Na křídlech Albatrosa 37.

autor: Lauinka

Bill se těšil domů, opravdu těšil. Bohužel se ještě nějakou dobu musel zdržet v práci. Tom už se do agentury nevrátil a Bill to chápal. Měl určitě lepší zábavu se Sofií, než být zavřený s ním v kanceláři nad prací.
Když se dostal domů, cítil se opravdu unavený. Ale domem se linuly snad všechny vůně světa. Překvapeně nakoukl do kuchyně, kde otec domlouval matce.
„Tati, co se děje?“ Zeptal se Bill, když hned zamířil do kuchyně a viděl stůl plný jídla.
„Co by se dělo? Máma se účastní nějaké soutěže,“ rozhodil rukama a Bill se hned nahnul, aby něco ochutnal a Gordon také, ale hlas Simone je zastavil.
„Stát! Jděte od toho pryč. Brzy se dožiju spravedlnosti,“ řekla rozhodná Simone.
„Jak to myslíš, spravedlnost? Co tím chceš říct? Vůbec tomu nerozumím?“ Zadíval se na matku Bill.
„Hned to vysvětlím… tohle všechno je té hrozné ženské od vedle,“ ukázala na talíře na levé straně stolu. „A tohle… je to nejlepší občerstvení na světě ode mě,“ ukázala na druhou stranu stolu. „Tak které se více povedlo?“ Usmála se na Gordona a Billa.
„Taaaak honem… vrhneme se na to,“ vydechl nadšeně Gordon a Bill hned přikývl.
„Moment, nešahat! Všem je jasné, že vám bude chutnat to moje občerstvení. Musí to ochutnat někdo nestranný,“ usmála se spokojeně Simone. Bill pozvedl obočí.
„Jako nějaký odborník?“ Zeptal se matky překvapeně.
„Ano,“ přikývla hned Simone a Bill chtěl něco říct, ale ozval se domovník zvonek. „A už tady je, jdi otevřít,“ kývla rychle na Billa. „Otevřu, ale jdu na pláž. Nedovolila jsi mi ani chutnat,“ vyhrkl trochu naštvaně a zamířil ke dveřím. Rychle vzal boty do ruky a batoh, pak otevřel dveře. Šokovaně otevřel ústa, když dovnitř rovnou vešel Tom.

„Pane Tome,“ vydechl a sledoval ho.
„Ahoj Bille, odcházíš?“ Zeptal se ho v rychlosti, aniž by mu věnoval více pozornosti.
„Ano, a… co vy tady děláte?“ Zeptal se ho Bill rychle.
„Noo… volala mi tvoje matka, že má něco moc urgentního. Mám něco ochutnávat, nějaká jídla, přišel jsem velmi narychlo, mamka je uvnitř?“ Kývl směrem ke kuchyni a Bill jen překvapeně hleděl.
„O co jde?? Mamii?“ Běžel hned za Tomem do kuchyně, aby mu to matka vysvětlila.
„Zdravím vás,“ usmál se hned Tom a podal ruku Simone i Gordonovi.
„Vítejte, pane Tome,“ stiskl mu pevně ruku a usmál se.
„Vítejte… mám velkou radost, že jste k nám přišel,“ usmála se na něj hned Simone.
„Přišel jsem rád, opravdu… no… vypadá to opravdu báječně, chutně a už teď vám za to patří velké díky,“ hned přikývl na souhlas, když viděl ten stůj prohýbající se jídlem.
„Ehm… pro zlepšení naších služeb, vyberte ze které poloviny stolu vám jídlo víc chutná, a to vám zítra rádi dovezeme.“ Hned mu vysvětlila. Tom přelétl pohledem stůl a nakrčil čelo.
„Dobře, ale jídla na téhle straně vypadají, že jsou od někoho jiného. Na téhle straně zase od vás. Znám vaše talíře z dřívější cateringů.“

