Na křídlech Albatrosa 23.

autor: Lauinka

„No super!! Zvládli jsme to výborně!!“ Zasmála se Vivien, když vycházeli z toho domu s malým kouskem papírku v ruce. „Kdo by to byl do toho kluka řekl?? Člověk by si myslel, že je to ještě dítě a co všechno on umí?? Nějaké hackerské útoky a je v tom fakt dobrej:“ Radovala se spokojeně Vivien a honem mířili pryč od toho místa.
„Byla to nejvíc vzrušující noc, kterou jsem za dlouhou dobu prožil.“ Povzdechl si zasněně Jay Jay. „Myslíš, že tahle adresa pomůže panu Tomovi?“ Podíval se na Vivien.
„No jasně, že pomůže! Teď najdeme toho člověka, který nahrál ty věci na internet a ten nás dovede k nepříteli, chápeš?“ Zadívala se na Jay Jaye a zatleskala.
„Nooo… kdyby to byl taky takovej kluk, tak ho zmlátíme,“ rozhodl rychle a přikývl na souhlas.
„Nooo, podívej se na sebe. Moc ses teda nepochlapil. Vždyť ses třásl strachy,“ připomněla mu rychle Viv.
„No a co? Strach je přece přirozená lidská emoce.“ Zamračil se trochu a Vivien se zasmála.

***

Bill seděl s hlavou zakloněnou a sledoval hvězdy. Usmíval se a užíval si to. I když přes koruny stromů jich nebylo moc vidět, přesto některé prosvítaly.
„Ty hvězdy jsou nádherné. Mám pocit, že když natáhnu ruku, dosáhnu na ně.“ Usmál se a natáhl ruku směrem k nebi. Pak se usmál a podíval se na Toma. „Chodíte na tohle místo často?“
„Občas,“ usmál se a zadíval se na nebe taky. „Když chci být sám.“
Bill se na něj podíval, a pak si povzdechl. Pochopil tu poznámku, byla jistě mířená na něj.
„Pane Tome, chtěl jste být sám, chtěl jste si odpočinout a já přišel a pořád jsem něco breptal, omlouvám se.“ Řekl rychle a povzdechl si. „Nenudil jsem vás?“
Tom se na něj zadíval a krátce zakroutil hlavou. „S tebou se nikdy nenudím.“ Nespouštěl z něj oči. „Půjdeme spát.“
Bill vykulil oči a ukázal na sebe a pak Toma. „Myslíte oba?!“
„No… ehm… ale ne… ne… myslel jsem tím, že je pozdě a měli bychom jít spát. Můžeš si lehnout do stanu, jestli chceš. Já vůbec nevím, jestli usnu, možná, že ne… možná… zůstanu u ohně.“ Nabídl mu hned a sledoval černovláska, jak váhá.

„Dobře, tak… dobrou noc.“
„Dobrou noc,“ usmál se Tom a sledoval Billa, jak míří ke stanu, než se otočil zase zpátky a zadíval se do ohně. Bill chtěl vlézt dovnitř, ale nakonec se pomalu vrátil k Tomovi.
„Ještě se vás zeptám na jednu věc, a pak se ptát už na nic nebudu, slibuju,“ zatvářil se trochu nervózně. „Ehm… když budu sám ve stanu, asi se budu bát a… vy tady stejně budete sedět, takže, když bych se natáhl tady, nebál bych se. Myslíte, že by to pro vás byl problém?“ Kousl se do rtu a díval se trochu ztraceně na Toma.
„Nevím, jsi si jistý? Protože tady můžou být hadi, brouci, škorpióni, mouchy, komáři… jsi si jistý, že chceš spát tady?“ Pozvedl Tom obočí a zvedl se na nohy.
„Zašlápl jsem hlavu dvěma hadům, když jsem vás hledal,“ řekl hned sebejistě a zasmál se.
„Jo… to věřím,“ přikývl Tom pobaveně. „Jsi dobrý, fakt dobrý.“ Mrkl na něj a zamířil ke stanu. „Počkej tady, já přinesu spacák.“
„Dobře,“ usmál se sladce Bill.
„A ty to tady… připrav, ano?“ Máchl rukou Tom na nějaké neurčité místo na zemi. Bill začal dělat místo na spacák a zasmál se.

