Na křídlech Albatrosa 32.

autor: Lauinka

Tom zamířil zpátky do domu. Byl unavený a otrávený. Nedokázal pochopit, co se to teď odehrálo. Proč Sofie přijela? Proč tu byl Bill? Proč sem přišel? Bál se, že by mohl vážně odjet, a chtěl ho zastavit? Nebo… chtěl mu říct něco důležitého? Ano, samozřejmě, že ano, jinak by sem nejezdil. Zamířil na zahradu a všiml si Sofie, která tam seděla a čekala na něj.
„Tome,“ usmála a zamířila rovnou k němu. „Nezlobíš se na mě, že jsem se tu takhle objevila,“ zeptala se ho a sledovala jeho výraz. Vzala ho za ruku, ale Tom cukl.
„Řízl jsem se do ruky a nemám obvaz,“ vysvětlil jí rychle, když ruku okamžitě stáhl. „Nezlobím se, proč bych se měl zlobit?“ Zeptal se a trochu nakrčil čelo.
„No… když jsi to po telefonu ukončil, bylo mi hrozně, bylo mi opravdu moc smutno,“ přiznala rychle a smutně se podívala do jeho očí. Tom ale uhnul.
„Máš pravdu, to jsem neměl. Chtěl jsem přijet, ale nějak mi to nevyšlo,“ pokrčil trochu rameny.

„Chtěla bych tu na pár dní zůstat… no víš… promluvit si a strávit nějaký čas s tebou. Vídáme se už takovou dobu, a když jsi to takhle ukončil, prostě mi to nedalo,“ usmála se a pokrčila rameny. O malý krok se k Tomovi přiblížila.
„Dobře, fajn… tak jo,“ povzdechl si a přikývl.
„Můžu zůstat tady? Víš… nechci jezdit k mámě,“ usmála se na něj a zadívala se na jeho tvář.
„Jasně, když už jsi jela takovou dálku, tak… zůstaň,“ přikývl samozřejmě, i když moc nadšený z toho nebyl.
„Tak dobře… tak… pojďme se najíst,“ ukázala na plný stůl jídla. Tom si to prohlédl.
„Tak jo, vypadá to úžasně. Udělala jsi tatarák?“ Zeptal se a podíval se na ni.
„Jasně, Bill mi tvrdil, že máš rád maso málo propečené. Je to skvělej kluk,“ usmála se a sedla si ke stolu. Tom se ihned zasmál.
„To rozhodně je,“ přikývl hned na souhlas. Rovnou otevřel láhev vína a oběma pomalu nalil.
„No… nejdřív byl trochu nervózní, když mě viděl a nechtěl jít ani dál. Ale pozvala jsem ho.“ Usmála se a Tom ji podal nalitou sklenku.
„To je dobře,“ kývl Tom a sedl si naproti Sofii, usmál se na ni, ale jen tak krátce. Byl ztracen ve svých myšlenkách a ty létaly někde kolem Billa. Nedokázal ho vytěsnit z hlavy. Bylo to nemožné, potřeboval zjistit, proč tu doopravdy byl.

***

Bill se rychle dostal domů a zavřel se hned v pokoji. Byl smutný z toho, co se stalo. Odhodlával se k tomu takovou dobu, a když konečně měl blízko k tomu, aby se Tomovi vyznal, je tam Sofie. Musel se nad tou ironií i sám hořce zasmát.
Seděl u stolu a prohlížel si to pero od Toma. Točil s ním v ruce, a nakonec otevřel deník, aby další tok myšlenek, které patřily jemu, mohl stvrdit a zvěčnit tím darem od něj.

