Na křídlech Albatrosa 6.

autor: Lauinka

Když Bill dorazil do firmy, opět tu vládl zmatek. Na tohle si prostě bude muset zvyknout. Rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, kdo by mohl být Albatros. Potkal tu pár mužů, kteří byli opravdu vysocí, někteří z nich měli i vousy.
„Asi si budu muset udělat seznam.“ Řekl si pro sebe a zasmál se. Tohle zavánělo pátrací akcí. Zahraje si na detektiva. Trochu se zasmál, když ho vyrušilo zvonění telefonu.
„Ano, prosím?“ Přijal nejistě hovor, když na displeji viděl neznámé číslo. „Oh, dobrý den, pane Langu,“ zamumlal rychle a začal mít opravdový strach.
„Ahoj, Bille, omlouvám se, že volám, ale… ten dluh tvého otce se už docela dlouho táhne a já potřebuju, aby ho splatil.“ Ozvalo se z druhé strany sluchátka.
„Oh, jaký dluh?“ Zeptal se zmateně a zadíval se do prosklené kanceláře před sebou.
„Podívej, tvůj otec mi dluží 1000 dolarů za dovoz potravin do vašeho obchůdku. Víš moc dobře, že si tvého otce vážím a i celé vaší rodiny, ale ty peníze už potřebuju. Vážně bych se nerad obracel na exekutora, takže… co kdybychom se nějak domluvili a já večer zašel k vám a nějak jsme to vyřešili?“ Bill vykulil oči a přejel si rukou po tváři.

„Ne ne počkejte, to ne. Já to zaplatím, ano? Neříkejte to mému otci, víte, že má vysoký tlak a já mu nechci přidělávat další starosti. Pokusím se ty peníze nějak sehnat, ano? Takže tisíc dolarů? Bože, nevím, kde ty peníze mám sehnat, ale… já to nějak zařídím, ano?“ Povzdechl si zničeně, aniž by věděl, že ho pozorují zvědavé oči a poslouchají ještě zvědavější uši.
„Podívej, dávám ti na to týden.“
„Týden?“ Zašeptal tiše a snažil se přemoci, aby se nerozplakal. Kde měl sehnat takové peníze za týden? To bylo snad nemožné. Ale musel tohle vyřešit. Nechtěl přidělávat potíže svému otci, to ne. Musel se o to postarat. „Ano, dobře… dobře, týden. Neshledanou, pane Langu.“ Zašeptal tiše a rychle schoval telefon do kapsy. Zrovna se chtěl přesunout k malé kuchyňce a udělat si pořádný čaj, když do někoho vrazil.

„Jsi v pořádku? Děje se něco?“ Zadíval se Andreas na Billa a ten jen šokovaně zvedl hlavu.
„Omlouvám se, pane Andreasi, nechtěl jsem. Já… Ano, ano, všechno je v pořádku.“ Pokusil se o úsměv, ale spíše to vypadalo jako nějaký škleb.
„Určitě?“ Zadíval se na něj blonďák, a když černovlásek pokýval hlavou na souhlas, jen přikývl a věnoval mu úsměv, než zmizel ve své kanceláři. Bill se raději rychle přesunul do kuchyňky. Potřeboval se uklidnit. Potkal se tam s Jay Jayem, který klidně vařil kafe, a když spatřil Billa, věnoval mu úsměv.
„Dobré ráno.“
Bill k němu vzhlédl a povzdechl si. „Dobré ráno.“ Zamumlal a začal zkoumat poličky a všechno, co mu přišlo pod ruku. „Asi mi praskne hlava. To tady… nemají normální černý čaj nebo co?“ Naštvaně a se opřel rukama o linku a zavřel na chvíli oči.
Jay Jay se na něj zadíval a nějak nechápal rozpoložení svého kolegy. „Zapomeň na čaj, dej si raději kafe.“ Usmál se na něj. Bill jen protočil očima a odfrkl si. Raději vyklidil pole. Neměl náladu se teď hádat.

