Překlad podcastu „Kaulitzhills – Senf aus Hollywood: Díl 20 „Kaulitz ist nicht unser Name“ (Kaulitz není naše jméno) 19. 1. 2022
Překlad: @aislaend @kobra kid @svenjaxblau a @Cammi
T: Moinmoinmoin! (smích)
B: Jo!
T: Ty máš ale špatnou náladu! Proč máš tak špatnou náladu?
B: Nemám!
T: Samozřejmě!
B: Jsi osina v zadku.
T: Jen proto, že ti nedorazila objednávka?
B: To je taková drzost!
T: Chtěl sis objednat chlast, a když ti nepřijde, tak jsi pěkně naštvaný, co? (směje se)
B: Jo, dneska večer máme malou oslavu. Proto jsem trochu víc ve stresu. Já jsem vždycky perfektní hostitel. Vlastně mám všechno perfektně připravené.
T: Ale doma máš přece všechny druhy alkoholu, Mausi.
B: Pravdivá myšlenka, ale myslím, že když chce jen jeden člověk pít něco, co v tuhle chvíli nemám, tak je to úplně na nic.
T: Nejsi přece bar.
B: To ne, ale když někdo řekne: „Uf, vlastně bych si moc rád dal rosé.“ Tak to je fakt. A já pak řeknu: „Uf, rosé už nemám, jen bílé nebo červené víno… Jinak tequila, tohle a tamto a všechno ostatní…“. To mě opravdu štve.
T: Přemýšlel jsem o tom, že bych ti dneska dal nějaký pěkný drink, což teď nemůžu udělat, protože objednávka nedorazila. Byla tam ingredience, kterou vlastně potřebuju, takže jsem musel improvizovat. Něco jsem si přinesl s sebou… a dobrou whisky. Je stará asi čtyřiadvacet let. Chci, abys ji jednou ochutnal čistou.
B: Uf… to nemám ráááád…
T: Prostě ji ochutnej čistou! Jen jednou!
B: Nechutná mi…
T: Neumím si představit, že by nechutnala dobře.
B: Uf… Ale ne takhle brzy ráno?!
T: Vždyť jsou čtyři odpoledne (směje se).
B: No, ale whisky a venku svítí slunce…
T: No jasně! Vynikající! Zkus to tak, jak to je. (Bill mlaskne a odkašle si) Je to dobré, že?
B: Je to tak silné. Woah…
T: Ale je to dobré!
B: No… chutná to dobře.
T: Chutná to dobře! Je to opravdu suché, opravdu suchá whisky.
(Bill si odkašle)
B: Počkej… Vždycky se pak musím trochu oklepat. Víš… Dej si k tomu ještě něco, prosím.
T: Jasně… Jen jsem chtěl, abys to jednou zkusil čisté. A teď nějakou starou dobrou whisky s kolou. Na tomto místě hodně srdečně zdravíme našeho bubeníka Gustava Schäfera…
B: Ten, který…
T: Whiskey coke je Gustav Schäfer! Ať jde kamkoli, vždycky má whiskey colu.
B: Nikdy ho to nepřejde a během dne vypije celou láhev, že?
T: Jo.
B: Každý den jednu láhev.
T: Každý den jednu láhev, že jo? (Bill se směje)
B: Ano.
T: Ale nemáš jeden z těch drinků, co si vždycky objednáváš?
B: No… já opravdu rád piju růžové. Růžové víno se vždycky hodí. Jinak opravdu rád ochutnávám. Kupodivu v Berlíně mám moc rád drink, my už ho tady máme, gin tonic.
T: Vlastně je dobré mít jeden nápoj, který na vás vždycky funguje, který si vždycky objednáte. Je jedno, kam jdete, protože víte, že je to vždycky to pravé. Proto je na to tak skvělá whisky s kolou. Nemůžete udělat nic špatně.
B: O to nejde. Drinky pro mě jsou spíš večer. Jako… po hodině! Přes den piju spíš šampaňské.
(oba se smějí)
T: Jo, ale…
B: Znáš tu ženu… ehm… proč říká… která… „No, já vlastně pořád piju. Jako třeba čaj s…“
T: „… rumem-“
B: „… a rum s čajem.“
T: „… rum s čajem.“ (směje se)
B: „Rum s čajem je samozřejmě lepší, ale čaj s rumem je taky fajn.“ (oba se smějí) No… Na zdraví!
INTRO
B: Whiskey s kolou vlastně chutná dobře, ale jde o to, že jsi hned opilý.
T: Vážně?
B: Nejsi?! Určitě jsi.
T: Whiskey cola je vlastně úžasný nápoj. Kdysi jsme ji pili HODNĚ často. Whiskey colu, whiskey colu, whiskey colu…
B: To je zvláštní, protože já obvykle…
T: Ale máš pravdu. Člověk se opije docela rychle.
B: … pít po určitou dobu. Whiskey cola je pro mě například spojená s turné.
T: Mmmhh!
B: V autobusu na turné…
T: Život na turné, jo.
B: … Tour life… I když já nesmím tolik pít, protože musím pořád zpívat. To se musím vždycky dát dohromady. Můžu si dát jenom jednu… malou skleničku…
T: Před každým koncertem sis vždycky dal celou láhev šampaňského.
B: To je ale blbost!
T: Samozřejmě! Podívej-
B: Řekneš to teď, a pak ti to zase někdo uvěří. (Tom se zasměje) Radši o mně přestaň šířit takové pomluvy, nebo se ti ozve můj právník. (Oba se smějí) Tak co, jaké jsou nervy?
T: Poslední dobou se mi daří opravdu dobře. Já-
B: Protože jsi byl totálně vystresovaný. Teď už je všechno venku a teď se to uvolnilo… je to… Jak jsou na tom nervíky?
T: Tak…
B: Jsou to „nervíky“, nebo jen „nervy“?
T: Mám se dobře! Jsem v dobré náladě.
B: Opravdu?
T: Ano. Jsem v dobré náladě. A co ty?
B: Já jsem taky v dobré náladě…
T: Ne!
B: Až na to, že můj… Ne, já…
T: Jsi pasivně agresivní. Toho si člověk může všimnout.
B: To vůbec není pravda! (Tom se směje) To jen proto, že… Prostě jsem na to zapomněl, už mi to prosím nepřipomínej. Zatím je to v pořádku. Objednávka nedorazila, ale… později to bude úplně v pořádku. Jsem dobrý hostitel. Vždycky je pro mě důležité být dobrým hostitelem. Dnes slavíme tvoje vydání, abych tak řekl, a…
T: Dobrý hostitel na večírku vždycky musí říct ,,Bar je nyní otevřen!“ a musí pronést přípitek. Máš nějaký přípitek?
B: „Zur Titte, zur Mitte, zum Sack, Zackzack!“ (Na prsa, do středu, na pytel, Zackzack). [docela vulgární přípitek odkazující na směry, kam ukazuje hrnek] Je to vlastně naopak, ne?
T: To už jsme měli minulý týden.
B: Měli jsme?
T: Jo… Neznáš ještě další?
B: „Hoch die Hände, Wochenende“. [doslova: Ruce vzhůru, víkend!]
T: No… tu máme vždycky.
B: Na zdraví!
T: Na zdraví?
B: „Hoch die Hände, Wochende! Na zdraví!“
T: Na Toma je to vždycky dobré.
B: Na Toma jo… Dneska jsme si opravdu mohli připít na tebe.
T: „Sport ist Mord!“ [„Sport je vražda“, „Sprit hält fit!“ [Plyn tě udrží fit!] (smích) Jako jeden z těch hnusných přípitků?
B: Ne… Možná něco jako „Sklenka denně drží doktora stranou“, ne?
T: Jo…
B: To by taky fungovalo.
T: To je pravda. Náš doktor to opravdu říká: „Jedno pivo denně drží doktora stranou“.
B: Jo… Vidíš? (Tom se směje) To je moje motto! Začněme od tohoto týdne!
SENF AUS HOLLYWOOD
B: Řekni mi, copak jsem celý týden nebyl venku z domu?
T: Ne… to je… řekl bych „ne“, protože jsem ti jednou fakt dobře zaparkoval auto a od té doby to tak je.
(oba se smějí)
B: Nééééé, podívej!
T: Uf, máš pravdu! Teď se to otočilo.
B: Teď se to otočilo.
T: Kde jsi byl?
B: Jel jsem pro benzín. (hlasitě se směje)
T: Jel jsi pro cigarety. (směje se)
B: Opravdu jsem jel pro benzín.
T: Jistě, věřím ti okamžitě.
B: Ne, jel jsem nakupovat. Potřeboval jsem nějaké potraviny. Najednou jsem měl hrozný hlad a nechtěl jsem si nic objednávat. Tak jsem jednou večer jel ven a opravdu jsem šel do supermarketu. Měl jsem chuť jít do supermarketu.
T: Ty blázne!
B: Není to šílené?
T: A to byl pro tebe vrchol týdne? (směje se)
B: To byl můj vrchol týdne. Jen jsem o tom přemýšlel, ale tento týden jsem tolik nevycházel z domu. I když už nejsme v karanténě, ale… Prostě proto, že jsem nemusel. Celý týden jsme pracovali.
T: Člověk si na to zvykne. No… Jsme privilegovaní, že můžeme pracovat z domova.
B: Jen jsem to chtěl říct. My prostě chodíme z hlavního domu, ze západního křídla, dolů do…
T: No jo… Do belle etage. (krásné podlaží)
B: … do belle etage, přes areál pro hosty, do našeho studia… (smích)
T: Jo… Přímo-
B: Znělo to jako něco, na co bys mohl žárlit?
T: Přímo do západního křídla… Nenenene, rozhodně ne!
B: Rozhodně ne. Znělo to skromně. Dobře.
T: Příliš velké! Musíš utírat příliš mnoho!
B: Však já prostě jdu z horního patra dolů do studia a… no… nemusím se moc procházet.
T: Snažil jsem se tě pozvat…
B: No. Zaprvé to nebylo opravdové pozvání!
T: Proč?
B: Bylo to spíš na poslední chvíli: „Uf, dneska jdeme do Vibrata!“ A já si říkal: „No dobře… Možná už mám plány? Mohl ses mě zeptat dřív?“
T: Všichni vědí, že nikdy nemáš plány.
B: To není pravda!
T: Vždycky jsi doma! (směje se)
B: Ty se taky nemůžeš vždycky rozhodnout. (Tom se směje): „Jsem pařmen, nebo ne?“ (Tom se směje).
