Na křídlech Albatrosa 19.

autor: Lauinka

„Dobré ráno,“ usmál se Tom, když Bill pomalu otevřel oči.
„Dobré ráno,“ zamumlal trochu překvapeně Bill. Rychle se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Nasucho polkl, když zjistil, že je stále na Tomově chatě, a rychle koukl pod deku. Oddechl si, když zjistil, že je oblečený. Trochu ho bolela hlava.
„Čaj?“ Nabídl mu Tom a Bill krátce přikývl. Tom mu dal do rukou hrneček a usmál se.
„Děkuji, pane Tome,“ usmál se, ale v tom mu všechno došlo. „Mamka mě zabije, jak jsem tu mohl usnout? Navíc… zdál se mi moc divný sen. Řekl jsem vám v něm něco jako zlý králi a pak… pojďte sem. Stalo se něco? Nepamatuju si to!“ Rychle vyskočil na nohy a vyběhl z chatky a rozhlížel se kolem, aby si vzpomněl. Tom se na něj díval a usmíval se. „To se vážně stalo?!“ Vykulil šokovaně oči a díval se na Toma, který jen klidně pokýval hlavou, jakože ano, a čekal na další rekci Billa.
„Dobrá, dobrá… tanec, víno, a tak?“ Zeptal se Bill šokovaně a Tom jen dál kýval na souhlas.

Bill panikařil, hodně panikařil. „Bože,“ vydechl trochu a doufal, že se o nic nepokoušel nebo tak.
„Tak pojedeme?“ Navrhl Tom a usmál se. „V klidu se převlékni, já zatím počkám tady, ano?“
„Ano, dobře.“ Bill rychle zmizel uvnitř chaty a převlékl se do věcí ze včerejška. Pak stydlivě prošel kolem Toma a zamířil k autu.
„Jen tady zamknu a jsem hned u tebe,“ usmál se na něj Tom pobaveně. Rychle zamknul chatu a připojil se k Billovi. Když oba nastoupili, Tom se otočil na Billa a prohlédl si ho.
„Včera jsem ti to neřekl, ale… moc ti to slušelo.“ Usmál se Tom a Bill se zasmál a lehce pokrčil rameny.
„No měl jsem štěstí, v tom karavanu bylo tohle krásné oblečení a boty, co mi skvěle padly.“ Pozvedl obočí a díval se na Toma.
„Ty věci jsem tam dal já,“ přiznal mu Tom se smíchem.
„Cože?“ Překvapeně na něj hleděl a Tom pokrčil rameny a vyjel na cestu. Netrvalo to dlouho, než parkoval před Billovým domem.

„Děkuji moc… za krásný večer a za všechno.“ Vykoktal trochu zmateně Bill a sledoval Toma.
„To já děkuju. Uvidíme se v kanceláři, dobře?“ Usmál se Tom a Bill přikývl. Potom vystoupil z auta a zamířil ke vchodovým dveřím. Ještě Tomovi zamával, než vešel dovnitř.
Dostal nějaký výslech od matky, která umírala strachy. Naštěstí to zahrál do autu a lhal jí, že přespal u Vivien. Nemohl jí říct, že byl s Tomem, na jeho chatě a že tam usnul. Vypadalo by to divně a on nechtěl pořád něco vysvětlovat. Byl vděčný, že spěchal do práce, takže matka nestihla říct moc. Dal si jen rychlou sprchu a převlékl se. Pak rychle spěchal do práce.

