Na křídlech Albatrosa 11.

autor: Lauinka

Bill naskočil k Tomovi do auta a ten se rozjel přímo k tiskárně. Bill sledoval dění z okýnka a neřekl ani slovo. Nechtěl mluvit, měl strach, že se Tom zase začne ptát na tu noc nebo jeho seznam a on o tom s ním mluvit nechtěl. Vždycky ho tak vykolejil, že potom povídal samé kraviny. Naštěstí cesta nebyla moc dlouhá. Když Tom zaparkoval, nejistě ho následoval dovnitř.
„No neee, koho to vidím? Jak se máš?“ Zasmál se muž za přepážkou. Vypadal velmi mile, sympaticky. Byl rozhodně o dost nižší než Tom, ale hádal, že věkově si budou hodně blízko. Bill nejistě kývl směrem k muži a pozdravil ho.
„Jo fajn, fajn, mám se skvěle.“ Usmál se Tom a krátce se s mužem objal. Bill se usmál a natáhl k němu ruku. „Bill.“ Zamumlal tiše.
„Nicolas, těší mě, tak pojďte dál. Dáte si něco?“ Rovnou je zavedl do kanceláře a pokynul jim k velkému koženému křeslu.
„Dáme si čaj, oba dva.“ Usmál se Tom a sedl si na sedačku hned vedle Billa. Ten byl zase opět nesvůj, ale snažil se vypadat v pohodě.

„No a kdy ses vůbec vrátil?“ Zeptal se Nicolas Toma a sedl si naproti nim do křesla. Když dovnitř nakoukla asi nejspíše asistentka, oznámil jí, aby donesla tři čaje.
„Jsou to tři dny,“ kývl Tom a usmál se na svého kamaráda. „Jsme tu vlastně pracovně,“ ujasnil ještě rychle a Nicolas se zasmál.
„A já si myslel, že jsi přijel navštívit svého přítele, s tímhle… no… omlouvám se, myslel jsem, že jsi jeho přítel.“ Podíval se Billovým směrem a ten se zase zadíval na Toma.
„Oh… ne, ne, já,“ zakoktal se úplně a nevěděl co říct. Tom se usmál a ujal se klidně slova.
„Ne, Bill pracuje u nás ve firmě, přijeli jsme něco vytisknout.“ Bill celý zrudl, a když se ve dveřích objevila asistentka s čaji, v jednom rovnou rychle skryl obličej. Tohle bylo šílené. Mohl si opravdu někdo myslet, že jsou pár? Hodili by se k sobě? Navíc… byl Tom vůbec na kluky? Ne… hloupost, on nemohl být.

„Asi tě zklamu, Tome. Tiskárna jede naplno, nemůžu to zastavit, navíc za hodinu zavíráme.“
„Nemůžeš zavřít, do rána to potřebuju mít hotové.“ Zakroutil Tom hlavou a Bill raději mlčel. Spokojeně upíjel čaj a sledoval ty dva.
„Prostě si na to počkáme, okey?“ Nicolas se na svého kamaráda zadíval a kývl na souhlas.
„Dobře, máte asi zhruba hodinu čas, musíme to tady dodělat, pak se vrhneme na to tvoje, ano?“ Tom přikývl na souhlas a Nicolas se zasmál. Chvilku sledoval Billa, a pak k němu promluvil. „Jen abys věděl, já jsem jediný člověk, který Tomovi závidí, a víš proč? Všichni jsme se usadili a on procestoval celý svět. Asii, Ameriku, Afriku… všechno. Nikdy s tím nepřestane, je jako pták.“ Uzavřel se smíchem a Bill se usmál a znovu smočil rty v čaji.
„Jako Albatros.“ Upřesnil Tom a Bill se zakuckal čajem. Oba muži se po něm podívali a Bill raději rychle hrnek odložil.

„Co kdybychom zatím šli někam ven? Nemáš třeba hlad?“ Navrhl Tom a Bill rychle kývl na souhlas.
„Mám hrozný hlad.“ Přiznal Bill a Tom ho za ruku vytáhl ven k autu. Ještě se rychle rozloučili s Nicolasem a Tom vyjel opět na silnici. Bill se opět díval z okýnka a věnoval se svým myšlenkám. Musel se usmát při vzpomínce, že si ho ten muž spletl s Tomovým přítelem. Celou cestu nemluvili. Tom chtěl, ale nevěděl, kde začít. Bill vypadal tak nějak ztraceně, a tak ho nechal. Zastavil u jedné malé restaurace na pláži. Bylo to vlastně docela blízko tiskárny, a navíc věděl, že tady mají dobrá jídla. Rád tady jedl. Když se posadili ke stolu, Bill neváhal a objednal si burger a hranolky. Měl opravdu velký hlad.