T: Jo, party-maus, ale doma!
B: Stalo se však něco opravdu šíleného. Když už mluvíme o „dobrém hostiteli“… Šel jsem ven s kamarádkami a zase jsme si udělali dámskou jízdu. Museli jsme utěšovat kamarádku, kterou opět velmi zklamal její přítel… no, ne její přítel. Přítel zní naprosto přehnaně.
T: Jen jsem chtěl říct, že…
B: Nebyl to její přítel, ale její rande!
T: … pokud mluvíme o té samé osobě, tak má denně nového přítele, abych tak řekl.
B: Správně! Nicméně to byl opět nápadník, který ji začal ghostovat. Něco, co je podle mě nepřípustné. Ale mě lidi ghostují taky. Tohle dobře znám.
T: No, to přece víme všichni!
B: Správně. Proto si myslím, že to není tak dramatické, spíš jako „Dobře, smiř se s tím!“.
T: Právě tě někdo ghostoval.
B: „To se stává, on ti dal ghosting.“
T: Ghosting je, když ti někdo už neodpovídá, ne?
B: Prostě už neodpovídá, v horším případě má sex a pak…
Oba: … se už neozve.
T: Jo, ale to je… no, spousta lidí to dělá pořád.
B: (povzdechne si) Jo… hodně lidí to dělá.
T: Já jsem to nikdy s nikým nedělal. Takže…
B: No, každopádně… Všichni jsme se sešli a pak najednou byla kočičí bitka, cítil jsem se tak nepříjemně. Najednou všechny holky začaly… Skončili jsme asi po hodině u ní v bytě a najednou na sebe holky začaly nadávat. Ale takovým způsobem, který já osobně vůbec neznám z klučičích večírků nebo klučičích nocí. Možná je to i na mně, protože já tohle nikdy nedělám. Nikdy se s kamarádkami nehádám. Ani ty to neděláš.
T: Mmmhh… ne… Zvlášť když jsou kolem další lidi. Takže, když já…
B: To určitě ne!
T: Když se hádám, tak jedině v soukromí, tak, že si to musíš vyříkat, nebo se prostě pohádáš přímo v téhle situaci, ale JEN POKUD není nikdo jiný poblíž. Jinak to vždycky odložte na chvíli, kdy budete sami. Já bych to tedy nedělal hned…
B: Já bych si to nechal.
T: Jo!
B: … pak s tebou pomlouvat.
T: Mmch.
B: … pak říct něco jako: „Pojďme…“
T: Mluvit o tom tady v podcastu.
B: … pak o tom mluvit tady v podcastu. (Tom se směje) A pak bych řekl: „Chci to ještě jednou zhodnotit…“ Někde jinde.
T: Někde jinde, ano. Nikdy bych to neudělal na místě.
B: Někde jinde. Nikdy bych…
T: Řekni nám o té situaci!
B: No, ona začala… Najednou někdo začal říkat něco jako: „Tady je takové horko. Tobě je taky horko?“. A ta druhá řekla: „No jo, to je kvůli tomu domu! JÁ VÍM, ŽE SI MYSLÍŠ, ŽE MŮJ BYT JE NA HOVNO!“
T: To řekla ta holka, co tam bydlí?
B: Správně. Cítila se hrozně uražená, protože dostala takovou poznámku… Když někdo u mě řekne: „Uff, tady je fakt vedro!“, tak to je fakt vedro. Okamžitě bych řekl: „Neboj, zapnu klimatizaci.“ Nebo: „Ztlumím topení.“. Pak řekla, jestli si může pustit svou písničku, protože se jí nelíbí současná hudba. „Jasně…“ odpověděl jsem.
T: „Prostě přepni tu písničku.“
B: „… Klidně si ji připojte k reproduktorům.“ Ale ona úplně… pak… Pak to úplně skončilo. Dveře se zabouchly, pak…
T: To je fakt nepříjemný, jo.
B: Pak se rozbrečela a všechno z ní vylezlo a… Jasně, to byl jen spouštěč něčeho, co je nastavené mnohem hlouběji a co v ní vře už opravdu dlouho a pak-
T: Byl jsi jenom… Byl jsi…
B: PAK ZAČALA-
T: Byli jste absolutně nejlepší kamarádi, nebo byli jako…?
B: Ne, oni se znají deset let, takže to byl opravdu malý intimní okruh. Jedna z nich najednou začala říkat opravdu ošklivé věci, které se už nikdy nedají vzít zpátky. Řekla…
T: Ooaaah… Před ostatními?
B: Řekla té druhé: „VŮBEC NEMÁŠ PŘÁTELE! JSI TU JEN PROTO, ŽE JSEM TĚ POZVALA! NIKDO S TEBOU NECHCE TRÁVIT ČAS!“
T: Oooah…
B: Prostě věci, u kterých si říkáš: „Sakra, už je nemůžeš vzít zpátky“. A já jsem tam seděl a bylo mi to strašně nepříjemné. Vždyť mě znáš. To je pro mě naprostá noční můra. Opravdu jsem tam jenom seděl a skvělé bylo, že jsem do toho byl vtažený i já, protože moje druhá kamarádka, které ten byt patří, mi napsala několik naštvaných vzkazů, ve kterých říkala: „Ty jsi prostě odešel bez rozloučení?!“
T: No, a kdo chce teda zůstat?!
B: „… JAK SE OPOVAŽUJEŠ BÝT MEZI MÝMI ČTYŘMI STĚNAMI…?!“ (směje se)
T: Kdo chce v téhle situaci zůstat?!
B: Odpověděl jsem jí: „Promiň, ale zabouchla sis dveře do ložnice, a pak ses zabarikádovala v koupelně. Neměl jsem pocit, že bys chtěla, aby tu někdo zůstal. V jednu chvíli jsem odešel, protože jsem se vlastně chtěl bavit a nenapadlo mě to všechno hodnotit.“ Takže to byla přinejmenším jedna noc…
T: Pěkné!
B: … a já jsem byl-
T: To opravdu zní jako pěkná dámská jízda.
B: … s tím tento týden úplně skončil.
T: To zní jako totální zábava.
B: Bylo to…
T: A po tomhle přišlo: „JO, ZKOUŠEL JSEM TĚ POZVAT DO VIBRATA“… Vibrato je jazzový bar, kam chodím opravdu rád, protože si myslím, že koncept jazzového baru je naprosto nedoceněný. Možná si pak člověk připadá hrozně starý, když to řekne, ale je to tak hezké. Víte, když vstoupíte do místnosti, kde je skvělá akustika, což je vždycky opravdu příjemné… Všimli jste si, jestli je skvělá akustika v restauraci nebo obecně v místnosti-.
B: Je to opravdu příjemné.
T: … je to opravdu příjemné, protože tam jsou často… Problémem mnoha restaurací je, nevím, jestli jste si toho někdy všimli, že akustika je opravdu špatná.
B: Je to hlasité. Pořád křičíš.
T: Je to tak hlasité a začnete na sebe křičet.
B: Stejně už jsme hodně hlasití.
T: Už tak jsme hodně hlasití a máme kamarády, kteří jsou taky hlasití, takže nakonec prostě řvete a bolí vás v krku. Takže skvělá akustika… Vstoupíte do místnosti, máte pěknou akustiku, pěkné světlo – což je obecně velmi důležité -, dobré jídlo a pak máte tohle…
B: Co jsi jedl? Mušle?
T: Pak máte tohle… eeerm… mušle-
B: Mňam!
T: Pak máš tohle…
B: S bramborovou kaší?! Miluju slávky s bramborovou kaší.
T: Ne, měl jsem je s hranolky. Ty jsou taky moc dobré…
B: Mmmhhhhh!
T: Pak tam sedíš a hraje živá kapela. Zatímco jíš.
B: Pěkné!
T: Živý jazz! Ne ten protivný jazz, ale ten příjemný. Samozřejmě, že můžeš mít smůlu, protože je to jazzový klub a můžeš potřebovat nějaké znalosti… Určitě je tam někdy takový ten jam jazz, víš, kde se jamuje celé hodiny. To pak může být trochu obtížné… Ale ten večer, kdy jsme tam byli, hrál bývalý kandidát AGT, Sal „The voice“ [Sal Valentinetti]. Skvělý chlapík, Ital. Skvělý hlas, zpíval opravdu dobře. Šli jsme tam s dětmi, dali jsme si dobrou večeři a trávili čas ve Vibratu. Úplně jsme si to užili. Každopádně to, co ti úplně uniklo, něco, co jsem ti chtěl říct, je… Znáš tu situaci, když někdo přijde… Byl to jeho manažer, který za mnou přišel a celou dobu se vrtěl. Pak se mě najednou zeptal: „Odkud máš tuhle bundu?“… víš?
B: Jo.
T: Protože se mu moje bunda moc líbila.
B: Jo.
T: Byla to bunda od Prady… Vlněná bunda od Prady.
B: Jo…
T: Tyhle chvíle jsou pro mě tak nepříjemné, protože VÍM, kde jsem ji vzal.
B: Ale nechceš říct, odkud ji máš.
T: Vždycky je to tak nepříjemné, že řeknu: „Je to od Prady.“ To je taky tak nepříjemné. … Zní to … (Bill se začne smát) není to dobré, víš?
B: Já to nemám!
T: Vážně?!
B: Ne!
T: Když se tě někdo zeptá: „Odkud máš tuhle bundu?“ a já opravdu nechci říct: „Hele, to je od Prady.“
B: To je tvoje toxická maskulinita. Říkáš to takhle?
T: Co to je?
B: No, to je… To je… To je… To je ten toxický mužský machismus, protože si nechceš přiznat, že si vážíš módy.
T: Nononono… Jde spíš o… O to nejde! Spíš jde o to, že nechci, aby to v tuhle chvíli znělo tak chvástavě.
B: HUUH?!
T: Něco takovýho nějak NIKDY nemůžeš zabalit do takovýho toho „Jo, vole… to je bunda za 4000 €“. Takže-
B: Ne, to nemám. Když se mě na to někdo zeptá, a ty už předpokládáš, že je to fakt hustá sračka… Jasně, protože já nosím jenom fakt hustý sračky.
T: Ne, to není ono! Měl jsem pocit, že… Ptal se mě hodně… Je v tom něco víc.
B: Jo.
T: Bylo to takový divný, protože já bych to nikdy neudělal.
B: Já ti řeknu jeden trik.
T: Ne, počkej! Zeptal se mě: „KDE jsi ji vzal, protože já si ji chci taky koupit?“
B: Dobře, to je fakt divný.
