Dentro di me 18. (konec)

autor: loulou71

epilog

Tom

„Ohh… zbláznil ses?“ Místo abych ho jemně položil, doslova jsem ho hodil na matraci, takže poskočil po pružinách a můj milý se praštil hlavou o čelo postele.
Teď mě zabije!
„Bože…“ Bill si přejel rukou po svém čele a ucítil bouli, která mu na něm vystupovala.
Zabije mě, ale nejdřív mě bude mučit!
„Bille!!!“ Došel jsem k němu plný výčitek. „Promiň, lásko, promiň, promiň, promiň… chtěl jsem si z tebe vystřelit a…“ sklopil jsem pohled a zasypal mu tvář drobnými polibky.
Možná se nade mnou slituje?
„Vystřelit? Jak teď budu na show vypadat? Co mi žáci řeknou a co řeknu novinářům, až budu muset udělat rozhovor?“ Masíroval si bolavé místo.
„No… poslední dobou jsem tak šťastný. Dnes je to rok, co jsme spolu.“ V tu chvíli se mi obrátil žaludek.

Rok uběhl rychle a intenzivně.
S naší profesní kariérou jsme byli spokojeni. Psal jsem písně pro největší umělce a Bill se stal jedním z nejvýznamnějších mezinárodních choreografů současnosti.
Úspěch nás nutil hodně cestovat a často jsme se ocitali daleko od sebe, ale jakmile jsme měli čas se konečně potkat, bylo to vždy euforické a řekněme… vzrušující.
Časem jsem se od rodiny vzdálil, protože můj otec se nesmířil s tím, že miluji muže. Ale s Alyssou jsme zůstali kamarádi, i když jsme se moc nevídali.
Na druhou stranu, můj přítel… Ach můj bože, můj přítel, pořád jsem měl problém tomu uvěřit. Od té doby, co jsme byli spolu, jsem se cítil naplněný jako muž. Byl mým svěřencem, mou silou, mou láskou… a byl také mým hříchem chtíče.

Andreas se neukázal od té doby, co ho Bill vytěsnil ze svého života. Občas mu poslal několik zpráv na mobil a černovlásek mu pravidelně odpovídal.
Vědomí, že s ním ten parchant zůstal v kontaktu, mě rozzuřilo. Billovi se po něm stýskalo, i když jsem si to nedokázal vysvětlit, ale dokud byl daleko od nás, nic jsem nenamítal.

„Nevím, co mě to popadlo… ale vynahradím ti to…“ řekl jsem s rošťáckýma očima, když jsem se k němu plazil a chtěl ho svést, ale on mi v tom zabránil nohou na rameni.
„Ne, ne, ne…“ jeho dokonale nalakovaný ukazováček zarazil mou rozjařenost.
Byl jsem ztracený, chtěl jsem sex a on odmítl. Do prdele, Bille, už mi praská, nebuď teď uražený. Zdálo se, že je neoblomný.
„Chceš, abych ti odpustil?“ Zvedl obočí a mrkl na mě a já souhlasně zavrtěl hlavou. „Udělej si pohodlí, Tomi,“ dle tónu jeho smyslného hlasu jsem poznal, že si chce užít nějakou hru, kterou si naplánoval.

Kdybych se na sebe podíval do zrcadla, určitě bych byl svým odrazem znechucen. Vypadal jsem jako naprostý kretén vydaný na milost a nemilost manipulativnímu Billovi. Ale moc jsem o tom nepřemýšlel, byl jsem si jistý, že budu nakonec odměněn, a na všem ostatním mi nezáleželo. Chtěl jsem ho a hodlal jsem se ponížit, abych ho získal. Ano, vím, že jsem byl ubohý, ale nemohl jsem si pomoct. Usmál jsem se pro sebe.
Vstal z postele jako kočka a přešel ke stereu. Stiskl tlačítko a zesílil zvuk, zatímco já jsem se usadil na polštářích a užíval si představení.
Okamžitě jsem poznal text písně.
„Pamatuješ si, Tomi?“ Můj „démon“ si zvlhčil rty. Ušklíbl jsem se při vzpomínce na minulost a na jména, která jsem mu věnoval kvůli jeho temperamentu.
„Pamatuješ si tu choreografii s těmi židlemi?“ Kurva, ano, pamatuju si to! Přikývl jsem, stále s rybím výrazem, a on se zasmál.
Jeho smích ohlašoval něco úžasného a já už jsem se začínal velmi těšit.

