autor: Nephilim
Brzy ztratíš srdce
Tomův byt se nacházel ve druhém patře vysoké budovy.
Bill se nabídl, že mu podrží zesilovač, zatímco rasta otevře dveře a pustí ho dovnitř jako prvního. Bill se na něj usmál, vešel dovnitř a odložil zesilovač tak, aby nepřekážel.
Rozhlédl se kolem sebe, aniž se odvážil pohnout. Byl příliš nezkušený a naivní na to, aby pochopil, co to vlastně znamená, když tě kluk pozve do svého bytu hned na první schůzce.
Byt byl v podstatě dvoupokojový a byl také dost neuklizený. Podlaha byla posetá papíry a různými předměty, přetrženými strunami kytary a několika kusy oblečení.
Billovi se to ale líbilo. „Woow,“ řekl s úsměvem od ucha k uchu.
Tom prošel kolem něj a položil pouzdro s kytarou do rohu u rozkládací pohovky. Otočil se k Billovi a trochu roztáhl ruce. „No, posaď se,“ pobídl ho a zmizel ve vedlejší místnosti pro pár piv.
Bill přešel k oknu a podíval se ven. Výhled nebyl vůbec špatný: z okna bylo vidět na vánočně vyzdobené náměstí, i když v tuhle dobu tam moc lidí nebylo. Posadil se na pohovku, sundal si bundu a nechal ji stranou spolu s batohem. Položil si ruce na spojená kolena a rozhlédl se, aniž by věděl, co má dělat.
Najednou uslyšel zvuk svého mobilního telefonu a vytáhl ho z kapsy batohu. Byla to zpráva od Becki.
„Mizím na noc k Benjaminovi, takže se uvidíme ráno ve škole! Bavte se, ale nepřehánějte to 😉 Pusu pusu.“
Usmál se, rychle vyťukal odpověď, a pak telefon zase schoval. Byl rád, že se Becki také dobře baví, i když jí jako vždy trochu záviděl. Ona měla s klukama určitě víc zkušeností, zatímco on nikdy žádného ani nepolíbil.
V tu chvíli se vrátil Tom, podal mu pivo a posadil se vedle něj. Bill už párkrát nějaký ten alkohol zkoušel, takže si lahev vzal a bez dalšího zdržování se napil. Nechtěl, aby ho Tom považoval za děcko
Tom ho úkosem pozoroval a upíjel pivo. Odkašlal si. „Takže tobě se líbí Horizon Blue?“
Bill se málem udusil, podíval se na něj obrovskýma očima a horečně přikývl. „K smrti! Zamiloval jsem si vás!“ Vykřikl důrazně.
Dredař se na něj chvíli díval, aniž by pohnul svalem, pak se usmál a podíval se na své nohy. „To rád slyším.“
Bill si pomyslel, že kdyby teď zemřel, ničeho by nelitoval. Nejenže se Tom uměl usmívat – Bill už v to ztrácel naději – ale měl nádherný úsměv. Škoda, že ho neukazoval častěji.
Tom odložil láhev piva na stolek a podíval se na Billa. Černovlásek se chtěl znovu napít, ale zaujal ho rastův pohled a láhev sklopil. „C-co je?“ Zeptal se nejistě.
Rasta zvedl ruku a odsunul mu pramen vlasů za ucho. Billovy vlasy byly dlouhé a rovné, černé jako uhel. „Jsi roztomilý,“ řekl, než se naklonil a bez dalšího váhání přitiskl své rty na jeho.
Bill vytřeštil oči a nebyl schopen pohybu. Tom ho líbal. Byl to jeho první polibek. Byl to jeho první polibek a dával ho Tomovi. Ach. Můj. Bože. To bylo jediné, na co dokázal myslet, když ho rasta jemně pohladil po tváři palcem. Chvíli se díval do Tomových zavřených očí, tak blízko, že vypadaly jako jedno. Piercing na rtu ho studil a trochu lechtal. Jeho rty byly měkké a jemně obepínaly ty jeho. Cítil, jak je navlhčuje špičkou jazyka a snad se snažil ho přinutit, aby je více rozevřel.
… A Bill opravdu nevěděl, proč si všímá všech těch detailů, když právě prožívá svůj první polibek s tím nejkrásnějším klukem, jakého kdy viděl. Sebral odvahu, zavřel oči, pootevřel rty a nechal Toma, aby pokračoval. Jakmile dal rastovi svolení, ten cítil svobodu jít dál a pomalu tlačil Billa, dokud neležel na zádech na pohovce s rastovým tělem na sobě.
