autor: loulou71
Venku začalo pršet, ale auto jsem si nevzal, musel jsem se zchladit.
Dozvěděl jsem se pravdu o učitelově životě a ucítil jsem prasklinu v srdci, bolest v žaludku, která se zvětšovala, až mi vystoupila do jícnu a s pálením uvízla v krku. Oči se mi zalily slzami a já si je lítostivě setřel rukama. Nenávidím tě, Bille, proč mi nedáš šanci tě milovat?
Doma jsem sebou praštil do postele úplně mokrý a vyčerpaný, mučený svými myšlenkami jsem měl problémy usnout. K čertu s tebou!
Ráno jsem byl ještě unavenější, ale Alyssa mi připomněla, že mám poslední hodinu tance před svatbou. Navzdory tomu, že jsem po tom netoužil, jsem se musel znovu postavit tváří v tvář černovláskovi. Bude to jako rozloučit se s něčím, co mohlo být mou „láskou na první pohled“. Zamiloval jsem se do kreténa, který se raději nechal ošukat svým bratrem, než aby otevřel své srdce někomu jinému, a to… to jsem nedokázal přijmout.
Vešel jsem do místnosti, hodil tašku do rohu a začal se rozcvičovat drobnými tanečními pohyby.
Ztratil jsem rovnováhu.
Hlava se mi točila a cítil jsem, že se dusím. Snažil jsem se vzpamatovat a opřel se o tyč, zatímco jsem za sebou slyšel jeho kroky a chrastění řetízků, které přerušilo ticho, jež mě obklopovalo.
„Dobré ráno,“ vyhnul jsem se pohledu na něj a zachoval si odtažitý tón.
Neodpověděl mi.
Otočil jsem se a cítil, jak mi v hrudi stoupá vztek, když jsem ho znovu uviděl s brýlemi na tváři. Zatnul jsem pěsti. Parchant! Zase ho zbil?
„Pojď, dáme si poslední hodinu.“ Chtěl jsem utéct, křičet, vytrhnout ho ze života, který mi ničil.
Začali jsme tančit, ale já nedokázal udržet rytmus.
Bill se mnou mluvil pohrdavě, ale jeho slova mě nezraňovala. Byl jsem příliš unavený, zpocený, slabý. Země mi zmizela pod nohama a já se propadl do tmy.
Když jsem znovu otevřel oči, ležel jsem v posteli s černým hedvábným povlečením. Slyšel jsem vedle sebe zvuky, ale stále jsem se nemohl soustředit na to, kde jsem.
„Jak se cítíš?“ Billova tvář mi připadala jako anděl, i když trochu pohmožděný. Jeho pohled změkl, když se natáhl a položil mi ruku na čelo. „Omdlel jsi, vzal jsem tě domů. Máš horečku. Volal jsem Alysse a tvým rodičům, abych je upozornil, ale nikdo to nebral.“ Vzpomněl jsem si, že ráno odjeli na tři dny do Paříže na poslední zkoušky šatů. „Snaž se být v klidu.“ Nadzvedl peřinu a vlhkým a studeným hadříkem mi přejel nejprve po obličeji, a poté sjel pomalu na krk, hrudník a břicho.
Zachvěl jsem se, když mi kapky vody sklouzly na kůži.
„Proč se na mě takhle díváš?“ Odvrátil své krásné karamelové oči.
S obtížemi jsem zvedl ruku, abych mu ji položil na tvář, chtěl jsem pohladit škrábanec na lícní kosti, ale on se okamžitě vzdálil.
„NEDOTÝKEJ SE MĚ!“ Hodil hadřík do lavoru s vodou a podrážděně vstal.
V tu chvíli už jsem v té posteli nemohl zůstat. S obtížemi jsem se z ní horečně vysoukal a zamířil jsem pro šaty, co byly na židli. S námahou jsem se snažil vsoukat do trička, a když jsem se dostal do otvoru na hlavu, uviděl jsem Billa s tácem v ruce, plným sušenek a horkého čaje.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Položil tác na noční stolek, postavil se přede mě s rukama zkříženýma na hrudi a nechápavě na mě zíral.
„Tady nezůstanu!“ Řekl jsem mu rozrušeně.
„Zůstaneš tady! V tomhle stavu tě nikam nepustím.“
„Nech mě, kurva, já si budu dělat, co budu chtít!“ Zvýšil jsem tón.
„Ty jsi vážně nesnesitelný!“
„Já, nesnesitelný?“ Zíral jsem na něj. „Proč se o mě bojíš? Dnes na tobě tvůj milovaný bratříček nepáchá násilí, tak si to chceš vylít na někom jiném? Zapomeň na to! Nejsem tvoje hračka, která by byla ochotná snášet tvé záchvaty vzteku a zášti,“ zatvářil jsem se kysele.