T: Moc se mě ptal: „Odkud jsi ji vzal? Protože já chci jít zítra do obchodu a koupit si taky takovou.“
B: To je divné.
T: To je hrozně divný, protože já bych to nikdy neudělal.
B: … nikdy bych to neudělal, ne!
T: Já bych to nikdy neudělal, když vidím něco…
B: Ne!
T: Naopak, když vidím nějakou pěknou bundu nebo něco jiného, co se mi opravdu líbí, že jo?
B: Jo. A někdo jiný to má na sobě…
T: A NĚKDO JINÝ TO NOSÍ, už bych si to nikdy neoblékl.
B: To jde do koše.
T: Už bych to nemohl nosit.
B: Pro mě je to úplně znesvěcené!
T: Jo!
B: Kdybych to viděl na někom jiném a pak by to nakonec nevypadalo dobře-.
T: … nevypadá dobře!
B: … než bych mohl-
T: Nebo na někom, kdo se ti tak moc nelíbí.
B: Mohl bych…
T: Nebo na někom, kdo absolutně nemá tvůj styl.
B: Už nikdy bych se na to nemohl dívat stejnýma očima.
T: Ne!
B: Pak je to úplně v háji!
T: Já to cítím stejně. Ale teď je to ten typ kluka, který se tě na to neptá… Jediný důvod, proč se tě na to ptá, je: „Zítra chci jít do obchodu a koupit si to samé!“
B: Mmmhh…
T: Na jednu stranu mám problém, že se nechci chlubit jako „Ty vole, to stojí 4000 € a…“.
B: No, tak mu tu cenu říkat nemusíš!
T: Vždyť víš, že když řekneš „Je to od Prady!“, tak to budeš muset říct.
B: Jasně, ale mezi módními nadšenci je docela normální říkat-.
T: Ale to nebylo mezi modisty…
B: … „To je od Gucciho…“
T: … to bylo v baru!
B: Ale, promiň…
T: Bylo to v obyčejném baru!
B: Byl jsi v úžasné restauraci, kde se nosí něco hezkého.
T: Jo…
B: Než říct „To je od Gucciho…“.
T: Jak jsem říkal, nedovedu si představit, že by za tebou někdo přišel a řekl: „Zítra si chci koupit to samé!“ A ty jsi mu to řekl?
B: No, já to dělám často, když jdu ven s kamarádkami, že řeknu: „Panebože, mně se líbí tvoje oblečení, odkud je?“ Proto to někdy dělám.
T: To by mě nikdy nenapadlo.
B: Ale všichni se zajímáme o módu a kamarádi mi samozřejmě hned řeknou: „Uf, to je ta nová značka… víš?“
T: Jasně, na to se ptáš, protože ty sám děláš módu.
B: Jo, jasně.
T: Máš svou vlastní značku. Jasně, řekneš něco jako: „WOW-„.
B: „WOW, KDO TO DĚLÁ?“ Nebo když jdeme ven, tak se často ptám Heidi: „Páni, to jsou krásné šaty. Kdo je ušil?“ Hned se ptám, kdo je dělal.
T: Dobře, ale u šatů je jasné, že by sis je nekoupil znovu.
B: Jo, na to se neptám, abych si je znovu koupil.
T: Ale mezi muži je to…
B: Jo, to je divný.
T: … jako „Jééé, pěkná bunda! Kde jsi ji sehnal?“
B: Řeknu ti jeden trik. Vždycky, když nechceš říct, odkud to máš, nebo… počkej… Co je taky fakt skvělý, je, že někdy… já jsem to dělal dřív, když jsem nosil fakt levný věci… víš, z fakt levný věci, kde sis nechtěl dát do pusy slovo…
T: Značka.
B: Značka! A když se mě někdo zeptá… tak řeknu… (směje se) Pak řeknu: „Je to vintage!“
T: No… já to dělám stejně.
B: Víš… Je skvělé říct: „Uf, nemůžu si vzpomenout. Je to vintage.“
T: V Německu musíš říct „A&V!“. (oba se smějí) „No, promiň… Je to od A&V“.
B: Ale to je…
T: Je ti to povědomé? Nebo je to jen mezi námi dvěma?
B: Myslím, že… (Tom se směje) Myslím, že teď už je to docela běžné říkat, že člověk jel na vintage nákupy do Německa.
T: A&V je tak vtipné.
(oba se smějí)
B: Mám někoho, kdo jsi koupil můj parfém.
T: Jo…
B: Teď bude vonět jako já a myslím, že… já… tomu taky nerozumím… Protože si myslím, že si zničíš vzpomínky na mě, protože se ti líbí, jak voním, když se potkáme.
T: Už tě nemůžu ani cítit. (směje se)
B: Jasně, já už tě taky nemůžu cítit.
T: Správně.
B: Já už tě opravdu necítím.
T: Ne ve smyslu „smrdíš špatně“, ale spíš „už necítím tvůj parfém“.
B: My se cítíme příliš často. Naše nosy jsou na to už úplně zvyklé.
T: Stejně jako ty už necítíš sám sebe.
B: To je pravda. Já už taky svůj parfém necítím, ale on mě vždycky pochválil a řekl, že tak krásně voním a že se mu to moc líbí.
T: Ale co bude…
B: Ale teď si znovu koupil můj parfém a voní jako já a zapomene, jak jsem vždycky voněl!
T: Ale myslím, že by to na sebe při setkání s tebou nevytáhl.
B: Ne, to si nemyslím!
T: Opravdu si myslíš, že by si ho na sebe při setkání s tebou vzal?
B: Taky říká, že kdykoli se někde objeví, všichni se ptají: Kde je Bill? Byl jsi s Billem?!“ Protože všichni vědí, jak krásně voním. (směje se)
T: Jak se o tom parfému dozvěděl?
B: Věčně se to snažil zjistit. Věčně, přes tolik… ale pak náhodou -protože znal značku- ale pak náhodou v obchodním domě narazil na stejnou značku a očichal všechny parfémy… protože jen málokterý má přesně tenhle.
T: Věděl, že tenhle obchodní dům má přesně tenhle?
B: Nevěděl!
T: Uf!
B: Náhodně uviděl tu značku a pomyslel si: „Uf! To je Billova značka parfémů.“ Prostě tam šel a obvykle…
T: A pak vyzkoušel všechny do jednoho?
B: Neřeknu, která značka to je, a v každém jejich obchodě to nikdy nemají. Obvykle jim musíš zavolat před-
T: Ale oni to tam měli?
B: Myslím, že na světě je jen asi šest obchodů, kde to mají vystavené. A ze všech obchodů byl v jednom! Viděl to a říkal si: „Tyhle parfémy jsem ještě nikdy neviděl, to musí být jeden z nich!“
T: Gratulujeme, Vitali! Konečně ti to pěkně voní!
(oba se smějí)
B: Já vím, proč jsem nepřišel spontánně, protože jsem měl vlastně opravdu plány, protože jsem kontaktoval svou kořist…
T: Jo, pravda. To jsi mi řekl předem. Jak to bylo?
B: Řekl jsem ti to a…
T: To ti hodili něco do pití a okradli?
B: Ne! (Tom se směje) To je to číslo, na které voláš, protože jsi prostě nadržený.
T: No, já už to nevím, protože jsem ženatý, ale…
B: Ty už ho neznáš, ale určitě ho znáš z dřívějška…
T: Jo, protože jsme nikdy nebyli dlouho na jednom místě, ale no… jen do toho!
B: Ale každý má to jedno číslo ve svém… Chtěl jsem jen říct telefonním seznamu (smích).
T: V každým městě nějaký…
B: Ne… no, jo…
T: … takové číslo na tísňovou linku.
B: Určitě. To mám na každé město… Berlín… Takže kdyby všechno ostatní selhalo a já bych měl opravdu, opravdu náladu, tak bych hned věděl, komu zavolat.
T: Komu voláš, když jsi v Kasselu [německé město]?
B: Ne, v Kasselu nikoho nemám. (Tom se směje) Nikdy tam nejsem. To mám jen ve městech, kam opravdu jezdím.
T: Takže v Berlíně, v Los Angeles…
B: V Berlíně, samozřejmě v LA… Nicméně, ale… to je můj nejhorší případ kořisti. (směje se) Takže ne číslo jedna, ale číslo, které mě někdy přiměje přemýšlet: „Málokdy jsem na něj nadržený, ale-„.
T: Ale musí to být-
B: „… ale ty jsi opravdu měl pár skleniček…“ (Tom se směje) a tam se asi fakt dlouho nic nedělo, že na to mám fakt náladu. Ale nějak mě to úplně vzrušilo a pár dní předtím mi zazvonil telefon a objevilo se to číslo a já si říkal: „Uf, no proč ne…“ Ten večer jsem věděl, že ho budu kontaktovat a…
T: Ale to je jasné pro obě strany, že je to jen… že je to jen o…
B: Tak pozor…
T: … špinavý sex?
B: Moje kořist se z toho snažila udělat vztah…
T: TO SNAD NE?!
B: Ano.
T: Cože?!
B: To je…
T: Kecy!
B: Není to ta nejhorší varianta?
T: To si nedovedu představit.
B: Bylo to tak nepříjemné.
T: Ach bože…
B: Vždyť jsme ten večer ani neměli sex.
T: Cože?!
B: Ano!
T: Ne!
B: Ano! Protože to bylo odloženo osobou typu: „Uvidíme se zase zítra!“ nebo „Co děláš o víkendu?“. Pak mě napadlo.
T: Jako že „Můžeme mít rande i bez sexu!“?
B: Přesně tak!
T: „Mohl by z toho být skutečný vztah!“
B: Já na to: „Víkend?! Nebudu ti volat minimálně rok!“ (oba se smějí) Byl jsem úplně zmatený, protože jsem si pomyslel: „Cože? Naposledy jsme se viděli před rokem a půl!“
T: Co jsi dělal místo toho? Díval ses na televizi?
B Ano!
T: NE?!
B: Ano…
T: Díváte se spolu na televizi?
B: Ano!
T: Po tom, co jste se tak dlouho neviděli?
B: Ano… a držíme se za ruce (směje se).
T: Neeeee…
B: A TEDY JSEM SI MYSLEL… (Tom se začne smát) PŘIJDE MI TO JAKO… Vlastně to není na mazlení… Bylo to jako… Už to bylo na mě moc intimní!