„Dobře, nebyli to dva hadi, ale jen jeden, pane Tome,“ zasmál se, když přenášel nějaké dřevo na druhou stranu. Tom se zasmál a pomalu roztáhl deku, na kterou položil spacák.
„No… není to nic moc, ale ujde to, pojď,“ kývl na černovláska a rozepl mu spacák. Bill si rychle sundal boty a pomalu se do spacáku vsoukal a snažil se si udělat pohodlí.
„Zvedni hlavu, Bille,“ usmál se Tom, a když to černovlásek udělal, dal mu pod hlavu složenou mikinu. „Není to lepší?“
„Jo, je to lepší,“ řekl rychle Bill a sledoval Toma, jak dřepí u jeho hlavy. Chvilku Billa sledoval, než si roztáhl jen karimatku kousek od něj. Bill byl celý zabalený ve spacáku a vypadal jako nějaká zakuklená larva, která se má brzy proměnit v nádherného motýla. Jen si nad tou představou musel povzdechnout, protože věděl, že až se ráno probudí a vyleze ze spacáku, bude mít do krásného motýla hodně daleko. Ale byl tu s Tomem, a to mu dodávalo úsměv na tvář.

Tom si lehl na záda a ruce si dal za hlavu. Zadíval se na kousky oblohy, které přes koruny stromů mohl vidět, a přemýšlel.
„Pane Tome, můžu vám říct ještě jednu věc? A pak už neřeknu ani slovo.“ Bill se podíval na Toma, ten se na něj usmál a otočil k němu hlavu. Lehce kývl, že poslouchá.
„Vy teď ležíte na kamení, v prachu a já si tu hovím jako nějaká princeznička, co kdybychom se podělili alespoň o tohle?“ A povytáhl Tomovu mikinu zpod hlavy a posunul ji více doprostřed.
Tom se zasmál a přikývl. „Dobře.“ Pomalu se zvedl a posunul si karimatku k Billovu spacáku. Bill si lehl na bok, aby měl Tom dostatek místa a usmál se na něj. Tom si lehl znovu na záda, ale nechal hlavu otočenou tváří k Billově. Pak se oba zadívali na oblohu nad nimi a oběma se rozlil úsměv na tváři. Pak ve stejnou chvíli zase otočili hlavy k sobě a dívali se jeden druhému do očí. Beze slov, každý se svými myšlenkami, avšak se stejně divokým tlukotem jejich srdcí.

***

Tom celou noc nemohl spát. Přemýšlel nad vším tím zmatkem, co se odehrál. Co se odehrál v agentuře a taky v něm samotném. Sledoval Billa, jak spí, jak se mu lehce třepotají řasy, a nakonec se přesunul na malou stoličku k ohni. Nedokázal by na tu krásu jen zírat, chtěl by se jí i dotknout. Ale nechtěl vyděsit Billa. Proto raději seděl dál od něj a dával na něj pozor odsud. Hrál si s kameny a čekal, až se Bill vzbudí.
Když Bill otevřel oči, Tom vedle něj už nebyl. To bylo trochu zklamání, ale uviděl ho sedět hned kousek od něj, takže se uklidnil. Sledoval jeho napjatou smutnou tvář. Viděl, jak se to v něm všechno pere a cítil se strašně smutný, protože věděl, že na tomhle nese obrovský podíl viny. Když Tom však otočil hlavu a uviděl ho, dělal, že se teprve probouzí.

„Dobré ráno,“ usmál se na něj Tom.
„Dobré ráno,“ zašeptal Bill nazpátek.
„Jak je? V noci jsi trochu popotahoval a kýchal.“ Usmál se a dřepl si zase u něj, když se Bill stále zabalený ve spacáku posadil. Tom mu pomalu položil ruku na čelo. „Možná ti to kempování nesvědčí.“ Usmál se trochu Tom, ale Bill se tvářil zmateně.
„Vy jste nespal?“ Zeptal se trochu se starostí v hlase.
„Moc jsem toho nenaspal, ale nevadí mi to.“ Bill pomalu přikývl a doufal, že to není kvůli tomu, že mu sebral spacák. „Vstaneš?“ Zeptal se ho Tom a Bill rychle přikývl.
„Jasně,“ chtěl se nějak vyhrabat, ale Tom mu spacák stáhl z hlavy a rukama se snažil upravit jeho neposedné prameny kolem hlavy. Pak mu spacák rozepl a Bill pomalu vylezl. Rychle si nazul boty.
„Ty zabal spacák a já sbalím stan.“ Usmál se Tom a Bill hned přikývl na souhlas.