***

„Dobré ráno,“ usmál se Tom, když uviděl Billa v agentuře, jak je v kuchyňce a dělá čaj.
„Dobré ráno,“ opětoval mu úsměv Bill.
„Jak se máš?“ Opřel se o futro dveří a sledoval černovláska.
„Dobře, a vy?“ Zeptal se Bill. Byl trochu v rozpacích z toho, co se stalo. Ale zároveň se cítil tak strašně šťastný.
„Já taky,“ odpověděl mu a kývl směrem k vylouhovanému čaji v konvici. „Můžu?“
Bill rychle přikývl a nalil mu ho do hrnku, který mu podal. „Ano, tady, prosím.“
„Mohli bychom si potom promluvit?“ Naklonil lehce hlavu na stranu a zadíval se na černovláska, který přikývl.
„Určitě, potom přijdu.“ Tom kývl a zmizel ze dveří. Bill si rychle vypil čaj a pozoroval Tomovu kancelář. Chtěl za ním jít hned, ale to mu přišlo až moc zbrklé, navíc se stále trochu styděl. Když se ale trochu uklidnil a viděl, že v Tomově kanceláři je klid, zamířil za nim. Zaklepal a nejistě vešel.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se ho hned Tom a vstal od stolu, aby se k němu přiblížil.
„Jo,“ usmál se trochu plaše a sledoval svého šéfa, jak se pomalu přiblížil. Tom se nadechoval, že něco řekne, když se dveře kanceláře znovu otevřely a do nich doslova vlítla Jane.
„Co je, Jane?“ Zeptal se trochu podrážděně Tom a zadíval se na ní.
„Tome, musíme s promluvit. Bille, běž prosím,“ kývla na černovláska, aby odešel. Ten se podíval na Toma a vyklidil prostor.
„Musíme si promluvit o tom, co se stalo, když jsi zmizel. Jednali jsme s Bellinim a tu zakázku jsme dostali. Takže celá ta kampaň je naše.“ Oznámila mu Jane a byla se sebou spokojená.
„Nechci ji, Jane, zruš to.“ Mávl ledabyle rukou Tom.
„Cože?“ Zeptala se ho vyděšeně. „Ty ses sebral a odešel.“ Vyčetla mu rychle a rozhodila rukama.

„Jane, to je už jedno, nechci to. Ten chlap se mi vůbec nelíbí.“ Pokrčil rameny a podíval se krátce na ni. „Nesedli jsme si.“
„Ale,“ namítla rychle. Byla ale přerušena Tomem.
„Jiná krevní skupina,“ objasnil jí trochu a zasmál se.
„Ale Tome, já tě vůbec nechápu, dostali jsme největší kampaň, co to proboha vyvádíš?!“ Začínala být trochu hysterická.
„Jane, neřeš to. Není jen Bellini, najdeme jiného klienta.“ Snažil se ji trochu uchlácholit, i když zbytečně. To do dveří strčila hlavu i Nancy.
„Pane Tome, pan Bellini je na cestě sem, chce s vámi mluvit.“ Usmála se na oba dva. Tom k ní zvedl oči a zakroutil hlavou.
„Ať sem nejezdí, Nancy, nechci ho tady,“ zamračil se trochu.
„Tome, všechno to zamíchal ten Bill, že? Já to nechápu, co má řadový zaměstnanec dělat blízko ředitele!!“ Naštvaně máchala ve vzduchu rukama.
„Jane, prober se. Ten s tím nemá nic společného,“ uchechtl se a odvrátil od ní pohled.

„Tome, když tuhle kampaň dostaneme, bude to nová budoucnost. Otevřeme nová oddělení a lidé, co tu pracují, povýší. Dostanou se na manažerské pozice. Uvědomuješ si, že svojí tvrdohlavostí ublížíš spoustě lidem. Jsem opravdu překvapená a víš, co si myslím? Panu Jörgovi by tohle bylo líto.“ Dívala se na něj, jak přechází na místě a přemýšlí.
„Fajn, zaměstnanci jsou na první místě,“ nakonec souhlasil a stiskl čelit. Nelíbilo se mu to, vůbec se mu to nelíbilo.
„Pane Tome, pan Bellini zrovna přijel,“ oznámila mu Nancy. Podíval se na ni a kývl na souhlas.
„Řekni mu, ať přijde.“
„Počkej, Tome, nejdřív si musíš promluvit s Jay Jayem. Nancy, prosím tě, zabav na chvíli pana Belliniho.“ Zadívala se na Toma a ten se zatvářil naprosto nechápavě. Jane zamířila přímo k Jay Jayovi a Tom byl v těsném závěsu za ním.

„Jay Jayi, pojď sem na chvíli, prosím. Pojď a řekni Tomovi, co jsi udělal.“ Pozvedla obočí a usmála se. Vlastně se docela těšila, až tohle Tom uslyší.
„Co se děje? Ven s tím, Jay Jayi.“ Díval se na něj a stále nechápal, o co jde.
„Řekl jsem malou lež,“ povzdechl si a hrál si trochu s rukama. „Řekl jsem malou lež, jen abychom dostali tu kampaň. Řekl jsem, že vy a Bill… jste spolu. Že prožíváte velkou lásku a jste moc zamilovaní.“ Sklopil trochu zahanbeně hlavu a čekal, jaká bude Tomova reakce.
„Cože? Co to mele, proboha? Jay Jayi!“ Zakřičel a rukou si přejel po tváři. Tohle bylo jako nějaký zlý sen.
„Pane Tome!! Pane Tome!!“ Slyšel křičet Nancy a viděl, že hned za ní je Billini.
„Dobrý den,“ usmál se na něj Bellini a podal Tomovi ruku.
„Zdravím,“ kývl na souhlas a lehce mu ruku stiskl.
„Můžu na chvíli?“ Zeptal se Toma a ten hned přikývl.
„Určitě, moje kancelář je támhle,“ ukázal, a když se tím směrem Bellini vydal, Tom šel za jeho zády.

