Na křídlech Albatrosa 30.

autor: Lauinka

„Zdravím vás,“ řekla tvrdě a rozhlédla se kolem sebe. Dva mladí muži stojící za jejími zády všem taky věnovali pohled.
„Dobrý den, paní Bethany,“ usmála se nejistě Jane. „To je ale milé překvapení že jste nás tady takhle navštívila. Obejmu vás,“ zasmála se nervózně Jane a chtěla k té ženě jít. Ta však zvedla hůl a zastavila ji.
„Jaké překvapení?! Přišla jsem na schůzku. Navíc… o minutu dříve. Nejste snad připraveni?!“
„Jsme připraveni… náš tým je vždy připravený!“ Zasmála se rychle Jane a snažila se celou situaci zachránit.
„Moji ředitelé mi oznámili, že s tou včerejší schůzkou s vámi nebyli spokojeni. Takže mi něco řeklo: Bethany, vstaň,“ udeřila hůlkou o zem, až všichni nadskočili. „Běž a uvidíš sama. Vždyť s touhle agenturou pracujeme už léta. Potom, co Jörg odešel, se tahle agentura tak trochu… otřásla. Prý to tu začalo být jakési podivné.“ Podívala se na Jane. Jay Jay jen přikývl.
„Ano,“ chtěl ještě něco dodat, ale Jane po něm střelila pohledem.
„Ticho!“ Zasmála se trochu nervózně, než se zase otočila k té ženě. „To ne… tohle si zkrátka vymyslely jiné agentury, aby nás poškodily. Ujišťuji vás, že jsme připravili skvělou kampaň,“ přikývla rychle a hledala pomoc u ostatních, co tam postávali. Bill se jen tiše usmíval. Tohle byla docela vtipná scéna.

„Dobře, tak pojďme,“ řekla Bethany a kývla na souhlas.
„Přátelé… do zasedačky,“ zavelela rychle Jane. V tom přišel ještě Andreas.
„Paní Bethany, vítám vás,“ usmál se, a když mu nabídla ruku, lehce políbil její hřbet.
„Andreasi, jak se máš, chlapče?“ Zeptala se a malinko se usmála.
„Dobře, děkuji,“ přikývl na souhlas.
„A jak se má Jörg?“ Zeptala se hned.
„Taky dobře, vyrazil si na plavbu po moři,“ zasmál se Andreas.
„Já vím, občas si spolu zavoláme, pozdravuj ho ode mě,“ přikývla na souhlas a rovnou vyrazila za týmem.
„Jistě, vyřídím,“ zavolal na ni, a pak se vrátil do kanceláře.
„Vy dva,“ otočila se k mužům, „můžete počkat venku.“

***

„Paní Bethany, dovolte mi nakonec představit tohle. Tohle jsme udělali společně,“ usmála se a ukázala jí další návrhy.
„Z toho všeho, co jste mi ukázali, se mi líbil jen ten nápad držícího šéfa za hlavu. Je to skvělý, ale není rozpracovaný. Mimochodem… moc nevěřím, že by tenhle nápad vzešel přímo z vaší hlavy. Je takový… místní. Jako by ho vymyslel někdo obyčejný. Čí je to nápad?“ Zeptala se Bethany a podívala se po všech. Bill jen sklopil hlavu.
„Nechci používat něčí ukradený nápad!“ Vykřikla, zamračila se a praštila rukou do stolu.
„Paní Bethany, z toho nemusíte mít obavy. Věřte mi, na té kampani jsme pracovali úplně všichni, celý tým… Co my jsme nad tím strávili hodin, aby se vám to opravdu líbilo.“ Zasmála se nervózně Jane a podívala se po všech okolo.
„Poslouchej mě, děvenko, to tady mluvíš jenom ty nebo co?“ Zeptala se Jane a ta vykulila oči.
„Prosím?“ Bill to nevydržel a zasmál se. Ta žena se mu líbila čím dál tím víc. V tom se ale dveře otevřely a přišel Tom.

