Na křídlech Albatrosa 18.

autor: Lauinka

Všichni se dál radovali, ale on stál na místě a přemýšlel, proč se všechno vždycky muselo takhle pokazit. Zrovna chtěl odejít, když se k němu přiblížil Andreas a odvedl ho bokem od celého dění.
„Proč jsi mi neřekl, že dnes přijde brácha na to focení?“ Zeptal se ho rovnou blonďák a vypadal trochu naštvaně.
„Já jsem nevěděl, že to bude pan Tom,“ hned mu vysvětlil a povzdechl si.
„Využil tě… a taky ostatní,“ zakroutil hlavu a zadíval se někam před sebe.
„Jak to?! Proč by to dělal?“ Nemohl tomu prostě uvěřit. Tom nemohl být tak špatný. Strávili spolu krásný den, a to, jak se na něj před chvílí díval… ne, to nemohlo být využívání.
„Když při auditu získáš nějaké mínusové body, je pak šance na rozvoj mizivá. Můj bratr podpořil kampaň pro spolek LGBT komunity a ta zpráva se musela dostat k panu Bellinimu. Nechal si zavolat právníka Roberta a tu kampaň získal.“ Vysvětlil mu rychle a podíval se na černovláska, než si nasadil sluneční brýle a zamířil pryč.

Bill tam stál a snažil se pobrat to, co se právě dozvěděl. Chtělo se mu brečet, všechno ztrácelo význam. Vždy když si myslel, že… je blíž něčemu hezkému, byl ve skutečnosti mnohem dál. Tohle bylo už moc. Bill tady najednou nechtěl vůbec být. Najednou zalitoval, že sem chodil. Rychle se rozhlédl, než jistým krokem zamířil pryč odsud. Bohužel ho zahlédl Bellini a rovnou se za ním rychle vydal.

„Pane Bille?“ Rychle ho oslovil, když se ocitl za ním.
Bill se otočil čelem k tomu muži. „Já… jsem na odchodu.“ Oznámil mu rychle.
„Ale… všichni zůstávají, párty pokračuje,“ snažil se ho přesvědčit, aby se i on přidal a mohl slavit.
„Pro mě skončila,“ zakroutil krátce hlavou černovlásek. Nevěděl, že je od baru pozoruje Tom. Nevěděl, že se mu vůbec nelíbí, jak ho neustále otravuje, jak se neustále snaží vetřít do jeho blízkosti. A nevěděl, že z toho šílí.
Bill se otočil, že odejde, ale Bellini ho chytil lehce za paži, aby ho zadržel. „Chtěl jsem si s vámi promluvit o vaší zálibě v parfémech.“ Nadhodil rychle Bellini a Bill na něj jen překvapeně zíral, když tlak na jeho ruce neustával.
Tohle však bylo pro Toma až příliš. To, že s ním mluvil, že s ním tančil… to zvládl, ale že na něj sahal tímto způsobem, to ne. Rozhodným rychlým krokem zamířil přímo k těm dvěma. Propaloval Belliniho pohledem a modlil se, aby neudělal žádný další unáhlený krok, jinak by nevydržel a musel ho už praštit.
Bill na něj jen šokovaně zíral, i když v hlavě se mu honily nejrůznější myšlenky. Nevěděl, co tomu muži říct, dokázal myslet jen na další slova, která by dokonale doplnila příběh v jeho knize.

V pohádkách se objevuje hlas, který našeptává,
vábí do temných lesů, do náruče nebezpečí.
Zlí panovníci s celým svým šarmem lákají k dobrodružství,
a princezny,
ačkoli vědí, že jakmile vstoupí do jejich lesa,
rozerve jim to srdce,
jdou přesto za těmi zlými panovníky.
A kde jsem já v této pohádce?
Opravdu přijmu všechno, co mi osud přinese?

