Překlad podcastu Kaulitz Hills Episode 29 „Glattrasiert in Vegas“ (Čistě oholený ve Vegas) 23. 3. 2022
Překlad: @Lara_ @kobra kid a @svenjaxblau
B: zpívá Aha, jedeme do Las Vegas.
T: Düdelüdelüde, oh.
B: Zpátky do města, to bude mejdan. – Venku jsou kluci. To byly časy.
T: To byly časy. Ale víš, že to byla Ibiza, a ne Vegas, že jo?
B: Já vím.
T: Aha, dobře, jen jsi změnil text.
B: Trochu jsem změnil text, aby odpovídal naší situaci. Protože zítra jedeme do Vegas!
B&T: Whuup, Whuup.
B: Abychom vyhráli jackpot.
T: Abychom si odnesli jackpot domů. A vzali si ho ke Kaulitzům.
B: Už se na to moc těším, jsem nadšený. Tento týden nahráváme o den dřív.
T: Ale stejně nikdo neví, kdy obvykle nahráváme. Nikdy jsme jim to neřekli.
B: Neřekli?
T: To si nemyslím.
B: Tento týden nahráváme o den dřív, abychom mohli ve Vegas vypít hodně… zeleného džusu.
T: Přesně tak. Trochu předehřátí v Kaulitz Hills. Dneska jsem zase přinesl něco výborného.
B: Vážně?
T: Ano. Pro změnu.
B: Co jsi přinesl?
T: Ne, pro změnu tentokrát jsem z toho opravdu nadšený, protože se to jmenuje „Dark and Stormy“. („Tmavý a bouřkový“)
B: „Dark and Stormy „. Většinou nemám rád, když už to vypadá takhle tmavě, mám radši přátelsky vyhlížející drinky.
T: Ne, to je „Dark and Stormy“ Ještě to nezkoušej.
B: Nebudu!
T: Vždyť je to cítit.
B: Dobře, tak já si k němu přičichnu.
T: Voní to dobře, že? Napadlo mě, že se to hodí k naší době, protože doba je teď temná, i když máme skvělou náladu, protože zítra jedeme do Vegas.
B: Nevypadá to tak skvěle. Ale určitě to můžeme zkusit.
T: Ty prostě nemůžeš být pro jednou pozitivní, že ne? Vždyť jsem se na to tak těšil. Je to něco, co ještě neznáš, vypadá to nóbl, vypadá to skvěle, skvělá barva.
B: Vypadá jako tmavě hnědá, no to je jedno.
T: Vypadá dospěle.
B: Vypadá tak nějak dospěle. Ne úplně hravě.
T: Je čas, abys vyrostl.
B: Ale stejně by se mi líbilo něco přátelštějšího, ale na tom nezáleží. Rád bych si někdy dal růžový drink.
T: Občas pijeme růžové Bellini nebo růžový Cosmopolitan. Pořád ti dělám laskavost.
B: Ale já mám dneska skvělý přípitek!
T: To by byla moje další otázka.
B: Něco jsem připravil, bude ti to chutnat. „Auf die Männer die wir lieben und die Penner die wir kriegen“ („Na muže, které milujeme, a na zadky, které dostáváme“).
INTRO
B: To už jsi znal?!
T: Jo, to už jsem znal. O přípitcích vím všechno.
B: Myslím, že se ke mně opravdu hodí. Teď to zkusím.
T: Mňam.
B: Hmm. Co tam je? Chutná to dobře.
T: Myslím, že ti to moc sluší. Hledal jsem koktejly, které obsahují rum, protože jsem si uvědomil, že máš doma opravdu skvělý rum, a chtěl jsem se tě zeptat, odkud pochází. Kdo ti ho dal? Nejsi typ člověka, který má doma náhodně láhev rumu.
B: To teda jsem. Koupil jsem si ji do svařeného vína, protože s malým panákem rumu vždycky chutná líp.
T: Aha, takže ty si do svařeného vína přidáváš místo amaretta panáka rumu?
B: A neděláš to stejně? Koupil jsem si rum právě kvůli tomu.
T: Nikdy jsem neslyšel o svařeném víně s rumem.
B: Ne?
T: To už jsi ho koupil na Vánoce?
B: A víš proč? Kvůli čaji s rumem nebo rumu s čajem. Rum s čajem je vždycky lepší než čaj s rumem, ale to jde taky.
T: Jo tak ty sis ho koupil na čaj?
B: Ano, na čaj. Proto, to si pamatuju, to znám.
T: Každopádně jsem viděl ten skvělý rum, a tak jsem zkoumal, jaké jsou super nápoje, které obsahují rum. A tehdy jsem našel Dark and Stormy. Nejlepší na něm byl popis, musím vám ho přečíst: „Ideální pro lidi, kteří mají rádi silné vzrušení, ale nemilují chuť alkoholu.“ A já si říkal, že ty jsi přesně ten typ člověka. Nemáš moc rád chuť alkoholu, ale miluješ pocit, že jsi opilý.
B: Eeehm jo. Chci říct, že piju všechno. Piju opravdu všechny druhy alkoholu. Jen nemám rád čistou Tequillu například.
T: Přesně to jsem řekl, nemáš rád chuť alkoholu.
B: Mám! V koktejlu je to vždycky mňamka.
T: Ale ty si vždycky dáváš ty divné růžové koktejly.
B: To není pravda.
T: V nich není alkohol vůbec cítit.
B: To vůbec není pravda.
T: Nejsi dost vyspělý na dobrý alkohol. Prostě na to ještě nemáš.
B: Tohle je opravdu typický nudný rozhovor. Já se tam dostanu.
T: „oH nE MuSímE tO vYpÍt Na EX.“
B: S kolou to prostě chutná skvěle. Miluju Dirty Martini.
T: Podle mě je divný.
B: Mňam.
T: Ne.
B: Dirty Martini se třemi olivami a opravdu dirty.
T: Počkej, je to s vodkou nebo s ginem?
B: S vodkou.
T: Fuj, já vodku vůbec nemám rád.
B: Miluju Dirty Martini. A miluju Espresso Martini, to víš.
T: Ne.
B: Já je mám rád. Jestli tohle nejsou dobré silné drinky, tak nevím.
T: Jsou silné, ale nemáš v nich dobrý alkohol.
B: To je mi jedno. Nepotřebuju ti dokazovat, jak silné jsou nápoje, které piju.
T: Bille. Proto jsem ti dnes přinesl tohle, dostaneš pravý chlast, ale nebudeš cítit alkohol.
B: Ochutnáváš alkohol, svatá prostoto.
SENF AUS HOLLYWOOD
T: Název Dark and stormy mi mimochodem připomíná jednu naprosto nedoceněnou písničku.
B: Bouřlivé počasí.
T: Stormy Weather od Tokio Hotel. Je to skvělá písnička, rád ji hraju naživo. Souhlasíš s tím?
B: Mám stejný názor.
T: Je to jedna z těch písniček, které na CD nejsou tak skvělé, i když tahle hudebně předběhla svou dobu. Kdyby ji dnes vydali například The Weekend, měla by celosvětový úspěch. Víš? Ale když jsme ji vydali my, předběhla svou dobu. Ale je skvělé ji hrát naživo.
B: Je to taky trochu zvláštní písnička, ale má osobnost. Vtipná historka. Právě jsem něco viděl. Gustav – náš bubeník – dělá spoustu věcí, o kterých nic nevím. Na YouTube mi nedávno doporučil jedno video. Jeho žena byla v živém vysílání, které před časem dělal, a ptali se jí, jaká je její nejoblíbenější píseň od Tokio Hotel. A ona řekla Stormy Weather.
T: To by mě nenapadlo.
B: Ale mně to přišlo fakt roztomilý. Řekla: „Stormy Weather. Pokaždé, když ji slyším, nemůžu stát na místě. Okamžitě vyskočím a pařím, miluju tuhle písničku!“
T: Vážně? Stormy Weather, hm.
B: Jak se ti líbí moje pleť? Nedávno jsem si koupil nástroj, který mi dneska přišel. Je to vysokofrekvenční nástroj. Vzpomínáš si na ty elektrokoule, které sis tenkrát dával do pokoje? Vypadají jako ty věštecké koule, a když se jich dotkneš, vypadá to, jako by se elektřina, která je v nich, dotýkala tvých rukou.
T: Jo, na ty si vzpomínám. Je to jeden z těch nástrojů, které vysílají malé elektrické impulsy?
B: Je to něco vysokofrekvenčního.
T: Tenhle druh léčby odněkud znám.
B: Jo, je to něco jako kosmetické ošetření. Když jdeš na profesionální kosmetiku. Tak nějak to stimuluje kůži, aby se sama regenerovala.
T: Připomíná mi to dobu, kdy jsme měli opravdu špatnou pleť. Ne úplně špatnou pleť, ale byla špatná, když jsme byli teenageři. Vždycky jsme chodili k dermatologům a nechávali se ošetřovat, abychom zjistili, jestli se s tím dá něco dělat. Bylo to proto, že jsme každý večer hráli v jiném televizním pořadu a vždycky nám na obličej nanesli špatný pudr.
B: Bylo to proto, že nám bylo patnáct a byli jsme uprostřed puberty.
T: Jasně, ale taky jsme si kvůli televizním pořadům dávali na obličej super levný make-up.
B: Ale poznáváš, že dneska už úplně jinak zářím?
T: Musím uznat, že dnes vypadáš super svěže. Ale nemyslím si, že je to kvůli nástroji, ale kvůli tomu, že jsi pro změnu včera večer nepil.
B: TOME!
T: Ty jsi včera večer pil?
B: Ne, nepil, ale to není ten důvod.
T: Ale je.
B: Ne! Možná sis toho ještě nevšiml, ale je to proto, že mám dneska řasenku. Všiml by sis toho?
T: S tím tvým make-upem bych nepoznal, co je řasenka a co ne.
B: Dnes ráno jsem měl líčení s MAC, abych lidem ukázal svou denní rutinu a to, jak se připravuju na den.
T: Úplně si dokážu představit, že někteří lidé ani nevědí, že se líčíš. Například já bych to nevěděl.
B: To nikdy nevíš. Ale ty taky říkáš makeupu „Schminke“ (hovorový německý překlad).
T: Ale neříká se tomu „Schminke“?
B: Makeupu nikdo neříká „Schminke“.
T: „Schminke“ je synonymum pro make up.
B: „Schminke“ zní jako… Taky se Heidi hodně ptáš na počasí, že má na sobě „Schminke“.
T: Říká se tomu „Schminke“.
B: Doslova to nikdo neříká.
T: Já tomu tak říkám. Taky říkám „Hackenschuhe“ („boty na podpatku“).
B: To je takové rádoby chování ze staré školy…
T: Ale co je špatného na „Hackenschuhe“? Vždyť se jim tak říká.
B: Ale „Hackenschuhe“ je totálně zastaralé. Neznám nikoho, kdo by to říkal. Taky neznám nikoho, kdo by říkal „Schminke“.
