autor: loulou71
Přišel jsem domů a pohádal se s Alyssou. Bylo pro ni nepřijatelné, abych nenavštěvoval hodiny „velkého“ Billa Kaulitze. Snažil jsem se vymlouvat, ale marně. Pořád mi hystericky říkala, že se chovám jako rozmazlené dítě, které není schopné přijmout nějaká pravidla a autoritu.
„Nenechám si od něj tyhle sračky líbit!“ Řekl jsem jí rozhořčeně, zatímco ona trucovitě špulila rty.
V hlavě mi můj malý hlásek stále dokola opakoval jméno toho černovláska. Ano, protože od chvíle, kdy jsem se vrátil domů, mě jeho krásná tvář pronásledovala. Ta jeho tajemná stránka mě přitahovala, zatímco ta nevrlá a protivná byla někde mezi… „Rozbil bych mu hubu, a pak bych ho…
… „VYPUSŤ TO Z HLAVY, TRÜMPERE!“
Další den jsem strávil ve studiu hraním, zatímco rodiče se připravovali na večerní oslavu. Chystali jsme se oficiálně oznámit naše zasnoubení a datum svatby. Oblékal jsem se ve svém pokoji, když se ke mně připojila Alyssa, aby mi dala snad tisíc doporučení.
„Buď milý na hosty. Vím, že tyhle večírky nemáš rád, ale aspoň dneska se snaž, prosím.“
„Ano, samozřejmě, lásko, neboj se,“ řekl jsem to s náznakem ironie v hlase, zatímco ona se na mě podezřívavě podívala.
Večírek začal a zahrada byla plná důležitých lidí. Politici, právníci, profesoři a podnikatelé, doprovázeni manželkami a milenkami „umělé“ krásy. Nudil jsem se, jako obvykle.
Vzal jsem si vodku, sedl si k baru a povídal si s chlápkem, který dělal koktejly.
„Jak se jmenuješ?“ Ten kluk se na mě překvapeně podíval.
„Stephan.“
„Těší mě, Stephane, já jsem Tom.“ Vypil jsem toho panáka na jeden lok.
„Pěkný večírek, pane Trümpere.“ Snažil se navázat dialog, aby mi dělal společnost.
„Myslíš?“ Odpověděl jsem mu s odfrknutím.
„Všichni se tu dobře baví, jak to, že se toho neúčastníte?“ Zeptal se zvědavě.
„Nalij mi dalšího panáka, prosím tě.“ Změnil jsem téma, a jakmile mi skleničku podal, během chvilky jsem ji vyprázdnil.
„Nějaký problém, pane?“
„Cítím se jako v kleci a nešťastný. Jako člověk i jako hudebník jsem selhal. Co myslíš, Stephane, je tohle problém?“ Otočil jsem se k němu zády, aniž bych čekal na odpověď, ale okamžitě jsem ztuhl.
Přede mnou stála malá skupinka lidí, kteří kolem někoho poskakovali. Moje přítelkyně byla uprostřed. Pokusil jsem se přiblížit, abych lépe viděl „objekt“, kterému je věnována taková pozornost. Byl jsem bez dechu. Bill Kaulitz v celé své kráse.
Tyčil se nad všemi ostatními, kteří stáli kolem. Svou přítomností a úsměvem jen rozzářil tento nudný a plochý večer.
Srdce mi dělalo akrobatické kousky, zrychlil se mi dech a polil mě studený pot. Nevěděl jsem, co se se mnou děje. Přece jsem byl u sebe doma, ne? Proč jsem se najednou cítil euforicky a vyděšeně zároveň? Abych neztratil kontrolu nad svými emocemi, rozhodl jsem se utéct. Procházel jsem se chvíli zahradou, a pak jsem vešel do domu, do svého soukromého obývacího pokoje.
Miloval jsem ten pokoj. Stěny a podlaha byly ze dřeva, knihovna z mahagonu, pohovka a dvě křesla z červené kůže, skleněný konferenční stolek a rustikální krb z dlaždic typických pro švýcarské chaty. Bylo to velmi intimní a příjemné. Kdykoli jsem potřeboval vlastní prostor, abych mohl přemýšlet a uklidnit se, třeba si i zahrát na kytaru, zavřel jsem se tam na celé hodiny, aniž by mě kdokoli rušil.
Zavřel jsem za sebou dveře a rozsvítil malou stolní lampičku. Místnost se rozzářila teplým, klidným světlem.
„Tak špatný večer. Je mi z té frašky špatně! Tohle manželství není to, o čem jsem snil.“ Těžce jsem si povzdechl. Přešel jsem ke krbu a všiml si stopy kouře vycházejícího za opěradlem pohovky. „Je tu někdo?“ Nikdo neodpověděl. Jen stín ruky s cigaretou mezi prsty potvrzoval něčí přítomnost a podle tvaru rukou a délky nehtů to byla žena. „Nemáš tam jednu navíc, prosím…?“ Nestačil jsem dokončit větu, když krabička cigaret proletěla místností a skončila v mých rukách. „Děkuju. Asi nejsem jediný, kdo nemá rád tyhle večírky, co?“ Jediná odpověď, která se ozvala, bylo vyhýbavé „mhu mhum“.
