Na křídlech Albatrosa 36.

autor: Lauinka

Když ráno přišla Mia do agentury, nikdo nebyl nadšený, vůbec nikdo. Všichni ji sledovali poněkud zvláštním pohledem, a aby toho nebylo málo, hned se pohádala s Jane. Bill neslyšel úplně, o co šlo, ale když potom odešla někam bokem, ihned zamířil za Nancy.
„Tak ta ženská mě fakt děsí. Jako by v sobě měla něco temného. Podle mě určitě v noci spí v rakvi,“ zamračil se Bill.
„Nepřeháněj… ale jak s ní mohl chodit pan Andreas, to nechápu,“ zakroutila hlavou Nancy a podívala se na Billa.
„Tohle bych nikdy nedokázal,“ zakroutil hlavou i Bill. „Dělat s bývalým na jednom místě. Dost moderní přístup, ale nic pro mě, “ zakroutil rychle hlavou. „A i pan Tom… vždyť se se Sofií rozešli, ale stýkají se. Tedy… to spíše Sofie sem pořád chodí,“ pokrčil trochu rameny.
„Ale tak to není… udobřili se, už to chápeš? Sofie si změnila čas odletu a zůstala.“ Řekla mu rychle Nancy. Bill ztuhl a díval se na ni.
„Cože? To vážně?“ Vykulil lehce oči a Nancy jen přikývla.
„Vidíš? Přesně, jak jsem si myslel. Říkal jsem ti, že se udobří.“ Zasmál se Bill a pokrčil rameny. „Vlastně jim to moc přeju. Ať je Bůh… no… společně udělá šťastnými,“ mávl nad tím rukou a zamračil se. „Zpět do práce,“ rozešel se směrem do zasedačky, aby nepřišel pozdě.

***

„Rozpočet porovnáme s tím od Mii,“ řekl rychle Andreas Tomovi, když za ním přišel do kanceláře. Tom rychle přikývl na souhlas. „Jseš si Miou jistý? Pod touhle záminkou sem chodí.“ Zeptal se ho blonďák a sledoval, jak se jeho bratr opírá o jeho stůl.
„Když proti tomu nic nemáš. A… jak to s ní jde?“ Zeptal se ho narovinu.
„Těžko,“ pokrčil rameny blonďák.
„Nechám to zcela na tobě, brácho,“ usmál se Tom a poplácal Andyho po zádech. Andy se rychle postavil a stiskl Tomovo rameno.
„Děkuju, že za mnou stojíš,“ usmál se trochu.
„To je přeci jasné,“ přikývl Tom.
„Mluvil jsem se Sofií, prý ses s ní rozešel,“ řekl Andreas a sledoval Toma, který jen krátce kývl na souhlas. „No… nedala to na sobě moc znát, ale byla smutná. Proč jste od sebe?“
„Nešlo to,“ zakroutil Tom hlavou. „Nejde to. Ne všechno prostě vyjde.“
„Nešlo to, ne všechno vyjde? Zabilo by tě mi to říct?“ Zeptal se ho Andreas a Tom se usmál. „Jsem tady vždy pro tebe.“ Podíval se na něj a Tom znovu pokýval hlavou. Nechtěl o tom teď mluvit a naštěstí ho vysvobodila Nancy, která vtrhla do Andreasovy kanceláře.

„Pane Tome, je tady Mia, čekáme vás na meetingu. Všichni se těší,“ usmála se rychle.
„Jo… tak jdeme na to.“ Tom rychle s Nancy zamířil do zasedačky. Všichni už byli připraveni, a tak se Tom rovnou zapojil.
„Tak… nové nápady k zítřejšímu natáčení, projdeme si je,“ zavelela rychle Jane.
„Mia mi o víkendu dala složku. Nic tam nechybí, podle mě není třeba riskovat a můžeme na to navázat.“ Podval se Tom na Jane a ta se zatvářila ne moc hezky. Tom to ignoroval a rovnou se obrátil na Miu.
„Mio, ostatní produkty Orgate máme u sebe. Jane je připraví a předá ti je. No a my na to navážeme,“ vysvětlil jí rychle.
„Tak platí,“ přikývla na souhlas. „Zítra máme tým o šedesáti lidech, přijde osm našich klientů, jen paní Bethany bohužel nemůže. A… co pan Jacob, přijde?“ Zeptala se Toma, který se zatvářil překvapeně.
„Jacob? S tím jsme nemluvili. Kdo mluvil s Jacobem? Bille, ty jsi s ním naposledy mluvil. No jo, mluvil jsi s ním, co říkal?“ Zeptal se ho Tom přede všemi. Ten se zatvářil poněkud překvapeně a vydechl.
„Nevím úplně přesně… o tomhle jsme nemluvili,“ řekl Bill rozpačitě a Tom se mu podíval do očí.