Když jim donesli jídlo, Bill pojídal hranolky a zadíval se z okna na moře. Musel se usmívat. „Moře je tak krásné,“ vydechl tiše a očima bloudil po hladině.
Tom se usmál a strčil si do úst hranolku. Sledoval Billův profil a lehce kývl hlavou na souhlas. „Ano, tak strašně moc.“ Kdyby jen Bill věděl, že on však o moři nemluvil. Měl pocit, že před sebou má teď ten nejkrásnější výhled. Rozhodně nejkrásnější za poslední dobu.

Po jídle se vrátili do tiskárny. Práce na zakázku už byla hotová, a tak se mohli věnovat té jejich. Bill se usmíval, když viděl, že Tom přesně ví, jak to chodí, jak se to dělá a co všechno je potřeba. Měl pocit, že je snad superhrdina. Tělo na to rozhodně měl. Když je Nicolas na chvíli opustil, všiml si nahoře na polici pozvánek, které byly speciálně vytisknuty pro čtyřicáté výročí firmy. Usmál se nad tou vzpomínkou a otočil se k Tomovi.
„Pane Tome, myslíte, že vás můžu o něco požádat? Támhle jsou pozvánky ke čtyřicátému výročí, myslíte, že… bych si mohl jednu vzít?“ Zeptal se a otočil se směrem k Tomovi, který k němu zvedl hlavu.
„Mmm jo… jo jasně, klidně si ji vezmi.“ Souhlasil Tom a Bill se zaradoval. Snažil se tam všemožně dosáhnout, ale police byla až moc vysoká. Když to zkusil už asi potřetí, ucítil blízkost někoho dalšího. Zmateně otočil hlavu a spatřil Toma po svém boku, tak strašně blízko. Zamrkal a chtěl uhnout, ale nedokázal to. Tom lehce naklonil hlavu na stranu a Bill opět přemýšlel, zda se ho chystá políbit, nebo ne. Zatajil se mu dech a jen omámeně na Toma zíral. Ten podal tu pozvánku a ramenem se opřel o polici, stále tak blízko.

„Výjimečná noc s Albatrosem.“ Usmál se trochu a sklopil oči k pozvánce. Pak ji Billovi podal. Jejich prsty se dotkly a Bill opět začínal zmatkovat. „Vždycky jsi takový?“ Zeptal se Tom najednou a Bill nechápal.
„Jaký?“ Zmateně zamrkal a Tom se opět přiblížil.
„Tak… svůj.“ Usmál se lehce a sledoval Billovy oči.
„Já… já…“ začal koktat černovlásek a cítil svůj zrychlený tep.
„Vážně chceš vědět, kdo je Albatros?“ Zeptal se Tom najednou. Bill cítil jeho dech na svých rtech a už pomalu zavíral oči v očekávání polibku, když mu zapípal telefon. Doslova od Toma odskočil.
„Omlouvám se,“ vydechl a rychle vytáhl mobil z kapsy.
„Copak se děje?“ Zeptal se trochu otráveně Tom.
„Nic… nic… jen… píše mi přítel. Dělá si starosti, že je pozdě a nejsem ještě doma.“ Ani nevěděl, proč tohle řekl. Proč řekl takovou kravinu. Skoro se políbili, a kdyby mlčel, třeba by se to stalo opravdu.

„Běž domů, je pozdě, vezmi si taxi.“ Přikývl na souhlas Tom a otočil se k Billovi zády.
„Ale proč? Ještě tu máme práci a… já zůstanu.“ Nabídl se hned. Nechtělo se mu domů, s Tomem mu bylo příjemně.
„Nemusíš,“ odpověděl poněkud chladně Tom.
„Udělal jsem něco špatně nebo jsem něco řekl? Nerozumím vám.“ Zamumlal Bill trochu zklamaně.
„Ne, jen říkám, abys jel domů, protože je opravdu pozdě.“ Zvedl k němu hlavu, ale ani se na něj pořádně nepodíval. Bill sklopil oči a kývl na souhlas.
„Jak si přejete,“ zamumlal tiše.
„Já jdu najít Nicolase, tak… dobrou noc.“ Řekl jen, než zmizel ve dveřích. Bill si povzdechl. „Dobrou noc,“ zamumlal už do prázdna. Bill se podíval znovu na dveře, a když Toma neviděl. Rychle nafotil obrázky, které už byly hotové, a poslal je Andreasovi. Úkol splněn. Mohl jít klidně domů.