Simone se užasle usmála a vydechla. „No to mě podržte, jste fakt všímavý. Páni… jak bysme to jen udělali?“ Zamyslela se a podívala se na Billa. Usmála se a ukázala na jeho šátek na ruce. „Bille, sundej si ten šátek a zavaž panu Tomovi oči,“ přikázala mu a Tom se podíval na jeho ruku a zasmál se. Byl to ten samý šátek, který dneska konečně dostal zpět.
„Nezlobte se, pane Tome, Simone to bere trochu vážně,“ zkusil omluvit svou ženu Gordon. „Bille, zavaž mu ty oči, no tak, ať je to spravedlivé,“ pobídl svého syna, protože věděl, že proti Simone nemá šanci vyhrát. Pak se Gordon omluvil a opustil raději kuchyni. U tohohle nechtěl být. Simone rychle odsunula židli a nechala Toma, aby si na ni sedl.
„Tak mu je zavaž, no tak,“ rychle přikývla a Bill neochotně sundal šátek. „Já jdu ještě něco připravit,“ usmála se Simone. Bill si stoupl za Tomova záda a hned na matku začal mrkat, aby ho obsloužila ona, že on ho krmit nechce. Simone na něj jen mrkla a vyklidila místnost. Bill si povzdechl a upravil šátek, aby mu ho mohl uvázat. Naklonil se přes jeho rameno, aby viděl, kam přesně ho má uvázat, aby mu šel přes oči. Pak se rychle narovnal a udělal na něm uzel. Tom se usmál.

„Tuhle scénu si odněkud pamatuju,“ okomentoval to a Bill mu ho rychle zavázal. Simone donesla talířek a ubrousek, pak na Billa, kývla, aby se chopil lžičky a začal Toma krmit, ten hned kroutil nesouhlasně hlavou. Simone se zamračila a zavrčela. Bill rozhodil rukama a chtělo se mu křičet.
„Bill vám dá ochutnat vždy stejné jídlo a vy rozhodnete, které je lepší, ano?“ Usmála se rychle a Tom přikývl. Bill matku propálil pohledem a vzal lžíci. Nabral trochu jídla z jednoho talíře a zamířil k jeho ústům. Tohle mu prostě dělala naschvál. Tom hned ochutnal.
„Mmm, to není špatné, opravdu,“ přikývl na souhlas.
„Ještě moment nalijeme trochu vody, aby se jednotlivé chutě oddělily,“ vysvětlila rychle Simone. Nalila do sklenice vodu a podala ji Billovi, aby dal Tomovi napít. Bill začal znovu rychle kroutit hlavou a chytil se za ni. Pak naštvaně chytil sklenici a podíval se na Toma.
„Dám vám trochu vody,“ řekl naštvaně a sklonil se k němu. Jednu ruku mu dal kolem krku a druhou mu přiblížil sklenici k ústům. Tom se rychle napil a Bill se okamžitě odtáhl.
„Teď vám dáme chutnat další,“ usmála se Simone a Bill znovu nabral lžící z dalšího talíře a strčil ji Tomovi do úst.
„Mmm taky dobré.“
Bill do něj strčil a rychle mu zašeptal: „Vychvalujte.“
„Mmm, tedy… tohle je strašně moc dobré, výborné. Řekl bych… téměř dokonalé,“ přikývl hned Tom.
Simone se okamžitě zaradovala a hned pobídla Billa, aby mu dal napít.

„Teď trochu vody,“ řekl Bill tiše a znovu mu přiblížil sklenici k ústům. Tom se ji pokusil nahmatat, ale vlastně jen chytil Billa za ruku. A takhle Billovo mučení probíhalo se všemi talíři. Musel i párkrát otřít Tomovy rty ubrouskem a opravdu měl co dělat, aby neutekl. Byl z Toma úplně hotový a divil se, že pár lžiček přímo nevykydal na jeho triko, jak se mu ruce třásly. Tom si to očividně užíval, a když mohl, zneužil Billa, aby mu byl blíž. Když postupně ochutnal ze všech talířů, výsledky byly jasné.
„Tak v tom případě je výsledek jasný, vyhrála jsi, mami,“ oznámil jí Bill a úlevně vydechl, že je konec. Rychle Tomovi sundal šátek a vzal si ho.
„To je paráda, jsem… opravdu šťastná, děkuji“ usmála se rychle na Toma.
„Skvělá práce, byla to naprosto spravedlivá soutěž a je jasné, že při natáčení nás budou čekat ta nejlepší jídla,“ usmál se hned Tom.