T: Pro mě je to dvakrát tak vtipné, protože toho člověka znám. Takže…
B: A pak bylo nejhorší, že když se loučil, tak mě ten člověk taky políbil. To víme po minulém díle… Uf…
T: Bože, to je úplně intimní…
B: Jéééééé!
T: Jak ses z toho dostal?
B: Opravdu jsem měl pocit, že jsem právě měl hodně špatné rande. Říkal jsem si: „Fuj, to bylo moc!“ A po tom jsem dostal takovou milou zprávu: „Ahoj, kotě…“.
T: „Byl to opravdu hezký večer!“
B: „… byl to tak krásný večer. Pojďme si to brzy zopakovat. Jaké to bylo roztomilé rande!“ A já jsem si říkal-
T: Ach bože, bože, bože…
B: „Co? Přišel jsem o něco?!“
T: Měl jsi toho okamžitě nechat a začít se chovat sexuálně! To jsi měl udělat!
B: Jo, ale já jsem na to nebyl zvyklý, protože ZBYTEČNĚ jsi tenhle krok udělal ty! Obvykle to bylo tak, že jsem se přitiskl na kuchyňskou linku a… víš… (Tom se směje) Obvykle to začalo hned, víš… A teď to bylo tak… Říkal jsem si: „Dobře, jaký je důvod toho váhání?“
T: Uf, to je vážně nepříjemné. Druhý den jsem přišel a říkal jsem si: „Co to máš za ošuntělou tašku za brankou?“ (Bill se zasměje) a ty na to: „Hm? Jaká taška?“ A pak ses podíval ven a tam byla pořád ta stará ošuntělá taška z fastfoodu z předchozího večera… ALE ZAVŘENÁ… protože sis objednal totálně ožralý nezdravý jídlo a úplně jsi ho zapomněl venku.
B: Opravdu nepříjemné. Bylo mi tak…
T: Proto jsem si myslel, že ti dali něco do pití!
B: Neee! O čem to mluvíš?
T: Možná tě taky okradli! Podívej se do své skříně, jestli tam máš ještě šperky.
B: Tome… Dobře, opravdu stručně. Doprovodil jsem tu osobu ven k autu a rozloučil se s ní. Pak jsem šel nahoru a kvůli svému zmatku jsem přemýšlel o tom, že si dám pár drinků. Musel jsem to nějak zvládnout, a pak jsem samozřejmě dostal chuť na jídlo a něco jsem si objednal, ale pak jsem usnul. Zapomněl jsem, že jsem si objednal něco k jídlu… Pak to tam bylo, ale dobře. To je ta nejsměšnější věc na světě, když si z toho vaše kořist chce udělat opravdový vztah. Teď mě napadá-
T: No… skoro mi je toho večera zase líto… nějak…
B: … „To už tam byl celou dobu větší zájem? Nepřehlédl jsem něco?“
T: Och…
B: Mmch!
T: Řekni mi…
B: Vždycky odpovídám hezky. V žádném případě se nechovám jako duch.
T: Tak jak je na tom tvůj krk?
B: Můj krk… (Tom se směje) strašně bolí!
T: Mě taky! Ne proto, že bychom dělali moc vylomenin, ale tenhle týden jsme…
B: Uf…
T: … byli tvůrci a dělali TikToks. (směje se)
B: Mám pocit, že mám lumbago (česky ústřel, blokace páteře, houser).
T: Dělali jsme TikTok a co jsme… Udělali jsme pár headbangingových (mlácení hlavou do rytmu) videí k naší nové písničce Bad Love.
B: Jo…
T: Ještě není k dispozici ke streamování, ale už je k dispozici na TikToku-.
B: Jasně.
T: … jako zvuk, kdyby naši Kaulquappen chtěli-
B: AH! Právě jsem dostala nápad!
T: Dobře?
B: Protože naše vydavatelství a všichni… Všichni umělci to cítí stejně… Celý den na nás tlačí…
T: Musím si trochu namasírovat krk. Strašně to bolí.
B: Náš label na nás neustále tlačí: „Musíte dělat víc TikToku! Musíte dělat víc TikToku!“ Všichni máme tenhle problém. Tento týden jsme se s Tomem opravdu rozjeli s TikTokem a rádi bychom…
T: Je to úžasné video!
B: Jo, je to úžasné video. Ale měli bychom méně práce, kdyby Kaulquappen, takže všichni, kdo posloucháte podcast a zároveň máte TikTok, udělejte nám laskavost, vezměte náš zvuk Bad Love a udělejte k němu TikTok. Protože pak nás naše vydavatelství totálně pochválí: „Hej, Bille a Tome, udělali jste to skvěle!“.
T: Jo!
B: To by nám úplně pomohlo!
T: Ale to video s headbangingem je vtipný! Měli bychom ho brzy zveřejnit!
B: Ostatní nás můžou vyzvat a taky natočit headbanging video.
T: Jo! Prosím, vyzvěte nás na headbanging na TikToku.
B: Smáli jste se někdy ve snu?
T: Jasně!
B: Tome, včera v noci jsem se smál, až jsem se za břicho popadal!
T: Heidi mě někdy budí a ptá se mě, čemu se tak směju.
B: (směje se) Smál jsem se. SMÁL. JSEM. SE. JAKO. BLÁZEN. V NOCI… Chtěl jsem ti to jen říct.
T: Zdá se, že se ti tedy zdál pěkný sen.
B: Ale nemůžu si vzpomenout proč. Hned potom, protože to bylo uprostřed noci, a vím, jak jsem se probudil, protože jsem se strašně smál… a zase jsem usnul a pořád jsem se budil, protože jsem se musel smát. Trvalo to takhle aspoň pět minut…
T: Vypadá to hezky.
B: Bylo to moc hezké! Pak jsem se probudil a byl jsem opravdu šťastný, protože jsem se smál, až jsem se za břicho popadal (Tom se směje) a měl jsem po probuzení skvělou náladu. To je tak vzácné!
T: Pěkné! Proto máš vždycky po noční můře tak špatnou náladu. S tím se musíš nejdřív vypořádat. Právě se probouzíš z noční můry, proto ten den nemůže být vůbec dobrý. Proto je tak hezké, když se směješ.
B: Bylo to opravdu příjemné, ale tento týden jsem se fakt pobavil, a možná je to tím, že jsem dělal nový rozbor řeči.
T: O nás?!
B: Ne obecně… O tom, co lidi říkají, si myslím, že je to vtipné.
T: Brzy se nás všichni začnou bát, protože…
B: Ale vy se nemusíte bát! Já jenom rád škatulkuju lidi, protože si myslím, že je to skvělá věc, když se dělá analýza charakterů podle toho, jak se lidé vyjadřují.
T: Dobře…
B: Jsou takoví lidé, a myslím, že jsou to ti samí, kteří o sobě mluví ve třetí osobě, kteří se představují… protože já se strašně rád dívám na seznamovací pořady, to víš. Takoví, kteří se představují jako: „Ahoj, ich bin der Moritz und bin 25 Jahre alt.“ To jsou takoví ti, kteří se představí. [Ahoj, já jsem ten Moritz a je mi 25 let. – Člen ten („der“) je v němčině úplně zbytečný].
T: Jo.
B: A teď si představte, že se musíte představit. Nikdy bys neřekl: „Ahoj, ich bin DER Tom…“ (Ahoj, já jsem TEN Tom…).
T: DER… s der… jo…
B: Nikdy bych neřekl „Hiiii, ich bin der Bill und ich sammle gerne Überraschungseier!“. [Ahoj, já jsem ten Bill a rád sbírám vajíčka s překvapením.]
T: Jistě! Rozhodně ne… Takže když použiješ před vlastním jménem člen, myslíš?
B: Ano.
T: Takže když řekneš: „Hej, ich bin DIE Sabine…“.
B: Ano!
T: „Ich bin DER Thomas“.
B: Co to má znamenat?
T: To jsou lidé, kteří o sobě mluví ve třetí osobě, ale musím říct, že bych to nedělal sám se sebou, ale s jinými osobami! Ale to je přece NOVÉ! To je prostě novinka, kterou říkám-.
B: „Das ist DER Bill“?! [To je ten Bill]
T: Jako „Hat DIE Simone daran gedacht das abzuliefern?“ [Nezapomněla to ta Simone vysadit?] To je něco, co dělám v poslední době. Myslím, že to mám od Heidi. Ona to dělá pořád.
B: Uf, dobře.
T: Když mluví o jiném člověku, například… Nevím, „Zda ten Ron… Ten Mike…“. Když mluvíme mezi sebou, tak jsme zvyklí dávat před jména člen… Ale teď pro sebe.
B: Protože Heidi by taky nikdy neřekla „Ahoj, já jsem ta Heidi“.
T: Ne!
B: Ne! Ale proč… co…
T: Ne, ona by to neudělala.
B: … o co jde? Je to… Chceš víc vyniknout? DER…
T: Jo…
B: Víš, jak to myslím? „Ich bin DER Bill!“
Oba: DER Bill.
T: Ten.
B: Ten jediný! (oba se smějí) To je… No, TO jako důraz je samozřejmě úžasné!
Oba: „Ahoj, ich bin DER Bill.“ (Ahoj, já jsem TEN Bill.)
B: Takže TEN Bill z Tokio Hotel… (Oba se smějí) Víte, co je to taky za člověka? Ti, kteří se pořád představují jako „Hi, ich bin der Moritz und ich bin 25 Jahre jung.“ (Ahoj, já jsem Moritz a jsem mladý 25 let.) (oba se smějí)
T: To je tak vtipné.
B: NENÍ?!
T: Ale to je…
B: To je stejný typ lidí, kteří říkají mladý… Představ si, že bych řekl: „Ahoj, já jsem Bill a jsem… ehm… mladý 32 let.“
T: Ale jsou to lidé, kteří jsou OPRAVDU mladí a chtějí zdůraznit, že VĚDÍ, že jsou ještě mladí-.
B: Ne, myslím-
T: … nebo jsou to lidé, kteří jsou o něco starší a chtějí zdůraznit: „No ták! 49 je ještě mládí!“
B: Myslím, že obojí! Myslím, že to dělají mladí lidé, protože… teď jsem to viděl v jednom seznamovacím pořadu…
T: Ale oni jsou docela mladí.
B: Jo, jsou docela mladí.
T: Nikdo nad 20 let to nedělá…
B: Nedávno jsem to viděl: „Ahoj, já jsem Petr a je mi pětadvacet let.“ Aha, tak to se mi líbí. ALE jsou i 66leté, které říkají „Já jsem Monika a je mi 66 let“.
