal Toma, aby dveře zavřel. Bylo dobré znamení, že nepřišel, nedal mu facku a neodešel jako vítěz. Pravděpodobně byl ochoten s ním ještě vést nějakou krátkou konverzaci.
Tom zafuněl a se zatajeným dechem se k němu otočil. Rozhodl se počkat, až se vyvzteká a všechno vstřebá. Byl příliš unavený na to, aby se bránil, v posledních dnech mu mozek zaplnilo příliš mnoho zmatku, a teď už to nemohl vydržet.
Chtěl být tím, čím měl být. Trpělivým.
Ještě sklíčenější než kdy předtím viděl, jak se k němu černovlásek přiblížil a v jeho pohledu byl stále cítit hněv.
Viděl, že je připravený začít.
„Ty!“ Řekl, zvedl ruku a ukázal mu prstem přesně na hruď. „Jsi hulvát, zbabělec, nestydatý škůdce, ničema,“ zavrčel a nenávistně se na něj podíval.
Tom se kousl do rtu a sklopil zrak, neschopen čelit Billovu pohledu.
Nějakou hádku by určitě prohrál.
„Já vím,“ zašeptal jen tiše.
Bill přikývl. „Měl by ses stydět za to, co jsi udělal. Takhle se mnou třísknout o zeď a ještě mě políbit.“
„Já vím,“ zopakoval Tom, aniž by pohnul pohledem.
„Uvědomuješ si, co jsi udělal?“ Pokračoval černovlásek čelem k němu. „Udělal jsi pěkný zmatek.“
„Já vím,“ zněla opět další odpověď.
Bill se zamračil. „Jsi jen hloupý idiot, který není zodpovědný za své činy, řídíš se svými instinkty, jsi příliš bezprostřední, vždycky naděláš pořádnou paseku,“ rozčiloval se.
„Jo, Bille, já vím,“ Tom polkl a smutně se mu podíval do očí.
Bill mlčel a dál ho propaloval pohledem. „Myslím, že tě nenávidím,“ řekl skrz zaťaté zuby.
Tom zamrkal, přikývl, podíval se na zem a povzdechl si. Přesně tohle si představoval. A jestli ho teď Bill nenáviděl, byla to jen jeho vina.
„To víš taky, že jo?“ Zeptal se ho černovlásek, trochu ztišil hlas a snažil setkat s jeho pohledem.
Tom zaťal pěsti a cítil, jak se mu ztěžka dýchá kvůli vzteku. Všechno v něm se zlomilo, už to nemohl vydržet, hněv v něm opět narůstal.
Aniž si to uvědomil, prudce se otočil k černovláskovi a sevřel čelist.
„Jo, já vím a nemusíš mi to znovu opakovat, prosím,“ řekl a na místě se zavrtěl. Spíš z úzkosti než z čehokoli jiného. „Podělal jsem to, Bille, vím to, takže to tak nechme, můžeš mě nenávidět nebo si dělat, co chceš, ale to nic nezmění na tom, co jsem udělal, ať už jsem to podělal, nebo ne!“
Bill se zmateně zamračil, Tom pronášel nelogické věty.
„A víš co?“ Pokračoval, aniž by si uvědomil, o čem blábolí. „To stačí. Můžeš klidně odejít a už se na mě nikdy nepodívat. Je mi to samozřejmě líto, ale chápu to. Tak proč jsi pořád tady a ještě jsi mě neposlal do prdele?“ Zeptal se nakonec, zastavil se a s náznakem hysterie se podíval černovláskovi do očí.
Bill zůstal jako zkamenělý, sledoval přítelův pohled, aniž by cokoli řekl.
Měl sto chutí mu dát facku.
Ztěžka oddechoval, když ucítil, jak se mu rty pohnuly směrem nahoru. Hlavou mu proběhla řada emocí, které ho nutily znovu prožít tolik okamžiků s Tomem od střední školy až po dnešek. Stále na něj zíral s tím šokovaným výrazem a z jeho pohledu Bill konečně pochopil.
Pochopil, co chce, nebo to možná bylo jen potvrzení.
„Jak jsi hloupý,“ zašeptal náhle, vzal jeho tvář do dlaní a přitiskl své rty na jeho.
Tom ztuhl, oči se mu rozšířily. Čekal cokoliv, jen ne tohle.
Kurva!
Bill ho líbal, nebo alespoň srazil jejich rty k sobě, protože to se nedalo považovat za polibek. Přesto ho líbal.
Srdce se mu rozbušilo, zůstal stát, a jakmile se černovlásek odtáhl, nemohl si pomoct, ale zíral na něj širokýma očima.
Ne, že by Bill na tom byl jinak.
Byl úplně rudý v obličeji a i oči měl mírně rozšířené a lesklé.
„Můj bože…“ zašeptal šokovaně, položil si ruku na tvář a trochu ustoupil.
„Nevím, kdo-co,“ zamumlal, ale Tom ho nenechal domluvit. Jemně ho chytil za zápěstí, přitáhl si ho blíž k sobě a znovu vyhledal jeho rty, okamžitě je našel a znovu se k nim přitiskl.