„Dobrá, takže můžeme pokračovat,“ přikývla Jane. „Bille, ty to zapisuj.“ Černovlásek rychle přikývl a vzal si blok a tužku. Meeting proběhl až nad očekávání dobře a poklidně. Bill neustále házel oči na Toma, který mu pohledy oplácel, i když ne až tak mile. Ráno v bazéně si nejspíše totiž namohl rameno a opravdu ho to bolelo. Bylo nepříjemné s tím cokoliv dělat a možná nejhorší bylo sedět, jelikož to mu potom zatuhly i svaly okolo. Když meeting skončil, rovnou zmizel v kanceláři, protože měl opravdu dost práce. Ale ruka ho dost limitovala. A nejen pohybově, ale hlavně psychicky. Sžíralo ho to a snažil se si ulevit. Sofie si všimla jeho divných pohybů a prostě to nevydržela, přešla pomalu za sedícího Toma a začala mu svaly na krku a ramenou promačkávat v naději, že mu uleví. A samozřejmě taky proto, že jí tenhle pocit dělal opravdu dobře.
Tom držel a nenamítal. Ne, že by z toho byl nějak moc nadšený, ale nechal ji. Bill to celé sledoval zpovzdálí. Uvařil Tomovi čaj a chtěl mu ho donést, ale když viděl ve dveřích Sofii osahávající Toma, málem mu vypadly oči z důlků. Najednou pocítil vztek a rychle se napil z kouřícího hrnku, až si spálil pusu.

Od té chvíle se snažil motat blízko Tomovy kanceláře, aby měl na něj výhled, ani nevěděl, proč to dělá, ale nemohl si pomoci. Opřel se o malý pult a chvíli na Toma zasněně koukal. Ten pracoval a hrabal se v nějakých papírech, ale když zvedl hlavu, setkal se s Billovým pohledem. Ten přistižen při činu se rychle schoval za sloupek a dělal, že tady není.
„Och bože, Bille,“ zanadával sám sobě.
Tom už neodolal a díval se tím směrem, jestli Billa znovu nenachytá. Když se nic takového nedělo, prostě se zvedl a vyšel z kanceláře. Pomalu došel až k pultu a opřel se o něj. Když uviděl Billa, jak se tiskne ke sloupu, pozvedl obočí.

„Bille, chceš mi něco říct, že?“ Rovnou mu řekl. Bill se šokovaně otočil a vykulil oči.
„Nééé,“ zakroutil hlavou.
„Tak proč na mě už od rána koukáš?“ Zeptal se ho napřímo.
„Jako já?“ Ukázal na sebe prstem černovlásek. Tom se o něco pohodlněji opřel.
„Ano, ty,“ přikývl.
„Nemám co dělat, tak… jsem se tady jen tak rozhlížel,“ pokrčil ledabyle rameny.
„Tak… můžeš jít ke mně?“ Navrhl hned Tom.
„Povězme si to tady,“ zasmál se trochu nervózní Bill.
„Bille, jen pojď… pojď,“ naznačil mu rukou, aby šel. Bill jen neochotně Toma následoval do jeho kanceláře.
„Sedni si, Bille,“ nabídl mu židli.
„Ahoj Sofie,“ podíval se na ni a nejistě si sedl.
„Ahoj, Bille,“ oplatila mu úsměvem.
„Tohle je to, co pro prodejnu nachystal náš grafik. Podíváme se, co by se ti líbilo nejvíc a podle toho dáme Jacobovi vědět. Asi ho nechceš nechat čekat, že?“ Procedil takovou dvojsmyslnou poznámku.
„Ne… Jacoba nechci nechat čekat,“ zakroutil hned černovlásek hlavou a sáhl po prvním z návrhů.

