Horizon Blue 7. (konec)

autor: Nephilim

Epilog

Bill se usmál, když procházel další stránku komentářů na fóru. Byl konec srpna, ale on měl na sobě jednu z Tomových mikin, jako by to tak nebylo.
Vlastně měl na sobě jen tu mikinu.
Lehl si na postel, notebook si položil na klín a se spokojeným zasténáním se protáhl. V koupelně slyšel zvuk sprchy a vzduch voněl květinami a létem. Znovu se usmál a cítil se nepopsatelně šťastný.
Nebo možná byl nějaký důvod. Například to, že v poslední době trávil víc času u rasty než u sebe doma. A kupodivu mu vila vůbec nechyběla.
Jistě, Tomův byt neměl všechny vymoženosti, na které byl zvyklý, ale byl tam Tom.
Při té myšlence se jeho úsměv rozšířil, natáhl ruce nad hlavu a dotkl se zmuchlaných polštářů na rastově posteli. Nebo měl říct na jejich posteli?

Už to byl rok od té noci, kdy se s Tomem víceméně oficiálně dali dohromady. Během toho roku se toho stalo hodně, ale nejdůležitější bylo, že Billovi bylo osmnáct, a konečně dokončil střední školu. S Tomem si udělali plány: Bill půjde na vysokou a vybere si povolání, které on chce, a mezitím bude pracovat na brigádách, aby už nebyl závislý na rodičích. V průběhu toho roku si do Tomova bytu nastěhoval pár svých nejnutnějších věcí, takže na podzim už konečně budou bydlet spolu. Podařilo se jim sehnat pronájem v centru města, který byli schopni utáhnout finančně.
Bill se nemohl dočkat.

Posadil se, když uslyšel, jak se voda ve sprše vypla. Vrátil se ke čtení fóra a usmál se nad některými komentáři fanoušků. Horizon Blue měli už několik měsíců jakési oficiální fórum a Bill ho samozřejmě vedl. Toužil se zúčastnit každé diskuse, aby vyjádřil svůj názor na poslední koncert, nebo aby některým mladým dívkám řekl, že jo, Tom je opravdu krásný, ale je jeho. Jako správce si však takové fanatické výlevy dovolit nemohl.

„Něco zajímavého?“
Bill zvedl oči a spatřil polonahého Toma, jak přichází k posteli s malým ručníkem přehozeným přes rameno. Dredy měl na hlavě svázané do vysokého drdolu a Bill sledoval šikmé linie jeho břišních svalů, které mizely pod okrajem bílých boxerek. Odvrátil pohled před nevyhnutelným.
„Ehm, ne, jako obvykle,“ odpověděl černovlásek a pokrčil rameny v obrovských rukávech mikiny. „Musím ale říct, že máte velmi vtipné fanoušky…“ vyhrkl se smíchem.

Tom odhodil ručník, vylezl na postel, přisunul se k Billovi a bez varování mu začal smyslně okusovat krk, vklouzl mu rukou pod mikinu a podél štíhlého, hebkého stehna. „Vážně? Co píšou?“ Zeptal se nenuceně. Cítil, jak mu pod rty pulzuje Billova krev, když ho opakovaně líbal na kůži.
Bill se ho snažil odstrčit, ale Tomovy ruce byly jako chapadla chobotnice a zdálo se, že se dostanou všude, než si toho vůbec stačí všimnout. „No, píšou, že…“ zakňučel a lehce naklonil hlavu na stranu pod pozorností, kterou mu rasta věnoval. „Píšou, že…“ zkusil to znovu, ale jeho slova přehlušilo sténání, které se mu vydralo ze rtů, když Tomova pozornost byla stále naléhavější.

Dredař odsunul černovláskovi počítač z klína a přinutil ho lehnout si mezi rozházená prostěradla. Okamžitě si na něj lehl a pomalu mu rozepínal mikinu, přičemž na každém odhaleném kousku kůže zanechal ústy nové stopy.
Bill ze sebe vydal kňouravé zasténání a snažil se ho ze sebe dostat. „Tomeeee!“ Zamumlal na protest, přestože se jeho tělo poddávalo vůli toho druhého.
Tom ignoroval jeho protesty a sesunul se níž, aby roztáhl jeho nohy. Oříškové oči mu při tom pohledu potemněly a naplnily se chtíčem. Sehnul se a poté, co ho uchopil pod koleny, začal bez dlouhého otálení líbat jemnou kůži Billova vnitřního stehna, sál a lízal, jak se mu zlíbilo.
Billova tvář získala neznámé odstíny červené. „T-ty jsi čuně… právě jsme to dělali…“ zakňučel a zakryl si obličej rukama. Nemohl snést pohled na Toma s hlavou mezi nohama, jak dělá tyhle věci.
„Tak to bys neměl nosit moje mikiny. Víš, co to se mnou dělá.“ odpověděl Tom klidně, zvedl k němu pohled, pak se vrátil k tomu, co dělal, a rty mu ozdobil úsměv. „Zvlášť když jsi pod nima nahý,“ dodal šeptem.