T: Ale každý ví, co myslím, když to řeknu, takže to nemůže být špatně.
B: Ano, ale je to fakt zastaralé. Měl by ses trochu rozvíjet, učit se nové věci.
T: Když už mluvíme o zastaralosti. Existuje jedno staré synonymum pro děti, které vždycky používala naše babička. A já ho teď automaticky začínám používat, aniž bych si to uvědomoval. Je to…
B: Kikis.
T: Kikis.
B: Já to věděl.
T: Naše babička nám tak vždycky říkala, když jsme byli malí. A já to začal taky říkat. Nedávno jsem se přistihl, že to říkám, když mi Heidi řekla, že Johana a Loua je třeba ještě vyzvednout. Dobře, fajn. A pak jsem jí poslala hlasovou zprávu: „Ahoj, zlato, už jsem na cestě, jenom rychle vyzvedávám Kikis.“
B: Arw… roztomilé. Kikis zní tak nevinně.
T: Jo.
B: Ale když jsou mladší, říká se jim Kikis. Myslím, že tihle čtyři už jsou moc staří na to, aby se jim říkalo Kikis. Měli jste s tím začít tak před třemi lety.
T: Ale nějak mi to přišlo, že to znám.
B: Když mluvíme o tělech… Chtěl jsem se tě zeptat na tvůj názor. Myslím, že to není generační záležitost. Já se teď dívám na všechny ty seznamovací pořady a vždycky si uvědomím jednu věc. Všichni muži – zvlášť v Evropě, když o tom teď přemýšlím – jsou vždycky hladce oholení.
T: Jo, to je divná věc. Ale kolik jim je let? Asi jsou mladší…
B: Ne, nejsou.
T: Musíš si zvyknout na to, že si myslíš, že jsou stejně staří jako ty, Mausi. Ale my jsme starší, víš, a ty ses prostě trochu zasekl ve svém mládí a pořád se díváš na ty seriály, a proto si myslíš, že jsou ve tvém věku.
B: To vůbec není pravda. Jsou i muži, kterým je kolem dvaceti nebo třiceti let. A nám je teď 33 let.
T: Ale naše generace se tolik neholí.
B: Ale my jsme to dělali dřív, když jsme byli mladší. Já si pamatuju, že jsem to dělal, když mi bylo tak dvacet. Možná to prostě přestane, když člověk zestárne.
T: Když říkám „neholím se“, mluvím o svém obličeji. Samozřejmě. Kromě toho jsem hladký jako mimino.
B: A to je to, co myslím. Myslím, že je to super nesexy. Když se chlap – ještě lépe vysoký chlap – svlékne a nemá nikde ani chloupek… někteří z nich si dokonce holí nohy. Nohy, ruce, podpaždí, hrudník.
T: Plnovous?
B: Jo, ale zastřižené.
T: Jo, to mi taky přijde divný.
B: Vždycky si říkám: „No tak, kámo, buď trochu divoký, nech si tam nějaké chlupy.“
T: Ale myslím, že je spousta žen, kterým se přesně tohle líbí.
B: A to je právě ono. Proběhl rozhovor, ve kterém ženy říkaly: „Jé, tolik chlupů, to je nechutné.“ Musím říct, že u gayů je to jiné. Ti takoví nejsou.
T: Oni milují chlupy?
B: Ano, chlupy jsou tam opravdu oblíbené. Čím víc chlupů, tím líp. Ženy chtějí spíš čistě oholené chlapy. Jeden náš kamarád to taky dělá, všechno si holí.
T: Ale když se vrátím k bubeníkovi Gustavovi, ten se taky všude holí.
B: Ale už ne.
T: Ne?
B: Před nějakou dobou s tím přestal.
T: Ale dřív se holil úplně všude. Ruce, nohy…
B: Ale pak je to vlastně otázka věku, protože my jsme to dělali taky, když jsme byli mladší. Vzpomínám si, že jsme si z toho dělali legraci a říkali jsme si: „Jé, podívej se na toho frajera, ten má chlupy všude.“
T: Ale jednu věc si u Gustava dokážu představit opravdu dobře. Vím, že náš podcast neposlouchá, ale kdyby náhodou ano nebo mu někdo poslal tenhle úryvek: Co si myslím, že by pro Gustava bylo skvělé, je vrátit se k tomu, že si všechno oholí. Ruce, nohy, dlaně, dokonce i chodidla jako tenkrát. A taky hlavu, úplně dohola. A pak bych na ní rád viděl tetování. Po celé hlavě.
B: Jaké tetování?
T: Tokio Hotel.
B: To by bylo skvělé.
T: Logo Tokio Hotel.
B: To by bylo super, ale myslím, že by si na to netroufl…
T: Jestli jo… Gustave, jestli mě posloucháš; zaplatil bych ti 1000 dolarů navrch. No, vlastně by mi měl zaplatit 1000 dolarů za ten nápad, protože by to jeho vzhledu opravdu prospělo. A taky bych si na jeho místě nechal narůst knír. Jen knír, všechno ostatní úplně oholené.
B: Ale ne zakroucený knír. Nelíbí se mi to a tobě taky ne.
T: Ne, může to být úplně normální knír. Jen takový malý. Jen ten knírek a všechno ostatní úplně oholené, celé tělo. Malá narážka na Gustava: Taky ten penis pak vypadá větší.
(oba se smějí)
T: Proto mám dole křoví, abych ho trochu zakryl.
B Jéééé. Je možné, že někteří muži si holí všechno, protože si myslí, že jejich penis by pak vypadal větší.
T: To je opravdu věc.
B: Ty si to myslíš? To je ohromující. Já si prostě myslím, že to není vůbec sexy, když je všechno oholené.
T: Ale myslím, že je to hlavně osobní preference a možná trochu generační záležitost. Mladší generace se holí víc.
B: Ale ta opravdu mladá generace je ještě víc cool. Nedávno jsme o tom slyšeli. Že před sebou chodí na velkou, že si nechávají nějaké chlupy.
T: Jo.
B: Ti opravdu mladí jsou zase extrémně otevření, porušují všechna pravidla. To se mi taky líbí. Minulý týden jsem byl hodně venku v LA. A něco jsem si uvědomil, jeden můj kamarád to taky říkal. Stýkáme se s různými lidmi, a to se mi líbí. Je to jako ponořit se do úplně jiného světa. A minulý týden jsem byl zase ve dvou různých světech. Vyšel jsem si s našimi trochu upjatějšími přáteli z Beverly Hills. Se starými kamarády z Los Angeles, víš?
T: Já vím, o kom mluvíš, pokračuj.
B: A… musím si dávat pozor… Někdo mi tuhle něco řekl… Víš, kdo to byl?
T: Ne?
B: Byl to, ne můj tajný románek, ale ten, se kterým jsem se tajně líbal na záchodě. Zmínil jsem se o tom. Zmínil jsem se o tom, aniž bych o tom přemýšlel, protože on nemluví německy, jen anglicky, takže tomu stejně nerozumí. Ale zřejmě – jistě víš, že náš podcast se překládá – nějací fanoušci zjistili, kdo to je, a kontaktovali ho.
T: Překlad ve smyslu přemluvení nebo přepsání?
B: Ne, přepsání. A on byl strašně naštvaný a řekl mi, že jsem se o něm zřejmě nedávno zmínil v našem podcastu.
T: Aha.
B: A já jsem byl prostě v rozpacích, řekl jsem mu, že v podcastu nikdy nemluvím o soukromých věcech.
(oba se smějí)
B: Každopádně… jsem byl venku s našimi starými přáteli v LA. A čím jsou starší, tím jsou upjatější.
T: Stali se upjatějšími, tenkrát byli mnohem uvolěnější.
B: Ale vždycky byli nóbl. Byli zvyklí se pořád vytahovat. A nasadili úplně nový tón, což mě trochu mrzelo, ale zároveň to potvrdilo mou teorii. Říkal jsem, že LA pomalu ztrácí jiskru a šmrnc, a ona to říkala taky. Taky mi řekla, že si brzy pořídí menší auto a že už nenosí hodinky, když jde ven, protože se moc bojí, že ji přepadnou.
T: Ale tak to teď mají v LA všichni.
B: Jo, taky jsem jí říkal, že si v poslední době bereš spíš to méně rozpoznatelné auto.
T: Už nejezdím ve svém elektrickém Smartu.
B: Přesně tak, Tom už nejezdí svým elektrickým Smartem, ale na kole.
T: Já jezdím na elektroskútru.
B: Jestli je nějaké město, kde se vždycky všechno vytahuje a předvádí, tak je to LA.
T: Přesně tak.
B: A oni byli taky takoví.
T: Předváděli se.
B: Pořád se předváděli.
T: LA bylo vždycky úplný opak, předváděli jste věci, které vlastně ani nemáte. Lidi jezdili do klubu v tom největším autě a po večírku jeli domů svým Bentley do svého jednopokojového bytu a říkali tomu studio. Ale takhle už to dneska není.
B: A ona říkala, že je to nebezpečné. Sama byla jednou přepadena s pistolí u hlavy. Vyhrnuli jí rukáv a chtěli jí vzít hodinky, šperky. Podívala se na mě a já tam stál, úplně vyfiknutej, a ona říkala: „Kurva, máš pravdu.“ Ale já někdy mám prostě náladu na to, abych se vyfikl.
T: Ale kriminalita je v celé Kalifornii a zejména v Los Angeles extrémně vysoká. Musím říct, že se o tebe pořád bojím. O sebe už tolik ne. Nevím, jestli je to tím, že jsem viděl tolik filmů s Denzelem Washingtonem, ale jsem pořád ve střehu. Jak tomu říkáš? Vždycky jsem ostražitý. Když někam jedu, vždycky kontroluju zrcátka, kontroluju tři auta za sebou…
B: To dělám taky.
T: Kontroluju všechno, co se jich týká, dokonce si pamatuju jejich poznávací značky…
B: To dělám taky.
T: Vím přesně, kdo jede za mnou, kdo kde odbočuje… u pokladny vždycky vím, kdo je za mnou a přede mnou… Celý den jsem pořád ve střehu.
B: Další věc, kterou jsem poznal, je, jak moc se tady změnila kultura chození ven a jak moc mě LA otravuje. Lidi jsou pořád tak arogantní a nedovedete si představit, jak rád bych jim řekl: „Panebože, uklidněte se, kurva.“ Tohle je pro mě hrozně důležité. Chci říct, že by se lidi neměli považovat za tak důležité jen proto, že vlastní klub. Prostě se uklidněte, buďte milí.
T: Přesně tak… hlavně v restauracích: „Aha, vy nemáte rezervaci? Já se podívám.“
B: Všechny stoly jsou prázdné, ale hej, proč si to nekomplikovat. Proč mi prostě nedáte jeden z těch 500 volných stolů!
T: Jo.