Stanu se ptákem nebo kamenem, jako ta dívka v legendě o nevěstě.
Budu před ním stát pevný jako skála, nebo se proměním v ptáka a odletím pryč.
Když nemůžu být pták, tak budu skálou.
Budu stát životu v cestě.
Už chci zapomenout a začít znovu.
Otočit list a začít svůj život celý úplně od začátku

***

Tom ráno vstal hodně brzy, aby si mohl zaběhat a trochu si vyčistit hlavu. Snažil se na nic nemyslet a prostě si jen užít krásného rána. Věděl, že ho bude čekat nepříjemný rozhovor se Sofií a uměl si představit, že to nebude jen tak obyčejný rozhovor. Bude se snažit a přemlouvat ho, ale on už tohle nechtěl. V tomhle měl naprosto jasno. Když vešel do domu, Sofie byla v kuchyni a akorát si dělala kávu.
„Dobré ráno,“ ozval se jako první Tom a vběhl do kuchyně.
„Dobré ráno,“ usmála se na něj sladce Sofie. „Ty jsi byl pryč?“ Zeptala se ho trochu překvapeně.
„Trochu jsem běhal. Šel jsem ven, abych trochu upustil páru.“ Nalil si do sklenice vodu a podíval se na Sofii. „Spalo se ti dobře?“
„Copak se můžu ve tvé posteli vyspat špatně?“ Zeptala se trochu koketně a naklonila se přes stůl. Tom se napil a jen se pobaveně zasmál a přikývl na souhlas.

„No tak, Tome, to si nemůžu udělat ani legraci? A proč ty jsi spal na zahradě?“ Zeptala se ho trochu nechápavě a cítila, že atmosféra trochu zhoustla.
„Nespím uvnitř, co jsem přijel, je mi tam úzko. Jsem spíš venku, na vzduchu, je mi tam líp, mnohem líp,“ rychle vysvětlil a znovu se napil vody. Pak přešel k lince a rovnou si začal dělat čaj. Podíval se na Sofiina záda a rozhodl se, že nemá cenu to celé natahovat. „Tak si promluvíme, co ty na to?“ Zeptal se jí napřímo.
„Jo, máš pravdu. Přišla jsem si promluvit, ale utíkám před tím. Co teď s tím, Tome? Mám pocit, že takhle je všechno v pořádku a chci, aby to trvalo dál.“
Tom jen kývl na souhlas, přesně tohle věděl. Trochu přivřel oči a otočil se zpátky na ni.
„Tome, takže tohle je definitivní konec?“ Zeptala se ho napřímo a sledovala ho. Tom trochu sklopil hlavu a pak ji zvedl. Pomalu přikývl na souhlas.

„Jsem člověk, co tě zná nejlíp na světě, ne? My se známe už spoustu let, co tenhle vztah trvá, i když jsme žili daleko od sebe a nevídali se. Jen mi řekni, jestli si uvědomuješ, co mezi sebou máme.“ Zkoušela hodně hrát na city, protože věděla, že tohle na Toma zabírá.
„Ano,“ přikývl Tom rychle.
„Ano?“ Zeptala se ho překvapeně. „A tak lehce se toho vzdáš? Nedáš tomu šanci?“
„Už nechci,“ zakroutil nesouhlasně hlavou a opřel se o linku. „Nefunguje to a já už to nechci zkoušet dál a trápit se. Sama víš, že na to nejsem ten správný. Roky jsi to zvládala, ale už sama musíš chtít víc. Nebo ne? Nechceš snad víc?“ Zeptal se jí upřímně. Ona se jen usmála a podívala se znovu do jeho očí.
„Tome, jsem ochotná se vídat raději třikrát ročně než vůbec,“ přiznala a zakroutila hlavou.
„A proč by ne? Ty budeš v mém životě navždycky důležitá,“ podíval se na ni a napil se čaje, co si připravil. Ona se jen ironicky usmála a zakroutila hlavou.
„Takže máme být přátelé? To nemá smysl, Tome… ty už jsi to stejně vzdal, takže nemá smysl se o tom bavit.“ Pokrčila rameny a vyklidila raději prostor. Tom tam jen stál a opřel se hlavou o skříňku za sebou. Přesně tohle věděl.