Bill se jen šokovaně otočil, když ho někdo chytil za ruku a propletl prsty s jeho. Vyděšeně otočil hlavu a spatřil Toma, který tam stál, rozhodnutý ho odvézt od toho chlapa. Bellini se na Toma trochu tvrdě díval a Tom mu oplácel stejný pohled. Pak koukl na Billa a pokynul mu hlavou, aby šel s ním. Ani nečekal na žádný souhlas, a prostě Billa lehce zatáhl a dal se i s ním do pohybu. Bill jen překvapeně následoval Toma, který šel jistým rozhodným krokem co nejrychleji pryč z té šarády. Táhl za sebou Billa, který mu sotva stačil. Ale snažil se udržet krok, takže chvílemi musel doslova popoběhnout. Tom držel jeho ruku pevně, ale ne tak, aby mu ublížil.

„Pane Tome, počkejte chvíli. Můžete se zastavit?! No tak, vy mě neslyšíte?“ Snažil se Toma zastavit, ale ten jako by neslyšel. Dál táhl Billa k muži, který se staral o auta. Rychle mu podal klíče a oznámil mu, aby mu přivezl auto.
„Pane Tome, počkáte chvíli?! Co se děje?“ Nechápal Bill a byl vděčný, že Tom se konečně zastavil, když čekali, až tu bude jejich auto. Tom se otočil rovnou k němu. Vypadal neskutečně naštvaně, vlastně doslova zuřil. Udělal od Billa pár kroků a nervózně se rozhlédl kolem sebe.
„Ten chlap se tě nebude dotýkat! Nebude se na tebe takhle koukat, obtěžovat tě!“ Začal najednou vztekle a dělal malé kroky, jako by nedokázal stát na místě. Bill ho takhle naštvaného ještě neviděl. Vůbec nechápal, co to do něj vjelo.
„Vždyť se nic nestalo, jen jsme si povídali. Navíc… ani jste tu smlouvu s panem Bellinim nepodepsali.“ Bill se ho snažil nějak uklidnit, ale Tom vypadal stále nepříčetně.
„Ať si ji nechá,“ mávl rukou do vzduchu, jako by mu to vážně bylo úplně jedno. „Není důležitější než ty. Chci říct…“ rychle se opravil. „Není důležitější než moji zaměstnanci, to není nic o tobě.“

Bill se už chtěl usmívat, ale to, co dodal Tom, jeho úsměv zastavilo. Naopak se postavil Tomovi přímo čelem. „Opravdu? Tak proč jste mě chránil? Já nic takového nepotřebuju, jsem schopný se bránit sám. Navíc… o nic nešlo. Pokud takto budete bránit všechny své zaměstnance, ničeho nedosáhnete. To je hrdost? Ponížit klienta, a pak takhle zmizet? Vrátíme se,“ řekl rozhodně a sledoval Toma. Ten ho chvíli sledoval, než pomalu zvedl ruku a nabídl ji Billovi.
„Půjdeš raději se mnou?“ Zeptal se Tom a díval se Billovi přímo do očí. Mezitím přivezli i jeho auto.
„Dobře, půjdu. Stejně tyhle večírky nemusím.“ Kývl na souhlas a dal svoji ruku do jeho. Tom se krátce usmál a otevřel mu dveře auta, aby mohl nastoupit. Pak ležérně obešel auto a nasedl na místo řidiče.