Naštěstí – nebo naneštěstí – Billa zachránilo zazvonění Tomova mobilu. Rasta se s bručením zvedl, zjevně naštvaný, že si někdo dovolil narušit jednu z jeho chvilek s Billem, a vytáhl z tašky telefon.
Bill se posadil a uklidil se, zatímco Tom vedl krátký rozhovor s Benjaminem. Když rasta zavěsil, černovlásek si ovíval obličej, aby se zbavil ruměnce. „Tak co?“ Zeptal se Bill a znovu si zapnul mikinu.
Tom sledoval očima pohyb zipu a otráveně si povzdechl. „Budou tu za hodinu.“
Bill tleskl rukama a vydal pištivý zvuk, který zněl jako vzrušená japonská holka. „Jdu si dát sprchu.“ Oznámil, vstal a málem shodil počítač z postele.
Tom ho sledoval, když vběhl do koupelny. „Nepotřebuješ společnost?“ Zeptal se s nadějí v hlase.
Billova hlava vykoukla ze dveří. „Jestli tam půjdeme oba, už nikdy se nedostaneme ven,“ ušklíbl se jako člověk, který to ví nejlíp, než zase zmizel.
Tom musel neochotně souhlasit.

***

Bill si zapnul knoflík úzkých džínů, které si vybral, narovnal si lem trička a se zvědavým zamračením přistoupil k posteli. „Jak to jde?“
Tom měl zavřené oči a prsty přejížděl po strunách kytary, vedle něj na peřině ležel napůl zmačkaný list papíru. Bill mu sotva viděl do tváře, jak byl shrbený a téměř splynul s nástrojem. Usmál se, posadil se vedle něj a vzal papír do ruky. Přečetl si slova textu a noty, které si pod ně Tom poznamenal, a začal si v duchu broukat melodii.
Rasta si jeho přítomnosti ani nevšiml, ale Bill byl na podobné situace zvyklý. Zdálo se, že se Tom při hře uzavírá do jiného světa, ale to byla součást jeho kouzla.
„Oh, oh, oh…“ mumlal černovlásek a snažil se sledovat melodii, kterou Tom hrál, a zároveň sledoval text. Byl velmi krásný, stejně jako všechny texty, které napsal. Než se nadál, už ho zpíval.

Vypadalo to, jako by se Tom probral z mystického spánku a překvapeně vzhlédl k Billovi a poslouchal, jak zpívá. Nebylo to poprvé, co tohle dělali, trávili spolu celá odpoledne vytvářením hudby, zvlášť v zimě, ale Billův hlas ho vždycky dokázal ohromit. Byl nakřáplý a jemný zároveň, sladký a hluboký.
„Zpíváš líp než Leo,“ řekl Tom a nechal vzduchem doznít poslední tóny písně.
Bill se zasmál. „Říkáš mi to pokaždé.“
„A pokaždé si říkám, proč si pořád necháváme toho vandráka místo tebe.“
Bill se znovu uchechtl, zvedl odloženou tužku na prostěradle a udělal v písničce nějaké změny. Tom se zvědavě naklonil. „Co to děláš?“
„Myslím, že takhle to bude lepší, koukej,“ vysvětlil Bill, a hned začal zpívat píseň, jejíž melodii upravil.

Tom ho pozorně sledoval zaujatý detaily, například toho, jak se Billovi při zpěvu vyšších tónů třepotají dlouhé řasy nebo toho, jak mu vystupuje spodní ret, aniž by si toho všiml.
Benjamin měl nakonec pravdu. Otázka lásky a stabilního vztahu byla něco úplně jiného. Bill byl něco úplně jiného. Tom si nemohl vzpomenout, kdy se naposledy cítil tak dlouho klidný.
Když Bill zazpíval poslední tóny, otevřel znovu oči a zjistil, že Tom na něj hledí tak intenzivně, až se otřásl.
„C-co je?“ Zeptal se a lehce se začervenal.
Tom natáhl volnou ruku a jemně vzal Billovu bradu mezi ukazováček a palec, přesunul své oči do jeho a vydechl na jeho rudá ústa. „Jsi roztomilý,“ zašeptal, než spojil jejich rty v nejintenzivnějším polibku.

Bill si byl téměř jistý, že prožívá déjà vu, ale neměl dost duševních schopností na to, aby o tom přemýšlel, ne když ho Tom líbal. Upustil papír a Tom odložil kytaru, takže mohl použít obě ruce k mnohem příjemnějšímu úkolu – dostat se pod tenkou látku Billova trička.
V tu chvíli uslyšeli za oknem opakované troubení.

Tom zavrčel a nepohnul se ani o píď. Bill se snažil odtáhnout ruce od bodu, odkud není návratu.
„Tome, to jsou oni… Musíme se dostat dolů…“
„Počkají.“
„Tomeee.“
Dredař si odfrkl a odvrátil se od Billa. Zvedl kytaru a naštvaně ji vrátil do pouzdra. Zbytek věcí měli připravený u dveří.
Bill ho pozoroval, jak se pohybuje po místnosti a předstírá, že hledá další věci, které by mohl přinést. Věděl, že to dělá jen proto, že je tak nějak trochu „naštvaný“ kvůli Billovu odmítnutí, byl to jeho způsob, jak trucovat. Černovlásek to moc dobře věděl, a tak vstal, šel za ním, objal ho kolem pasu a políbil ho na záda.