***

Bill se rozhodl, že dluží Vivien nějaké informace o včerejšku, a tak se za ní vydal. Chtěl jí to všechno honem říct. Promluvit si o tom.
„Nazdar, kamarádko,“ zasmál se, když ji zahlédl na zahradě.
„No ahooj, mmm co se tváříš tak nadšeně, co? Chytl jsi včera pana Toma? Honem… povídej,“ zasmála se a hned ho pustila dovnitř, aby jí mohl všechno říct. Bill se hned zasmál a přikývl na souhlas.
„Nooo, chytil, chytil… s jeho milenkou Sofií,“ zasmál se znovu pobaveně.
„Co?“ Vivien na něj vykulila oči a otevřela pusu.
„Co? Ty se divíš? To já taky. Pan Tom měl od prvního dne milenku, byla to Sofie. Dokonce spolu přišli na čtyřicáté výročí agentury, já ji tam potkal, ale nevěděl jsem, kdo to je. Takže když jsem se líbal s Albatrosem v lóži, oni asi byli hned vedle, zajímavé, že?“ Vybalil rychle, ale přitom všem se krásně na svoji kamarádku usmíval.
„Bille?? Tenhle tvůj veselý a hysterický projev, mě trošku děsí. Co to tady povídáš?“ Zeptala se ho trochu nechápavě Vivien.
„Co ti povídám? No přeci to, že má milenku Sofii,“ pokrčil rameny s dalším krásným úsměvem.

„Copak oni se nerozešli?“ Zeptala se ho trochu překvapeně.
„Oni se usmíří, neboj se. Viděl jsem ji, je krásná, je dokonalá, je to dlouhonohá perfektní žena. Včera v noci se už určitě usmířili. Už jsem to skoro nevydržel a začal jsem je tam dávat dohromady já sám. Pan Tom se nejspíše usmíří a byl by pitomej, kdyby ne. Ona je perfektní žena na usmíření, to ti řeknu.“ Zakončil tichým smíchem.
„V jedné větě jsi snad řekl stopadesátkrát usmířit se,“ nakrčila trochu starostlivě čelo. „Podle mě jsi v depresi.“
„Naopak!!! Jsem nabitý energií, Viv. Tak nabitý, že budu pokračovat v románu. Včera v noci jsem se vypsal, všechno jsem to napsal. Už je to všechno za mnou. Všechno bude krásné.“ Znovu se zaradoval černovlásek.
„A co s panem Tomem?“ Zeptala se překvapeně jeho kamarádka.
„Holka, já jsem vystřízlivěl. Bill prozřel, pochopil, kluk šikovný.“ Zasmál se, a hned zakroutil hlavou. „Teď už chápu, jaký typ lidí se mu líbí.“ Pokrčil trochu rameny.

„A jaký má tedy typ?“ Zeptala se ho znovu.
„Prostě moc hezký a strašně sexy! Takže já do téhle kategorie nezapadám. Dejme tomu, že se se Sofií neusmířil, ano? A přijde a chce mě, nestane se to, ale kdyby, já už bych ho nechtěl. Po tolika lžích už ho nemůžu chtít a pan Tom mě nechce a já nechci pana Toma. Všechno je v pořádku.“
„Bille, ty jsi do toho chlapa zamilovaný. Ty na něj dokážeš takhle rychle zapomenout???“ Nechápavě na něj hleděla a snažila se nějak pobrat kamarádovo chování.
„Já zvládnu cokoliv, Viv. Nevidíš, jak je mi skvěle? Tak já jdu do práce,“ řekl zvesela a zamířil zase ke dveřím.
„Do jaký práce? Ty jsi neodešel?“ Zeptala se znovu překvapeně, protože už asi ničemu nerozuměla.
„Odešel, ale… dal jsem výpověď tolikrát, že si toho ani nikdo nevšimne. A taky mám schůzku s paní Bethany a uvidíme, jestli se pan Tom s paní Sofií usmířil.“ Zasmál se, a nakonec kamarádce zamával. „Tak ahooj,“ zmizel za vraty a spěchal na autobus.