Bill náhle ztuhl, ale když viděl, že Tom zavírá oči, uvolnil se a zavřel je také.
Tom si připadal trochu hloupě.
Stále držel své rty nehybně přitisknuté k Billovým. Připadal si, jako by se díval na jeden z těch kreslených filmů, kde se hlavní hrdinové líbají a zůstávají ve stejné poloze osm hodin.
Co měl dělat?
Věděl, že umí dobře líbat, ale bude to umět stejně dobře i s Billem?
Rozhodl se to risknout. Zmocnila se ho nebývalá sebedůvěra. Tom lehce rozevřel rty.
Bill znovu ztuhl a položil obě ruce na hruď svého „kamaráda“, ačkoli tato definice už nebyla zcela správná. Ucítil, jak se Tom přiblížil a objal ho kolem ramen, a teprve potom se uvolnil, už mu to bylo jedno. Také pootevřel ústa a dovolil druhému, aby do nich nesměle vsunul jazyk. Oba si uvědomili, že se nikdy v životě necítili tak trapně.
Oba se líbali už dřív, a dokonce někdy i vášnivě, ale teď se cítili trapně, jako by to nikdy předtím nedělali. Jako by to bylo jejich skutečné poprvé. V následujících vteřinách si ani neuvědomili, že už si na nový pocit zvykají.
Možná až příliš.
Ve skutečnosti, částečně z touhy, částečně z „konce represe“, se jejich líbání stávalo chtivým.
Tom držel Billa prakticky na sobě, zatímco se jeho rty rozevřely a znovu se přisály k černovláskovým, znovu a znovu je kousal a sál.
Bill zasténal rozkoší z toho úchvatného polibku a nalakovanými nehty zarýval do XXL trička svého kamaráda.
Oba těžce dýchali nosem.
Tom se na něj natiskl natolik, že Bill musel malými krůčky ustoupit, aniž by si uvědomil, že přímo za sebou má pohovku. Trochu ztratili rovnováhu, ale pád je příliš nerozptýlil od toho, co dělali.
Ve skutečnosti už nepřemýšleli.
Tom se uvolnil na černovláskově těle a pokračoval v líbání, zatímco Bill, zcela uchvácen, zasunul své pěstěné ruce pod jeho tričko.
Naštěstí pro oba v Billově hlavě cvakl malý mechanismus, který necvakl v hlavě Toma, jenž ho dál líbal, jako by na to čekal už dlouho, a teď se mu to konečně podařilo.
Černovlásek si uvědomil, že pokud budou takhle pokračovat, bude to jen horší.
„T-Tomi,“ vyhrkl udýchaně, zatímco se snažil rukama Toma od sebe odstrčit.
„Mhm…“ zavrčel Tom a neochotně se odtáhl a zkroušeně se na něj podíval.
„Možná bychom si o tom měli promluvit, nemyslíš?“ Řekl černovlásek a pohledem ukázal na jednu z Tomových rukou, která mu vklouzla pod triko.
Tom zmateně zamrkal, ale hned přikývl. „U-určitě.“
Oba si nervózně odkašlali a posadili se na pohovku.
Oba se dívali na místo na podlaze a nervózně se kousali do rtů. Byli tak stejní, že si ani nevšimli, že mají někdy stejné pohyby.
Neuvěřitelné.
Jediným hlukem v obýváku byl tikot hodin, co se ozýval z kuchyně. Takové ticho v místnosti bylo. Bill si stále dával pramen vlasů za ucho, zatímco Tom se soustředil víc než kdy jindy na zapínání své mikiny.
Začínalo to být opravdu těžké.
Osud tomu chtěl, že sebrali odvahu přesně ve stejnou chvíli.
„Tome…“
„Bille…“
Oba opět sklopili zrak k zemi.
„Dobře, začni,“ zašeptal černovlásek tiše.
Tom si povzdechl a rozhodl se jednou provždy obrátit pohled k němu.
„Bille…“ začal nejistě. „Omlouvám se, že jsem byl dneska tak hloupý, ale už ničemu nerozumím,“ řekl a dal si hlavu do dlaní.
Bill na něj zíral jako nikdy předtím, tak závislý, jako nikdy předtím na jeho ústech.
„Jen je to všechno tak trochu zmatené, to je všechno,“ pokračoval Tom a nepřestával si kousat rty. „Já…“ řekl a zíral na něj, „zjistil jsem, že to, co k tobě cítím, už není přátelství, zjistil jsem to až teď, přísahám.“ A protože si nebyl jistý, jestli má mluvit, nebo ne, slova se mu začala drát z úst s vyčerpávající rychlostí. „Od té doby, co se věci změnily, od té doby, co se objevil ten… jak se jmenuje, Matt!“
Bill si nemohl pomoct a začal se chichotat, i když ho ten proslov doslova šokoval. Bylo úžasné, že Tom k tomu sportovci stále cítí tolik nenávisti.
