Na křídlech Albatrosa 3.

autor: Lauinka

„Tak chlapče, jsme tady.“ Usmál se Jorg, když jejich auto zastavilo přímo před budovou opery, kde se měla konat oslava. „Tobě a Sofii jsem rezervoval lóži. Já musím zůstat dole. Však víš, budu mít projev, takže musím sedět někde blízko u pódia. Ale to nevadí. Neboj, Andy, tam bude se mnou, takže si s tím nelam hlavu, dobře?“ Usmál se Jorg a vedl Toma dovnitř budovy.
„Tati, to není potřeba. Sedneme si někde dole.“ Zakroutil hlavou. Vážně nepotřeboval žádné extra zacházení, úplně klidně si mohl sednout dolů po boku svého otce. Ale jelikož Jorga dobře znal, věděl, že nemá cenu se s ním nějak víc dohadovat. Když si něco usmyslel, většinou to takhle prostě bylo.
„Ne, v žádném případě. Ty se musíš věnovat Sofii.“ Usmál se na něj Jorg a stiskl mu přátelsky rameno. „A čas od času se prostě koukneš dolů na svého otce.“ Tom se usmál a zvedl hlavu směrem k balkonům, aby po nich přejel pohledem.
„Takže támhle, jo?“ Jorg kývl a Tom pokrčil rameny. „Fajn… půjdu ještě chvíli ven, a pak se připravím.“ Rozloučil se svým otcem a vydal se na čerstvý vzduch.

***

„Bože, už nemůžu, nemůžu. Už prostě nemůžu.“ Povzdechl si Bill, když se konečně dostal k malé pohovce. Rychle se rozhlédl kolem sebe, a když nikoho ve své blízkosti neviděl, prostě se posadil. Rychle skopl tenisky a rukama se pohladil po chodidlech. „Moje nohy… aaaau, asi mi ty nohy upadnou.“ Postěžoval si sám pro sebe. „Bože Bille, co tu děláš?“ Zafňukal a opřel se zády o opěrku. Tenhle den se zdál být nekonečným. Ani nedokázal spočítat, kolik práce udělal. Rozhodně udělal víc než doposud za celý svůj život. Ale nebyl moc zvyklý stát. Po většinu času totiž spíše prodával v malém obchůdku s potravinami, který vlastnili jeho rodiče. Byl to jen malý krámek, ale on to tam měl docela rád. Pomáhal tam otci, čas od času tam byl i sám. Ale postupem času si jeho rodiče usmysleli, že by si měl najít nějakou jinou práci. A jelikož je nechtěl zklamat, sáhl po první, kterou našel. A proto teď byl tady a proklínal se za to.

„Co ti v obchůdku chybělo? Celý den sis tam hezky seděl na židli a jedl sušenky… A teď?“ Rozhodil rukama. Chtěl pokračovat v další várce sebelítosti, když se k němu přiřítil Jay Jay.
„Hej, co to tady děláš? Co to je? Tak honem, vstávat.“ Zatleskal a pomohl Billovi na nohy.
„Vždyť tady nikdo není.“ Zaprotestoval Bill a znovu si obul boty.
„No jo… všichni už šli na oslavu, jsme tu jen my dva.“ Kývl na souhlas Jay Jay a Bill si znovu sedl na pohovku.
„Vstávej, měli bychom se k nim přidat.“ Snažil se ho povzbudit Jay Jay, ale Bill si povzdechl.
„Ne, já to nezvládnu. Jsem vážně úplně hotový.“ Zadíval se na svého nové kolegu s prosíkem v očích.
„Jestli chceš, najdeme ti něco na sebe.“ Odpověděl Jay Jay, nedbaje jeho protestů. Věděl, kde je šatna s různými obleky, a rozhodně měl v plánu ho na oslavu dotáhnout, klidně i za ty jeho krásné hedvábné havraní vlasy.