„Ahoj, teto Bethany,“ usmál se a žena hned pookřála a usmála se.
„Aaa, chlapče zlatý, ráda tě zase vidím. Pověz mi, kde ses tady vzal?“ Tom se zasmál a rychle ji obejmul a ona mu to nadšeně opětovala.
„No prostě vzal. Přišel jsem trochu pozdě,“ pokrčil rameny. „Jak se máš?“
„Moc dobře,“ přikývla na souhlas.
„Jsem si jistý, že se ti ty nápady budou líbit. Že jsme na tom hodně zamakali. Tak… pokračujme,“ přikývl hned Tom. Jay Jay se zvedl a pustil Toma na svoje místo, hned po levé ruce Bethany. Tom se usmál a sedl si. Hned pohledem vyhledal ten Billův. Černovlásek se jen lehce usmál a uhnul pohledem. Vůbec si však nevšiml, že Bethany Tomovy pohledy bedlivě sleduje a usmívá se.

Tom se vrhl na představení kampaně sám. Všechno Bethany vysvětloval a ukazoval… snažil se jí ve všem vyjít vstříc. Mluvil tak nějak k celému osazenstvu, ale stejně se pohledem vždy zastavil na Billovi. Nedokázal svoje oči donutit se dívat jinam než na něj. A bylo to vzájemné. Bill ho zaujatě sledoval. Líbil se mu Tomův dar všechno tak skvěle podat. Bill sledoval jeho gesta. A pomyslel si, že kdyby mu někdo svázal ruce, nejspíše by se nedomluvil. Sledoval jeho rty a nedokázal úplně vnímat některá slova, co z nich vycházela. Sledoval jen, jak se lehce pohybují, jak si je občas zvlhčí špičkou jazyka. A pak… jak se formují do toho nejkrásnějšího úsměvu na světě. Sledoval jeho oči, které působily tak hřejivě a upřímně.

Bethany sledovala Toma a usmívala se. Poslouchala, co říká, ale ještě více naslouchala tomu, co říkaly jeho pohledy. Vždy když se podívala směrem, kde se Tomovy oči zdržely o něco déle než jinde, uviděla toho chlapce. A ten chlapec zase zbožně hleděl na něj. Cítila to něco mezi nimi a donutilo ji to ještě k většímu úsměvu.
„Tome, ještěže jsi přišel. Nápad je dobrý, ale neuměli mi to vysvětlit. Takže za mě je tato kampaň schválená.“ Přikývla a zasedačkou se ozval potlesk. „Mimochodem… letos máme od nákladů na reklamu hodně velká očekávání. Lidi… musí nám to zvednout všechny naše prodeje. Touhle kampaní na vás padá všechna zodpovědnost.“
„Ale takhle to nepůjde,“ chtěl to říct potichu Jay Jayovi, ale řekl to nahlas. Jay Jay do něj strčil a naklonil se k němu.
„Ta ženská tě slyšela, kouká sem,“ řekl mu rychle.
„Pššt!! Co to děláš?“ Okřikla ho Jane, která seděla vedle něj z druhé strany.
„Aaaa, ty umíš dokonce i mluvit. Chceš něco říct?“ Zadívala se na toho černovlasého kluka.
„Ano,“ přikývl hned na souhlas. „Nemyslím, že vaši lidé vedou firmu dobře a vůbec nechápu, jak to, že to sama nevidíte. Říkám to z úcty k vám, ale nechápejte to špatně.“ Zvedl ruce hned Bill, aby si ta žena nemyslela, že se nějak snaží chytračit. Místo toho do toho skočila Jane.