***

„Sofie… já už tě nechci dál trápit,“ řekl Tom, když za ní vyšel na zahradu, kde seděla a nepřítomně se dívala před sebe. Otočila hlavu za jeho hlasem a podívala se na něj.
„Když jsem sem přijížděla, myslela jsem si, že bys mě kvůli někomu jinému neopustil. Možná úlet, když jsi měl blbou náladu nebo ses cítil sám, měl pomatenou hlavu. Ale to není tvůj případ, u tebe je to jiné, ale úplně jiné. Proto mě to zajímá. Kdo je to? Říkal jsi, že nemáš jiný vztah.“ Trochu na něj zatlačila, protože tohle ji opravdu zajímalo.
„Nemám,“ zakroutil hlavou Tom a podíval se jí do očí.
„Nemáš? Platonická láska… takže tě víc než já zajímá někdo jiný. Někdo, s kým jsi ani nic ze svého života neprožil. Proto mě to strašně zajímá, Tome. Kdo je ta osoba?“ Zatlačila znovu a začínala mít vztek.

„Sofie,“ zvedl ruku, aby ji umlčel. „Prosím, nech to být,“ zadíval se na ni.
„Budu hádat… vede dobročinnou organizaci a má Harvard. Všeho zanechala a zachraňuje lidstvo. Je to nějaká odvážná osoba. Nevím… třeba je to jen fotograf jako ty.“ Pokrčila rameny a začínala být čím dál frustrovanější.
„Sofie, prosím… nech toho.“ Znovu se ji snažil zastavit Tom. „Opravdu tě o to prosím.“
„Tak ať je po tvém,“ přikývla nakonec „Budeme kamarádi, ale ať je ten člověk kdokoliv, je to jen chvilková touha. Běž, prožij si to a uvidíš, jaké je to cítit. Ale pamatuj, Tome, já tady budu… pro tebe, pro nás. Budu tady vždycky!“ Řekla pevně a snažila se zachytit jeho pohled.
„Já vím, Sofie… mrzí mě to, ale rozhodl jsem se.“
„Čas ukáže, jestli správně.“ Pokrčila rameny. „Ale ať je tedy teď po tvém… půjdu se projít, a pak se stavím ve firmě, ano?“ Zeptala se ho a Tom jen přikývl. A tak ho nechala se svými myšlenkami o samotě.

***

Bill přišel do agentury, rychle si udělal kafe, a pak si ho v klidu a pohodě popíjel. Nikoho zatím nepotkal, a tak si užíval pohody.
„Dobré ráno,“ pozdravil Jay Jay další osobu, kterou potkal.
„Dobré ráno,“ odpověděl mu zvesela Bill a Jay Jay se hned zarazil.
„Co tady děláš? Dal jsi výpověď a piješ tady kafe?“ Zeptal se ho překvapeně.
„No… jsem zase zpátky, tentokrát jako podnikatel s pevnými principy. Jako podnikatel,“ nestačil dokončit větu, protože mu do toho skočil Jay Jay.
„Podržtaška!“
„Přesně tak, Jay Jayi,“ zasmál se Bill.
„A ještě piješ kávu, Bille. Ty přece piješ čaj, ne kávu. Tak proč nepiješ čaj, hm?“ Nějak toho kluka už zase nechápal.
„Jsem otevřený novým věcem, včetně kávy. Piju ji, abych měl styl.“ Zasmál se a pokrčil rameny.
„Styl říkáš,“ zopakoval Jay Jay a sledoval ho. „Víš… ty si dáš výpověď, pak si sem přijdeš a piješ kávu. Napadá mě… jsi v pořádku?“
„Jsem v pořádku, díky…Vrátil jsem se, protože mám schůzku s paní Bethany, takže tu musím být,“ vysvětlil mu a znovu se napil kávy. V tom se objevila i Nancy.