„Ne to nechci, vždyť si ani nikdo nevšimne, že tam nejsem. Dělám s těmi lidmi snad čtyřicet let? Jediné, po čem opravdu toužím, je jít domů a lehnout si do postele.“ Vzdychl Bill opravdu unaveně. Vlastně po ničem jiném netoužil. Vlastně ano, ještě se těšil na sprchu. Rozhodně neměl náladu se cpát na nějaký večírek, kde ani nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Byl tu teprve první den, takže to bylo logické. Nikdo by se po něm ani nesháněl.
„Noo, jak myslíš,“ pokrčil Jay Jay rameny a zamyslel se. „Víš, naše práce je opravdu bídná a záleží na tom, kolik lidí tě tam uvidí. Jelikož… kolik lidí tě tam uvidí, tak jisté máš místo. Takže tohle je opravdu důležité. Když nepřijdeš, co je napadne?“ Rozhodil rukama a potutelně se usmál. Bill se zamyslel a pokrčil rameny.
„Co je napadne?“
„Napadne je… mmm, tak pro tohohle kluka tohle nic neznamená, fajn… vyrazíme ho a vezmeme někoho, pro koho tohle bude důležitější. No, ale jak chceš, samozřejmě.“ Dodal Jay Jay a rovnou se vydal k šatnám, aby se mohl nachystat a přesunout se na místo konání akce.
„Jay Jay, počkej!“ Vykřikl Bill a rychle vyskočil znovu na bolavé nohy. „Jdu tam! Počkej na mě… Kde jsi říkal, že je to oblečení?“ Najednou jako by jeho nohy byly vyměněny a on už necítil tak intenzivní bolest jako před tím. Věděl, že Jay Jay má pravdu, pokud si tu práci chtěl udržet, musel se tam ukázat.

***

Tom se jen velmi nerad šel převléknout do smokingu. Celkově neměl rád tyhle akce, ale věděl, že tohle je pro jeho otce důležité. Otcova reklamní firma byla jako jeho dcera, kterou nikdy neměl. Věděl, že pro jeho otce je to hodně důležitá věc, a tak se donutil si ten smoking obléknout. Byl opravdu vděčný, že to nebylo nic výstředního. Oblékl si bílou košili a nejistě ji rukama uhladil přes hrudník. Stále se sledoval v zrcadle a přemlouval se, aby pokračoval. Když se nacpal do kalhot a zapnul si opasek, ztěžka vydechl. Už teď se v tom cítil divně. Strašně svázaně, jako v poutech. Nakrčil čelo a oblékl si černou vestu. Když dopnul poslední knoflíček, otočil se na bok, aby se prohlédl. „Opravdu hrozné.“ Zašklebil se na svůj odraz v zrcadle. Znovu si nasadil nějaké řetízky, které tak rád nosil. Rozhodně je neplánoval schovávat pod košilí, ne. Samozřejmě nezapomněl ani na masivní prsteny, které měl taky rád. Byl to styl, který se mu líbil, a když už pro dnešní večer ustoupil a nacpal se do smokingu, tohle mu nemohl nikdo mít za zlé. Uhladil si vlasy a uvázal je do úhledného uzlu vzadu na hlavě. Po té nahodil sako a obul si černé lesklé boty. Dokonalé, aby doplnily celý ten outfit. Samozřejmě si sako nezapínal, to už by bylo moc. Nehodilo by se to k jeho nedbalé eleganci a on by pak nemohl ani dýchat. Ještě si do ruky vzal své magické kameny a vyrazil tak mezi lidi. Zrovna když chtěl dohonit otce, ozvalo se zvonění jeho telefonu.

„Haló, zlato?“ Ozvalo se z druhé strany, když hovor přijal.
„Už jsi přijela?“ Zeptal se Sofie.
„Ano, zlato. Teď jedu akorát na hotel, rychle se připravím a vyrážím.“ Zacvrlikala medovým hlasem. Tom se musel ovládnout, aby neprotočil oči.
„Dobře, táta nám zarezervoval lóži nahoře, je to sektor D, sejdeme se tam, ano?“
„Dobře, tak se zatím měj.“ Tom už nestačil nic říct, než pomalu telefon odtáhl od ucha a ladně ho znovu zasunul do kapsy. Ani si nevšiml, že se k němu Jorg pomalu přiblížil, a tak překvapeně otočil hlavu, když ho slyšel promluvit.