Bill slyšel, jak mu v uších buší srdce. V šeru místnosti neviděl nic jiného než Tomovu tvář, protože ji osvětlovala jen lampička kdesi na skříni a světlo do toho rohu sotva dosáhlo.
Tom přejel rukama po černovláskových bocích a vyhrnul mu tričko, až sklouzl teplými prsty po holé kůži. Bill se zachvěl a přimhouřil oči, snažil se sledovat rytmus polibku, napodobit Toma, protože opravdu nevěděl, co jiného dělat. Zůstal pod ním ztuhlý, protože cítil, jak se mu do tváří hrne krev. Byl si jistý, že je celý rudý v obličeji.
Tom se odtrhl od jeho rtů a podíval se na něj. Neuměl to moc se slovy, pokud to nebyly písničky, ale Bill mu připadal roztomilý, proto mu řekl jemným hlasem: „Neboj se,“ a nechápal, proč je tak rozrušený. Prezentoval se jako „groupie“, což by člověk čekal určitou „zkušenost“ v této oblasti, že?
Bill přikývl a pomyslel si, že by ho rád líbal celou noc. Zvedl ruce a ovinul mu je kolem krku, trochu se osmělil a snažil se vzpomenout si na všechno, co viděl ve filmech, když se lidé líbali. Nebylo to až tolik jiné než realita, ne?
Tom mu zajel rukou do vlasů, pohladil je a začalo mu být teplo. Sundal si mikinu a vrátil se k němu jako dravec, najednou se stal vášnivějším. Bill vycítil rozdíl a začal přemýšlet, jestli ho Tom opravdu chce jen líbat.
Rasta ho dál líbal, ale zajel rukou mezi jejich těla a rozepnul si džíny. Ten zvuk dolehl k Billovým uším a Tomovy ruce, které mu pevně sevřely boky a zvedly nohy k hrudi, mu vyslaly jasný signál.
Rasta nechtěl ztrácet čas, popotáhl zezadu džíny, odhalil jen zadek, ani si je úplně nesundal, a jeho lýtka si položil na ramena.
Bill absolutně zpanikařil. „N-ne!“ Vykřikl a vykroutil se z jejího sevření.
Tom se rychle odtáhl a zmateně se na něj podíval, Bill se vyhnul jeho pohledu, zrudl v obličeji a začal se spěšně oblékat. Ne že by se toho bál, jen ho to zaskočilo. Upřímně řečeno, nikdy o sexu vážně nepřemýšlel, ale neděsilo ho to. Cítil však, že teď není ten správný čas.
Tom ho sledoval, jak se obléká. „Co jsi zač?“ Zeptal se překvapeně.
Bill se na něj zmateně podíval. „C-co tím myslíš?“
„Tvoje kamarádka říkala, že jste grupies.“
Bill polkl a odvrátil pohled. Přistižen. „To jsme řekli jen proto, abychom se dostali dovnitř… Chtěli jsme se s vámi seznámit.“ Přiznal se a styděl se jako nikdy v životě.
Tom si povzdechl. Měl to pochopit. Všechno to váhání, ty růžové tváře… jakkoli byly lahodné, ale ke groupies se nehodily. „Pokud nejsi groupie, můžeš prostě vypadnout.“
Bill se na něj zmateně a dotčeně podíval. Takový chlad nečekal. „J-já…“
Tom si natáhl džíny, vstal z pohovky a vytáhl z mikiny krabičku cigaret. Zapálil si, přešel k oknu a otevřel ho zády k němu.
Bill našpulil rty, vstal a vzal si své věci. Popadl batoh, rychle opustil byt a se slzami v očích kráčel po schodech dolů.
***
Když došel na ulici, zima nebyla to jediné, co ho zasáhlo. Uvědomil si, že je sám ve čtvrti, kterou nezná a nemůže jít domů ani nikam jinam. Nevěděl, kde má strávit noc, a zavolat Becki bylo zbytečné, protože ta mu pomoci nemohla.
Začal se bezcílně procházet. Byla mu zima, a tak se začal zahřívat třením paží. Bylo zbytečné vytahovat z batohu uniformu, byla stejně lehká jako oblečení, co měl na sobě. Rozhodl se, že si musí najít místo, kde přenocuje, dokud nebude čas jít do školy, a pak bude muset najít zastávku metra a najít cestu zpátky.