B: Nebo: „Počkejte, musíme ještě jednou zkontrolovat seznam.“ Tuhle jsem byl s kamarádem venku, protože zrovna uváděli na trh vodku… Vzal jsem to úplně vážně a byl jsem tam o něco dřív.
T: Co to přesně bylo? Uvedení vodky na trh?
B: Jo, uvedení vodky jednoho kamaráda na trh. Bohužel to bylo v úterý, takže jsem měl ve středu uprostřed týdne trochu kocovinu. No, to se stává.
T: Hovno se stane, musíš to oslavit, když jsou tady.
B: Každopádně měl tu zahajovací akci a všichni u dveří byli strašně namyšlení. Přišli jsme tam a všude bylo plno paparazzi. Začínalo to v devět večer a já jsem si zrovna v devět zavolal auto, takže jsem si říkal: „Tak jo, nebudu tam načas.“ No a když jsem tam po dvaceti minutách dorazil, tak tam doslova nikdo nebyl.
T: Ale právě ty bys měl vědět, jak to v LA chodí. Když řeknou v 9, nikdo tam nebude dřív než v 10:30.
B: Ale to je typicky německé. Když je stanovený čas, tak jsem v tu dobu připravený. A určitě jsem tam byl první a musel jsem trochu počkat, protože oni ještě nebyli připravení. Hostitel tam nebyl.
T: Vsadím se, že ještě museli připravit stoly.
B: A já jsem byl doslova jediný, kdo tam stál, samozřejmě všichni paparazzi už tam byli… A já musel čekat, oni museli všechno připravit. Hostitel tam ani nebyl, a navíc měl doma nehodu. Jeho pes měl průjem a on musel nejdřív všechno uklidit?
T: Vážně?
B: To prostě nesnesu. Už jsem vykouřil asi 20 cigaret. A oni se ptali na tolik otázek a byli tak pomalí. A jak projížděli seznamy, byli tak arogantní. „Jak se jmenuješ? Jak že se jmenuje ta rezervace? Kolik je vás? Můžu vidět váš očkovací průkaz?“ A já na to: „No jooooo.“ A oni byli tak nepřátelští. Nikdo tam nebyl, nic nebylo připraveno, tak jsem si zapálil cigaretu.
T: Nech mě hádat, nesměl jsi tam kouřit.
B: „Promiňte, můžete jít za roh, prosím?“ Za tím zasraným rohem – myslel jsem, že si dělá legraci. Nikdo tam nebyl, bylo to venku, nic se nedělo, byla to jen jeho osobní preference. Kámo, vždyť pracuješ v zasraným nočním klubu. Lidi se sem chodí bavit a ty mi říkáš, že mám jít kouřit za roh? Oh…
T: To samé na bleších trzích. V LA je všichni milujou, jsou všude, jsou obrovský. Každou druhou neděli je jeden za rohem. Je to tam moc hezký. Jednou jsme tam byli a jedli v moc pěkné japonské restauraci. Další je na stadionu Rose Bowl. V LA je jich hodně.
B: Já tam moc nechodím, nemám je moc rád.
T: Já mám vlastně docela rád bleší trhy, je fajn tam občas zajít jako rodina. Každopádně u vchodu jsou vždycky velké nápisy: „Zákaz kouření, zákaz drog, zákaz vstupu se zvířaty, zákaz pití, zákaz pití alkoholu, zákaz jídla.“ A já si říkám: „Dobře, jediné, co tam chybí, je zákaz zábavy.“
B: Přesně tak.
T: V podstatě nesmíš dělat nic. Žádné focení, žádná kamera… a ty si říkáš: „Dobře, co smíme dělat? Musíme chodit určitou rychlostí?“
B: Přesně to mám na mysli. Po uvedení jsme šli do nočního klubu. Je to vždycky super zábavná parta. Byla s námi i Gigi, byla to hrozná sranda. Neviděl jsem je celou věčnost a byl jsem opravdu šťastný, že jsem s nimi mohl být. Byl tam i Marc a s Gigi jsme šli ven společně. Byl to večírek k vydání vodky, dali jsme si spoustu panáků. A potom jsme šli do Bootsy Bellows. A Bootsy Bellows byl vždycky jeden z NEJ nočních klubů. I když jsme byli mladší…, Bootsy Bellows byl vždycky ten správný klub. Chodili jsme tam skoro každý večer.
T: Jo, jako zahřívací kolo pro domácí večírky, na které jsme chodili potom.
B: V žádném klubu jsem nebyl už celou věčnost. Teda… jako v klubu, ne na konkrétní párty, prostě v klubu. Nebyl jsem tam celou věčnost. Buď už jsem na to starý, nebo to bylo něco jiného, ale prostě to nebyla žádná zábava. Bylo to prostě vyčerpávající a otravné. Lidi se tam jenom strkali. V LA jsou lidi, kteří si koupí stůl za nějakých 10 000 dolarů.
T: Aby ukázali, jak jsou bohatí a cool?
B: Aby ukázali, jak jsou bohatí a cool, přesně tak. A všichni ostatní se kolem sebe jen tak strkají tam a zpátky. U baru musíš čekat třeba 25 minut, než si můžeš objednat jeden drink, který ani nechutná dobře.
T: Přesně to mám na mysli.
B: Zrovna jsme přišli do klubu a chtěli jsme si zapálit, tak jsme se tlačili…
T: A pak tam hraje nějaký hlasitý hip hop a to vůbec není můj styl.
B: Vůbec ne. Takže číšníci vždycky hned přijdou: „Co si dáte?“ A vy pak chcete tequilu s brusinkami a ona řekne: „No vlastně tady máme teď jenom vodku a pomerančový džus.“ A pak se to rozjede. Jo, tak se mě neptejte…
T: … když je tu stejně jen vodka.
B: A pak řekla něco jako: „Teda mohla bych zajít do baru a něco ti donést, ale radši bych, abys pil vodku.“ A já jsem si říkal, že nechci nikomu vyhovět. Přijdu sem, platím…
T: Za vodku bys pravděpodobně zaplatil nejméně 35 dolarů.
B: Jo, to je ono. A vlastně se chci jenom bavit. Ale to si člověk může dát jenom ten jeden drink a pak: Aha, tam vzadu ne, záchod je zavřený, kouřit se taky nesmí. A za deset minut už jsme se jenom tlačili, protože to bylo tak neuvěřitelně plné. Teď je to ještě horší. To mě tak nějak minulo.
T: Nebo lidi prostě chtějí jít zase ven. Říkají: „Hele, dva roky jsme byli uvnitř, teď už to fakt chceme oslavit.“
B: A pak, jak jsem říkal, jsme se tam prostě natlačili, vykouřili dvě cigarety a pak se zase rozsvítí. Dobře, to bylo fakt super. Tak nějak… Tím myslím, že jsem s klubovou scénou skončil.
T: V LA je to takhle… Už jsme to říkali, ale řeknu to znovu pro lidi, kteří to nevědí. V LA se v každém klubu ve dvě ráno rozsvítí světla. Nejpozději. Vlastně o něco dřív, protože ještě potřebují trochu času, aby lidi vytlačili. Je jedno, kdo jste, jestli jste celebrita nebo nikdo, jestli jste zaplatili 10 000 dolarů za stůl nebo ne, na tom nezáleží. Pokud jste ve veřejném klubu, přijdou a seberou vám láhev šampaňského ze stolu, i když není prázdná. A je vtipné, že jsi na to teď upozornil, protože na to jsem dneska narazil při přípravě podcastu. Je to kvůli organizaci:
B&T: „Matky proti řízení pod vlivem alkoholu.“
B: A to v podstatě říká všechno.
T: Pochvalují si, že v určitém okamžiku změnili tento zákon. To si musíte představit. Například, že pít se může až od 21 let. V osmnácti můžeš dělat všechno, řídit auto. Dokonce v 16 letech můžeš řídit auto. V 18 letech můžete dělat všechno, můžete dokonce platit daně, v 18 letech jste vlastně oficiálně dospělý, stejně jako v Evropě, ale ještě nesmíte pít. Pít můžete až po 21. roce, ale můžete už například střílet ze zbraně a mít zbrojní průkaz. Teoreticky smíte střílet po lidech. Ale ještě nesmíte pít alkohol. Kde je v tom nějaký smysl? A teď moje teorie: Bille, přemýšlel jsem o tom. Protože jsem dneska jel do školy a vyzvedával jsem Kikise. A pak se rozhlédneš a vidíš všechny ty řady a řady aut. Nejhorší provoz je u škol. Pak jsou tam všichni školní piloti a přesměrovávají dopravu, ráno a odpoledne, když se vyzvedávají děti, je tam opravdový stres. Ve škole je 2000 dětí a všechny chtějí být vyzvednuty. A pak se rozhlédnete, podíváte se na ostatní auta a všichni rodiče jsou vystresovaní a opravdu otrávení. A mě napadlo, že přesně proto to udělali v Kalifornii a samozřejmě i v mnoha dalších státech Ameriky. Protože rodiče nechtějí každý den jezdit tak dlouhé vzdálenosti. Zvlášť v Los Angeles, kde není žádný systém veřejné dopravy a ani tolik školních autobusů. Děti se musí vozit autem. Proto je to tady velmi špatné město pro životní prostředí. Všichni jezdí autem, všechno je daleko od sebe a myslím, že rodiče to tak štve, že si řekli: „Hele, naše děti musí v šestnácti letech řídit.“ A taky si myslí, že je to pro ně důležité.
B: Aha, já myslel, že se mě zeptáš, proč jsou matky proti opilým řidičům.
T: Jo, počkej, to přijde na řadu. A myslím, že rodiče teď napadlo, že by bylo praktické, kdyby děti mohly v raném věku samy jezdit do školy.
B: Ale to není jen v Kalifornii.
T: Ne, je to tak v mnoha státech Ameriky, ale je to taky tak, že v mnoha státech není tak dobrý systém veřejné dopravy. Ve většině měst je to tak, že máš všude daleko a daleko cesty do školy, můžeš se tam dostat jenom autem, jinak to vůbec nejde.
B: Tenhle dvojí metr, to mi opravdu leze na nervy.
T: A proto si mysleli, že by děti měly smět řídit v šestnácti letech. No a pak ty děti řídí a někdy si člověk říká, jak je možné, že ten člověk už řídí. Je to šílené.
B: Člověka to k smrti vyděsí.
T: Někdy si říkáte, že jste rádi, když si umí zavázat tkaničky, jak můžou řídit auto? A pak se nad tím zamysleli kvůli svému svědomí – a zase tu máme ten dvojí metr – „Aby to bylo stejně bezpečné, tak uděláme časy proti řízení pod vlivem alkoholu a vůbec omezíme pití. Jsou také zodpovědní za to, že daně na alkoholické nápoje jsou vyšší, Bille. To je taky úplně v háji. Jaký to má smysl? A pak také říkají: „Kvůli morálce nesmíš pít do 21 let.“ Můžeš řídit dřív, ale pít můžeš i později.