„Tak jak to se Sofií jde?“ Zeptal se bez obalu. Něco málo z toho rozhovoru zaslechl a pochopil, že právě mluvil s ní.
„Jak by mohlo, vidíme se třikrát za rok.“ Pokrčil rameny a podíval se na svého otce. Vlastně se o ní nechtěl bavit.
„Mně se ta holka líbí, třeba se… přestěhuje sem, za tebou? Ty bys potom mohl převzít vedení firmy a… kdo ví?“ Zasmál se Jorg a Tom po něm střelil pohledem, než protočil očima.
„Aaah tati, prosím přestaň.“ Zvedl ruce, jako by se snad bránil před fackou. I když ta přišla ve slovní podobě.
„No dobře, dobře… jen říkám svůj názor.“ Snažil se omluvit svoje rýpání Jorg. Tom chtěl ještě něco dodat, ale to už se k nim řítil Andreas.
„No kde jste? Jak máš svého synáčka, nestaráš se o nic jiného, co?“ Zasmál se Andreas a pověsil se oběma mužům kolem krku. Tom ho přátelsky poplácal po rameni a věnoval mu úsměv.
„Nepřeháněj, Andy, hm?“ Poplácal ho po zádech i Jorg a Andreas je pustil. „Už přišli hosté, musíme se jim věnovat.“ Jorg kývl a Tom pokrčil rameny a vydal se za oběma muži.
„Mimochodem…“ otočil se Andy přímo k Tomovi. „Ten smoking ti sekne.“ Ušklíbl se a Tom mu věnoval zezadu malý pohlavek.

***

„Jsme tady, Bille.“ Usmál se Jay Jay, když jejich taxi zastavilo přímo před vchodem. Bill vystoupil a rozhlédl se po té veliké budově. Všechno tu bylo tak elegantní a nazdobené, přišel si jako v pohádce. Byl na jednu stranu vděčný Jay Jayovi, že ho přemluvil, aby šel. A taky mu byl hodně vděčný, že ho vzal do šaten, aby našel něco vhodného na sebe. Nakonec zvolil černé kalhoty a boty. Nic zvláštního. Zato místo klasické bílé košile objevil stříbrné zářící triko s dlouhým rukávem, které mu dokonale obkreslovalo štíhlé tělo, a on se v tu chvíli zamiloval. Ještě si lehce zvýraznil tmavé líčení, aby byl jeho make-up dokonalý a své dlouhé černé vlasy sepnul na vrcholu hlavy. Nechal si kolem tváře viset jen pár neposedných pramínků. Bylo mu horko a bál se, že kdyby vlasy nechal volně rozpuštěné, mohly by se za chvíli zkroutit. A jestli tu bylo něco, co ze srdce nenáviděl, pak to byly vlasy, které by nedokázal mít pod kontrolou. Takhle to bylo jistější. A v podstatě to vypadalo i o něco elegantněji.

„Páni… to je krása.“ Vzdychl Bill vzrušeně a následoval Jay Jaye dovnitř. Byla tu spousta lidí v krásných oblecích, ženy měly dokonalé róby a on se musel umívat. Bylo to poprvé, co byl v takovéhle společnosti a musel uznat, že se mu líbila představa, že by v takové společnosti mohl být častěji, až vyjde jeho kniha a on bude slavný.
„Naše místa jsou v sektoru D,“ oznámil mu Jay Jay a vyrušil ho tak z myšlenek.
„Dobře, já… musím si ještě odskočit, pak vás tam najdu, dobře?“ Usmál se Bill, a když Jay Jay přikývl na souhlas, černovlásek odtančil směrem k toaletám. Jay Jay zatím zamířil ke schodům a chtěl odejít na balkon, když se k němu přihnala Nancy a chytla ho za ruku.
„Kam to jdeš?“ Zeptala se ho nechápavě a rozhodila rukama.
„No… na místo.“ Odpověděl ji klidně, nějak mu přišlo, že se snad udeřila do hlavy a neměla nejmenší tušení, co se děje kolem ní.
„Zaměstnanci mají místa v sektoru B, to je tam dole.“ Upozornila ho a toho drobného muže tím vyvedla z míry.
„Oh, vážně? Spletl jsem si B s D. No… Bill nás potom určitě najde.“ Mávl nad tím rukou a raději následoval Nancy, aby se opět neztratil.

Andreas, Tom a Jorg stáli ještě před vstupem do sálu a připíjeli si šampaňským. Chvilku si povídali, než Andy odložil prázdnou sklenku a usmál se.
„Tak pánové, je čas začít. Pojď dovnitř tati.“ Jorg přikývl na souhlas a otočil se ještě k Tomovi. Věnoval mu široký úsměv.
„Jdi nahoru, chlapče. Já už to tady zvládnu. Mám po boku Andrease, okey? A mimochodem… seshora vypadám báječně. Sleduj mě.“ Zasmál se a Tom zakroutil hlavou, než se rozhlédl směrem ke vchodu, zda nezahlédne Sofii.
„Tak zlom vaz, tati.“ Popřál mu ještě, než sledoval, jak Andreas a Jorg míří do sálu. Pak rychle sáhl po telefonu a zkoušel volat Sofii. Ta mu to však nezvedla, a tak se pomalu vydal do sektoru D.