„Moc vám děkuji, pane Tome,“ stiskla jeho rameno.
„Poprosím vás ještě o jednu věc… mohl bych si něco vzít jako vzpomínku? Jako tady od vás… třeba… tohle?“ Rychle chmátl po šátku, který Bill odložil na stůl.
„Jistě,“ hned přikývla na souhlas.
„To neee,“ vykřikl Bill a snažil se ho dostat zpátky. „Ten je můj.“
„Už ne,“ zakroutil Tom rychle hlavou a podíval se na černovláska. Ten se zamračil a Tom se rychle rozloučil a zamířil ke dveřím.
„Bille, jdi vyprovodit pana Tome, dělej,“ okamžitě mu přikázala a Bill šel. Hádat se s matkou rozhodně nehodlal. Byl naštvaný a potřeboval chvíli na vzduch. Hodlal jít na pobřeží. Rychle si nakopl boty a vzal batůžek. Tom ho chvíli sledoval.
„Míříš teď na pobřeží?“ Zeptal se ho Tom a Bill lehce přikývl na souhlas.
„Já… taky tam teď mířím. Auto tu nechám, trochu se projdeme,“ navrhl mu rychle.
„Dobře,“ přikývl na souhlas Bill.

***

Ani nevěděli jak, ale došli až na útes. Na ten samý, kde už jednou Bill Toma odmítl. Tom si stoupl čelem k moři a zadíval se do dálky. Bill stál kousek dál a sledoval spíše Toma. Tak nějak nerozuměl tomu, proč šel s ním, ale nechal ho.
„Noo… vrátili jsme se na místo činu,“ řekl Tom a Bill se zadíval na moře.
„Tak nějak to bylo,“ přikývl Bill na souhlas trochu nervózně.
„Přesně tak to bylo,“ přikývl Tom. „Stalo se. Podělil ses o své pocity a odhalil své nitro. Mile jsi mi řekl: nechci tě, taková odpověď,“ zasmál se trochu nevěřícně a otočil se k Billovi. Ten se k němu otočil taky čelem.
„Řekl, protože nechci. Proč chcete, aby vás každý chtěl?“ Zeptal se ho rovnou a Tom se na něj udiveně zadíval a prstem ukázal na sebe. „Tak strašně usilujete, aby vás všichni milovali, ale já ne, proč jste na to tak upnutý?“
„Já že chci, aby mě všichni měli rádi, milovali a chtěli? Já?“ Vykřikl trochu nevrle a zakroutil hlavou.
„Přesně,“ kývl Bill a tvrdě se mu díval do očí. „Chcete, aby vás měl každý rád.“
„Aby mě měl každý rád? Každý? A kde jsou ti všichni? Ukaž mi jednoho. Támhle je?“ Mávl rukou někam k moři. „Nebo tady?“ Otočil se za sebe, a pak znovu k Billovi, aby mu tohle vysvětlil.

„Dobře, tak teď tu asi každý nemůže být, ale když já vás rád nemám, tak co?“ Pokrčil rameny a rychle se podíval směrem k moři.
„Už jsem to pochopil. Moc dobře jsem to pochopil. Ty nejspíš asi… žárlíš na Sofii, že?“ Usmál se na něj Tom.
„Na Sofii?“ Zeptal se Bill a upravil si jeden neposedný pramen vlasů za ucho. „Já? Že žárlím na Sofii?“ Uchechtl se nevěřícně „Podle mě jste to pochopil úplně špatně. Já vůbec nežárlím!“
„Vůbec nežárlíš??“ Zasmál se trochu Tom.
„Ne a… vlastně jsem se chtěl usmířit, zatímco… jste se usmířili vy,“ mávl rukou rychle.
„Neusmířili jsme se, Bille! Neusmířili a ani neusmíříme, co na to říkáš, Bille?“ Vyhrkl okamžitě a podíval se do jeho očí.
„Říkám Sofie… hezká, dokonalá žena. Říkám, jestli se usmíříte, budu mít velkou radost,“ usmál se okamžitě a díval se na Toma.
„Ty jsi nejnepochopitelnější, ale vážně nejnepochopitelnější model, jaký jsem kdy viděl. Úplně nepochopitelný,“ vztekal se rychle a máchal kolem sebe rukama.
„Vážně?“ Dal si Bill ruku v bok a oplácel mu ten divoký pohled.
„Ano, jsi takový i s Jacobem? Jsi taky takový, stejný? Chováš se takhle i k Jacobovi? Jednou řekneš tohle, podruhé tamto. Jednou se chováš tak, podruhý jinak! Já to fakt nechápu.“ Rozhodil rychle rukama a Bill se musel jenom zasmát.