Vyběhl z kuchyňky a chtěl zmizet někam, kde by měl chvilku pro sebe. Když probíhal dlouhou chodbou, zaujal ho jeden kluk. Byl vysoký, měl vousy a na sobě vcelku slušivé oblečení. Usmál se. Chvilku váhal a prohlížel si ho. Mohl být jeho Albatrosem zrovna on? Mohl to být kdokoliv. Nejistě se rozhlédl kolem sebe a vytáhl telefon. Rychle si tam nastavil foťák a toho kluka si vyfotil.
„Proč si fotíš našeho Petera?“ Ozvalo se za jeho zády a on dostal málem infarkt. Rychle nadskočil a šokovaně se podíval Nancy do tváře. Ta ho pobaveně a trochu zvědavě pozorovala.
„Petera?“ Zopakoval si pro sebe a rychle si jeho jméno napsal na ruku, aby ho nezapomněl. „No, víš, mám takový trochu ujetý koníček. Sbírám fotky vousatých mužů.“ Vysvětlil rychle Bill a zasmál, aby odlehčil situaci. Nancy nad tím jen zakroutila hlavou a zasmála se. Raději to nechala být, ale bylo jí jasné, že v tomhle je rozhodně něco víc.

Bill ji následoval a sedl si ke stolu. Zrovna listoval nějakým časopisem, když zaslechl, jak se Nancy baví s Jay Jayem o tom Tomovi. Zaujatě zvedl hlavu a poslouchal je. Ten Tom musel být nejspíše fantom. Už od včera o něm slyšel, ale ještě stále ho neviděl. Nancy na něj pěla ódy a Jay Jay jen přikyvoval. Našpulil rty a praštil rukama do stolu.
„Podle toho, co tu takhle poslouchám, musí být pan Tom pěkně drzý a nafoukaný narcis. Ale víte co? Všichni šéfové takový nejsou.“ Zamračil se a Jay Jay málem upadl, když uviděl, jak se Tom opírá o stolek přímo za Billovými zády, jak pozorně poslouchá každé Billovo slovo a jak naklání hlavu do strany, aby slyšel víc.
„Tenhle Tom se asi nejspíše nudí, a tak si hraje s krokodýly a krmí divoké lvy.“ Nakrčil Bill nos a byl doslova k nezastavení. Ani si nevšiml, že jeho kolegové na něj mrkají a snaží se mu naznačit, aby zmlkl. Ne… když se Bill rozjel, byl opravdu k nezastavení. „Joo, mám firmu, tak si budu hrát na šéfa a neříkejte mi, že nemám pravdu. Protože ji mám! Mmm a mám hrozný hlad.“ Zakňučel nevrle. Dneska všechno bylo proti němu. Měl všeho dost, chtěl se jen najíst. Podíval se na své kolegy a nakrčil čelo. „Nic neřeknete?? No fááájn, tak si nic neříkejte… kde jsem to skončil? Oh jo, co je vůbec zač? Kdo je Tom? Ani jsem ho ještě neviděl. Vždyť tady přece taky pracuju, sice na pozici přines, podej, ale to je přece jedno, ne? Jsme snad všichni lidé, nebo se pletu?“ Rozhodil rukama, ale to už mu do toho skočil Jay Jay.
„Mlč už.“ Okřikl ho tiše a věnoval pohled Tomovi, který byl v obličeji nečitelný. Jen si vyslechl celý tenhle monolog, aniž by do toho jakkoliv vstoupil nebo cokoliv řekl. To nebylo moc dobré znamení.

Bill se podíval znovu na své kolegy a ti mu znovu očima naznačili, aby se otočil. Bill pochopil. Trochu nejistě se zasmál a narovnal se na židli. „Není teď přímo za mnou, že ne?“ Nancy nejistě přikývla a podívala se za jeho záda. „Ano.“ Zašeptala tiše, když zahlédla Toma, který se odlepil od stolku a přešel blíže k nim. Pomalu se sklonil a předloktím se opřel o stůl, hodně blízko Billovi. Ten jen šokovaně otočil hlavu směrem k němu a snažil se neomdlít. Srdce mu divoce tlouklo. Pokusil se vykouzlit nějaký sladký úsměv, aby Toma obměkčil, ten byl však ve výrazu stále naprosto nečitelný.
„Jméno?“ Naklonil hlavu lehce do boku a Bill musel sklopit hlavu.
„Bill,“ zašeptal tiše.
„Bill,“ zopakoval měkce a přikývl. Podíval se mu do očí, až Billův žaludek udělal kotrmelec. Byl to takový zvláštní okamžik, Bill absolutně nevěděl, co dělat. Tomovo charisma a jeho hluboký pohled mu sebral veškerou půdu pod nohama a on byl opravdu vděčný, že sedí, jinak by se zhroutil k zemi. Tuhle chvilku narušil až hlas Nancy, který je donutil od sebe odtrhnout pohledy.

