Na křídlech Albatrosa 10.

autor: Lauinka

Bill spěchal do firmy, aby nepřišel pozdě. V hlavě měl jeden velký zmatek a přemýšlel. Když vběhl dovnitř, už to tu žilo. Usmál se, když zahlédl Nancy v uniformě letušky. Musel uznat, že jí to hodně slušelo, a tak zamířil rovnou k ní.
„Dobré ráno, Nancy, co to máš na sobě?“ Zeptal se Bill překvapeně a prohlížel si ji.
„No… tohle je uniforma letušky. Nejspíše budu hrát v reklamě.“ Zasmála se zvonivě.
„Co tam máš hrát?“ Zeptal se zvědavě a Nancy jen pokrčila rameny.
„To ještě úplně nevím, ale… uh, co máš s loktem?“ Zeptala se, když viděla tunu náplasti na kamarádově loktu. Černovlásek nad tím raději jen mávl rukou a usmál se.
„To nic není, jen jsem spadl, víš? Nancy, jen… chtěl jsem tě o něco poprosit,“ zalovil v kapse svých kalhot a roztáhl list papíru. „Tady jsou jména všech, co byli na té akci ke čtyřicátému výročí agentury. Mohla bys mi označit ty, kteří mají vousy a jsou svobodní?“ Zeptal se trochu nervózně a podal jí papír.

„No… jo klidně, ale… musíš mi prvně říct, proč?“ Zasmála se trochu. Tohle začínalo být docela zajímavé.
„Ten večer jsem se tam s někým potkal, ale… bohužel jsem ho pořádně neviděl a chápeš?“ Nemohl jí říct, že šlo o polibek. Ne, to by nebyl dobrý nápad.
Nancy prolétla očima papír. „No hele třeba tady… pan James, ale ten má asi pět dětí.“ Zasmála se trochu.
Bill pozvedl obočí a zamyslel se. „Cože? Tolik? Kolik mu je, proboha?“
„Nevím přesně, ale něco kolem šedesátky.“ Zasmála se a Bill ztuhl.
„Ne… ten to snad nebyl.“ Zakroutil hlavou a Nancy se na něj překvapeně podívala.
„Bille… snad tě nikdo neobtěžoval nebo tak? Není to nějaký seznam pomsty nebo tak něco, že ne?“ Zeptala se trochu s obavami v hlase a znovu se podívala na papír, kde hned nahoře stál tučným písmem napsaný název. „Albatros? Co je Albatros? To je nějaká přezdívka?“
„Ale neee, nic takového.“ Zakroutil ihned hlavou. „Mohl by to být ten nejromantičtější muž na světě a já ho ani neviděl.“ Pokrčil rameny zasněně a usmál se na Nancy.

„Ty jsi teda číslo, řeknu ti. Ale podívám se na to, OK?“ Souhlasila, a pak se na Billa podívala a zasmála se. „Co kdybychom si udělali společnou fotku, když už mám tuhle krásnou uniformu?“ Bill kývl na souhlas a vytáhl telefon. Stoupl si blíže ke kamarádce a namířil foťák telefonu a ve chvíli, kdy zmáčkl tlačítko, objevil se tam Tom a přisunul se k nim. Bill měl málem infarkt, když na fotce viděl i vysmátého Toma. Trochu se začervenal a sklopil hlavu. „Bille, můžeš jít se mnou?“ Zeptal se rovnou a Nancy udělala pár kroků od nich, aniž by si stihla vzít ten kamarádův seznam.
„A co když ne?“ Zeptal se nejistě. Nechtěl s Tomem mluvit, ne potom, co se stalo včera. Styděl se, a to hodně.
„Bille,“ oslovil ho znovu Tom a kývl hlavou směrem ke svojí kanceláři. Bill ho neochotně následoval. A když vešli, Tom zavřel dveře kanceláře.