„Proč jste tak posedlý Jacobem?“ Zeptal se rychle nechápavě. Nechápal, jak se od Sofie dostali zrovna k němu.
„Byl jsem a samozřejmě, že i budu posedlý Jacobem. Jistěže jsem posedlý tím, co se stalo tehdy v noci. Říkám ti, že on není Albatros, copak z něj může být Albatros? Přemýšlej trochu,“ řekl znovu naštvaně.
„Pro mě Albatros rozhodně je a nejraději bych za ním odletěl,“ řekl naštvaně a Tom po něm střelil pohledem.
„Tak si leť! Já tě zdržovat nebudu,“ zaprskal vztekle. Bill přivřel oči a nasadil stejně naštvaný výraz.
„Já vás taky zdržovat nebudu, nenechte Sofii čekat. Mám toho dost, odcházím,“ řekl Bill a chtěl zamířit pryč, ale Tom ho hned zastavil.
„Nee, zlato, neobtěžuj se,“ hned se rozešel pryč. Bill se snažil předběhnout ho, ale Tom byl rychlejší. „Já jdu, já… až se zase uklidníš a budeš se chovat normálně, potom si promluvíme,“ zaprskal vztekle, než se dal na rychlý odchod. Bill našpulil naštvaně rty a rozešel se druhým směrem.

***

Druhý den ráno Bill musel vstávat opravdu brzo. Mělo se natáčet a venku bylo opravdové horko. Už teď si připadal jako v pekle, a to ještě ani neviděl Toma. Rozhodl se, že se mu dnes prostě bude vyhýbat. Ano, Tom bude mít jedno z hlavních slov a on měl na starosti nějaké kostýmy a taky ohledně občerstvení, takže se mohl držet dál.
Když přijeli s týmem na místo, Jane byla napnutá jako struna kvůli Mie, ostatně jako všichni ostatní. Bill se vzdálil co nejdál ode všech a hlavně Toma. Část natáčení se mu to vlastně dokonale dařilo, alespoň do doby, dokud se neukázala Sofie.
Byla vyzývavě oblečená a všichni na ni koukali. Bill ji naštvaně pozoroval, jak suverénně zamířila za Tomem, jak se políbili na tvář a měl hned zkažený den. Když se vyhlásila pauza na oběd, Bill rovnou zamířil ke grilu, kde pracovali nějací jeho známí, které dlouho neviděl. Nechal si naložit nějaké maso a zeleninu a sedl si k jednomu stolku tak, aby na ty dvě hrdličky viděl. Jeho myšlenky přerušila až Vivien, která se tam objevila.

„Ahoj,“ zasmála se trochu, když černovláska chvíli sledovala.
„Viv??? Co tady děláš?“ Vydechl překvapeně a nadšeně se usmál.
„No, je to trochu složitější, ale… jak tvoje mamka pomáhala s tím jídlem a tak… řekla mi, abych jí s tím dneska pomohla do auta a tak. No a když jsem se dozvěděla, že tady budeš i ty, tak jsem se nabídla, že pomůžu,“ usmála se nadšeně a sedla si k němu. Bill napíchl další kousek masa na vidličku a podíval se směrem k Tomovi.
„Jsem rád, že tu jsi, alespoň… mě někdo bude hlídat, abych tu odpornou Sofii nezabil,“ zavrčel tiše a Vivien se podívala jeho směrem.
„No, ta holka je fakt kus, páni. Tomovi se vlastně vůbec nedivím,“ poznamenala a Bill ji zpražil pohledem. „Promiň,“ zasmála se a ukradla mu kousek masa z talíře. Bill se znovu podíval směrem k Tomovi, a když viděl, jak mu Sofie do úst strká kousek ze svého talíře, tiše zavrčel. Tohle bylo moc. Tom se vesele smál a povídali si spolu. Bylo jasné, že se museli dát zase zpátky dohromady, co by to taky znamenalo jiného, že?

