autor: memories1
Epilog
O 10 dní později…
„Tome!“
Bill obcházel kolem domu rychlým krokem a stále se rozhlížel, byl v pozoru.
„Přestaň utíkat, aspoň měj odvahu se mi postavit!“ Vykřikl a očima si prohlížel zahradu.
Žádná odpověď.
S těžkým nádechem se zastavil a položil si ruce v bok. Zhluboka se nadechl a vypustil z úst malý obláček kouře způsobený zimním mrazem. Hledal Toma už několik minut a slíbil si, že jakmile ho najde, donutí ho zaplatit.
„Kretén,“ zasyčel a třel si ruce v rukavicích o sebe.
Ve stejnou chvíli se Tom zpoza malého živého plotu na zahradě ušklíbl. Vidět černovláska, jak se obezřetně rozhlíží, byl komický pohled. Pomalu se blížil ke své oběti, jeho kroky naštěstí tlumila sněhová pokrývka na zemi. Opatrně se přiblížil a ocitl se hned za Billem, který se rezignovaně díval před sebe a už ho nehledal.
Vzdal to.
Tom zvedl ruce z kapes a chtěl Billa shodit na zem, aby viděl jeho krásnou tvář rozmazanou ve sněhu. Věděl, že černovlásek kvůli tomu bude pěkně naštvaný, ale bylo mu to jedno. Pokusil se do něj strčit, ale Bill otočil hlavu a překvapeně vytřeštil oči, když ho uviděl za sebou.
„Tome!“ Vyděšeně zakrákal a snažil se bránit, ale ten druhý se na něj doslova vrhl, povalil ho a spadl na něj.
Spadli na zem, samozřejmě bez zranění, a Billovy vlasy skončily ve sněhu.
„Zasranej parchante!“ Vykřikl, zavrtěl se a několikrát Toma udeřil do hlavy. „Slez ze mě, slez ze mě!“
„Ne, musíš si odpykat trest,“ trval Tom na svém, popadl hromadu sněhu a vrazil ji černovláskovi do obličeje.
„Ne…“ zamumlal černovlásek a plival. „Jsi na hovno. Uuh.“
Tom se srdečně zasmál, užíval si tu scénu a pokračoval v promyšleném útoku.
„Dost, Tome, dusíš mě. Jsi těžký,“ postěžoval si Bill, plácl ho do hrudi a snažil se z pod něj dostat.
Tom se na něj přitlačil ještě víc, aby byl ještě těžší.
Když po několika vteřinách usoudil, že už možná Billa pokořil dost, zastavil se a pomohl mu odhrnout sníh z obličeje, aby se konečně mohl nadechnout. Když se Bill probral, byl v obličeji tak rudý a zamračený, že se Tom nemohl ubránit smíchu, když ho takhle viděl.
„Jsi hajzl,“ opakoval Bill, mával rukama a mlátil ho. „Nech mě!“
Tom se usmál a chytl černovláskův obličej, který zkoušel hlavou hýbat doprava a doleva v marné snaze se osvobodit.
Bill se zastavil, zachmuřeně se na něj podíval a zaskřípal zuby. „Nenávidím tě.“
Tom se zářivě usmál, naklonil se nad něj a spojil jejich rty. Rozzlobený černovlásek držel rty sevřené a nechtěl polibku podlehnout, ale Tom mu něžně přes rty přejel jazykem, až Bill podlehl a ústa otevřel.
„Děvko,“ zaúpěl s plnými ústy, ale vzápětí objal oběma rukama krk toho druhého a pokračoval v něžném líbání.
Během této chvíle čiré extáze mu však v hlavě vytanul zlomyslný nápad, a tak se natáhl po zasněženém asfaltu, popadl trochu sněhu, který v ruce stiskl. A když to Tom nejméně čekal, vrazil mu sníh do prostoru mezi krkem a bundou, čímž ho donutil okamžitě se odtáhnout a nahlas zasténat zimou.
„Ah! Ty idiote!“
Bill se ušklíbl a dal si ruku před ústa, aby zabránil hlasitému smíchu, který z nich vycházel.
„K čertu s tebou!“ Zasténal Tom, třásl se a snažil se vytřepat ledový sníh. „Teď zaplatíš,“ ušklíbl se a silně štípl černovláska do boku, až bolestí zasténal.