„Sedni si,“ kývl směrem k malému gauči, který tu měl pro návštěvy. Bill poslechl a zabořil se do malých polštářků. „Tohle máš ze včera?“ Zeptal se Tom, když chytil jeho ruku do své a naklonil ji, aby se na ránu podíval. Bill rychle ucukl rukou a povzdechl si.
„No ano, ale není to tak hrozné, jak to vypadá.“ Nechtěl tady sedět, nechtěl, aby Tom seděl vedle něj tak blízko.
„Měl sis to pořádně ošetřit, počkej tady.“ Rychle se zvedl a vyběhl z kanceláře. Bill nakoukl ke dveřím, a když Toma neviděl, zvedl se, že odejde. To už byl ale ve dveřích zpátky Tom a zatarasil mu tělem cestu. „Sednout.“ Přikázal mu a Bill s povzdechem zaplul zpátky na místo. Tom donesl lékárničku a otevřel ji na malém stolku před sedačkou.
„Tohle vážně není třeba.“ Zakroutil Bill hlavou a snažil se ucuknout rukou, ale Tom ho držel pevně.
„Ale je, jinak se to zanítí. Bolí to?“ Podíval se do jeho tváře a vydechl. Bill se snažil vypadat silně a zakroutil hlavou.
„A vy víte, co děláte? Už jste někoho někdy ošetřoval?“ Zadíval se na Tomovy ruce, které zkušeně utrhly kousek vaty, kterou postříkal dezinfekcí.
„Na místech, kam jezdím, většinou nejsou nemocnice ani doktoři.“ Objasnil mu měkkým hlasem a lehce se usmál. „Můžeme?“ Zeptal se, když vatu přiblížil k jeho loktu. Stačilo jen malé přikývnutí a Tom ji přiložil na ránu. Bill potlačil usyknutí a jen přivřel oči. Nechával celou práci na Tomovi a jen vnímal blízkost a doteky. Stačilo by se jen kousek naklonit a mohl ho políbit na tvář. Když mu loket přelepil náplastí, rychle se odtáhl.

„To jste nemusel, no já jako dítě často padal, bouchal jsem se co chvíli do hlavy, často jsem měl rozbitá kolena anebo jsem třeba spadl do vody a topil se… No každou chvíli to bylo něco.“ Mávl rukou, protože věděl, že už moc mluví.
„Potom je docela zázrak, že jsi vůbec tady,“ řekl tichým hlasem a lehce se naklonil k němu.
„Nejspíše ano,“ přiznal a kývl na souhlas.
Tom se usmál a odtáhl se. „A je to hotové.“ Bill rychle vyskočil na nohy a chtěl utéct, ale oči se mu rozšířily, když uviděl, že na gauči nechal svůj složený seznam, co celou dobu žmoulal v ruce. Tom si všiml jeho pohledu a rychle papír chytl. Otevřel ho a začetl se.
„Albatros seznam?“ Zeptal se se smíchem a podíval se na něj.
„Vraťte mi ho.“ Bill za ním rychle vyběhl a snažil se ho získat zpátky, ale nedosáhl na něj.
„Co to je? No… nedám ti ho.“ Zasmál se znovu pobaveně a zvedl ruku vysoko nad hlavu, kam černovlásek nemohl dosáhnout.
„To je seznam vousatých mužů, kteří byli na gala večeru.“ Vysvětlil mu rychle a vyskočil, aby papír zachytil, ale nic. „Vraťte mi ho.“

„Hledáš někoho?“ Zeptal se zvědavě a prohlédl si černovláskův obličej o něco pozorněji.
„No jo, jo hledám.“ Vydechl Bill a znovu se pokusil seznam získat, ale Tom natáhl ruce před sebe a sevřel tak černovláska skoro v objetí.
„Na něco se tě zeptám, ten večer jsem tam byl taky a mám i vousy, proč nejsem na tom seznamu?“ Pozvedl obočí a přiblížil svůj obličej blíže k černovláskovu. Ten se zadíval do jeho očí a na chvíli mu došla slova.
„Vy… vy jste byl oblečený sportovně.“ Odpověděl rychle a snažil se z té pasti vykroutit. „Prosím, vraťte mi to.“ Zaprosil tiše. Tom se na vteřinu nahnul tak blízko, že jejich rty byly od sebe snad milimetr. Bill se zadíval na jeho rty, ale Tom couvl a druhou rukou mu vrátil ten seznam. Při tom si však všiml, že na Billově zápěstí není náramek.