B: Ale to je taková blbost.
T: To nedává žádný smysl. Vždyť základní myšlenka, že jsi proti pití a řízení, je naprosto jasná.
B: V Německu je to stejné.
T: To jsem právě chtěl říct. V Německu je to stejné a samozřejmě bys to neměl dělat. Ale říct, že to brání lidem pít, když je víc než 2… Nechápu tu logiku.
B: Matky proti řízení pod vlivem alkoholu nejsou o pití po 21. hodině, ale o tom, že se nesmí pít po 2. hodině. Zákaz vycházení.
T: Správně. Hlavně zákaz vycházení je to, co prosazovali. V tom máš naprostou pravdu. Po druhé hodině ranní nesmíte pít.
B: Ale to tě nedělá víc nebo míň opilým? Můžeš prostě začít dřív, ne?
T: Přesně tak, právě naopak. Teď si děcka říkají: „Aha, můžeme je dostat jen do dvou ráno, začneme rovnou s panáky. Opijeme se do bezvědomí, a pak pojedeme domů.“ A tak to je. To je prostě totální blbost.
B: Ale když už mluvíš o škole. Nedávno jsme byli na školní akci. A když teď jdeme spolu na školní akci, tak si zase nepřipadám moc starý, úplně jinak než v takovém klubu. To se pak cítím zase jako školák. Vždycky mám pocit, že se na nás rodiče dívají a říkají si: „Co je to tam vzadu za smečku? Víš, co tím myslím? Ale taky mi lezou na nervy ty snobské ženské z Beverly Hills. Vezmou si všechny ty šperky, a pak chodí na tyhle akce, jsou přísně věřící a pak vás chtějí učit.
T: V každé dobrovolnické rodičovské skupině jsou nějaká extra pravidla.
B: „Jak to myslíš, že jsi neupekla dort, nepřinesla jsi koláč a nepřispěla jsi na nové fotbalové hřiště?“
T: Což musím říct, že mě taky zklamalo, že jsi nepřinesl svůj švestkový koláč. Ten jsem taky čekal.
B: Jo, ale víš, co myslím… Stejně nemám rád, když je tam tolik lidí a ty si musíš sednout a mluvit s nimi. Mám takový problém se skupinou, vůbec si s ní nerozumím, připadám si jako zpátky ve škole. A pak to byla také gospelová akce.
T: Všechno o Ježíšovi.
B: A teď zase samé „Chvalte Pána“.
T: Ježíš, náš spasitel.
B: „A teď si zase všichni společně zazpíváme. A neopovažujte se nedat ruce k sobě a nemodlit se! Já vás vidím.“
T: „A teď všichni zatleskejte svému Ježíšovi.“
B: „Děkuji ti, Ježíši.“ A pak začalo pršet a my jsme si mysleli, že budou muset akci zrušit. A pak jsme všichni nasedli do aut a modlili se, aby přestalo pršet, a ono přestalo. Díky Bohu. Tady je opět vidět, že modlitby fungují.
T: Musíte se prostě modlit společně.
B: Museli jste se modlit společně a já se vždycky cítím hned napadený a odsouzený. Když už člověk vedle mě vidí, že nesložím ruce k sobě a nemodlím se. A pak se na mě podívá a zeptá se opravdu podrážděně: „Ty jsi nikdy předtím na žádné takové akci nebyl?
T: Nejspíš v tobě viděla ďábla a myslí si, že bys měl chodit častěji.
B: Ano, přesně tak.
Tady kus chybí, překladatelce vypadla jedna část. Ačkoliv jsem jí o tom psala, a ona slíbila, že tam tu část doplní, neudělala to, asi na to zapomněla a já už ji nechci znovu uhánět. Poslouchala jsem to v němčině, takže hrůza, prd rozumím, ale co jsem z toho trochu pochopila, ještě chvíli rozebírají náboženství v Americe, a jak jim tam nějaká matka vykládala, že musí chodit na všechny tyhle náboženské akce, aby je Bůh miloval, a Bill se tam v té souvislosti zmiňuje o tom, že ona by zase měla jít na nějaký pořádný gay rave a do darkroomu :-D, protože Bůh miluje všechny. Mám k těmhle věcem podobnej vztah, takže ho plně chápu. 😀 Pokud někdo rozumíte německy, můžete si to poslechnout a napsat nám o tom do komentářů, je to část mezi časem 31:20 až 33:50. Pak se ještě baví o tom, že další den pojedou do Las Vegas podle hesla „budeš žít déle, pokud si budeš život užívat“. Las Vegas oba milujou, mluví o tom, jak tam byli poprvé ještě jako hodně mladí, co tam budou hrát atd. Jaké to bylo, pak vyprávějí v následující epizodě. Dál mluví o Antonovi, Tomově psovi, jak je velký zhruba jako poník.
B: Prostě vypadá jako vlkodlak. A taky si myslím, že si všímá, když se na něj lidi pořád dívají.
T: Ano, taky si myslím, že je mu to trochu nepříjemné. Je opravdu stydlivý. A taky dělá obří… hromadu. Ne jako koně, prostě obří velký hromady.
B: Musíš to uklidit dvěma psími sáčky.
T: Se dvěma pytlíky na obou rukách to musíš takhle rozházet. A pak to děláte společně. A pak musíte nejdřív najít sud. A pak vaše sousedka – já ji stejně miluju – dala na popelnice zámek.
B: Jak můžeš být takový hajzl?
T: Lidi, kteří nesnesou, když ostatní sbírají hromadu hoven, kterou už laskavě posbírali, což je hezké, protože je spousta lidí, kteří je nesbírají. A v Antonově případě… kdybych tu hromadu nechal a někdo do ní šlápl…, už nikdy v životě nenajde štěstí. A představte si… že jste to prostě nabrali jako bagr a jediné, co chcete, je popelnice… a ona pak má na té své zámek, protože nesnese, že by její popelnici mohli používat jiní lidé. Já to nechápu. Není to tak, že by ji musela vynášet, uklízet nebo s nimi dělat cokoli sama. Prostě stojí na ulici a každý týden přijede popelářské auto a vysype ji. Ona s nimi nemá nic společného.
B: Také neplatí víc nebo míň, ať už jsou popelnice plné, nebo ne. Platí vždycky stejně. Dělá to jen proto, aby lidi vytočila.
T: Ona prostě lidi nenávidí. A to tam ani nebydlí. Ani by si nevšimla, kdyby tam někdo něco hodil, aby byly ulice čisté.
B: Něco ti řeknu. Někteří lidé mají prostě problémy. Taky mi přijde legrační, na co jsou lidé pyšní. Zrovna nedávno jsem si toho všiml. Šli jsme na večeři do jedné mé oblíbené restaurace vedle pláže, bylo to super příjemné. A byli s námi i naši dva staří kamarádi z Los Angeles, ti upjatí, o kterých jsme mluvili předtím. A možná to dělali už dřív, ale lidi jsou vždycky hrdí na to, že tam můžou jít na večeři. A mají právo tam být. Naši přátelé mi vždycky říkají, kdo přijde na večeři příště. A nemůžou jen tak říct, teď mě napadnou náhodná jména… „Teď přijde Erik.“ Nebo „Aha, támhle je Erik, to je náš dobrý kamarád.“ Ne, vždycky musí říct…
T: Musí shrnout Erikovu kariéru.
B: Vždycky řeknou něco jako: „Dobře, další přichází Daniel.“ Dobře, musím si dávat pozor, abych teď neřekl nějakou pravdu. „A Daniel je syn Barbary Streisandové. A proto za chvíli přijde Daniel. Je super milý.“
T: To sis právě vymyslel, nebo je to opravdu syn Barbary Streisandové?
B: Ne, nebyl to její syn, ale od jiné slavné zpěvačky. A já na to: „Dobře, co s tím mám dělat.“ „A taky je ženatý s…“ Aha, to musím taky změnit. Nech mě přemýšlet, kdo by byl dobrý? „A taky je ženatý s Avril Lavigne.“ Tak si ji prostě vybereme. Je to syn Barbare Streisandové a manžel Avril Lavigne. A po tom všem následuje trapná přestávka, kdy čekají, že něco řeknu.
T: Trapné.
B: Jako třeba: „Aha, COOL. Nemůžu se dočkat, až ho poznám.“ Mně je absolutně ukradenej. A nejzábavnější na tom je, že je tam tolik různých typů lidí. Je tu pohodář. A pak jsem tu já, který do toho stejně nezapadá…
T: Podivín.
B: A pak jsou tu staří lidé.
T: Starý Hollywood.
B: A ti mají většinou opravdu honosná jména nebo přezdívky. „Další na řadě je Bibi. A to je bývalá manželka jednoho z Beatles.“ A co to je? Nevím, kolik bývalých manželek z Beatles jsem v životě potkal.
T: Víš, koho dalšího jsem potkal jako bývalou manželku? Od Micka Jaggera. Ten jich má nejvíc. Existuje určitá věková skupina nóbl žen, které potkáte na každé slavnostní akci v Los Angeles a ony vám řeknou, že byly kdysi vdané za Micka Jaggera.
B: Přesně tak, a tyhle ženy se tam potloukají. Mají ve rtech tolik výplně, že ani nedokážou pořádně zavřít pusu, když jedí sushi. Vždycky se chtějí zapojit do konverzace, ale nerozumíš jim ani slovo, protože strašně mumlají, a navíc všechno, co říkají, je fakt hrozně pitomý. Ale vždycky se přistihnu, že se snažím sledovat konverzaci a mám k nim slušný respekt, protože jsou to kdovíjaké vdovy. A já mám vždycky smíšené pocity z toho, že mám tu informaci… Nevím.
T: Jo, no, jediné, z čeho mám respekt, je jejich věk. Mají co říct, možná i něco zajímavého.
B: Ne, nemají toho moc co říct. Říkají jenom samý kraviny. A pak se nechají od všech kočírovat a obsluhovat, protože první, co udělají, je, že vypustí informaci, že byly s tím chlápkem. A já si vždycky říkám: Na tom nezáleží.
T: Vždycky se takhle představuješ? Jako třeba: „Tohle je Bill. Bill je nejenom podivín, ale taky zpěvák jedné z nejúspěšnějších kapel. Tokio Hotel. A je to bratr Toma Kaulitze.“
B: Pozor. Vždycky pak slyším, jak si lidi šeptají… a pak vždycky někdo řekne, přesně jak jsi říkal. „Je to zpěvák jedné z nejúspěšnějších německých kapel.“ A pak se zase všichni můžou uklidnit, protože jsme všichni stejně důležití. Ona spí s někým z Beatles, on je něčí syn a já jsem naštěstí z jedné velmi úspěšné kapely. Díkybohu můžeme všichni sedět pohromadě a jíst sushi.
T: Díky bohu. Ale to je taky důležité. Teď se jen hádáme, kdo zaplatí šek.
B: Ano, přesně tak. Když přijde účet, všichni se rozhlédnou a platím zase jenom já.