Vzhlédl a uviděl značku metra asi tři bloky odtud. Kdyby byla stanice dostatečně velká, mohl by tam přenocovat a možná si něco dát, kdyby našel nějaký otevřený bar. Zrychlil krok a dorazil na stanici, ale ta byla zavřená. Několikrát otráveně zaklepal rukou na sklo, ale žádný noční hlídač tu zřejmě nebyl. S povzdechem se opřel o sloup a ruce si omotal kolem těla. Snažil se tak zahřát si horní část těla. Podíval se na oblohu, ale bylo vidět jen pár hvězd, do kterých se promítala všechna světla města.
Dotkl se rtů a vzpomněl si na polibky, které sdílel s Tomem. Bylo to krásné… Škoda, že mu vzpomínka na první polibek zhořkla kvůli rastovu nepřátelskému chování. Na jednu stranu to byla Billova chyba, že ho podvedl… ale tolik chladu nečekal.
Znovu si povzdechl a uslyšel za sebou hlas.
„Ahoj, zlatíčko.“
Bill se otočil a spatřil opilého čtyřicátníka, jak se k němu plahočí. Přitáhl si popruhy batohu a byl připraven udeřit ho jím do obličeje, pokud by to bylo nutné.
Muž se na něj dlouho díval, i když asi nebyl schopný na něj zaostřit. „Kolik chceš?“
Černovlásek se rozhořčeně narovnal. „Nejsem prostitutka, pane. Jděte domů, prosím.“ Ani v takové chvíli nedokázal nechat své způsoby stranou.
Ten chlap ho zřejmě neslyšel. Přistoupil k němu blíž, chytil ho za paži, a když promluvil, dýchl mu do obličeje alkohol. „No tak, řekni mi, kolik chceš…“
Bill se zrovna chystal praštit ho batohem do obličeje, když ho dvě jasná světla a zatroubení vylekalo natolik, že opilec odtáhl. Černovlásek si zakryl oči hřbetem ruky, a zároveň se snažil pochopit, co se děje.
Před ním zastavil u obrubníku starý rozvrzaný Volkswagen. Tom se s opřeným loktem vyklonil z okna a sledoval, jak opilec odchází. Když ho viděl mizet za rohem, otočil se k Billovi. „Nastup si.“
Bill by se nejraději otočil a odešel, ale snažil se ovládnout. „Co tady děláš?“ Zeptal se lehce kyselým tónem a zkřížil ruce na hrudi.
Tom odvrátil pohled a potáhl z cigarety. „Hledal jsem tě všude. Nastup si, než se tu objeví další maniak.“
Bill našpulil rty. Nedostal žádnou skutečnu odpověď, ale Tom právě řekl, že ho všude hledal, takže jeho hněv ve vteřině zmizel. Přešel na stranu spolujezdce a nastoupil do auta.
„Proč jsi mě jel hledat?“ Zeptal se s nadějí v očích.
Tom sledoval silnici, nebezpečně se otočil a zamířil zpátky do svého bytu. „Cítil jsem zodpovědnost za to, že jsem tě nechal odejít tak pozdě. Pokud nemáš kde přespat, můžeš dnes zůstat u mě.“
Bill, naivní a zamilovaný, při těchto slovech okamžitě roztál a zapomněl na chlad, s jakým se k němu Tom choval, když zjistil, že s ním nebude mít sex.
Tom stále přemýšlel, proč ho vlastně šel hledat. Obvykle se takhle nechoval, nebyl ten typ člověka, kterému záleží na ostatních. Říkal si, že když viděl to bezradné děcko, nejspíš se v něm probudil nějaký otcovský instinkt nebo podobná sračka.
Tom zaparkoval pod domem a vrátili se do malého bytu. Bill si sundal bundu a nechal ji spolu s batohem na starém opotřebovaném křesle. Rasta si zase svlékl mikinu i tričko a zůstal s odhalenou hrudí. Zapálil si další cigaretu a s cigaretou mezi rty otevřel rozkládací pohovku, aby ji připravil ke spaní.
„Je to dvojlůžko. Nemám ti kde jinde rozestlat,“ vysvětlil a načechral polštář.
Bill ho ani neposlouchal. Díval se na jeho vypracované tělo a cítil, jak se mu sbíhají sliny, když před sebou viděl cihličky svalů. Pokusil se vrátit do reality a zatřepal hlavou.