„Jdu se chvilku podívat, co je potřeba, a pak se za tebou stavím, ano?“ Podíval se na Vivien, musel se dostat někam dál z dohledu Toma, protože se mu z toho dělalo špatně. Vivien to hned pochopila a jen přikývla. Bill zamířil kousek dál, kde nikdo nebyl, ani si nevšiml, že Tom zamířil k němu s lahví vody.
„Tak jsem si říkal… opravdu ses s Oliverem rozešel? Mluvili o tom v agentuře a neměl jsem prostor se tě na to zeptat. Zůstali jste přáteli?“ Zeptal se hned Tom a vyzvídal. Bill se dal pomalu do pohybu a snažil se někam odejít, ale Tom mu byl stále za zády.
„Ano, samozřejmě, že jsme přátelé,“ přikývl na souhlas a zastavil se. Pomalu se k němu otočil čelem a povzdechl si. „Stejně jako vy se Sofií, i když tam je to jinak. Byl to sice rozchod, ale ten vám moc nevyšel, takže jste se potom mohli zase usmířit. Srdečně gratuluji, mám opravdu ohromnou radost,“ přikývl Bill na souhlas a dal se zase do pohybu.
„Kde jsi vzal, že spolu chodíme?“ Zeptal se ho klidným hlasem.
„Nancy to říkala. Sofie prý zrušila let, a navíc… zůstali jste spolu sami v chatě, takže to znamená…“ nestihl doříct, jelikož Tom zrychlil kok a dostal se před něj. Otočil se k němu čelem a udělal dva kroky vzad, až se Bill před ním zastavil a podíval se mu do tváře. „že jste to tak chtěl.“

Tom se na něj zadíval a nakrčil čelo. „Proto ses vrátil z chaty? Sofie chtěla, abys odjel?“ Snažil se to pochopit, protože už mu to nejspíše celé tak trochu došlo.
Bill se rozhlédl kolem a všiml si Sofie, která se podívala jejich směrem. Trochu sklopil hlavu a zakroutil hlavou. „Ne, to já… vrátil jsem se sám od sebe,“ pomalu k němu zvedl pohled.
„Za Jacobem?“ Zeptal se ho Tom a podíval se mu do očí. „Řekni to rovnou, byl jsi tu noc s Jacobem?“
„Ne,“ zakroutil rychle hlavu. „Já ani nenastoupil k němu do auta. Domů jsem jel taxíkem. Pak jsem mluvil se Sofií a odjel k chatě. Chtěl jste zůstat sám, proto jsem… jel zpátky domů,“ přiznal se konečně a očima bloudil všude okolo. Bylo slyšet, jaký kámen ze srdce spadl Tomovi. Malinko se usmál a byl upřímně šťastný, že to bylo takhle. Prostě ho ta myšlenka, že se Jacobovi oddal, kompletně sžírala, a najednou… cítil se tak lehký, jak to z něj všechno spadlo.
„Ale my na chatě nezůstali, Bille. Odjeli jsme hned po tobě. Rozešli jsme se a už se k sobě nevrátíme,“ zakroutil Tom hlavou a Bill lehce otočil hlavu, aby Tom neviděl, jak šťastně se usmál. „Říkám to jasně,“ dodal rychle Tom a Billův úsměv se ještě více rozšířil.

„To se mi ulevilo,“ vydechl tiše pro sebe, a pak se znovu otočil k Tomovi, který se na něj díval. „Tedy… to se vám ulevilo. Myslím… protože vztahy na dálku jsou prostě plné problémů. Shánět letenky, létat pořád tam a zpátky, je těžké udržovat vztahy na dálku.“ Začal rychle vysvětlovat Bill a Tom ho s úsměvem sledoval. „Jako se mnou a Jacobem… vrátil jsem se, neodjel jsem s ním, víte?“ Znovu to zopakoval a Tom se na něj s úsměvem díval.
„Takže on nebyl Albatros, že?“ Zasmál se Tom o něco víc.
„Nééé,“ zakroutil hlavou ihned, „nebyl, ale to jsem říkal už od začátku. Moje city jsou velmi silné,“ zasmál se trochu.
„No, to dobře vím. Tvoje city jsou… výborné,“ usmál se Tom a Bill hned přikývl a trochu se se širokým úsměvem přiblížil. Bohužel je vyrušil Andreas, který zrovna přijel, aby se podíval, jak natáčení probíhá.