Prohýbal boky do rytmu hudby a postavil se k nohám postele zády ke mně. Položil si ruce na zadek a smyslně ho laskal, přešel dolů k nohám, ohnul je, pak zase nahoru, roztáhl kolena a pohodil vlasy, až se rozostřily, když se ke mně otočil hlavou. Jeho svůdné oči si mě prohlížely, zatímco ukazováček mu vklouzl do úst a jazyk se mu vynořil, aby ho olízl.
S obtížemi jsem polkl.
Když se mi postavil tváří v tvář, zastavilo se mi srdce. Upíral jsem na něj oči a sledoval dráhu jeho prstů podél hrudi. Boky se mu trhavě pohupovaly a za nimi hlava a vlasy, které mu šlehaly kolem obličeje. Pomalu sjížděl ke svému vnitřnímu stehnu, zatímco mně v boxerkách hořelo.
Sakra, mělo to na mě šílený účinek a on to věděl, můj krásný “pokušitel“.

Pokračoval v tanci, ohýbal se v kolenou, pak se sunul po zemi, plazil se, aby nakonec napodobil sexuální akt. Zvedl se, a pak zase padl dolů, otíral se o koberec a olizoval si rty, ze kterých mu unikaly slabé vzdechy.
Kurva! Kurva! Naklonil jsem se přes nohu postele, protože výhled nebyl moc dobrý. Cítil jsem, jak se mi zvětšuje erekce, a nějak jsem to ventiloval a snažil se napodobit Billova gesta na matraci.
Černovlásek se na mě nestydatě podíval. Chtěl mě, chtěl mě… chtěl, abych na něj skočil! Téměř násilně jsem se snažil zůstat klidný, představení ještě neskončilo a to nejlepší mě jistě teprve čeká… Bill a jeho nesmírný sex-appeal mě ničili. Svlékal se s vražednou pomalostí a odhazoval své svršky přes můj obličej. Z jeho vůně otisknuté na látce se mi točila hlava.

„Bille, prosím, dost bylo předehry, pojďme se milovat!“ Byl jsem na pokraji výbuchu, penis mě bolel, krev se mi vařila a slinění bylo na nule, už jsem to nemohl vydržet. Vrhl jsem se na něj, přemohl ho a začal ho líbat. „Jsi můj,“ moje ruce se horečně zmocnily jeho zadku, abych si ho přitiskl k sobě, a já začal otírat naše erekce a hledal jsem nějakou úlevu.
„Tomi… mhum… promiň, ale nemám čas,“ odstrčil mě od sebe a znovu se postavil, otočil se ke mně zády, a tím mě trochu urazil…
„Bille?“ Vypravil jsem ze sebe. „BILLE!“ Černovlásek se na okamžik otočil, a pak se dál přehraboval ve skříni a zcela mě ignoroval. „Bille?“ Pokračoval jsem zmateně.
„Tome, teď ne, zlato, mám schůzku,“ Použil slovo „zlato“ se sarkasmem?
„Ale takhle mě nemůžeš nechat, já… BILLE??“
„Vtípek!“ Otevřel vchodové dveře a já zůstal s pusou dokořán.
Nechal mě za to zaplatit.

Večer, když přišel domů, si zul boty a koženou bundu odložil na věšák. Díval jsem se na něj z kuchyně, kdo ví, jestli měl stejnou náladu jako dnes ráno.
„Tome? Kde jsi?“ Snažil se rozsvítit, ale nešlo to. „Tome, máme problémy se světlem…“ zastavil se s udivenýma očima.
Ten večer jsem připravil romantickou večeři. Lehká světla, svíčky, polštáře na podlaze na uvítanou a nízký stolek, na který jsem prostřel.
„Dobrý večer, lásko.“ Políbil jsem ho na rty. Zrudl. „Máš hlad? Posaď se, hned to bude.“
Bill se posadil a já viděl, jak hladí ubrus, dotýká se ocelového svícnu a vdechuje vůni rudé růže, kterou jsem mu položil na černý porcelánový talíř.
„Tome, myslel jsem, že si dnes večer někam vyrazíme.“ Řekl mi to s nedůvěřivýma očima.
Samozřejmě jsme za ty měsíce měli málo času a často jsme chodili na večeři do restaurace, protože jsme byli příliš unavení na to, abychom si něco uvařili doma.