***

Bill to nestíhal domů a musel do práce. Jediná možnost byla napsat Viv, aby mu donesla nějaké oblečení na převlečení. Nechtěl tu pobíhat v tom, co měl včera a celou noc na sobě. Když se Viv konečně objevila, usmál se na ni.
„Ahoj, ráda tě vidím, Bille,“ krátce se objali. „Jak se máš?“
„Jak asi,“ povzdechl si Bill a smutně se na svoji kamarádku podíval.
„Nevypadáš dobře, co se stalo?“ Nakrčila trochu obočí a sledovala jeho tvář.
„Jsem hrozně nešťastný, pan Tom je na tom moc, moc špatně. Zhroutil se, jeho kariéra fotografa je kvůli mně v háji. Jak jsem mohl udělat tolik chyb?“ Smutně si povzdechl a zakroutil hlavou.
„A co jsi udělal?“ Zeptala se ho Viv a čekala na nějaké vysvětlení.
„Já idiot, uvěřil jsem panu Andreasovi, ten člověk mě podvedl a odnesl to pan Tom,“ povzdechl si zničeně.

„Promiň, Bille, ale já zas ničemu nerozumím. Prosím tě, už se tím netrap, já ti s tím pomůžu. Ať se děje cokoliv, rozumíš?“ Vzala ho za ramena a lehce s ním přátelsky zatřásla. Bill se maličko usmál. „Víš, co se nám včera povedlo? Poslouchej… našli jsme s Jay Jayem adresu toho hackera.“ Zasmála se vesele a Bill hned pookřál.
„Opravdu?“
„Jo,“ zasmála se hned vesele a přikývla na souhlas.
„Viv, ty jsi opravdu úžasná. Všem to pomůže a pan Tom nebude muset odejít,“ vydechl vesele Bill a najednou měl milion důvodů se usmívat.
„Kam by měl pan Tom odcházet?“ Nechápavě se na něj zadívala a zvedla obočí.
„Nevím… možná odjede a už se nevrátí,“ posmutněl zase znovu, když se povídal na svoji kamarádku.

„Bille… ty jsi do něj šíleně zamilovaný. Proč si s ním nepromluvíš? Proč mu to všechno neřekneš?“ Pohladila ho po hubených ramenech a Bill zakroutil hlavou.
„A co mu mám říct? Způsobil jsem konec tvé kariéry, ale miluju tě? Lhal jsem ti a spolupracoval s panem Andreasem, ale jsem do tebe zamilovaný? Máš sice svoji přítelkyni, ale jsem do tebe zamilovaný?“ Pozvedl obočí a rozhodil rukama. Tohle prostě nemohl. Nedokázal by to po to všem.
„Ne, když mu to řekneš takhle, tak ti do náruče asi nepadne,“ zasmála se trochu a strčila lehce do Billa. Ten se usmál.
„Díky, za ty věci. No… budu muset běžet. Musím se ještě převléknout, tak… zatím ahoj.“ Mávl jí, než zmizel ve dveřích agentury.

***

„Co je, Andy?“ Zamumlal do telefonu Tom.
„Co je, Andy?! Děláš si srandu? Od rána se ti nemůžu dovolat!! Kde jsi?“ Vyjel rychle do telefonu.
„Tady,“ zasmál se Tom za Andreasovými zády. „Měl jsi starost?“ Usmál se a jednou rukou ho vzal kolem krku.
„Jasně, že jsem měl. Připrav se, v deset máš tu obhajobu.“ Řekl mu a poplácal ho po zádech.
„Jo já vím, Bill mi to říkal,“ přikývl na souhlas a pustil bratra.
„Rozumím, běž se převléknout, připrav se. Já na tebe počkám.“ Usmál se na bratra.
„To nemusíš,“ zakroutil hlavou Tom.
„Půjdu s tebou, brácho. Já tě v tom srabu nenechám, všechno bude fajn, uvidíš.“ Snažil se ho povzbudit.
„Uvidíme,“ vydechl Tom a podíval se na bratra. „Tak… já jdu do sprchy.“ A s tím zmizel u sebe v pokoji.