***

Natáčení nakonec proběhlo dobře. Bill nedokázal smazat úsměv ze svojí tváře a cítil se najednou nabitý energií. Kolem Toma se ani tak moc nemotal, ale sledoval ho zpovzdálí. Sofie se sice držela dost blízko, ale Tom jí jasně dával najevo, že mu to není úplně příjemné.
Po tom, co mluvil s Billem, pochopil, že oba udělali určité přiznání, a tudíž si otevřeli cestu k sobě. Samozřejmě o tom nemluvili na rovinu, ale po tom všem, co se stalo, to byl jasný krok vpřed.
Když bylo všechno hotové, Bill se ihned zúčastnil a pomáhal s balením. Byl rád, že tenhle den skončil, i když na druhou stranu si přál, aby neskončil. Usmál se, když nanosil nějaké kostýmy ke karavanům, stejným jako tenkrát zařídil Tom pro něj.
„Tak co, Tome? Půjdeme?“ Zeptala se trochu nevrle a snažila se Toma odtáhnout.
„Sofie, musím tu být, než se to všechno sbalí, ale ty klidně jdi,“ mávl trochu nepřítomně rukou a pomáhal i on sbalit všechny kamery a světla.
„Tak jo,“ vydechla trochu kysele.
„Já tě hodím, jestli chceš,“ nabídl se hned Andreas, který se tu neplánoval moc zdržovat. Zjistil, co potřeboval, a plánoval se vrátit.
„Bezva, tak… já počkám v autě, ano?“ Usmála se na něj a ještě se rychle rozloučila s Tomem.

Vivien pomáhala s uklízením Billovi. Sledovala ho a snažila se rozluštit jeho pohledy a výrazy.
„No tak, zlato, netrap se tím. Drž se toho, co sis slíbil, a už se tím netrap,“ usmála se na něj kamarádka a on jí úsměv oplatil.
„Ano, máš pravdu,“ přikývl na souhlas. Stále musel nad tím vším přemýšlet. Byl vlastně šťastný, na druhou stranu to ještě neznamenalo, že se mezi nimi něco rýsuje. Byl z toho akorát zmatený a snažil se to rozlousknout.
„Tak co? Pojedeme?“ Usmála se na něj Viv a on zakroutil hlavou.
„Ne… já nikam nepojedu. Půjdu ještě sbírat květiny do lesa, tak na mě nečekej, ano?“ Usmál se na ně a ona přikývla.
„Jen buď opatrný, dobře?“ Bill jí věnoval úsměv a pomalu zamířil hlouběji do lesa, než se natáčelo.

Tom ho sledoval, jak odchází, a nakonec neodolal a pomalu se za ním vydal. Sledoval, jak se Bill prochází lesem, jak se čas od času zastaví a přivoní ke květině, kterou potká. Nějaké si natrhal, nějaké ne. Když už byli docela daleko ode všech, rozhodl se vystoupit ze stínu.
„Ááá, pane Tome,“ vykřikl vyděšeně Bill, když se otočil a uviděl tam Toma.
„Klid… neboj se, to jsem já,“ zasmál se Tom.
„Co… co vy tu děláte?“ Vydechl ještě stále šokovaně a díval se na něj.
„Viděl jsem tě, jak jdeš sám sem, tak jsem šel za tebou, abych tě zkontroloval. Víš… aby se ti nic nestalo?“ Ujasnil Tom a usmál se.
„Sbírám kytky,“ upřesnil mu Bill a přikývl.
„Kytky, jo? Na parfém?“ Usmál se Tom a Bill nejistě přikývl.
„Ano,“ otočil se znovu ke květinám, které si znovu utrhl.
„V klidu si tu sbírej, já se tu zdržím. Počkám na tebe, a pak se můžeme vrátit spolu, jestli chceš,“ nabídl mu rychle Tom a sledoval jeho záda.
„Mně to ale ještě potrvá,“ řekl mu rychle Bill, aby ho odradil.
„To vážně nevadí, prostě tu počkám?“ Usmál se znovu Tom. Bill se pomalu narovnal a otočil se k němu čelem.