Chtěl jsem mu ublížit, i když jsem nevěděl, kde začít, abych ho přiměl zaváhat, aby jeho sebevědomí zakolísalo.
„Jak se opovažuješ?! Měl jsem tě nechat samotného jako psa!“ Otočil se ke mně zády a chtěl odejít, ale já ho chytil za zápěstí a rozhodným tahem jsem ho přitáhl blíž k sobě a přitiskl jeho hruď ke své.
Objal jsem ho kolem ramen a pevně držel to křehké a zranitelné tělo. Náš dech se mísil, jeho vůně mě přiváděla k šílenství, jeho pronikavé oči mě zkoumaly s překvapením a strachem.
Zabořil jsem obličej do jeho černých vlasů, abych vdechl jejich vůni, a dotkl se rty jeho krku. Nehýbal se, jako by byl ochromený, neschopný reagovat, neschopný promluvit. Otevřel jsem ústa a jazykem jemně ochutnal jeho bledou kůži u ušního lalůčku, cítil jsem, jak zadržel dech.
Pak jsem pomalu a opatrně přiblížil své rty na pár centimetrů od jeho a zadíval se mu hluboko do očí. Bože, byl tak krásný.
Milovala bych tě na věky, Bille, kdyby sis to přál.
Černovlásek zavřel oči, snad zděšený mým dotykem, snad znechucený mou přítomností, snad se bál, že by mi podlehl.
Ale ne!
Rozhodl jsem se odejít a nechat ho v jeho samotě.
Na prahu dveří jsem se naposledy otočil a on tam stál, překvapeně se na mě díval, naprosto zmatený a ztracený mou reakci.
„Sbohem, Bille,“ má slova se lámala emocemi.
Poslední týden utekl jako voda a všechny přípravy byly dotaženy k dokonalosti. Alyssa se se mnou rozloučila, než odešla na svou rozlučku se svobodou, zatímco já se připravoval na tu svou. Přátelé už se nemohli dočkat. Večer měla být zábava, večeře a pak diskotéka.
Restaurace byla velmi útulná a menu bylo fantastické, vše čínské.
Kluci se během večera bavili tím, že si ze mě dělali legraci.
„Jsi připraven na odsouzení k doživotí?“ Georg, přítel z mého týmu, se ušklíbl a já ho poplácal po hlavě. Celou dobu nedělal nic jiného, než že mi připomínal jaké „příjemné“ chvilky mě po svatbě čekají a snad se mě snažil i zastrašit.
Dojedli jsme a vydali se do „Amnesie“, jednoho z nejluxusnějších a nejoblíbenějších klubů ve VIP světě.
Když jsem vstoupil, cítil jsem, jak mě obklopuje šílenství hudby. Šel jsem si k baru pro pití, chtěl jsem se trochu uvolnit. Přepadla mě úzkost ze zítřka.
„Dobrý večer, pane Trümpere.“
„Stephene? Ahoj, rád tě zase vidím.“ Byl to ten chlapík, co byl na zásnubním večírku, a musím říct, že jsem byl moc rád, že jsem s ním mohl prohodit pár slov, než se na mě kamarádi vrhli.
„Takže se za pár hodin budete ženit? Píšou o tom snad všechny noviny.“
„Jo, dnes je poslední noc, kdy můžu udělat něco šíleného.“ Co jsem to sakra říkal? Co šíleného? Chystal jsem se oženit s nepravou osobou, zatímco jsem se vzdal toho, na kterém mi opravdu záleželo. TOHLE bylo šílené.
Bill, který mi převrátil život naruby tím, že mi vzal duši, ovládl mé myšlenky, vnořil se do mého srdce, a pak ho rozerval a ono vykrvácelo.
Kvůli němu, jenom kvůli němu.
Otočil jsem se, abych se podíval na bavící se lidi pod lasery a barevnými světly, a v tu chvíli jsem ho uviděl, svého démona, jak na parketu řádí jako zvíře v říji. Oči se mi rozšířily, srdce mi bušilo do hrudníku, jako by se snažilo uniknout z mého doslova zpanikařeného těla.
Touha ve mně rostla jako hladová šelma, a kdybych ji osvobodil, byl bych nebezpečný.
Musel jsem spěchat na záchod, abych se vyhnul jeho pohledu, a především abych zchladil to horko, které ve mně vyvolával.
Jak se mohl oblékat tak vyzývavě? KURVA, KURVA, KURVA! Strčil jsem obličej pod studenu vodu tekoucí z umyvadla.
Byl to pornografický pohled, vznešená bytost oblečená do těsných černých kožených kalhot a perlově šedé košile, rozepnuté do široka na hrudi.
Bylo vidět, jak mu po tváři, krku a hrudi stékají kapičky potu.