T: Bratr Toma Kaulitze to bude muset udělat znovu.
B: Odteď budu říkat jen: „Jsem bratr…“
KAULITZ KOLUMNA
B: Tento týden se samozřejmě v tisku opět hodně psalo a psalo se i o mých přáních na Onlyfans, ačkoli já žádné Onlyfans ani nemám.
T: To jsem taky viděl!
B: Mhm. A teď napsali-
T: A jde o to, že se chovali, jako bys na Onlyfans opravdu byl.
B: Jo, to mi bylo trapný…
T: A oni napsali jako: „Já bych se bál, že by to mohlo uniknout“.
B: Ough…
T: To je pěkný titulek! Prostě jako: „Bál bych se, že by to mohlo uniknout, je Bill Kaulitz opravdu na Onlyfans?“
B: To je fakt drzost!!!
T: A samozřejmě si všichni myslí, že jako… Tady se jim to fakt povedlo, musím říct-
B: Jo, protože tam není nic přidáno…
T: Ano, nelhali, ale je to vytržené z kontextu, takže si lidi myslí: „Páni, on je opravdu na Onlyfans!“
B: No, ale stejně-
T: Ale jo, ty to kazíš Aaronem Carterem a všemi těmi skvělými lidmi…
B: (směje se) Víš, docela se mi to líbí, protože moje nabídka se dostala na veřejnost, kde jsem řekl, že prodám své použité spodní prádlo za půl milionu…
T: Mhm.
B: – a dostal jsem nabídky.
T: Dobře.
B: Dostal jsem přímé zprávy.
T: Kde to je? Na Instagramu?
B: Na Instagramu, ano.
T: Dobře, a?
B: Teď otázka zní…
T: Jak zjistíme, jestli je to seriózní?
B: Že je to seriózní, protože oni…
T: To je vtipné, jak zjistíme, že je to seriózní, když prodáváš použité spodní prádlo za velké peníze?
B: (směje se) Jo.
T: Že jo? Jak zjistíme, jestli to zvládneme, že je to renomované?
B: Ano…
T: No tak to prostě vyzkoušíme, ne? Minimálně kvůli výzkumu pro náš podcast bych na to odpověděl.
B: Tak pár lidí mi to opravdu nabídlo.
T: Ale jak to dělají?
B: Udělali si extra účty, taky kvůli ochraně soukromí, mají jiná jména a nemají profilové fotky a samozřejmě jsou většinou na soukromých…
T: A jak by fungoval ten převod peněz?
B: Jo, to musí zajistit, takže bych jim musel odpovědět-.
T: S hotovostí by to bylo složité.
B: Ne, proč? Já bych řekl, že v případě-
T: Venmo. Slyšel jsem, že je to prý dobré.
B: To nevím.
T: Venmo je platební služba.
B: Poslal bych tam svého asistenta. Řekl bych, že pošlu svého asistenta a… Co bych řekl, na co ty peníze jsou? Pak bychom mu to museli říct… To by bylo trapné. (oba se smějí)
T: Jo, jako: „Tak tady je igelitka s použitým spodním prádlem“.
B: „Tady je moje spodní prádlo, trochu jsem se do něj vyčůral…“ (oba se smějí)
Oba: Fuj…
T: Ale my to fakt musíme zjistit! Tak jo, dávejte si pozor: Odpovíš, napíšeš „dobře“, zkusíme, jestli to bude mít dobrou reputaci, můžeš do toho taky dát ustřižený nehet na noze, na znamení dobré vůle, a pak se uvidí-
B: A pak s penězi v kufříku.
T: Jo, nebo existuje taková jako bezpečná platební služba.
B: Ale taky to zaplatíš na účet, neobejdeš daň!
T: No, já ne, já ty peníze nedostanu, ty jo!
B: Protože jak jsme se bavili o té hotovosti v kufříku, tak mě přímo napadají nějaké myšlenky…
T: No jasně… (Bill se směje) No stop, jasně, že to potom zaplatíme na účet- (Bill se směje).
B: A pak si řekneme: „Platba za Billovo použité spodní prádlo“. Už se těším, až přijde náš obchodní ředitel a zeptá se: „Jak to mám zaevidovat?“ (směje se)
T: „To je poplatek za licenci?“ (směje se)
B: „Z jaké země a kdo…“
T: „Je to od Sony? Byla z toho stržena daň?“
B: Jo, jasně… Na tenhle rozhovor se opravdu těším. Každopádně uvidíme, třeba bude ještě pár nabídek. Uvidím, kdo bude mít největší renomé. Samozřejmě bych to rád prodal někomu, kdo by mohl taky… Nebo počkat, chceme to zveřejnit, nebo utajit?
T: Ne, uděláme to tajně, ale budeme o tom mluvit, budeme držet-
B: -jméno v tajnosti.
T: Můžeme slíbit, že každou zúčastněnou osobu utajíme.
B: Dobře.
T: Ano. Nemusí se bát. Ale mimochodem, musím říct, že vzhledem ke všem těm novinářským věcem, o kterých každý týden mluvíme, a tak trochu informujeme o tom, o čem píší, musím opravdu říct, že samozřejmě náš podcast milují. Protože my tady hodně odhalujeme a dáváme…
B: I když já tady málokdy mluvím o osobních věcech.
T: Téměř o ničem soukromém, samozřejmě. Většina z toho je taky smyšlená. (Bill se směje.) Ale samozřejmě, že sem dáváme takový jakoby hodinový rozhovor, a samozřejmě, že ho vždycky využijí. To znamená, že už nemusí žádat o rozhovor; opravdu musíš říct, že naše dotazy z těch drbáren klesly, protože na jednu stranu víš, že je nemáme rádi-.
B: My s nimi nemluvíme, jo…
T: A na druhou stranu, oni už to nepotřebují, protože my tady mluvíme o všem, takže jim stačí nějaké prohlášení a postavit na tom nějaký vymyšlený příběh, a to jim šlo opravdu skvěle. A já si říkám, jestli bychom s nimi neměli najít nějakou smlouvu. Jako že si řekneme: „Teď dostanete každý týden příběh, takže nám vlastně musíte dávat 5 % ze svého výdělku.“ A takhle to bude.
B: To neudělají, proč by to dělali? Říkají: „Ne, my jenom dál posloucháme, proč bychom měli hledat smlouvu?“
T: Milý „InTouch“, „Closer“, jak se všichni jmenujete… Prostě nám dávejte 5 % z výdělku za… A taky jsme opravdu nezpůsobili moc problémů s naším tiskovým právníkem…
B: Jo, to je pravda.
T: -Ačkoli oni opravdu hodně zkreslují. Třeba špatně citují. A za to, že to nedělají, myslím, že 5 %, taky možná s Venmo NEBO v hotovosti-.
B: MOŽNÁ si někdo z „GALA“ nebo „BUNTE“ koupí moje spodní prádlo za 500 000, to by bylo taky chytrý!
T: To by bylo chytré, ano.
B: Protože pak to můžou udělat opravdu velké a říct: „Podívejte, dvojčata Kaulitzova se dají tak snadno koupit. To je nechutný.“
T: Ano. Ale my to v našem podcastu dáváme pod výzkum, to je pěkná výmluva.
B: Taky jsem si znovu přečetl bulvár a utvrdilo mě to v mé teorii z minulého týdne. A sice: Michelle Hunzikerová (německá televizní moderátorka) se rozešla se svým manželem. Bylo to všude, všude jsem to četl a tak dále.
T: A byli manželé?
B: Ano. Byli manželé s… jak se jmenoval? Massimo? Nebo tak nějak? Tomaso? Tomaso! (oba se smějí) Cokoliv takového. A oni se vzali a všichni byli jako: „Proboha, a teď se rozvádí“ a jak je to smutné a tak, a samozřejmě jen o týden později ji viděli s jiným, velmi bohatým chlapem, jak se líbají a jsou hluboce zamilovaní bůhvíkde na Maledivách. Jako bych si vždycky říkal: „Cože???
T: Tím se vracíme k tématu, že ostatním jde všechno rychleji-
B: PROČ TO JDE TAK RYCHLE?? (ironie) Promiňte, právě jsem se bolestně smířil s tím, že už s Tomasem nejsou spolu, sama se s tím ještě nevyrovnala! A pak už se líbá se svým novým plastickým chirurgem!
T: Aha, to je její plastický chirurg?
B: Ano! Ten, co jí operoval prsa nebo tak něco…
T: (taky ironický) Ona má umělá prsa??
B: (směje se) Jo, má umělá prsa a je s tím chlapem… A TO mě, Tome, přivádí na myšlenku, protože kdybych byl plastický chirurg a operoval bych ženu-
T: Ano…
B: -a někoho bych vycpal, protože to je to, co to je!!! Vycpete je třeba polštářem nebo něčím takovým, vycpete jim kůži, rozřežete ji a tak- a pak s ní mít vztah, není to trochu zvrácené? Myslím, že je to šílené…
T: Jo, často o tom přemýšlím… Taky třeba u gynekologa. Představ si, že tam je nějaká ženská a on se jí dívá tam dolů a ona má prostě nějaký problém, pak ji ošetří a potom řekne: „A mimochodem,-.
B: – nechtěli bychom si spolu dát kávu?“
T: Ano. Takhle to musí být! Protože takových příběhů je spousta…
B: A to mi připomíná jednu historku, protože máme kamaráda, který je plastický chirurg.
T: Ano.
B: A my jsme s ním byli na dovolené…
T: Ale neříkej, kdo to je.
B: Ne, nebudeme říkat, kdo to je. VELMI známý. (Směje se)
T: Je to jeden z nejlepších…
B: Z těch nejlepších, ano.
T: To opravdu musíte říct! Je to úžasný doktor.
B: Protože ho také potřebujeme. Jsme na očích veřejnosti, musíme vypadat co nejlépe, takže už jsme si nechali udělat dost věcí. (Oba se smějí)
T: Ano, právě jsem podstoupil operaci na zmenšení penisu.
B: Nebo zvednutí varlat. (Oba se smějí) Každopádně jsme s ním jeli na dovolenou a on si přivedl svou novou přítelkyni. Pokaždé měl novou přítelkyni. A všichni jsme sdíleli jeden dům, už je to pár let. A on si přivedl jednu, ta byla prostě dechberoucí! Vzpomínám si, jak jsem tam vždycky seděl, člověk se na ni nemohl přestat dívat.
T: Jo, pamatuju si, že jsi byl úplně zamilovaný.
B: Já jsem do ní byl strašně zamilovanej, ona měla tělo, to bylo šílený. Vypadala jako… Ale taky tak akorát, jako… Já nevím.
T: Jako z Playboye. (oba se smějí)
B: Jako z Playboybunny! Ne. Taky hodně sportovala, takže byla v perfektní kondici, ale pak taky byla hrozně vtipná a chytrá, měla hezký vlasy, úžasnej obličej, taky málo nalíčená… A taky byla hrozně vtipná a chytrá.