Když Bill konečně vyšel z toalety, na chodbě před sálem už nikdo nebyl. Všichni nejspíše byli již na svých místech. Začínal trochu panikařit a rychle vyběhl po schodech nahoru.
„D… sektor D, oh to bude asi tady,“ usmál se, když nahmatal dveře a lehce je pootevřel, aby vklouzl dovnitř. Obklopila ho najednou tma a on si neviděl ani na špičku nosu. Snažil se přivřít oči, aby si zvykl na šero v místnosti a jediné, co spatřil, byla volná místa, Nikdo zde nebyl, jen on. Byl trochu zmatený, to se ale dveře znovu otevřely, najednou ucítil ruce na svém pase a než stihl cokoliv udělat, někdo ho políbil na rty. Jediné, co stihl zahlédnout, než zavřel oči, byly boty. Černé lesklé boty hodící se k dokonalému obleku. Omámen tím zvláštním okamžikem nedokázal nic, jen stát jako přibitý na místě se zavřenýma očima a rukama zkroucenýma na své hrudi, stejně jako na hrudi toho muže, co jej líbal a pevně držel u sebe. Vlastně to nebyl polibek, ne takový ten vášnivý, kdy si dva lidé jazykem plení ústa a olizují si madle Ne. Tohle byl sladký polibek. Nevinné položení rtů na rty toho druhého. Zatajil se mu dech a měl pocit, že svět kolem nich přestal existovat. Cítil jemnost těch druhých rtů. A taky jej lehce šimraly vousy. Byl to ten nejsladší polibek, který kdy dostal, snad proto, že to byl první opravdový polibek, který mu kdy kdo věnoval. Ten muž, mu tu ve tmě místnosti ukradl jeho první polibek a on si nepřál nic jiného, než to zažít znovu.

Ta chvíle ve skutečnosti trvala jen krátce. Protože pak zpanikařil. Nestihl si toho muže ani prohlédnout, ani nic. Prostě rychle vyklopýtal ven. Cítil, jak mu hoří tváře, jak jej od polibku brní rty a ruce se mu neuvěřitelně klepou. Měl pocit, že omdlí. Nevěděl, jestli skákat radostí, nebo plakat, protože vlastně nevěděl, kdo ho líbal, nebo se tam vrátit a tomu muži uštědřit pořádnou facku za tu troufalost. Ale nedokázal nic. Rychle vběhl hlavními dveřmi do sálu, a když spatřil Jay Jaye, vydal se k němu.
„Kde jsi byl?“ Naklonil se k němu a hned mu vynadal. Bill však nedokázal na tohle brát zřetel. Ten si stále lítal někde na obláčku.
„To kdybych věděl.“ Zasmál se a rychle na telefonu vyťukal zprávu pro svoji kamarádku. O tomhle jí bude muset vyprávět.
„Co to děláš? Okamžitě vypni ten telefon.“ Okřikl ho znovu Jay Jay, někdy byl opravdu nevrlý.

***

Koho jsem to teď líbal?
Cítil jsem jen nádhernou vůni divokých květin…

Dveře lóže se znovu otevřely a Tom na chvíli doufal, že znovu ucítí tu omamnou vůni, na místo toho však zaslechl Sofiin hlas. Trochu zklamaně vydechl, ale udělal pár kroků k ní, aby jí pomohl.
„Tome, zlato, mám trošku zpoždění. Omlouvám se.“ Přiblížila se k němu a políbila ho krátce na rty. „Moc se mi stýskalo.“
„Opatrně, je tu vážně tma.“ Chytl ji za ruce a pomalu ji vedl ze schodů. Chtěl se tak vyhnout těm sladkým slovům, na které on neměl odpověď.
„Vůbec nic nevidím.“ Zasmála se zvonivě a Tom jí pomohl na její místo, než se posadil po jejím boku. Máloco ho dokázalo vyvést z míry, máloco ho dokázalo překvapit. Tohle jím ale otřáslo a nedokázal z hlavy dostat tu vůni květin. Zmateně se trochu předklonil a rozhlédl se z balkonu, zda alespoň seshora nezahlédne někoho, koho by mohl poznat a přiřadit k němu tu vůni a měkké rty, jež před chvílí ochutnal. Ale nic. Všichni se dívali na pódium, kde mluvil jeho otec. Nejistě ještě jednou přelétl pohledem celý sál a znovu se narovnal. Ucítil stisk na své ruce a věnoval Sofii malý úsměv.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)