„Pozor Bille, Jacob je fakt moc chytrý. No já jen… včera jste vypadali, že si dost rozumíte, a tak jsem chtěla, abys to věděl,“ vmísila se do jejich rozhovoru Sofie.
„Včera to bylo asi dlouhé,“ přikývl lehce Tom a podíval se na Billa. „Takže dobrý, ne?“
„Nebo… se tu rodí nová láska?“ Zeptala se zase Sofie a naklonila se k Billovi blíž. „Kdyby se něco stalo, dej nám vědět.“
„Kdo ví,“ odpověděl jí trochu suše, než se otočil znovu k Tomovi. „Viďte, pane Tome? Rodí se nová láska, nebo se rozehřívá stará?“ Trochu si do něj rýpl. Tom se netvářil moc nadšeně, ale oplácel mu pohled přímo do očí.
„Podívej se do těch složek,“ kývl rychle Tom ke stolu. Bill jen pozvedl obočí a po nějaké chmátl.
„Tome, co tvoje rameno?“ Zeptala se ho hned Sofie.
„Dobrý, je v pohodě,“ přikývl na souhlas Tom.
„Po tom úrazu bys na sebe měl dávat pozor. Ty kameny, co máš v ruce, ti nepomůžou věčně, vždyť víš?“ Dodala rychle a zákeřně, aby dala Billovi najevo, že ona o Tomovi ví všechno.

Bill se zadíval na Toma a cítil se trochu naštvaný. V jeho hlavě se znovu ozval ten otravný hlásek. „Bille, byl jsi opravdu šťastný, že ti ten příběh o kamenech řekl, že? Takže on svá tajemství vykládá na potkání, ty jsi tak hloupý!“ Bill tiše zavrčel, ale upoutalo to pozornost Toma, který ho překvapeně sledoval.
„Eeehm, zapomněl jsem na čaj… na to jsem předtím myslel, čaj. Hned ho přinesu,“ zvedl se od papírů a chtěl zamířit pryč, ale Tom ho předběhl a vstal taky.
„Ne… ne, to ne, ty se podívej na ty návrhy, pro čaj si zajdu sám. Dáš si taky?“ Zeptal se hned Billa, který zakroutil nesouhlasně hlavou. „Sofie, kávu?“
„Ano, prosím,“ přikývla hned se širokým úsměvem a Tom zmizel z kanceláře. Bill listoval těmi návrhy a snažil se soustředit na to, co na těch obrázkách vlastě je. Vůbec tu nedokázal pracovat.

„To víš… pan Tom má opravdu slabost pro čaj. Trošku jsme se o tom bavili. No a… zná všechny čaje. Ty, co se louhují dlouho i krátce. Trošku jsme se do toho tématu spolu zabrali. No… a on zná dokonce i všechny jejich názvy. Jeho rodina je ze severu.“ Rychle uzavřel Bill, ani nevěděl, proč má tu potřebu se tu o něco pokoušet, ale… Měl sto chutí taky vytáhnout nějaký trumf, aby si nepřipadal tak trochu jako jeden z mnoha.
„Néé, Bille, jeho rodina vůbec není ze severu. Tom procestoval celý svět, ale náš sever ne. Naposledy tam byl, když mu byly asi čtyři,“ usmála se na něj trochu povýšeně.
„O tom jsme se nebavili. A proč?“ Snažil se to zahrát do autu, a zároveň se něco dozvědět.
„Proč? Tom se jako dítě ztratil v mlze. Trvalo hodiny ho najít, od té doby má fobii z mlhy, ale teď už by se mu nic takového nestalo. No nic… Tom je zvláštní člověk, své osobní tajemství jen tak někomu neřekne, to vím jen já. Proto to, že víš, kde se přesně nachází jeho chata a já ne, mě překvapilo.“ Přiznala mu rychle a podívala se na něj