„Kde máš ten náramek, hm?“ Usmál se Tom trochu pochybovačně.
„Já… zapomněl jsem ho.“ Vykoktal rychle.
„Včera ti na něm tolik záleželo, že jsi nemohl ani spát a musel sis pro něj jít ke mně domů.“ Díval se na něj a snažil se v jeho očích cokoliv vyčíst.
„To kvůli našim, oni to ještě nevědí. Ale brzy jim to řeknu,“ kývl rychle na souhlas a snažil se pomalu couvat, aby mohl odejít.
„Na něco se zeptám, proč ses včera takhle choval?“ Tohle Tomovi vrtalo celou noc v hlavě.
„Ale já jsme vám to všechno už vysvětlil.“ Zaprotestoval Bill a modlil se, aby mohl zmizet. Nechtěl tenhle výslech prožít znovu.
„Já se neptám, proč jsi přišel, ale proč jsi utekl.“ Zadíval se znovu do jeho krásných plachých očí. Bill párkrát zamrkal a přemýšlel, co odpovědět.
„Kvůli vám,“ přiznal nakonec tiše.
„Kvůli mně?“ Usmál se nechápavě na černovláska.
„Měl jsem strach, že si budete myslet, že jsem nějaký zloděj, když jste mě viděl u sebe v domě. Jako malý jsem něco ukradl a policie mě chytla a… a hlavní vyšetřovatel mi řekl, že už nikdy nechce vidět, že něco podobného udělám.“ Koktal první kravinu, co ho napadla.
„Bille, no tak… můžeš mluvit rozumně?“ Zakroutil nechápavě hlavou.
„N,, nemůžu, logika někdy nefunguje, víte? Já… ještě jednou děkuji.“ Odkašlal si a rychle couvnul. Tom mu ještě chtěl něco říct, ale Bill vyběhl ze dveří.

***

„Co se to tady děje?“ Zeptal se překvapeně Bill Jay Jaye, když viděl ten zmatek kolem sebe.
„Nabourali se do systému,“ zašeptal Jay Jay směrem k Billovi.
„Co se to zase děje? Proč nefungují počítače? Jay Jayi zavolej tým a ty druhej…“
„Bill, jmenuju se Bill.“ Povzdechl a sledoval tu hysterickou ženskou.
„Copak na tom záleží? Běž hned do archivu a přines mi složku pro aerolinky! Dělej, běž!“ Vykřikla a máchla rukou do vzduchu.
„Jsem Bill,“ zopakoval si spíše sám pro sebe a zamířil pro tu složku. Jane ho začínala opravdu hodně štvát. Vzal, co měl, když slyšel znovu její uječený hlas.
„Kde je ten druhej?“
„Já jsem tady, byl jsem pro tu složku, jak jste chtěla.“ Odpověděl poněkud drze. Už té ženské měl plné zuby. Přelétla ho pohledem a pokračovala ve svém projevu a křiku po všech ostatních. Potom už dál moc nevnímal. Měl hlavu plnou starostí, než se zaobírat jí.
„A ty, druhej… dej ty složky do mé kanceláře.“
„Já se jmenuju Bill!“ Zaprskal a zamířil do její kanceláře. Už tam skoro byl, když ho chytl za ruku Andreas a odtáhl ho za roh.
„Už něco víš, Bille?“ Zeptal se blonďák a zadíval se na něj. Billovo srdce zběsile tlouklo. Tihle dva muži mu jednou přivodí infarkt.
„Zatím ne, ten projekt ještě není hotový.“ Zakroutil hlavou a vydechl.
„Dobře, až to bude, pak mi to přines.“ Bill jen přikývl a raději rychle zmizel do kanceláře Jane, kde položil desky.

***

„Brácho, co je zase tohle?“ Andreas se ani neobtěžoval zaklepat a vtrhl k Tomovi do kanceláře. „Zase nefungují počítače. To se snažíš sabotovat naši firmu nebo co?“ Rozhodil nechápavě rukama.
„Musím teď prověřit, jestli někdo neposlal emaily Mie. Brzy to znovu poběží.“ Usmál se klidně a zvedl k němu oči od stolu. V ruce si hrál se svými kameny a snažil se z nich získat potřebnou energii.
„A musí to být teď?! Zítra přijdou z aerolinek a musíme pracovat na tý kampani, to snad víš ne!?“ Vyjel trochu podrážděně a rukama praštil do židle před bratrovým stolem.
„Prosím, starej se o svoje věci, všechno bude v pohodě.“ Andreas vyběhl rychle z kanceláře a rovnou se zavřel v té svojí, aby mohl zavolat Mie.
„Zlato, jak to jde?“ Ozvalo se z druhého konce telefonu.
„Teď tu kontrolují všechny počítače. Nevím, co mám dělat, asi se z toho zblázním.“ Přiznal trochu naštvaně.
„Uklidni se, miláčku, nezanechal jsi žádné stopy. Neodhalí tě, neboj se. Mimochodem… ještě jsi mi neposlal tu kampaň.“
„Ještě se na ní pracuje a ani nevím, jak ti ji mám poslat.“ Vydechl a sedl si znovu za svůj stůl.
„A co ten kluk, kterému jsi dal peníze?“ Zkusila mu navrhnout.
„Ten se mi snaží pomoct. Zavolám ti později, dobře?“ A s tím hovor ukončil. Musel vymyslet nějaký plán.