„Pochopil,“ pokračoval Tom. „Pochopil jsem…“
Bill se na něj zadíval a všiml si, že mu dělá potíže ty věci vyslovit.
„Co jsi pochopil, Tomi?“
Tom ztěžka dýchal a zadíval se do černovláskových očí.
„Pochopil jsem, že se o tebe nechci s nikým dělit.“
Černovlásek si nemohl pomoct, ale těžce si povzdechl, protože ho ta věta zasáhla přímo do srdce. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel, všechno bylo tak nereálné, tak absurdní a tak…
Nádherné!
Uvědomil si, že na tato Tomova slova čekal až příliš dlouho. Přál si, aby mu je opakoval navždy.
„A tak jsem došel k závěru, a ujišťuju tě, že mi to trvalo dost dlouho, že…“
Ale Tom opět ztuhl, neschopen promluvit, neschopen nadechnout se, aby mohl pokračovat.
„Co Tomi?“ Pobídl ho Bill a téměř zakňučel, jak byl rozrušený.
Tom se na něj upřeně zadíval a vyskočil z pohovky.
„Že jsem do tebe celou tu dobu kurevsky zamilovaný, to je ono,“ řekl nakonec, zavrtěl se a přešel k oknu. Byl tak rozrušený a zbabělý, že se raději podíval ven, než aby se pokusil setkat s černovláskovým pohledem.
Ten v reakci na to na pohovce úplně zkameněl.
Ústa měl dokořán, dýchal ztěžka, srdce mu bušilo.
Tom se do něj zamiloval.
Tom se do něj zamiloval.
Tom se do něj zamiloval.
To byl jediný pojem, který jeho mozek v tu chvíli dokázal zpracovat.
To byla jediná věc, na kterou myslel, jediná věc, na kterou CHTĚL myslet.
„T-Tomi.“
„Nic neříkej,“ řekl ten druhý, který k němu stál stále zády. „Vím, že si musíš myslet, že jsem blázen.“
„Tomi, nech mě mluvit.“
„Abys mi řekl co?“ Odpověděl Tom, který se otočil. „Že nechceš zničit naše přátelství, takže jsi ochotný se přes to přenést? Že je to možná jen chvilkové období a že mě to přejde? Protože ne, Bille, nepřejde.“
„Tome,“ řekl Bill a tentokrát se vyhnul afektovaným přezdívkám, aby Tom pochopil, že to myslí vážně. „Kdyby mi to bylo jedno, proč bych tě líbal?“
Tom překvapeně zamrkal. Bill mu polibek skutečně oplácel, nebránil se a nenutil ho k tomu. Zmateně sklopil zrak, když se k němu černovlásek pomalu přiblížil.
„Tomi,“ řekl, položil mu ruku na rameno a otočil ho k sobě.
Tom vzhlédl a upřeně na něj hleděl a čekal na nějakou odpověď.
„Řekni mi ještě jednou, co jsi řekl.“
Do prdele!
Tom chtěl odpověď, ne aby musel zopakovat něco tak nesmírně obtížného. Bylo pro něj těžké najít k tomu všemu odvahu a Bill ho chtěl takhle trápit?
„Řekni mi to ještě jednou, prosím, do očí,“ řekl černovlásek.
Tom si olízl rty a odvrátil pohled, ale černovlásek stál před ním a bránil mu znovu otočit hlavu. Ztěžka si povzdechl a zabodl oči do Billových.
„Miluju tě,“ řekl a cítil se přitom až moc přeslazeně. Nikdy nepřemýšlel, ani vzdáleně, o tom, kdy tohle řekne poprvé, ale místo toho teď zjistil, že tam stojí a cukruje na Billa.
Svého nejlepšího přítele.
Do prdele.
Bylo nesmírně těžké udržet černovláskův pohled, ale naštěstí pro něj se atmosféra díky Billovi uvolnila, protože se na něj bez obalu usmíval tak, jak to Tom už dlouho neviděl.
„Bože!“ Vypískl vzrušeně Bill, bez váhání vzal Tomovu tvář do dlaní a opakovaně ho líbal na rty, až ho téměř dusil.
Tom v reakci na to rozšířil oči a byl zaskočen.
Vlastně už ničemu nerozuměl.
Ale pak si uvědomil, že i on myslí na to samé, Bill také něco cítil.
Takže oba byli idioti.
Tom se utěšoval tím, že nebyl jediný, koho to tehdy napadlo, Bill byl také smutný a trápil se tím.
Užíval si tento okamžik štěstí a nechtěl myslet na nic jiného. Chytil Billa za boky, přitáhl si ho k sobě a polibek ještě prohloubil. Věděl, že si budou muset hodně povídat, hodně vyprávět a vysvětlovat, ale na to budou mít čas potom. Teď bylo jen správné, aby dali volný průchod svým citům a pokusili se dohnat všechen čas, který předtím ztratili.
Tom mírně pootevřel oči, zatímco Billa stále líbal.
Podíval se na Billa, který měl zavřené oči a pak se podíval k oknu
Venku začalo sněžit.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