„No… vlastně je to jen… náhoda. Pan Tom tam měl vyvolávat nějaké fotky a měli jsme spolu něco dodělat a… noo tak nějak jsem se to dozvěděl,“ mávl nad tím rukou.
„Chápu,“ řekla ne příliš přesvědčená Sofie a vrátila se ke své práci. Naštěstí se vrátil Tom a tu trapnou chvíli ticha přerušil.
„Máš tam i cukr,“ usmál se Tom a podal jí hrnek.
„Tys nezapomněl, díky,“ usmála se na něj trochu koketně. Bill je oba sledoval a zamračil se. Rychle vyskočil na nohy a pobral všechny papíry.
„Pane Tome, nemůžu tady pracovat,“ zakroutil rychle hlavou.
„Proč?“ Zeptal se ho překvapeně Tom a Bill rychle přemýšlel.
„Protože… tady nemám počítač,“ řekl rychle a kývl na souhlas. „Teď pro vás ty složky nachystám, nakopíruju je, a pak je donesu. To bude rychlejší, opravdu.“ Přikývl rychle na souhlas a téměř okamžitě vyběhl z Tomovy kanceláře.
Když to všechno udělal, rychle zamířil do archivu, kde mě opravdu klid na práci. Nikdo tam nechodil, až na výjimky, a měl tu i přístup k počítači. Navíc, alespoň nemusel sledovat Toma, a hlavně to, jak se kolem něj motá Sofie a plazí se po něm jako popínavá rostlina.

„Ahoj,“ nakoukl nenápadně dovnitř Tom. Bill k němu rychle zvedl oči, ale hned je zase sklopil k práci.
„Zdravím, pane Tome… teď dávám dohromady ceník, a pak to připravím pro paní Jane, pak pro vás,“ oznámil mu rychle a podíval se na Toma, který se pomalu přiblížil k jeho stolu s rukama za zády.
„Tak… ty tu takhle pracuješ, protože nemáš počítač, chápu to správně?“ Zeptal se ho rychle Tom.
„Ano,“ přikývl rychle Bill a všiml si, že Tom má opět na ruce ovázaný jeho šátek. „A ten šátek,“ ale Tom ho rychle přerušil a vyndal zpoza zad krabici.
„V tom případě ti tohle pomůže,“ položil krabici zabalenou ve fialovém balicím papíru s červenou mašlí. „Nechal jsem to pro tebe donést,“ pozvedl obočí s úsměvem a opřel se o stůl.
„Co to je?“ Zeptal se Bill a pomalu se postavil. Sledoval krabici před sebou, a pak se podíval znovu na Toma. Pomalu to rozbalil a vytáhl krabici. Když odklopil víko, uviděl notebook. Jeho oči se ihned rozzářily.

„Oooh pane Tome,“ zajásal a doslova mu skočil do náruče. Rychle Toma objal kolem krku a přitiskl se k němu. Tom neodporoval, naopak, objal ho nazpátek a položil mu ruce kolem boků. „Já už jsem opravdu nemohl, tohle mi moc pomůže. Opravdu děkuju,“ vyhrkl šťastně a natiskl se k němu ještě víc. Na chvíli si položil tvář na jeho rameno, než mu došlo, co to vlastně dělá. Trochu ztuhl, a aniž by si uvědomil, že mluví nahlas, promluvil. „Bože, co to dělám?“
„No… to nevím… objímáš mě?“ Řekl nezaujatě Tom a dál pokračoval v objetí černovláskova těla. Bill se rychle odtáhl, ale zůstával velmi blízko. Vyděšeně se mu podíval do očí.
„Já… to řekl nahlas?“ Zeptal se v panice, ale znovu vykřikl nadšením a Toma objal pěkně kolem krku.
„Nahlas jako vědmě? Ano,“ přikývl Tom a znovu si ho k sobě přivinul.

Bill se přitiskl k tomu pevnému tělu a rukou přejel po jeho zádech až na ramena a ztěžka si povzdechl. „To je ale tělo,“ zašeptal si pro sebe, i když ho Tom opět slyšel. Byl z toho trochu v rozpacích, protože právě myslel na stejnou větu.
„Ano,“ souhlasil, a když se černovlásek oddálil, trochu si nahlas vydechl a potáhl si tričko, jak se mu z Billa udělalo teplo. Bill na tom nebyl o nic líp, byl celý červený v obličeji a taky si vydechl.
„Odteď, je to tvůj počítač,“ usmál se na něj Tom a Bill hned přikývl.
„Dobře, takže… vezmi ten počítač a pojď ke mně. Podívám se na ty Jacobovy složky. Projdeme to ještě jednou, a pak uvidíme.“
„Dobře,“ rychle kývl Bill na souhlas.
„Ale možná jsi s Jacobem o té věci už mluvil a třeba se ti to povedlo vyřešit nějak… jinak,“ řekl neurčitě Tom a doufal, že to opravdu není tak, jak si myslí.