„Bille, co kdybychom se do těchto témat nepouštěli?“ Zpražila ho rychle pohledem. To zase zasáhl Tom.
„Jane,“ oslovil ji, a když mu věnovala pohled, položil si prst na rty, aby mlčela.
„Pokračuj,“ vyzvala ho Bethany. „Jen do toho.“
„Noo, když jsem začal, tak budu pokračovat,“ řekl směrem k Jane a usmál se na ni. „Paní Bethany, používáte tak jako ostatní organičtí výrobci organické krmivo. Ale kromě toho jste přidávali i aromatické byliny pro lepší chuť. Ale vaši synové to přestali dělat, aby se vám snížily náklady. Dříve byla vaše vajíčka stejně chutná jako od všech ostatních organických výrobců, také navýšili počet slepic. Nooo… jedna slepice potřebuje pro sebe čtyři metry čtvereční, teď se to snížilo na tři metry čtvereční. No, co by na to ty slepice asi řekly?“

„Takže ten nápad na reklamu bude tvůj,“ ukázala na něj prstem s širokým úsměvem. „Tome, kdo je ten kluk?“ Zeptala se ho rovnou přede všemi Bethany.
„To je Bill… Bill je moc chytrý, přímočarý a velmi kreativní… teto Bethany, je to zaměstnanec, kterého bychom nechtěli za žádnou cenu ztratit.“ Odpověděl jí Tom, ale celou dobu zíral na Billa, který mu ten pohled oplácel.
„Je radost tě poslouchat… Za všechny ty roky chození po reklamních agenturách mám už dost těch vyumělkovaných řečí. Vy tady potřebujete upřímné lidi, přesně takové, jako jsi ty.“ Řekla nadšeně a upřímně. Ten Bill se jí rozhodně hodně líbil. „No… a co se týká mých synů, já vím o všech jejich chybách, ale Bille… neříká se přece nadarmo, že naše láska je vždycky slepá. Ale kdybychom si navzájem netolerovali některé svoje chyby, měla by láska nějaký smysl?“ Usmála se a podívala se na Bill a potom na Toma. Nakonec vstala. „Bille, až skončíš, máš něco?“ Zeptala se ho rychle.
„Ne, nemám,“ zakroutil hlavou a taky vstal.
„Dobře, chtěla bych ti ukázat jedno místo. Řidič tě vyzvedne,“ oznámila mu, pak se ale zarazila. „Ááá néé, řidič dneska nemůže. Nejlepší bude, když tě tam odveze Tom.“ Podívala se na Toma. „Tome, chci, abys to místo viděl taky.“ Bill se rychle podíval na Toma a vyděšeně zamrkal.
„Co kdybych tam nešel?“ Zeptal se tak nějak opatrně.
„Buď v továrně přesně v sedm,“ oznámila mu a tvrdě se na něj podívala. Bill se kousl do rtu a lehce přikývl na souhlas Nic jiného mu ani nezbývalo.

***

„Ano, Mio?“ Ozval se Andreas do telefonu, když přijal hovor.
„Lásko, jak se máš?“ Zacvrlikala do telefonu Mia.
„Dobře… jen mám moc práce,“ oznámil jí suše.
„Tak to tě nebudu zdržovat. Jen jsem si říkala, že udělám večeři, tak s tím počítej,“ zasmála se do telefonu.
„Nemůžu,“ řekl znovu obyčejně Andreas.
„A proč? Máš už něco?“ Zeptala se ho trochu překvapeně.
„Ne, to nemám… jen si něco potřebuju srovnat v hlavě.“
„A nad čím chceš přemýšlet?“ Zeptala se znovu nechápavě.
„Mio… tentokrát bych chtěl zvolnit.“
„Co myslíš tím zvolnit? Protože včera večer to tak nevypadalo.“ Odpověděla mu trochu naštvaně.
„Mio, víš… mám pro tebe slabost, ale už ti nedokážu lhát. Nezvládnu to, chápeš? Zavolám ti později.“
„Takže ti nemám volat, že? Chceš si ode mě držet odstup, no… tak výborně.“ Začal ji ovládat vztek.
„Přesně tak,“ potvrdil jí blonďák.
„Dobře, nebudu na tebe tlačit,“ ukončila rychle hovor. „Já ti ukážu volný průběh. Já ti dám držet se dál ode mě.“ Zaprskala vztekle pro sebe.