Ale tento večer byl výjimečný.
Ten večer jsme slavili roční výročí a já byl nadšený. Billa jsem miloval až po uši a naše výročí mělo být nezapomenutelné.
Přinesl jsem na stůl dvě sklenky šampaňského s miskou jahod.
Bill si jednu vzal a malými sousty ji smyslně ochutnal. Jeho rty zvlhly a já viděl, jak mu po bradě stékají malé růžové kapičky. V té vizi jsem se ztratil. Postupem času byl Bill stále více sexy, provokativní a nesmírně okouzlující.

Večer pokračoval prvním chodem, kterým byly tagliatelle s lososem, citronovým sorbetem a poté telecí svíčková s hříbky. Bill dlouho mlčel, vypadal zaujatě, často jsem se ho ptal, jestli je něco špatně, ale pokaždé se otázce vyhnul. Dojedli jsme večeři, a když jsem přinesl dezert, jahodovou pěnu, pohladil jsem ho po lehce roztřesené ruce.
Nastal čas si s ním promluvit. Přemýšlel jsem, jak se ho nejlépe zeptat.
No tak, Tome… No tak… Měj jednou koule! Snažil jsem se dodat si odvahu.
„Bille?“ Vstal jsem, abych se k němu přiblížil, a on jen zvedl oči, ponořený do svých myšlenek. „Bille, podívej se na mě. Musím ti říct něco velmi důležitého.“ Podařilo se mi upoutat jeho pozornost a on si povzdechl.
Celý den jsem si v duchu promítal každé gesto, každé slovo, které mu řeknu. Byl jsem nadšený, vzrušený a hlavně odhodlaný, i když teď, když jsem stál tváří v tvář své lásce a klaněl se mu k nohám, jsem měl strach. Hlas se mi zadrhl a srdce mi začalo zběsile bušit v hrudi. Čekal jsem celý život, abych mohl cítit to, co jsem cítil v tuto chvíli. Moje štěstí bylo obrovské. Miloval jsem ho celou svou bytostí a nikdy předtím jsem se necítil tak silný, klidný a bezpečný.

„Bille…“ černovlásek trochu rozšířil oči, překvapen slavnostním tichem, které nás obklopovalo, a především mým neobvyklým postojem. „Lásko, víš, že jsi mě za všechny ty měsíce dokázal udělat šťastným? Každý den, když se probudím vedle tebe, si říkám, že mi osud dal krásný dar.“
„Tomi, přestaň si hrát na hlupáka a vstaň z podlahy, prosím,“ černovlásek se začal vrtět na židli, jako by ho zachvátila panika.
„Bille, od prvního dne, kdy jsem se do tebe zamiloval, jsi můj život a mé srdce patří tobě. Miluji tě a…“ rozpačitě jsem se poškrábal na zátylku. „Bille, vezmeš si mě?“ Nesměle jsem se usmál a netrpělivě čekal na jeho odpověď, zatímco ticho začalo být dlouhé a tíživé.
„Tomi… vstoupil jsi do mého života ve velkém stylu a nikdy by mě nenapadlo, že chvastoun jako ty naruší mé zvyky, mé jistoty, mé city a emoce…“ odmlčel se a jeho pohled unikl mému, zatímco se zvedl ze židle a vzdálil se ode mě.

„Bille?“ Překvapeně jsem se po něm natáhl, chytil ho za boky a otočil ho k sobě. Jeho oči se mi záměrně vyhýbaly.
„Tome… jsi pro mě důležitý… ale nemůžu si tě vzít, je mi to… je mi to líto.“ Přejel po mně pohledem a já měl chuť umřít. Slza mi pomalu klesala po lícních kostech, ale umlčel jsem své zděšení, které mě uvnitř ničilo, nechtěl jsem, aby si toho všiml. „Prosím, Tome, nedělej to. Prosím…“ můj přítel se ke mně naklonil a jemně mě políbil na rty, zatímco mě prsty hladil po tvářích. „Tomi, nemůžeš si mě chtít vzít. Jak můžeš dát tak důležitý slib člověku, který tě není hoden a kterému plně nedůvěřuješ?“ Jeho tělíčkem otřásl třes a on se běžel zamknout do koupelny.