„Klidně mu říkejte „ten druhý“, na to taky slyší.“ Zasmála se a Bill jí věnoval zamračený výraz. Tohle oslovení nesnášel, dost na to, že ho tak ráda používala paní Jane. Zakroutil neznatelně hlavou, aby mlčela a i Jay Jay do ní lehce strčil.
„To jsi opravdu nemusela.“ Zamračil se na ni. Nancy jen lehce pokrčila rameny a naklonila se k Jay Jayovi blíž. „Jen jsem se to snažila odlehčit.“
Tom se najednou narovnal a upravil si tričko. Podíval se po všech přítomných a uhladil si vlasy. „Za pět minut se sejdeme všichni na poradě.“ Oznámil autoritativně a věnoval Billovi ještě krátký pohled. Pak se otočil a rovnou zase zmizel. Bill hlasitě vydechl.
„Teď dostanu padáka. Určitě dostanu padáka. Sakra.“ Praštil pěstí do stolu a podíval se na dva své kolegy, jako by je obviňoval, že jej nevarovali. Jay Jay zvedl ruce do vzduchu v obraném gestu.
„Snažili jsme se na tebe mrkat a naznačit ti, abys mlčel. Ale ty ne… takže to slyšel všechno, hezky od začátku.“
„Od začátku?“ Vyskočil Bill ze židle a plácl se do čela.
„Úplně všechno od začátku.“ Ujistil ho Jay Jay a Nancy svorně přikývla.
„To je jedno… jdeme tam, ať nedělám další průšvih.“ Povzdechl si Bill.

Byl poněkud smířený s tím, že jeho působení v agentuře je u konce, ale chtěl se tomu postavit čelem. Byla tu už spousta lidí, a tak si sedl na první volné místo, které uviděl. Jay Jay si sedl vedle něj a z druhé strany Nancy. Jane seděla hned vepředu vedle jediného volného místa přímo v čele stolu a Bill pochopil, že tohle místo patří Tomovi. Povzdechl si nad vzpomínkou, co se stalo před pěti minutami a zahanbeně sklopil hlavu.
„Zdravím vás,“ ozval se Tomův hlas, který se doslova vřítil do místnosti. Bill zvedl hlavu a spatřil jeho ruce ve vzduchu, jako by snad všem mával. „Budu tady nějakou dobu pracovat. Se spoustou z vás se už známe a s tím zbytkem se rád seznámím. Dobře, dám si čaj a můžeme začít,“ sedl si ke stolu.
„Čaj?“ Vyhrkl Jay Jay a někteří další se k němu přidali a zmateně se na sebe podívali.
„No jo, čaj… nevíte, co to je?“ Zasmál se Tom nechápavě a podíval se po lidech.
„Není, taky bych si dal čaj, ale… řekli mi, že v téhle agentuře se čaj prostě nevede.“ Pokrčil rameny a podíval se přímo na Toma. Ten se na něj krátce podíval, ale do hovoru se hned vmísila Jane.

„Tome, tak co kdyby sis dal espresso s mlékem nebo bez? Nebo si můžeš dát Latté, ale jestli nesnášíš laktózu, tak… ti udělají Americano bez mléka a bez laktózy. Tak co z toho, hm?“ Snažila se celou situaci zachránit, ale Tom jí věnoval jen nechápavý pohled.
„Ale já chci čaj, a dvakrát.“ Kývl směrem k Billovi a usmál se.
„V tom případě… jdu sehnat čaj.“ Zvedla se nejistě Nancy a vyběhla z místnosti, aby šéfovi vyhověla.
Tom jen přikývl na souhlas a znovu se zvedl, aby ho všichni viděli, a začal se svým projevem, i když na tohle moc nebyl. „Svolal jsem vás, protože vám musím říct něco velmi důležitého. V téhle firmě je nějaký špión, všechny informace o kampaních unikly do firmy Mii a ta osoba sedí přímo tady!“