„Moc toho nenamluvíš. Je tu trochu zima, zapálím oheň“ Sehnul jsem se před krbem, aniž bych se na cizinku otočil, v pološeru bych ji stejně neviděl. „Nesnáším tyhle večírky, a abych pravdu řekl, ani nevím, co tu dělám.“
Proč jsem říkal své myšlenky nahlas? Co když to je Alyssina kamarádka?
Hloupý, hloupý, hloupý!
Praskání dřeva znělo mým uším jako sladká melodie. To teplo mě okamžitě udeřilo do tváře a světlo plamenů ozářilo jeho. BILL??? Zrudl jsem.
„Co se děje? Je ti špatně?“ Zachichotal se, když mě uviděl s otevřenou pusou. Seděl hluboko v polštářích, jednu nohu měl překříženou přes druhou a pomalu s ní pohupoval. Přiblížil si tu zatracenou cigaretu ke rtům, což mu dodalo strašně obscénní a sexy výraz. „Nezapálíš si?“ Podal mi zapalovač.
Už hořím, děkuju!
Jen zvuk jeho hlasu při té větě přiměl mého „malého přítele“ mezi nohama stoupnout do pozoru. Nahnul jsem se k němu, abych si cigaretu zapálil, zatímco on vdechoval kouř a provokativně si olizoval rty.
CO TO KURVA JE? PERCING? Žaludek se mi sevřel a já se snažil polknout. Ve světle ohně vynikly jeho rysy. Jeho jasné oči byly jako žhavá láva a z jeho vůně se mi začínala točit hlava. Využil mého zmatku a cválajících myšlenek a vyfoukl mi do obličeje kouř, který mě zahalil do „jedovatého“ oblaku, až jsem se rozkašlal a zrudly mi oči.
„Zlato, proč kouříš, když to neumíš?“ Vyprskl smíchy.
Prudce jsem vstal a popadl ho za zápěstí. Oči mi planuly, tělo se mi třáslo vztekem a já ho tiskl, až to bolelo.
„Nech mě být!“ Naléhal na mě arogantně.
„Tvoje poznámky ti moc nepomáhají, rozumíš?“ Škádlil jsem ho s úšklebkem a napodoboval jeho zmatená gesta. „Omluv se!“ Trval jsem na svém a díval se mu přímo do očí.
„Komu? Tobě? Nebuď směšný, za trochu kouře v obličeji? Jsi velmi citlivý. Zajímalo by mě, jestli by tvoje přítelkyně byla ráda, kdyby se dozvěděla, že ji nemiluješ!“ Rána do obličeje by byla lepší než tahle výhrůžka. Vyprostil svoje zápěstí z mého sevření a pomalu vyšel z místnosti.
Jak já ho nenávidím!
***
Snažil jsem se nejdřív o samotě trochu ovládnout, než jsem se rozhodl dojít za svojí přítelkyní dřív, než ten kretén něco vykecá. Slyšel jsem orchestr hrát tango a viděl jsem, jak dav tvoří kruh kolem nějakého páru. Byla to Alyssa tančící s Billem. Byl jsem ohromen.
Jejich pohyby byly plynulé a kroky jisté a přesné. Choreografie byla poněkud divadelní. On dojatý a rozzlobený, ona mu leží u nohou a prosící. Sebevědomý a mužný Bill předváděl publiku další stránku své osobnosti. Alyssa se mu omotala kolem nohy a on ji prudce táhl několik metrů, pak ji chytil za ramena a za potlesku publika ji s „opovržením“ shodil na zem.
Moje snoubenka vstala, běžela k němu, zatímco on se mezitím vzdaloval, objala ho a položila mu hlavu na rameno. Černovlásek odvrátil hlavu a nebezpečně se přiblížil k jejím ústům, zatímco jeho ruka se zmocnila jejího stehna, aby si ji přitáhla k sobě a vášnivě ji pohladila po hýždích. Začínal jsem opravdu žárlit. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl: „Ruce pryč od mé přítelkyně!“ Myslel jsem, že je gay. Ale místo toho… ten učitel ji před hosty skoro ošukal.
Kdovíproč jsem nežárlil na budoucí nevěstu, ale na toho pohledného černovláska. Chtěl jsem na něj položit ruce, cítit, jak se chvěje pod mým dotykem.
DOST TRÜMPERE! Zatřepal jsem hlavou, abych ty myšlenky zahnal.
Na konci písničky skončili oba na zemi, leželi jeden na druhém a těžce oddechovali. Dav propukl v potlesk, výkřiky a pískot. Tanečník vstal a nabídl Alysse ruku, aby jí pomohl, a pak jí ruku políbil jako způsob poděkování.
Hlava se mi točila z nadměrného množství krve, který do ní vnikal.
Bill ke mně přistoupil a já hledal pomoc v očích své přítelkyně, která se na mě usmívala, spokojená s tím, co právě předvedla.
„Zítra na tebe budu čekat ve škole, opět ve stejnou hodinu,“ zašeptal mi černovlásek do ucha, a pak se vydal k východu z domu.
Stál jsem a zíral na jeho dráždivou chůzi. Nevím, proč ve mně dokázal vzbudit násilí a touhu, dva velmi silné a neovladatelné pocity…
Ale jedno bylo jisté, zítra ho chci vidět znovu…
autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