***

„Jay Jay, je tu pan Tom? Přišel?“ Zajímal se hned Bill, když uviděl svého kolegu a přidal se k němu.
„Nepřišel,“ vydechl a pokrčil rameny.
„Udělal jsi s Vivien parádní práci,“ usmál se a poplácal ho po rameni. Potřeboval se trochu rozptýlit, aby na to všechno nemyslel. „Mimochodem… musím jet na tu adresu, pojedeš se mnou?“ Zeptal se ho v naději a kousl se do rtu.
„Janě, pojedu, neboj se,“ přikývl na souhlas. Byl sám zvědavý, co se z toho vyklube.
„A dovolí mi to paní Jane? Nebyl jsem tu včera celý den.“ Povzdechl si Bill a přemýšlel, jak to celé udělat.
„No… to je pravda, ta ženská si na tebe zasedla. Co kdybych tam potom zajel sám?“ Navrhl mu a pokrčil rameny. „Nebo… zavolej Vivien, ať jde se mnou. Řekni jí, že se v poledne setkáme na místě.“
Bill o tom chvíli přemýšlel, než Vivien napsal jen sms zprávu, jelikož spatřil, jak k nim míří Tom.

„Dobré ráno,“ pozdravil všechny a proběhl do svojí kanceláře. Bill zamířil do kuchyňky a rychle udělal čaj. Pak s úsměvem a hrnečkem v ruce zamířil do jeho kanceláře. Lehce zaklepal a nakoukl dovnitř.
„Udělal jsem vám čaj, pane Tome,“ zamířil k jeho stolu.
„Děkuju, Bille,“ věnoval mu malý úsměv.
Ve chvíli, kdy Bill pokládal čaj na jeho stůl, se rozezněl Tomův telefon. Bill samozřejmě nechtěl špehovat, ale jméno svítící na displeji jeho telefonu nešlo přehlédnout. Volala mu Sofie, jeho přítelkyně. Trochu sklopil oči.
„Váš telefon,“ kývl směrem k vibrujícímu zařízení.
„Jo, poslední dobou zvoní neustále,“ pokrčil otráveně rameny a sáhl po něm.
„Nebudu vás rušit,“ rychle vyklidil pole Bill, aniž by viděl, že Tom hovor odmítl.

***

„Ahoj Tome, jak se máš?“ Usmála se na něj Mia, když vešla do Tomovy kanceláře a posadila se přímo naproti jemu.
„Dobře, Mio, co se děje?“ Chtěl přejít ihned k věci. Tenhle rozhovor byl to poslední, na co měl náladu. Když Andreas viděl, jak Mia suverénně vešla do bratrovy kanceláře, neváhal a šel dovnitř taky.
„Aaa ahoj, Andreasi,“ usmála se hned na blonďáka a ten místo pozdravu jen kývl na pozdrav.
„Tome, vím, co se stalo. Přišla jsem ti jen říct, že… mě to opravdu mrzí,“ smutně se na Toma podívala a snažila se působit opravdu přesvědčivě.
„Jasně, díky… to jsi nemusela,“ odpověděl chladně Tom.
„Vím, že je to mezi námi napjaté, ale to jsou pracovní věci. Tady se jedná o tvoji kariéru. Známe se spolu dlouho, a i když mi nevěříš, mám hlubokou úctu k tobě, k vaší firmě a k tvému umění. Opravdu mě to mrzí.“ Snažila se Toma přesvědčit, ale ten byl duchem jinde, a tak jen přikývl na souhlas.
„Děkuju,“ řekl jí, než se napil čaje.