***

Bill vešel do Tomovy kanceláře s čajem v ruce. Přesně, jak si to přál. Když odcházeli, poprosil ho o to, protože paní Bethany se rozhodla si dát ještě kávu.
„Váš čaj, pane Tome,“ podal mu hrneček.
„Jo, děkuji,“ usmál se a vzal si ho z jeho rukou. „Dnes jsi přišel do práce?“ Zeptal se ho.
„Ano, paní Jane po mně chtěla ještě nějaké věci navíc, do zítra je udělám,“ odpověděl mu rychle Bill.
„Dobře,“ přikývl Tom. „To… chápu. Takže od zítra tady nebudeš, je to tak? Ano?“ Zeptal se ho a doufal, že to tak nebude.
„Ano,“ Bill přikývl a chtěl odejít.
„Bille,“ zastavil ho Tom. „Řekneš Jay Jayovi, ať sem od zítra ten čaj nosí on?“ Podíval se mu do očí.
„Určitě, řeknu mu to,“ usmál se na něj Bill a odešel z jeho kanceláře.

Tom se napil čaje a odložil ho na stolek. Neustále stepoval u prosklených dveří a snažil se ho sledovat. Bethany ho pozorovala.
„Bill tu podal výpověď?“ Zeptala se ho.
„Ano, teto Bethany, dnes je tu naposled.“ Sedl si vedle ní a vzal si do ruky polštář, se kterým si začal hrát. „No, teto, říkala jsi, ať večer přijdeme, ale to nejde… to už nepůjde. Už nikdy… nikdy…“ zakroutil hlavou Tom.
„Tome, nestalo se dodnes všechno, co jsem kdy chtěla?“ Zeptala se ho s vážnou tváří a Tom přikývl. Znovu se zadíval na polštář ve svých rukou.
„Vyrostl jsi mi před očima… nejdříve děláš takové divné pohyby a všechno si necháváš pro sebe. Chlapče… to nedělej. Ne,“ promlouvala k němu. Tom byl zmatený a zvedl hlavu.
„Teto Bethany, co to má co dělat s naší kampaní?“ Zeptal se jí Tom a podíval se na tu ženu.
„Ale s ní to nemá co dělat… to jsem myslela všeobecně.“ Zasmála se a rozmáchla rukama. „Uvidíme se večer,“ přikývla na souhlas a zvedla se na nohy. Tom ji šel vyprovodit ke dveřím kanceláře, ale spíše to měl jako záminku, aby mohl vidět Billa. Viděl ho, jak mluví s Jay Jayem, a ač nerad, vrátil se do svojí kanceláře.

***

„Nancy, neviděla jsi Billa?“ Zeptal se po nějaké době, kdy to už prostě nemohl vydržet a černovláska nikde kolem neviděl.
„Ne, neviděla,“ zakroutila hlavou. A tak začala pátrací akce. Tom chodil po celé agentuře a Billa hledal, ale nikde ho neviděl. Byl z toho už docela zoufalý. Doufal jen, že už neutekl domů. Prošel celou agenturu a zbývalo jediné místo, a to archiv. Potichu vešel a uviděl Billa u stolu, jak tam něco píše. Usmál se a sledoval ho. Nedokázal od něj odtrhnout oči a byl moc rád, že ještě neodešel. Když Bill pomalu zvedl hlavu, jejich pohledy se setkaly. Bill vypadal trochu překvapeně a zmateně, ale přesto se díval do jeho očí. Lehce pootevřel rty a jako by čekal na Tomův další krok.