***

„Nancy, nevíš, kde je Jay Jay?“ Zeptal se Bill a sledoval tu dívku. Už nějakou dobu ho nemohl najít a neměl nejmenší tušení, kde se může schovávat.
„Příčinou celé akce jsi ty.“ Oznámila mu s úsměvem, a pak se nahnula blíže k němu. „Jay Jay o vás musel lhát.“
„Co jako o nás?“ Nechápal Bill a díval se jí vyděšeně do tváře.
„No jasně, ty nic nevíš,“ zasmála se vesele a zatleskala rukama. „To je proto, že jsi byl s panem Tomem celou noc. Celou firmou se nesou drby. Odejdete si spolu ruku v ruce někam do neznáma, i když ty máš přítele a pan Tom Sofii.“ Pokrčila rameny a dívala se na Billa.
„Pan Tom má koho?“ Zeptal se trochu nejistě a překvapeně zároveň.
„Sofii, to je jeho přítelkyně. Moc se toho neví, ale jsou spolu roky. Ona žije v zahraničí, přijela i na firemní večírek. Víš, jen na jednu noc, aby se s Tomem vůbec potkala. Ty jsi ji nepotkal?“ Zeptala se překvapeně Nancy a Bill na ni jen zíral.
„Ne,“ zašeptal tiše a musel se hodně ovládat, aby nezačal plakat. Cítil se poníženě, hloupě a zrazeně. Po tom všem si myslel… co si myslel?

„My zase neviděli tvého přítele,“ zasmála se vesele a pokrčila rameny. „No ale Sofii jsme viděli, pan Jörg ji obdivuje. Chce, aby si ji pan Tom co nejdříve vzal.“ To už Bill nezvládl, a jelikož před ní nechtěl brečet, rychle se sebral a zamířil pryč.
„Co je? Kam jdeš? Vždyť si povídáme,“ zavolala za ním ještě Nancy a sledovala jeho vzdalující se záda.
Tohle bylo pro černovláska moc, potřeboval být sám. Sedl si venku na schody a snažil se dýchat. Nechtěl plakat, nechtěl. Ale slzy si stejně našly cestu a zbrázdily jeho tváře. Myslel na to, jak ho Tom chytl za ruku a odvedl od Belliniho. Na to, co mu řekl… že smlouva není důležitější než on. Sice se potom opravil, ale stejně věděl, že tohle bylo o něm. Možná po tom večeru v něm hořela malá jiskřička, že by ho mohl mít Tom rád. Ale ten malý plamínek zhasl ve chvíli, kdy mu Nancy řekla, že má přítelkyni. Pak si vzpomněl i na slova Andrease. Ano… využil ho, ale to dnešním dnem prostě muselo skončit.

***

Chceme, aby se na ten motivační kemp připojili všechny agentury, se kterými spolupracujeme, protože potom budeme jeden obrovský tým. Proto chceme, aby na ten kemp přijeli i zaměstnanci se svými partnery.“ Vysvětloval Bellini Tomovi, který seděl v křesle ve své kanceláři a jako vždy se snažil získat energii ze svých kamenů.
„To je skvělé, dám to všem vědět,“ přikývl na souhlas.
„Pane Tome, ještě jednou se vám moc omlouvám za to nedorozumění,“ vydechl tiše Bellini a věnoval Tomovi upřímný pohled.
„Nic se nestalo, to já reagoval trochu ostře,“ mávl nad tím rukou Tom.
„Je mezi vámi a Billem všechno v pořádku?“ Zeptal se pro jistotu.
„Ano, to je,“ hned přikývl Tom.
„Výborně… nebyl by problém pana Billa vidět? Chtěl bych se mu také omluvit, když už jsem způsobil tu nepříjemnou situaci.“ Objasnil mu hned Bellini.
„Samozřejmě,“ souhlasil Tom a mávl na Nancy, která číhala u kanceláře a snažila se získat nějaké informace o tom, co se děje za zavřenými dveřmi kanceláře. Ihned přiběhla k Tomovi, který jí oznámil, aby přivedla Billa. Ta souhlasila a šla ho najít.