„Bille… vítej, ty jsi zpátky?“ Hned se k němu přihrnula a Bill se podíval na Jay Jaye.
„Vidíš? Nancy mě normálně přivítala, uvidíme, co paní Jane,“ zasmál se hned a chtěl se napít z hrnečku, když mu ho Nancy sebrala.
„Takže ty piješ kávu?“ Zeptala se překvapeně, ale nadšeně zároveň.
„Jo, teď jsem s tím začal,“ hrdě přikývl na souhlas.
„Musím ti něco říct, mám novou aplikaci, která věští z lógru. Všechno to ví. Poznalo to dokonce, že budu slavná herečka.“ Jay Jay se na Nancy podíval a zasmál se.
„Opravdu? To je tedy vědma, neuvěřitelné,“ protočil očima. Billa to ale zaujalo.
„Opravdu to ví všechno? Můžu si nechat taky věštit?“ Zeptal se Bill zvědavě.
„No jasně, tahle to otočíš párkrát nad hlavou, pak to otoč k sobě a zobrazí se tvůj vnitřní svět.“ Usmála se na něj Nancy a Bill to udělal. Na talířek překlopil hrneček vzhůru nohama.
„A kdy to tam uvidíme?“ Zeptal se a fascinovaně na hrneček hleděl.
„Počkáme, až to vychladne. Potom uvidíme,“ usmála se Nancy a Bill hned přikývl na souhlas.

***

„Co tohle je?“ Zeptal se Bill a ukazoval Nancy a Jay Jayovi svůj hrneček od lógru.
„Kůň,“ řekl rychle Jay Jay. „No jasně, je to kůň, podívej a stojí na zadních“ Ukazoval názorně Jay Jay prstem, když se ozvalo cinknutí nové zprávy.
„Už to přišlo, hele,“ zasmála se rychle Nancy.
„Tak rychle? To není možný, tak rychle se nedá věštit,“ začal skepticky Jay Jay. Bill si vzal mobil a začetl se.
„Za tebou, za tři doby, vyjde vousatý muž v modré a bílé. Láska tvého života, nestačí ho políbit jednou, políbíš ho znovu, a pak ještě jednou.“ Bill vykulil oči a podíval se na přátele. „Albatros, mluví o Albatrosovi.“ Nadšeně vyhrkl a Nancy se k němu přidala.
„Co jsem říkala? Co jsem říkala?“ Jay Jay je chvíli pozoroval a zakroutil hlavou.
„Já vám nerozumím.“
„Za tři doby najdu lásku svého života. Mluví o Albatrosovi. Nancy, ale co jsou tři doby? Jsou to tři měsíce nebo tři roky? To tady není… to mám jako čekat tři roky?“ Zeptal se hned Nancy.

„Tak jo, tak začneme na třech hodinách a budeme postupně přidávat,“ rozhodla Nancy.
„Přehlížíte tři vteřiny, vždyť se to může splnit i za tři vteřiny,“ namítl Jay Jay. Bill ještě chtěl něco dodat, když do něj Nancy strčila.
„Podívej, vousatý chlap v modrém a bílém, já tomu nevěřím!!“ Vyhrkla a zasmála se.
„Hele to může být jen náhoda… navíc… hele, další vousatý chlap v modrém a bílém, je to pan Tom,“ řekl rychle Billovi. Ten se otočil a Toma pozoroval. Musel se usmívat. Ten první muž v modrém a bílém byl normálně v obleku a byl docela pohledný. Druhý muž, Tom, byl taky v modrém a bílém, ale měl obyčejné bílé triko a modrou džínovou bundu. Tak který to mohl být? Bill si vsázel na toho neznámého a usmíval se na něj, a ten muž mu úsměv oplatil. To k němu ale došel Tom. Opřel se ležérně o pult a zadíval se mu do tváře. Bill na něj plaše hleděl a lehce se usmál. Tom se usmál o něco více.
„Ty jsi přišel,“ vydechl upřímně nadšeně.
„Přišel,“ přikývl černovlásek.
„A co výpověď?“ Zeptal se ho Tom.
„Mám odejít?“ Naklonil trochu hlavu do strany a díval se do jeho očí.
„A chceš?“ Tom ho napodobil.
„Chcete, abych zůstal?“ Zeptal se další otázkou. Tom se na něj zadíval a zasmál se.
„Takhle to půjde dál, že jo?“ Zeptal se ho a zvedl se z pultu.
„Ano,“ přikývl Bill.
„Tak jo,“ zasmál se znovu Tom a zamířil za Andreasem a tím druhým mužem v modrém a bílém.

