autor: loulou71
Tři dny jsem vzpomínal na černovláska, na své tělo přitisknuté k jeho. Na mou stále rostoucí touhu, na touhu znovu se s ním milovat.
Alyssa mi k narozeninám uspořádala speciální večer v jednom klubu. S obtížemi mě přemluvila, abychom šli ven, koneckonců měl jsem být středem pozornosti, i když bych byl rád středem pozornosti jen pro jednoho …
Oblékl jsem si těsnější džíny než obvykle, přiléhavé černé tričko, na hlavu jsem si nasadil čelenku stejné barvy a nechal si dredy spadnout na ramena. Připojil jsem se k Alysse před autem. Byla velmi hezká, měla na sobě dlouhé černé šaty, které jí splývaly po bocích. Dvě ramínka s kamínky zvýrazňovala její drobná jemná ramena a dlouhý rozparek na stehnech jí dodával velmi ženský vzhled.
Když jsme dorazili do klubu, u vchodu čekalo mnoho lidí na vstup. Byl to luxusní klub s různými místnostmi a hudebními kulisami. V místnosti převládala černobílá barva. Na stěnách byla kulatá zrcadla, pohovky byly ocelové s čtvercovými polštáři a stoly byly zhotoveny z malých skleněných a kovových mozaik. Byli jsme v místnosti rezervované pro tuto událost a výzdoba mě příjemně překvapila. Vše se neslo v duchu newyorského undergroundu a moje bývalá přítelkyně speciálně přivedla velmi známého DJe, aby večírek oživil.
Večer se vyvíjel velmi dobře. Alyssa si s organizací vedla opravdu dobře. Pozvala jen lidi, kteří mi byli blízcí, mé přátele a lidi od nás z práce. Malý, intimní večírek, přesně takový, jaký mám rád.
Proč jsem se tedy cítil tak prázdný? Měl jsem vtipkovat, smát se, tančit v divokém rytmu hudby, ale… nedělal jsem to. Snažil jsem se odejít z večírku, potřeboval jsem na vzduch. Políbil jsem Alyssu na tvář a řekl jí, že si jdu ven zapálit cigaretu.
Když mě přivítala atmosféra hlavního sálu, zdrtil mě dav, který se horečně shromažďoval na tanečním parketu. Přistoupil jsem k baru, abych si dal pár piv. Chtěl jsem zničit svůj rozum… své myšlenky, které mě stále mučily.
Pak jsem se snažil prodrat davem, abych se dostal ven… ale mou pozornost upoutala až příliš známá silueta, která se hýbala nezaměnitelným způsobem: Bill…
Černovlásek byl středem veškeré pozornosti. Měl na sobě tmavé kožené kalhoty s dvojitým zipem, pásek s jeho iniciálami a černou košili tak přiléhavou a tenkou, že vypadala jako druhá kůže na jeho těle.
Polilo mě horko, když jsem zahlédl drobné, ale pevné svaly na jeho předloktích, jemnou linii prsních svalů, nemluvě o jeho dlouhých nohách a pevném zadku obaleném kůží… byl zatraceně provokativní. Božský…
Zavrtěl jsem hlavou, skoro mě to bolelo, ale musel jsem se odtamtud co nejdřív dostat. Bill mě přitahoval jako magnet.
Otočil jsem se, sotva jsem stačil dojít k východu, když do mě najednou někdo bez omluv vrazil a prošel kolem mě.
„Hej?“
Okamžitě jsem ztuhl. Andreas stál tváří v tvář svému bratrovi. Tvář měl temnou, rty sevřené a ruce roztažené vztekem. Vlekl bratra s sebou a schoval se v jednom tmavším koutě, aby se na ně nedívaly zvědavé pohledy.
Nenápadně jsem se k nim přiblížil, stále ovládán touhou ho chránit.
„Nech mě, Andreasi!“ Bill se zavrtěl v bratrově pevném sevření.
„Jsi jako nějaká zasraná hárající fena!“ Blonďák s ním brutálně zatřásl.
„Prosím, Andreasi, slíbil jsi, že…“ facka ho přiměla prudce se ke mně otočit. Zvedl oči zahalené slzami, a když se setkaly s mými, přestal jsem dýchat. To, kurva, bolelo! Chtěl jsem ho odtamtud dostat, rozbít tomu hajzlovi hubu, ale Bill mi to nedovolil.
Pak se mi zdálo, že se černovlásek z hrdosti opět napřímil a postavil se bratrovi tváří v tvář.
„Dost, už to nevydržím! Už tě nechci vidět, vypadni z mého života.“ Billův změněný tón mě překvapil.
„Jak se opovažuješ? Ty jsi můj život. Jsi MŮJ!“ Andreas křičel a byl stále hrozivější. Stiskl mou lásku silněji a znovu ho udeřil.
Zatnul jsem zuby a pěsti, nesměl jsem zasahovat… vlastně jsem ani nemohl. Žaludek mi přepadly křeče vzteku a bolesti, ale ruce jsem měl jako spoutané… spoutané poslušným Billem, který tomu parchantovi všechno přiznal. Tentokrát jsem však v očích černovláska zahlédl nové světlo… oči, které se postavily jeho trýzniteli čelem. Jeho křehkým tělem otřásaly záchvěvy, ale nepovoloval. Poprvé se Bill nechtěl nechat deptat, poprvé se vzbouřil proti blonďákovi.