***

„Kam jedeme?“ Zeptal se po delší době ticha, které vládlo v autě. Ani jeden od nasednutí do auta nemluvil. Každý si třídil svoje vlastní myšlenky. Bill to ale nevydržel jako první. Byl s Tomem, v autě mířícím někam do neznáma. Potřeboval vědět, co bude dál. Bylo vidět, že tou otázkou Toma vytrhl z jeho myšlenek, ale hned mu odpověděl.
„Musíme jet do studia vytisknout fotky,“ řekl mu Tom a krátce se na něj usmál.
„Moje fotky?“ Zeptal se trochu nadšeně, protože byl zvědavý, jaké jsou. Tom mu samozřejmě žádnou z nich neukázal.
„Ano, tvoje fotky, ale nejdřív se najíme. Co ty na to?“ Zeptal se ho Tom a Billovy oči se rozšířily.
„Jsem hladový. Je to zvláštní… ale vždycky, když jsem s vámi, jsem strašně hladový, je to normální?“ Zasmál se trochu Bill a odsunul si z tváře jeden neposedný pramen.
„Chápu, sice to není hlad, ale… to je jedno,“ raději se zastavil dřív, než aby zase řekl něco špatně.
„Prosím?“ Bill se na něj podíval, ale Tom se jen zasmál.

„Co bys řekl na maso opékané na ohni?“ Nabídl mu raději, aby změnili téma.
„Maso na ohni?“ Zopakoval nadšeně Bill a rychle přikývl na souhlas. „To rozhodně beru.“
„Navíc, pokud jde o mě, já… mám hlad skoro pořád,“ zasmál se Tom a lehce na Billa mrkl. Ten chtěl ještě něco dodat, když se mu rozezněl telefon a krátce na to se rozezněl i Tomův. Oba se na sebe podívali a zasmáli se.
„Tak Bille, co teď uděláme? Vypneme telefony? Teď už to maso nemůžeme nechat čekat.“ Zakroutil rychle hlavou Tom. Bál se, aby si to snad černovlásek nerozmyslel nebo tak něco.
„Jo, vypneme je,“ přikývl Bill a rychle telefon vypl. Tom se usmál a vypnul i svůj telefon.
„Ale co tvůj přítel, kterého jsme ještě neviděli. Nebude dělat problémy?“ Zeptal se ho Tom najednou. „Stínový přítel… jo, takhle bych ho asi nazval,“ naznačil mu gestem ruky, že nechce Billovi dělat problémy.
„Noo… on je to takový spíše přítel kamarád, jakože v takovém slova smyslu, chápete, ne?“ Nejraději by si nafackoval za tuhle lež. Chtěl to Tomovi všechno říct, že nikoho nemá a že je svobodný.
„Přítel kamarád,“ kývl Tom na souhlas a trochu se nad tím zasmál.
„Jakože si důvěřujeme, víte?“ Rychle vysvětlil Bill a Tom přikývl na souhlas.

***

„Paní Jane, mohu se zeptat proč pan Tom tak náhle odešel?“ Zamířil Bellini přímo za Jane. Chtěl vědět, co se stalo. Jane vypadala zmateně, stejně jako ostatní lidí z jejich firmy.
„Zřejmě mu do toho přišlo něco důležitého,“ pokusila se omluvit Tomovo chování.
„Zajímalo by mě, co je důležitější než tohle.“ Zatvářil se poněkud nevrle. Takové neurvalé chování se mu moc nelíbilo.
Jane nevěděla, co říct. „No…“ tápala a dívala se na Jay Jaye s Nancy, aby jí trochu pomohli.
„Mluvil jsem s panem Billem a on se najednou objevil a odvlekl ho. Dostal mě tímhle do dost nepříjemné situace. Ano, bylo to velmi nepříjemné.“ Rychle vysvětloval a dál hledal nějakou odpověď ve tváři zmatené Jane.
„Pane Bellini, nezlobte se. Nejspíše došlo k nějakému nedorozumění. Sám přesně nevím, co se stalo, ale brácha vám to jistě vysvětlí.“ Pokusil se to urovnat Andreas.