„Pane Tome… jste v pořádku?“ Zeptal se ho pomalu, když viděl, jak se na něj stále dívá a krůček po krůčku míří blíž k němu.
„Jsem,“ přikývl rychle. „Jak je?“ Zeptal se na oplátku.
„Dobře,“ přikývl černovlásek.
„Tak… fajn, tak ať se ti daří,“ kývl rukou směrem ke stolu, kde něco psal.
„Jo, děkuji,“ usmál se trošku. Tom přemýšlel, jak najít výmluvu, aby tam mohl být déle. Aby si mohl ještě chvíli užít jeho společnosti. A přešel k polici, kde byly různé šanony starých kampaní, a dělal, že něco hledá. Zaujala ho nějaká plechová krabice, která tu měla být nejspíše jen jako dekorace, a rychle ji posunul tak, aby mohl sledovat Billův odraz. Stál k němu zády a díval se na jeho výrazy, když se soustředil. Usmál se, když si všiml, že i Bill se dívá na něj.

„Pane Tome, co tam hledáte?“ Zeptal se ho Bill. Byl trochu nervózní, že se tu Tom zdržuje, i když… ne, musel přiznat, že to bylo i příjemné.
„Já… no víš, hledám složku Eat Just z těch jejich předchozích prezentací,“ začal rychle lhát Tom.
„Prezentační složka Eat Just bude ve složce s písmenem E a ne A,“ nechápal Bill a sledoval Toma.
„No jasně, E… E jako Eat Just,“ přikývl hned Tom a přesunul se k písmenu E. „No jo… našel jsem to.“ Přikývl Tom a otevřel složku, jako že v ní něco hledá, ale přitom se zase přesunul tak, aby byl blízko té kovové krabičky a mohl pozorovat Billa. Bill však zvedl hlavu a všiml si, kam se Tom dívá, a věnoval mu zvláštní pohled. Tom odtrhl oči a obrátil se k Billovi.
„Tak já teda jdu, protože jsem to už našel,“ nervózně přešlápl.
„Dobře,“ souhlasil Bill a díval se na něj. Tom se pomalu posunul směrem ke dveřím, ale zastavil se.
„Proč pracuješ tady?“ Zeptal se ho najednou.
„No… je to tak lepší, protože… nechci nikoho vidět,“ řekl upřímně Bill.
„Když říkáš nikoho, tak…“ nevěděl, jak tu větu dokončit a Bill znovu zvedl hlavu. „Jo… nikoho, chápu,“ přikývl na souhlas.

***

„Tome, jsem ráda, že jsi nakonec přišel. Kdybys nepřišel, dostala bych kvůli Bethany nejspíše infarkt,“ usmála se na Toma Jane, která stála hned u jeho stolu a on seděl na židli a hrál si s kameny v ruce a smál se.
„Je to moc milá ženská,“ dál se usmíval Tom.
„No, jestli považuješ tohle za milé,“ zkřížila si ruce na prsou a pokrčila rameny.
„No, něco podobného… nenormální, je nevrlá… nikdy nevíš, co udělá,“ smál se dál Tom.
„Podle mě je hrozná,“ zakroutila hlavou Jane. Do toho se ozvalo zaťukání na dveře a dovnitř vešel Bill.
„Pane Tome, přišel jsem kvůli té dnešní schůzce v sedm s paní Bethany. Vyrazíme? Chce se vám?“ Zeptal se Bill a sledoval Jane a Toma, protože to vypadalo, jako by jim právě narušil nějakou zábavu.
„Objednal jsem auto, řidič tě tam odveze. Já tam pojedu svým autem až později.“ Bill se podíval na Toma a Jane a kývl na souhlas.
„Dobře, tak zatím,“ chtěl odejít, ale do dveří vešel Mat.
„Tome, nechali to tu z agentury, asi to bude vaše,“ podal mu modrou obálku, kde byly letenky. Bill se na to podíval a potom odešel.