„Tomi!“ Vykřikl Bill a s trochou sil, které měl, se mu podařilo vysmeknout, otočit situaci a ocitnout se na Tomovi. Pomalu se sklonil a náhle ho políbil, aniž by mu dal čas cokoliv udělat. „Pomstil jsem se,“ zašeptal mu na rty, a pak je smyslně olízl.
„Mhm,“ zamumlal Tom a nedokázal říct nic jiného, protože polibek byl pohlcující. Líbali se nekonečné minuty, ale z jejich dokonalého okamžiku je náhle vyrušil zvuk klaksonu auta.
Bill se od Toma odtrhl a podíval se přes plot zahrady. Na ulici stál džíp s řetězy na kolech. Georg se vyklonil z okna a Gustav seděl vedle něj na druhém sedadle.
„Hej, vy kýčovití bastardi! Pojedem, nebo mám čekat, až si to tam doděláte?“ Řekl trochu otráveně.
„Strč si prst do prdele, Georgu!“ Křičel Bill a škádlil ho.
„Ne, chlapče! To se líbí tobě, ale s Tomovým prstem.“
Bill se hlasitě zasmál a zaklonil hlavu, zatímco Tom, stále přitisknutý k zemi pod černovláskem, zamrkal, když ucítil, jak mu vyschlo v krku.
„Ale-ale…“
„Pojď, Tomi, jdeme,“ pobídl ho Bill, vstal a natáhl k němu ruce.Tom pozvání přijal, vstal a snažil se oprášit.
Ještě stále rozrušený malou výměnou „názorů“ mezi černovláskem a Georgem se na něj podíval s nerozluštitelným výrazem. „O čem to, kurva, mluvíš?“
Georg vyprskl smíchy. „To tvůj přítel mě provokuje, vyřiď si to s ním.“
Tom se otočil k Billovi, ale ten ho chytil za ruku a táhl ho s sebou do domu, aniž by se o situaci zajímal.
„Pojď, Tomi, jdeme pro tvoje kufry.“
Tom si povzdechl a musel ho následovat do domu, kde na ně u vchodových dveří čekaly jejich minikufříky. Rozhodli se strávit tři dny na horách, kde je hostila Georgova teta, a pro chlapce byla tato malá dovolená od začátku vítaným nápadem vzhledem ke stresu, který se u nich z těch či oněch důvodů nahromadil.
„Až se vrátíme, budu se muset zavřít a učit,“ řekl Tom otráveně a zvedl svůj kufr.
„Bože, Tome, ty jsi takový stresař! Ještě jsme ani neodjeli a ty už přemýšlíš, kdy se vrátíš!“ Řekl Bill netrpělivě.
Tom pokrčil rameny a podíval se černovláskovi do očí. „Nedělej takové vtipy v Georgově přítomnosti.“
Bill se ušklíbl. „Proč? Je to vtipné.“
„No, možná nějaké osobní věci…“
Tom však větu nestihl doříct, když se na něj černovlásek vrhl a přitiskl ho ke zdi. „Chceš se o ně dělit jen se mnou?“ Zeptal se provokativně a zašeptal mu na rty. Tom měl stále kamennou tvář a stále žasl nad Billovou lehkomyslností, kterou v těchto dnech projevoval. Nějakým způsobem poznával nového Billa, tak „krásného“, že mu při pouhém pomyšlení na to, že ho po celá ta léta nemohl mít, běhal mráz po zádech. Možná proto, že to byla část Billa, o jejíž existenci neměl ani tušení. Možná to bylo proto, že se bez něj teď nedokázal obejít a bojoval by s každým, aby to tak zůstalo.
Nikdo už nemohl být stejný.
„Mhm, Tome… odpověz mi,“ naléhal černovlásek a tiskl se k němu.
Tom vzdychl, objal ho oběma rukama kolem boků a přitáhl si ho k sobě.
„Přesně tak,“ řekl nadšeně a ztratil se v jeho očích.
Bill se usmál a přitáhl si čepici na hlavu víc, až mu spadla přes oči.
„Líbí se mi, když mi to říká,“ řekl mezi polibky.
Líbilo se mu ho neustále líbat. Miloval, když byl Tom bezradný a nečekal od něj taková zbrklá gesta. Líbilo se mu, když ho zaskočil, protože si všiml, jak se potom cítil spokojený.