„Pane Tome… mně to potrvá dlouho, a navíc… chtěl bych být o samotě.“ Podíval se mu do tváře a snažil se mu naznačit, aby vážně odešel.
„Určitě? Říkáš, abych šel?“ Ujistil se rychle a Bill jen přikývl. „Dobře, tak… já jdu, tak ahoj.“ Pokrčil rameny a dal se na odchod. Byl možná trochu zklamaný z toho, že ho Bill poslal pryč, ale na druhou stranu ho chápal. Všechno bylo takové zmatené a složité. Vždyť i on sám potřeboval čas přemýšlet o věcech.
Bill ještě nějakou dobu sbíral kytky, a pak už se spíše jen procházel. Snažil se utřídit myšlenky. Všechno ho tak mátlo, i Tomova slova, gesta. Ale to, že mu potvrdil, že není se Sofií, to byla ta nejlepší zpráva dne. Ani netušil jak, ale dostal se až na pláž. V ruce držel malou kytičku fialových kvítků a přičichl k ní. Zavřel oči a udělal pár kroků pískem kupředu.

Kytka pouští magickou vůni, pouze když ji utrhnete velmi brzy ráno.
Možná všechno má svůj čas.
Asi bych se měl naučit být šťastný ve své samotě a růst jako kytka.

Usmál se a oči otevřel. Podíval se kolem sebe a nikdo tu nebyl. Byl tu sám, a to bylo přesně to, co chtěl. Užíval si nohy bořící se do horkého písku. Nakonec se zastavil a položil do písku boty i kytičku. Shodil si ze zad batůžek a vydechl. Nastavil tvář tomu příjemnému vánku, a poté šel rovnou do moře. Spokojeně se usmál, když voda lehce pohladila jeho kotníky. Udělal další kroky kupředu, až se voda dotkla jeho kolen. Bylo mu úplně jedno, že je oblečený a že bude celý mokrý. Šel dál a dál, až mu voda sahala někam k hrudi. Šťastně se zasmál, a nakonec se do vody na vteřinu ponořil celý. Spokojeně si namočil celou hlavu a rychle si rukama uhladil vlasy dozadu.
To už se ale pláží rozběhl Tom. Nedokázal odjet, nedokázal ho tam jen tak nechat. Ne po tom všem, kdy čekal, kdy snášel jeho odmítání. Ne… Čím víc se mu bránil, tím více se Tom nedokázal vzdát. Proto, když ho znovu posílal pryč, tentokrát nedokázal odejít. Sice se nad tím na chvíli musel zamyslet, ale musel se vrátit.

Když se vrátil na to místo, Bill už tam nebyl. Hledal ho a rychle se díval po okolí. Když vyběhl z lesa, uviděl ho na pláži. Usmál se a vydal se okamžitě za ním. Nechtěl na něj volat jako na nějakého psa. Když se vrhl do moře, zasmál se a zamířil rovnou k němu. Šel jistým krokem, rovnou do moře a také se celý potopil, než se zjevil před Billem.
„Tome?“ Vykulil oči Bill a šokovaně hleděl na kompletně promočeného Toma. Ten se usmál a rovnou zamířil až těsně před něj. Bill se usmíval a hleděl mu do obličeje.
„Zlobíš se na mě?“ Zeptal se ho rovnou. Bill se začal smát a rovnou začal kroutit nesouhlasně hlavou. Zvedl rychle ukazováček do vzduchu.
„Nééé, nééé,“ začal pomalu couvat z vody. Tohle bylo jako v nějaké pohádce, jako v nějakém filmu. „Vy nejste opravdový,“ se smíchem mu ukazováčkem cvrnkl do nosu a Tom se hned nechápavě zasmál. „Bože… Vy jste opravdový!!! Opravdu, jste opravdový!!“ Vykřikl vyděšeně a znovu zakroutil hlavou a začal doslova utíkat z vody.
„Všude přede mnou utíkáš,“ zasmál se Tom a vydal se hned za ním.