„To je v pořádku, děkuji. Je to od tebe velmi milé.“
Tom se na něj podíval, vzal cigaretu mezi prsty a vydechl kouř, než promluvil. „Spím v boxerkách, je v tom problém?“ Zeptal se tiše, jako by se už rozhodl, že bude spát v boxerkách, i kdyby Bill řekl, že to problém je.
Bill se začervenal. „Uh, n-ne… já taky spím v boxerkách.“ Lhal. Vlastně spal v pyžamu, jež mu koupila chůva – která ho prakticky vychovala – a na tom pyžamu byly kačenky a autíčka, ale to Tomovi říct nemohl.
„Okey.“
Rasta dokouřil cigaretu a nedopalek típl do popelníku na nočním stolku. Pak si zul boty a sundal džíny. Rozvázal si dredy a lehl si pod peřinu na záda, jednou rukou si zakryl oči a druhou si položil na břicho.
Bill využil toho, že měl zakryté oči, rychle se svlékl, posadil se na postel a pečlivě složil všechno oblečení. Dával si pozor, aby nezanechal žádné záhyby, jak byl zvyklý od dětství. S jazykem mezi rty všechno své oblečení pečlivě poskládal.
„Pff,“ uslyšel najednou za sebou.
Otočil se s očima dokořán a zjistil, že na něj Tom zírá. Znovu se začervenal, teď byli oba jen v boxerkách a pro Billa to byla úplně nová věc. Nikdy předtím se do takové situace s chlapcem nedostal. „Co?“ Zeptal se nejistě.
„Máš zvláštní způsob jednání,“ podotkl Tom pobaveně. „Jsi velmi… precizní, zdvořilý… takový malý anglický lord,“ ušklíbl se a dobíral si ho.
Bill se přestal věnovat oblečení a také zalezl pod peřinu, aby se co nejvíc zakryl. „Ehm, promiň.“ Řekl jen, protože cítil, že se musí kdoví proč omluvit.
Tom se zasmál. „Jsi absurdní,“ poznamenal, než se otočil a pokrčil rameny. Zhasl světlo a Bill se přistihl, že zírá na jeho záda.
„Dobrou noc.“
Bill se schoulil na své straně a snažil se usnout ze všech sil. Vzpomínal na den, který prožil, a říkal si, že to byl výjimečný den. Viděl svůj první koncert, poprvé se líbal, poprvé byl u cizího kluka doma, a teď ležel na posteli vedle chlapce svého života. Bylo toho dost, o čem se dalo snít.
Zavřel oči, ale ať se snažil sebevíc, nemohl usnout. Nejdřív si myslel, že je to z toho vzrušení, ale i když ho přepadla únava, stále nemohl usnout.
Po chvíli si uvědomil, že má studené nohy i ruce. Nejen to, taky si uvědomil, že je mu vlastně velká zima. Byl tak pohroužen do svých myšlenek, že si toho předtím nevšiml.
„Hepčí,“ kýchl a zavřel ústa, aby nedělal příliš velký hluk a nevzbudil Toma.
Zaslechl šustění na druhé straně postele, ale nic jiného. To bylo dobré. Protřel si nos a proklínal berlínskou zimu.
O chvíli později ucítil, jak z něj někdo stahuje peřinu a přikrývá ho něčím teplým.
„Vezmi si to,“ nařídil mu Tomův tichý, nakřáplý hlas, který zněl neskutečně blízko. Cítil jeho dech na tváři.
Bill ohmatal oděv a zjistil, že je to jedna z rastových mikin, a to velmi teplá. Oblékl si ji a zabalil se do ní, pak se přikryl dekou. Rozhodně to bylo lepší.
Cítil, jak se rasta vrací na své místo. Srdce se mu znovu rozbušilo.
„Tome… ty jsi byl celou tu dobu vzhůru?“ Zeptal se a přemýšlel, jestli Tom z nějakého zvláštního a krásného důvodu zůstal vzhůru, aby se ujistil, že se Billovi bude dobře spát.
Tom neodpověděl.
Oba mlčeli a Bill si myslel, že rasta usnul, dokud znovu neuslyšel jeho hlas.
„Hej… kolik ti je?“
„Sedmnáct… Tobě?“
„Dvacet dva.“
„Oh.“
Opět nastalo ticho.
Bill se snažil zadržet dech, aby zjistil, zda ten druhý dýchá pravidelně, a tudíž spí. Nic neslyšel a přemýšlel, jestli Tom nedělá totéž. Chvíli se rozhlížel, ale viděl jen slabé světlo pronikající žaluziemi. Byt se ponořil do naprostého ticha.