***

„Jacobe, zdravím tě… jak se vede? Máš vousy, sluší ti to,“ zasmál se Tom pobaveně, když se s tím mužem pozdravil a kývl i na bratra, který tu s tím mužem stál.
„A ty pořád sportuješ, co?“ Rýpl si do Toma Jacob.
„Měl jsem cestu kolem, tak mě napadlo se zastavit,“ usmál se na oba muže.
„Dobře jsi udělal… a Bethany nepřijde?“ Zeptal se ho rovnou.
„Má vysoký tlak, trvala na tom, abych se o to postaral. Řekl jsem jí, že mám hodně práce, ale nechtěla to slyšet. Ona věří jenom mně.“ Tom přikývl na souhlas a Andreas se hned omluvil.
„No, omlouvám se, ale musím letět,“ usmál se na oba a zmizel ve své kanceláři. Ještě chvíli si povídali. Jacob byl trochu nervózní, když viděl, že z druhé strany místnosti od barového pultíku na něj zírá nějaký kluk a stále se na něj usmívá. Nemohl odolat a ty úsměvy mu samozřejmě oplácel. Byl docela roztomilý, nakonec tedy neodolal a podíval se na Toma.
„Hele, Tome, mám dotaz… kdo je támhle ten kluk?“ Kývl směrem k baru, kde seděl Bill a posílal jejich směrem opravdu sladké úsměvy.
„Myslíš támhle toho?“ Podíval se tím směrem a zasmál se. „A proč?“
„No… usmívá se na mě,“ pokrčil rameny se smíchem.
„Na tebe?“ Zeptal se ho a podíval se znovu na Billa, aby odhalil, jestli ten úsměv patří jemu, nebo Jacobovi. „No… půjdeme ke mně, ne?“ Raději to zahrál do autu Tom.

***

„Já si svůj den plánuju na minutu. Cvičení, holení, schůzky, jídlo… prostě si všechno píšu do diáře,“ zasmál se Jacob, když si sedal do křesla v Tomově kanceláři.
„To jako fakt?“ Zeptal se ho pobaveně a zakroutil hlavou.
„No jinak to prostě nestíhám, co ty?“ Zeptal se Toma a ten jen pokrčil rameny.
„Já to spíše dělám pocitově. Víš, prostě podle situace, jak to cítím,“ pokrčil Tom rameny.
„Tak… teď jsem měl dvacet minut vyhrazených na pokec, takže… jdeme pracovat,“ zasmál se pobaveně. „Jak víš, ve vaší firmě mám na starost bio produkty.“ Tom přikývl na souhlas a Jacob tedy pokračoval. „Jeden se má otevírat a prý jste ho navrhli vy.“
„Jo, to je pravda,“ znovu přikývl na souhlas.
„Přesněji je to nápad nějakého… Billa,“ upřesnil a Tom se zasmál.
„Ano, je to nápad Billa,“ potvrdil.
„A já budu řešit všechny detaily. Tedy… jen na to dohlédnu a půjdu dál. Takže se neboj, nebudu tě moc otravovat,“ zasmál se hned Jacob a Tom se usmál.
„Jaký otravování, prosím tě. V pohodě,“ mrkl na něj Tom.