„Bille, máš jí do kanceláře pana Toma.“ Oznámila mu, ten hned ale zakroutil hlavou. Nancy nevěděla, co dělat, tak volala panu Tomovi.
„Pane Tome, nepřijde.“ Vydechla do telefonu a čekala na jeho reakci.
„Nepřijde?“ Zeptal se nevěřícně Tom a vyskočil ze svojí židle. „Jak jako nepřijde?“ To už se natáhl po telefonu Nancy Bill.
„Halo?“ Promluvil do telefonu Bill a opřel se o zábradlí u schodů.
„Bille, můžeš sem přijít?“ Zeptal se ho rovnou Tom.
„Nemůžu,“ odpověděl okamžitě.
„Jak jako nemůžeš?? Tak já jdu za tebou.“ Vyhrkl Tom a s telefonem přilepeným na uchu vyběhl z kanceláře. To už tam byla i Jane a omluvně se podívala na Belliniho, který to fascinovaně sledoval.
„Jak chcete, prosím… jen si pojďte,“ vyhrkl Bill do telefonu.

Jane se trochu nervózně usmála na Belliniho. „On je Bill trochu rozmazlený. Ale je roztomilý.“
Bellini se zasmál. „Ale neee, to je divoká láska, jako v Itálii.“ Okomentoval to a sledoval, co se bude dít dál. Jane raději zmlkla.
„Takže, kde jsi?“ Zeptal se Tom do telefonu a hledal Billa.
„Kde bych asi byl? Pracuju v přines, podej,“ odpověděl mu Bill a dál se opíral o zábradlí.
„Bille, dochází mi trpělivost,“ vyhrkl rychle Tom, ale vtom černovláska zahlédl, aniž by on viděl jeho, a rovnou k němu zamířil.
„Jo?? Opravdu?? Už se bojím,“ zašklebil se Bill. „Nohy i ruce se mi klepou. Takže mě vyhodíte?“ Zeptal se sladce, aniž by věděl, že Tom je už přímo za ním a dívá se na něj, jak tam nesmyslně něco povídá do telefonu. Sáhl po telefonu přilepeného na jeho uchu a vzal mu ho. Bill na něj šokovaně vykulil oči a otočil se tváří k němu,
„Co to vyvádíš? Jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Tom a sledoval jeho tvář.
„Jsem, díky… a… jak se máte vy?“ Takhle, když mu čelil tváří v tvář, odvahy v něm trochu ubylo.
„Dobře, pojď se mnou… pojď,“ vzal ho znovu za ruku a zamířil do svojí kanceláře.

„Pane Tome, co to děláte?“ Cupital za ním, přesně jako včera. Ale nezamířil do svojí kanceláře, ale do kanceláře Jane, kde nikdo nebyl. Potřeboval si s Billem promluvit, protože vycítil, že něco je špatně.
„Já tě vůbec nechápu, Bille, co se děje?“ Hned si stoupl naproti němu. Za prvé nechtěl, aby mu utekl, a za druhé mu chtěl vidět přímo do očí. Protože ty nikdy nelhaly. „Já se opravdu snažím, ale nechápu tě. Co se tak najednou stalo? Proč jsi naštvaný? Co jsem udělal špatně?“ Vychrlil to tam na černovláska, ale ten zaujal stejný postoj.
„Špatně? Všechno je špatně!“ Vykřikl a díval se na Toma. „Prostě všechno je úplně špatně.“
„Všechno je špatně, všechno je na nic… to jako vážně?“ Máchal rukama ve vzduchu Tom a snažil se to nějak pochopit.
„Ano, všechno, co se týká vás, je špatně,“ vydechl a snažil se nemyslet na to všechno. Nechtěl před Tomem ještě začít plakat nebo něco takového.

„Takže všechno, co se týká mě, je špatně?“ Nevěřícně zopakoval Tom a ukázal prstem na sebe. „Lituješ, že jsi se mnou včera jel na chatu?“ Zeptal se ho Tom upřímně.
„Ne, to ne,“ hned zakroutil hlavou a cítil, jak se v tom plácá. „Dali jsme si večeři, no a co?“ Pokoušel to znovu zahrát do autu.
„Teď vyloženě blbneš,“ zakroutil hlavou Tom. „Nevěřím ničemu, co jsi teď řekl. Jednou tak, podruhé zase jinak. Nevíš, co říkáš. Taky sis nasadil ten náramek… Pěkná výmluva.“
„Jaká výmluva?“ Zeptal se Bill nechápavě.
„Já tomu říkám výmluva… nosíš ho a nenosíš… podle toho, jak se ti chce a jak se ti to hodí. Máš vůbec nějakého přítele?“ Vybalil to na něj Tom a začínal být vzteky bez sebe.
„Tohle je od přítele, vidíte? Sám bych si ho asi nekoupil,“ protočil očima Bill. V tom do kanceláře vešel i Bellini.