Bill se hned naklonil k Jay Jayovi a zakroutil nechápavě hlavou. „To je hrozné, mluví o nějakém špionovi. Vážně by mě zajímalo, kdo to je.“ Jay Jay jen protočil očima a dal si prst na rty.
„Mlč.“ Snažil se ho utišit, aby mu neuniklo nic ze šéfova proslovu.
„Ať je to kdokoliv, věřte, že až toho člověka najdu, bude litovat, že s těmahle věcma kdy začal.“ Tvrdě se podíval snad na každého, kdo v místnosti seděl.
„Kdo by to mohl být?“ Zkusil znovu Bill směrem k Jay Jayovi, který se na něj podíval a pokrčil rameny.
„Může to být kdokoliv, všichni jsme teď podezřelí.“ Uzavřel a Bill zformoval rty do malého „o“.
„O naší firmě nikde nemluvte, nikomu ani slovo o tom, co se tu děje Je vám to všem jasné? Nechci vidět žádné projekty, žádné návrhy kdekoliv jinde. Jestli se něco takového stane, budu vás jednoho po druhém vyslýchat, dávejte si pozor, jinak můžete rovnou jít.“ Uzavřel a znovu se posadil.

Bill to však pochopil jako výzvu a postavil se na nohy. Upravil si tričko a usmál se. „Tak já asi pomalu půjdu.“ Jay Jay na něj šokovaně koukal a za ruku ho zatáhl zpátky dolů, aby si sedl.
„Co to děláš? Sedni si!“ Okřikl ho hned a modlil se, aby u výslechu nebyli oni dva jako první.
„Já… já jsem to asi špatně pochopil. Říkal jste, že… můžeme jít, ne?“ Usmál se omluvně a raději si rychle sedl zase zpátky.
„Kdy jsi nastoupil do práce?“ Věnoval mu Tom pohled a Bill pokrčil rameny.
„No… včera.“ Tom jen kývl a zadíval se na další lidi kolem sebe. „Asi mám padáka, co?“ Podíval se na Jay Jaye, který pomalu kýval hlavou nahoru a dolů. „To rozhodně máš!“
„Všichni jste určitě pochopili, co jsem říkal, schůze skončila.“ Uzavřel Tom a zvedl se k odchodu. Po cestě se setkal s Nancy, která nesla dva čaje. Jeden hrneček si od ní rovnou vzal a zmizel někde u sebe v kanceláři.

***

„Brácho?“ Strčil Andreas hlavu do otcovy kanceláře, kde teď sídlil jeho bratr. Tom zvedl hlavu a usmál se na něj.
„Pojď, co se děje?“ Ukázal na křeslo naproti svému stolu. Andreas poněkud nervózně přešel ke křeslu, do kterého se posadil.
„Evidentně nám nefunguje systém.“ Procedil skrze zuby a zadíval se na bratra, který vypadal poněkud klidně a pevně nohama na zemi.
„Nechal jsem přeinstalovat hesla, za chvíli to všechno bude fungovat, nedělej si hlavu. Za chvíli uvidím, kdo co dělá, jaké emaily se kam posílají.“ Usmál se a pokrčil rameny. Andreas ještě více znervózněl.
„Nechápu, o co ti jde. Nastoupíš sem a hned tyhle změny.“ Zaprskal trochu nevrle a rozhlédl se kolem sebe. Tom se zvedl ze židle a naklonil se k němu.
„Jestli mám tuhle agenturu vést normálně, musíme toho špiona najít. Uteklo nám několik projektů, které získala Mia.“ Vysvětlil mu klidně. Nechtěl se hádat, chtěl jen tuhle situaci vyřešit.