„Nééé… s Jacobem jsme to nevyřešili,“ zakroutil hlavou.
„Ještě ne. A co jste řešili? Něco jste přece řešili… jako myslím… cokoliv,“ nakrčil trochu čelo a snažil se vyzvídat. „Anebo ne? Jo a… zapomněl jsem se zeptat, jak proběhl večer s Jacobem.“
„Pořád mluvíme o práci?“ Ujistil se rychle Bill.
„Ne,“ vypálil rychle Tom, aniž by přemýšlel.
„Dobrá,“ přikývl Bill. „Můžu si vzít zpět šátek?“ Sáhl ihned po jeho ruce.
„Bože… pořád ten šátek.“ Hned rychle uhnul rukou Tom. „Co s ním pořád máš?“
„To je můj šátek!“ Vyhrkl Bill a snažil se chytit dál Tomovu ruku, ale Tom se mu dobře vyhýbal.
„Pořád myslíš, že je tvůj. Ale já ho našel a přivlastnil jsem si ho,“ řekl rychle. Bill se mu postavil čelem a zamračil se.
„Tak dáte mi ten šátek?“ Trval si tvrdohlavě na svém.
„Dám, na,“ zvedl ruku nad hlavu a podíval se na Billa. Měl ho uvázaný až na zápěstí a Bill byl o něco menší, tudíž měl problém tam dosáhnout. Navíc, takhle si mohl ještě chvíli užívat Billovu blízkost.
Bill se na něj znovu zamračil a podíval se na ruku nad jejich hlavami a přemýšlel, jak se tam dostat. Tom na něj shlížel dolů a sledoval, jak se Bill natahuje. Musel se doslova přitisknout k jeho boku, aby byl co nejblíž a opravdu tam dosáhl. Tom držel hlavu mírně skleněnou a Bill zase musel dát hlavu nahoru, aby viděl, kam sahá. Jejich obličeje byly opět tak blízko. Jen milimetry je dělily, aby se jejich rty o sebe otřely. Bill se díval na jeho oči, jeho rty a poslepu se snažil rychle povolit uzel na šátku na Tomově ruce. Nakonec se mu to povedlo a Tom mu věnoval jeden ze svých krásných úsměvů. Bill si vzal šátek a couvnul.

„Proč je v téhle firmě všechno tak složité?“ Zeptal se spíše sám sebe trochu naštvaně.
„Bravo, máš ho… jsi spokojený?“ Zeptal se ho Tom a zasmál se.
„Ten šátek jsem chtěl kvůli vám. Ten šátek je můj a všichni ve firmě to vědí. Kdyby to viděla Sofie, jak byste jí to vysvětlil?“ Pokrčil rameny a zadíval se na Toma, aniž by věděli, že je Sofie poslouchá.
„Sofie ho viděla a nevadí jí to. Nemá s tím žádný problém,“ zakroutil hned hlavou Tom.
„Nemá problém?“ Zeptal se ho rychle Bill, ale než stihl Tom cokoliv říct, Sofie vyšla zpoza rohu. „Ááá jejda, Sofie,“ zasmál se Bill a začal si na stole urovnávat věci.
„Ta práce mě začala nudit, přišla jsem si vzít pár časopisů,“ řekla s úsměvem a podívala se na Toma.
„Dobrý nápad,“ přikývl trochu nervózně Tom. „No, já… jdu k sobě, máme meeting. Tak zatím,“ začal trochu couvat Tom. Bill jen lehce kývl a Sofie po nich obou koukala.
„Tobě to říkám, Sofie,“ upřesnil rychle a vyklidil prostor.
„Kde najdu ty časopisy?“ Zeptala se Sofie Billa, a ten ji tam hned dovedl.
„Tady,“ kývl nejistě hlavou.

***

„Takže… program naší agentury je nahraný, teď už můžeme v klidu pracovat,“ usmála se Sofie na Billa. Bill sice dostal nový počítač, ale dostat ho do provozu rozhodně neuměl a tím míň do něj dostat pracovní věci. Byl nakonec rád, že mu s tím Sofie pomohla, i když… kdyby to udělal Tom, byl by samozřejmě raději, ale i tak jí byl vděčný.
„Moc děkuji,“ přikývl Bill a vzal si od ní počítač zase zpátky. „S počítačem mi to moc nejde, za to psací stroj, to bych byl hned hotový. Na stroji mi to jde lépe,“ pokrčil trochu rameny.
„Ty jsi zvláštní muž, Bille. Jsi dost kreativní, máš plno úžasných nápadů. Andreas se zmínil, že máš fotografickou paměť, moc si tě váží. No a… Tom taky,“ přikývla trochu s úsměvem.
„Mockrát děkuju, oba přehánějí,“ zasmál se trochu a mávl nad tím rukou. „A… vy jste se s panem Tomem usmířili, mám takový pocit. Vypadá to, že jste si vše vyjasnili, ne?“ Zeptal se jí a snažil se působit uvolněně, i když hořel touhou znát odpověď.