Intenzivně se líbali, ale znovu se ozval klakson a oba si představili poněkud netrpělivého Georga, který si stěžoval Gustavovi kvůli „obvyklému zpoždění“ těch dvou.
„Do hajzlu s Georgem,“ řekl Tom a chytil Billa silněji, když začal odcházet.
„Mhm, Tomi, musíme jít.“ Postěžoval si Bill a smutně se odtáhl. „Bude nervózní.“ Kývl Bill hlavou směrem ven.
Tom si otráveně odfrknul, ale poté, co si přetáhl čepici přes oči, se znovu chopil kufru. Oba zamířili ke dveřím, ale než je Tom stačil otevřít, Bill ho znovu zastavil.
„Počkej, Tomi.“
Tom stál s rukou ve vzduchu, otočil se a nechápavě se na Billa podíval.
„Jak dlouho bude ta cesta trvat?“
„Myslím, že tak dvě hodiny možná dvě a půl,“ řekl a nechápal, kam tím Bill míří.
„Tak dlouho?“ Zeptal se černovlásek a rozšířil oči.
„Není to tak dlouho,“ Tom stále nechápal, v čem spočívá Billův „existenční“ problém.
Bill se k němu naklonil a náhle ho políbil, pak se odtáhl a znovu ho políbil.
„Celou tu dobu tě nesmět políbit,“ zakňučel. Tom si povzdechl a rezignovaně se usmál.
Bill měl skvělou povahu, ale nikdo mu nemohl vzít romantickou část, která ho charakterizovala. Bez ohledu na to, jak byl někdy kyselý, vždycky cítil potřebu být Tomovi nablízku, jako to dělali po celá ta léta, když byli přátelé, a všechnu tu lásku vyjadřoval okázalými a zřetelně láskyplnými frázemi. Georg a Gustav o tom věděli a Tom věděl, že se Georga, který mu neustále opakoval „já to věděl“ nebo „já ti to říkal“, jen tak nezbaví.
Faktem však zůstává, že oba chlapci neradi zveřejňovali své záležitosti. Samozřejmě, když se stalo něco podobného jako dnes, že Georg vešel dovnitř, zatímco se líbali, nebyl by to žádný problém, ale nikdy, nikdy by se nelíbali nebo necukrovali před cizími lidmi. Jistě, drželi se za ruce nebo se procházeli v objetí, ale nic víc. Bill, jakkoli byl sám o sobě neomalený, s tím souhlasil a vždy se dokázal ovládnout. To všechno ale znamenalo, že kdykoli šli ven jako parta, musel Tom předem vydržet asi půl hodiny mazlení a péče, aby černovlásek netrpěl absťákem.
„Mhm… no tak, sám jsi to řekl, Georg zešílí,“ Tom se ho snažil od sebe odtrhnout.
„Ano, ale říkal jsi, že si má políbit prdel,“ naléhal Bill a znovu se snažil najít jeho rty.
Tom vyprskl smíchy. „Někdy si tolik protiřečíš.“
„Tomiiiiiiiiiiiiiiiii…“ vypískl netrpělivě Bill. „Polib mě.“
Tom se k němu znovu naklonil a znovu a znovu ho líbal, ale naštěstí se brzy poté rozhodli, že je čas zastavit a vyrazit do hor.
„Slib mi, že až přijedeme ke Georgově tetě, strávíme celou hodinu na posteli mazlením.“ Nařídil Bill, zatímco Tom otevřel dveře od domu.
Ten se smál. „Můžu alespoň pozdravit Georgovu tetu?“
„Ne! Nedám ti na to čas,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou. Tom se usmál, zavřel vchodové dveře, objal přítele kolem ramen a vydal se s ním po příjezdové cestě, která vedla ven.
„Oh! Konečně můžeme vyjet!“ Postěžoval si Georg, jakmile oba nastoupili do auta.
„Ty jsi tak nudný, Listingu. Jednou za čas si sundej ten svůj zelený ksicht z obličeje!“ Posmíval se mu Bill a lépe se usadil na zadním sedadle.
„Hej, dávej si pozor na pusu, mohl bych tě vysadit.“ Pohrozil Billovi.
„No, nevadí, stejně bys umřel nudou o samotě s Gustavem.“
„Děkuju, Bille, jsi velmi laskavý,“ odpověděl Gustav, aniž by byl vyzván.