„Tak… dobrou noc,“ zamumlal nakonec a natahoval ucho a oči měl otevřené ve tmě.
„Dobrou noc,“ odpověděl Tom okamžitě.
Bill se usmál, přitáhl si Tomovu mikinu těsněji k sobě a po zavření očí konečně usnul.
***
Druhý den ráno Billa probudil zvuk řinčení nádobí. Protřel si oči a rozhlédl se po přeplněném pokoji, ale Tom tam nebyl. Podíval se směrem ke kuchyni a zahlédl ho, jak běhá kolem vařiče.
Vyklouzl z peřin a vklouzl do těsných džínů, Tomovu mikinu si nechal na sobě, protože mu byla stále zima. Šel za ním do kuchyně a viděl, jak si pohrává se starou konvicí na kávu.
„Ahoj…“ zašeptal trochu rozpačitě. Bylo to poprvé, co spal v domě cizího kluka, a ta situace by byla absurdní, ne-li šílená pro každého, ale ne pro Billa. Styděl se jen proto, že se mu Tom k smrti líbil a v tu chvíli si prohlížel jeho nově probuzený profil, kruhy pod krásnýma očima a lehké strniště na tvářích. Jak mohl být tak krásný takhle brzo ráno? Zeptal se sám sebe.
Tom se k němu otočil. Dredy měl na hlavě svázané do jakéhosi drdolu a většina z nich mu padala do čela. Oblékl si také tenké kalhoty, ale nic jiného.
„Ahoj,“ odpověděl bez zvláštního nadšení.
Billovi to nevadilo, posadil se za stůl, zabořil se do jeho obrovské mikiny a pozoroval ho, když se k němu opět otočil zády.
Tom nalil kávu do dvou hrnků a jeden mu podal. „Tady.“
„Děkuji.“
Rasta se opřel o kuchyňskou linku, jedním douškem vypil kávu a pozoroval Billa zpoza hrnku.
Bill do kávy trochu foukl, pak si opatrně lokl a zašklebil se: byla opravdu hořká. Obvykle dával přednost lattéčku, ale neodvážil se odmítnout něco, co pro něj Tom připravil.
Tom si nemohl pomoct, ale zpoza svého šálku se usmál. Ten kluk byl jako z jiného světa, jako malý princ. Kdo ví, co v tom klubu včera večer dělal, nevypadal jako ten typ. Jeho jemné způsoby a věčně červené tváře ho trochu zneklidňovaly, i když by to nikdy nepřiznal.
Pro Toma byl hádankou. Bill se zdál být vším možným, jen ne obyčejným klukem, přesto s ním bez váhání šel a strávil s ním noc. Odmítl sex, ale i tak pro něj zůstal záhadou.
Zavrtěl hlavou a probral se z těchto myšlenek. „Poslouchej, co máš teď v plánu?“ Zeptal se ho možná nepříliš jemně, ale neměl v úmyslu držet ho u sebe doma navždy.
Bill si olízl rty a pomalu si zvykal na chuť kávy. „Musím jít do školy.“
Tom se zamračil. Povytáhl obočí. „Oh.“
Bill pokračoval ještě nejistěji. „Nevím přesně, jak se tam odsud dostat. Půjdu na metro a uvidím, co se dá dělat,“ přikývl sebevědomě.
Tom mlčel a přemýšlel o jeho slovech s prázdným šálkem kávy v ruce. Vzpomněl si na včerejší večer, na toho opilce, který ho obtěžoval, a promluvil dřív, než se nad tím vůbec zamyslel: „Hodím tě tam autem.“
Bill se skoro udusil kávou. „D-děkuji,“ zamumlal rozpačitě.
Dredař už nic neřekl, dlouho se na něj díval, pak se odlepil od kuchyňské linky a opustil místnost. Bill ho sledoval a viděl, že sbírá nějaké oblečení rozházené na židli a obléká si je. Pytlovité džíny s trochu roztřepenými nohavicemi a vybledlou mikinu s kapucí.
Bill se instinktivně vmáčkl do Tomovy mikiny, kterou měl stále na sobě, a přál si, aby si ji mohl nechat, ale věděl, že se musí převléknout. Vrátil se do druhého pokoje a vzal si dokonale složené oblečení. Sáhl do batohu, vytáhl školní uniformu a na její místo dal oblečení, které měl včera večer. Vklouzl do uniformy, přistoupil k oprýskanému zrcadlu opřenému o jednu stěnu a upravil si límec a kravatu.