Jak tam můžeš klidně stát uprostřed lidí, dráždit je a přivádět je k šílenství, nechat je se jen dívat, jak se skandálně vrtíš?
Šílel jsem z toho…
Za mnou se otevřely dveře a dovnitř vešel vzlykající chlapec.
„Stalo se něco?“ Zeptal jsem se a položil mu ruku na rameno, abych ho uklidnil.
„Nic!“ Chlapec mírně poodstoupil a já ho okamžitě poznal. Byl to Billův milenec.
„No tak… tohle nevypadá jako nic. Můžu ti nějak pomoct?“ Několik vteřin zůstal zmateně stát, a pak se pustil do tichého pláče.
„Můj přítel… dal mi kopačky.“
„Možná měl jen špatnou náladu, za chvíli tě najde a omluví se ti,“ znovu jsem k němu přistoupil s klidným hlasem.
„To si nemyslím. Měl jsem poslechnout své přátele, když mi říkali, že on není typ pro mě… vlastně… pro nikoho.“
„To neříkej, teď jsi naštvaný, ale určitě jste spolu prožili i krásný chvilky.“
Proč jsem to dělal? Věděl jsem moc dobře, jaký hajzl ten učitel dokáže být, viděl jsem, jak se k němu chová… jako ke kusu hovna.
„Byl jsem zamilovaný, ale pro něj to byl jen sex, bral si, co chtěl, ale nikdy nedal nic na oplátku. Nikdy ani kousek pozornosti, pohlazení, polibek… říkal, že je to příliš intimní… Myslel jsem si, že mě časem bude milovat… opravdově, místo toho jsem si to jen namlouval.“ Chlapec padl na zem úplně zničený.
Sedl jsem si vedle něj, abych mu dodal odvahu. Celá ta věc se mi hnusila. Bill byl zrůda… Zrůda, kterou jsem miloval, a pořád jsem nechápal proč?
„Měl jsem ho opustit dřív, ne čekat celé ty měsíce a zbytečně se trápit, ale má v sobě něco zvláštního. Něco, co tě neúprosně přitahuje. Omlouvám se… nechci tě tím obtěžovat, ale díky, že jsi mě vyslechl.“
Byl jsem ohromený, Bill ho za ty měsíce nikdy nepolíbil? Jen Andreas měl to právo? Ne… počkat… taky jsem ho jednou políbil a skončilo to pěkným kousnutím do rtu.
V tu chvíli jsem pochopil, že Bill je tvrdý, opovrženíhodný a cynický jen proto, že nikdy nebyl milován tím správným způsobem, že nikdy nepoznal opravdovou lásku, že je na světelné roky vzdálen tomu, aby poznal, jaké to je být zamilovaný.
Musel jsem se mu postavit a musel jsem se mu postavit hned. Chtěl jsem se pokusit alespoň naposledy otevřít jeho oči.
Dveře se otevřely a k mému překvapení jsem zjistil, že stojím tváří v tvář právě jemu.
„Tome?“ Jeho hlas byl slabý a rozpačitý. „Uhni mi, potřebuju se osvěžit.“ Vzchopil se a začal být arogantní. Lehce sklonil hlavu k umyvadlu a vystavil mi na obdiv svůj krásný zadek, zavrtěl jsem hlavou, abych se nesnížil ke sprostým myšlenkám.
„Už jsi skončil s tím rentgenem?“ Narovnal se a odhrnul si krásné černé vlasy.
„Máš rád výzvy?“ Černovlásek povytáhl obočí a udiveně se na mě podíval. „Chci tě políbit.“ Bill se odtáhl a šokovaně otevřel ústa dokořán.
„Na to ani nemysli Trümpere!“
„Nerad riskuješ? Opravdu se mě tolik bojíš?“ Škádlil jsem ho.
Možná, že když ho budu provokovat, neustoupí, někdo tak ješitný jako on musel přijmout, pokud ne… znamenalo by to, že se mě bojí… a především se bojí svých citů…
To nemohl dovolit…
Už jsem se radoval ze svého vítězství, když se ke mně přiblížil, položil mi ruce na prsní svaly a pak s nimi sjel za záda až k mému zadku. Jeho vlhká ústa se dotkla mých rtů a mně už začalo být horko…
„Chceš mě políbit? Fajn, pokud se zítra neoženíš.“ Posměšně se na mě usmál, oči mu šibalsky zazářily a nechaly mě šokovaného… „No… zajímavé… pak se uvidíme zítra na svatbě.“ Otočil se a se zlým smíchem odešel.
Snažil jsem se, věřil a doufal… ale Bill byl nedosažitelný cíl a já byl ubohý idiot, když jsem si myslel, že to je láska na první pohled, ta pravá a velká láska… VŠECHNO TO BYL NESMYSL!
Zítra jsem se měl oženit, pak bude po všem.
autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