Zůstal jsem nehybně stát, v hlavě prázdno, srdce rozpolcené. Proč se tak choval? Miloval jsem ho. Jak si mohl myslet, že není hoden být vedle mě celý život?
Vrátil jsem se do reality, když jsem uslyšel sténání z vedlejšího pokoje. Vrhl jsem se k němu, neschopen snést jeho utrpení. Příliš mnoho nocí jsem strávil tím, že jsem ho uklidňoval, povzbuzoval a utěšoval, když se probudil úplně zpocený a vyděšený ze svých nočních můr.
„Lásko, otevři.“ Nejdřív jsem tiše zaklepal na dveře, ale pak jsem prudce naléhal, když se jeho sténání změnilo ve vzlyky a prorazilo mi ušní bubínky. „Bille, otevři ty dveře! Lásko, prosím. Pojďme si o tom promluvit, ano?“

Čekal jsem několik minut, a když se dveře otevřely, Bill měl červené oči. Na tváři mu zůstaly zbytky make-upu. Pohladil jsem ho po tváři, tak jemně a něžně, a dal mu pusu do koutku úst.
„Nedívej se na mě, Tome, jsem nechutný.“ Pomalu jsem dal ruku pryč z jeho obličeje.
„Zmlkni, jsi krásný,“ uvěznil jsem jeho prsty v jemném sevření svých a přesvědčil ho, aby mě následoval do mého pokoje.
Posadil jsem se na postel a Bill se postavil přede mě. Možná nechtěl ležet vedle mě, možná si nechtěl zatemňovat mysl, své starosti v noci plné lásky, jen aby ho druhý den ráno ještě víc zdrtily. Nemohl jsem se mu divit a v mžiku mi došlo, co se mu honí hlavou.
Položil jsem si hlavu na jeho břicho a pevně ho stiskl, skoro jako bych se dusil jeho křehkým, ale tak uklidňujícím tělem. Často jsem si sobecky myslel, že jsem mu zachránil život, když jsem ho odvedl od jeho bratra, ale pravda byla úplně jiná.
Naše setkání nám oběma pomohlo.
Ten černovlásek ze mě udělal muže. Zodpovědného muže s vlastními názory a hrdostí a odvahou jít za svým rozhodnutím až do konce.
A tohle byla moje největší a nejsprávnější volba.

„Bille… miluj se se mnou. Rád bych ti dnes večer patřil a vím, že to uděláš tím nejsladším a nejpečlivějším způsobem. Věřím ti.“ Moje láska se na mě dívala ztraceně. Pohladil jsem ho po pažích, a pak se zastavil na jeho pásku. Rozepnul jsem mu ho, rozepnul poklopec a pomohl mu sundat kalhoty, přičemž jsem nespouštěl oči z jeho rozzářených očí.
„Tome… Tomi, já… já tě miluju,“ mé srdce při jeho slovech roztálo. Dvě slova, která je tak těžké vyslovit a hlavně přijmout. Černovlásek je konečně vyslovil a poprvé mi je předal.
Dával mi drobné polibky na rty a tu noc mě miloval s jemností a citlivostí.
„Bille,“ zhluboka jsem vzdychl, uspokojený a naplněný svým orgasmem, než jsem usnul a přivítal ho v náručí.

Ráno přišlo příliš brzy a s očima ještě plnýma spánku jsem slyšel černovláska říkat nesouvislá slova ještě ve spánku.
„Já… Tomi… miluji tě… chci tě… hmm… chci to.“
Tiše jsem na něj promluvil, a když otevřel své laní oči, srdce se mi rozbušilo jako blázen.
Nikdy jsem si nedokázal zvyknout na jeho přítomnost.
„Co chceš, Bille?“ Zeptal jsem se ho zvědavě.
„Chci si tě vzít, Tome.“ Objal mě kolem krku a já se rozhodl, že ho stáhnu s sebou zpátky pod peřinu.

KONEC

autor: loulou71
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)