Tom byl připraven, mlčky a zmateně ho pozoroval. Nevěděl o žádné veřejné škole v Berlíně, kde by se nosily uniformy.
„Jsem připravený,“ oznámil nesměle černovlásek. Přes rameno měl přehozený batoh a vypadal na čtrnáct, ne na sedmnáct.
Tom si nechal své poznámky pro sebe, i protože měl zvláštní pocit, že i v těchhle poněkud dětských šatech je „roztomilý.“ Pokusil se té otravné myšlenky zbavit a popadl klíčky od auta.
Aniž by cokoliv dalšího řekl, otevřel dveře a opustil byt.
Bill ho pokorně následoval a zavřel za sebou dveře.
„N-nebudeš zamykat?“ Zeptal se zmateně, když za ním vyšel na ulici.
Tom nastupoval do rozvrzaného Volkswagenu a podíval se na něj. „Budu pryč jen chvilku,“ vysvětlil stručně a nedodal, že v jeho bytě není co ukrást.
Bill nic nenamítal a sedl si na místo spolujezdce. Tom si zapálil cigaretu, otevřel okno a opřel se o něj loktem.
Nad Berlínem v tu chvíli vycházelo slunce, přestože bylo teprve osm hodin, a oni mířili přímo k němu. Bill se podíval na růžovou oblohu a usmál se, cítil se nevysvětlitelně šťastný. Měl skvělý den a Tom ho vezl do školy. Musel se ovládat, aby neskákal radostí.
Dredař se na něj podíval koutkem oka a přemýšlel, proč je tak šťastný. Chlapcův úsměv byl nakažlivý, dokonce i pro takového obecně nepřátelského člověka, jako byl on. Přesto se neusmál, znovu potáhl z cigarety a vyfoukl kouř z auta do chladného vzduchu berlínského rána.
***
„Na konci téhle ulice,“ upozornil ho Bill po dvaceti minutách ježdění po městě. Černovlásek mu nejprve dával neurčité pokyny, pak stále přesnější, jak se blížili k místu.
Tom v této části města nikdy předtím nebyl a každou minutou se cítil víc nesvůj. Tohle bylo v horní části města.
A jakmile zastavil před branou Billovy školy, pochopil, proč nikdy neviděl jeho uniformu. Tohle byla soukromá škola. A nejen to, byla to nejznámější soukromá škola v Berlíně.
Tom sledoval, jak si černovlásek rozepíná pás, a cítil, že je najednou velmi daleko. Teď se alespoň vysvětlilo jeho klidné chování. Byl to tatínkův mazánek.
Bill se k němu otočil a usmál se. „Díky,“ naklonil se mezi jejich sedadla a s červenými tvářemi ho políbil na rty.
Tom byl tím gestem ohromen a cítil, jak mu něco poskočilo v hrudi. Řekl si, že to musí být překvapením z nečekaného polibku. Polibek mu oplatil a na chvíli zavřel oči. Billovy rty byly měkké a líbilo se mu je líbat.
Bill se s rozpaky odtáhl a olízl si rty. Ještě chvíli ho pozoroval a přál si, aby nemusel do školy jít. Chtěl s ním strávit celý den, ale ani nevěděl, jestli by to Tom chtěl. Nevypadal nijak zvlášť nadšeně a nechtěl znovu zažít jeho chlad. Kromě toho, kdyby nešel do školy, oznámili by to hned jeho rodičům a on by měl problémy.
„Tak… uvidíme se,“ rozloučil se s ním, i když jeho loučení znělo spíše jako nadějná otázka. Chtěl ho znovu vidět. Popadl batoh a chtěl otevřít dveře, ale Tomův hlas ho zastavil.
„Tady.“
Bill se otočil a uviděl leták, který mu podával. Vzal si ho a rychle po něm přejel očima. Byl to koncert v jiném klubu a mezi účinkujícími byli i Horizon Blue. Zvedl rozzářené oči a podíval se na Toma, který odvrátil pohled a stále kouřil cigaretu. Nebyla to prosba, aby přišel, ani tím neřekl nic jiného. Dal mu jen ten leták, jako by to nic neznamenalo.
Bill to tak ale neměl. Beze slova vystoupil z auta se širokým úsměvem na tváři. Naposledy se otočil k autu a zachytil Tomův pohled, než sešlápl plyn, bezohledně se otočil na příjezdové cestě a odjel.
Bill se s nevídaným vzrušením rozběhl do budovy školy. Musel všechno povyprávět Becki.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