„Tomi…“ zašeptal se rty stále přilepenými k látce rastova trika. Tuhle přezdívku, kterou mu vymyslel před několika měsíci, používal jen tehdy, když chtěl Toma obměkčit.
Rasta si povzdechl a otočil se, když ho Bill pustil. Černovlásek se postavil na špičky, objal ho kolem krku a jemně ho políbil na rty. „Miluju tě.“
Tom se na něj podíval s jiskrou v očích, přitáhl si ho k sobě a ještě jednou ho dlouze políbil, než ho pustil. Oba popadli tašky a ruku v ruce opustili byt.
„Miluju tě,“ nepatřilo zrovna ke slovům, které by si často říkali. Tom vlastně ještě méně. Ve skutečnosti necítili tu potřebu. Jejich city byly všudypřítomné a jasné pokaždé, když si pohlédli do očí.

Venku u silnice stál minivan kapely. Boční dveře byly otevřené a všichni kluci, včetně Becki a další dívky, která byla zřejmě Leovým novým objevem, šli dolů čekat na Billa a Toma. Zpěvák kouřil cigaretu, a když je uviděl přicházet, otevřel oči doširoka.
„Romeo a Julie! Už bylo na čase!“ Vykřikl hlasitě, hodil nedopalek na zem a rozdrtil ho nohou.
Tom jen zakoulel očima a naložil svá a Billova zavazadla do minivanu. Černovlásek se usmál nad jeho galantností a zamával všem ostatním. Byl nadšený: Horizon Blue stráví poslední měsíc léta na turné a Bill pojede s nimi. Poslední záchvěv svobody před návratem ke knihám, a zároveň facka jeho rodičům, další důkaz, že už na nich není nijak závislý.

Minivan nebyl nijak zvlášť prostorný, a když se všichni usadili uvnitř, využil Tom této záminky a stáhl si Billa na klín. Posadil ho a odřízl mu cestu k úniku tím, že ho objal kolem pasu. Černovlásek odpověděl úsměvem a polibkem, zatímco Leo předstíral zvracení.
Aaron nastartoval motor a živě si povídal s Freddym o něčem, čemu zřejmě rozuměli jen oni dva. Ne že by je někdo poslouchal – všichni vzadu se těšili z nového startu.

„Tak, zmrdi, nové turné Horizon Blue oficiálně začalo!“ Vykřikl Leo, vstal – i když musel zůstat skrčený – a zvedl láhev piva do vzduchu. Všichni se smáli jeho netradičnímu oslovení, kterým své přátele tituloval. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, nejméně Bill a Tom, kteří byli ztraceni ve svém vlastním malém světě. Černovlásek si pohrával s jeho dredy, přejížděl po nich očima, a pak je sklopil k jeho tváři. Usmál se: „Věnuješ mi na tomto turné další písničku?“
Tom se na něj odspodu upřeně díval a stále ho držel kolem pasu, jako by se Bill mohl rozhodnout, že zmizí z jeho klína. Jeho pohled byl jasný, vášnivý a vždycky dokázal černovláska rozechvět.
„Možná,“ odpověděl bez jakéhokoli zvláštního tónu v hlase, ačkoli Bill v tom prohlášení stále cítil ironii.
„Oh, ano?“ Ušklíbl se. „A z jakého důvodu?“
Tom přejel drsnými prsty mezi jeho stehny a ucítil teplo, které se mezi nimi nahromadilo. Bill se lehce začervenal, ale dokázal udržet jeho pohled.
„Pokud budeš hodný chlapec…“ prohodil dredař a předstíral nenucenost.
Černovlásek zklamaně našpulil rty. „To ti nemůžu slíbit,“ zašeptal s posměšnou omluvou. „Protože, když budeme mít hotelový pokoj jen pro sebe, mohl bych se přestat ovládat…Víš, jak to myslím?“ A v tu chvíli se znovu blýskl svým nejvíc sexy a nejprovokativnějším úsměvem.

Tomovi se zablesklo v očích a Bill si byl jistý, že jeho výraz je něco mezi pobavením a chtíčem, přestože rasta nepohnul ani jediným obličejovým svalem. Naklonil se dopředu a jemně kousl černovláska do brady, až se zasmál.
Bill mu zabořil ruce do dredů a otočil se tváří k sedadlu řidiče, aby nechal Tomovi volný prostor na krku. Aaron stále mluvil s Freddym a oba se smáli. Bill slyšel, jak se Tom na jeho kůži zasmál, a i on se musel usmát, cítil se naprosto klidně a šťastně.
Cesta před nimi neúprosně ubíhala a oba věděli, že tohle je teprve začátek.

KONEC

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)