***

„Zlato, právě mi přišly fotky té kampaně od Billa.“ Usmál se spokojeně Andreas a sledoval Miu, jak k němu kráčí ladným krokem. „Kupodivu to zvládl docela v pohodě.“
„Přijde mi, že o něm nějak moc často mluvíš,“ našpulila lehce rty a pohladila svého přítele po hrudi.
„Přestaň… je to kluk, a navíc se mnou pracuje,“ nechápal, proč žárlí zrovna na něj. V práci se motalo dost žen a ty jí nevadily. Ale na toho kluka se upnula téměř okamžitě. I když musel uznat, že byl hezčí než většina holek u něj v práci, on gay nebyl.
„Ukaž mi ty fotky,“ usmála se a Andy ochotně spolupracoval. Ukázal jí fotky kampaně v mobilu.
„Hlavně nesmíš použít to samé, Mio, rozumíš? Nechci žádné problémy.“ Pohladil ji po tváři a ona se na něj ještě více usmála.
„Neboj, stejně to není nic moc.“ Pokrčila ledabyle rameny, až jí trochu z ramene sjel župan.
„Stihneš do rána něco vymyslet?“ Zeptal se zvědavě Andreas a hltal tu odhalenou kůži.
„No asi to nebude nic extra, ale myslím, že něco vymyslím. A prezentaci udělám dřív než vy.“ Pozvedla obočí a sjela rukou až na Andreasovo břicho.
„Miláčku sestavíme tým a rozjedeme naši firmu.“ Usmál se spokojeně a nechal ji hrát si s jeho tělem.
„Pokud se nám podaří získat tuhle kampaň pro aerolinky, bude to opravdu skvělé. Je v tom hodně peněz. Vybereme si tým a toho Billa z něj vyhodíme.“ Spokojeně se usmála a Andreas se nahnul k jejímu krku, na který ji políbil.
„Kdybych tě neznal, řekl bych, že opravdu žárlíš.“ Zašeptal na její kůži a zavřel oči, když mu rukou zajela přímo do rozkroku.

***

Tom se ještě nějakou dobu zdržel v tiskárně. Hodně si s Nicolasem povídali a Tom z hlavy nedokázal vymazat Billa. Když bylo všechno hotové, už bylo hodně pozdě. Byl na cestě domů, v myšlenkách ale stále myslel na toho zvláštního chlapce. Nebyl tolik překvapený, že se mu líbí kluk. Už se to v minulosti párkrát stalo a on si s tímhle hlavu nedělal. Vždycky bral život tak, jak se mu nabídl. A co se týkalo jeho sexuality, tam to platilo dvojnásob. Musel se usmát, když si vzpomněl na seznam, na to, jak ho u police málem políbil, a rozhodl se udělat radikální řez. Vytočil Nicolasovo číslo a čekal. Když jeho kamarád hovor přijal, byl si jistější než kdy dřív. „Nicolasi, jedu do studia, ten projekt vyhoď, já… mám v hlavě jiný nápad.“ S tím hovor ukončil.

***

„To je taky dost, že ses tu ukázal.“ Zamračila se Vivien na Billa. Ten si jen povzdechl a protočila oči.
„Já vím, teď jsem měl tak málo času. Ale slibuju, že to napravím.“ Usmál se a následoval kamarádku do domu. Měl ještě nějakou chvilku, než bude muset do práce a potřeboval si chvilku povídat se svojí nejlepší kamarádkou.
„Hele a co vlastně lidi u tebe v práci? Vyprávěj mi o nich něco a ukaž mi fotky, ať mám představu.“
„Dobře, tak jo.“ Zasmál se Bill a nažhavil sociální sítě. „Podívej, tohle je Jay Jay. Je to moc hodný kluk, trochu zvláštní, ale rozumíme si. Tohle je Nancy, ví všechno, co se ve firmě děje a neděje.“ Usmál se na ni a kamarádka jen přikývla na souhlas.
„Rozumím… dál?“
„Tady je Jane, ona je moc hezká.“ Podíval se na Vivien a ta si tu ženu prohlížela.
„No, jo… jo, docela jo,“ přikývla na souhlas.
„Tady je pan Andreas,“ Vivien se začala smát a plácla svého kamaráda do ramene.
„No páni, ten má ale ránu.“
„A tohle je Tom.“ Zasněně si prohlížel fotku a sledoval i svoji kamarádku. Zajímala ho její reakce. Ta jen vykulila oči a otevřela pusu. „No woooow.“
„Že?“ Vydechl Bill a znovu si prohlédl Tomovu fotku.