T: Ale mně to přijde docela roztomilé.
B: Pak jsem si pomyslel: „To je roztomilé.“ Jo, úplně.
T: To je někdo, koho bych si myslel… když řekne něco jako: „Jééééé… je mi 67 let a jsem pořád docela fit.“ To je fakt. A pak řekne „Jsem mladý 67 let“. To je docela roztomilé.
B: To je! Víš, co se mi líbí nejvíc, dokonce i mezi kandidáty do seznamovacích pořadů? Všichni mají úžasné sebevědomí. Například když se pohádají nebo když jeden z nich toho druhého podvádí a oni se z toho úplně zblázní a pak řeknou: „JAK SE OPOVAŽUJEŠ MĚ TAKHLE ZTRAPŇOVAT PŘED CELÝM NĚMECKEM?“ A ty vždycky: „Celým Německem?“ A oni se z toho zblázní.
T: Tolik lidí se na to nedívá.
B: Celé Německo se na to nedívá. (smích) Ale vždycky říkají: „CELÉ NĚMECKO SI MYSLÍ, ŽE JSEM DĚVKA!“ (smích).
T: Lidé se dívají na televizi čím dál méně.
B: To je tak skvělé, když říkají takové věci, ale všiml jsem si něčeho u tebe, co mě opravdu potěšilo.
T: Ookaaay?
B: Mám ti říct co?
T: Samozřejmě, že tě to potěšilo. Řekni mi co.
B: Protože tě rozčiluje, když říkám „a dadadada…“.
T: Ano.
B: Ale v minulém díle jsi řekl „a babababa…“. (výkřik smíchu)
T: Málokdy… když už.
B: ŘEKL JSI TOLIK, CO JÁ! ŘEKL jsi: „a pak neměl náladu a bababa…“
T: Bababa… No, ale-
B: To je to samé jako „dadadada“!
T: Ne, to není! To byla výjimka. Rozhodně to nedělám tak často jako ty. Ne.
B: Ale děláš!
T: Ne!
B: Budeme tomu věnovat pozornost znovu!
T: Budeme!
B: Protože když jsem si ten díl poslechl znovu, řekl jsem si: „Ahahaa!“.
T: Ne, to dělám jenom výjimečně, když ti něco vyprávím a zkracuji slovem „bababa…“ některé části, které nejsou tak zajímavé.
B: Ale proto taky používám „dadada“.
T: Děláš to v afektu a opravdu rychle! Třeba „a pak dadada… a dadadadaa…“.
B: No, tím „dadadada“ jsem chtěl jenom říct: „Je toho víc, ale není to důležité.“
T: Jo, není to důležité. Tomu rozumím.
B: Prostě to nedokončíš.
T: Ale ty to říkáš TAK rychle, že… no… to je jedno…
B: Protože mluvíme tak rychle a nikdy nám to nestačí říct v takovém…
Oba: … krátkém čase…
B: … že přemýšlím o tricích…
T: Myslím, že je to proto, že se jako dvojčata neustále přerušujeme.
B: Mmhh…
T: My se pořád přerušujeme. Proto mluvíme tak šíleně rychle, protože nechceme, aby do toho druhé dvojče skočilo.
B: Jo, to by mohlo být.
T: Ano. Nech mě to ještě doříct… To je taky spousta zpětné vazby, kterou jsme tento týden dostali.
B: To je pravda (smích) „Nelži tolik!“ To říkali i lidi.
T: Ne! To není pravda.
B: To říkali.
T: Ne!
KAULITZ KOLUMNA
T: Když už mluvíme o tom, že tolik lže: Co tento týden šíří prolhaní novináři?
B: Jo, tak ta velká lež z minulého týdne, ta reportérka nereagovala na mou nabídku, nepřihlásila se, takže na ni podám žalobu.
T: Jo? Podáš na ni žalobu?
B: Vznesu obvinění.
T: Tak to musíš udělat. Podáš?
B: Ano.
T: Skvěle.
B: Podám žalobu!
T: To ti řekne náš právník! (Oba se smějí) Dobře, kromě toho jsem četl, že Helene Fischerová (slavná německá zpěvačka) porodila dítě a dala mu jméno Nala.
B: Roztomilé.
T: A to byl taky můj nápad. Říkal jsem, že jestli budu mít někdy dceru, chci jí říkat Nala. Pamatuješ?
B: Jo, myslím, že je to moc hezké jméno.
T: Krásné jméno, jo. Což mě přimělo přemýšlet o tom, jak se nám všechna ta disneyovská jména hodně líbí. Mně osobně přišlo Tom jako hloupé jméno, protože je to prostě zkratka pro Thomase. A všichni si myslí, že se jmenuješ Thomas.
B: Takže bys byl radši Timon? Jako ten malý, malý…
T: Ne, Timon ne. Vždycky jsem se chtěl jmenovat Mufasa. (Oba se smějí) Myslím, že Mufasa je fakt super jméno.
B: Já nevím. I když já bych chtěl pro sebe Scar.
T: Scar pro tebe a Mufasa pro mě. To by bylo fakt super.
B: Mhm.
T: To by nás taky dobře vystihlo. Já jsem takový hodný král a ty jsi takový malý zákeřný…
B: Jo, Scar je tak trochu mystický.
T: Trochu zlý.
B: Ale taky sexy, víš. Je to mocný lev.
T: Ale taky zlý. Nechceš přece, aby nakonec vyhrál. A on nevyhraje. Dobro vždycky zvítězí.
B: Třeba můj starý buldok se jmenoval Pumba.
T: Správně.
B: Miluju Lvího krále.
T: Milujeme jména od Disneyho. Můj pes se jmenuje Capper, Stitch. Používáme jenom disneyovská jména. Proto mi přišlo sympatické, že Helene pojmenovala své dítě Nala. Tobě se to nelíbí? Mně se to opravdu líbí.
B: Jo, taky se mi to líbí. Kromě toho bylo ve zprávách i pár věcí o mně. Líbil se mi titulek „Bill odhaluje: Tohle je můj fetiš číslo jedna“. A já jsem si říkal: „Hm, co jsem odhalil?“.
T: Olizování uší? Jo?
B: Taky jsem si to myslel, ale nebyly to uši. (Oba se smějí) Bylo tam napsáno, že mám strašně rád ruce, a já si myslel, že ruce nejsou fetiš.
T: Ne.
B: Není to fetiš- nebo si to jen myslím- nebo možná ano, je to fetiš.
T: Ruce jsou prostě něco, na co si potrpíš.
B: Myslel jsem, že fetiš musí být něco špinavého, ale nemusí.
T: Nemusí být, je to jen něco, na co si potrpíš.
B: No ano, pak je to můj fetiš.
T: Ale ruce?
B: Miluju ruce.
T: Jo, ale ty je nemiluješ, že ne? Opravdu?
B: Tak to je určitě moje část těla číslo jedna, která mi připadá sexy.
T: Aha.
B: Velké, krásné ruce.
T: Mhm. Víš, co se říká. Velké ruce, velké rukavice. (oba se smějí)
B: Kromě toho jsem četl, že Megan a Harry, kteří jsou neoprávněně přeceňo-
T: Megan a Harry. Harry je úžasné jméno.
B: Megan a Harry prodávají svůj dům v Montecitu.
T: Ale nebylo to hezké.
B: Ne?
T: Ne, protože…
B: Chtěl jsem ti to říct, protože pořád hledáme domy.
T: Rekreační dům?
B: A já jsem viděl jenom screenshot shora.
T: Jo, a nebyl hezký. A víš proč?
B: A hledali jsme v Montecitu a říkali jsme si, že v té oblasti není nikdy nic k mání.
T: Jo, bydlí ve vilové čtvrti hned vedle Oprah.
B: Jo, to by bylo hezký.
T: Ale když bydlíš v Montecitu, chceš být blízko vody.
B: Voda, jo.
T: Nechceš bydlet v nějaké oblasti pod dohledem. To je tak odlehlé. Oni tam žijí, protože tam mají klid. Není tam moc paparazziů. Jak jsem říkal, Oprah, všechno je pod dohledem, je tam obrovská obytná zóna, můžeš jít na procházku, aniž by tě někdo fotil, ale to my nechceme.
B: Jen mě napadlo, že Montecito, to mi něco říká, protože jsme se tam dívali.
T: Jo, Montecito je samo o sobě hezké, je to pěkné místo na malý víkendový dům u pláže.
B: To není u pláže.
T: Megan a Harry mají obrovské sídlo s 18 ložnicemi a obrovskou farmu v zadní části domu v obytné čtvrti pod dohledem.
B: Na tom obrázku jsem také viděl nějakou plastovou zahradu, plastovou zahradu na hraní, uh-
T: Dáš si ještě doušek rumové koly? (oba se smějí)
B: Plastová – jak se to jmenuje? Dětské hřiště. (oba se smějí) Jo a pak jsem si říkal, no jo…
T: Jo, ale můžeš si ho sundat.
B: Jo, ale to už mě odrazuje při prohlížení, starý plastový hřiště. Nemůžeš mít obrovské sídlo a na zahradě jen starou plastovou skluzavku. Kdybych měl děti, tak bych si sehnal úžasného architekta, který by postavil úžasné hřiště, a ne jen starou…
T: Problém je právě v tom, že z toho strašně rychle vyrostou, a pak postavíš něco drahého a to je prostě blbost. Proto si lidi pořizují plastové skluzavky, protože děti to prostě používají maximálně půl roku.
B: Jo, to by pro mě nepřipadalo v úvahu.
T: (smích) Přísná teta Bill.
B: Ne, se psem je to stejné. Když mám ještě štěně a všude se vykadí, tak si nepůjdu pro starý koberec, to ne.
T: Mhm. Jo, tak třeba vzadu jsme si postavili fakt pěknou trampolínu.
B: Jo, to jsem viděl. Je to pěkné. To musí být zábava.
T: Jo.
B: Ale musím říct, že s tím moc nesouhlasím. Rychle mě z toho začne bolet hlava.
T: Jo, ale myslel jsem, že to bude hezké, protože trampolína není jen pro děti. Dá se použít i na dospělácké párty, když už jsou všichni podělaní, tak skákání na trampolíně musí být super.