„Když budeš potřebovat, ráda ti pomůžu,“ usmála se ještě než se zvedla a podívala se na Andrease. „Můžu s tebou na chvíli mluvit, Andy? Dlouho jsme se neviděli. Mohli bychom si promluvit jako dva civilizovaní lidé?“ Usmála se něj a Andreas kývl na souhlas, než ji pustil k sobě do kanceláře.
„No… tak vidíš, sedím ve vaší agentuře,“ usmála se na něj, když si sedla na kožené křeslo.
„Proč jsi sem přišla, Mio?“ Zaútočil okamžitě Andreas. „Přišla jsi provokovat nebo co?“
„Pamatuješ si, Andy, že jsem tu kdysi pracovala? My dva jsme byli snoubenci a s Tomem jsme si rozuměli, než mě váš otec falešně obvinil,“ vzpomínala na dobu, která byla dávno pryč.
„To já vím, ale… o to tu teď nejde,“ zakroutil hlavou Andreas.
„Andy, mě to opravdu moc mrzí. Jak se to mohlo stát? Vůbec tomu nerozumím. Mohli jsme teď být šťastní manželé, mohla jsem se vodit za ruku s mužem, kterého miluji… chci toho tak moc?“ Rozhodila zoufale rukama.
„Já vím, já…“ vydechl zoufale a zadíval se do jejích očí.
„Kdy chceš říct Tomovi, že jsme spolu?“ Zeptala se ho narovinu.
„Až vyřešíme tenhle problém a zjistíme, kdo proti němu naplánoval ten podraz.“ Přikývl na souhlas a přejel si rukou po tváři. „A jistě brzy vyřešíme to naše partnerství, Mio. Lhal jsem své rodině i sobě, byl jsem ambiciózní a moc jsem nepřemýšlel, ale brzy to všechno probereme.“ Přikývl na souhlas a povzdechl si. Mia se na něj usmála.
„Teď na to nemysli, starej se o Toma.“ Andreas kývl na souhlas a Mia potom odešla z kanceláře.

***

Zrovna jel na schůzku, když se mu rozvibroval telefon.
„Ano, Roberte?“ Okamžitě hovor přijal.
„Andy, je s tebou Tom? Nemůžu se mu dovolat, jako vždy má vypnutý telefon,“ povzdechl si Robert.
„Nejsem teď ve firmě, jedu na schůzku. Co se děje?“ Okamžitě se Andreas zeptat a byl jako na trní.
„Dal jsem výstrahu té webové stránce, někoho šikovnýho jsem do toho zapojil a dostal jsem se k jednomu hackerovi,“ řekl rychle a Andy nakrčil čelo.
„Máš jeho adresu?“ Vyhrkl okamžitě blonďák.
„Jo, pošlu ti ji do zprávy, dobře?“
„Jo, pošli mi, já… jdu volat bráchovi.“ S tím ukončil hovor a rychle zavolal Nancy.
„Nancy, okamžitě sežeň mého bratra a potom ať mi okamžitě zavolá. Je to důležité,“ vysvětlil jí, než hovor ukončil a podíval se na adresu, kam se okamžitě rozjel.

***

„Jo, jsme dobří, pěkně jsme to z něj dostali, co? A vidíš, bez použití násilí,“ zasmála se Vivien, když vycházeli s Jay Jayem z domu toho hackera. On jim po delším rozhovoru nakonec prozradil, kdo si ho najal.
„Pane Andreasi, co tady děláte?“ Zeptal se okamžitě Jay Jay a Vivien si ho prohlédla.
„Volal mi Robert, co tady děláte vy?“ Zeptal se zmateně blonďák, když k nim došel.
„Máme toho chlapa, co si najal toho hackera. Tedy jméno a adresu.“ Upřesnil mu Jay Jay a sledoval ho.
„Kdo to je?“ Zeptal se okamžitě a natáhl ruku k Vivien, která držela papírek. Povzdechla si a nakonec mu ho dala.
„Žádné příjmení,“ podíval se znovu na oba dva.
„To máme taky, ale nedáme,“ zašklebila se na něj Vivien, ale Jay Jay do ní strčil.
„To neříkej, jinak mě vyhodí. Musíme být vstřícní,“ varoval ji rychle. Andreas chtěl něco dodat, když se mu znovu rozezněl telefon.
„Andy, co se stalo?“ Vyhrkl do telefonu okamžitě Tom.
„Vím, pro koho pracuje ten hacker, teď tam jedu,“ oznámil mu do telefonu.
„Pošli mi adresu, jedu tam,“ okamžitě mu řekl Tom, který rychle zavěsil. Andreas se znovu otočil k Jay Jayovi a Vivien. „Vy dva běžte, ať nás není moc.“ Přikázal jim, ale hned za prvním rohem to Vivien nedalo a napsala Billovi zprávu.
„Posílám ti adresu toho hackera, prý tam jede i pan Andreas, rychle se tam dostaň taky!!“

***

Bill neváhal, a hned si zavolal taxi. Musel se tam dostat jako první a musel vědět, kdo to udělal. To jediné mohlo Toma zachránit a on to nemohl nechat v Andreasových rukou. Ne, nevěřil mu ani slovo. Když taxi zastavilo a on vystoupil, přijel akorát Andreas a překvapeně se na Billa díval.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)