***

„Tak jsme tady, léta je to tu prázdné,“ ukázala Bethany na dvě starší stavby. Vypadalo to jako neudržovaný malý komplex budov. Na první pohled bylo jasné, že není moc udržovaný, jelikož bujará zeleň tomu dávala lehce nádech pralesa, ale to nebylo nic, co by se nedalo vyřešit. Budovy vypadaly zachovale. Bill přemýšlel, co to mohlo být, ale nakonec usoudil, že to vypadá jako nějaké skladové prostory.
„Teto Bethany, o tomhle jsi nikdy nemluvila,“ řekl Tom s foťákem na krku.
„Stará ženská je plná překvapení,“ zasmála se. „Pojďte,“ kývla směrem k velkým červeným posuvným dveřím.
„To je ale nádherné místo,“ vydechl unešeně Bill. Prostor byl obrovský a kupodivu tu nebylo ani mnoho harampádí. A když se tu uklidí a tak… kdo ví? Mohlo by tady být takřka cokoliv.
„To jsem ráda, že se ti tu líbí, protože chci od tebe slyšet, co tady z toho můžeme udělat.“ Řekla mu rázně žena a překvapila tím i Toma, který se na ni zadíval. Bill se otočil a podíval se na ni taky.

„Ode mě? To mám říct já?“ Ukázal na sebe prstem a přemýšlel. „To já nevím…“
„Máme hodně organických výrobků. Chtěla bych je všechny tady vystavit. Sdružit je pod jednu značku a tady je pak prodávat.“ Usmála se žena a Tom přikývl.
„To je výborný nápad.“
„No vlastně to by šlo. Udělal by se organický trh, to je hodně moderní. Kdyby se tu trochu uklidilo a dalo do pořádku, lidé by si tady nakoupili. Mohlo by tu být několik stánků, daly by se tady udělat i ochutnávky.“ Bill měl najednou představu a všechno to před sebou viděl. Tom se usmíval a Bethany se k němu hned přidala.
„Ano, to by bylo úžasné,“ kývala hlavou na souhlas. A pořádně si Billa prohlédla.
„Ty se asi taky živíš zdravě, co?“ Usmála se na něj, ale Bill zakroutil hlavou.
„BIO jídlo mě nebere, dělám výborný zapečený toast se sýrem,“ zasmál se a Bethany se zvláštně zatvářila a podívala se na Toma. Tom se díval na Bethany a na Billa a musel se smát. „Je důležité se zdravě stravovat,“ dodal nakonec rychle černovlásek.
„No, tak si to tady projděte,“ řekla jim Bethany a sledovala je.
„No tak jdeme na to,“ kývl Tom.

„Pane Tome, vůbec vás nebudu rušit, jen si to tady nafoťte, já si to prohlédnu až potom,“ řekl Bill, a hned se dal na ústup, aby dal Tomovi prostor.
„Prosím tě, jak tě to vůbec napadlo? To já odejdu a nechám tě přemýšlet,“ zakroutil hlavou rychle Tom. Bethany je sledovala a zakroutila hlavou.
„Děti moje, já vůbec nemám čas, tak si to tady zatím prohlédněte.“ Oznámila a Bill zamířil teda opět zase dál dovnitř. Tom přispěchal té ženě na pomoc.
„Pojď, pomůžu ti,“ nabídl ji rámě a ona se ho hned chytla.
„Je to výjimečný kluk, takového hned tak nepotkáš,“ usmála se, když si Toma přitáhla víc k sobě a pohledem se otočila k Billovi, který se zatím tím místem procházel a všechno si prohlížel.
„Teto Bethany, co mi to tady naznačuješ?“ Zasmál se Tom a podíval se za Billem.
„Věř mi, tak na tom zapracuj,“ mrkla na něj s úsměvem. Tom se zasmál a pomohl jí až k těm vratům.
„Rychle to tady uděláme, a hned přijdeme, ano?“ Kývl směrem k ženě, která se spiklenecky usmála a přikývla. Při odchodu za sebou zavřela ta velká vrata.