„K jakému nedorozumění? Co je tady k nepochopení? Zřejmě nepochopil, s kým tady je, a tu smlouvu… no, podepíšeme ji s paní Miu, omluvte mě.“ Odpověděl trochu arogantně a pomalu se od nich vzdaloval. Vtom ale Jay Jaye něco napadlo a rychle se rozběhl za panem Bellinim.
„Pane Bellini, prosím vás… já vám to vysvětlím. Ano, vysvětlím.“ Začal trochu nervózně, když se k němu ten muž nechápavě otočil. „No… ti dva jsou milenci!“ Vykřikl najednou Jay Jay. Jane doběhla k nim a stihla zaslechnout jen tu poslední větu a málem omdlela. Bellini rozšířil oči a překvapeně na Jay Jaye zíral.
„Prosím?“ Zeptal se tiše, netušil totiž, jestli dobře slyšel.
„Pardon, ano… ano je to tak. Bill a pan Tom jsou milenci. Dneska se trochu nepohodli, protože jak jste mluvil s Billem, pana Toma to trochu rozčílilo, rozumíte mi? Mezi nimi je velká láska… obrovská, vášnivá… no, sice tomu sám nerozumím, ale chápete!“ Zachraňoval rychle situaci a díval se na ostatní, kteří se k nim znovu přidali.
„Jo, neuvěřitelná láska,“ řekla tiše Jane, aby potvrdila pravdivost těch slov.

„Tak to mě pan Tom nejspíše špatně pochopil… to kvůli mě to mezi nimi neklape?“ Zatvářil se trochu vážně lítostivě.
„To se přece nedělá takové věci. Tančil jste s ním, obdivujete jeho parfém, říkáte, jak krásně voní… pan Tom prostě jen žárlil a odešel. Jinak by neodešel, věřte mi.“ Jane se podívala na Jay Jaye, mluvil hodně přesvědčivě, až nechápala, jak ho taková lež mohla napadnout.
„V tom případě, zavolejte panu Tomovi a řekněte mu, že se hluboce omlouvám, ale… jak jste sami viděli, já jsem s panem Billem jen mluvil.“ Snažil se rychle obhájit, aby nevznikly nějaké spekulace.
„Jistě, jistě… bylo to jen nedorozumění. Nicméně… kvůli tomu přece neodmítnete naší spolupráci. Je to tak, že? Naše dohoda stále platí?“ Snažil se Belliniho dostrkat ke kladné odpovědi.
„Ano, dobře.“ Rychle přikývl na souhlas. „Tak už to neprodlužujme, uděláme to takhle. Ta zakázka je samozřejmě vaše, ráno zavolám panu Tomovi.“
„Dobře, moc děkujeme.“ Usmál se Jay Jay a Jane spadl obrovský balvan ze srdce.

***

Když Tom zaparkoval a vylezl z auta, Bill ho napodobil. Rozhlédl se kolem sebe a byl trochu překvapen tím místem. Široko daleko nebyla žádná stavba. Jen jakýsi malý chodníček, který vedl trávou někam dál mezi keře a stromy. Na první pohled bylo jasné, že je to tu udržované, že se tu o to někdo stará.
„Kde to jsme?“ Zeptal se překvapeně Bill a rozhlédl se kolem sebe. Tom se usmál a podíval se směrem, kam vedl malý chodníček.
„To je moje chata, fotostudio… prostě všechno dohromady.“ Usmál se na Billa, který se zasmál. Sledoval ho, jak si bere zezadu z auta foťák.
„A když jste mluvil o mase na ohni… to uděláte?“ Zeptal se nejistě Bill a podíval se na Toma. Ten se zasmál a kývl na souhlas.
„No ano, riskneš to?“ Trochu ho škádlil. „Myslím, že to zvládnu.“
„Jo… to je úžasné,“ zasmál se Bill a následoval Toma.