***

„Bille?“ Ozvalo se za jeho zády a on měl pocit, že dneska už asi nejspíše omdlí. Vrátil se a podíval se na blonďáka, který mu kývl, aby s ním šel do kanceláře. Bill poslechl a sedl si na židli před jeho stolem.
„Hele, Bille, Tom teď jde na schůzku, Jane jde odprezentovat tu kampaň. Běž tam, a pak mi řekneš, co jsi tam viděl, ano?“
„Dobře, jen… můžu se zeptat na něco, co se mě netýká?“ Zeptal se nejistě, ale potřeboval to vědět.
Andreas se na něj zadíval a kývl na souhlas.
„Proč jste říkal panu Tomovi, že sabotuje práci ve firmě?“ Slyšel je, když se dohadovali kvůli počítačům a tahle věta ho zaujala. Chtěl to pochopit.
„Podívej, bratr chce prodat firmu a odjet, ale ty mi můžeš pomoct. Náš otec ignoroval moji snahu a vše svěřil Tomovi, ale netušil, co má Tom za jeho zády v plánu udělat. Bille, musíš mi pomoct. Musíme Toma zarazit a zabránit mu v získávání nových klientů.“ Bylo tak snadné toho kluka přesvědčit. Nechápal, jak může být tak hloupý a na všechno skočit.

„Dobře, ale… když chce tu firmu prodat, proč se snaží získat nové klienty?“ Nějak tomu nerozuměl. On celkově těmhle věcem moc nerozuměl.
„Protože se snaží navýšit hodnotu firmy na burze a prodat jí s velkým ziskem. Takže se teď Tom bude snažit získat spoustu nových klientů, rozumíš?“
Bill nejistě přikývl a zamyslel se. „No… já o burze vůbec nic nevím.“ Pokrčil rameny a zadíval se na blonďáka.
„Poslouchej, musíme teď zůstat stabilní a odradit Toma od získávání nových klientů.“
„Já… udělám to. Samozřejmě, že to udělám, taky co mi zbývá, že? Dlužím vám to.“ Kývl na souhlas a povzdechl si. Nechtěl tyhle hry, ale nezbylo mu nic jiného.
„Teď jdi na tu schůzku.“ Pobídl ho. Bill kývl na souhlas a rychle vyšel z Andreasovy kanceláře.

Mířil rovnou do zasedačky, ale když se objevil ve dveřích, zjevila se před ním i Jane a vysvětlila mu, že on na téhle schůzce nemá co dělat. Než stačil cokoliv namítnout, zavřela mu dveře před nosem.
S povzdechem se vrátil zpátky nahoru a zamířil rovnou k Andreasovi. Ten na něj nechápavě hleděl.
„Omlouvám se, na tu schůzku jsem se nedostal, takže o té kampani nic nevím.“ Vydechl smutně a podíval se na Andrease, který zrudl v obličeji.
„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi tam nešel?“ Vyjel trochu podrážděně, ale Bill vypadal jako hromádka neštěstí.
„Já tam šel, ale jsem jen obyčejnej kluk, na té schůzce nemám co dělat. Jane mě vystrčila ze dveří, omlouvám se.“ Vydechl tiše a sklopil hlavu. Andreas chtěl ještě něco dodat, než uviděl Toma, jak vběhl do svojí kanceláře a o vteřinu později z ní zase vyběhl.
„Hej Tome, kam jdeš?“
„Do tiskárny,“ odpověděl rychle a nakoukl do Andyho kanceláře, kde seděl Bill.
„A to nemůže zařídit někdo jiný?“ Rozhodil rukama. Tom se k němu naklonil blíž a nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Ne, nikomu tady nevěřím,“ uzavřel. „Navíc, máme zpoždění, do rána to musí být hotové.“
„To tam budeš do rána sám? Vezmi si Billa, on… má dokonalý cit pro barvy, myslím, že se ti bude hodit.“ Tom střelil pohledem po Billovi a kývl na souhlas.
„Jo fajn, tak jdeme. Pojď.“ Souhlasil bez nějakých obstrukcí. Nebyl čas se tu dohadovat, navíc Bill mu třeba bude užitečný. „Počkám dole,“ oznámil mu a rovnou zamířil pryč.
Bill se vyděšeně zadíval na Andrease a nechápavě rozhodil rukama.
„Co v té tiskárně, proboha, budu dělat?“ Zeptal se nechápavě a hledal odpověď v Andreasových očích.
„Prostě pojedeš s Tomem, tu kampaň mi vyfotíš a pošleš.“ Uzavřel Andy a spokojeně se usmál.
„A jak to mám udělat?“
„Poraď si,“ odpověděl blonďák a kývl směrem ke dveřím.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)