Bill s Tomem plánovali a řešili spolu svoje představy. Tedy spíše Bill líčil svoje myšlenky Tomovi, a ten ho poslouchal a fotil ty věci. Vlastně to bylo docela zábavné, rozhodně se ani jeden nenudil. Bill si něco zakresloval a popisoval do sešitu. Docela se tam zdrželi, snad proto, že ten společně strávený čas byl tak hezký. Ani jeden z nich nechtěl, aby tohle skončilo. Nakonec ale už nebylo moc co řešit.

„Je to všechno?“ Zeptal se Tom a díval se na Billa. „Podle mě za dva tři měsíce to můžeme otevřít.“
„Ano… je to nádherný, jsem si jistý, že to bude moc hezké,“ přikývl hned Bill.
„No jasně… ty už tu od zítřka nejsi,“ připomněl hořce Tom a projížděl fotky ve foťáku. „Bille,“ vydechl tiše a zadíval se na něj. „Řekni mi… proč jsi sem dneska přišel?“ Zeptal se ho Tom.
„Nechtěl jsem paní Bethany odmítnout,“ odpověděl rychle bez přemýšlení. Tom jen přikyvoval, ale nevěřil mu to.
„Nemohl jsi odmítnout,“ zopakoval a dál přikyvoval. Bill trochu znejistěl.
„Mohl bych teď odejít?“ Zeptal se tiše a podíval se na zem.
„Na tohle se mě nikdy už neptej,“ podíval se do jeho očí, když je na vteřinu černovlásek zvedl. Bill se mu podíval do očí a raději se rozešel směrem ke dveřím. Tom ho pozoroval, nechtěl, aby šel.

Bill došel k vratům a snažil se je otevřít, ale nešlo mu to. Snažil se jimi lomcovat, tahat, tlačit… nic.
„Pane Tome, dveře se asi zasekly,“ řekl mu trochu zahanbeně a ukázal na vrata za sebou.
„Dveře se zasekly?“ Zopakoval Tom a zamířil rovnou k Billovi. „Nejde to?“ Zeptal se ho Tom a Bill znovu zkusil dveře otevřít, ale bez úspěchu.
Tom mu podal foťák a vrhl se na vrata. Použil hrubou sílu, až se vrata celá otřásla, a Bill to jen s pootevřenou pusou sledoval.
„Ty se nezasekly, někdo je zamkl,“ uzavřel rychle Tom. Rukou na vrata zabušil. „Teto Bethany!!! Teto Bethany, odemkni!!“ Zakřičel přes dveře.
Bethany seděla spokojeně venku s klíčem v ruce a jen se culila Tomovým výjevům. Když jí začal zvonit telefon, bez váhaní ho vzala.

„Ano?“
„Teto Bethany, někdo nás zamknul, zůstali jsme uvnitř.“ Řekl jí rychle do telefonu.
„Oooh, já zapomněla, že v osm hodin to tam zamykají. Hned zavolám hlídače. Hlídač bydlí až za městem, asi chvilku potrvá, než dorazí.“
„Ale ne,“ povzdechl si Tom do telefonu. „No co se dá dělat, tak my tady počkáme.“ S tím hovor ukončil. Tom se otočil k Billovi.
„Zavolá hlídače, ale chvíli potrvá, než přijede. Vypadá to, že si počkáme.“ Vysvětlil Billovi, ten si povzdechl.
„Co budeme dělat?“ Pronesl jen tak otázku do vzduchu a díval se na Toma.
Bethany se usmála na muže vedle sebe, který byl hlídačem objektu. Dala mu klíč od těch obrovských dveří.
„Počkáš tak hodinu nebo dvě, pak otevřeš. Rozumíš mi?“ Zeptala se muže, a ten hned přikývl.
„Provedu.“
„Tak snad to klapne,“ usmála se sama pro sebe, a s tím se rozešla rovnou k autu, do kterého hned nastoupila.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)