T: Nevím, jestli vtipná a chytrá, ale jo.
B: Jo, já jsem si s ní rozuměl moc dobře! Ale možná mě jenom tak uchvátil její vzhled, už si to nepamatuju. Každopádně jsem se na ni musel dívat celý den. A pak z toho v rozhovoru vyplynulo, že říká: „Všechno jsem jí operoval. Bradu, nos, oční víčka, prsa, zadek, stehna… všechno!“
T: To by tě nikdy nenapadlo.
B: Takže on si ji v podstatě poskládal, jak chtěl, a pak jsem řekl: „Ona je vaše pacientka??? To znamená, že jste jí rozřezal celé tělo? To mi přijde nějak šílené.“ A on řekl: „To pro mě není vůbec žádný problém.“
T: Ano, ale když se nad tím zamyslím, kdybych byl plastický chirurg, tak bych samozřejmě realizoval přání pacientky. Nemyslím si, že to bylo tak, že by to řekl: „Hele, myslím, že je fakt sexy, pojď se mnou, teď něco uděláme…“
B: No, ale je spousta lidí, kteří přijdou a řeknou: „Nějak se mi nelíbí to a to, co si o tom myslíš?“
T: Samozřejmě, že pak radíš, ale stejně si myslím, že to bylo tak, že ona to tak chtěla. A kdybych byl plastický chirurg a realizoval všechna přání svých pacientů, tak by mi to nevadilo… Já si to jenom představuju, ty to rozřízneš, zvětšíš, naplníš, cokoliv, a pak to na konci vypadá dobře, v případě, že jsi odvedl dobrou práci, v případě, že jsi to nezkazil, tak to potom vypadá skvěle. Myslím, že… To si opravdu musíš představit, on to dělá každý den! V podstatě to dělá každý den! Vidět třeba rozříznutá prsa nebo… To pro něj není nic nového. Vidí to každý den.
B: Ale přemýšlej o tom…
T: A když ji pak uvidí, může si myslet, že je úžasná, nebo jak jsi říkal, vtipná…
B: Ale co bylo taky šílené, což se mi taky moc líbilo: Všechny ženy, byly jsme jako obrovská skupina, a všechny ženy se ptaly jako: „Jestli je to vaše profese“, a už se zahalily do ručníků, protože si říkaly: „Nechci, aby se mi díval na tělo“, víš, všechny se tak nějak bály: „Snad mě nebude odsuzovat“, a myslely si: „Aha, ona taky potřebuje větší prsa, nebo on by taky potřeboval umělý biceps“, a nakonec se konečně odhodlaly a řekly: „A řekněte mi, jaké to je, když to děláte profesionálně, díváte se na lidi a tak trochu je skenujete?“ A samozřejmě si všichni mysleli, že řekne jako: „Ale ne, každý je svým způsobem krásný!“ Ale on jen řekl: „Jo, samozřejmě! Pořád. V tuhle chvíli se na tebe podívám a říkám si: Měl bys mít menší nos, větší oči… A všichni se na židli zmenšili a řekli si jako: „Panebože…“ A on řekl: „No, je to moje vášeň!“
T: -Je to jeho práce, samozřejmě-
B: To je jako být muzikantem a poslouchat písničku-
T: Já taky poslouchám písničku jinak.
B: Ano!
T: Pro mě je to stejné. Málokdy dokážu poslouchat hudbu neutrálně a jen si ji užívat, přímo záměrně věnuji pozornost základní linii, tónině, kontextu-
B: Textu písně-
T: psaní písní, to ano, ale hlavně věnuji pozornost produkci, zvukovému designu, jaký byl použit základní buben, kopáky-
B: Ano, a to je u něj stejné.
T: – jak je mixážní poměr a tak dále. Okamžitě analyzuji každou skladbu, kterou poslouchám. A myslím, že to je u něj stejné, rozhodně tomu rozumím. Tvůj nos se hodně zvětšil. (směje se)
B: Když mluvíme o Michelle Hunziker…
T: Ano…
B: Teď jsem četl něco o novém místě, prošel jsem si tisk… Thomas Gottschalk (taky německý televizní moderátor, uváděl v Německu pořad Wetten dass, s Hunziker jako spolumoderátorkou, pořad měl Comeback v roce 2021), který vždycky uvádí společně s ní, to jsem viděl zároveň… To se mi na něm moc líbí, že se vždycky trochu předvádí… A má tady dům u jezera, který mi přijde krásný, hned jsem trochu záviděl, říkal jsem si jako: „To vypadá idylicky!“, a to je blízko nádrže, která se jmenuje „jezero Malibu“, to vůbec neznám…
T: O tom jsem nikdy neslyšel. Ne. Přehrada?
B: Ano, přehrada.
T: Aha, tak tam se možná vždycky jezdí, když hoří…
B: A je tam prý moc krásně! Člověk teď neviděl tolik obrázků, ale…
T: To samozřejmě dává smysl, bohužel v Malibu často hoří, často tu máme ošklivé požáry a Malibu a Santa Monica jsou často zasaženy, takže to samozřejmě dává smysl, když bydlíte u přehrady, protože váš dům bude pravděpodobně uhašen jako první…
B: Jo, a myslím, že jeho starý dům taky shořel…
T: No jo, jasně, on byl oběť! Ano.
B: Jo, a teď tam má dům, vsadím se, „Wetten dass“
T: A ten je na prodej nebo co?
B: Ano, chtěl ho prodat-.
T: Právě teď?
B: Ne, chtěl ho prodat už před nějakou dobou, ale myslím, že teď, když je „Wetten dass“ zpátky a „ZDF“ mu zase platí… (směje se).
T: „ZDF“ musí dobře platit, ne? Vždycky si myslím, že…
B: Jo… a pak byl asi takový: „Tak pojď, já si to nechám“. Bylo to na trhu, teď to zase stáhl.
T: Dobře.
B: Jo, myslím si, protože už oznámili, že přijde další „ZDF“-pořad…
T: Tak řekl: „Pojď, nechám si to“.
B: „Já si to nechám. Teď přijdou peníze.“
T: Ano. Tomu dobře rozumím. Mimochodem, co jsem chtěl říct… Teda, my se vždycky trochu opozdíme, ale „Marina Ovsjannikova“, to bylo to… Slyšel jsi o tom? Která přišla do ruské státní televize se svým plakátem a řekla-
B: To jsem viděl, ano.
T: Kdo to řekl: „Jsme proti válce, nenechte se oblbnout, kašlete na propagandu, zastavte válku“, a já opravdu musím říct: Jak je to odvážné a skvělé? Že jo? Ona byla zaměstnankyně, nevím přesně, jakou tam měla práci, jestli je to teď pro všechny trochu zastaralé, my vždycky začínáme nahrávat o něco dřív, takže pro nás to nebylo tak dávno, kdy se to stalo, ale opravdu o tom musím chvíli mluvit. Myslím si, že je strašně skvělé, když se jednotliví lidé rozhodnou postavit.
B: Ano. Postavit se za to…
T: Poslyšte, v Rusku může jít do vězení až na 15 let za to, že to prostě chtěla lidem objasnit: „Nenechte se oblbnout!“. A to byl první pořad v ruské televizi, takže státní propaganda v nejlepší formě, prostě jako Putinem organizovaná věc, která dělá jenom propagandu, a ona prostě šla do živého vysílání a myslím, že jim trvalo asi 5 vteřin, než to vypnuli, takže mohla ještě několikrát vykřiknout „Zastavte válku!“ a doufejme, že spousta lidí v zemi si také uvědomila potřebu alternativních informací, aby viděli, co se opravdu děje…
B: Obecně je to jako…
T: Víš, a to je tak skvělý, že se někdo prostě rozhodne říct: „Víš co, já se teď nestarám o svůj život,“ protože pro ni je to… Ona může jenom ztratit… Víš, v její zemi, ona tam aktivně žije, a asi půjde do vězení, já nevím, možná má i děti nebo rodinu, a řekne si: „Víš co, pro mě je důležité říct světu: „Otevři oči!“ A myslím, že je to tak skvělé! Něco takového je potřeba, individuální činy lidí, aby se lidé probudili, snad se probudí i masy… Protože já si vždycky říkám, že proti masám nakonec nic nezmůžeš, a Putin taky ne. A mám pocit, že kdyby se všichni nechali zlákat takovou jedinou silnou osobou, aby si prostě vyhledali alternativní informace a třeba se podívali, co se děje-
B: Samozřejmě, že teď v Rusku není tak snadné získat informace, to musíš říct…
T: Ne, přesně tak! Samozřejmě.
B: Oni jsou teď hodně odříznutí od všeho, takže teď není tak snadné získat nějaké zprávy a člověk musí být opravdu opatrný… Což naprosto chápu, mnozí se asi bojí vzpoury-.
T: Jo, samozřejmě. Vždyť půjdeš do vězení!
B: A taky teď vidím všechny kamarády v Berlíně, je to takový šílený, jezdí tam… Mám spoustu kamarádů, třeba na „Holzmarktu“ a „Kateru“ (dvě místa v Berlíně), kteří teď opravdu přijímají tolik uprchlíků-.
T: A kteří dělají skvělou práci, ano…
B: A jedna moje kamarádka tam chodí každý den, kromě toho ještě pracuje, má vlastního manžela a dítě, a teď si vzala někoho do bytu, teď tam chodí každý den a stará se o ně, vaří a pomáhá, kde může… A to je tak hezké vidět…
T: Taky je spousta Rusů, kteří teď pomáhají třeba v Berlíně překládat, protože většina z nich má samozřejmě problémy s jazykem, mnozí mají problémy s penězi a tak dále…
B: Ale je také moc hezké, že mnozí z nich jsou tak pozitivní! Říká, že ti to taky hodně dává na oplátku. A taky říká: „Přijedou, a mně je z nich tak smutno. Protože je také z Ruska a nějak se trochu stydí, že je to z „její“ země…
T: A že se teď cítí trochu zavázaná…
B: Ano, cítí se zavázaná pomáhat, a pak někdy říká: „Já jsem taková skleslá a smutná po takovém dni, ale oni si pořád pomáhají a jsou pořád pozitivní, pořád se umí smát a jsou pořád nějak pozitivní, a ona říká, že ti to dává tolik na oplátku…
T: Ano, to si umím představit…
B: Ale myslím si, že celá ta situace je taková šílená, když to člověk zažívá každý den…
T: Každopádně jsem chtěl poukázat na „Marinu“, protože mnozí teď říkají, že je to taková hrdinka Ruska, a v současné době je to opravdu taková hrdinka, protože to prostě udělala takhle, jako nezištnou akci, nakonec. To si myslím, že bylo úžasné.
DURCHGEKAULITZ
B: Dostal jsem pár zpráv, že je tolik lidí smutných ze zrušení turné, abychom se drželi tématu. Za chvíli se chci dostat k nějakým odlehčeným tématům, ale tolik lidí říkalo, že jsou smutní, ale že turné není zrušené. My jsme ho odložili, to znamená-
T: Naše turné se odkládá na rok 2023.