„No… už vás nebudu zdržovat, uvidíme se na večeři, že?“ Usmál se na oba a Bill málem omdlel. Večeře… Jaká zase večeře?
„Ano, jo… mně se to hodí, co ty, Bille?“ Podíval se na černovláska, který byl trochu v šoku.
„Nevím… ale… ano určitě taky můžu,“ kývl rychle na souhlas.
„Dobře, skvěle… a gratuluju vám,“ usmál se rychle ten chlap.
„Díky, díky,“ vydechl Tom a Bellini zamířil pryč. Bill se rychle otočil k Tomovi.
„Jaká večeře?? A k čemu nám to ten chlap gratuloval?“ Nechápal Bill a snažil se to vyčíst v Tomově trochu pobavené tváři.
„No k tomu, že spolu prožíváme velkou lásku a večer u večeře to ty, já a Bellini oslavíme.“ Oznámil mu, jako by o nic nešlo.
„Ale… já už přítele mám!“ Vykřikl Bill a rozhodil rukama.
„Opravdu? A… jak se jmenuje?“ Zeptal se Tom, protože tohle ho opravdu zajímalo.
„O… Oliver!“ Vykřikl Bill, bože takhle lhát.
„Oliver?“ Zeptal se Tom a povytáhl obočí.
„Ano, Oliver,“ stál si za svým Bill.

Tom už ale nic neřekl a jen zakroutil hlavou, než rychle vyběhl z kanceláře Jane, aby se mohl nadechnout. Měl pocit, že v té malé místnosti byl všechen vzduch kompletně vydýchán.
Bill taky vyběhl z kanceláře, když zahlédl Jay Jaye.
„Jay Jay, okamžitě stůj,“ doběhl ho a hned se mu postavil přímo čelem. „Chápu to teda správně, že jsi včera Bellinimu řekl, že… že já a pan Tom… jsme spolu ve vztahu?“
„Řekl jsem, že… že… máte velkou lásku, protože jinak bychom tu práci nikdy nedostali,“ snažil se mu trochu omluvit, ale Bill vypadal, že zuří nebo se každou chvilku rozpláče, anebo možná obojí dohromady.
„Jay Jayi, tobě snad přeskočilo? Zapomněl sis mozek někde v autobuse?? Jiná lež tě, proboha, nenapadla? Jak se teď mám chovat k panu Tomovi na večeři s Billinim? Jako jeho… přítel?“ Praštil se rukou do čela a chtělo se mu umřít.
„Čeho se bojíš, Bille, vždyť je to jen jeden večer. Pak už toho chlapa neuvidíš a na všechno se zapomene,“ mávla nad tím rukou Nancy, která je bedlivě oba poslouchala.
„Nancy, nastoupil jsem do týhle firmy, jako přines podej… a jdu z komplotu do komplotu,“ zakroutil nešťastně hlavou.

Do toho se objevil Tom a strhl na sebe všechnu pozornost.
„Přátelé, poslouchejte mě chvilku… jsou tady všichni?“ Podíval se po lidech a potom kývl. „Mám pro vás dobrou zprávu, zítra nemusíte chodit do firmy.“ Usmál se a ozvalo se sborové jásání. Bill se naklonil k Jay Jayovi.
„Díky bohu!“ Zamumlal směrem k němu a ten mu věnoval jen malý úsměv.
„Místo toho pojedeme na motivační kemp.“ Znovu se ozval jásot, ale Bill hned zakroutil hlavou.
„Beze mě!“ vyhrkl okamžitě.
„Akce je povinná pro všechny. Oni ji sice organizují, ale nebudou tam žádní jejich zaměstnanci. Jen my a ostatní agentury, se kterými spolupracují,“ oznámila hned Jane a zadívala se především na Billa.
„Jay Jayi, ty pojedeš dřív, Bellini si tě vybral jako organizátora. Oni si tě tam zaškolí, takže klid.“ Pokračovala Jane.
„Bude tam i agentura Mii a řeknu vám jen jedno, pořádně se na to vyspěte, bude to náročný den. Ukážeme ostatním agenturám, kdo jsme. Mimochodem manželé, manželky, partneři jsou také zváni, ale musíme vědět počet, tak to nahlaste Nancy, ona to zapíše.“
„Tak ať vidím ruce… Bille? Tvůj přítel nepřijde?“ Navrhl hned Tom a sledoval ho. Bill zakroutil hlavou a usmál se.
„Na takové blbosti on moc nemá čas.“ Protočil očima a snažil se rychle dostat pryč.