„Půjdu se převléknout a tobě tam taky něco vyberu, dobře?“ Usmál se Tom a Bill přikývl. Být v tomhle a jíst v tak drahém oblečení maso by bylo docela divné a nejspíše taky nepohodlné. Tom otevřel dveře malé chatky, která spíše vypadala jako dřevěná maringotka bez kol. Ale vypadalo to dobře. Bill se hned usmál a rozhlédl se kolem sebe.
„Tak vítej,“ zasmál se Tom a podržel mu zdvořile dveře.
„Páni…“ vydechl Bill a rozhlížel se kolem sebe. Byla tam spousta různých věcí. Nějaké nářadí, hodně různých fotek z cest a zajímavé předměty. Bill to pozoroval s ústy dokořán.
„To jsem postavil sám, je to sice malé, ale… Když si chci vyčistit hlavu, vezmu si jen telefon a uteču sem.“ Usmál se trochu a sledoval Billa, jak si prohlíží všechny věci tady. Musel se zasmát, když spatřil i terč a šipky.
„Máte štěstí,“ vydechl a uznale kývl na souhlas. Toma však něco napadlo.
„Ještě jsem vymyslel toto,“ sáhl po malých roletách, které byly na oknech a zatáhl je. „Takhle to stáhnu a je z toho temná komora a můžu vyvolávat,“ pokrčil rameny a Bill byl překvapený ještě více.

„Můžu se dívat, jak ty fotky vyvoláváte?“ Zeptal se Bill s nadějí v hlase a nahnul hlavu na stranu.
„Můžeš, ale dnes ne. Dnes budu vyvolávat fotky na kampaň a ty vidět nesmíš,“ řekl trochu tajemně a prohlédl si Billa.
„Ale to jsou moje fotky,“ namítl Bill a snažil se Toma přesvědčit. „Proto jsem tolik zvědavý.“
„Tady jde o princip, dokud to nejde do tisku, nesmí to nikdo vidět,“ snažil se mu to vysvětlit, i když to tak úplně nebyla pravda.
„Dobře,“ souhlasil nakonec Bill a trochu nervózně se rozhlédl kolem sebe.
„Jen si tady vezmu něco na sebe a ty si taky vezmi, co budeš chtít,“ ukázal na malou skříňku, kde měl nějakých pár kousků oblečení. Bill přikývl na souhlas a vlastně se těšil, až se převlékne do něčeho trochu pohodlnějšího.

Tom sáhl po modrém triku bez rukávů a světlých džínách. Pak odešel a dal Billovi soukromí. Ten si tam vzal nějaké obyčejné bílé triko, které mu stejně sahalo do půli stehen a neustále mu padalo z jednoho ramene. Prostě Tomova ramena byla až moc široká, ale Bill si nestěžoval. Pak sáhl po nějakých volných plátěných kalhotách a zasmál se. Vypadal jako nějaký strašák do zelí. Když potom vyšel ven, Tom se zasmál a prohlédl si ho.
„Sluší ti to,“ okomentoval to rychle a Bill se lehce začervenal. „Já, přinesu dřevo,“ usmál se Tom, aby odtrhl pohled od Billa. „Jinak… tam vzadu je zahrada, o kterou se stará zahradník. Jsou tam rajčata i okurky, jestli je natrháš, udělám salát.“ Zkusil Tom a Bill hned souhlasil.
„Alespoň salát udělám já, dobře?“ Nabídl se trochu. Nechtěl, aby to celé bylo jen na Tomovi.
„Platí… ty salát, já maso,“ kývl na souhlas a zamířil pro dřevo. „Vevnitř je košík,“ zavolal ještě na Billa a ten se ho vydal hledat. Popadl košík a zamířil na zahradu pro zeleninu.

Naštěstí mu to dlouho netrvalo. Uvnitř našel i nějaký nůž, prkýnko a začal zeleninu krájet do misky. Stále se rozhlížel, jestli neuvidí Toma, ale po tom jako by se slehla zem. Když už to měl hotové, trochu se nudil a zamířil zpátky do chatky. Musel se zasmát, když uviděl i gramofon a nějaké desky. Neváhal a jednu tam prostě dal a pustil ho. Ihned se rozezněla hudba a on neodolal a začal poskakovat do rytmu. Pak ho to ovládlo naplno a on začala tančit kolem stolu. A vážně si to hodně užíval.