„Oooh, no víš, my jsme spolu už opravdu dlouho. Náš jediný problém je, že jsme daleko od sebe. Hodně cestuje a kam se má vracet? Přece ke mně,“ ukázala rukou na sebe. „Ale už jsem to nevydržela a přijela za ním teď já.“
„A jste tady,“ poznamenal trochu hořce, i když s úsměvem.
„No nic, jdu nahoru, Bille. Chtěla bych tě poznat trošku víc, a pokud nejsi proti, tak bychom si spolu mohli dát oběd,“ navrhla mu mile. Bill se trochu usmál.
„Bezva, tak jo,“ přikývl černovlásek.
„Tak se zatím měj,“ lehce mu zamávala a zmizela pryč. Bill si trochu oddechl, ale hlásek v jeho hlavě se okamžitě probudil.
„No to se na to podívejme… půjdeš na oběd s přítelkyní muže, do kterého jsi zamilovaný? Ať jde i pan Tom a ještě si k tomu dejte sushi,“ Bill se jen zamračil a snažil se ten hlas ignorovat. Asi se nejspíše už zbláznil, když slyšel hlas a ještě ke všemu ten svůj.

***

Ozvalo se zaklepání na dveře a do Andreasovy kanceláře vešla Mia. Usmála se na něj a zavřela dveře. Pak zamířila rovnou k jeho stolu a posadila se.
„Dneska jsme se neviděli,“ prohlédla si blonďáka. „Tahle firma mi chyběla. Energie velkých firem je zcela jiná,“ pokrčila vesele rameny.
„Je vidět, že ti to chybělo. Na mě jsi vůbec nemyslela a šla jsi rovnou za bráchou,“ řekl trochu nevrle, aniž by se na ni podíval.
„Šla jsem nejprve sem za tebou, ale pak jsem viděla Toma a cítila se hloupě,“ přiznala rychle. „Nechápu, že to ze mě vypadlo.“ Andreas se jen uchechtl.
„Prostě se ti jen tak zachtělo předat bráchovi projekt s automobilkou, jo? Samozřejmě, když budeš ve firmě. To není zlý nápad,“ přikývl na souhlas a zle se na ni podíval.
„Andy, nemusíš za vším něco hledat, jen kvůli tomu, že nám to teď neklape. Stejně tu nejsem napořád. Sem tam se objevím, jsem tady kvůli tobě.“ Zadívala se na něj a zkoušela ho trochu obměkčit. Andreas se ale tvářil stejně tvrdě a věnoval se práci.
„Ale já mám práci,“ odpověděl jí suše.
„Ale mně nestačí,“ zakroutila hlavou. „Chci být vždy po tvém boku… doma, v práci, na cestě. Udělám vše, abys mi odpustil. Nedělám to pro Toma, ale pro tebe.“
Andres se na ni podíval a zasmál se.
„Pro mě, jo?“ Tomu snad ani nemohl uvěřit. Byla to neuvěřitelná lhářka. „Takže pro mě.“
„Pro nás dva,“ upřesnila a zvedla se na nohy. „Věř nebo ne, tohle jsme my. Vždy jsme byli, jen my dva. A vždy budeme, tak zatím,“ řekla mu s úsměvem, a pak zamířila pryč z jeho kanceláře. Andreas se za ní jen zamračeně díval a snažil se si představit, co má opravdu za lubem.

***

Bill měl chvilku volna a vydechl si. Když neviděl nikoho poblíž, usmál se a podíval se na strom přání před sebou. Vlastně to nebyl ani strom, ale fungovalo to jako strom. Byly to různé větvičky obalené do krepových barevných papírů a každý si tam mohl připnout své přání. Bill měl tyhle věci rád. Rychle na malý kousek papíru napsal své přání a připnul ho na stromek. Pak zahlédl paní Jane a rozběhl se k ní.
Tom ho pozoroval, ne tedy úmyslně, ale když si šel pro čaj, zahlédl, jak píše své přání a připíná ho tam. Usmál se a zamířil k tomu stromu, chvíli váhal, ale nakonec ten malý kousek papíru vzal a strčil si h do kapsy. Pak si vzal čaj a zamířil rovnou k sobě.