B: Neskákal jednou na trampolíně Thomas Kretschmann? To mi něco říká. (oba se smějí)
T: Jo, ale trampolína je fakt super. Trampolína dává smysl. Kromě toho jsem tento týden měl vlastně opravdu dobrý tisk. Protože s naším novým projektem se o nás zmiňovali v hodně-, třeba edm.com o nás hned psal, časopis Billboard, takže hodně věcí týkajících se hudby, hudební tisk, protože se tam probíralo, kdo je tajné DJské duo WeddingCake, které produkuje Heidi Klum a Snoop Dogg, a to mě fakt potěšilo.
B: Viděl jsem, že vás časopis EDM popsal jako holandský house, future house a pop.
T: Jo, to jsme jim taky řekli.
B: Aha, vy jste jim to řekli?
T: Jo (směje se). Jo, protože nás kontaktovali a chtěli vědět: „Hele, co budou vaše další písničky, jak byste popsali svůj žánr?“ A to jsme jim řekli.
B: A co je to holandský house? O tom jsem nikdy neslyšel.
T: Jo, je to velmi specifický žánr v oblasti EDM. EDM má velmi širokou škálu, EDM prostě znamená Electronic Dance Music a většina lidí neví, co to znamená. A ty chceš vědět, co děláme my, že jo?
B: A máte v ní obrovské popové melodie.
T: Jasně, a ten zvuk je holandsky houseovej, to jsou ty synťáky, co máme v dropech a tak, je to trochu inspirovaný holandským housem. Říkali jsme, že se to těžko popisuje, protože poslechněte si první písničku – jak byste ji popsali, že? Chci říct, že Chai Tea s Heidi je úžasná skladba, ale jak byste ji popsali, víte, co se týče žánru? Takže jsme jim museli dát nějaké informace.
B: Jo, mám z toho radost.
T: Jo, takže kromě toho jsem se smál, až jsem se za břicho popadal. Zrovna jsem se o tom bavil s Heidi, jak je vtipný, že v určitý fázi života měla osobního trenéra a ten chlap je od tý doby Heidiným trenérem. Bez ohledu na to, kdo…, tak dává rozhovory, stal se z něj nějaký expert na celebrity…
B: Odborník na výživu taky, nebo jen osobní trenér?
T: Věřím, že všechno. Všemu, co je zdravé.
B: Zdravotní trenér.
T: Přesně tak, zdravotní trenér. A měla ho jednou v životě po jednom ze svých těhotenství asi na dva týdny, prostě nějaký náhodný chlap, a dodnes je to Heidin osobní trenér pro média. A pro nás oba, kteří Heidi opravdu dobře známe, je to ještě vtipnější-
B: Protože ona nikdy nesportuje.
T: A já vím, nerad to říkám, ale Heidi nikdy nesportuje. Víš, co tím myslím? Ona má prostě dokonalé geny. To je ta skvělá věc. Ona normálně sportovat nemusí. Ale je to tak vtipné, protože jsem to právě četl v časopise OK: „Heidina přísná dieta a neuvěřitelný dietní plán a výživový trenér a fitness trenér a přísný program, aby vypadala tak, jak vypadá ve svém věku, a jak tvrdý je její životní styl, aby to všechno dodržovala“.
B: Ale možná se jí líbí, že si to lidé myslí?
T: Jo.
B: Aha.
T: Jo, jo.
B: No jo, no, ale teď se nemůžeme bavit o tom, že ona to nedělá. (směje se)
T: Jo, věřím, že by to nepopřela, ale já nevím…
B: Protože to zní jako hodně velká disciplína.
T: Naprosto.
B: A pak jdeš a řekneš lidem „Upřímně řečeno, ona nesportuje“.
T: Ne, ona je opravdu disciplinovaná. Přinejmenším se stravuje velmi zdravě. Ona jí velmi zdravě, vaří z masa, ale my se taky cpeme nezdravým jídlem.
B: My se cpeme donerem.
T: A u Heidi je to prostě, ostatní tomu nevěří, ale ona má prostě perfektní geny. U mě to taky tak nefunguje.
B: Mně se hned udělá břicho.
T: Já mám břicho hned a musím sportovat, prostě musím.
B: Jo, já taky. Takže kdybychom tu seděli nahoře bez… (směje se).
T: Ne, to v současné době nemůžu. Ale já s tím zase začnu.
B: Detox – retox je to, co říkám.
T: Proč retox?
B: No, když detoxikuješ, tak se vrátíš k retoxu.
T: Aha, chápu.
B: Aha, dobré ráno! (oba se smějí)
DURCHGEKAULITZT
T: Tento týden jsme zase dostali takovou pěknou zpětnou vazbu od naší komunity…
B: Ach, nebylo to krásné!
T: A musím říct, a Liya [?] napsala takový pěkný mail a položila tolik otázek a já jsem si jen jednu vybral a jedna z jejích otázek byla: „Víš vlastně, kdo byli tvoji předci? Řekla ti něco tvoje babička, nebo sis o tom dělal vlastní průzkum?“.
B: No, naše rodina je tak malá, že si ani nedovedete představit, JAK malá. My prostě nikoho neznáme.
T: Natož naše předky! Jednou jsme dělali takovou tu věc – jak se to jmenovalo? 23andme nebo tak nějak.
B: 21and1, ne? Já už nevím. Kde se dá vystopovat původ předků pomocí vatové tyčinky.
T: Ano, pomocí vatové tyčinky a už předem jsem říkal, že je to totální blbost.
B: ALE NECHTĚLI JSME…
T: říká to věci jako „jsi takové a takové procento Francouzů a takové a takové procento Poláků“ a tak dále.
B: Ale nechtěli jsme to vyzkoušet tak, že bychom poslali OBA naše vzorky s různými jmény, jen abychom zjistili, jestli jsou totožné, protože to tak musí být. Protože pokud ne, můžeme je žalovat o miliardy.
T: Myslíš, že by to byly miliardy?
B: No, to nevím, ale nejspíš ano, pokud je to celé obrovský podvod! Vždyť by pak podvedli miliony lidí!
T: No, ta žaloba by musela vypadat asi takhle: Museli bychom je vydírat a říct: Buď zaplatíte hromadu peněz, nebo všem řekneme, že je to všechno nesmysl.
B: Jo, to můžeme udělat taky.
T: Ale my nevíme přesně… abych odpověděl na otázku.
B: Počkej… aha, ta otázka, kterou položila, ano, nevíme. Neznáme své předky.
T: Lidí s příjmením Kaulitz taky není moc, že? Ale odkud myslíš, že pochází příjmení Kaulitz?
B: No, na to by ti máma odpověděla snadno. Měli bychom se jí zeptat.
T: Né, to by máma nevěděla!
B: Ale ano, věděla.
T: Ne.
B: Co myslíš tím „odkud to pochází“? Aha, myslíš, jaký původ má samotný název?
T: Ano! Myslím tím, že „Kaulitz“ prostě nezní německy.
B: Myslím tím, že příjmení naší babičky nebylo „Kaulitz“.
T: Ne, ale náš dědeček.
B: Aha, náš děda, ALE to taky není jeho pravé jméno, myslím, že je to taky jenom jméno, které dostal sňatkem. Chci říct, že „Kaulitz“ vlastně není prostě naše jméno. (smějí se)
T: Kdybyste měli možnost změnit si jméno, jaké by to bylo?
B: Příjmení?
T: Ne, všechno.
B: Smith. (smějí se) Scar Smith (směje se ještě víc). „Kaulitz“ je hrozné! Je to příšerné, vůbec to nezní dobře! Myslím „Kaulitz“… já nevím.
T: Chtěl bych si změnit jméno na… myslím, že „Mufasa“ by bylo taky skvělé příjmení.
B: „Mufasa“ se mi nějak nelíbí (smích).
T: Dobře, víš, chtěl bych se jmenovat „Kingsley Mufasa“.
B: „KINGSLEY“? No, „Kingsley“ je pěkné!
T: „Kingsley“ je hezké a víš, proč je „Kingsley“ hezké?
B: Proč?
T: Protože tvoje přezdívka by byla „King“ (chichotá se). Protože v Bayernu Mnichov je hráč, který se jmenuje „Kingsley“, a všichni mu říkají „King“.
B: Ten je dobrý.
T: Mimochodem, je to skvělý hráč.
B: Četl jsem mail od Zini. Ten byl velmi vtipný, protože se často musela usmívat při poslechu posledního dílu, kde jsem říkal, že líbání je tak intimní. Řekla mi: „To je v pořádku: „Musela jsem se usmívat, když jsi mluvil o intimitě líbání a o tom, že bys raději s někým spal, než se líbal. S manželem občas chodíme do trojky nebo spíme s jiným párem a setkáváme se s nechápavým pohledem, když se zmíníme, že je dovoleno všechno kromě líbání. Vtipné téma.“
T: Dobře, takže počkat, oni mají rádi sex ve třech?
B: Přesně tak.
T: A všechno je dovoleno, jenom ne líbání? Dobře, už to chápu.
B: S tím se dokážu velmi dobře ztotožnit. Tak ona se zeptá: „Chtěl bys mít sex s někým jiným v přítomnosti svého partnera? Žádný otevřený vztah.“ Takže to není otevřený vztah, ona prostě spí s jinými lidmi jen společně se svým partnerem.
T: Zajímavé, že jí to vychází. Neukazuje to právě na to, jak rozdílné jsou vztahy? To mi zase dokazuje, jak jsou vztahy různé, víš, každý vztah funguje tak jinak. Znám spoustu párů, které to dělají stejně jako ona.
B: Já taky.
T: Dělají všechno společně…
B: Taky páry, které mají účet na Tinderu jako pár.
T: Přesně tak, páry, které zkoušejí všechno, ale jen jako pár. Jako že zkoušejí všechno spolu plus ještě někoho nebo dva. S tím se dokážu velmi dobře ztotožnit.
B: Ne, znám pár, který už spolu nesouloží a raději spí s jinými lidmi, ale stále zůstávají ve vztahu. Každý z nich má sex s jinými lidmi, ale pořád jsou takříkajíc spolu.
T: A to jim vyhovuje a dohodli se na tom?
B: Ano. Jen o tom nemluví, jen vědí, že to dělají. Ale oni sami milují svého skutečného partnera na takové…, chci říct, proto si myslím, že vztahy jsou vždycky tak specifické…
T: Asi to záleží na nějakých faktorech, jako třeba, myslím, jak dlouho jsou ve vztahu? Co spolu prožili? Jak se jejich vztah vyvíjel?