Bill se usmál a vyplázl na něj jazyk.
„Hej, Tome, bude ti to trvat dlouho?“ Postěžoval si znovu Georg.
„Ještě chvilku,“ odpověděl Tom a také nastoupil do auta. „Dával jsem tašky do kufru.“
„Proč jsi tak nedočkavý?“ Zeptal se Bill, protože nechápal, proč brunet tak spěchá.
„Řekl jsem tetě, že tam budeme v poledne, a vzhledem k tomu, kolik času jsme kvůli vám ztratili, tam budeme až v půl druhé.“
„Co je hodina a půl zpoždění? O nic nejde, ne?“ Zeptal se Tom a vyčerpaně se na něj podíval.
„Ty ji neznáš,“ stěžoval si Georg a zařadil rychlost. „Nejpozději v poledne už bude stůl prostřený vším možným k jídlu.“
„Tak jí zavolej a řekni jí, že budeme mít zpoždění,“ navrhl Bill.
Georg se k němu otočil a povytáhl obočí. „Bille, mé tetě je osmdesát, myslíš, že uslyší telefon?
Bill a Tom otevřeli oči dokořán a šokovaně se na sebe podívali. „Osmdesát?“
Gustav vyprskl smíchy. „A když si pomyslím, jaká je to osina v zadku. V devět zkontroluje všechny pokoje, jestli jsme v posteli.“
„To není možný,“ vykřikl Bill. „Co je tohle za dovolenou?“
Gustav i Georg se společně zasmáli.
„Dělám si legraci,“ řekl Georg. „Ale je to klasická vesnická ženská s jistými předsudky v hlavě. Například, Bille, tvůj vzhled jí bude připadat bizarní, nemluvě o tvém piercingu,“ ušklíbl se. „Nebudu ti říkat, co všechno mi udělala jen proto, že mám dlouhé vlasy,“ odfrkl si Georg a pokračoval v jízdě.
Bill zafuněl a opřel se do sedadla. „Kurva.“
Tom se usmál a natáhl ruku k černovláskovi. Ten se na něj podíval a Tom na něj mrkl.
„Myslím, že budeš perfektní,“ řekl mu tiše do ucha.
Bill se ustrašeně usmál, opřel se o jeho rameno, vzdychl a zavřel oči.
„Děkuji ti, Tomi,“ řekl tichým hlasem.
Bude asi těžké strávit dovolenou s jinou osobou, která se ho bude vyptávat na jeho vzhled nebo se ho ptát, jestli je muž nebo žena, zvlášť když se jednalo o osmdesátiletou stařenku, která vyrostla na pletení a vaření. Ale bylo mu to jedno, byl teď s osobou, na které mu opravdu záleželo. S člověkem, který ho vždycky přijímal, už od mládí až do teď.
Tom byl jeden z mála, kdo ho nekritizoval, bránil ho před obvyklými diskriminujícími lidmi, a dokonce i když se mu přiznal k tomu nejosobnějšímu, totiž že je gay, usmál se a nic nekomentoval.
Prostě ho dál miloval, aniž by věděl, co bude dál.
Teď byl naprosto šťastný, a pokud byl předtím stoprocentně přesvědčený, že mu Tom bude oporou, teď už to přesvědčení přesahovalo všechna myslitelná procenta.
Povzdechl si, uvolnil se a lépe se uvelebil na Tomově rameni.
Tom si taky udělal větší pohodlí a objal ho kolem ramen.
I on měl v tu chvíli úplně stejné myšlenky.
Billa vždycky miloval a nikdy toho nelitoval.
Teď se něco změnilo, kromě náklonnosti, která tu vždy byla a bude, se jeho srdce zmocnil nový pocit.
Doufal, že tento pocit bude trvat navždy, a přestože věci nikdy nelze brát jako samozřejmost, nějak cítil, že odpověď je kladná. Prostě pochopil, že se narodili, aby byli spolu, a že to nikdo a nic nemůže změnit.
Když Bill zavřel oči a uvolnil se na něm, Tom mu vnitřně poděkoval.
Poděkoval mu, že mu dal možnost pochopit, co je to láska.
Tady byl původně konec povídky, ale budou následovat ještě 2 přidané díly.
autor: memories1
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