„U mě ten systém ale taky nefunguje. Tím chceš jako říct, že jsem podezřelej i já nebo co?“ Praštil rukou do stolu a vyskočil na nohy taky.
„Jsi paranoidní, brácho. Nebo mi snad něco tajíš, hm?“ Zadíval se na něj a Andreas se k němu otočil s odfrknutím zády. Tom protočil očima, opět se jeho bratr choval jako malé dítě.
„Odteď budeme všechny tajné soubory naší firmy řešit s Billem. Všechno bude kontrolovat Bill. Chápeš? Já a Bill. Ty a Bill.“ Objasnil mu a Andreas se na něj šokovaně podíval.
„Cože? Bill?? Proč zrovna on?“ Nechápavě vykřikl a přejel si rukama po tváři. Začínal se v tom ztrácet. Nechápal bratrovy záměry, prostě se v něm nedokázal najednou vyznat. Dřív dokázal předvídat každý jeho krok, ale teď pro něj byl jednou velkou neznámou.
„To je jednoduchý. Nastoupil teprve včera, takže… není podezřelý, chápeš?“ Nastínil mu situaci.
„Ale vždyť o tom nemá ani páru!“ Zasmál se ironicky Andy a podíval se do bratrovy klidné tváře. Jak mohl být v tuhle chvíli tak klidný? Nechápal to.
„Tím líp.“ Pokrčil Tom rameny a přešel za svoje kožené křeslo, o které se rukama opřel a zasunul ho za stůl.
„A ještě ani nic neumí!“ Snažil se dál Andy vymluvit bratrův šílený nápad.

„Ale no tak… prostě ho to naučíme, ne? Podívej… nemůžeme teď věřit nikomu!“ Přešel k bratrovi a chytil ho za ramena. Přiblížil tvář blízko k jeho a snažil se mu to klidně vysvětlit.
„Fajn, jak myslíš.“ Ustoupil blonďák nakonec a povzdechl si. Tom se usmál a pustil ho.
„Pět minut jsi bez počítače a jsi kompletně vyřízený. Hrůza, konec světa…“ rozhodil se smíchem rukama a podíval se na nervního blonďáka. „Co kdyby ses šel uklidnit, dal si to vaše Latté.“ Andy protočil očima a opustil jeho kancelář. Tohle zavánělo velkým průserem a on to moc dobře věděl. Rychle zmizel ve své kanceláři a zrovna ve stejnou chvíli mu zazvonil telefon. Mia.

„Jo?“ Přijal hovor nevrle a zadíval se z okna.
„Jak se máš, zlato? Říkal jsi, že mi pošleš ty soubory.“ Usmála se blondýnka a ladně se posadila do zahradního altánku.
„Mám tady problém,“ zavrčel Andy a rozhlédl se, zda ho někdo neposlouchá.
„Jaký?“ Zasmála se Mia. „Tom začal hned šéfovat, co?“ Povytáhla obočí. Moc dobře Toma znala.
„Mio, nech toho!“ Okřikl ji hned nevrle a snažil se zklidnit. „Bratr chce chytit toho špiona, a jestli nebudu opatrnej, tak mě chytne.“ Vyplivl rychle do telefonu a ztěžka vydechl.
„Andreasi, ale já ty soubory nutně potřebuju.“ Vyhrkla Mia nevrle a rychle vyskočila na nohy.
„Já to odeslat nemůžu, všechny počítače mají hesla, všechny odeslané emaily se kontrolují. Bude to teď těžké.“ Snažil se vymyslet nějaký plán, ale nic ho nenapadlo.
„Tak najdi někoho jiného, kdo to udělá za tebe. Je tam někdo, na kom ti nezáleží?“ Zeptala se se smíchem a Andy se zastavil v půli pohybu při těch slovech. Začal přemýšlet. „Andreasi, dal jsi mi slovo, že to podnikání spolu rozjedeme. Musíš najít někoho, kdo ty soubory získá, někdo, komu můžeš věřit.“ Andreas jen pokýval hlavou na souhlas. Tohle znělo jako plán. Usmál se, když se přes sklo svojí kanceláře zadíval ven a spatřil Billa se svým ztrápeným výrazem.
„Mio, zavolám ti později, myslím, že mě něco padlo.“ Usmál se, než hovor ukončil a prsty poklepal o desku stolu.

 autor: Lauinka
betaread: J. :o)