Tom se vracel s náručí plnou polínek, když spatřil Billa, jak tančí. Pootevřel rty a jen na něj zbožně hleděl. Usmíval se a užíval si tu jeho bezstarostnost. Naklonil lehce hlavu na stranu a tiše vydechl. Někdy si říkal, kde se to v tom klukovi bere, co vlastně chce. Byl tak strašně nevyzpytatelný. Ale teď nedokázal odtrhnout oči od toho, jak se pohyboval. Jak hýbal zadkem, rozhazoval rukama, jak jeho vlasy vlály všude kolem jeho hlavy, byl tak sladký. Když písnička skončila, přešel k Billovi, který hned, jak ho viděl, zastavil svoje pohyby a jen na něj zíral.

„Kde ses to naučil?“ Zeptal se Tom s úsměvem a zamířil ke špalku, kde byla sekera. Bill byl trochu v rozpacích a kousl se do rtu.
„No… hobby,“ vydechl tiše a upravil si rukou neposedné prameny.
„Hobby,“ zopakoval Tom pobaveně a dál se usmíval. „Jsi samé překvapení, neustále mě udivuješ.“ Pokrčil lehce rameny a postavil si poleno na špalek. Bill už nevěděl, co na to říct a jen kousek poodstoupil, aby si pusu zacpal zeleninou. Když se otočil, málem se zadusil. Tom si svlékl triko a zůstal jen v džínách, aby nasekal dřevo. Bill pootevřel rty a lehce naklonil hlavu na stranu. Hltal pohledem, jak se napřáhl a jeho svaly se napjaly. Pak přišel úder a poleno se rozpadlo na dva stejné kusy.
„Ach bože, Bille, alespoň pro tentokrát to nezkaz, prosím. To je to snad tak těžké?“ Promluvil sám k sobě a zatřepal hlavou, aby snad ještě nezačal slintat jako bernardýn. „Oh bože, pospěš si a dostaň mě ze spárů téhle krásné pohádky.“ Zasněně si povzdechl a znovu upřel ten ztracený pohled na to nejkrásnější tělo, které kdy viděl.

***

„Hmm, voní to krásně,“ usmál se Bill a sledoval Tomova záda, jak dřepěl u ohně a opékal maso.
„Za chvíli to bude hotové,“ ozval se Tom a pomalu se postavil na nohy. „Zapomněl jsem se zeptat, dáš si víno?“ Nabídl mu Tom.
„Ne, nedám si. Víno mi nedělá moc dobře. Pouštím si po něm pusu na špacír,“ kousl se Bill do rtu a začervenal se.
„Ale prosím tě,“ mávl nad tím rukou Tom a nalil jemu i sobě. Poté vytáhl Tom i maso a nandal ho na talíře. Venku už byla tma, ale světlo z ohně a chaty vše osvětlovalo tak akorát.
„Děkuji,“ usmál se Bill a chopil se příboru. Vrhl se na maso a ochutnal. Spokojeně přivřel oči a usmál se. „Mmm tak dobré,“ vydechl potěšeně a Tom ho sledoval.
„Jo, dobré,“ kývl na souhlas Tom a zasmál se. Bill se chopil poháru s vínem a začal upíjet. Nebyl moc zvyklý pít.