***

„Ááááh, Nicolasi… jen pojď dál,“ zasmál se hned Tom, když viděl svého přítele.
„Ahoj, vytiskl jsem to, co jsi připravil pro spolek.“ Zasmál se a dal mu desky.
„Ukaž,“ Tom se do toho hned vrhl a prohlížel si jednotlivé obrázky.
„Jsi fakt dobrý. Povedlo se ti to,“ poplácal ho po zádech Nicolas.
„Paráda… tisk je výborný. Skvělý, jsi pašák.“ Kývl na souhlas i Tom.
„A co ten kluk?“ Zeptal se jen tak  mezi řečí. Možná byl trochu zvědavý, jelikož Toma znal a všiml si jeho zájmu o to stvoření. Ale Tom se věnoval jen těm fotkám
„Jo je pěkný, vyzařuje spoustu emocí. Je přirozený a co ty billboardy?“ Zavedl hlavu Tom od té složky.
„Prý dostaneš cenu,“ zasmál se Nicolas.
„Co je to za cenu?“ Nechápal Tom. Moc si na tyhle věci nepotrpěl. Prostě měl jen rád dobře odvedenou práci.
„Mezinárodní asociace reklamy ti prý chce udělit cenu za umělecký přínos.“ Usmál se jeho kamarád a Tom nad tím jen zakroutil hlavou.
„Tu bys měl převzít spíše ty,“ poplácal kamaráda po zádech Tom.
„Já už mám přebírání tvých cen dost,“ zasmál se a mávl mu. „Musím letět, měj se.“
„Ahoj, brzy se uvidíme,“ mávl mu Tom, než sám odešel z kanceláře. „Nancy, nevíš, kde je Bill?“ Zeptal se hned dívky, když jí zahlédl, ale Billa nikde neviděl.
„Bill je v archivu,“ oznámila mu a Tom jen kývl na souhlas a vydal se za ním.

***

Bill se snažil přihlásit do počítače, ale nešlo mu to. Jay Jay tam do něj ještě něco lavíroval, což mu moc nepomáhalo.
„Heslo… heslo… jaký heslo? Jay Jayi, dej mi svoje heslo,“ povzdechl si černovlásek.
„To ti nemůžu dát. Každý má svoje heslo. Tom každému přidělil vlastní, tak za ním jdi, ať ti ho dá, protože bez něj nemůžeš pracovat.“ Vysvětlil nu Jay Jay.
„Nechci ho vidět ani slyšet,“ zakroutil hlavou Bill a dál koukal do monitoru. To se ale objevil Tom v archivu. Bill ztuhl, Jay Jay zbledl a oba na něj zírali jak na ducha.
„Bille odcházím, v 7 tě vyzvednu na tu večeři s Bellinim,“ oznámil mu, ale Bill hned zakroutil hlavou. Chtěl něco říct, ale Jay Jay se chopil slova.
„Já… už musím jít… mějte se,“ rychle vyklidil prostor a Bill ho chtěl zabít pohledem, nebylo mu moc příjemné tu být s Tomem o samotě.
„Jste hodný, ale… dorazím sám,“ odpověděl mu nakonec.
„A kam?“ Pozvedl obočí Tom a sledoval ho.
„Kam jdeme?“ Zeptal se ho na oplátku Bill.
„V sedm tě vyzvednu a… mimochodem… tady je moje heslo.“ Rychle vzal kus papíru a něco na něj naškrtal, potom ho přehnul napůl a podal ho Billovi. Bill si ho nejistě vzal a podíval se na Toma, který se usmál a odešel. Bill sledoval místo, kde ještě před chvílí Tom stál a přemýšlel.
„To heslo musí být Sofie,“ řekl si trochu hořce a pomalu papírek otevřel. Bylo tam napsané Albatros. Bill se zamračil a hned zvedl hlavu k místu, kde Tom ještě před chvílí byl. „Ty mizero hnusný,“ zamračil se a rychle to naťukal do počítače.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)