„Andreasi, můžeš mě zabít, ale já jsem s tebou skončil, už tě nenechám řídit můj život. I já mám právo žít, milovat… být milován.“ Poslední slova se mu zadrhla v hrdle.
Stál jsem tam, poslouchal Billova slova a srdce se mi rozbušilo.
Rozhodl se ukončit vládu svého bratra? Nemohl jsem tomu uvěřit, jaký lepší dárek bych si mohl dát v den svých narozenin, než slyšet, jak černovlásek přetrhává okovy morálního a fyzického otroctví, které trvalo až do tohoto dne?
Z myšlenek jsem se vzpamatoval, když jsem zaslechl hlas toho bastarda, který se ho stále snažil zastrašit.
„Jsi jen děvka, která potřebuje vědět, kde jsou její hranice, a já ti hned ukážu, kde končí tvá svoboda.“ Andreas sevřel ruku v pěst a chystal se ho udeřit. Bill se otočil, aby se vyhnul úderu a zakryl si obličej rukama, ale v okamžiku nárazu se jeho pěst zasekla v mé ruce.
„Tome?“ Bill na mě nechápavě zíral, když jsem druhou rukou praštil toho kreténa do obličeje.
Andreas překvapeně a s poraněným rtem padl na zem.
„Jdi od něj pryč!“
Andreas s obtížemi vstal…
„Zase ty? Co, kurva, chceš? Chceš mě praštit? Tak do toho!“ Blonďák mě dál provokoval, ale já ho ignoroval a otočila se k Billovi.
„Jsi v pořádku?“ Sladce jsem se usmál a palcem ho pohladil po opuchlé a zarudlé lícní kosti.
Za mými zády se Andreas snažil změnit strategii, aby černovláska přesvědčil.
„Bille, pojď se mnou, nevím, co to do mě vjelo. Odpusť mi, prosím, víš, jak moc tě miluji…“ Chvíli jsem nedýchal, čekal jsem na reakci své lásky a bál se, že i tentokrát se vrátí k blonďákovi a nechá mě zase samotného.
Ucítil jsem, jak mi zatahal za tričko, a moje oči se setkaly s jeho. Bill zachytil kus látky v prstech a držel se ho silou a zoufalstvím. Při tom kontaktu jsem se zachvěl vzrušením.
„Už tě nechci vidět, ubližoval jsi mi příliš dlouho a já byl idiot, že jsem tě nechal zničit mi život.“
Pak se vzdálil, aby se k němu dostal blíž. Chytil jsem ho za zápěstí.
„Ne!“ Vykřikl jsem.
Jeho oči mě uklidnily a on mi jemně odtáhl ruku, pak se na blonďáka dlouze a odvážně zadíval.
„Andreasi, je konec… už tě nenechám mě mučit, chci být šťastný.“
Jeho bratr na mě vrhl vražedný pohled a zuřivě se začal vzdalovat od klubu, aniž by se ohlédl.
„Děkuji ti, že jsi mi pomohl, i když jsi nemusel. Způsobil jsem ti jen potíže a omlouvám se, už o mně neuslyšíš,“ černovlásek sklonil hlavu a chtěl odejít.
„Bille, kam jdeš?“ Objal jsem ho kolem pasu, majetnicky si ho přitáhl k sobě a položil mu bradu na ramena. Srdce mi bušilo do hrudního koše, jako by chtělo ven.
Moje láska ztuhla a jeho dech se stal namáhavým a nepravidelným.
„Tome, pusť. Já musím žít svůj život a ty… svůj.“ Otočil se ke mně a dotkl se prsty mé tváře.
„Potřebuju s tebou mluvit, pojď.“ Zmocnila se mě iracionalita, a aniž bych čekal na odpověď, táhl jsem ho s sebou do auta. Zavolal jsem na Alyssu, aby na mě nečekala, a nastartoval jsem motor, abychom jeli domů.
Cestou černovlásek nepromluvil ani slovo a já také ne, popravdě řečeno, byl jsem příliš rozrušený.
Když jsme dorazili do mého domku, černovlásek se usmál a s rozzářenýma očima překročil práh.
„Tome, proč jsi mě sem přivedl?“ Zkřížil ruce na prsou a nervózně přešlápl.
„Protože tenhle dům ztratil s tvým odchodem všechnu podstatu. Věděl jsem, že jakmile se vrátíš, všechno se tady rozzáří.“
Udělal jsem krok k němu.
„Všechno jsi tady rozzářil.“
Další krok… blíž a blíž k mému cíli.
„Všechno se tu rozzářilo pro tebe.“
Vzdálenost se už úplně smazala.
„Tome, to neříkej, já… chci říct, ty… ty si nezasloužíš někoho, jako jsem já.“
„Bille, já… vím, že ke mně nic necítíš, že pro tebe nic neznamenám, možná jsem jen další milenec, kterého máš jen raději než ostatní, ale dej mi čas, třeba se mě jednou naučíš milovat a…“
„Šššš…“ prstem umlčel má ústa, a pak pomalu jeho měkké rty nahradily ten sladký dotek ještě vlhčím a dychtivějším.
„Miluji tě, Tome,“ tři slova na jeho rtech a moje hlava se zatočila ve víru emocí a pocitů…
autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