„A není to fotoshop? Tohle kdyby viděl Brad Pitt, styděl by se a šel by se někam zahrabat.“ Vydechla a nedokázala odtrhnut od fotky oči.
„Je hezký, co?“ Zasněně vydechl a usmíval se jako idiot.
„To teda je,“ souhlasila jeho kamarádka a zadívala se na Billa.
„Někdy se sám sebe ptám, jestli všichni hezcí kluci musí být zlí a… taky, proč jsou všichni oblečení a on ne.“ Zasmál se trochu a pokrčil rameny.
„Spíš se zeptej sám sebe, proč nad tím vlastně vůbec přemýšlíš.“ Uchechtla se a Bill se na ni zamračil.
„No… už musím letět.“ Zvedl se rychle na nohy a schoval svůj telefon.
„Počkej chvíli… je vousatý. Nemůže to být ten tvůj Albatros?“ Nadhodila rychle a Bill krátce zavrtěl hlavou.
„Není, Vív, není. Můj Albatros měl černé boty a já jsem si Toma prohlížel. Nosí džíny a světlé kanady, to nebude on.“ Trochu si povzdechl. Možná tajně doufal, že by mohl, ale… ne to byla hloupost.
„Myslím, že… by mohl mít džíny, dokonce i teplákovku… pytel od brambor, prostě cokoliv. Jemu bude slušet všechno, co si oblíkne.“ Zasmála se Vivien a Bill protočil se smíchem očima.
„Nech toho, Viv. On je špatný člověk, dělá za zády svému bratrovi špatné věci, které by neměl.“
„No, víš, jak to je… ve vesmíru existuje dobro a taky zlo. A všechno jsme to my, nosíme si to v sobě.“
„Vivien, s tebou se ale nedá vůbec pomlouvat,“ povzdechl si černovlásek. Viv na něj jen mrkla a on raději opustil její dům, aby nepřišel pozdě do práce.

***

„Dobré ráno, Mio,“ usmál se trochu Tom, když stál se svým týmem u zákazníka aerolinek. Ani mu nepřišlo moc divné, že tu byla i ona. Zatímco ostatní se cítili pod tlakem a nervózně, on na sobě nedal nic znát. Usmíval se a čekal, až na jejich prezentaci přijde řada. Jane nervózně podupávala nohou a Mia si tu smečku budižkničemů prohlížela, jistá si sama sebou. Nakonec totiž neměla čas tu kampaň jakkoliv předělávat, a tak prostě použila přesně tu, kterou jí Andreas ukázal. Těšila se, že uvidí ostudu a pád Toma Kaulitze, až přednese nápad, který už stihla představit ona. Bohužel se však přepočítala.
„Budeme prezentovat tohle, ne to, co máte v rukách, dobře?“ Jane vykulila oči a Mia měla pocit, že omdlí.
„Tome, ale… jak?“ Vydechla překvapeně Jane a Tom na ni mrkl. Usmál se na Miu, která všechno slyšela. Když Tom a jeho podřízení vešli, rychle zvedla telefon a volala Andreasovi.

„Ano, lásko?“ Usmál se do telefonu. Ale ve vteřině dostal ledovou sprchu.
„Tom připravil jiný projekt,“ spustila hned, aniž by ho pozdravila.
„Jak tohle víš?“ Nechápal, kde takovou informaci mohla zjistit.
„Před chvílí jsme se potkali. Víš, co a jak udělal?“ Zajímala se hned a cítila se docela podvedená.
„Ne, já o ničem nevím,“ odpověděl upřímně překvapený Andreas.
„To je vážně skvělý! Kdo ví, co do rána mohl stihnout připravit!“ Zakřičela nevrle do telefonu.
„Můžeš se uklidnit?“ Okřikl ji Andreas rychle.
„Ne, Andy, nemůžu. Jak můžu být klidná, když hrozí, že o tohohle klienta přijdeme?“ Znovu hystericky vykřikla, až se za ní otočilo pár očí.
„Mio, uklidni se. Klient se přece ještě nevyjádřil.“ Snažil se blonďák zachránit situaci.
„Jasně, ty jsi v pohodě. Jsem to já, kdo tady běhá a shání pro tuhle firmu zákazníky,“ vykřikla hořce. Byla opravdu naštvaná, hodně naštvaná.
„Dost, Mio,“ protočil očima Andreas a ukončil hovor. Tohle nikam nevedlo. Přemýšlel, co se mohlo stát, že jeho bratr takhle narychlo změnil celou kampaň.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)