„Paní Jane, všechnu práci jsme dokončili,“ usmál se na ni černovlásek. „Volal jsem všem na seznamu a mám vše hotové.“
„Tak skvěle, Bille, dneska jsi byl do práce zapálený. Vidíš, jak ti to jde, ani jsi dneska nechtěl dát výpověď a díky tobě jsme se vyhnuli problémům, tak to chce ještě zabrat.“ Podpořila ho hned Jane a zmizela zase v davu, Bill se za ní díval a zakroutil očima.
„Pořád na mě něco má,“ zamračil se hned Bill na Jay Jaye a Nancy, kteří se k němu okamžitě přidali. „Co to s ní je?“
„Poslední dobou je mimo, není ve své kůži, s tebou to nemá co dělat.“ Zakroutil hned hlavou Jay Jay. Bill rozhodil rukama a Nancy si hned všimla, že nemá ten náramek.
„Bille… ty už nenosíš ten náramek od přítele? Proč?“ Šťouchla do něj lehce a zvědavě sledovala jeho obličej. Bill ztuhl a podíval se šokovaně na Jay Jaye, který začal rychleji mluvit, než myslet.
„Oooch Nancy, ty to ještě nevíš? No… oni se s Billem, rozešli,“ zašeptal směrem k ní a Bill se rychle plácl do čela.
„Cože?? Bille… proč jsi mi to neřekl?“ Spustila hned na černovláska, který se tvářil zaskočeně.
„No prostě to nevyšlo,“ pokrčil rameny a hned ji chytl za ruku. „Ale Nancy, ať to zůstane jen mezi námi. Nikomu to neříkej,“ řekl jí rychle. Ona se jen zasmála a rozhodila rukama.
„Pokud to neřeknu já, lidi se to stejně dozví od někoho jiného. Bude nejlepší, když to řeknu já,“ ujistila ho a položila mu ruku na rameno. Bill protočil očima a povzdechl si, nakonec přikývl. Nancy se zasmála a hned vykřikla.
„Heeej lidi, víte co je nového? Bill se rozešel s přítelem,“ zatleskala rychle rukama a všichni hned udělali malé kolečko a s potleskem se začali Billa ptát na detaily.
„Bože, tohle je slepičárna,“ povzdechl si Bill.

***

„Konec, myslím, že pro dnešek to stačilo,“ nahnula se Sofie přes stůl a zaklapla Tomův počítač. Stejně do něj jen tak koukal a hrál si s kameny v ruce. Ani snad opravdu nepracoval, spíše vypadal zamyšleně. „Dneska půjdu k mámě a zůstanu tam i přes noc. Myslíš, že… mohl bys mě tam odvézt a mohli bychom si tam dát společně kávu, jestli máš čas?“ Zeptala se ho s úsměvem, ještě stále nakloněná přes stůl.
„Jo, můžeme,“ přikývl na souhlas a zvedl se. Sofie si rychle pobalila věci a zamířila z kanceláře s Tomem v závěsu. Nakrčila čelo, když viděla velké kolečko lidí, kteří si o něčem živě povídali. Když kolem proběhla Nancy, Sofie ji hned zastavila.
„Co se to tady děje?“ Zeptala se s úsměvem a podívala se na ni.
„O co jde?“ Zeptal se i Tom a díval se na ten rozruch před sebou.
„Bill se rozešel se svým přítelem, tak se to tu řeší,“ zasmála se hned Nancy nadšeně.
„Bill měl nějakého přítele?“ Zasmála se hned Sofie překvapeně. Nancy rychle přikývla se širokým úsměvem. „No a do toho ještě Jacob… no teda… bravo, ten je fakt rychlý,“ pozvedla obočí Sofie a podívala se na Toma.
„Půjdeme?“ Zeptal se jí, aniž by to chtěl nějak dál rozebírat. Když míjeli Billa, Tom mu věnoval takový malý potutelný úsměv, zatímco Sofie se zasmála rovnou. Rychle se s černovláskem rozloučila a zamířila po boku Toma ven z agentury. Hodně blízko jeho boku.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)