„Matka mi říkala, že si s ním mám promluvit. Kdo je vůbec ten Bill?“ Pozvedl obočí a díval se na Toma. „Je tady?“
Tom chtěl něco říct, když se dveře kanceláře otevřely a přišel Bill se dvěma hrnečky v ruce.
„Prosím, vaše káva,“ usmál se hned na Jacoba, a pak se otočil k Tomovi. „Pane Tome, vím, že nesladíte, takže pro vás bez cukru, prosím.“ Postavil hrneček i před Toma. Ten hned pozvedl obočí a podíval se po černovláskovi.
„Co to je?“
„Vy jste řekl, že čaj vám má nosit jen Jay Jay, tak jsem vám přinesl kávu. Káva je dobrá, já si před chvílí taky dal. Změna je fajn. Doporučuju vám ji,“ usmál se na Toma, ale po očku koukal i na Jacoba a i jemu věnoval sladký úsměv.
„Je ti dobře, Bille? Jsi v pořádku?“ Zeptal se trochu starostlivě a Jacob hned zpozorněl.
„Bille? Právě jsme tady o vás mluvili,“ zasmál se ten muž, a hned se zvedl na nohy, aby mu mohl potřást rukou. „Já jsem Jacob,“ představil se.

„Dobrý den, pane Jacobe,“ usmál se hned Bill.
„Můžeme si udělat schůzku ve tři,“ navrhl rychle a Bill lehce vykulil oči.
„Prosím? Schůzku? Naplánovat si ji?“ Nějak nechápal. Že by se věštba opravdu vyplnila?
„O bio výrobcích Eat Just, jsem mladší syn paní Bethany,“ usmál a hned to vysvětlil.
„Opravdu? Jasně, schůzku ve tři, skočím pro sešit a naplánujeme to,“ věnoval mu sladký úsměv, a pak rychle zmizel z kanceláře. Jacob se hned nahnul k Tomovi a zasmál se.
„Tome?“
„Ano?“
„Mám jednu otázku,“ zasmál se trochu.
„Jakou?“ Nechápal Tom a sledoval ho.
„Proč to kafe přinesl právě on? Podle mě se mu líbím,“ usmál se trochu a pokrčil rameny.
„Ale neee, Jacobe, vůbec… takhle to není,“ hned zakroutil nesouhlasně hlavou Tom.
„Jsi si jistej?“ Pozvedl obočí Jacob.
„Naprosto jistej,“ odpověděl mu hned bez váhání. „Vážně, nech to bejt, nemáš šanci.“ Kroutil dál nesouhlasně hlavou Tom.

***

„Kruci, kde je ten Bill, mám i další schůzky,“ procedil trochu nevrle Jacob. Tom se na něj zadíval.
„Ty chodíš vždycky včas, že? Za chvilku je tady,“ usmál se trochu a do místnosti vběhl Bill i s tabulí a nějakými věcmi ve svých rukách.
„Pane Jacobe, až teď jsem měl chvilku času se nachystat, omlouvám se.“ Usmál se a hned položil tabuli doprostřed, aby na ni bylo dobře vidět. Na stůl položil zbylé věci, které byly potřeba, a znovu se zasmál a vytáhl dvě fixy, které měl zastrčené za ušima. „Taaak, už jsem připravený,“ podíval se na oba muže.
„Říkal jsem naplánovat schůzku a vy jste myslel schůzku hned teď, ano? Dobře, tak jo,“ hned přikývl na souhlas a usmál se na toho kluka. Bill se zatvářil překvapeně a Tom si poposedl na židli.
„Když Bill říká, že je připravený, tak začněme, prosím.“
„Jdeme na to,“ zasmál se Bill a vrhl se do práce. Listoval různými složkami a představoval svůj nápad. Snažil se Jacoba co nejvíce zaujmout a dokonale všechno vysvětlit, aby pochopil jeho záměr. Jacob si užíval ten pohled na černovláska. Byl neuvěřitelně sladký, když se pokoušel nějaké obrázky připevnit k tabuli a neustále mu padaly. Navíc, mluvil strašně rychle, což bylo taky docela zábavné. Rozhodně se s tím klukem nenudil. Ani tak úplně nevěnoval pozornost tomu, co říká, spíše tomu, jak to říká. Líbily se mu jeho třepotající se řasy a krásný úsměv. Tom zase tak nadšený nebyl. Všiml si jejich společných pohledů a nějak nerozuměl tomu, co to Bill dělá. Vážně se pokoušel flirtovat tady před ním?

autor: Lauinka
betaread: J. :o)