B: Přesně tak. A bude tu dřív, než si myslíte. Já vím, nejdřív je to smutné a lidi to obrečeli a my jsme z toho stejně smutní. Dva roky jsme nebyli na pódiu. Byli jsme na turné tak natěšení, všechno bylo připravené, všechno zamluvené, autobusy a zkoušky a kostýmy a byli jsme přímo uprostřed toho a bylo to tak těžké rozhodnutí, ale bylo to správné rozhodnutí říct, že teď turné neuděláme.
T: Ale podívej se na to z té lepší stránky, můžeme říct, že Georg, náš baskytarista, má víc času na zkoušení, a když budeme mít štěstí, možná už bude umět hrát jednu nebo dvě písničky do příštího roku.
B: A ti, kteří chtějí vrátit vstupenku, to samozřejmě mohou udělat.
T: Kromě toho vstupenky zůstávají v platnosti.
B: A všichni ostatní, kteří neplánovali jít na koncert, mají teď šanci získat lístky.
T: A dobrá zpráva je, že ještě letos vydáme album.
B: Přesně tak.
T: Ještě letos vyjde nové album Tokio Hotel.
B: A příští rok v dubnu vyrazíme na turné a vy všichni se můžete zastavit a bude to snad lepší okamžik.
T: Jaký je váš postoj k tomu, když si povídáme – teď jsme na Discordu a pak. Což mě přivedlo k e-mailu od Marie ze Saska a ptala se, co si myslíme o třech tečkách při psaní SMS nebo chatování? Víte, když lidi něco napíšou a pak dají „…“.
B: To dělám docela často.
T: Já to dělám opravdu často. A ona nechápe, co to znamená. Můžeme jí to vysvětlit? Protože ona říká, že nechápe, proč to lidé pořád dělají. Například řekneš něco jako „děkuji“ a dostaneš odpověď typu „děkuji…“.
B: Ne, takhle to nedělám.
T: Já to taky nedělám, ale ona říká, že ji to mate, protože si myslí, že bude následovat další zpráva a že to má znamenat.
B: To je to, co by to mělo znamenat. Nechci to rozvádět, ale dokážeš si představit, co tím myslím.
T: Nebo také měkký enter. Používám ho pro nové téma.
B: Nové téma, přesně tak. Takže si například řekneš: „A mimochodem…“
T: A také ho používám pro „atd.“. Takže například-
B: Je to jako moje slavná dadada.
T: Dadada, přesně tak. Třeba když řekneš „dadada“.
B: Je to jako „Jo, uvidíme se tam později, dadada, a já se k tobě přidám někde jinde“.
T: A fanoušci, hlavně na Discordu, si z toho vždycky dělají legraci. Přijde jim to hrozně vtipný, že používáme tři tečky. Já to dělám vždycky.
B: Někdy používám čtyři nebo pět teček.
T: No, to je hloupé.
B: Proč, počítáš je? Ne.
T: Ne, ale já jsem si to osvojil. Děláš „…“.
B: Ne, někdy jich dělám víc.
T: Jo, taky píšeš hrozně pomalu, protože máš dlouhé nehty. Píšeš jako Kim Kardashian na telefonu.
B: Blbost (oba se smějí). Nebudeš mi říkat, že píšeš pomalu, Schnecki (šnečku).
T: To je ta největší lež na světě.
B: Přišel mi mail od Jmenuji se Luca. A myslel jsem si, že je to velmi vzrušující. Chtěl jsem si o tom s tebou promluvit. Takže se říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne.
T: Jo.
B: Což je úplný nesmysl. Takže jsem vždycky věděl, že je to naprostý nesmysl.
T: Ne, to říkají rodiče svým dětem, protože chtějí, aby jejich děti ráno před odchodem z domu něco snědly. Proto se říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne.
B: Ne, ne, ne, počkej. To říká i spousta dospělých. Říkají: „Pojď, teď si dáme snídani, je to nejdůležitější jídlo dne.“ A teď mi Jmenuji se Luca řekla, že je to naprostá lež, kterou vymyslela společnost Kellogg’s. Kdysi to byl slogan společnosti Kellogg’s a nemá vůbec žádné pozadí. Nedělal jsem žádný průzkum, ale podle My name is Luca to prostě není pravda. Byl zcela vymyšlen jako slogan. Udělali to jen proto, aby prodali víc Kellogg’s, což je super chytré.
T: Jo, dobře. Je to velmi chytré, ale nějak o tom pochybuji. Věřím, že ten slogan nebo výrok pochází také od rodičů. Protože my bychom… A musím říct…
B: Jo, protože na téhle reklamě všichni vyrostli.
T: Ale zamysli se nad tím. Když si ráno dám nějakou dobrou snídani, neříkám moc, ale dobrou, tak se během dne cítím líp a vydržím déle až do oběda.
B: Ale proč musíš jít na delší oběd? Poslyš, když se ráno hodně najím, chci jít hned zase spát.
T: Jo, neříkám, že hodně.
B: Jo, ale v USA dělají palačinky a slaninu a párky a brambory a koktejly.
T: Jo, ráno vstaneš a uděláš si toasty s Nutellou.
B: Blbost, já ráno nic nemám. Hele, já si ráno dám dvě kafe a pak můžu začít.
T: Jo, to mám taky dost často, ale musím říct, že po 1,5-2 hodinách e-mailů a telefonních konferencí, kdy jsem měl jenom dva, tři šálky kávy, mi začne být špatně a musím něco sníst.
B: Jo, pak si dám nějaký džus, to mám docela rád.
T: Jo, džus, cukr a tak dále.
B: Přesně tak, když si dám nějaký dobrý džus nebo smoothie, tak to mám nejradši. Ale ráno nemám potřebu mít tolik jídla. Oběd je pro mě nejdůležitější jídlo.
T: Vždycky pěkně velké těstoviny, že? Máš pěkné krémové těstoviny.
B: Jo, mňamka (směje se).
T: Jo a Micaela se ptala, co si myslíme o výrazu „Ich küsse deine Augen“ (líbám ti oči)? Stala se z toho nějak móda, tolik lidí to dneska používá. Myslím, že to pochází z hip hopu, měli byste to znát jako MC Bill.
B: Jo.
T: Nevím, jestli v našem posledním díle všichni slyšeli tvůj hříšný rap. A já jsem to jen pro tebe trochu doladil, přidal jsem bouřku a déšť.
B: To jsem slyšel, jo.
T: Opravdu? Bylo to překvapení?
B: Jo, moc se mi to líbilo.
T: Jo, líbilo?
B: Jo.
T: Tak jsem se tě chtěl zeptat, co si o tom myslíš? Pochází to z hip hopu, „Ich küsse deine Augen“?
B: Nerozumím tomu významu.
T: Ale už jsi to někdy slyšel, ne?
B: Jo, docela často.
T: Když lidé říkají „Ich küsse deine Augen“? Nebo „Küsse deine Augen,…“? I když, když o tom teď přemýšlím, když čtu „Küsse deine Augen, …“, tak si myslím, že chtějí víc.
B: Jo, takže si myslím, že je docela sexy, když mě nějaký sexy rapper osloví se slovy „Ich küsse deine Augen“ a já si řeknu: „Dobře, tak do toho, udělej to.“ (oba se smějí).
T: A ty bys řekl: „A co jiného bys mohl dělat?“.
B: Jo, udělej to. Začni se líbat. Líbej mě na víčka.
T: Co to vůbec znamená, „líbám ti oči“?
B: Já taky nevím, myslím, že je to roztomilé. Začni líbat. A líbej dál (směje se).
T: Proč neřekneš „líbám ti uši“? To by se ti líbilo. To je tvoje erotogenní zóna.
B: Fuj. Jo, ale… (směje se)
T: Lidé by se dostali hodně daleko, kdybys řekl jen „strčím ti jazyk do ucha“.
B: Jo, ale ty jen když už jste intimní, ne jen tak.
T: Ne na rozloučenou, že jo?
B: Ne (oba se smějí). Olizovat někomu ucho na rozloučenou. Fuj. Nechci olizovat ucho někomu cizímu.
T: Na konci dne dokonce (oba se smějí).
SLADKÁ, STŘEDNÍ, EXTRA PÁLIVÁ
B: Takže! Tento týden jsem konečně na řadě já, tak jsem si pro tebe něco vymyslel.
T: To jsi vymyslel sám, nebo jsi to odněkud ukradl?
B: No, to není pravda, ukradl jsem to Kaulquappens.
T: Aha, to děláš rád.
B: Viděl jsem to v jednom e-mailu a zapsal jsem si to, protože se mi to moc líbilo. Už je to ale nějaký čas. Myslím, že by se ti to mohlo líbit, i když nevím, jestli to pro tebe bude opravdu těžké. Ale řekl bych, že si to musíš seřadit podle míry důležitosti. Sladká, střední, extra pikantní – počínaje nejméně důležitou a konče nejdůležitější. „Auto – mobilní telefon – alkohol“.
(oba se smějí)
B: To není tak jednoduché.
T: No, auto…
B: Přesně vím, co řekneš jako první, docela lehce.
T: Ne, ne, ne, počkej chvilku. Teď řeknu jen něco základního. Když jsem byl mladší, auto pro mě bylo nejdůležitější. Byl jsem jeden z těch, kteří říkali: Radši budu mít obrovské auto než byt.
B: A mít jídlo v lednici.
T: A mít jídlo v lednici, přesně tak. Miloval jsem auta… Ale to se změnilo, když jsem byl starší. Už to není tak důležité.
B: Ty jsi tak směšný… celá tvoje příjezdová cesta je plná obrovských aut a teď jsi jako: No, teď když jsem starší, už to pro mě není tak důležité.
T: To je lež, dneska jezdím po kopcích ve svém elektrickém Smartu.
B: Dobře, vyfoť se pro Kaulquappens.
T: A já na to: „Víš co? Podívej se na mě. Podívej se na mě a mysli si, že jsem míň chlap.“ Je mi to jedno. Co tam ještě bylo? Aha, alkohol. Víš, věci se posunuly. Teď ve stáří jsem méně materialistický, ale spíš člověk pro radost. Raději si připlatím za opravdu dobré červené víno, dobrou tequillu, dobrou whisky, za dobrý doutník…, který je pro mě teď mnohem důležitější než auto. To, co jsem dřív utratil za ráfek, teď zaplatím za víno. Proto musím říct… Co tam bylo dalšího?
B: Telefon.
T: Telefon. Telefon je pro mě důležitý, jen když jde o komunikaci s manželkou. Jinak pro mě telefon opravdu není důležitý. Určitě se také dívám na zprávy, ale telefon opravdu nepoužívám.
B: Teď se nad tím musíš opravdu vážně zamyslet. Vím, že nejsi telefonní typ, klidně bys mohl vlastnit Nokii. Ale opravdu se musíš zamyslet…
T: Nokia by byla skvělá. Můžeš na ní hrát Hada.