„Moc dobré, je to… výborné. Pro tak výborné maso mám speciální výraz, ale ten neřeknu, vy byste se mi totiž smál.“ Zasmál se tomu a znovu upil vína.
„Tak to řekni, určitě to nebude tak strašné,“ zakroutil Tom hlavou a sledoval Billa, který se dokonale už po pár doušcích uvolnil. Když viděl, že je jeho pohár prázdný, rychle mu ho dolil.
„Já takhle dobrému masu říkám… dětská láska.“ Vydechl zasněně a smočil rty ve vínu.
„Dětská láska?“ Rozesmál se pobaveně Tom a zakroutil hlavou.
„Já prostě výbornému masu říkám dětská láska, a to říkám už od malička.“ Pokrčil Bill rameny a strčil si další sousto do úst. Tom si užíval tenhle dokonalý večer. Bill se krásně uvolnil a vypil skoro celou láhev sám. Tom to možná udělal i schválně, jelikož byl tak sladký a uvolněný, že mluvil a mluvil… a Tom poslouchal. Všechno, co říkal, ho zajímalo. Nenudil se, Bill měl smysl pro humor. Vyprávěl mu různé příhody z dětství, cokoliv, co ho v tu chvíli napadlo. Pusa mu jela a on byl k nezastavení. Tom by ho zvládl poslouchat až do rána, ale potřeboval vyvolat ty fotky.

„Já… půjdu vyvolat ty fotky a potom tě odvezu domů, ano?“ Zvedl se Tom a Bill přikývl.
„Výborný nápad, mohl bych se na ty fotky podívat?“ Usmál se lehce přiopile Bill.
„Ne, nikdo je nesmí vidět, dokud se nevytisknou.“ Zakroutil hlavou Tom a zamířil do chaty. Rychle zatáhl rolety a Bill sledoval oheň a popíjel zbytek vína v poháru.
Když Tom znovu otevřel dveře chaty, Bill byl trochu opilý. Culil se a něco si tam pro sebe povídal.
„Takže já mám hotovo, můžu tě hodit domů,“ usmál se a pomalu se k němu přiblížil. Bill se zvedl a trochu zavrávoral. Tom k němu chtěl přiskočit a chytit ho, ale Bill zakroutil hlavou.
„Ale já hotovo nemám,“ zahihňal se a vpadl do chaty. Zamířil ke gramofonu a dal tam opět nějakou desku. Začala hrát nějaká pomalá písnička a Bill se podíval na Toma, který ho sledoval. „Pšššt, zlý králi,“ zahihňal se a dal si prst na rty.
„Zlý král?“ Pozvedl obočí a ukázal prstem na sebe.
„Pojďte,“ mávl na něj rukou a zamířil ven z chaty. „Pojďte, dlužíte mi přece jeden tanec,“ smál se Bill a houpal se v bocích.

„Máš pravdu, dlužím ti jeden tanec,“ přikývl na souhlas. „Dobře si to pamatuješ, jen…“ Bill se zamotal a Tom ho stihl tak tak chytit, aby nespadl. „Opatrně. Jsi v pořádku?“ Bill přikývl na souhlas a smál se. Byli u sebe tak blízko a Bill se stále hihňal. Tom měl ruce obtočené kolem jeho těla, aby vážně nespadl. Bill měl položené ruce na jeho hrudi a přitulil se k jeho hrudi. Zavřel oči a opřel se o jeho rameno. Čelem se opřel o jeho levou tvář a nechával se Tomem houpat. Pomalu se takhle hýbali a Bill se stále culil, aniž by cokoliv říkal, a Tom na tom byl podobně. Užíval si jeho krásnou vůni a teplo, které sálalo z jeho těla. Musel se usmívat. Dlouho se necítil takhle šťastně a uvolněně. Bill tiše vrněl na jeho hrudi a opíral se o jeho bradu a tvář. Tom lehce sklopil hlavu, aby se na tu krásu mohl podívat a odhrnul mu z tváře pár pramenů. Tak krásný.
„Bille, nemyslíš, že… je čas si promluvit? Víš… ten Albatros, kterého hledáš,“ odkašlal si trochu. Ani pro něj to nebylo snadné, ale bylo fér, aby to věděl i černovlásek, „jsem já.“ Vydechl a čekal, co se stane. Když bylo ticho, nakrčil čelo a pomalu od sebe odtáhl Billovu tvář. Ten však spal. Tom zavřel oči a usmál se. Vzal ho do náruče a odnesl do chaty.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)