B: Kdysi bych odpověděl „Panebože, to je tak neromantické“, protože já jsem takový romantik, ale teď už si myslím, že jako… teda nikdy jsem neměl tak dlouhý vztah, abych na to dokázal odpovědět. Nebyl jsem deset let ženatý, abych mohl říct- …myslím, že možná mají takovou základní důvěru jeden ke druhému. Já prostě vím, jak se podvádí. Ve všech svých vztazích jsem byl podveden. Proto kdyby můj partner navrhl něco jako: „Hele, vezmeme si do ložnice někoho jiného“, vyvolalo by to červené vlajky a já bych úplně žárlil!
T: Ale těžko můžeš soudit…
B: Ale pokud jste ve vztahu, kde si důvěřujete na velmi hluboké úrovni a kde si myslíte, že „Mohli bychom spolu dělat VŠECHNO, a přesto by nás nic nerozdělilo“.
T: Nakonec se mi líbí, že lidé našli způsob, jak být spolu. Být spokojený sám se sebou, ale i ve vztahu. Není to ten největší cíl? Jako jak se člověk snaží být spokojený sám se sebou, a zároveň být spokojený ve vztahu, chci říct – zní to hloupě (chichotá se), ale ve vztahu jsou dva a ti dva jsou lidé, kteří musí být šťastní i jednotlivě. A je jedno, jak to nakonec dopadne – chci říct, že bych je za to nikdy neodsuzoval – protože jestli jste našli způsob, který vám vyhovuje a dělá vás šťastnými, ať už je to mít trojku nebo čtyřku. Pokud je to váš vlastní způsob, jak vést šťastný vztah, pak je to docela úžasné!
B: Znám jednoho člověka, který si vždycky chodí do Berghainu nechat dělat fisting.
T: Hm… (smích).
B: Protože říká, že je to prostě jeho fetiš a jeho partnerovi se to VŮBEC nelíbí. Nula. Vždycky říká, že si nedokáže představit, že by do někoho strkal celou ruku, já nevím, ale ten druhý má rád opravdový hardcore fisting, a proto vždycky chodí do Berghainu, dělá si tam o víkendu takové malé výlety. Jeho partner o tom ví a říká něco jako: „Prostě to dělej beze mě, je to prostě tvoje věc, já to chápu“, proto vím-.
T: Teď jsi mluvil o svém posledním vztahu, dobře. Prostě ses to snažil zamaskovat jako „Je tu někdo, koho znám“ (smích).
B: (žertuje) Mám kamarádku, která má kamarád-.
T: MÁM KAMARÁDA, KTERÝ MÁ KAMARÁDKU-
B: -který má kamaráda
T: -ten má kamaráda a ten má sestru a ta má ráda- (směje se).
B: Takhle se někdy lidé chovají, když chtějí náš autogram. Ne „někdy“, myslím „velmi často“. Vždycky se na tebe obrátí se slovy: „No, moc se omlouvám, že se ptám, ale mám kamaráda, který má sestřenici a ONA má kamarádku, která je fanynkou Tokio Hotel-„, a já na to: „Hele, řekni to na rovinu.“ To je prostě takový ten „hej“. Bože, co všechno ti lidi řeknou!
T: Btw, hodně lidí se naštvalo kvůli tomu, co jsme v minulém díle řekli o kočkách. Psali nám jako: „Kočky jsou tak super! Miluju svoje kočky, chtěla bych mít dvě, tři a čtyři!“ Taky jsme dostali spoustu ohlasů na téma „jména“, myslím, že „jména“ byla tento týden prostě TÉMA. Jednou z nich byla Maya, která mi řekla, že má dvě kočky a že svým kočkám říká-, a to je tak roztomilé-, tedy my jsme pojmenovali naše domácí mazlíčky… tedy přesněji naše psy – jiné domácí mazlíčky nemáme (smích) – ale pojmenovali jsme je podle Disneyho postaviček. Ale Maya má úplně jiný přístup a své kočky pojmenovává „Olaf“ a „Lutz“.
B: (smích) To se mi líbí.
T: Že jo? Mně taky!
B. To zní tak vtipně.
T: Že jo??
B: Hmhm.
T: Stejně jako „Harry“, to je taky super. Představ si-
B: Nééé, myslím, že Stitch by se taky mohl jmenovat „Olli“.
T: „Olli“, ano. Hmhm. Jasně. Ale představ si, že bys jim dával taková hloupá jména. Teda jo, „Olli“ už je docela hloupé, protože to zní jako realistické jméno, protože se tak jmenuje i spousta lidí.
B: Kdybych řekl něco jako „Mám malého Olliho“, tak by všichni řekli: „Awww, kolik je tomu malému?“ a všichni by si mysleli, že do místnosti vstoupí malé dítě (smích).
T: Jo. Olli nebo Basti. (směje se)
B: Basti je úžasný!
T: Pascal. (smích) Představ si, že se tvůj pes jmenuje Pascal. Nebo Jerome (smích)
B: Btw, napsal nám Tobi a má solárko. Neměl…
T: Takové, které se dá otevřít? Nebo opravdové solárium?
B: Ne, to není opravdové solárium, říkal, že je to takové, na kterém se dá ležet. Byl to dárek a on říkal, že to trvá věčnost, než se ta věc zahřeje, a když se opaloval, ležel na ní, protože byla tak příjemně teplá-.
T: Ale ne!
B: -a omylem na ní usnul!
T: Ach bože.
B: Jo, Tobi, řekl bych, že bys měl zajít k dermatologovi a nechat se vyšetřit.
T: Prohlídka je stejně důležitá, člověk by tam měl čas od času zajít. Vlastně jednou za půl roku. My to taky děláme velmi zřídka.
B: A říkal, že ho nakonec málem zruinoval účet za elektřinu.
T: V žádném případě!
B: Chvíli byl tak finančně na dně, že málem skončil na ulici!
T: Ale ne!
B: Prodal tu věc na ebayi, a jak to ten člověk, co to koupil, chtěl převézt do svého auta, tak se mu to rozbilo!
T: Oh nee!!
B: Takže… jo… ta Sonnenbank příchuť [příchuť solária ??] u něj nefungovala. Zdravím Tobiho. Další roztomilou poštu jsme dostali od Vanessy, Johanny, Lindy a B[jméno jsem nezachytila]. To je skupina z mateřské školy a psaly, že vždycky poslouchají náš podcast a zpívají si s nimi naše písničky.
T: Cuuute!
B: Tak roztomilé! A pak jsem si říkal: „Počkej, naše písničky? Jsou ale vhodné pro děti ze školky?“
T: Asi ty dřívější.
B: Jo, řekli mi, že je to „Schrei“, a poslala mi audio, jak to děti zpívají, a já si říkal, že je to tak krásné, jak to zpívají, a vždycky si to přála zpívat. A Vanessa se nás zeptala, jaké jsou naše oblíbené písničky z dětství, A TEĎ JSEM ZVĚDAV, jestli si vzpomeneme na stejnou písničku!!!!
T: Počkej, počkej, začneme zpívat najednou.
B: Ale počkej, je jich víc a já teď musím přemýšlet, na kterou půjdu.
T: Hm. No tak, zazpíváme jen jednu.
B: Takže dětské písničky…
T: Aha…
B. Takže písničky, které jsme měli rádi…?
T: Myslím, že když jsme byli ve školce…?
B: Ne, já už žádnou neznám.
T: Já bych řekl, že ty, co známe ze školy!
B: Aha, takže ty, které jsme se učili ve škole? (oba začnou zpívat „Hoch auf dem gelben Wagen“ najednou) O MŮJ BOŽE, TO BYLA TELEPATIE!!!! (pokračuje ve zpěvu) Ale počkej, napadla mě ještě jedna písnička…
T: A teď jako kánon!
B: Ale počkej, proto jsem se ptal, jestli máme zpívat písničky, které známe ze školy, nebo ty, které jsme znali předtím, protože naše opravdové oblíbené písničky z dětství jsou z našich oblíbených seriálů. A my jsme vždycky milovali (začne zpívat úvodní píseň „Mila Superstar“) a taky (zpívají úvodní píseň „Die Glücksbärchis“) a samozřejmě (zpívají úvodní píseň „Disneys Gummibärenbande“).
T: Jo.
B: Hmhm. To byl náš jam.
T: Myslím, že když nás lidi uslyší zpívat, řeknou si: „Páni! A oni dělají hudbu?“. (smích)
Sladká – Středně ostrá – Extra ostrá
B: Takže! Dneska máme velmi speciálního hosta, kterého všichni naši „Kaulquappen“ naprosto zbožňují.
T: A chyběla! Ale teď je zpátky!
B: Maminka Kaulitzová!
*obě se smějí
B: Naše maminka dnes přidala něco do této kategorie. Je to velmi častá posluchačka a také sama „Kaulquappe“, a tak si řekla, že dnes něco přidá. Tak pojďme na to! Samozřejmě to posloucháme taky poprvé. Počkejte, poslala mi hlasovou zprávu. Vlastně udělala dvě věci, protože se nemohla rozhodnout, která je lepší.
MK: Vlak – letadlo – loď.
T: Öhm.
B: Vlak – letadlo – loď.
T: No, musím uznat, že to není jednoduché. Protože já bych opravdu rád zase jel vlakem. Naposledy jsme jeli vlakem, když nám bylo tak třináct. To už je strašně dávno.
B: Mám tolik otázek, jak to ve vlaku funguje. Co například děláte se svými zavazadly?
T: To taky nevím.
B: Řekněme, že bych se tam objevil se svými čtyřmi až pěti kufry. Kam je mám dát?
T: Všechny se tam nevejdou.
B: Nebo někdo přijde?
T: Jako třeba v hotelu?
B: Jo, aby tě ubytoval.
T: Ty a tvoje zavazadla.
B: Nebo je tam nějaký další vůz na zavazadla? Jak jinak by to mělo fungovat ve vlaku?
T: Nebo si myslíš, že si můžeš vzít jen příruční zavazadlo?
B: Ne, a pak? Co si v tom novém městě vezmeš na sebe?
T: Já si vlaky pamatuju jen z dob, kdy jsme jezdili vlakem.
B: To bylo spíš metro.
T: Ne, třeba do Hannoveru jsme museli jezdit ICE. Tam jsme občas jezdili.
B: To je pravda.
T: Jak to tenkrát bylo? Byli jsme ještě děti.
B: Měli jsme takový malý batoh.
T: Celý víkend jsme nosili stejné spodní prádlo.
B: Opravdu bych se chtěl projet vlakem.
T: Jen si vzpomínám, že nad sedadly byly nějaké nosiče, jako v autobuse.