B: Ale musíš o tom vážně přemýšlet. Co to znamená nemít dnes telefon. Musíš si to takhle zařadit. Představ si, že bys dneska neměl telefon.
T: No, musíš mít možnost komunikovat, to jo. To je opravdu důležité.
B: Dobře, zařaď to tedy nově.
T: Tak to bych řekl: Auto.
B: Na sladké.
T: Jip, nejméně důležité… Alkohol… Telefon. Telefon nejdůležitější, protože vždycky chceš být v situaci, kdy se cítíš bezpečně a můžeš aspoň někomu zavolat, kdyby něco.
B: Abychom se dozvěděli něco nového, abychom byli ve spojení…
T: Vím přesně, co se stane. Teď jedeme do Vegas a pokaždé, když tam budeme, tě zatknou. A ty můžeš zavolat jen jednou. A já jsem ten, kdo to přijímá, takže za tebe můžu zase zaplatit kauci.
B: Doufám, že se tentokrát ve Vegas ožením. Možná se vrátím jako ženatý muž.
T: Možná. Kdo ví?
B: Pojďme se znovu modlit k Bohu. Ta žena říkala, že modlitby pomůžou. Tak se pomodlíme znovu. „Drahý Bože, prosím, dej mi najít partnera ve Vegas.“
T: Opravdu pěkného, oholeného striptéra. (oba se smějí)
CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ
T: Srdečně vás vítám ve WINWMMNH. Mám vám znovu vysvětlit, co to znamená?
B: Chtěl jsem tě rovnou vyzkoušet.
T: Dej mě na testovací lavici.
B: Přesně tak. Protože jsem se zase něco dozvěděl já sám. A myslím si, že jsi stejně hloupý jako já a že bys to prostě udělal taky špatně. A proto jsem tě dneska chtěl naučit něco, co asi taky nevíš. Teď velmi rychle, nepoužívej mobilní telefon. Jak se píše „tricksen“?
T: Trick… to bych teď asi napsal já: T – R – I a pak CK, ale teď, když to říkáš ty… Ne. CK – E – N.
(Bill se směje)
T: S K pak už asi jenom.
B: Ne, bylo to správně, ale znejistil jsem tě.
T: Boah… Tricksen : T – R – I – C – K – E – N. A sakra, teď jsem zapomněl na to S. A co se stalo?
B: Já bych to napsal jenom s K.
T: Znejistil jsi mě, protože já bych to napsal hned s CK.
B: Opravdu?
T: Samozřejmě.
B: Já nevím. Dobře, tak jsi chytřejší než já.
T: Jak jsi přišel na Tricksen? Máš nějaký trik v rukávu?
B: Jo, ne, jen mi to přišlo vtipné, protože jsem to slovo už dlouho nepoužil. A pak jsem musel nějak napsat tricksen a řekl jsem si, že se na to radši ještě jednou podívám, protože jsem si nebyl stoprocentně jistý.
T: Ale to už jsme měli minule. Když někdo přijde a zeptá se: „Umíš vyprávět vtipy? Nebo máš nějaký vtip v zásobě?“
B: Trik.
T: Jakýkoli trik.
B: Nebo udělejte nějaký obličej.
T: To je pro mě taky těžké, ano. Nedokázal bych to udělat hned.
B: Když někdo přijde a řekne: „Udělej obličej,“ nemusíš dělat nic. „Jakou grimasu? Ještě nikdy jsem žádnou neudělal.“
T: Ano, to je dobře, protože ty už máš obličej jako grimasu od přírody.
B: Víš, mně to taky připadá takové legrační, já bych to přímo nedokázal. A teď bych ti taky nemohl ukázat žádný trik. Vůbec.
T: Já umím jeden trik: umím nechat zmizet peníz v ruce. Ale to je jediný.
B: Ale teď mám ještě něco, co určitě nevíš. „Paprika DIE, paprika DER nebo paprika DAS.“ To je taky takový trik. Buď upřímný.
T: DIE paprika, samozřejmě. Ale když už se ptáš, jsem si jistý, že je to špatně.
B: Ano.
T: Ale je to DIE paprika.
B: Ne.
T: To si nemyslím.
B: A já jsem to taky nevěděl a upozornil mě na to nějaký Kaulquappen. Protože jsme se bavili o paprice… Říká se tomu, a je to napsáno i v Dudenu, DER paprika.
T: Ne.
B: ANO. Není to ohromující?
T: To je špatně.
B: Ne, to si můžeš hned vyhledat.
T: Nikdy jsem neslyšel, že by někdo řekl DER paprika.
B: Já taky ne, nikdy. To by ses musel zeptat v obchodě: „Kolik stojí EIN paprika?“. To by dávalo smysl, ne?
T: To rozhodně není pravda.
B: JE TO PRAVDA. Dobře, za chvíli si to můžeš vyhledat. Prozatím se tím řiď.
T: Pak je to v Dudenu špatně, možná bychom jim měli napsat.
B: Ale je to DER paprika.
T: Dobře, můžeš si to pak vyhledat v Dudenu.
B: To udělám.
(Oba se smějí)
B: Každopádně… by ses musel zeptat „Was möchtest du für EIN (mužský člen) Paprika“, protože EINE (ženský člen) by bylo špatně.
T: Jo.
B: Nebo je to blbost?
T: Ne, to by bylo správně.
B: Správně? Protože je to DER paprika.
T: Ale to vůbec nedává smysl.
B: Všichni jsme se dozvěděli něco nového, vsadím se, že kromě toho jednoho Kaulquappeho, který nás na to upozornil, to nikdo nevěděl. Máš pro mě taky něco?
T: Jo, chtěl jsem se tě zeptat na tu vývrtku. Nechceš mi ji popsat, Bille? Chci lidem ukázat, jaký jsi člověk, jaký máš doma inventář.
B: Ne, budu ti o ní vyprávět později.
T: Chceš to popsat ty, nebo to mám udělat já?
B: Popiš to ty.
T: Je to malá plastová figurka. Je to človíček se smajlíkem, který má natažené ruce a nohy do všech stran. Něco jako plácací figurka. A pak má vývrtku, která představuje jeho genitálie.
B: Jako erekci.
T: Jip, jako erekce, abych tak řekl. Jako kdyby měl někdo erekci a ta erekce je vývrtka. Můžete si s ní otevřít víno.
B: To znamená, že si otevřeš láhev vína genitáliemi té postavy.
T: To jsem chtěl jenom zmínit, protože hodně čtu, že naše Kaulquappeny zajímá, jak to u tebe vypadá, protože to vždycky zní tak krásně a vkusně. Mohl bych říct ještě pár věcí. Ale tahle věc tu prostě stojí a každý host si s ní může otevřít láhev vína. „Tohle je moje vývrtka, můžete si s ní otevřít víno.“
B: Dobře, teď vám o tom něco řeknu.
T: Nemusíš o tom nic říkat, nech to tak.
B: To je vánoční dárek, který mi dala tvoje chůva. Dala mi ho ona. Otevřel jsem ho a řekl jsem si: „Aha.“ A ona na to: „Viděla jsem to a hned jsem si na tebe musela vzpomenout.“
T: To mluví za vše. Musím říct, že bych ti ho taky koupil. Co máš pro náš playlist na tento týden?
B: Chystáme se na Coachellu. Spousta z vás si teď možná říká „ouha, ne.“. V Německu se to hodně nenávidí, protože tam jezdí všichni influenceři.
T: Ale ty jsi influencer, máš opravdu vysokou přítomnost na sociálních sítích.
B: Na Coachellu jsme jeli už v době, kdy to ještě nebylo cool a nikdo to neznal. Já už jsem na Coachelle byl, když jsem se zrovna přestěhoval do LA. Chtěl jsem to jen říct. To už je 13 let, takže tam pořád můžeme jezdit a pořád je to cool, když tam jedeme. Každopádně je to poprvé po pěti letech, co tam zase pojedeme, a já se na to moc těším. Tehdy byla Coachella, kde hráli tuhle písničku, a mně se to hrozně líbilo. A Madeon tam měl taky koncert. A abych se správně naladil a zvedl si aktuální náladu, přidám Madeona s „Pay No Mind“ feat. Passion Pit.
T: Skvělá písnička. Přidám Paradise s „Toi et moi“, ta zatím v našem playlistu není.
B: Tak tohle je fakt dobrý. Napadlo mě, že dneska přidám ještě jednu, takže přidám i „Bad Kingdom“. Původně je to od Moderat, ale nedávno někdo udělal její coververzi. Je to opravdu skvělá verze a já jsem nevěděl, že je to cover, dokud jsem si to trochu nezjistil. Ten cover udělali May a Robert Koch. Byla ve třetí sezóně seriálu „Dark“. Znáš ten seriál?
T: Ne. Kriminálka?
B: Jéé, tak nějak. Musíš se na to podívat, je to fakt dobrý.
T: Díval ses na něj nedávno?
B: Ne, díval jsem se na něj před nějakou dobou. Je to scifi…
T: Aha, myslím, že jsem se na to kdysi začal dívat… Je to něco v jeskyni?
B: V jeskyni ano. Je to fakt dobrý.
T: Musím se na to podívat. Ale když už mluvíme o seriálech… taky mám doporučení. „Drive to survive“. Nová sezóna. Nebraň se tomu. Vím, že jsi proti sportu, to vidíme, bojuješ proti jakémukoliv sportu. A tvé životní motto není jen „Carpe Diem“, ale také „Sport ist Mord“ (sport je vražda).
(oba se smějí)
T: Ještě vám chci doporučit novou sezónu. Už třetí, třetí sezónu „Drive to survive“. Je to opravdu dobře udělané.
B: Co to je?
T: Formule 1. Vždycky doprovázejí poslední sezónu Formule 1. Vždycky to vychází o pár měsíců později, to už se blíží začátek nové sezony Formule 1. Vždycky se to vydává o pár měsíců později.
B: Nedokážu si představit nic nudnějšího než sledovat lidi, jak jezdí.
T: To není. Proto tě žádám, abys to zkusil. A taky všem našim Kaulquappenům: Prosím, prostě to zkuste. I když nemáte rádi Formuli 1. Je to dokument a jsou tam celou sezónu a prostě poskytují tolik zajímavých postřehů.
B: To mi zní všechno, jen ne sexy. Ale zkusím to. Kde to můžu vidět?
T: Na Netflixu. A jestli se na to díváš jen kvůli tomu, jak umělecky ti kluci natáčejí seriál. Už jen to je úžasné. Musíme zjistit, kdo jsou, a musíme s nimi něco udělat. Jsou neuvěřitelně dobří. Skvělá produkce. „Drive to survive“. Těším se na příští týden. Sledujte, hodnoťte, sdílejte.
B: Udělejte vše, co můžete.
T: Velmi se těším na příští týden.
T&B: Ahoj.