„Nééé, počkejte, nechoďte za mnou,“ pištěl Bill jako malé dítě a rychle utíkal z vody na pláž, kde se však taky nezastavil. Tom se začal smát a rychle se za ním rozběhl po pláži. Vlastě se ani nemusel tolik snažit. Dohnal Billa za pár vteřin. Chytil ho za loket a přitáhl ho hned k sobě. Rukama ho okamžitě objal a natisknul ke svému tělu. Bill mu položil ruce na ramena a překvapeně se mu zadíval do obličeje.
„Jsem opravdový jako ty,“ odhrnul mu prameny mokrých vlasů z tváře a zadíval se na jeho krásný obličej. „Zlobíš se na mě?“ Zeptal se ho tak blízko jeho obličeje.
Bill se mu vyděšeně díval do očí a snažil se to nějak pochopit a vstřebat. „Tome, co my tady děláme?“ Zeptal se ho naprosto ztraceně.
„Upřímně… nevím, co děláme,“ pokrčil rameny a usmál se, stále blízko jeho obličeje.
„Vždyť jsem říkal, že chci být o samotě, proč jste sem chodil? Proč?“ Naléhal na něj, ruce přesunul na jeho hruď, aby měl alespoň nějakou kontrolu nad situací, i když to vlastně snad byla jen výmluva.

„Proč chceš být o samotě?“ Zeptal se ho Tom s úsměvem a zadíval se znovu do jeho očí, i když se Bill snažil pohledem uhnout.
„Abych mohl přemýšlet, abych mohl pochopit,“ zašeptal tiše a znovu se podíval do jeho očí. Tom pootevřel rty a lehce se usmál.
„Co kdybys nezůstával sám? Zůstali bychom spolu,“ navrhl mu rychle Tom a Bill jen šokovaně zamrkal očima. Vážně mu tohle teď Tom řekl? Byla to nějaká nabídka? Důkaz toho, že ho má opravdu rád?
„Chceš tady být se mnou?“ Zeptal se ho tiše Tom a Bill se ihned usmál. Tom to bral jako souhlas. Podíval se na rozechvělého Billa, který pomalu přivřel oči a bral to jako vyzvání k polibku. Pomalu nosem přejel po jeho tváři a čelem se opřel o jeho. Tom cítil, jak Bill přestal dýchat a pootevřel rty. Tom už byl tak blízko jeho rtů, když uslyšel výkřik jeho jména.

„Tome!! Tome, kde jsi?“ Vykřikla Jane a snažila se k nim okamžitě dostat. Bill zpanikařil a začal křičet.
„Áááá, můj kotník!! Au to bolí!“ Zaúpěl a dělal, že se Toma jen přidržuje, aby nespadl na zem. Tom byl trochu v šoku, ale začal hrát s Billem.
„Copak se děje Bille?“ Zeptal se ho hned Tom, ale to u nich už byla Jane.
„Co to tady děláte?? Máme krizi!!!“ Vykřikla nešťastně. „Kamera měla zničenou kartu, všechno můžeme vyhodit. Všechno musíme natočit znovu. Volala jsem zákazníky a tým, všichni jedou,“ začala hystericky máchat rukama, zatímco se Bill dál držel Toma a hrál divadlo s kotníkem.
„Klid, Jane, to zvládneme,“ snažil se ji uklidnit.
„To jsou přesně ta slova, co nenávidím!!! Říkám, že celá ta práce byla na nic!“ Kopla vztekle do písku a doslova zuřila.
„Probereme to se zákazníky,“ snažil se ji znovu uklidnit. Jane se na ně nechápavě dívala a Bill ji začal rychle vyprávět nějaký smyšlený příběh.
„Vlny mě mrskaly sem a tam… myslel jsem, že umřu, a potom ten kotník,“ vydechl a Jane si dala ruku v bok.
„Mám tě nést, nebo to zvládneš?“ Zeptal se Tom rychle Billa, který zkoušel chodit.
„Oooh, je to lepší, ano… už je to lepší, zvládnu to,“ rychle si posbíral svoje věci a následoval naštvanou Jane. Tom si frustrovaně povzdechl a zamířil hned za nimi.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)