B: Ale co když mám teď všechna zavazadla? Co s nimi budu dělat? Nechám je v uličce?
T: Ne, to se nesmí. Určitě se ti musí vejít pod sedadlo nebo do úložného prostoru nad ním. To se vsadím!
B: Takže si nemůžete vzít velký kufr.
T: Nebo opravdu mají zavazadlový vůz. To je taky možné.
B: Poslouchej, já se opravdu chci svézt Orient expresem.
T: Přesně tak.
B: To letos uděláme! Já to vážně chci, je to tak nóbl.
T: Zeptáme se jich, jak to funguje se zavazadly.
B: No, tam máš osobního komorníka. Už jsem si o tom dělal průzkum. Máš vlastní koupelnu se svíčkami a šampaňským. Taky je to doplňkové, jako kolik chceš.
T: Pěkné. Perfektní.
B: To je sen!
T: Nemysleli si, že tě budou mít jako hosta.
B: Ne, nepočítali se mnou. A já se na to moc těším, je to tak krásné.
T: Víš, co mi na tom taky přijde hezké? Že se musíš pořád oblékat do obleku.
B: Oblek je povinný! Musíme se opravdu oblékat. Udělám velké věci, chci nosit obrovský klobouk a tak.
T: Dobře. Vlak, loď. O lodích. Musím přiznat, že jsem na lodi opravdu rád. To je pro mě na prvním místě. Jak to děláme teď? Sladké není tak skvělé.
B: Jo.
T: Takže za sladké bych dal…
B&T: … Letadlo.
T: Ale být v soukromém letadle je fajn.
B: Jo, ale ne vždycky. Jsou i taková letadla, která tak hezká nejsou.
T: Ale představ si, že máš soukromé letadlo. Jako že ho sám vlastníš.
B: Kdybych si ho mohl sám navrhnout, tak ano.
T: Jasně, je to na zakázku a můžeš letět, kam chceš.
B: Ale jsou i soukromá letadla, u kterých si říkáš „jo, to vůbec není tak skvělé“.
T: Já mám cestování letadlem nejraději.
B: Já taky.
T: Takže středně bych řekl, že vlak a extra pikantní je loď.
B: Není nic lepšího než být na lodi.
T: Vždycky si z toho děláme legraci a nevím, jak obrovské to ve skutečnosti bude, ale určitě někdy v životě budu mít loď. Vím to.
B: Já to vím taky.
T: Určitě si někdy pořídím loď. A podle toho, jak se bude život vyvíjet, uvidíme, jestli to bude loď dlouhá 65 stop (20 m) nebo 393 stop (120 m).
B. Lodě jsou skvělé. Já chci taky loď.
CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ
B: Především ti musím říct, že Quasimodo existuje! Díval jsem se na něj ten den, kdy jsme o něm mluvili. A je to s Anthonym Hopkinsem.
T: Hm, pěkné.
B: Ale je to úplný začátek jeho kariéry. Je to tak špatný, jako by to natočily děti. Je to z roku 85 nebo tak nějak.
T: Ne, tak to není ten, který jsem myslel.
B: Ale je! To je ten nejnovější.
T: Ne, je tam novější verze.
B: Ach, Tome, nehádej se se mnou! Já jsem to zkoumal!
T: Zase se vsadíme?
B: Dobře! Ale pak ti opravdu vypadnou peníze. Hotovost.
T: Dobře. Nebo to byl sen.
B: Ne! Viděl jsi to, když jsi byl super malý.
T: Ne, ne, ne.
B: Dobře, tak se vsadíme.
T: Počkej! Pojďme to definovat! Nejspíš se to nejmenuje „Der Glöckner von Notre Dame“.
B: Ne, je tam anglický název. The… (nemůže si vzpomenout, ale je to „The Hunchback of Notre Dame“). (Zvoník u Matky Boží – na ČSFD je 8 různých verzí)
T: Jo, já vím. Jen jsem chtěl říct, že to nemusí být nutně disneyovka a že se to nemusí jmenovat „Der Glöckner von Notre Dame“, ale že existuje novější verze než ta z roku 1985 s úplně stejným příběhem.
B: Ne.
T: Ano, je.
B: Ale pak je to jako nezávislý film, ne jako kvalitní produkce.
T: Ne, skutečný film se skutečnou produkcí.
B: Dobře, tak se vsadíme. O co se vsadíme?
T: 10.000€.
B: Zkoumal jsem to. A podíval jsem se na film s Anthonym Hopkinsem. Koupil jsem si ho a díval se na něj. Chci říct, že to něco má, je to jako postavená kartonová zeď.
T: A Anthony Hopkins je Hrbáč?
B: Ano.
T: Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Jako co je úplně první věc, která tě napadne: Vzpomínka na dětství.
B: Vzpomínka na dětství?
T: První vzpomínka, která tě napadne.
B: Garážová párty u nás doma. Narozeninová oslava, kde jsme měli na sobě ty papírové pytlíky, abychom vypadali jako příšery.
T: Správně! Neměli jsme peníze na skutečné kostýmy, tak byla máma kreativní a nějaké nám sama vyrobila. Třeba z těch pytlíků.
B: Z papírových pytlíků.
T: Jo, a vždycky vystřihla díry na ruce, a pak jsme na ně nakreslili smajlíka.
B: Smajlíky a velké oči. A pro holky vždycky dělala sukně.
T: Ale ty byly vlastně fakt super. Vždycky jsme měli takovou „Párty s pytlem na odpadky“, to bylo super.
B: To bylo.
T: Ta moje by byla…
B: Jíst špagety?
T: Ne.
B: Jako když jsme je museli jíst bez rukou.
T: Ne. Ale mohli bychom si na to hrát častěji! Moje by byla ta chvíle, kdy jsme šli sáňkovat. Myslím, že to všechno vystihuje naprosto přesně a přesně to si o nás myslí „Kaulquappen“. Tehdy, když jsme šli sáňkovat, jsi do mě zlomyslně strčil a jedna holka ztratila kontrolu nad svými sáňkami a vjela mi přímo do oka.
B: Prosím tě, když už to vyprávíš, tak pořádně.
T: To dělám. Strčil jsi do mě a ta holka mi málem vjela se sáňkami do oka. Ten den jsem málem přišel o zrak.
B: Tome, to ti nikdo neuvěří.
T: Co na tom není pravda?
B: Já jsem do tebe zlovolně nestrčil, jen jsme se hravě poprali, jako už tolikrát. A ty jako slabší dvojče jsi prostě někdy snadno padal. Prostě jsi byl ten křehčí.
T: Ne, ale vážně. Já jsem spadl, a zrovna když jsem dopadl na zem, tak mě ta holka praštila.
B: … do oka svou čepelí.
T: Přesně tak. Jako ne do oka, ale do obočí, které strašně krvácelo. Spěchali jsme do nemocnice a naštěstí z toho mám jenom takovou malou jizvičku, ale museli mi to zašít tak rychle, že nemohli čekat, až začne působit anestezie. Musel jsem dostat stehy přímo nad okem, když jsem byl při plném vědomí. To si prostě pamatuju. Není to úplně špatná vzpomínka, vlastně to byl docela hezký den. Ale stejně.
B: Táta byl tak naštvaný!
T: Já vím. Byli jsme v pořádném průšvihu.
B: Ta scéna je i v mé knize. A taky je tam to, co se opravdu stalo. Takže koho zajímá pravda?
T: Můžete si ji koupit na Amazonu.
B: Tento týden jsem dostal tolik zpráv. Už se mi to nechce vytahovat, ale zase mi tolik lidí psalo o mé knize. Myslím tím jako strašně moc. Je to šílené, ani nevím, proč ji teď všichni znovu čtou.
T: To taky nechápu. Zvlášť když už ji člověk přečte, tak to nechápe.
B: A nejčastější otázka je, jestli to vyjde jako audiokniha. A na to chci opravdu odpovědět, hned to vím.
T: Bylo by skvělé, kdyby to vyšlo jako audiokniha, protože už jsem tolikrát četl, že mám příjemnější hlas.
B: Jo, určitě. A proto na to chci odpovědět hned teď. Dostávám tolik přímých zpráv a dnes také v naší komunitní poště. Nebuďte tak líní číst.
T: Ale já mám rád audioknihy.
B: Jo, audioknihy jsou skvělé. Ale musím ti hned říct, že žádná audiokniha nebude a že to ani není v plánu.
T: Ale nevylučoval bych to.
B: Ne, nevylučuji.
T: Je to ale hodně práce.
B: To je. V nejbližší době se to neplánuje.
T: Bill je líný. Všichni to víme. Jinak můžu jen doporučit Weddingcake feat. Snoop Dogg feat. Heidi Klum – Chai Tea with Heidi. Je to skvělá písnička a už je na našem playlistu. Dnes přidám ještě „Feels like summer“. Protože mi léto chybí a já se tady v LA pořád ještě pořádně neopaluju, jsem prostě super bledý. A léto mi prostě chybí. „Feels like summer“ od Childish Gambino.
B: Ještě chci dodat, že TikTok je nejnavštěvovanější stránka v roce 2021. Má víc kliknutí než Amazon, než všechno.
T: Taky víc než tokiohotel.com?
B: Víc než Google, všechno. TikTok má tak 1,5 miliardy kliknutí denně, to je šílené. Takže proto bychom byli strašně rádi, kdybyste přidali nějaké TikToky pro Bad Love.
T: Bad Love taky brzy vyjde. Už to nebude dlouho trvat.
B: Ale přidám, protože jsem se cítil tak špatně, že nikdy nebudu mít rád svou kořist na zavolání (booty call).
T: Takže sis vybral písničku pro svůj booty call?
B: Jo, jen mi to připomnělo tu písničku, která se jmenuje „Make you love me“, a pak mě napadlo, že přidám tuhle písničku od Bonnie Raitt.
T: Skvělá písnička.
B: Jo. A taky je fakt skvělá verze od Bon Iver. Opravdu pěkná. A jinak nám ještě můžete posílat dotazy.
T: Můžete nás sledovat, můžete nás hodnotit a taky můžete pořád sdílet.
B: Můžete nás kontaktovat na hey@kaulitzhills.com, poslat nám DM, zanechat komentář, reagovat na naše příběhy a cokoli dalšího, co můžete udělat na Instagramu. Tam je náš profil Kaulitzhills.podcast. Něco tam napište. A těším se na příští týden, Maus.
T: Já taky. Jen miluj, ne nenáviď.
B: ahoj.
T. ahoj, ahoj.
